Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Zápisky Aišy - Jak jsem se stal sluhou Aišy

Autor: forbin1@mindspring.com

Překlad: (c)2001 Moula

Probudil jsem se do mihotavého světla. Kde to jsem? Zkusil jsem se převalit a zjistil jsem, že mám ruce v poutech. Zkusil jsem se zhluboka nadechnout a zjistil jsem, že mám v ústech roubík.

Poslední věc, na kterou jsem si vzpomínal byla, že jsem zastavil mladé ženě, abych ji pomohl vyměnit pneumatiku. Ohnul jsem se, abych povolil kolo, a pak ... zatmění.

Nebolela mne hlava, takže mne do ni asi neuhodili, ale mé myšlenky byly mlhavé. Asi mne omámili. Ale proč? Nebyl jsem nijak význačný, nemělo cenu mne unášet nebo vůbec přepadat.

Byl jsem dotažen na světlo a tam přikázáno stát. To světlo bylo tak oslepující, že jsem nemohl svého únosce jasně uzřít.

"Jdi přede mnou. Neotáčej se, nebo budeš opraven!", zněl příkaz. Opraven? Ženský hlas. Že by ta mladá žena s píchnutým kolem? Byl jsem navigován chodbou a pak do místnosti, kde mi přikázala si lehnout na stůl tváří dolů.. Pokusil jsem se odporovat a ucítil ostrou řezavou bolest na mém zadku. Teprve tehdy jsem si poprvé uvědomil, že jsem byl nahý.

"Teď si lehni nebo zintenzívním bolest."

Lehl jsem si na stůl, jak poručila. Mé nohy byly ke stolu přivázány jako první, pak mne upevnila i v pase. Chytla mne silným stiskem za ruce a rozvázala je. Zaútočil jsem na ni, ale byl jsem téměř okamžitě podroben dalšímu utrpení.

Mé ruce byly připoutány ke stolu. Ucítil jsem, jak mi její ruka projížděla po páteři, pak sjela níže a dotkla se mých genitálií. Jemný prst vyzkoušel můj řitní otvor

"Jsi tady kvůli zvláštnímu účelu. Budeš vyšetřen, zda by jsi byl užitečný. Pokud ano, budeš vycvičen, aby jsi nám sloužil. Pokud ne, zbavíme se tě."

To neznělo dobře.

"Teď tě otestuji, kolik sneseš bolesti."

Slyšel jsem ji odejít. Dlouho se nic nedělo a já už málem zase upadnul do spánku, když tu náhle ... THWACK !

Zkusil jsem se vymrštit, ale pouta mne držela pevně.

"Vidím, že mi už věnuješ pozornost," řekl hlas. "Teď přikročíme ke zjištění tvé schopnosti snášet bolest."

Cítil jsem, že něco podobného pásce bylo přiloženo na různá místa mého těla.

"Senzory budou zaznamenávat tvé reakce na bolestivé stimuly. Taktéž já tě budu sledovat. Já rozhodnu, kdy budeš mít dost. Můžeš křičet, pokud chceš, ale roubík je zajištěný docela dobře a nikdo tě stejně neuslyší."

První šlehance byly sice tvrdé, ne ale příliš bolestivé. Postupně nabývaly na síle a měnily svůj cíl. Bolest začala narůstat. Rostla s tím, jak se měnila místa úderů. Můj dech byl čím dál tím těžší a údery čím dál tím tvrdší.

Náhle přestaly. Něžná ruka mne pohladila po hlavě a otřela slzy od bolesti.

"Skvělý začátek. Vedl jsi si dobře. Zanedlouho začneme znovu."

Zavázala mi oči a já vyčerpáním upadnul do spánku.

Když jsem se probudil, byl jsem ještě stále na stole, ale tentokrát na zádech, stále připoutaný a se zavázanýma očima. Nohy jsem měl zdviženy do vzduchu, zadek vystavený. Bojácně jsem očekával, co bude následovat. K jakému užitku jsem měl být této ženě? A proč si vybrala právě mne? Zanedlouho jsem uslyšel opět ten Hlas.

"Vidím, že už jsi vzhůru. Jestli souhlasíš, že zůstaneš potichu, dokud ti nedovolím mluvit, tak ti sundám roubík. Pokud souhlasíš, kývni hlavou."

Přikývnul jsem, jak jen jsem nejvíce mohl.

Odstranila mi roubík a já těžce oddechoval.

"Jestli chceš napít vody, kývni hlavou."

Opět jsem přikývnul. Ucítil jsem v ústech dudlík dětské láhve. Chtivě jsem sál, dokud mi dudlík nezmizel. Odebrala mi ho.

"Teď budeme pokračovat s další sérií testů na bolest. Taky vyzkouším tvou vnitřní kapacitu."

Vnitřní kapacitu?

Opět mi přiložila pásky a bolest začala jako prve. Náhle jsem ucítil palčivou bolest na levém prsu následovanou stejnou bolestí na pravém.

"Tyto prsní svorky mohou být nastaveny tak, aby ti i propíchly prsní bradavky, pokud to bude zapotřebí. Chci vidět, jestli tě bolest v prsou rozptýlí od vnímání bolesti v jiných částech těla."

Bičující bolest nabírala na intenzitě, bolest na prsou zůstávala konstantní. Pomalu jsem se na bolest z bičování stával netečný. Dokonce se nějakým podivným způsobem začala zdát být příjemnou. Náhle tlak z mých bradavek zmizel.

Krev se nahrla zpět do mých prsních bradavek a já otevřel ústa, abych zakřičel. V tu chvíli jsem měl v ústech zpět roubík a můj řev se proměnil v bručení.

"Nebylo ti dovoleno mluvit. A já považuji křik za mluvení. Za tuto chybu budeš opraven."

Chvíli byla pauza, pak mne pálivá bolest na hrudníku přiměla zasténat do roubíku.

"Už tu chybu znovu neuděláš, že ne?" zeptala se mne.

Slabě jsem kývnul hlavou.

Roubík byl znovu odstraněn.

"Nyní začneme s testem vnitřní kapacity. Po tomto testu budeš přemístěn do kotce, kde najdeš jídlo a pití. Pochopil jsi mne? Smíš mluvit jako pes. Jedno štěknutí ano, dvě ne."

Štěknul jsem jednou.

"Dobrá. Chtěl bys, abych ti odvázala pásku z očí?"

Opět jsem souhlasně štěknul.

"Pokud si na testu povedeš dobře, tak ti ji sundám."

Chvíli byl klid a pak jsem uslyšel mlasknutí natahované gumové rukavice. Potom jsem ucítil něco chladného na mém análu a pak pronikající prst. Sevřel jsem svěrač a pak, když se zkoumající prst stahoval, jsem jej zase pomalu povolil.

"Test začíná."

Cítil jsem, jak se mi rozevíral řitní otvor a něco mi do něj bylo strkáno. Pronikalo to hluboko do mých střev. Měl jsem pocit, jako kdybych měl každou chvíli explodovat. Z toho tlaku se mi chtělo močit. Nikdy předtím do mne nikdo nic tak dlouhého nestrkal.

Dostával jsem z toho tlaku a bolesti žaludeční křeče. Tlak pokračoval snad celou věčnost. Nehledě na to, co to bylo, bylo to vytahováno pomalu. Když to konečně vyklouzlo ven, těžce jsem vydechnul spíše od bolesti než od úlevy.

Páska z mých očí byla konečně sňata a já poprvé uviděl svého trýznitele.

Byla to ta dívka z auta. Byla oděna v černém korzetu s páskem pobitým cvoky, obuty měla vysoké kozačky. Její chování bylo panovačné, ale její hlas byl něžný. Odhodila si dozadu své tmavé vlasy, které ji padaly do obličeje, a pak si sundala gumové rukavice.

"Uvolním tě z pout a odvedu tě do kotce." Ukázala na kožené důtky u svého opasku. "Jakýkoliv pokus o útěk, a budeš opraven. Je ti to jasné?"

Jednou jsem štěknul.

Toužil jsem po svobodě, ale věděl jsem, že ji nemohu utéct. Její hlas mne držel ve svém sevření téměř stejně pevně jako předtím pouta. Co se to se mnou dělo? V její přítomnosti jsem se cítil stejně bezmocně jako dítě.

Když mě uvolnila z pout, cítil jsem se nejistý, měl jsem z ní dokonce strach. Ale vždyť to přece byla jen mladá žena.

Čeho jsem se bál? Bylo to tím mučením? Byl jsem přeci muž, měl jsem být schopen vymanit se ji. Ale když se na mne podívala, má vůle ji odporovat byla ta tam.

Věděla to a posmívala se mi zlomyslným mazaným úsměvem, který pro mne do budoucna věštil jen další ústrky z její strany.

"Vstaň a běž přede mnou. Chci, abys měl skloněnou hlavu. S nikým nemluv i kdyby na tebe hovořil. Dokud ti nedám povolení mluvit, budeš se chovat, jakoby jsi byl němý. Přikývni, jestli jsi rozuměl."

Rychle jsem přikývnul.

"Dobře. Jdeme. Za dveřmi doprava. Zastavíš, až ti řeknu."

Vyšel jsem ze dveří a zahnul doprava, jak poručila. O pár kroků dál mi byl dán povel zastavit.

Přede mnou byla velká kovová klec.

"Otevři dvířka a vlez dovnitř."

Začal jsem se k ní otáčet a ucítil švihnutí důtek přes záda jedním a pak i druhým směrem.

"Vlez dovnitř teď HNED!"

Otevřel jsem dvířka a vplížil se dovnitř. Klícka byla velká tak akorát, aby se v ní dalo otočit, ale příliš malá na to, aby se v ní dalo ležet a nebýt přitom zkroucený. Podlaha byla pokryta plastovou rohožkou. Na jedné stěně pak byla připevněna velká láhev na vodu, stejná jako se používají v laboratořích.

Dvířka byla za mnou zamčena a jídlo se objevilo ve štěrbině hned vedle láhve s vodou.

Skládalo se z kousků z masa a zeleniny, krajíce chleba a nějakého ovoce.

"Můžeš jíst, jak chceš," řekla. "Přijdu ti pak zakrýt na noc klec."

S tím se otočila a opustila místnost. Zanechala mne v kleci jako zvíře, stále dumajícího, co naše další setkání přinese.

Vrátila se o něco později. Potom, co odstranila nyní již prázdný talíř od jídla, zakryla mou klec, aniž by vyřkla jediné slovo.

Stočil jsem se v nastolené tmě do klubíčka a přemítal o náhlé změně v mém životě. Byl jsem uvězněn v kleci jako laboratorní krysa. Nebo možná kanárek. Náhle jsem dostal divoké nutkání zazpívat "Jsem jen ptáček v pozlacené kleci", ale zavrhl jsem to. Bylo mi přikázáno nemluvit. Ale jak by se to mohla dozvědět? Nemohl jsem si však být jistý, že by se to nedozvěděla.

Stále mne pronásledovala otázka proč. Navíc mne mátly všechny ty testy. Proč mne mučila? K čemu ji budu potřebný? Nebo nepotřebný? A komu mám být vycvičen sloužit? Řekla "vycvičen, aby jsi nám sloužil". Jí? Někomu jinému? Snad to byl jen hrůzný sen. Snad mne jen srazilo auto, když jsem té dívce pomáhal vyměnit kolo, a teď jsem ležel v nemocnici? V tomhle snu ale nebyl žáden Čaroděj ze země Oz, pokud to byl vůbec sen.

Vyděsil mne její hlas z výšky.

"To nebude tak snadné, aby jsi jen třikrát zaklapal podpatky rubínových střevíčků a pak odtud zmizel."

Musel jsem asi mluvit nahlas.A ona poslouchala. Co se teď stane? Další 'oprava'?

"Měl by jsi jít spát. Opravím tě ráno, až se najíš a projdeš. "

Zkoušel jsem usnout, ale spánek nechtěl nějak přijít. Nakonec ale přišel. Přišel jako mlha tiše našlapující jako malá kočka, vplížil se do mého vědomí a já upadl do černé nicoty.

Probudila mne sprška teplé vody, která dopadla na mé tělo. Můj močový měchýř zareagoval a smočil podlahu kotce močí. Teplá voda prýštila dál, dokud nebyla klec zase čistá.

Vzhlédnul jsem a uviděl jsem mladou ženu v laboratorním plášti a s hadicí v ruce.

"Tvá oprava byla odložena. Donesu ti ranní příděl stravy," bylo vše, co řekla.

Vrátila se s rendlíkem teplé ovesné kaše.

"Jez," byl její jednoslovný povel.

Ponořil jsem obličej do rendlíku a hladově chlemtal teplou stravu, jak jsem jen mohl.

Když jsem na ni opět pohlédl, viděl jsem, že mne sledovala. Ne, přesnější termín by byl, že studovala. Začal jsem ji taky sledovat. Usmála se na mne.

"Jsi osobnost. A asi máš otázky. Bojíš se mne? Můžeš mluvit."

Váhal jsem. Bál jsem se jí? Ne, ji ne. Jen moci, kterou nade mnou vládla.

"Nebojím se vás, bojím se toho, co mi můžete udělat," řekl jsem.

"Chytrá odpověď. Smíš se zeptat jednu otázku."

Jednu otázku. Zuřivě jsem přemýšlel. Kdybych položil správnou otázku, mohla by to být odpovědí i na další.

"Jaký mají význam ty testy, které na mne zkoušíte?"

Začala se smát.

"Ostatní chtěli vědět, proč jsou tady nebo kdo jsem já. Ty jsi se zeptal, jaký význam mají testy. Jak rozkošné. Význam testů je zjistit, zda nám budeš užitečný. To ti nenapovědělo o nic víc, než jsi už věděl. Ale ukazuje to tvou vynalézavost. Jiné otázky by ti stejně taky neprozradily nic nového.

Měl by jsi prokázat, že jsi zajímavý."

To řekla, otočila se a odcházela a přitom si pobrukovala Haydnův koncert

Jedna otázka a já ji promarnil. Nebo snad ne? Nyní jsem věděl, že jsem nebyl sám, že byli i jiní muži, možná i ženy, kteří byli podrobeni jejímu testování. Její chování a zacházení se mnou mi něco připomínalo...ale co to bylo? Přemýšlel jsem o tom. Že by chovatel v zoo? Psycholog? Zira z Planety Opic. Přesně. "Dej pryč ty své špinavé pracky, zatracená opice," bylo to spojení..

Jaký byl název skladby, kterou si broukala?

Otřásl jsem se. Musel jsem odtud utéci bez ohledu na to, kde jsem byl.

Když se vrátila, byla oděna v šedé uniformě a nízkých botách. V ruce nesla vodítko a obojek. U opasku se ji houpaly kovová pouta na nohy a krátký jezdecký bičík. Sklonila se a odemkla dveře mé klece.

"Vylez ven. Nevstávej dokud ti neřeknu. Nemluv. Rozuměl jsi rozkazům?"

Přikývnul jsem. Musel jsem hrát její hru a získat tak její důvěru. Až se otupí její pozornost, tak na ní zaútočím a uteču. Vylezl jsem ven a čekal. Když přistoupila, aby mi nasadila obojek, zkusil jsem na ni vyskočit. Můj pokus byl zablokován její botou, kterou mne nakopla do boku a tím převrátila na záda.

Její hlas byl chladný a mrazivý jako suchý led.

"Tvou odpovědí na mou dobrotu byl útok. Děláš chybu. Budeš opraven."

S těmito slovy položila svou botu na můj penis a varlata a přenesla na ni váhu. Tlak se zvyšoval a mě se chtělo křičet. Nechtěl jsem ji ale udělat takovou radost.

Snaha velká , ale málo platná. Jak se tlak zvyšoval, začal jsem kňučet. Ležel jsem a skučel bolestí. Tlak přestal. Na nohou mi zacvakly okovy a vodítko bylo použito na přivázání mých rukou k obojku, který mi byl nasazen na krk.

"Vstaň M - 5. Čekají tě testy, které je zapotřebí udělat. Už jsi nás zdržel dost dlouho."

Ležel jsem na podlaze neschopen fyzického odporu.

"To není moje jméno. Jmenuji se Michael ...." začal jsem mluvit, ale byl jsem přerušen dopadem bičíku na má stehna.

"Nemáš jméno. Jsi objekt M - 5. Nic víc. Spíše míň, pokud budeš pokračovat v odporu. Je ti to jasné, M - 5?"

Neřekl jsem nic. Dokonce jsem ani nepřikývnul. Čekal jsem.

"Výborně. Smíš mluvit."

"Jasné."

Opět jsem byl švihnut bičíkem.

"Jasné, CO?" vybídla mne.

"Jasné - - Paní"

Další šlehanec.

"Správná forma odpovědi je 'Jasné Ovladači'," byl jsem poučen.

"'Jasné Ovladači," opravil jsem se.

"Dobrá, M - 5 . M jedna až M čtyři nebyli příliš úspěšní. Očekávám, že budeš užitečnější než byli oni. Teď vstaň. Nemluv. Jestli jsi rozuměl příkazům, přikývni."

Rychle jsem přikývnul a postavil se na nohy. Ocelová pouta na nohou znesnadňovala chůzi. Bylo mi přikázáno jít zpět do místnosti se stolem.

Tentokrát jsem byl za obojek připoután k řetězu visícímu ze stropu. Ocelová pouta na nohou byla zamčena ke kruhům v podlaze, nohy jsem měl roztažené.

"Toto je jednoduchý test, M - 5. Zavěsím ti na varlata závaží a uvidíme, kolik toho sneseš. Pak to zopakuji s tvýma prsníma bradavkami."

Stáhla mi varlata koženým řemínkem s háčkem. Ovladač vytáhla ze skříňky sadu závaží a ukázala mi je.

"Každé závaží má jednu unci. Je jich tady celkem 64. Snad budeš úspěšnější než M - 2. Ten jich vydržel 32 než ... selhal. "

Zavěsila na háček první závaží. Přitáhlo to řemínek. Zavěsila další, pak ještě další. S každým se bolest zvyšovala. Čtyři, pět šest závaží. Pak sedmé a osmé.

Přestala.

"Vedeš si dobře M - 5. Cítíš bolest? Smíš mluvit."

"Ano Ovladači. "

"Už ti jich zbývá jen 56, M - 5. Zvládneš to?"

"Nevím Ovladači," zanaříkal jsem.

"Zjistíme to, M - 5"

Další závaží, pak další. Deset, jedenáct, dvanáct.

Vykřikl jsem bolestí. Ucítil jsem něco chladného na koulích. Něco zadunělo.

Pak bolest přestala.

Něžná ruka se dotkla mého obličeje a poplácala mne po koulích.

Otevřel jsem oči a uviděl Ovladač jak drží nůž a směje se.

"M - 2 v testu neuspěl, protože si nedokázal připustit bolest. Ty ano. Kdo se nedokáže přiznat ke své bolesti, nemá pro nás význam. Myslím, že test na prsních bradavkách není nutný. Chtěl by jsi se místo toho podřídit náhradnímu testu bičováním? Smíš mluvit. "

"Ano Ovladači. Děkuji," zašeptal jsem.

"Za co M - 5 ?" byla její pobavená odpověď.

"Za možnost výběru, Ovladači."

"Prokázal jsi dostatek inteligence, takže jsi si volbu zasloužil. Připrav se."

S tím se otočila a zamířila ke stojanu s biči na opačné straně místnosti.

Vrátila se zpět se třemi biči, jedním s širokými pásky, druhým s uzlíčky na koncích a třetím s tenkými ocásky.

"Použiji na tebe tyhle. Řekneš mi vždy číslo jedna, dvě nebo tři podle toho, který si budeš myslet, že jsem použila."

Ukázala mi široký

"Číslo jedna"

Pak ten tenký.

"Číslo dva"

Nakonec ten s uzlíčky.

"Číslo tři"

Během toho, co se mi přesouvala za záda, pokračovala v řeči.

"Když uděláš v identifikaci chybu, začnu zase od začátku. Budeš vystaven deseti ranám každým bičem. Když neuděláš chybu, dostaneš třicet ran."

"Pokud ano, dostaneš jich víc. Začneme."

První byl jako bodnutí včely do zadku.

"Dva," řekl jsem.

Další mi bouchnul do zad.

"Jedna," zasténal jsem.

Další mi dopadl na bedra.

"Tři"

Úderů přibývalo a měnily svůj cíl. Dopadaly rychleji a tvrději. Sípal jsem čísla, jak jsem si myslel, že by měly být. Brzy jsem ztratil přehled o tom, kolik jich už dopadlo. Svět začal splývat do jednolitého pocitu dopadajících ran bičů a mého unaveného volání čísel.

Po nějaké době přestala a postavila se přede mne.

" Dobře pokračuješ. Uvolním ti ruce"

Upadnul jsem ji k botám jako loutka, kterou odstřihli od vodících šňůrek.

"Polib mi boty M - 5. Projev mi svou vděčnost za pozornost, kterou jsem ti věnovala," přikázala.

Zlíbal jsem lesklou kůži jejich bot a zkoušel jsem urovnat si myšlenky.

Bolest se stávala drogou. Podivnou, skvělou, strašlivou drogou. Čím více špatného zacházení jsem snášel, tím více se zdála být potěšena. A jak se mé zneužívání zhoršovalo, tím intenzivněji jsem cítil nutkání ji více těšit.

Proč? Ubližovala mi. Nutila mne pro ni trpět. Toužila po mé bolesti. Bylo to bláznivé. Hladila mne a uklidňovala, když se bolest stávala nesnesitelnou. Dávala mi jíst a pít. Omývala mne.

Trestala mne a starala se o mne. Cítil jsem, že se ve mne něco děje. Vždy jsem se staral o druhé a jen zřídka přemýšlel o svých vlastních potřebách a touhách.

Starala se o mne svým zvláštním způsobem.

Upadnul jsem do spánku s tváří přitlačenou k jejím botám.

Vzbudil jsem se s křikem v temnotě. Byl jsem stále připoután řetězem ke kruhu v podlaze.

Její hlas přišel z hedvábné temnoty.

"Proč křičíš M - 5?"

Přestal jsem a nevěděl, zda mám mluvit.

"Smíš mluvit. Co tě straší v temnotě?"

"Myslel jsem, že jsem sám. Velmi se omlouvám, že jsem mluvil bez dovolení Ovladači."

"Ztratil jsi někoho milovaného, že ano?" byla její tichá otázka.

"Jak to můžete vědět?" zakvílel jsem.

"Vím. Znám tvou duši i myšlenky. Dokážeš snášet bolest, protože znáš bolest. Tvá duše je na hony vzdálená klidu, a tvůj duch se trýzní. "

"Vím o tvé bolesti. Až přijde čas, nabídneš mi ji. Zatím ale musíš ještě hodně ukázat."

Ve tmě se zatřepotalo světlo.

Přistoupila ke mně ozářená světlem svíce. Měla na sobě tenké černé roucho. Upřela na mne pohled, v jejich očích byl vidět soucit. Po chvíli se odvrátila.

"Nikdy tě nenechám odejít ....."

Svíce zhasla a já se opět ocitl ve tmě.

Čas ubíhal. Jak ubíhal čas, mizel i můj strach.

Bylo velmi podivné, jak jsem mohl důvěřovat někomu, kdo mi působil tak mnoho utrpení.

Vysokým oknem jsem mohl sledovat, jak temnota uvolňuje místo prvním paprskům rozbřesku. Myslím, že jsem právě usínal, když mne probudil proud teplé vody. Když jsem se podíval vzhůru, uviděl jsem ji stát nade mnou, jak držela svou róbu bokem a močila na mé bezmocné tělo.

Když si všimla, že ji sleduji, přestala.

"Otevři ústa M - 5. Mám pro tebe dárek."

Váhal jsem, zřejmě příliš dlouho na její vkus. V jejich očích se usadil zlozvěstný třpyt.

"Odmítáš mne poslechnout?"

Otevřel jsem ústa, zavřel oči a očekával jsem štiplavý proud.

Ten však nepřišel.

Místo toho jsem ucítil jablečný džus, sladký a vlažný.

"Vidíš M - 5 , poslušnost bývá odměněna. Jednou budeš sám škemrat o mé šampaňské, ale ne teď. Takovou výsadu si budeš muset zasloužit."

Odběhla z místnosti, aby se do ní o několik okamžiků později opět vrátila v červeném body a s kuklou v ruce.

Rychle mi ji natáhla na hlavu a zajistila pomocí malého zámku k obojku.

Odemkla řetěz, který mne poutal k podlaze a přikázala mi jít.

Když mi sejmula kapuci, nalézal jsem se v naprosto normální koupelně se sprchou a záchodem. Na dlouhé polici byl tác s jídlem a přesýpací hodiny. Rozvázala mi pouta a otočila hodiny.

"Najez se a umyj se. Až se písek přesype, přijdu si pro tebe."

Dveře se zavřely a já uslyšel zasunutí zástrčky a klapnutí zámku.

Rychle jsem se najedl a vlezl do sprchy. Mýdlo tam sice chybělo, ale horká voda mi stačila. Když jsem vylezl, podíval jsem se do zrcadla nad umyvadlem. Přestože byl obraz pokroucen nerozbitným sklem zrcadla, uviděl jsem svůj odraz. Mé vousy musely růst nejméně týden. Jak dlouho jsem byl vlastně vězněn? Přesýpací hodiny byly vlastně první časomírou, kterou jsem zde potkal. Sedl jsem si a sledoval je, a snažil se přitom znovu nabýt pojem o čase.

Vrátila se s kuklou, vodítkem a obojkem. Tentokrát byla oděna v červených šatech, vlasy měla svázané do pevného drdolu. U boku ji visel dlouhý bič.

"Od nynějška budeš plnit všechny mé rozkazy. Jakákoliv neposlušnost bude potrestána. Doposud jsi byl pouze opravován. Trestání je mnohem bolestivější. Pochopil jsi M - 5 ? Přikývni na souhlas. "

Přikývnul jsem a klekl před ní.

"Vidím, že jsi pochopil M - 5. Jsem s tebou spokojena."

Nasadila mi kapuci a obojek a odvedla mne z místnosti. O chvíli později mi nařídila vyšlapat několik schodů a zůstat stát asi pět kroků od jejich konce.

Udělal jsem, jak mi poručila.

"Toto je objekt M -5 . Předkládám k posouzení výsledky jeho testů. Nyní budu demonstrovat jeho schopnost snášet bolest."

První rána mne zastihla nepřipraveného a musel jsem se pod kuklou kousnout, abych nevydal žáden zvuk. Rány dopadaly tak dlouho, až se mi začaly podlamovat kolena.

"M - 5 zaujmi znovu svou pozici," poručila mi.

S velkou námahou jsem se opět narovnal a za mírného vrávorání jsem čekal, až začnou dopadat další rány.

"Jak můžete vidět, objekt má velkou výdrž. Tato ukázka byla o pět bodů nad výsledkem jeho testů. Jeho schopnost podřídit se je velmi dobrá až výborná. Doporučuji tento objekt do vyššího stupně výcviku."

Zavládlo ticho, které se zdálo trvat celou věčnost.

" Objekt M - 5 je od této chvíle zařazen do vyššího stupně výcviku," oznámila.

Vyšší stupeň výcviku. Co to mělo být?

Byl jsem odveden zpět do kotce, kde jsem strávil svou první noc. Tam mi poručila kleknout si a zůstat tak, dokud mi nesundala kuklu.

V kleci došlo ke dvěma změnám. Ležel v ní teď malý polštář, a dvířka klece nesla ozdobné kovové označení

M - 5.

"Po dobu výcviku toto bude tvůj domov. Když budeš plnit všechny úkoly dobře, budeš odměněn. Chyby budou opravovány. Neposlušnost trestána. Chápeš rozdíl mezi trestem a opravou M - 5 ?"

Klečel jsem před ní v tichosti. Nebyl jsem si jist, zda mám kývnout, odpovědět nebo zaštěkat.

"Chápeš rozdíl mezi těmito dvěma M - 5 ? Mluv!"

"Myslím, že ano Ovladači," odpověděl jsem tiše.

"Dám ti příklad. Když na mne promluvíš bez mého svolení, budeš opraven. Když učiníš cokoliv se zřejmou neposlušností, budeš potrestán. Oprava je nepříjemná. Trest je .... , hm, o tom můžeš zatím spekulovat. Ale pamatuj, vím, jak ti způsobit bolest a jak daleko mohu zajít, aniž bych ti způsobila trvalou fyzickou újmu. Pochopitelně tvůj psychický stav ...." zamyslela se.

Nelíbilo se mi, co se chystala vyřknout. A ona to taky věděla.

"Chceš se mne na něco zeptat M - 5? Smíš mluvit," vyzvala mne.

"Jak dlouho tady - - " začal jsem se ptát.

"Budeš? ', dokončila větu. "Tak dlouho, jak bude zapotřebí, aby jsi nám mohl správně sloužit. Budeš vycvičen nám sloužit jakýmkoliv způsobem, který uznáme za vhodný. Až budeš vycvičen, už nás nebudeš chtít nikdy opustit."

Mírně se usmála výrazu v mé tváři.

"Ta myšlenka tě straší. Jak zábavné. Bojíš se být vlastněn, ale zároveň se bojíš, že budeš opuštěn."

Hladila mne po hlavě jako svého psíčka a přitom pokračovala.

"Ostatní obavy, i ty nevyřčené, tě k nám připoutají. "

Otevřela dvířka klece a přikázala mi vlézt dovnitř.

"Teď odpočívej. Až se spolu setkáme příště, poznáš, kdo jsme."

Zamkla a zanechala mne v kleci samotného, čekajícího. Měla pravdu? Byl to můj strach, který mne pro ní zotročil?

Když opět přišla, měla na sobě černé přiléhavé šaty a v ruce hůlku se stříbrnou rukojetí.

"Musím použít vodítko nebo jiné omezovače M - 5? Nebo se mohu spolehnout, že se podrobíš bez námitek? Tvé selhání bude mít za následek mé velké rozpaky a pro tebe bude znamenat pořádný příděl útrap."

"Budu vás poslouchat, Ovladači," souhlasil jsem. Nebyl jsem si jist, zda to byly slíbené útrapy, či fakt, že bych ji mohl způsobit nesnáze, který mne přiměl k této odpovědi. Z nějakého důvodu jsem chtěl, aby na mne byla pyšná.

"Dobrá. Chystám se tě vzít ukázat dalším v naší skupině. Nebudeš s nikým mluvit, dokud ti to neporučím. Na každou přímou otázku, kterou ti položím, neřekneš nic jiného než ano nebo ne. Budeš odpovídat jen ano či ne, a budeš odpovídat po pravdě.

A to bez ohledu na to, na co se budu ptát. Pokud později zjistím, že jsi nemluvil pravdu, potrestám tě. Pokud budeš lhát jiným, tak tě potrestají oni. Je to jasné?"

"Ano Ovladači."

Odemkla klec, přikázala mi vylézt a postavit se.

Vedla mne chodbou až k velkým vyřezávaným dubovým dveřím. Nad dveřmi byl nápis. Bylo to jedno jediné slovo: Aiša.

Aiša. Můj mozek horečnatě pracoval. Pak jsem si vzpomněl. To byl starý román H. Rider Haggarda.

Aiša znamenalo "Ta, Jež Musí Být Poslechnuta ".

Ovladač mne sledovala, jak jsem četl nápis. Pak se poprvé vesele usmála.

"Vidím, že víš, jaký je význam toho slova. Nyní už víš, kdo jsme."

Otevřela dveře a vedla mne dovnitř. Nacházeli jsme se nyní v dobře zařízeném pokoji, a proti mne stály dvě ženy. Aniž mi bylo řečeno, můj pohled sjel dolů na podlahu. Jedna žena byla přibližně stejného stáří jako Ovladač, druhá byla starší. Obě byly elegantně oděny, jen já tam jaksi nezapadal ve své nahotě a vousech.

Ovladač se posadila do hlubokého křesla a poručila mi postavit se na všechny čtyři vedle ní s hlavou vzhůru. Po chvíli jsem na zádech ucítil váhu.

"Nehýbej se M - 5, nebo můžeš být zraněn."

Ani jsem se nepohnul.. Tam, kde se koncentrovala váha na mých zádech, jsem ucítil teplo. Trvalo to ještě chvíli, a pak řekla "Skvělý šálek čaje. "

Váha zmizela a místo na mých zádech začalo pomalu chladnout.

Nějakou dobu se bavila s druhými ženami o všem možném. Mne naprosto ignorovaly.

"Zdá se, že je z něj docela pěkný stůl," řekla starší žena. "Nevíš, jestli to už někdy předtím dělal?"

"Pojďme to zjistit. M -5 , už jsi někdy dělal stůl?" zeptala se Ovladač.

"Ne"

"Sloužil jsi už někdy dříve jako nějaký nábytek?"

"Ne"

"Použil tě už někdo jako erotickou pomůcku?"

Váhal jsem. A červenal se.

Prodleva byla odměněna úderem rákosky přes můj zadek.

"Odpověz M - 5."

"Ne."

"Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys byl použit jako erotická pomůcka?" otázala se starší žena.

Neodpověděl jsem. Nemohl jsem odpovědět ano nebo ne. Snil jsem dřív tom, že bych byl sexuálně zneužit, ve fantazii, ve snech. Ale ve skutečnosti? Po odmlce přešla Ovladač tuto otázku jako pošetilou, a odvrátila ode mne konverzaci k jinému tématu.

Mladší žena však nechtěla tak snadno tuto otázku opustit.

"M - 5. Toto je přímá otázka. Přemýšlel jsi někdy o tom, že by jsi byl použit jako erotická pomůcka? Odpověz," domáhala se.

Zůstal jsem potichu. Bylo mi přikázáno neodpovídat. Neodpovím. Po minutě čekání žena vstala a šla ke mně. U opasku měla stočený bič, který začala rozvíjet, jak se ke mne blížila.

"Řekla bych, že je drzý, Minx. Chci odpověď na mou otázku i kdybych ji měla z něho vymlátit."

Zůstával jsem ve své pozici. Byl jsem vystrašen. Byla vzteklá. Ochrání mne Ovladač? Co když ne? Nesmím zpanikařit, říkal jsem si. Neukazuj strach.

"Lýdie," řekla starší žena. "Možná má důvod, proč neodpovídá. Co když poslouchá příkazy, které mu dala Ovladač? "

Minx, můj Ovladač, se usmála.

"Vždycky jsi se ve mě vyznala. Jsi moudrá, že jsi to vytušila," řekla.

Otočila se k ženě nazvané Lýdií, a dodala: "Poručila jsem mu s nikým nemluvit bez mého přímého povelu."

"Tak mu přikaž, aby mi odpověděl," neústupně trvala na svém Lýdie.

"Zpochybňuješ můj úsudek, Lýdie?" zasyčela. "Já sama jej budu ovládat, já sama mu budu poroučet, a já sama jej budu chránit před takovýma, jako jsi ty, které raději trestají než opravují. Takové jako ty, které by jej raději zničily než přetvořily. Ne, je můj a bude dělat co já chci."

Lýdie se odvrátila. V jejich očích jsem viděl nenávist. Nenávist ke mně, ke všemu, co můj Ovladač řekla.

"Minx, myslím, že by jsi ho měla odvést z této místnosti," navrhla Anna. "Zdá se, že zde působí roztržku."

"Jak si přeješ Anno. On ale jen poslouchal mé rozkazy. Pokud zde došlo k roztržce, tak jsem za ní zodpovědná já."

S těmito slovy mi Ovladač poručila postavit se a opustit s ní místnost. Jakmile se dveře zavřely, již jsem byl před ní na kolenou a třásl se a plakal.

"Copak je, můj maličký. Řekni mi, co se stalo," nařídila.

"Způsobil jsem vám potíže, Ovladači. Je mi strašně líto, že jsem vás zklamal," brečel jsem.

"Nezklamal jsi mne. Plnil jsi rozkazy přesně, jak jsem ti je uložila. Lýdii po té otázce nic nebylo. Navíc já už odpověď dávno znám."

"Opravdu?" zeptal jsem se slzami v očích.

"Jistě. Chceš být žádoucí, všichni muži to chtějí. Myšlenka být erotickou pomůckou je přitažlivou mnoha lidem. Ale nezapomeň, že až je použita, je odložena stranou.

Nepřemýšlíme o pocitech erotických pomůcek. Jsou, aby nám sloužily. Ty jsi, aby jsi sloužil našim potřebám. Tyto potřeby v sobě zahrnutí mnohem více a také mnohem méně než jen pouhý sex, když jej chceme. Občas budeš erotickou pomůckou, ale ne něčím, co použijeme a pak zahodíme."

"Teď pojď se mnou, je čas na krmení. "

Můj fyzický výcvik začal tentýž večer.

Ovladač, oblečená v bílém laboratorním plášti, mne odvedla do místnosti se stolem. Poprvé jsem uviděl, že byl vybaven jako ošetřovna.

Poručila mi vlézt na váhu, odvážila mne a pak se nelibě zamračila.

"Máš nadváhu M - 5. Dieta ti sice pomůže něco shodit, ale ne dost, abych byla spokojena.

Proto budeš dvakrát denně cvičit, dokud nebudu s tvou váhou spokojena."

Pokračovala ve vyšetřování se stejnou péčí jakou věnujeme kusu hovězího. Vlastně obojí se dělá ze stejného důvodu.

Výsledek měření tlaku krve ji také znepokojil.

"Máš vyšší tlak, než by jsi měl mít. Je zřejmé, že cvičení jsi v denním rozvrhu nemíval. "

"Ovladači," troufnul jsem si krotce. "Možná, že můj tlak je vyšší díky vám."

"Možná."

Dala mi facku

"Nedostal jsi svolení promluvit. Až budu chtít znát tvůj názor, tak se zeptám. Je ti to naprosto jasné."

Přikývl jsem s hořícím lícem.

"Dobrá. Pochopil jsi. Teď stůj klidně, dokud neskončím vyšetřování."

Stál jsem a čekal, zatímco mi kontrolovala oči a uši. Pak pronesla: "Otevři ústa a řekni Ahhh".

Dopsala si poznámky a přesunula se ke skříňce. Když se obrátila nazpátek, měla v rukou injekční stříkačku s jehlou.

Kolena se mi podlomily a já se začal třást.

"Vidím, že jsem objevila tvou další slabinu M - 5. Bojíš se jehel. Zajímavé. Přesto ti teď odeberu vzorek krve. Přivážu si tě ke stolu, jestli nebudeš dobrovolně spolupracovat. Dám ti jen jednu šanci. "

Stál jsem a třásl se, jak se ke mně přibližovala. Strach ve mne rostl a jen strach z trestu mne držel na místě, abych neutekl.

Hbitým pohybem mi zaškrtila ruku a vpíchla jehlu do žíly. Když jehlu vytáhla, svalil jsem se na zem.

Položila vzorek na pult a vrátila se ke mně. Hladila mne po hlavě tak dlouho, dokud jsem se nepřestal třást. Utřela mi horké slzy a řekla, že mi pomůže s mým strachem.

Po chvíli mi pomohla postavit se na nohy a zavedla mne ke šlapacímu pásu. Sada pout byla pomocí krátkých řetězů připevněna k postranním pásům. Poblíž přední části šlapacího pásu byl monitor a sada lékařských senzorů.

Poručila mi vylézt na pás a připevnila mi pouta. Bleskově mi na ruce, nohy a tělo připjala senzory.

"Začneš s chůzi. Pás se bude postupně zrychlovat, až nakonec zjistíš, že běžíš. Pokud zpomalíš, mám možnosti, jak tě zase přinutit zrychlit. Každý den se bude čas běhu prodlužovat, zatímco čas chůze se bude zkracovat. Senzory budou zaznamenávat tvůj výkon."

Než jsem mohl zareagovat, stroj se rozběhl.

Ze začátku to nebylo vůbec špatné, ale jak se rychlost zvyšovala, bylo to čím dál tím víc únavné. Jednou jsem zkusil zpomalit a odměnou mi byl šlehanec bičem používaným k pohánění zapřažených koní. Ani jsem si nevšiml, že si ho vzala.

Mučení trvalo po dobu, která mi přišla být snad hodinou, ale ve skutečnosti to nemohlo být tak dlouhé. Náhle se pás zpomalil a zastavil.

Stál jsem tam, potil se a supěl, se srdcem divoce bijícím.

"Dobrý začátek M - 5 . Zítra ráno si mákneš o trošku déle. "

Uvolnila mne z pout a motanice drátů vedoucích od senzorů. Pak mne zavedla do koupelny a tam opět zamkla.

Vrátila se po pár minutách a počkala, až jsem opustil sprchu. Osušila mne ručníkem a pak mi natírala nohy nějakým mazáním. Po pár minutách vstala a prohlásila, že jsem hotový.

"Nechci, aby jsi přes noc v kleci ztuhnul. Tohle mazání tomu zabrání. "

Chtěl jsem ji poděkovat, ale vzpomněl jsem si na facku.

Usmála se na mne.

"Už jsi mi poděkoval M - 5. Vidím to v tvých očích. Je zapotřebí se o tebe dobře starat. Jakékoliv zranění by snížilo tvou schopnost nám sloužit. "

S těmito slovy mne zavedla zpět do klece a přikryla ji na noc.

Když jsme ráno zase začali, připevnila mi pouta a senzory a zapnula opět pás.

"Za chvíli se vrátím s tvým ranním přídělem."

Zanechala mne v něžné péči stroje. Držel jsem krok, dokud jsem se neunavil. Tak jsem se rozhodl zpomalit.

ZAP! Elektrický šok proběhl mou nohou. Vyvedl mne z rovnováhy a já se zapotácel, ucítil jsem další šok.

Dorovnal jsem krok a šoky přestaly.

Pás se zrychlil. Další šok jsem dostal, jakmile jsem zpomalil. Pás běžel stále rychleji a taky šoky přicházely rychleji a rychleji, když jsem přestával stačit tempu.

Šoky přestaly a pás se pomalu zastavil.

Když se Ovladač vrátila zpět do místnosti s tácem jídla, ještě jsem stále lapal po dechu. Tác byl plný jídla. Slanina, vajíčka, džus, topinky a dokonce i káva.

Podívala se na mne, pak na pásek se záznamem lekce.

"Říkala jsem ti, že mám možnosti jak tě přimět k lepším výkonům. Právě jsi se seznámil s jednou, na kterou jen tak nezapomeneš. Časem možná poznáš další, které jsou mnohem příjemnější. Neposlouchal jsi a byl jsi opraven. Bohužel jsi prohrál svou snídani. Přesto ti dovolím se dívat, jak jím."

Uvolnila mne z pout, poručila mi sednout si u jejich nohou a sledovat, jak jí. Nijak nespěchala, vychutnávala si každé sousto. V jednu chvíli si pohrávala s kouskem slaniny, trápila mne mávajíc jím mi pod nosem. Pak jej s velkou rozvahou snědla.

Pak si ubrouskem očistila ústa a spokojeně si oddechla.

"Snad si odpoledne povedeš lépe. Smíš vylízat talíř."

Vylízal jsem ho.

Po jídle z odrobinek a mastnoty mi nasadila obojek a řetězem mne připoutala k okovu v podlaze. Odešla z místnosti, aby se za chvíli vrátila s vodítkem, několika pomůckami s kožešinou a s maskou. Psí maskou.

"M - 5 , teď se přesvědčíme, zda jsi alespoň tak inteligentní jako pes. Pochopitelně musíš tak alespoň částečně vypadat, proto tady pro tebe mám pár drobností, které ti k tomu pomohou."

Na tvář mi připevnila masku, na ruce a nohy kožešinové botičky.

"Zbývá poslední maličkost. Psi mají ohon a ty jej nemáš ... zatím."

Poslední kožešinovou součástí byl ocas. Jeho základem byl kus plastiku kruhového průřezu o asi dvou palcovém průměru. Začal jsem se choulit a snažil se odplazit od ní pryč. Odpovědí byla rána přes zadek.

"Zlobivý PES! Hádám, že tě budu muset naučit, jak se máš držet při paní při boku. "

Namazala plastovou část ocasu a vydala se ke mně. Klesl jsem ze všech čtyřech a usadil se na podlaze. Položila oháňku na zem a snažila se mne tahem za vodítko postavit. Ochabl jsem a neodporoval. Ale také nepomáhal.

"Inu, vidím, že tady máme potíž M - 5. Odmítáš poslechnout můj příkaz? "

Neodpověděl jsem. Myslím, že jsem vlastně odmítal poslušnost. Ale hrozně jsem si nepřál mít tu věc v zadku.

"Co bude nejlepší udělat, abych tě potrestala a přitom dosáhla svého?" dumala nahlas.

Klekla si vedle mne a začala mne lechtat na žebrech. Pokoušel jsem se nereagovat, ale nemohl jsem si pomoct. Začal jsem sebou škubat a házet se. Jakmile jsem prohnul hřbet, rozrazila mi od sebe nohy a hbitým pohybem mi zasunula konec oháňky do konečníku. Pokračovala v lechtání tak dlouho, až jsem ji začal prosit, ať přestane.

"Proč bych měla přestat tě trápit M - 5. Neposlechl jsi mne. Řekni, proč bych měla přestat."

"Prosím Ovladači, přestaňte, strašně trpím. Omlouvám se, prosím, přestaňte," prosil jsem.

"Čím trpíš, M - 5. Oháňkou nebo lechtáním? Řekni," vymáhala odpověď.

"Lechtáním trpím, Ovladači."

"Takže budeš chodit s oháňkou, dokud ti ji nevyndám, když tě přestanu lechtat?" navrhovala.

V tu chvíli jsem byl v naprosté agónii. Udělal bych cokoliv, jen aby přestala.

"Ano Ovladači, prosím. Budu."

Přestala mne lechtat a postavila se.

"Zaštěkej pro mne M - 5. Chci slyšet, jaký jsi pes, jak zníš."

Zaštěkal jsem.

"Výš M - 5. Chci slyšet malého pejska. "

Zaňafal jsem sopránem a ona se zasmála.

"To se mi nezdá. Zkus to níž. Nejsi zásuvkový pes."

Zaštěkal jsem basem.

"To je lepší. Takhle budeš štěkat kdykoliv, když ti poručím, anebo když budeš chtít upoutat mou pozornost. Pochopil jsi?"

Znovu jsem štěknul.

"Tak je to správné M - 5. Teď se půjdeme projít. "

Odemkla řetěz a po čtyřech mne nechala vyběhnout z místnosti. Vedla mne chodbou zpět k mé kleci, pak k hlavní zasedací místnosti. Cestou jsme v chodbě potkali mladou ženu nazývanou Lýdia.

"Vidím, že ho máš tentokrát pod lepší kontrolou Minx. Je docela prima pes. Pochopitelně byl by ještě lepší, kdyby jsi ho nechala vykastrovat. Jestli by jsi chtěla, tak bych to za tebe mohla udělat."

Ovladač se při vyřčení toho nápadu zašklebila.

"Lýdie, ty mě ohromuješ. Ještě nebyl ani vychován a ty už by jsi jej chtěla připravit o možnost mít pár štěňátek. Víš, musíme udržovat genový fond."

"Myslíš ochuzovat. Koukej Minx, k čemu jsou vůbec muži dobří?"

"Lýdie, pokud jsi ještě stále nepřišla na to, k čemu všemu jsou dobří, tak už na to asi nikdy nepřijdeš. Sbohem. "

Zatahala mne a my jsme pokračovali v naší procházce.

Jak jsem tak pajdal jako špatně vybavený pes, dumal jsem, co mohlo v Lýdii vyvolat takovou nenávist vůči mužskému plemenu. Vlastně jsem nevěděl, jak smýšlela o ženách, takže to mohl být život obecně, co nenáviděla.

Během procházky jsem se držel těsně u Ovladače. Cítil jsem, že ji rozhovor s Lýdií rozčílil. Zaštěkal jsem, abych upoutal její pozornost.

"Co je M - 5?"

Otočil jsem se k místu, kde jsem předtím potkali Lýdii a zakňučel.

"Vystrašila tě M - 5?"

Štěkl jsem dvakrát.

"Tak potom co se ti nezdá M - 5?"

Zakňučel jsem a opět se otočil k tomu místu.

"Jestli mě naštvala? To je ono?"

Hafnul jsem jednou.

"Ne M - 5, nenaštvala mě. Je, co je, a já jsem, co jsem."

Přitulil jsem se ji k noze.

"Jo M - 5, já vím. Její nenávist mne občas taky děsí. Ale neboj se, já tě ochráním."

Zavedla mne zpět do místnosti, kde byla má klec a odpojila vodítko.

"Uvidíme, jestli umíš nějaké číslo, které by mně pobavilo. Sedni!"

Klekl jsem na kolena a nehýbal se. Ocas vnikl hlouběji do mých útrob.

"Převal se!"

Padl jsem na bok a převalil se.

"Dělej mrtvého!"

Převalil jsem se na záda a dělal ztuhlého. Šla ke mně blíž a já se nehýbal. Byl jsem ji úplně vystaven a oháňku jsem měl bolestivě zaraženou uvnitř.

Sklonila se ke mně a začala mne škrábat na bříšku. Jak by reagoval pes? Začal jsem škubat jedou nohou. Ještě více se sklonila a začala mne škrábat na koulích. Začal se mi stavět

"Hodný pejsek!" usmívala se. Stále rychleji jsem trhal nohou v reakci na její dráždění. "Nadržené štěňátko. To se mi líbí."

Odtáhla svou ruku a já přestal hýbat nohou.

"Asi ti budeme muset najít fenku, se kterou by jsi mohl píchat. Líbilo by se ti to M - 5? Pěknou nažhavenou kurvičku, do které by jsi se mohl vystříkat. To by mohlo být zábavné sledovat."

Erekce se stávala čím dál tím tvrdší

"Jsi takový malý zvrhlík, viď? Přemýšlíš o tom, jak bys šukal. Nebo možná byl šukán?"

Má erekce začala ochabovat.

"Na to tě neužije? No, možná nebudeš mít na vybranou. Když budu chtít dát tvou ubohou dírku nějaké děvce nebo samci, tak to udělám. Řídím, co děláš, a taky s kým nebo s čím to děláš. Pamatuj si to. Jsi zde, aby jsi mne těšil, kdykoliv si zamanu. A já tě naučím těšit mne jakýmkoliv způsobem. I když se ti to nebude líbit, budeš dávat rozkoš i jiným."

Znovu připnula vodítko a poručila mi na všechny čtyři. Přetočil jsem se na ruce a kolena. Má oháňka se vrazila s tímto pohybem ještě hlouběji. Přestával jsem se o ni starat, stávala se mou přirozenou součástí. Problémem se ale začal stávat můj močový měchýř.

Zakňučel jsem a zatahal za šňůru.

"Nějaká potíž M - 5?"

Opět jsem zakňučel a natáhnul se k rohu místnosti.

"Chce se ti čůrat M - 5?"

Souhlasně jsem štěknul.

"Sedni! Zůstaň! Hned budu zpátky."

Upustila šňůru a odběhla z místnosti. Vrátila se s malým stromečkem v v květináči.

"M-5, smíš se vymočit jako pejsek na stromeček."

Začal jsem se zvedat ale ona se mnou škubla vodítkem.

"Zvedni nožičku, jako správný pejsek. A raději neudělej nepořádek, nebo ho budeš muset uklidit ... svým jazykem."

Přiblížil jsem se ke stromku a zvedl nohu. Řeknu vám, nechápu, jak tím psi mohou někam mířit, třeba na osamocený strom. Dělal jsem, co jsem mohl, ale přesto pár kapek upadlo na podlahu.

Zatáhla mne k tomu a vrazila mi do toho obličej. Vousy začaly nasávat moč.

"Teď si olízej rty. Chci, aby jsi zkusil, jak chutnáš!"

Řekla to tak zuřivě, že jsem to splnil bez rozmyslu. Bylo to hořké a slané.

"Hodný pejsek. Zpátky do klece a já tě nakrmím."

Dovedla mne zpět ke kleci a odpojila vodítko. Vlezl jsem dovnitř začal sát vodu z láhve, abych spláchl tu pachuť z úst.

"Naučíš se to milovat M -5. Vlastně budeš škemrat, aby jsi směl ochutnat tu mou. "

K jídlu jsem dostal pořádný kus hovězího ve vlastní šťávě. Vypadalo to sice jako strava pro psy, ale po vynechané snídani to chutnalo božsky. Jedení ve psí masce bylo náročné. Vlastně se mi zdálo, že více jídla ulpívalo v mých vousech než v ústech.

Celou dobu, co jsem jedl, mne Ovladač sledovala. Byl jsem zvědavý, o čem přemýšlela.

Brzy jsem to měl zjistit.

Když jsem dojedl, vzala mi misku a odložila ji na pult a odemkla klec.

"Vylez M -5," přikázala.

Vylezl jsem ven a počkal, až mi odstranila psí tlapy z rukou a nohou. Sundala mi psí masku, pak mne obešla dozadu a zkoumala mou oháňku.

"Asi bych ti to tam měla nechat, aby ti to připomínalo tvé postavení psa, ale myslím, že obojek bude tentokrát taky stačit."

Vytáhla mi oháňku z rozbolavěného zadku a položila ji také na pult. Připojila mi vodítko a poručila mi ji následovat, tentokrát však již po dvou namísto ve psí pozici.

Zavedla mne zpět do ošetřovny a poručila lehnout si na stůl tváří vzhůru. Věděl jsem velmi dobře, že nemá cenu s ní o tom diskutovat. Lehl jsem si a ona mi upevnila ruce a nohy tak, abych s nimi nemohl hýbat.

Poté, co mne připoutala, mi na chvíli zmizela ze zorného úhlu. Když se do něj opět vrátila, nesla si pěnu na holení, mísu s vodou a břitvu. Břitva házela odlesky světla. Skrčil jsem se, když jsem to uviděl.

"M -5, všimla jsem si, že ti překáží vousy, tak jsem se rozhodla, že tě oholím. Konečně měl bys být pohledný. Já se taky holím. Možná jsi si toho všiml. Možná, že ne. Lež, a nic se ti nestane."

Jala se namydlit mi tvář.

"Uvidíme, jak dokážeš ležet. Už to bude dlouho, co jsem naposledy muži holila přirození, takže tě můžu říznout, pokud se budeš moc vrtět."

Začala s mým obličejem. Bleskově mi oholila vousy, pak pokračovala na mé hrudi.

"Nemáš tady moc chlupů. Pokusím se neuříznout ti nějakou nešťastnou náhodou bradavku."

Po téhle připomínce jsem ztuhnul ještě víc.

Pokračovala níže. Téměř zamilovaně nanesla pěnu na chloupky okolo mého přirození a pomalu přiložila břitvu k mým varlatům. Když je začala holit, její doteky na nich mě přiměly k další erekci.

"Dávej si pozor, aby jsi se moc nerozohnil, nebo bych mohla náhodou udělat to, co doporučovala Lýdie. "

Břitva mi zmizela z dohledu a já cítil jen pohyb ostří po mé kůži. Jezdila ostřím tam a zpět, až jej nakonec zvedla, a já je uviděl obalené chlupy a krémem.

Otřela je a pak se začala věnovat mému penisu. Obratně po něm sjela s břitvou dolů odstraňujíc tak chlupy u jeho kořene. Cítil jsem její jemný tah a slyšel ji zamručet.

"Málem se stala nehoda M -5. Nerada bych ti uřízla znamínko, víš. "

Bál jsem se a zároveň byl vzrušený. Ostří by mohlo sklouznout a já bych pak zpíval sopránem.

Koncentrovala se na práci a zanedlouho odložila břitvu a utřela zbytky krému vlhkým ručníkem.

"Už zase vypadáš jako chlapeček. Malý hladký chlapeček."

Poplácala mne po stále postaveném penisu.

"Takový zajímavý kus masa. Umí se zvětšovat a zmenšovat. Vyzrazuje pocity, a je skvělým mučidlem. Muž udělá cokoliv, aby se ho někdo dotkl. Ale dotek může být taky mučivý. Že ano M - 5? Chtěl bys, abych tě přiměla stříkat, ale já na tom nemám vůbec žáden zájem.

Zkrátka jen ráda škádlím a nutím mé hračky škemrat. Ráda využívám jejich tužeb, aby se pomocí nich podřídili mé vůli. Jak jsi více vzrušený, stáváš se i více vnímavý k mým příkazům. Udělal bys cokoliv, co bych ti poručila, jen abych tě nechala se udělat. "

Zasténal jsem, když mi nehty podráždila špičku penisu. Měla pravdu. V tu chvíli bych za vyvrcholení udělal cokoliv. Nenáviděl jsem to. Štvalo mne, že jsem byl ovládán chtíčem. Nebyl jsem zvíře. Ale snažili se je ze mne udělat tím, že bych myslel žlázami místo mozkem.

"Ano, teď jsi zvíře M - 5.Kdybych tě teď uvolnila, vrhl by jsi se na mne a znásilnil mne. To je čím jsi uvnitř. Zvíře poháněné chtíčem.

Naučíš se to ovládat. M -5. Vycvičíme tě, že se vybiješ, jen když si to my budeme přát."

S tím mi nalila ledovou vodu na můj postavený penis a sledovala, jak ochabuje při mém šokovaném výkřiku.

Nechala mne tam přivázaného a bezmocného dost dlouhou dobu. Skrz okna pod stropem jsem mohl sledovat, jak se zešeřilo.

Když se vrátila, měla na sobě červené přiléhavé hedvábné šaty s rozparkem na jedné straně. Spolu s ní byla mladá asijská dívka oblečená v červeném kimonu a s malou krabičkou v ruce.

"Jsi vzhůru M -5? Smíš mluvit."

"Ano Ovladači, jsem vzhůru."

"Dobře. M - 5, toto je Mei Ling. Chystá se ti pomoci s jedním z tvých strachů. Je velmi dobrá v tom, co dělá M - 5. Budeš ji oslovovat Pane, pokud se rozhodne s tebou mluvit. Pochopil jsi?"

"Ano Ovladači. Má být oslovována Pane."

"Velmi dobře. Mei Ling, prosím, ukaž M -5, co si neseš v krabičce," řekla otáčeje se k druhé ženě.

"Ano Ovladači Minx, velmi ráda to udělám," byla její vřelá odpověď.

Otevřela krabičku a ukázala mi její obsah. Jehly. Jehly všech možných délek a velikostí.

"Prosím Ovladači, ne," žadonil jsem.

"Proč ne M -5? Co uděláš, aby jsi se tomu vyhnul? Řekni. "

Nemohl jsem přemýšlet. Pohled na jehly mi zatemnil mysl.

Ovladač se usmála.

"Chtěl by se vyhnout jehlám Mei Ling, ale nemůže přijít na žádný nápad jak to udělat. Asi bychom jich do něj měly pár vpíchnout, třeba mu to pomůže zase myslet. "

"Použití jehel na některých místech stimuluje mozkovou funkci Ovladači. Měla bych začít?" zeptala se Pán.

"Ještě ne. Snad bych mu měla prvně předložit pár návrhů. M -5, políbil by jsi mé nohy, aby jsi se vyhnul jehlám?"

"Ano Ovladači."

"Políbil by jsi mi zadek, aby jsi se jim vyhnul?"

"Ano"

"Políbil by jsi zadek Lýdii, jen aby jsi se jim vyhnul?"

"Ano"

"Ochotně?"

"Ne Ovladači. Ale udělal bych to."

"Hodný chlapeček. Mluvil jsi upřímně. Občas budeš sloužit Lýdii, a budeš ji sloužit rád. Zatím to ale od tebe nebudu vyžadovat. Budeš ale muset čelit jehlám, pokud mi neřekneš dobrý důvod, proč ne."

Možná teď byl ten správný čas, na který mne upozorňovala.

"Budu pít vaší moč Ovladači."

Na to se zasmála.

"Má moč je posvátná, ne k trestání M - 5. Měla bych tě za tvou neomalenost potrestat, ale konečně jsi jen hloupé zvíře, takže to přejdu. Mei Ling, připrav si jehly."

Ovladač přistoupila ke kraji stolu a připoutala mi hlavu. Už jsem neviděl ani Pána ani jehly. Věděl jsem ale, že tam byla a strach ve mne stále rostl. Ovladač mi slíbila, že mi pomůže. Změnila snad svůj názor? Zavřel jsem oči a čekal.

Cítil jsem tlak na svém těle, pak mi Ovladač poručila, abych otevřel oči.

Otevřel jsem je a uviděl Ovladač, jak si mi sedá na obličej. Měla ten nejskvělejší zadek a jeskyňku, jakou jsem kdy viděl.

"Řekla jsem si, že bys asi uvítal být umlčen raději takhle, dušením mým zadkem, než tvrdým gumovým balónkem. Líbí se ti to tak, M -5."

"Ach ano Ovladači. Děkuji vám Ovladači."

"Až bude po všem, poděkuješ Pánovi způsobem, jaký se ji bude zamlouvat. Poděkuješ ji za bolest, či za rozkoš, cokoliv, co bude chtít či požadovat."

"Ano Ovladači."

Usadila se mi na obličeji. Mohl jsem stále dýchat, ale ne moc hluboce. Její vůně mne uchvátila. Její ženské pižmo, vůně jejího zadku. Už to bylo pěkně dlouho, co jsem necítil vůni ženy.

"Můžeš začít Mei Ling."

Očekával jsem bodavou bolest. Ta se ale nedostavila. V noze se mi rozlilo teplo, a dál jsem již necítil nic.

Totéž se událo s mou paží. Mým hrudníkem. Pokaždé přišel poryv tepla a pak nic. Nebo něco. Začal jsem se cítit velmi uvolněný, skoro jako kdybych létal. Zanedlouho mi všechno bylo jedno. Mým světem se stala vůně ženy a teplo. Má mysl se zamžila.

Po těžce odhadnutelné době se Ovladač ze mne zvedla a postavila se mi k hlavě.

"Slyšíš mne M - 5?" řekla něžně. Její hlas se zdál být na hony vzdálený.

"Ano Ovladači." zašeptal jsem.

"Cítíš bolest M - 5?"

"Ne Ovladači."

Vzala zrcadlo a nastavila je tak, abych uviděl své tělo.

Byl jsem živý jehelníček. Jehly byly všude po mém těle. Přesto jsem necítil bolest, neviděl žádnou krev. Jen to teplo.

"Jak..."

"Pán je mistrem v akupunktuře. Vpíchla jehly do míst, které vyvolávají pocit blaha. Jehly ti nemohou ublížit, neznalost ano. Tvá mysl ovládá tvé tělo M - 5. Brzy budeš schopen nevnímat bolest a vnímat z ní jen rozkoš."

Poručila Pánovi, aby ze mne vytáhla jehly. Během toho teplo mizelo, ale bolest nepřicházela.

Když skončila, připojila s k Ovladači u čela stolu.

"Chtěl by jsi mi něco říct M -5?" zeptala se.

"Děkuji vám Pane. Děkuji za slast, kterou jste mi dala."

Natáhla se a něžně se dotkla mého obličeje.

"Pomáhám odstranit bolest a strach těm, kteří to skutečně potřebují. Avšak na bolest ve tvém srdci je můj talent krátký. Nabídni ji Nejvyšší Bohyni," řekla něžně.

"Jsem tvým dlužníkem Mei Ling," řekla Ovladač. "Jak se ti mohu odvděčit za tvou službu?"

"Nic mi nedlužíš. On mi dluží. Nechť ti slouží dlouho a dobře."

"A co pro tebe osobně Mei Ling? Co ti mohu dát?"

Uviděl jsem Pánův úsměv i jak se natáhla, aby pohladila tvář Ovladače.

"Chtěla bych se s tebou pomilovat Ovladači Minx. Nic víc."

"Toho se ti také dostane. Ale co s M - 5. Mám jej na noc zavřít zpátky do jeho klece?"

Zavládlo dlouhé hloubavé ticho.

"Ne, přiveď ho, dej mu roubík a uvaž ho. Měl by vidět, jaké vášně v nás jeho bolest vzbudila. "

Než mne uvolnily ze stolu, nasadily mi kuklu a roubík. Sotva mne odvázaly ze stolu, spoutaly mi provazem ruce za zády. Slyšel jsem zacvaknou vodítko a byl jsem odváděn pryč.

Zatlačily mne do něčeho měkkého a obrátily. Stáhly mi kuklu a já uviděl, že jsem v ložnici. Světlo bylo ztlumené a místností vonělo kadidlo. Postel byla široká a vypadala hebce. Povlečení svými odlesky vzbuzovalo dojem, že bylo ušito z hedvábí.

Ovladač a Pán se na mne podívaly a obě se usmály.

"Teď se dobře dívej, co nám tvá bolest přinesla," řekla Ovladač.

Sundala si šaty a zároveň Pán spustila své kimono na zem. Poprvé jsem si všiml, že Ovladač měla propíchnuté bradavky. Pán měla na horní části paže vytetovaného draka.

Objaly se a začaly se vášnivě líbat. Jemně se hladily. Viděl jsem, že bradavky Ovladače se nalily, zatímco je Pán kousala. Chytla je do zubů a tahala za ně a protahovala je. Ovladač se vlnila rozkoší. Pak se zahryzla do prsou Pána. Ta se zachvěla jako v křeči.

"M - 5, sleduj nás. Neodvracej pohled," bylo mi nařízeno.

Obě si lehly na postel. Položila ruku mezi Pánovy stehna a rychle ji začala stimulovat na pyscích. Ozval se jemný sten, který Ovladač zadusila polibkem. Pokračovaly v hlazení a osahávání.

Cítil jsem ženskou vůni jak se navzájem vášnivě milovaly. Už jsem je víc nevnímal jako Ovladače a Pána, ale jako Minx a Mei Ling, které se milovaly. Hrozně jsem toužil se k ním připojit. Jednou jsem četl, že sdílením se bolest zmenšuje, zatímco radost zesiluje. Cítil jsem se být poctěn tím, že jsem je směl sledovat.

Zasténal jsem do roubíku, když jsem uviděl Minx zabořit svůj obličej do vlhkého rozkroku Mei Ling. Otočila se tak, aby i Mei Ling ji mohla obšťastňovat svými ústy. Vzdechy a steny se stávaly rychlejší. Na chvíli přestaly a já mohl vidět jejich společný orgasmus. Sledovat je bylo jako dívat se do nitra explodující hvězdy. Jejich krása a štěstí bylo čisté a oslepující jako první světlo stvoření. Plakal jsem. Neviděl jsem takovou lásku mezi dvěma lidmi od té doby, co - - Odehnal jsem vzpomínku. To bylo dávno v minulosti a už se to nikdy nevrátí.

Toto byla oslava života a bytí.

Přestaly se objímat a podívaly se směrem ke mě. Jak jsem se jim díval do tváří, viděl jsem v nich lásku, kterou jsem už léta nespatřil, a ony viděly v mých očích slzy štěstí.

"Vidíš M - 5, láska, kterou jsi ztratil, stále ještě existuje. Nezmizela z tohoto světa," řekla něžně Minx, můj Ovladač.

"Naslouchej ji M -5. Časem a s naší pomocí tě zase najde," radila Mei Ling, Pán.

"Chtěl by jsi malý kousek naší radosti M - 5?" zeptala se přívětivě Minx.

Přikývnul jsem. Svalila se z postele a podívala se na Mei Ling. Mei Ling souhlasně kývla. Roubík mi byl sundán a Minx sáhla mezi nohy Mei Ling a nabrala na prst její šťávu. Vložila svůj třpytící se prst do mých úst. Vychutnával jsem ho jako nejlepší víno. Mei Ling projela svými prsty v rozkroku Minx a nabídla mi je. Chutnaly sladce, zatímco její šťáva chutnala aromaticky.

Vytáhly mne z křesla a přivázaly vodítko k noze postele.

"Dnes budeš spát u našich nohou M -5. A zítra nám budeš sloužit, oběma."

S těmito slovy Mei Ling zhasla světlo a já byl ponechán v příjemně teplé temnotě se sladkou a aromatickou chutí těch dvou žen na mých rtech a s obrazem jejich milování v mé mysli.

Druhý den ráno jsem byl probuzen jemným polibkem na čelo. Otevřel jsem oči a uviděl jsem smějící se Minx.

"Dobré ráno M - 5. Pán ještě spí, takže mluv potichu. Líbila se ti minulá noc?"

"Ano Ovladači, líbila," zašeptal jsem.

"Mei Ling byla potěšena tvým chováním stejně jako já. Sledoval jsi nás, jak jsme ti řekly a nerušil jsi. A ano, všimla jsem si, jak jsi byl vzrušený. Chtěl by jsi vidět víc?"

Začervenal jsem se.

"Omlouvám se, Ovladači."

"Na to se tě neptám. Ptala jsem se, jestli by jsi chtěl vidět víc," zasyčela.

"Ach ano Ovladači," zašeptal jsem v odpověď.

"Budeš za to ale muset zaplatit svým dalším utrpením. Je ti to jasné?"

Přemýšlel jsem o tom. Stálo za to podstoupit utrpení, kterému byla schopna mne vystavit? Stálo za to být svědkem jejich rozkoše?

"Ano Ovladači, je mi to jasné."

"Proč chceš strádat bolestí, M - 5?"

"Protože vám to působí potěšení."

"Působí bolest potěšení i tobě M - 5?" zlehka na mne přitlačila.

"Ne Ovladači. Ale - -." Zasáhlo mne to znenadání. Neměl jsem rád bolest, ale chtěl jsem ji udělat radost.

"Ale co M -5? Řekni mi."

"Chci vám jen udělat radost."

"Prozatím mi to stačí, ale brzy budu chtít znát pravý důvod. "

Mei Ling se v tu chvíli probudila, protáhla se a posadila se. Políbila něžně Minx a pak se obrátila na mne.

"Dobré ráno M -5. Věřím, že se ti spalo dobře?"

"Velmi dobře Pane. Smím totéž předpokládat o vašem odpočinku?"

"Ano, vyspala jsem se dobře. Velice jsi mne potěšil svým chováním. Odměním tě za to. "

"Děkuji vám Pane, ale nepřál bych si být odměňován za plnění příkazů. Jen jsem plnil rozkazy."

"Chápu to, ale plnil jsi je velmi dobře."

Otočila se zpět k Minx.

"Jak dlouho jej máš ve své stáji?" zeptala se.

"Mám jej teprve ... zkrátka ne tak dlouho, jak by jsi hádala. Zdá se, že má přirozený talent, je trošku neotesaný, ale je nadaný," odpověděla Minx.

"M - 5, umíš vařit?" byla další otázka, kterou položila Pán.

"Ano Pane, umím."

"Dobrá. Když projdeš dveřmi na vzdálenějším konci místnosti, tak tam najdeš malou kuchyň. Připravíš nám nějakou snídani a doneseš nám ji. Předveď, jak jsi tvořivý. Běž."

Začal jsem se zvedat, ale byl jsem stažen zpět šňůrou uvázanou k posteli.

"Řekla bych, že plní rozkazy docela dobře Minx" usmála se "Snad by jsi ho měla odvázat. "

Minx odvázala vodítko a rozvázala mne.

"Běž."

Prošel jsem označenými dveřmi a objevil sice malou, ale dobře zásobenou kuchyň. Také jsem uviděl něco, co jsem už dlouho nezahlédl. Okno. Bylo přes ně vidět do plotem obehnaného nádvoří s vodotryskem. Poprvé po dlouhé době jsem zase uviděl oblohu. A květiny, překrásné červené květiny. Také zde byly dveře. Útěk!

Zamířil jsem ke dveřím, ale pak se zastavil. Kam bych šel? Byl jsem nahý, bez peněz, bez nejmenšího ponětí, kde jsem byl.

A pak jsem se zamyslel. Chtěl jsem skutečně utéct? Chovali se ke mně jako ke zvířeti, mučili mne a zneužívali. Ale také se o mne starali a pečovali, dokonce mne i milovali. Někteří lidé by to označili slovy "Psí život ".

Ale vlastně co je špatného na psím životě? Jsou krmeni, starají se o ně, a vše, co se od nich očekává, je jejich oddanost, a že budou sloužit.

Odvrátil jsem se od dveří a začal připravovat snídani, občerstven pohledem z okna na okolní svět.

Snídaně nebyla nijak přepychová, jen míchaná vejce, slanina, toasty a káva. Položil jsem všechno na tácek a vrátil se zpět do ložnice.

Obě ženy byly pryč. Položil jsem podnos na stůl a klekl si vedle a čekal.

Po chvíli se obě, Minx i Mei Ling, vrátily. Z nějakého důvodu si nesly tyče na odchyt zvířat, tyče s oky na konci. Hádal jsem, že byly určeny mně, kdybych utekl.

"Snídaně je připravena Pane, Ovladači," řekl jsem opatrně nedávaje na sobě znát žádnou reakci.

Chvíli zaraženě stály a pak se obě vesele rozesmály.

"Nadaný Minx? Myslím, že jsi ho podcenila, a sebe taky," smála se Mei Ling

"Proč jsi neutekl M - 5? Měl jsi šanci," zeptala se překvapeně Minx.

"Nechtěl jsem. Byla by to chyba, patřím sem."

"Proč to říkáš M - 5?"

"Chci s vámi zůstat."

Usmála se.

"Chceš M -5? Opravdu chceš se mnou zůstat?"

"Ano Ovladači."

"Pak mi dej svou bolest."

"Nechápu to. Přijímám utrpení, které mi působíte."

" Chci víc M - 5."

Mei Ling se uklonila a opustila pokoj, neodpustila se ale úsměv na nás oba.

"Řekněte co. Chci vám působit potěšení. Ovladači. Jak vám mám dokázat svou lásku, svou potřebu být u vás?"

"Kdo byla žena, kterou jsi miloval, ta jež jsi ztratil?" zeptala se Minx.

Odmlčel jsem se a hluboce nadechl.

"To byla má žena."

"Co se stalo Michaele?"

"Umřela, když se snažila dát mi dítě. Mé dítě. Chtěla mi dát dítě, protože cítila, že jsem byl pro ní nejdůležitější osobou na světě. Umřela pro mne."

"A dítě?" zeptala se jemně Minx.

"Umřelo. Přišlo na svět o pět měsíců předčasně. A byla to má chyba."

"Proč tvá chyba? Co jsi udělal?"

"Nezabránil jsem své ženě v pití. Měla problémy s alkoholem. Skrývala to přede mnou tak dlouho, až bylo pozdě."

"Byla tvým otrokem? Vlastnil jsi ji?", otázala se Minx.

"Ne. Byla svobodná. Nemohl jsem ji donutit. To by bylo špatné!" protestoval jsem.

"Pak to nebyla tvá chyba. Miloval jsi ji dost na to, že jsi ji dal možnost volby. Nemůžeš člověka donutit přestat pít, brát drogy nebo kouřit. Musí to chtít sám."

"Asi jsem ji nemiloval dost. Kdyby ano, určitě by přestala!" vykřikl jsem.

"Ona tě milovala. Znala rizika a vybrala si riskovat. Ona se mýlila, ne ty."

"Já jsem selhal. Zemřela, protože jsem ji nezastavil."

"Michaele, poslouchej mne," nařizovala Minx. "Je ti odpuštěno. Nikdo ti to nedává za vinu. Jen ty sám. Stojíš za to být milován."

"Stojím?" řekl jsem uplakaný.

"Ano Michaele, stojíš. A budeš milován."

Pohlédl jsem k ní skrz slzy. Usmívala se na mne s láskou v obličeji.

"Miluji vás."

"Já vím," byla její sladká odpověď.

Mé vyznání lásky mnoho nezměnilo. Stále jsem musel trénovat na pásu, stále jsem chodil spát do mé malé klece, stále jsem byl voděn na obojku a s kuklou, a byl bez svobody volného pohybu.

Jednou týdně jsem byl přiveden do pokojů Mei Ling a směl jsem připravit večeři.

Žil jsem pro tyto noci. Bylo mi dovoleno sledovat oblohu, a po večeři si Minx a občas také Mei Ling se mnou pohrály.

Povzbuzovala mne, abych ji vyprávěl své fantazie a sny. Naslouchala mým příběhům, občas mě nutila, abych ji zazpíval. A pak přicházel čas her.

Naučil jsem se mít rád její výprasky, zvládnout těžké bičování dokud mne nepálila kůže, zbožňovat její nohy. Chtěl jsem pro ní udělat i víc. Chtěl jsem být čímkoliv, čím mě chtěla mít.

Chtěl jsem zbožňovat celé její tělo, uctívat její prsa, její zadek i to, co skrývala mezi nohama.

Chtěl jsem sát její šťávy přímo od pramene, nejen ocucávat je z jejích prstů. Začalo mne to přivádět k šílenství. Nevěděl jsem, jak ji to říct. Bylo by to přinejmenším urážlivé.

Představte si svého psa, který by po vás chtěl nějaké intimnosti, a jste v obraze.

Pak přišla noc v Sinu.

Stalo se to jedné noci poté, co jsem naservíroval večeři. Poručila si číši džusu, já ji ho přinesl. Poručila mi, abych si sedl k jejím nohám.

"M - 5 , chtěl by jsi si se mnou vyjít?"

Nebyl jsem si jist, zda jsem ji správně rozuměl.

"Kam vyjít, Ovladači?" zeptal jsem se.

"Ven. Chystám se zajít do klubu a myslela jsem si, že by jsi chtěl jít se mnou. "

"Budu poctěn Ovladači."

"Měl by jsi být. Málokdy si se sebou beru do Sinu mazlíčka."

"Do Sinu, Ovladači?"

"Ano," usmála se. "Tak se jmenuje ten klub, Sin."

O několik nocí později jsem byl Minx oděn do tmavých kalhot, bílé košile, koženého pásu, který používají sportovci na ochranu svých genitálií, a nového obojku. Tento měl blikající světélka a malé kovové cvoky.

"M - 5, teď mě pozorně poslouchej. Pokud se pokusíš utéct, obojek tě zastaví. Je navržen tak, aby ti dal šok, pokud se ode mne vzdálíš na víc jak třicet stop. Pochopil jsi to?" vysvětlovala mi.

"Ano Ovladači."

"S nikým nebudeš mluvit ani nikomu nedovolíš mluvit s tebou. Budeš se chovat, jako kdyby jsi byl hluchoněmý, a to tak dlouho, dokud ti nedám svolení mluvit."

Toto dořekla, nasadila mi kuklu, připojila vodítko a odvedla mne.

Jízda trvala nějakou tu minutu, ale nakonec jsem dorazili do cíle. Kukla mi byla odstraněna a já opět uzřel svět.

Všude byli lidé, hluk, barvy. Vlastně jsem byl docela zmaten po tak dlouhé době samoty. Minx mne odváděla od auta a já uviděl, že jsme cestovali limuzínou. Vrátný u vchodu se hluboce uklonil a Minx mne vtáhla dovnitř do klubu.

Byli jsme pohlceni davem a hlasitou hudbou. Málem jsem zpanikařil a byl bych se ztratil, kdyby mne konstantní tah vodítka nedržel tři kroky za Minx během cesty klubem. Dovedla mne až ke dveřím, na které zaklepala zvláštní signál. Dveře se otevřely a Minx mne zatáhla dovnitř do místnosti za nimi.

Na opačném konci místnosti byl na jevišti rám s pouty a regál s biči stál hned vedle.

"Na jeviště M - 5, a sundej si šaty. Pás si nechej," poručila mi.

Udělal jsem, jak mi bylo řečeno a pak mne připoutala k rámu, čelem k zadní zdi.

"Čekej. Nehýbej se a nemluv."

Odešla a o chvíli později jsem slyšel přicházet do místnosti lidi. Světla se ztlumily a šum utichl.

Pak jsem za sebou uslyšel prásknutí biče. Vyskočil jsem, co jen mi pouta dovolovala. Další rána mi dopadla na ramena. Vyjekl jsem. Rány pokračovaly. Záda, zadek, nohy. Slyšel jsem, jak lidé reagovali na mou bolest. Někteří chtěli, aby mne bili tvrději. Otázkou bylo, kdo třímal bič. To nevypadalo jako práce Minx. Můj trýznitel se objevil v mém zorném poli.

Byla to Lýdie se zlým úsměvem na tváři. Přistoupila blíž.

"Měl by jsi vidět svá záda, prase.Vypadají, jako kdyby ti je projel traktor s pluhem. Tohle je cena za to, že jsi mi tehdy neodpověděl. Pamatuješ si? Odmítl jsi splnit můj rozkaz. Už nikdy neodmítneš můj rozkaz, že ne?" zasyčela mi do ucha.

"Poslouchám Ovladač. Pokud mi nařídí odpovědět, odpovím," zamumlal jsem.

Poodstoupila a já zavřel oči a očekával další ránu.

Nepřišla. Uslyšel jsem Minx šeptat mi do ucha otázku, zda jsem v pořádku.

"Myslím, že ano, ale fakt to hrozně bolí."

"Chtěl by jsi přestat?"

"Ne Ovladači. Chci, aby jste na mne byla hrdá."

"Jsem Michael. Jsem velmi pyšná."

Uslyšel jsem ji, jak mluví k davu.

"Právě jste viděli mého otroka, jak byl bičován. Nyní vám řekne, proč si to nechal líbit."

Otočila se zpátky ke mně.

"Řekni jim, proč jsi to udělal, Michaele."

"Chtěl jsem vám udělat radost."

"Hlasitěji Michaele," požadovala se štípavým plesknutím na můj zadek.

"Chtěl jsem vám udělat radost!" pořádně jsem zakřičel.

Ozval se potlesk, který přerostl v souhlasný řev.

Minx se otočila zpátky ke mně a zašeptala: "Získal jsi pro mne pocty Michaele. Co by jsi si přál za odměnu?"

"Chci vás lízat až k vyvrcholení Ovladači. Chci vám dát fyzickou rozkoš."

"Dostane se ti toho později. Slibuji. Teď tě odvážu. Otočíš se k davu a uctivě se ukloníš. Pak se oblečeš a půjdeš si kleknout k mým nohám."

"Ano Ovladači."

Udělal jsem, jak mi poručila a podíval se na dav. Někteří mne obdivovali, někteří mne litovali. Opustil jsem pódium, oblekl se a uviděl Minx sedící u stolu vzadu v místnosti.

Prorazil jsem si k ní cestu a klekl u ní. Zatáhla si mou hlavu do svého klína a začala mne hladit. Cítil jsem její ženské šťávy i přes oblečení a zhluboka jsem je nasával.

Zůstal jsem tak dost dlouho, vůbec jsem nevěnoval pozornost dění kolem. Nebyly důležité, Minx byla jediná důležitá a já chtěl jak se patří využít její blízkosti.

Mnohokrát obdržela komplimenty o mém výkonu na jevišti, které graciézně přijímala.

Noc skončila příliš brzy a my se vydali zpět na cestu k limuzíně.

Čekal jsem, že mi zase nasadí kuklu, ale místo toho mi bylo poručeno, abych si lehl vzadu na podlahu otočen obličejem vzhůru.

Když jsem tak udělal, byl jsem odměněn nasednutím Minx na můj obličej.

"Teď je čas na tvou oděnu Michaele. Dávám ti deset minut na to, aby jsi mne udělal. Když to nestihneš včas, přestaneš."

Bez dalších slov se její sladká a vlhká část těla snížila až na můj obličej. Jazykem jsem zamířil na její klitoris. Jemně jsem ocucával a sál. Jazykem jsem vklouznul do její vlhké dírky a pokoušel se najít její G - bod

Zachvěla se. Našel jsem ho. Zaměřil jsem se na něj. Má manželka vždycky říkávala, že jsem měl jeden skutečný talent, orálně uspokojovat. Doufal jsem, že měla pravdu. Minx byla stále vlhčí a vlhčí. Začala ejakulovat, náhle sebou škubla a zasténala. Orgasmus. Zaměřil jsem se jinam a na chvíli zpomalil, pak jsem obnovil kroužení jazykem. Druhý orgasmus, tentokrát ještě větší.

Pak to skončilo. Zastavila mne a poručila, abych si lehl pod ní, přičemž mi smáčela tvář svou šťávou.

Mohl jsem ji jen cítit, neviděl jsem ji. Ale myslím, že jsem slyšel její jakoby kočičí předení.

Doufám, že jsem se nemýlil

Cesta zpět domů, tedy myslím, že to můžeme nazývat domovem, se zdála být po všem tom vzrušení velmi krátkou. Většinu jsem ji strávil na zádech otočen obličejem vzhůru. Viděl jsem pouze strop vozu a sedící Minx, která se kochala projížďkou.

Zastavili jsme a já myslel, že mi zase nasadí kuklu a vyvede mne z vozu. Místo toho se na mne Minx podívala, sundala mi obojek a přikázala mi vstát, vystoupit z auta a popojít asi deset kroků.

Udělal jsem, jak mi bylo řečeno. Na černé obloze nade mnou zářily hvězdy a přede mnou se rozlévalo moře světla vytvářené životem města.

Otočil jsem se a uviděl Minx stojící u limuzíny, jak mne se sklenkou v ruce sleduje.

"Toto místo má pro mne zvláštní význam M - 5. Sem jsem přivedla svého prvního milence a udělala z něj svého otroka. Od té doby jsem měla hodně otroků, ale ty jsi jediný, kterého jsem sem zavedla."

"Proč jste mne sem přivedla Ovladači?"

"Protože ty budeš tím nejlepším výtvorem, co jsem kdy stvořila. A také tím posledním. "

Byl jsem polichocen i překvapen zaráz. Jejím posledním výtvorem?

"Vašim posledním výtvorem Ovladači?" zeptal jsem se.

"Ano M - 5. Budeš posledním otrokem, kterého vycvičím."

Poklekl jsem před ní.

"Ale proč?"

Otálela s odpovědí. Nebyla si jista, zda mi má prozradit něco, co bych zřejmě neměl vědět.

"Mám jiné závazky, kterým musím dostát, což znemožňuje, abych nadále pokračovala."

Pronesla to s určitou lítostí, s lítostí dítěte, kterému bylo řečeno, že již nastal čas přestát si hrát za letního soumraku a vrátit se zpět domů.

"Minx, můj Ovladači."

"Ano Michaele?"

"Budu vašim nejlepším výtvorem. Ukáži světu vaše schopnosti."

Ukázal jsem na číší v její ruce.

"Je prázdná. Naplnila by jste ji pro mne?" požádal jsem.

"Čím Michaele?"

"Přál bych si pít vaše teplé šampaňské. Dáte mi ten boží dar?"

Její tvář odrážela světla neónů a hvězdnou zář. Sundala si šaty a postavila se jen v podvazkovém páse, punčocháčích a botkách na vysokém podpatku nad sklenici, kterou položila na zem.

S tváří obrácenou k hvězdám mumlala slova, kterým jsem moc jasně nerozuměl, a začala močit

Naplnila číši svou teplou tekutinou tak, až začala přetékat. Pak přestala.

"Až to vypiješ, budeš mi nadobro zavázán sloužit. Nebudu tě již víckrát svazovat, jedině snad z rozmaru. Počínaje tímto dnem budeš ochotně plnit všechny mé rozkazy. Souhlasíš s tím Michaele?"

Vzal jsem číší a napil se z ní. Chutnalo to hořkosladce, vůbec ne tak, jak jsem si myslel. Když jsem dopil, zůstal jsem v tichosti čekat na její signál.

Přitáhla si můj obličej mezi své nohy.

"Očisti mne Michaele."

Slízal jsem z ní poslední stopy moči a odtáhl se.

Oblékla se a pokynula mi nasednout zpět do vozu říkajíc přitom vše svým dlouhým krokem, ne slovy.

Opět jsem si lehl k jejím nohám. Položila mi na hruď podpatky a naznačila řidiči, do té doby stále ještě nezahlédnutému, aby pokračoval v jízdě. Zbytek cesty jsme strávili v tichu, já zamyšlený, zda jsem ji udělal radost, a Minx přemýšlející o mě neznámých a záhadných věcech.

Když jsme zastavili, byl mi opět nasazen obojek a kukla. Byl jsem pak někam veden nocí. Zdálo se mi, že to bylo jiným směrem než obvykle. Vstoupili jsme do budovy a zastavili se.

Kukla mi byla sňata a já uviděl, že se nalézám v malé místnůstce s lehátkem. Nechyběl zde ani záchod a umyvadlo, na jedné zdi bylo okno.

"Tady zůstaneš nějaký čas Michaele. Až se vrátím, tak se buď vrátíš do své klece, anebo se staneš mým osobním sluhou," bylo vše, co řekla.

"Ano Ovladači," bylo vše, nač jsem se zmohl odpovědět.

"A Michaele," pokračovala: "Pokud se staneš mým osobním sluhou, budeš mě smět nazývat Paní Minx."

Opustila mne a zamkla za sebou dveře.

Využil jsem umyvadla a umyl se. Také záchod byl komfort, který mi byl pěknou dobu odpírán. Natáhl jsem se na lehátko, abych si odpočinul, a pak jsem usnul.

Probudil mne zvuk tácku, který byl vsunut do mé cely přes štěrbinu v jinak plných dveřích. Snědl jsem jídlo a znovu se natáhl, tentokrát již bez nálady spát. Pak jsem dostal další jídlo, a pak ještě třetí. Že bych čekal celý den? Pod talířkem se třetím jídlem jsem našel vzkaz.

"Brzy se rozhodne xxx M."

Kdo co rozhodoval? Copak neměla Minx možnost svobodně se rozhodovat o svých otrocích, byla snad nad ní nějaká jiná síla? Asi ta samá moc, která rozhodla, že budu jejím posledním otrokem?

Uslyšel jsem v zámku cvaknout klíč. Bez rozmyslu jsem vzkaz snědl. Pokud byla nad Minx ještě vyšší autorita, nepřál jsem si, aby se něco Minx stalo.

Když se dveře otevřely, stála v nich Lýdie. Její naleštěné boty se leskly, na sobě měla korzet s cvočky. V ruce měla zbraň. Ne normální zbraň, ale TASER.

TASER vystřeluje na svůj cíl dva háčky opatřené špičkou a pak do nich pošle vysoké napětí.

"Ven!" přikázala.

Vystoupil jsem ven a klekl si před ní.

"Zdá se, že pořád děláš jen potíže, ty prase. Mám chuť nahlásit, že jsi se pokusil o útěk. A to jen proto, abych si do tebe mohla střelit. Ale neudělám to, ZATÍM!"

Od opasku sundala kuklu a hodila mi ji.

"Sundej si všechny šaty a nasaď si kápi. Rychle!"

Poslechl jsem ji a po očku přitom sledoval její ruku se zbraní. Až jsem měl na hlavě kapuci, vytáhla mne na nohy a poručila, abych šel před ní.

Zavedla mne ke komnatě Aišy, tam mi sundala kápi a neomaleně mne vstrčila dovnitř.

Místnost se nyní podobala trůnnímu sálu. Na jednom konci místnosti se nacházelo ornamenty ozdobené křeslo po stranách doprovázené dalšími menšími křesly. Místnost byla osvětlena svíčkami a byla slyšet jemná hudba. Zahlédl jsem ve stínech stát postavy, které mne sledovaly. Dumal jsem, kdo to mohl být a co to mělo znamenat.

"Tady klekni. Nehýbej se, dokud ti to nepřikážeme," poručila Lýdie. Zmizela do stínu. Čekal jsem a snažil se moc se kolem sebe nerozhlížet. Koncentroval jsem se na velké křeslo.

Hudba se změnila, stala se drsnější. Byl to "Mars, Bůh války " z Planet od Holsta. Když dohrála, byl slyšet hlas, který všechny jasným hlasem vyzval.

"Matriarchy Aišy přicházejí! Všichni se pokloňte a vzdejte čest!"

V úctě jsem odvrátil svůj pohled. Měl jsem se ocitnout v přítomnosti vůdců skupiny, které poslouchala dokonce i Minx.

Něčí hlas mne vyzval..

"Jsi objekt nazývaný M - 5. Mluv!"

"Jsem," odpověděl jsem.

"Byli jsme požádání umožnit ti sloužit ženě, kterou znáš pod jménem Ovladač, Minx. Dříve než se rozhodneme, požadujeme, aby jsi nám po pravdě zodpověděl několik otázek. Podívej se na nás!"

Zvedl jsem oči a uviděl jsem Annu oděnou v růžových šatech, jak sedí v hlavním křesle. Napravo od ní seděla Minx, nalevo Lýdie. Podíval jsem se na ostatní ženy z doprovodu. Některé jsem znal. Byla tam Manželka prezidenta, vedle ní význačná Herečka, která vlastnila jedno z největších studií, Vydavatelka význačných novin. Byly tam i ostatní, které jsem neznal.

"M - 5, vidíš před sebou Matriarchát Aišy. Po stovky let vládneme světu s důvtipem a rozvahou. Máme velkou moc a velkou zodpovědnost. Jestliže ti dovolíme sloužit, budeš nás muset poslouchat všechny. Kterákoliv z nás ti bude moci něco nařídit, a ty poslechneš. Jsi si toho vědom?"

"Ano. Jestliže mi bude dovoleno vstoupit do služeb Aišy, budu sloužit podle potřeb," řekl jsem.

"Je možné, že některé úkoly ti nebudou po chuti. Můžeme požadovat, aby jsi udělal i věci, které se ti budou příčit. Poslechneš i takové rozkazy?" zeptala se Anna.

"Poslechnu i takové rozkazy."

"I kdyby rozkaz zněl někoho zabít?" dožadovala se Lýdie.

Zaváhal jsem

"Ne! Nebudu chladnokrevně vraždit."

"Jestliže pro nás budou znamenat hrozbu, musíš je zabít," tlačila mne Lýdie.

"Již mnoho let jste skryty před zraky světa. Musely jste snad někdy vraždit, aby jste udržely své tajemství?" namítl jsem,

Na dlouhou dobu zavládlo ticho. To přerušila až Minx.

"Ne. Ani ti, jež se neosvědčili, nebyli zabiti. Byli vráceni zpět do normálního světa."

"A nikdo z nich nikdy nepromluvil?" zeptal jsem se.

"Svět věří tomu, čemu chce věřit, M - 5. Ti, kteří mluvili, byli odsouzeni jako perverzní lháři," byla Annina odpověď.

"Proč se chceš přidat k našim službám M - 5?" zeptala se Herečka.

"Jsem zamilován do Ovladače a rád bych ji pomáhal v její práci."

"Láska není důvod, ta je jen problémem hormonů," kousavě odpověděla Vydavatelka.

"Ovladač mne naučila odpustit si vinu za smrt mé ženy a dítěte. Navrátila do mé duše klid. Dlužím ji svou službu za život, který mi dala zpátky."

"To není dluh, který se dá splatit," řekla Manželka. "To je něco, co se nedá zaplatit."

"Právě proto chci vstoupit do jejich služeb. Dám za to cokoliv, co mohu."

"M - 5, víš, že Ovladač jednoho dne odejde. Řekla mi o tvém strachu, který máš z toho, že by jsi byl opět opuštěn. A ona nakonec odejde, to nemůže být změněno," řekla Anna.

"Po dobu, co bude se mnou, budu její. Naučil jsem se to od mé ženy. Byli jsme spolu šest a půl roku. Budu v sobě uchovávat vzpomínku na časy, které prožívám s Ovladačem. A pak třeba, až odejde, předá mne někomu jinému, kdo by chtěl mít dobře vychovaného mazlíčka. "

Zavládlo ticho, které se zdálo jako věčnost. Očekával jsem další otázku.

"M - 5 , připlaz se k nám a zůstaň klečet před Ovladačem," přikázala Anna.

Přeplazil jsem místnost s hlavou dolů. Když jsem se dostal k Minx, položil jsem hlavu k jejím nohám.

"Ovladači Minx, slyšela jsi odpovědi této osoby. Přeješ si přijmout jej do svých služeb?" zeptala se oficiálně Anna.

Ucítil jsem Minxinu ruku na mé skloněné hlavě. Pak mi ji zvedla tak, abych ji viděl do obličeje.

"Přijímám Michaela do svých služeb na tak dlouho, jak mi čas dovolí. Je můj!"

"Michaele, vstupuješ z vlastní vůle do služeb, které budeš plnit s naprostou oddaností a láskou?" pokračovala Anna.

"S naprostou láskou ... a naprostou oddaností," řekl jsem jemně.

"Mocí Aišy a Astoreth, zavazuji tohoto otroka do otroctví. Nechť se tak stane!"

Poprvé jsem byl uveden do Minxiných pokojů. Její pokoje byly velmi podobné pokojům Mei Ling až na piáno a postel. Postel byla mistrovským kouskem. Byla ukována ze čtyř železných plátů, v rozích s kruhy pro připoutání rukou a nohou. Nad ní se rozprostíral hedvábný baldachýn, který vypadal příliš žensky v porovnání s černým kovem postele. Polštáře byly z černého hedvábí stejně jako povlečení.

"Michaele, budeš spát na zemi u konce postele. V šatníku najdeš polštář a deku. Kuchyň je zde stejná, jako má Mei Ling. K rannímu a večernímu tréninku smíš používat nádvoří.

Připravím ti rozvrh s pokyny, které budeš plnit. Když tady nebudu, zůstaneš v těchto pokojích. Můžeš poslouchat hudbu, nebo když mi řekneš, co rád čteš, tak ti dám vždy jednu knihu na týden.

Budeš se starat o prádlo, vždy v poledne je umístíš do koše v koupelně, čisté oblečení a prádlo se vrátí v šest. Vybavím tě pro začátek trenýrkami a košilí. Když bude zapotřebí, dostaneš další oblečení. Budeš si je ukládat do skříně vyhrazené pro tvé použití.

Nějaké dotazy?"

Hlava se mi z té záplavy informací zatočila.

"Ano Paní, budu jíst zároveň s vámi, nebo zvlášť?" byla jediná otázka, která mne napadla.

"Když budu mimo, budeš jíst sám. Budeš se držet své diety dokud neřeknu jinak. Když zde budu, budeš mne obsluhovat a pak počkáš na mé povolení, než začneš jíst. Vždy ti řeknu, zda budeš jíst v kuchyni nebo se mnou. V sobotu od tebe chci seznam věcí, které bude potřeba koupit.

Za své služby budeš placen. Budu ti vést účet, kolik jsi si vydělal. Peníze pak budeš moci utratit za věci pro tvou osobní potřebu.

A ještě jedna věc. Nebudeš bez mého svolení či v mé nepřítomnosti masturbovat. Budeš to předvádět jen pro mně samotnou. Je ti to jasné?"

"Ano Paní."

"Dobrá. Teď běž do kuchyně a připrav mi nějaké jídlo. Očekávám, že se budeš co nejvíce snažit Michaele."

Její kuchyně byla dobře zásobena, takže nebylo obtížné připravit dobré jídlo. Složitý byl jen dobrý dezert. Musel jsem udělat něco zvláštního. Naservíroval jsem hlavní chod a vyžádal si povolení vrátit se do kuchyně připravit zákusek.

"Jaký zákusek Michaele?"

"Ještě nevím Paní. Potřeboval bych vědět, co máte ráda."

"Mám ráda ovoce, mám ráda čokoládu. Miluji většinu sladkých věcí."

"Děkuji Paní. Už mne něco napadlo. Smím se do toho dát?"

"Ano, překvap mne."

Sladkosti, čokoláda, ovoce. S čím bych to měl udělat? Našel jsem kakaový prášek a cukr. Pak jsem si všiml košíčku jahod v ledničce.

O pár minut později jsem Minx nabídl jahody máčené v čokoládě.

Zvedla se z křesla a poodešla k divanu, na který si lehla.

"Nakrm mne Michaele."

Sedl jsem si vedle divanu a přidržoval ji jahodu nad ústy tak, aby ji mohla okusovat. Okousala ji až ke stopce a pak mi ocucala prsty od čokolády.

"Další."

Opět okousala další kousek ovoce a ocucala mi prsty. Pokaždé mne to její sání mých prstů vzrušilo o něco více. Dostával jsem erekci. Nevěnovala ji žádnou pozornost, jen vyžadovala další jahodu. Podal jsem ji ji

Po té, co snědla šest jahod, jsem už byl bolestivě vzrušen.

Pohlédla dolů na můj tvrdý pyj a lhostejně poznamenala, že takhle vypadá docela impozantně.

"Možná bych jej měla podvázat, aby tak zůstal," spekulovala.

"Prosím..." žadonil jsem.

"O co prosíš Michaele?"

"Prosím, nechejte mne vyvrcholit Paní," koktal jsem.

"Ne, myslím, že nenechám. Teď ještě ne. Mám pro tebe na dnešní večer v hlavě něco jiného..."

Vstala z divanu a postavila se nade mnou.

"Víš, že dnešní noc je naše jakoby svatební. Myslím si, že bychom ji měli udělat nezapomenutelnou.", řekla. "Běž do kuchyně a počkej tam, dokud tě nezavolám. Pokud jsi ještě nejedl, tak se prosím najez. Chvíli to totiž potrvá."

Poslechl jsem její příkazy a navečeřel se. Zrovna jsem dodělal pořádek, když jsem ji zaslechl, jak mne volá.

Vstoupil jsem do místnosti, která nyní byla osvětlena svíčkami. Místností jemně zněl Mozartův koncert. Zahlédl jsem něco ve stínu u dveří do koupelny.

Vystoupila do světla a já ji měl možnost dobře uvidět.

Byla oblečena do bílého saténového korzetu a na nohou měla bílé punčocháče a bílé boty na vysokém podpatku. Vlasy ji splývaly na ramena, rty měla namalovány jasně červenou rtěnkou.

A mezi nohama se ji pohupoval umělý pyj.

"Dnes večer si vezmu tvou řitní dírku. Nabídneš mi ji sám," její hlas ztvrdnul," nebo si ji budu muset vzít sama?"

Zmocnily se mne obavy. Obával jsem se, že tak velký kolík bych do sebe nepojal. Nechtěl jsem ji ale také zklamat. Přísahal jsem poslušnost a já slovo držím.

"Je váš Paní, vezměte si jej," řekl jsem.

"Na postel Michaele a lehni si na záda. Chci, aby jsi viděl můj pyj, až jej do tebe zasunu."

Udělal jsem, jak poručila, a v leže na zádech jsem čekal. Přistoupila k posteli a polštářkem mi podložila zadek, aby byl výše. Pak si sedla obkročmo na má prsa a posunula svůj pyj před můj obličej.

"Polib jej Michaele. Řekni mi, jak moc chceš, abych tě šukala. Pros o to, můj otroku."

Přejel jsem jazykem po umělém žaludu, který měl do mne zanedlouho vniknout. Na chvíli jsem ho vzal do úst.

"Chci váš úd Paní. Chci, aby jste mne použila pro své uspokojení," žadonil jsem.

"Chceš, abych tě šoustala? Řekni. Řekni ta slova."

"Šoustejte mne Paní. Vezměte si můj panenský zadek pro své potěšení. Udělejte ze mne svou děvku!"

"Proč bych měl šoustat takovou děvku jako jsi ty? Řekni mi proč," žádala.

"Protože vám mohu způsobit rozkoš Paní. Budu pro vás dobrou hračkou na šukání."

"Kouři můj pyj!"

Zasunula mi jej hlouběji do úst. Chutnal jako její míza. Začal jsem jej sát a vzal jej hlouběji do krku.

"Ach ano, polykej můj kůl, kurevníku!" vzdychala.

Za pár minut mi jej vytáhla z úst. Namazala ho lubrikantem a nastavila si mne.

"Teď ty kundolízale, budeš těšit svou paní."

Zasunula úd do mého řitního otvoru. Cítil jsem, jak mi jej zatlačila dovnitř až po kořen. Nebolel tak jako psí oháňka. Přirazila ke mně a já ucítil jak mi zvlhnul kořen penisu jejími šťávami. Můj čurák opět ztvrdnul. Bolest mizela, jak ke mně přirážela. Byl jsem ještě vzrušenější než předtím. Mohl jsem sledovat, jak v ní narůstá blaženost. Stali jsme se jedním společným kusem rozkoše. Pak se udělala a s třesením se svalila na mou hruď oddechujíce v úlevě. Po chvíli z mého rozpáleného zadku vytáhla pyj a odepjala si ho. Upustila jej na zem a znovu si na mne vylezla a pak si třela svou vlhkou kundu o můj tvrdý kolík.

Můj pyj vyslal svou dávku a ta se rozstříkla po jejím bříšku a na mé hrudi.

Podívala se na semeno na svém břiše a ukázala na ně.

"Slízej to ze mne, otroku."

Posadila se obkročmo na mou hruď. Lízal jsem z jejího bříška tu lepivou hmotu a jazykem lehce masíroval její pupík.

"To stačí. Teď se převal a dej si ruce za hlavu. "

Slezla ze mne, abych se mohl přetočit, a pak mi hedvábnou stužkou svázala ruce a připoutala je ke kruhu na posteli.

"Dobrou noc Michaele," bylo vše, co řekla, když se mi přitulila na záda a objala mne svými pažemi.

"Dobrou noc, Paní."

Probudil jsem se za úsvitu s Minx stále stočenou na mých zádech. Byl to pocit, jaký jsem už léta nezažil. Když jste žili mnoho let sami bez partnera, tak má pro vás zvláštní význam i obyčejný dotek.

Malince se pohnula a pak se ke mně ještě více přitulila. Zavřel jsem oči a s myšlenkami, jaká šťastná náhoda ji ke mne přivedla, jsem opět usnul.

Když jsem se znovu probudil, mé ruce byly volné a ležel jsem v posteli sám. Rychle jsem vstal a odběhl do kuchyně udělat snídani.

Na sporáku jsem uviděl přilepený papírek.

"Otroku. Budu dnes pryč a vrátím se až večer. Připravíš mi na 7:30 jídlo. V poledně tě zkontroluje jedna z našich Paní. Buď připraven ji sloužit podle jejich přání.

M."

Podíval jsem se na hodiny. Už skoro bylo poledne. Bleskově jsem udělal rutinní úkony a převlékl postel. Zrovna jsem to dodělal a strčil špinavé prádlo do koše, když se dveře odemkly a otevřely.

Do místnosti vstoupila malá černoška. Byla oblečena v kožených kalhotách a hedvábném svršku. Podpatky klapaly po dřevěné podlaze když se ke mně přibližovala s krátkým bičíkem.

Padl jsem na kolena a sklonil v úctě hlavu.

"Inu," řekla zpěvným tónem," alespoň víš, jak máš nadřazeným vzdávat čest. Minx mne poslala, abych tě zkontrolovala. Jsem Pán Melody a ty mi budeš dnes sloužit. Pochopil jsi?"

Stále s hlavou skloněnou jsem odpověděl: "Ano Paní"

Švihla mne bičíkem přes záda zanechávaje tam po sobě pálivou bolest.

"Budeš mne oslovovat Pane, otroku."

"Ano Pane."

Další rána bičíkem, tentokrát jinak.

"Pane Melody PANE!" vyštěkla.

"Ano Pane Melody PANE!", zopakoval jsem.

Poodešla pár kroků a otočila se.

"Dobrá chlapečku, drž se mě. V patách!" přikázala mi.

Dolezl jsem k ní po čtyřech a pak ji doprovázel, snažil se přitom s ní držet krok. Několikrát mne provedla po místnosti, pak naznačila, že ji mám následovat do chodby.

V chodbě byla podlaha pokryta mozaikou z kamínků, což znesnadňovalo se jí držet po boku aniž bych si při tom nepoškrábal ruce a kolena. Zavedla mne k dalším dveřím a pak přes ně dovnitř.

Pokoj byl vyzdoben africkými malbami a řezbami. V jednom rohu se nacházela nízká postel s ornamentální řezbou vyzdobeným rámem. Poblíž byl nízký stůl a stolička.

"Vlez si na postel, hošánku!" byl její další rozkaz.

Lehl jsem si na postel, jak mi poručila, a čekal.

Sedla si na stoličku a otevřela zásuvku ve stole. Z ní vytáhla kroužek, který se dává na penis, balíček cigaret a cigaretový držák.

"Hraj si s ním chlapečku, a až ti bude stát, tak si na něj nasaď kroužek."

Udělal jsem, jak poručila, přestože dosáhnout erekce pod jejím stálým dohledem, bylo přinejmenším obtížné.

Když jsem byl dostatečně vzrušen, nasadil jsem si na kořen penisu kroužek a očekával, co se stane dál.

"Založ si ruce za hlavu a nechej je tam. Jestli s nimi pohneš, tak tě potrestám. Což bych docela uvítala, ale ty asi ne," poroučela.

Zvedl jsem své paže a vystavil ji tak svou hruď a podpaždí.

"Hmmm, moc chlupů tady sice nemáš, ale pro mou potřebu jich tady je více nežli dost," poznamenala.

Dala si do držáku cigaretu a zapálila ji. Jednou natáhla, pak si vyjmula držák z úst a zamířila žhavým koncem cigarety ke mně. Držel jsem se, jak jen nejlépe jsem mohl. Přiblížila ji blíže k mé hrudi a pak ji přiložila na chlupy na mých prsou, kterou tím spálila.

Chlupy se horkem seškvařily. Pokoušel jsem se zatajit dech, abych se vyhnul stejnému zasyčení tentokrát produkovanému mou kůží.

Opětovně potáhla dým z cigarety a znovu tak rozžhavila její konec. Pomalu se přibližovala k mým podpaždím. Viděl jsem, jak se ke mně blíží žhavý popel. Zmizel mi z dohledu a já pocítil horko vzniklé sežehnutím dalších chlupů. Od strachu jsem se začal třást.

"Znervózňuji tě, chlapče? V tom jsem skutečně dobrá. Vlastně tady provádím veškeré cejchování. Asi bych měla tvé Paní navrhnout, aby tě nechala označkovat," škádlila mne.

Další tah z cigarety a vše se opakovalo na druhé straně.

Pak se přesunula k mému kolíku a koulím. Erekce zkusila povolit, ale kroužek tomu spolehlivě zabránil.

"Nehýbej se chlapče, nebo bych mohla způsobit nějakou újmu, která by tvou Paní nepotěšila. A můžeš si být jistý, že bych to svedla na tebe!"

Posunula žhavý pod proti mým koulím. Cítil jsem žár, který z něho sálal. Viděl jsem její soustředěný pohled, když jej přisunovala blíže k mému údu. Cítil jsem lehké pálení, když mi opalovala chloupky, které opět vyrážely okolo kořene penisu.

"Řekni mi, co by jsi udělal, jen abych ti to nepoložila na penis? Strašně ráda bych se tím dotkla konce tvého kůlu. Přesvědč mne, abych to nedělala," navrhovala.

"Prosím," žebral jsem. "Udělám cokoliv, co budete chtít. Olížu vaše boty, políbím nohy, pomiluji váš zadek."

"To by se ti tak líbilo. Vsadila bych se, že by jsi i snědl mé hovno, kdybych to chtěla. Že ANO!" požadovala.

"Ano, snědl bych i vaše hovno," plazil jsem se před ní. "Prosím, nepalte mne Pane Melody Pane!"

"No právě pro tebe žádné hovno nemám, ale jednou přijde den, a ty ho pak sníš přímo z mé prdele. Budeš můj maličký hovno-jedlík. Můj maličký zábavný záchodek. Jo, udělám to, až mi tě příště zase Paní Minx půjčí. Teď ale si myslím, že by jsi rád vykouřil můj tvrdý černý úd."

Přikázala mi kleknout si před stoličku. Ze zásuvky pak vytáhla černý umělý penis a připnula si ho mezi nohy. Zapalujíce si další cigaretu mne přiměla ústy obejmout tvrdou gumu.

"Vykouři mi ho!"

Sál jsem ho a olizoval zatímco kouřila. Vsunul jsem jej až do krku jako tu noc před tím. Snažil jsem se být děvkou Pána Melody. Ona se mezitím jen dívala na mou žalostnou snahu chovat se jako kurva, a v tichosti si kouřila.

Když skončila, odtáhla mi hlavu od svého penisu.

"Jako kuřák čuráků jsi bezcenný. Měl by jsi se raději zlepšit, nebo tě vyrazíme. První zákazník, kterého by jsi takhle vykouřil, by ti nakopal zadek. Pak by ti ho ještě nakopala tvá Paní, až by jsi se vrátil bez peněz. Budeš nám sloužit jako šlapka, hošánku. Zapamatuj si to."

Pleskla mne rukou po stále postaveném údu.

"Necháš si ten kroužek tak dlouho, dokud ti ho Paní nesundá. Teď pojď za mnou!"

Cesta zpět s nalitým a bolavým údem, který každé dva až tři kroky narážel na kamennou podlahu, byla ještě horší.

Pán Melody mne zavedla zpět k Minxiným pokojům, přikázala mi vejít dovnitř a pak za mnou zamkla.

Zanechala mne tam s bolavým pyjem, odřenými koleny a pocitem obav z dalšího setkání s Pánem Melody.

Den se zdál být delším, než skutečně byl, dokud se nevrátila Paní Minx.

Připravil jsem ji eggplant parmagana a naservíroval ji je s nějakou kaší. Jídlem se jen tak přebírala a zdála se být něčím vyvedena z míry.

Nakonec jsem se odhodlal otázat se ji, zda bych ji mohl být nějak nápomocen.

"Ne Michaele. Je to nad tvé schopnosti..." řekla.

Vstala od stolu a poručila mi uklidit nádobí.

Když jsem se vrátil do pokoje, seděla u psacího stolu a něco psala. Zůstal jsem klečet u kuchyňských dveří a vyčkával, abych ji nerušil v práci.

Obrátila se a uviděla mne čekat. Poručila mi, abych si klekl u ní. Přišel jsem k ní a opět poklekl. Čas ubíhal a já málem usnul v kleče, když tu náhle na mne promluvila.

"Michaele, možná by jsi mi v tom mohl přeci jen pomoci. Chtěl by jsi?"

"Ano Paní. Cokoliv, co pomůže."

Zamračila a pak mne varovala, že její žádost by s sebou mohla nést pro mne určitá rizika.

"Nebudu ti nařizovat, aby jsi to udělal, ale pokud jsi skutečně ochotný mi pomoci bez ohledu na možné nebezpečí, budu ráda."

"Paní, chci vás udělat šťastnou. Co mám udělat, abych pomohl?"

Vstala a začala přecházet po místnosti.

"V Aiše se děje mnoho věcí, o kterých nemáš vůbec potuchy. Jsou uvnitř síly, které nesouhlasí s metodami Matriarch. Jsou zde síly, které věří, že by muži měli být raději zlikvidováni než vycvičeni nás poslouchat."

"Paní Lýdie na mne tak zapůsobila, Paní," řekl jsem tiše

Otočila se ke mně tváří a zastavila se.

"Nejsi v pozici, kdy by jsi měl o čemkoliv spekulovat M - 5. Zapamatuj si to!" poručila. " Nicméně máš pravdu. Je představitelkou skupiny, jež si myslí, že muži nejsou o nic užitečnější než chovný skot. "

"Jak mohu pomoci Ovladači?"

Chvíli počkala a pak mi vysvětlila, co ode mne očekává.

"Chci, aby jsi dnes večer sloužil Lýdii. Splnil ji cokoliv, co si zamane."

Zarazil jsem se. Soužit Lýdii? Lýdie mi přece dala jasně najevo, že jsem byl na její černé listině.

"Pokud dovolíte, Ovladači, směl bych vědět proč? "

"Aniž bych zabíhala do detailů, trpí ztrátou bližního. Protože ty jsi strádal ze stejného důvodu, mohl by jsi tentokrát pomoci."

Vážil jsem pro a proti. Kdyby se mi podařilo se s Lýdií spřátelit, bylo by to pro mne velké plus, a pochopitelně nejen pro mne. Na druhé straně zde hrozilo, že by mne mohla natrvalo zmrzačit. Ještě stále mne bolely následky zacházení Pána Melody. Konečně, nikdy se nevědělo, že bych byl na takovéto věci citlivý.

"Paní, zájmy většiny stojí nad zájmy menšiny či jednotlivce. To, co dělám, je tou nejlepší věcí, které jsem se kdy dopustil."

"Není zapotřebí citovat Dickense, ačkoliv jsem potěšena zjištěním, že jsi sečtělý. Především si ale vzpomeň na poslední větu."

Poslední věty zní " Toto jest nejlepší místo k odpočinku, jaké jsem kdy poznal. ".

Byl jsem spoutaný a s kapucí na hlavě odveden k Lýdii. Od předchozích událostí mi ještě zbyl kroužek na penisu, což mi dávalo mírně neobvyklý vzhled.

Než na mne Lýdie promluvila, rozmlouvaly s Paní tichými hlasy

"Chtěl by jsi mi sloužit, prase?" zeptala se.

"Ano Paní, chci. Chci vám udělat radost," ujistil jsem ji.

"Jsem ve velmi špatné náladě, prase. Víš jak moc ti chci ublížit, a přesto mi chceš sloužit?"

"Ano Paní"

"Bylo ti poručeno mi sloužit, prase?"

"Ne Paní. Dělám to z vlastní vůle," odpověděl jsem.

Tiše mluvila s Minx, pak Minx promluvila ke mně.

"Michaele, budeš poslouchat Lýdii jako by jsi poslouchal mne. A drž v paměti náš rozhovor o Dickensovi. Až s tebou bude Lýdie hotová, vrátí tě."

Slyšel jsem Minx odcházet zanechávajíc mne mému osudu. Od Lýdie jsem nic neslyšel. Stál jsem obestřen temnotou, v hrůze, jež narůstala každou sekundou.

Pak mne po páteři udeřil bič. Cítil jsem horký pramínek krve kanoucí po mých zádech. Další šlehnutí přes záda mne srazilo na kolena. Slyšel jsem Lýdiin dech. Cítil jsem její zlost, její nenávist sálající jako pec snažící se spálit mne na prach. Další rána přes můj vyšpulený zadek.

Ucítil jsem kapky krve, které po mne stékaly. Byla to vůbec krev? Další rána a pak ještě jedna. Bolest se stávala nesnesitelnou. Můj strach nabyl nebývalých rozměrů. Válel jsem se po podlaze a snažil se uniknout její zběsilosti. Byla jako zuřící peklo. Pak rána začaly slábnout spolu s tím, jak řídly. Opět jsem na své kůži ucítil vlhkost.

Její dech se stával namáhavější, až jsem zjistil, co to způsobovalo. To mokro byly její slzy vzteku. Ne vzteku ze mne, ale ze světa, jež ji zranil

Potlačil jsem bolest. Trpěla mnohem více než já. Znal jsem její bolest, bolest z katastrofické ztráty.

"Paní Lýdie, prosím, dovolte mi, abych vám pomohl," řekl jsem roztřesenými rty.

"Pomoci mně?" zakřičela. "Jaká troufalost. Nepotřebuji tvou pomoc. Nepotřebuji od tebe vůbec nic, jen tvou krev!"

"Pak si ji vezměte," nabídl jsem ji. "Jsem zde, abych vám udělal radost."

Přetočil jsem se na ruce a kolena a vypnul zadek v očekávání dalších ran. Věděl jsem, že jich už moc nevydržím. Doufal jsem jen, že omdlím..

Další rána již nepřišla.

Když na mne promluvila, poprvé v jejím hlase nebyla slyšet nenávist, jen zlost.

"Dychtíš po tom, abych tě do krve seřezala?"

"Nedychtím, ale podstoupím to, abych vám udělal radost," uctivě jsem odpověděl

"Proč? Jsi pitomec, pokud to uděláš."

"Paní mne se mne zeptala, zda bych vám byl ochoten sloužit, a já odpověděl ano. Řekla mi, že to bude bolet, a já odpověděl, že vím."

"Proč to děláš?" doptávala se.

"Protože někoho potřebujete."

"Co ty víš o potřebě?" zeptala se.

"Dnes vám někdo blízký odešel. Chci vám pomoci."

Zavládlo zamyšlené ticho.

"Pokud víš tohle, víš příliš mnoho."

Paní Minx řekla, že to může být nebezpečné, ne smrtelné!

Opět zavládlo ticho. Pak mi sejmula kapuci a podívala se na mne s otázkou v očích.

"Chceš mi pomoct? Dobře víš, jak strašně nenávidím tebe i celý tvůj druh, a přesto mi chceš pomoct. Dovol abych se zasmála," řekla chladně.

"Nestojím o tvou pomoc ani lítost. Zmiz mi z očí dřív, než si to rozmyslím, a něco ti za tvou nestoudnou drzost udělám. Běž do kuchyně a tam vyčkej, až si pro tebe přijde paní."

Udělal jsem, jak jsem byl vyzván a za malou chvíli na to tam přišla Minx. Ztuhla, když uviděla šrámy a krev na mém těle. Vůbec poprvé jsem v jejich očích uviděl zlost.

"Dovolil jsi Lýdii, aby ti tohle udělala Michaele?" zeptala se.

"Nedostal jsem na výběr Paní. Nechala mne spoutaného tak, jak mne tady vidíte. "

"Promluvíme si o tom později. Prozatím tě zavřu zpátky do tvé klece. Možná že noc v kleci ti připomene, že se máš vyhýbat zraněním, jinak nám nebudeš moci sloužit."

Vytáhla z kapsy kuklu a navlékla mi ji na hlavu. Jak mne odváděla, uslyšel jsem, že se zeptala Lýdie, zdali jsem ji byl dostatečnou zábavou.

"Byl drzý, tak jsem ho potrestala. Nepotřebuji ani nechci jeho pomoc. Ani tvou. Vypadněte!"

Minx mne beze slova odvedla z místnosti a odvedla do klece, ve které jsem byl prvně vězněn. Vplazil jsem se dovnitř do klece a tam se svalil na zem naprosto vyčerpán prožitým utrpením.

"Noc strávíš tady Michaele. Ráno se ti postarám o rány. Teď musím zajít za Annou. Zamknu dveře, takže nebudeš rušen."

Než odešla z místnosti, zamkla klec a pak jsem slyšel zamknout i dveře místnosti. Opět jsem se ocitl ve tmě. Ve fyzické i psychické. Co jsem udělal špatně? Proč byla Minx naštvaná a musela zajít za Annou?

Chystala se mne Minx zbavit? Brečel jsem od bolesti i utrpení. Nechtěl jsem odejít. Nechtěl jsem ji zklamat. Usnul jsem s těžkým srdcem.

Hlas Minx mne probudil.

"Vidíš, jak byl poničen? "

"Souhlasil s tím, že bude sloužit Lýdii. Byla to jeho vůle. A pokud se rozhodla ho seřezat, tak to zase byla její vůle," pronesl Annin hlas.

"Nemá právo ničit můj majetek až k hranici, kdy je nepoužitelný. Souhlasil s tím i z jiného důvodu, než jen aby mi udělal radost..."

"Aha, a z jakého jiného důvodu?" zeptala se Anna.

Pohnul jsem se a otočil se, co jen to šlo, směrem k hlasům.

"Zájmy většiny stojí nad zájmy menšiny či jednotlivce," zamumlal jsem.

Zavládlo překvapené ticho.

"Zopakuj to Michaele," poručila Anna.

"Zájmy většiny stojí nad zájmy menšiny či jednotlivce," zopakoval jsem hlasitěji.

"Takže jsi to udělal pro Aišu, ne pro svou Paní?" zatlačila Anna.

"Sloužím-li jedné, sloužím oběma. Vstoupil jsem se do služeb, abych mohl být s Paní Minx. Jsem připraven zaplatit za své činy. "

Zavládlo opětovné ticho.

"Vezmi ho na ošetřovnu Minx. Nechť se Mei Ling postará o jeho bolest. Pošlu Ruth, aby mu ošetřila rány. Až Ruth přijede, přijď za mnou do mých komnat. Chci si s tebou promluvit v soukromí."

Byl jsem propuštěn ze své klece a rozvázány mi pouta. Má paní mne zavedla zpět na ošetřovnu a tam mi sundala kápi. Zatímco mi pomáhala na stůl, dorazila Mei Ling se svou krabičkou.

"Měl by být zbaven své bolesti Mei Ling. Prosím, proveď to rychle," řekla Minx

"Jsem trpělivý pacient," řekl jsem.

Tato věta mi vysloužila od obou vylekané pohledy.

"Prosím tě, postarej se, aby Ruth zkontrolovala, jestli má v pořádku mozek," prohlásila Minx.

Mei Ling zakroutila hlavou.

"Když dokáže tvořit slovní hříčky, tak má asi mozek v pořádku. O jeho rozumu se to ale asi říci nedá."

"Michaele, začnu do tebe vpichovat jehly. Zavři oči a dýchej, jak ti budu říkat," nařizovala. "Teď hluboký nádech."

Cítil jsem bodnutí a pak mne zalilo teplo.

"A zhluboka vydechnout."

Další bodnutí a po něm teplo.

Jak bolest odeznívala, má mysl pomalu někam odplouvala. Čas se zastavoval.

Jen mlhavě jsem zaregistroval další osobu vstoupivši do místnosti. V tu chvíli pro mne nebyla důležitá.

Jakoby z velké dálky jsem mohl slyšet Minx a Mei Ling, jak hovoří s novou příchozí. Vzdálenost se začala zkracovat spolu s tím, jak se v krátkých nárazech navracela bolest, až jsem byl zase zpět nohama na zemi.

"Michaele, toto je Ruth. Je lékařkou a prohlédne ti zranění. Já teď musím odejít," řekla Minx. Otočila se a opustila mne.

Ruth byla již postarší žena. V oku měla během mé prohlídky tik.

"No, vidím, že jsi to s tím hraním trochu přehnal. Klíčem k úspěchu je umírněnost, chlapče. Pro příště si to pamatuj," řekla mi s jemným anglickým přízvukem.

"Kdybych měl na výběr, paní doktorko, tak bych se tomuto výstřelku vyhnul," odpověděl jsem slušně.

"Nedostal jsi na výběr. To není dobré."

"No, vlastně jsem dostal. Paní doktorko, viděla jste někdy kreslené pohádky, když jste ještě byla malá?" zeptal jsem se.

Jemně se sama pro sebe usmála.

"Mladíku, já jsem teta. Viděla jsem se svými neteřemi a synovci více kreslených pohádek, než si dovedeš představit."

"Když se člověk bojí, musí to přehlédnout, zvlášť když ví, když tu práci bere, že to může být nebezpečné."

Zasmála se.

"Budeš mít pěkných pár modřin, navíc máš několik stop po biči, které bych měla zašít. Přesto všechno se uzdravíš docela rychle. Řekla bych, že asi tak za týden by jsi měl zase jako nový. "

"Za týden? Musím být k službám své Paní, paní doktorko. Nešlo by nějak mé uzdravování uspíšit?"

"Tuším, že jsi tvrdil, že jsi trpělivý pacient. Čas to zahojí. Po ošetření tvých ran bude nejlepším lékem odpočinek. Taky ti předepíšu nějaké prášky na bolest."

"Ne paní doktorko. Raději bych je nebral," řekl jsem rozhodně.

Přísně se na mne podívala.

"Odmítáš mou léčbu? Pamatuj, co jsi. Lékaři rozhodují, chlapče."

V tu chvíli zasáhla Mei Ling.

"Se vší úctou, doktorko, já se o jeho bolest postarám. Na otroka má silnou vůli. Pokud si myslí, že by léky nedělaly dobrotu, tak ať je nebere. Mé metody nevytváří závislost. Mám nějaké bylinky, které mu pomohou aniž by mu zastíraly mysl. "

Ruth na to odfrkla.

"Babka kořenářka, bludy a pověry. Pořád nemohu pochopit, proč pořád trváte na používaní lektvarů jak nějaké staré čarodějnice. "

Mei Ling se jen usmála.

"Doktorko, prosím nezapomínejte, že mí předchůdci již upadali, zatímco vaší se ještě pořád malovali na modro," upozornila.

Ruth znovu nabyla své vážnosti a stroze na mne ukázala.

"Přetoč se, ať můžu začít s tvými zády. Mei Ling, kdyby jsi mi prosím pomohla, ať můžeme dříve skončit."

Doktorka pracovala rychle a přesně. Bez ohledu na její uraženou náladu, byla k mým ranám velmi pozorná a jemná.

"Pokud o sebe budeš pečovat, tak za měsíc nikdo nepozná, že jsi kdy byl zbitý," řekla, když končila.

"Budu muset nahlásit jeho stav Anně a Minx. Postaráš se už o něj dál?" obrátila se na Mei Ling

"Postarám se o něj, paní doktorko."

"Paní doktorko," zavolal jsem." Děkuji vám za vaši péči. Doufám, že se vám budu moci jednou odvděčit."

Otočila se a na její tváři se objevil úsměv.

"Zesil a služ své paní. To pro mne bude dostatečnou odměnit."

Odešla zanechavši mne s Mei Ling.

"Víš, má pravdu. Bolest zpomaluje hojení. Moje lektvary ti nedají stejný pocit úlevy jako její pilulky," radila mi.

"Dal bych přednost jiným způsobům, jak potlačit bolest. Nikdy jsem neměl léky v oblibě."

"Máš strach, že by jsi ztratil kontrolu nad svým myšlením? Nikdy jsi nebyl opilý?" zeptala se.

"Jednou mne léčili na ledvinové kameny. Nebyl jsem spokojený s výsledkem."

"Co použili za léky."

"Demerol. Dali mi ho ale až po injekci s barvivem k lokalizování kamene."

"Chápu. Lék neměl čas ke vstřebání, ale okamžitě zamířil k mozku. "

"Připadal jsem si, jako kdyby mne uhodili kovadlinou. V jednu chvíli jsem trpěl snesitelnou bolestí, a za chvíli mne mohli zastřelit a vůbec by mi to nevadilo. Byl jsem zděšený, jak mne to ovládlo. Nepiji, nekouřím, neberu drogy. Prostě už jsem takový. Mé zaměstnání vyžaduje jasnou mysl. "

"Co jsi dělal před tím, než tě sem Minx přivedla?" zeptala se zvědavě.

"Byl jsem počítačový expert. Programoval jsem počítače, opravoval je a učil je obsluhovat." řekl jsem. " Jen by mne zajímalo, jestli si vůbec někdo všiml mého zmizení."

"Možná ano, možná ne. Otoč se zpátky na záda. Za chvíli se vrátím s lékem pro tebe," řekla.

Opustila místnost a já zůstal zamyšlený ležet. Všiml si vůbec někdo, že jsem zmizel? Připadalo mi, že můj dům musel vypadat opuštěný. Poprvé jsem začal litovat svého rozhodnutí zůstat.

Mei Ling se vrátila s pohárem nějaké tekutiny a pomohla mi posadit se tak, abych mohl pít. Chutnalo to jako čaj, ale bylo to trpčí. Pozorovala mne zatímco jsem pil a pak se usmála.

"Zpočátku budeš cítit závrať, ale to brzy pomine," varovala mne.

Měla pravdu, bylo to jako kdyby mi upadla hlava, pak se vše zaostřilo. Věci byly barevnější a zdálo se mi, že její hlas zněl jinak. Bylo to příjemné. Až moc. Příliš pozdě jsem si uvědomil, že do toho čaje něco dala.

Pokusil jsem se postavit, ale zjistil jsem, že se nemohu hýbat. Zkusil jsem promluvit, ale nebyl jsem schopen.

"Už pěknou dlouho jsem chtěla tuhle směs na někom vyzkoušet. Přišla jsem na ni sama. Je namíchaná tak, aby způsobila dočasné ochromení nervové soustavy. Slyšíš a vidíš, ale nemůžeš se pohnout. "

Všimla se kroužku na mém penisu a odstranila jej. Oblast okolo mých genitálií byla od nahromaděné krve zrudlá

"Kdyby jsi nebyl takhle omámený, křičel by jsi utrpením, jak by se krev vracela zpět."

Měla pravdu. Pálivá bolest postupovala do mých genitálií. Zatímco tento pocit postupně odezníval, mohl jsem jen bezmocně sedět.

Pozorně sledovala, jak se mi krev navracela do genitálií.

"Použili jsme něco podobného při tvém únosu, s příměsí, která způsobila ztrátu tvého vědomí," řekla. "Už se nám to několikrát osvědčilo."

Posadila se a sledovala mne, každou chvíli mi přitom kontrolovala puls. Po chvíli jsem ucítil bodavou bolest. Poznenáhlu se můj stav vracel opět k normálu, jen s výjimkou bolesti, která zmizela. Zase jsem se cítil v pořádku.

"Jste spokojena se svým testem, Pane?" zeptal jsem se ihned, jen co se mi navrátil hlas.

"Ano Michaele. Nejsi naštvaný, že jsem tě obelstila?" zeptala se.

"Ano, jsem. Ale řekla jste, že mi pomůžete od bolesti. A váš lektvar to skutečně dokázal. Bolest je pryč, a já se cítím mnohem lépe."

"Výborně. Proceduru budeme opakovat podle potřeby. Nyní tě odvedu do tvého pokoje, kde počkáš na svou Paní. "

Mei Ling mne zavedla zpět do Minčiných pokojů a sundala mi kápi. Má trpká zkušenost musela trvat pěkných pár hodin, protože jsem přes pootevřené dveře do kuchyně uviděl denní světlo.

Zeptal jsem se, jestli ji mohu připravit snídani a ona souhlasila.

Když jsem se vrátil do hlavní místnosti s jídlem, uviděl jsem, že Minx již byla zpět.

Oči ji začaly svítit zlostí a v hlase měla vztek, jen co mne spatřila.

"Klikni, HNED!" vyžadovala.

S řinčením jsem upustil tácek a klekl tam, co jsem stál. Minx se ke mne vydala rozvážným krokem třímajíc přitom v ruce bič. Bylo to jako když se kočka plíží za myší, a nebylo pochyb, že ta myš jsem já.

Postavila se nade mnou a pohlédla na mne dolů.

"Jsi bezpochyby tím nejdebilnějším otrokem, kterého jsem kdy měla. Copak nemáš žáden pud sebezáchovy? Mohl jsi být zabit, hlupáku. Jen počkej, až se uzdravíš, seřežu tě, až budeš zase sama modřina!"

Poslouchal jsem s hlavou skloněnou, jak bouře nabírala na zuřivosti.

"Věnovala jsem ti příliš mnoho času a námahy na to, abych se dívala, jak si ji nevážíš

Považuješ se tak moc za věc? Odpověz!"

"Jen jsem se pokoušel poslouchat rozkazy," koktal jsem.

"Rozkazy ani slib poslušnosti nevyžadují tvou smrt. Když se dostaneš na hranice svých možností, máš prosit o slitování. I Lýdie by v tu chvíli přestala, kdyby jsi jen neměl místo mozku seno!"

Otočila se k Mei Ling.

"Vezmi ho do koupelny a připoutej řetězem ve vaně, tváří dolů. A neber si přitom servítky!" nařídila.

Mei Ling mne chytla za ruku, zkroutila mi ji za záda, postavila mne na nohy a odvedla do koupelny.

Vana z černého mramoru byla zapuštěná pod úroveň okolí, byla přitom asi dvakrát tak širší než obvykle vany bývají. V rozích měla zapuštěny kruhy pro přivazování.

Zatlačila mi hlavu do vany a stoupla mi na krk, zatímco mi řetězy připoutávala ruce a nohy. Studený mramor mne chladil po těle, zatímco můj obličej byl přitlačen ke kameni.

Z výše nad sebou jsem uslyšel Minčin hlas.

"Teď uvidíme otroku, jestli jsi se něco naučil," řekla.

Do vany začala proudit voda. Pomalu se mi začala blížit ke tváři. Pokoušel jsem se zvednout, ale noha Mei Ling mne držela dole. Prostoru mezi hladinou a mou tváři pomalu ubývalo.

"Paní, prosím," řekl jsem, jak voda šplhala.

"Prosíš o co?" ozvalo se nade mnou.

"Milost, Paní," žebral jsem.

"Ne. Nejdříve musíš dostat lekci."

Voda mi vnikla do nosu a nutila mne dýchat ústy, pokud to šlo.

"Milost ,Paní," bublal jsem přes vodu.

"Ne."

Naposledy jsem zalapal po dechu, než mi voda zakryla celý obličej. Zadržoval jsem dech, co jsem jen mohl. Tlak na krku zmizel a já mohl zvednout hlavu dostatečně vysoko na to, aby mohl vydechnout a nasát nový kyslík. Jak tlak zmizel, mohl jsem zase dýchat ústy, ale hladina se stále nemilosrdně blížila.

"Milost, Paní," lapal jsem po dechu.

"Proč?" dožadovala se odpovědi.

"Prosím," žadonil jsem

"Baví mne vidět tě takhle. Proč bych měla přestat? Potěšilo by mne, kdybych tě utopila," zeptala se.

Dříve, než jsem ji mohl odpovědět, mne opět zajala voda. Silná ruka mne za vlasy vytáhla

"Řekni, proč bych měla přestat," zopakovala

"Protože by jste mne mohla ještě někdy využít. Prosím Paní."

Voda se zastavila, pak začala odtékat.

"Hodný chlapeček. Chci ale ještě jednu odpověď. Řekni mi pravdu; Proč jsi nežebral o slitování u Lýdie?" zeptala se tiše.

"Protože jsem chtěl, aby jste na mne byla hrdá. Chtěl jsem to vydržet, abych vám udělal radost. Měl bych vydržet, co se mi děje. Nechtěl jsem zklamat. Je mi to líto."

"Nezklamal jsi mne, zklamal jsi sebe Michaele. Uvidíš mnoho otroků, kteří dělají věci, na které fyzicky či psychicky nemáš. Chci jen, aby jsi snažil. Nestyď se, když se ti to nepovede, nebo se neciť vinen, že nedokážeš něco, co jiní ano. Buď hrdý na to, co umíš, jak mi můžeš sloužit. Pamatuj si, že tě miluji. Miluji tě a beru tě stejně jako to dělala tvá žena. Musíš se naučit opět důvěřovat."

Pustila mou hlavu a poodešla, přičemž mne zanechala zamyšleného na chladném mramoru. Poslední zbytky vody zurčely pode mnou do odtoku

Pochopitelně měla pravdu. Bylo by domýšlivé domnívat se, že dokážu všechno. Existuje citát, který to svým způsobem shrnuje "Některým lidem dal Bůh větší mozek, jiným větší svaly. Nechtějte po mne, abych stěhoval nábytek." . Chtěl jsem, aby na mne byla pyšná, ale hádám, že jsem to přehnal. Abych udělal dojem na ženu, předstíral jsem něco polovinu svého života. Sám jsem se uvnitř zastyděl. Sám bych to měl vědět nejlépe. Co to řekla ta lékařka? Klíčem k úspěchu je umírněnost.

"Proč se červenáš, Michaele?" vyděsila mne svou otázkou Mei Ling. Myslel jsem, že odešla s Minx.

"Protože jsem si zrovna uvědomil, jaký jsem pitomec, Pane," odpověděl jsem.

"Stáváš se moudrým Michaele. Už jsi si uvědomil, že jsi pitomec. Co s tím teď hodláš udělat?" zeptala se.

"Nebudu se pošetile snažit o něco, co nemohu ovlivnit, Pane."

"Jako co?"

"Nebudu se snažit být své Paní vším. Budu jen tím, čím pro ni mohu být, Pane."

"Rozsvítilo se ti. Žádá mnoho, ale stačí ji, co je ji nabídnuto, pokud to vychází ze srdce a z duše. Prosím, zapamatuj si to do budoucna, Michaele. Buď ji hoden."

Poplácala mne po hlavě. Pak jsem ji slyšel odejít a zavřít za sebou dveře.

Uběhl nějaký čas, než se má Paní vrátila a uvolnila mne z řetězů, které mne poutaly k vaně. Odvedla mne zpět do hlavního pokoje aniž by řekla jediné slovo. Ukázala na podnos, který jsem upustil. Rychle jsem posbíral roztroušené trosky a odnesl je do kuchyně. Vrátil jsem se s čistícím prostředkem a utěrkou a vyčistil z pokrývky skvrny od mastnoty a sirupu

Ticho pokračovalo celý večer, až do chvíle, kdy byl čas jít spát. Bylo přerušeno jen jejím povelem, abych si lehl na podlahu, aby mne mohla přivázat ke konci postele. Potom, co mne připoutala a zakryla dekou, zapálila svíci a zhasla světla.

Pokoj byl osvícen jen plamenem jedné svíčky. Viděl jsem ji ležet v posteli, její černý hedvábný župan se třpytil ve světle svíčky a odrážel se v jejích očích, jak sledovala nebesa nad sebou.

Sledoval jsem, jak svíčka ubývala, ale její oči se nikdy nezavřely na déle než jen krátký moment. Jakoby sledovala něco hrozně vzdáleného, něco, co mohla vidět jen ona. Přál jsem si, abych se ji mohl dotknout a zjistit, jak bych ji mohl pomoci. Cítil jsem její úzkost, ne vztek, ale úzkost. Z čeho, dumal jsem. Udělal jsem ji potíže? Ne, potíže jsem nadělal sám sobě, ne jí.

"Paní," zašeptal jsem.

"Ano Michaele," odpověděla, aniž by na mne pohlédla.

"Je něco, čím bych vám mohl pomoci?" zeptal jsem se.

"Ne Michaele, už jsi pomohl dost," byla její odměřená odpověď.

"Ano Paní. Dobrou noc," bylo vše, co jsem mohl říci.

Svíce již uhořela téměř až ke svému konci, a ona byla ještě stále vzhůru stejně jako já. Bolesti se vrátily a já nemohl usnout. Převalil jsem se a tiše zanaříkal. Dříve než zvuk zanikl, byla vedle mne. Vzala mi hlavu do klína a pohladila ji.

"Nikdy jsem nechtěla, aby jsi takhle strádal od bolesti. Neměla jsem tě žádat, aby jsi se pokusil pomoci Lýdii," povzdechla si.

"Chtěl jsem pomoct. Až moc. Chtěl jsem ji ukázat, že muž je něco, čemu se dá věřit, ne jen nenávidět. Mýlil jsem se. A teď za to platím," řekl jsem tiše.

"Stejně jako já Michaele. Používám bolest k výchově, ne k mučení. Ráda se dívám na otroka zatlačeného k jeho limitům, ale ne za ně. "

"Chápu. Smím se zeptat, co řekla Anna, Paní?"

Minx ode mne odvrátila pohled.

"Anna si myslí, že by jsi měl být odeslán pryč. Nebyla spokojena s chováním tvým, Lýdie ani mým. Lýdii bylo poručeno zaplatit mi za ztrátu tvých služeb během toho, co se budeš léčit. Mně poručila potrestat tě za chybu, kterou jsi udělal. A mne potrestá Anna za to, že jsem se pokoušela vměšovat do cizích věcí."

"Jak budete potrestána, Paní?" znechuceně jsem se zeptal.

"Budu před ostatníma zbičována Annou," řekla odevzdaným hlasem. Zaváhala, než pokračovala.

"A tvůj trest bude, že se na to budeš muset dívat. "

"Kdy?" zašeptal jsem naprosto zděšen.

"Za úsvitu na nádvoří. Anna pro nás přijde."

Lehl jsem si, hlavu v jejím klíně, a přál si, aby temnota byla věčná aby již nikdy nepřišlo denní světlo, abych nemusel vidět, jak s ní zacházejí jako s otrokem.

Takto jsme strávili noc, která mohla být naší poslední společnou nocí.

Svítání se do pokoje vplížilo z kuchyně, jeho prsty se po nás natáhly a dotkly se nás jemným světlem.

Ozvalo se zaklepání a vstoupila Anna, bič stočený u opasku.

"Je čas Minkin. Jsi připravena na potrestání?" zeptala se obřadně. Minx vstala a sundala šaty. Její hrdé tělo stálo ve světle, když promluvila.

"Jsem připravena k trestu určenému mi mými sestrami," řekla hlasem odvážné lvice.

"A ty otroku. Jsi na to také připraven?" zeptala se mne Anna.

Začal jsem odpovídat a podíval se na Minx. Usmála se na mne a to mi dodalo odvahu.

"Ano. Jsem připraven čelit trestu, jež jste určila," řekl jsem a nespustil přitom oči z Minx.

Anna odemkla pouta od postele a znovu je uzamkla okolo mých kotníků.

"Jdeme," poručila.

Prošli jsme kuchyní a vešli za ní na nádvoří. Pranýř byl vztyčen vedle vodotrysku. Anna připoutala Minx na pranýř a zamkla má pouta okolo jedné lavičky.

Postupně se k nám jedna po druhé přidaly další osoby maskované v kuklách, celkem asi dvacet osob, které se postupně shlukly kolem pranýře.

"Poslouchejte mne sestry," zvolala Anna. "Budete přítomny trestu, který byl vyměřen naší sestře. Poučte se z její chyby."

Anna poodstoupila a rozvinula bič s jedním koncem.

"Trest má být deset ran za její chybný počin."

První šleh biče způsobil, že se mi začala vařit krev v žilách. Po Minčině perfektní pokožce se táhla tenká krvavá linka. Pak přišla druhá a třetí rána bičem, pak čtvrtá a pátá. Minx, stejně jako já, se ze všech sil snažila zůstat potichu.

Chtěl jsem řvát hněvem, vzdorem proti Anně, proti skupině. To byla přeci má chyba. MÁ!

Odvrátil jsem se a uslyšel prásknutí biče vedle mé hlavy.

"Bylo ti poručeno sledovat trest. Zdráháš se poslechnout rozkaz?" zeptala se hlasitě Anna.

Podíval jsem se zpátky k dění. Minx, má láska, má Paní, trpěla a já byl příčinou.

"Ne. Zpochybňuji jeho správnost. Já jsem zodpovědný za tyto potíže. Já tam mám být, ne ona," protestoval jsem.

"Ona zodpovídá za tebe, tvé činy a tvé chyby. Ty jsi jen hloupý živočich," připomněla mi.

"Vy víte, proč jsem udělal, co jsem udělal. Ví to i ostatní?" zeptal jsem se.

"Pohnutky nejsou podstatné."

Odvrátila se a připravovala se k další ráně.

"Zájmy většiny ..." zvolal jsem k maskovaným osobám.

Jedna z postav vystoupila o krok dopředu.

"stojí nad zájmy," řekl hlas sopránem.

Druhá postava vystoupila.

"menšiny," pokračovala altem.

A pak ještě třetí postava, která si sundala kápi a podívala se na mne.

Lýdie.

"nebo jednotlivce," řekla.

"To, co jsem udělal, jsem udělal, abych se pokusil odvděčit se Aiše za povolení sloužit Paní Minx. Vrátila mi život. Cítila s Lýdií její ztrátu. Také jsem trpěl takovou ztrátou, a tak si myslela, že bych mohl pomoci. Zkusil jsem to a neuspěl. Jestliže má být snaha někomu pomoci potrestána, pak mám být potrestán také já."

Lýdie se na mne dlouho upřeně dívala.

"Jsi blázen. Tvá mylná víra v povinnost tě zničí," zareagovala.

Otočila se ke skupině.

"Toto je důvod, proč musíme muže ovládnout, nebo je zničit. Nepotřebujeme jejich pomoc. Vládneme již většině světa pomocí našich loutek. Měli bychom udeřit teď," prohlásila.

Anna se k ní otočila.

"Vyjádřila si se v Kruhu dost jasně. Matkou Mnoha jsem však já. Lýdie, tvé metody jsou stejně surové jako metody průměrného muže. Proto se řídíme plánem První Matky Mnoha," prohlásila.

"Ty máš svůj plán, já mám svůj. Jsou i další, které se mnou souhlasí. Až čas rozhodne, kdo měl pravdu. Musím opustit Aišu," přísahala Lýdie. "A ty, otroku. Přijde čas, kdy budeš litovat, že jsme se setkali. Nezabiji nebo neublížím sestře, zato ty zaplatíš za své hloupé způsoby."

S posledním vzdorovitým pohozením hlavy odkráčela, následována třemi zakuklenýma postavami.

Anna se otočila zpět ke mně s výrazem bolesti ve svém obličeji. Byl to výraz matky posílající své jediné dítě do války. Na krátký okamžik se ji v očích zaleskly slzy, ale rychle je potlačila a ve tváři se ji usadil opět rozhodný výraz.

"Otroku, dnes jsi způsobil velkou roztržku. My všichni zaplatíme za tvou hloupost. Co se však stalo, nedá se odčinit," řekla Anna jdouc ke mně se zvednutým bičem.

Klečel jsem před ní a očekával jsem dopad biče. Zasloužil jsem si to a věděl jsem to. Zavřel jsem oči.

"Nyní chápu, proč tě Minx miluje. Jsi opravdu dobrý a výjimečný muž."

Otevřel jsem oči a uviděl Annu, jak se na mne dolů mírně usmívá. Úsměv ji zmizel, když se otočila zpět ke skupině.

"Mám pokračovat v trestání naší sestry, nebo přijmete krev jejího otroka?" zvolala.

"KREV!" byla odpověď všech zúčastněných.

"Dostanete ji. Otrok dostane zbylé rány trestu místo naší sestry," reagovala Anna.

Minx byla uvolněna z pranýře a na její místo jsem byl připoután já. Podívala se na mne, jak mne Anna poutala.

"Je to můj otrok Anno. Já bych měla vykonat trest," řekla.

Anna se podívala na ní, na mne a pak Minx podala bič. Odešly z mého dohledu.

"Připrav se otroku," zavolala Paní.

Vzepjal jsem v očekávaní dopadu na má rozedraná záda.

CRACK!

"JEDNA!" zvolala.

CRACK

"DVA!"

CRACK

"TŘI!"

CRACK

Zakřičel jsem jak čtvrtá rána trefila stopu ze včerejší noci. Zbývala ještě jedna.

"FOUR!"

CRACK

Se vzlykáním jsem klesl na sloup. Oheň bolesti spaloval mé tělo a zanechával po sobě jen šedivý popel otupělosti.

"PĚT!"

Čekal jsem další. Určitě teď budu potrestán za své chyby.

"A jaký trest bychom měly vyměřit tomuto otrokovi za potíže, které nám způsobil, mé sestry.", volala Anna. "Je zde někdo, kdo by se za něj přimluvil dříve, než určím jeho trest?"

"Já," uslyšel jsem hlas Mei Ling.

"Já," zvolala Ruth.

"Já se za něj přimlouvám," řekla Pán Melody.

Další hlasy, které jsem slyšel poprvé, se za mne také přimlouvaly.

"Zdá se, že jsi získal nějaké hlasy otroku," řekla Anna, zatímco šla ke mne. "Jeho trestem bude, že nedostane žádné léky na potlačení bolestí z jeho poranění. Bolest nutí člověka myslet, myšlení dělá muže moudrým a moudrost dělá život snesitelným," zvolala k davu.

"Setkání je u konce!"

Jen co byly provazy povoleny, sesul jsem se k zemi a jen taktak jsem byl zachycen Ruth. Pomohla mi vrátit se do Minčiných pokojů a lehnout si na divan.

"Pokud nechceš, aby se ti rány zahojily, tak se vždycky můžeš vyválet ve střepech," řekla zarmouceným tónem.

"To jako, že tohle není kryto zdravotním pojištěním?" odpověděl jsem mdle.

Na to odfrkla.

"Kvůli těm blbostem, které děláš, by tě Lloyds v Londýně nikdy nepojistil. "

V tu chvíli vstoupila Minx a Ruth se k ní obrátila.

"Bude v pořádku. Až na to, že zůstane hlupákem. Mohl by žít déle, kdyby jsi mu nasadila náhubek," sdělila.

"Děkuji ti Ruth. Budu nad tím přemýšlet. A co se týká tebe Michaele, jsem schopna snést svůj trest sama, díky," řekla Minx. Ruth se uklonila a odešla.

V tu chvíli jsem sklopil svůj zrak k zemi.

"Přesto," pokračovala: "Vím, proč jsi to udělal."

"Omlouvám se Paní. Ale nechtěl jsem vás vidět potrestanou za něco, co jsem zkazil já sám," řekl jsem.

"Michaele, když přijde na tyto záležitosti, jsi jen hloupé zvíře. Nemáš žádná práva nebo povinnosti. Jako tvůj vlastník jsem plně za všechno zodpovědná. Myslím, že má Anna pravdu, když říká, že by jsi měl odejít, alespoň na nějakou dobu. Aiša vlastní ozdravné lázně na pobřeží, já se domnívám, že by ti prospělo strávit tam nějakou dobu. Naučíš se tam jak dávat masáž, jak dělat manikéru, pedikéru a další užitečné věci pro osobního sluhu. Taky se tam naučíš diskrétnosti, Protože tam bývají i ženy, které k Aiše nepatří."

"Paní, prosím," škemral jsem. "Neposílejte mne pryč. Já vás miluji."

"Já vím. Slíbil jsi, že mne budeš poslouchat. Půjdeš tam a pak se ke mně vrátíš. Odchod Lýdie mne dostatečně zaměstná nejméně na dva týdny, takže ti nebudu moct věnovat tolik pozornosti, kolik bych měla. Odjedeš příští týden, až doktorka řekne, že můžeš cestovat. "

"Ale kdo se bude starat o vaše pohodlí zatímco budu pryč?" zeptal jsem se.

"Michaele, přeji si tě jako svého sluhu. Ale nepotřebuji. Jsem schopna se během tvé nepřítomnosti o sebe postarat sama. A až se vrátíš, budeš jako sluha ještě lepší. A já vím, že chceš být co nejlepší.

Teď," řekla měníc téma hovoru, "nám oběma půjdu připravit snídani. Chci ti ukázat, že se o sebe umím postarat."

Mrkla na mne a sebrala z háčku na dveřích mou zástěru.

Zbytek týdne uběhl stejně jako týdny předtím. Vařil jsem a uklízel. Minx přicházela a odcházela jako obvykle a já i nadále spával na podlaze u jejich nohou.

Den před mým odjezdem mi bylo nařízeno, abych připravil večeři pro čtyři osoby přesně na osmou. Udělal jsem, jak mi nařídila. Přesně v osm hodin se dveře otevřely a Minx vstoupila následována Mei Ling, Ruth a Annou, Všechny měly oděny své nejkrásnější toalety a každá si nesla krátký jezdecký bičík.

Poklekl jsem, když vstupovaly dovnitř, a se skloněnou hlavou jsem čekal, až mne Minx osloví.

"Michaele můžeš nosit na stůl," bylo vše, co mi řekla.

Naservíroval jsem jídlo a klekl si vedle ní, jak mi naznačila. Během večeře téměř nepromluvily a já byl znepokojený, že jim nechutnalo jídlo.

Po chvíli mi poručily uklidit ze stolu a zůstat v kuchyni, dokud mne nezavolají nazpátek. Využil jsem času v kuchyni k úklidu a sepsal na papírek věci, které bylo potřeba doplnit do zásob v kuchyni. Věděl jsem, že Minx se umí o sebe postarat, ale nechtěl jsem zanechat věci v nepořádku.

"Michaele, prosím, pojď dovnitř," zavolal mne Minčin hlas.

Po návratu do pokoje jsem shledal, že všechny čtyři ženy stály a čekaly na mne.

"Klekni si přede mne Michaele," poručila mi.

Klekl jsem si před svou Paní a čekal. Zatímco jsem se díval na podlahu, ženy se kolem mne těsněji semkly.

"Podívej se na mne," vzhlédl jsem k jejímu usměvavému obličeji.

"Budeš opět propuštěn do okolního světa. Musíš si zapamatovat, že pokud se chceš ke mně vrátit, svět se o nás nesmí nic dovědět," připomněla mi Minx.

"Přísahám, že nikomu nic neřeknu. Moc si přeji se k vám vrátit," potvrdil jsem

"Pokušení světa jsou silná Michaele, a mnoho žen tě shledá žádoucím, když jsi teď tak dobře vycvičen," promluvila Mei Ling. " Musíš jím odolat, pokud chceš naplnit svou touhu."

"Rozumím Pane. Vím, komu chci sloužit po zbytek svého života. "

Usmála se na mne.

"Skutečně si zasluhuješ naší pozornost, Michaele. V batůžku ode mne najdeš dárek, používej ho s rozvahou."

"Michaele, jsi v dobré kondici. Během pobytu v lázních se ještě dokonce zlepšíš. Využij nabídnutých možností trénovat a pracuj na sobě tvrdě. Vrať se zpět ve vrcholné kondici. Máme pro tebe využití," byla rada Ruth.

Anna promluvila jako další.

"Michael, otoč se ke mně."

Otočil jsem se k ní a čekal. Z krabičky na stole vyňala malý zlatý medailónek a nasadila mi ho okolo krku. Byl na něm překrásný muž z profilu.

"Těm, kteří ví, tento medailon prozradí, že jsi majetkem a součástí Aišy. Až dosud žáden z členů by ti neublížil, pokud by jsi jej nosil. S odchodem Lýdie z našich řad, měl by jsi být velmi opatrný na každou osobu, kterou neznáš, ať je to muž či žena.

Zítra ráno budeš odvezen do nového působiště, a až nadejde čas, budeš zase doručen zpět k nám. "

"Děkuji vám Matko Mnoha za tento dar stejně jako za dar důvěry, kterou jste ve mne vložila," řekl jsem tiše.

"Tuto důvěru jsi si zasloužil svými slovy a činy Michaele. Ruth má pravdu. Máme úkoly pro tvé schopnosti."

"Michaele, skloň hlavu a zvedni zadek," poručila Minx.

Zaujal jsem požadovanou pozici a čekal.

Postupně mne švihaly svými bičíky po holém zadku, který s každou další ránou červenal. Po té, co mi každá dala pět ran, mi bylo poručeno, abych každé z Minčiných hostů na výraz úcty políbil nohy.

Ochotně jsem zlíbal nohy všem těmto ženám, které mne natolik milovaly, že mi pomáhaly stát se lepším člověkem.

Políbily Minx s přáním dobré noci a odešly zanechávajíce mne a Minx spolu na tuto noc.

"Michaele," řekla a obrátila na mne svou pozornost. "Máme málo času, který spolu strávíme. Co by jsi chtěl dnes večer dělat?"

"Chtěl bych vás dnes večer pomilovat, Paní. Prosím," požádal jsem stydlivě.

Mírně se usmála, když slyšela mou žádost.

"Nemyslíš, že se staráš trošku moc o své vlastní blaho, namísto toho, aby jsi se staral o mé?".

Sklonil jsem hlavu v rozpacích.

"Ano Paní. Promiňte," řekl jsem.

"Michaele, podívej se na mne."

Zvedl jsem hlavu a uviděl ji smát se.

"Není nic špatného na tom starat se o vlastní blaho. Být sobecký je špatné. Chceš dopřát rozkoš i mně, nebo jen sobě samému?" pokračovala.

"Chci dát rozkoš vám," řekl jsem.

"A ty sám nepocítíš žádné potěšení?" zeptala se.

"Ano, těším se na to. Rád vás obšťastňuji."

"A ty si myslíš si, že mně umíš obšťastnit?" zeptala se s úsměvem a stávala se přitom zlomyslnou.

Vím já? Vlastně byl jsem dost dobrý v jejím uspokojování, které vyžadovala a na které měla právo?

"Ano Paní," řekl jsem a pohlédl ji do očí.

Její reakce mne překvapila. Namísto facky, kterou jsem očekával, si klekla a políbila mne.

Teď jsem byl skutečně zmaten. Všimla si mého zmatení a vzala mne za ruku.

"Michaele, děláš mne šťastnou. Dobře mi sloužíš a chráníš mne. Unesla jsem tě násilím a ponížila až na úroveň zvířete. Ztratil jsi víru ve svou schopnost někoho milovat. Nevěřil jsi, že by jsi někoho mohl obšťastnit. Teď v sebe už zase věříš."

Měla pravdu. Poprvé od smrti své ženy jsem nebyl naplněn pochybami a všemi těmi 'co kdyby'. Konec konců jsem nemohl být špatný, když někdo takový jako Minx, která mohla mít kteréhokoliv muže, mne milovala. Musím být výjimečný.

Minx sledovala změnu, jak jsem si uvědomoval, co se mne snažila naučit, a postavila se.

"Ano Michaele, jsi výjimečný," řekla jako kdyby četla mé myšlenky. "Jsi můj otrok. Jen můj, ničí jiný. Vlastním tě úplně celého, a to je, co si přeješ i ty. Abych tě vlastnila. "

Vzala ze stolu bičík a začala si s ním pohrávat a přitom sledovala mé reakce.

"Dnes večer si vezmu od tebe svou rozkoš, otroku. Rozkoš z tvé podřízenosti mé vůli a touhám. Lehni si na záda na zem a zavři oči. Připaž ruce," poručila.

Uposlechnul jsem svou Paní a svou Majitelku, tu, jež mne milovala. Tu, Jež Musí Být Poslechnuta.

Na chvíli zavládl klid a pak jsem ji slyšel odcházet. Myslí se mi honily všemožné myšlenky, zatímco jsem na ni čekal. Jaké nové potěšení ji dá má podřízenost? Ucítil jsem na prsou váhu a něco horkého na mne ukáplo. Na chvíli to zapálilo.

"Nehýbej se otroku. Ať se děje cokoliv, nehýbej se," přikazovala mi tiše.

Nehýbal jsem se, co jen to šlo. Dotyk lehký jako pírko na má žebra mne donutil ucuknout. Pálivý vjem se opakoval, tentokrát však na několika místech. Potlačil jsem zaúpění. Doteky pokračovaly a přiváděly mne k šílenství. Chtěl jsem vykřiknout. Dobře věděla, jak mne lechtání mučí. Zkoušel jsem to ignorovat. Přinutil jsem se myslet na jiné věci, nevěnovat pozornost náporu nervových vzruchů. Dotyky pokračovaly a spolu s nimi i křeče, které mi způsobovaly pálivé pocity. Ucítil jsem, co to způsobovalo. Na mé hrudi nyní spočíval svícen ze stolu, se svými svícemi hořícími nízko nade mnou.

Lechtání se přesunulo na mé chodidlo, ale tam úspěch neslavilo. Od doby, co sem si zlámal kotník, necítil jsem na noze slabší doteky. Tlak se zvýšil, ale mé reakce se nezměnily. Byl jsem jako mrtvý. Pak přišla pořádná rána bičíkem přes šlapky, která způsobila, že se po mne rozstříkl vosk, přestože jsem se snažil nehýbat se. V tu chvíli jsem zasténal kvůli vosku a bodavé bolesti po úderu.

Váha svíčníku zmizela z mé hrudi a já se zhluboka nadechl.

"Otevři oči otroku," poručila mi Minx.

Poslechl jsem ji a z pozice, která omezovala možnosti mého pohledu, jsem uviděl své břicho a hruď pokryty voskem, který obaloval nově vyrostlé chlupy.

"Nyní ti mohu odstranit chlupy. Dávám přednost tomu, když jsi pěkně hladký bez chlupů," řekla a uchopila mne za chomáč chlupů a vosku. Prudce škubla a já zaúpěl bolestí. Další škubnutí a další, bolest vždy narostla a pak zase ustoupila. Dávala si na čas a užívala si svého úkolu zbavit mne ochlupení. Když skončila, poručila mi vylézt na postel, kde mi přivázala ruce a nohy ke kovovým poutacím kruhům.

Sundala si své šaty a odhodila je na divan. Zůstala oděna skoro stejně, jako když jsem ji uviděl tu první noc. Zdálo se to být tak dávno. Černý korzet se třpytil ve světle svíček a boty odrážely plameny.

Bič v jejich rukou se nyní zdál být více symbolem cti než mučícím nástrojem

Vyhrál jsem svou první bitvu se sebou samým. Zamiloval jsem se do Paní Minx.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče