Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Autor: neznámý (www.scrye.com)

Překlad: (c)2000 Tom

Bed Eyes

Teprve za chvíli mi došlo, že jsem právě sestoupila z plošiny transportéru. „Hej, co se to… vždyť jsme jeli na chatu. Jak to, že jsme zpátky u tebe?“

„To by bylo na delší povídání,“ odpověděl. „Sedni si, řeknu ti, jak to celé bylo.“

Když skončil, měla jsem promočené kalhotky a bradavky tvrdší než diamant. „Sakra, to tedy bylo něco,“ zašeptala jsem. „Tys mě vážně zabil… a ne jednou, hned dvakrát, a obě naráz! To je teda vážně sexy, je to nejkrásnější věc, jakou jsem kdy slyšela. Mám takovou radost, žes to nakonec udělal.“ Na okamžik jsem se zarazila a pak se položila otázku, na kterou jsem předem znala odpověď. Přesto by mě zklamalo, kdybych se v odhadu jeho odpovědi spletla. „Řekni mi… proč ses rozhodl vytáhnout z vyrovnávací paměti transportéru další kopii mých dat?“

„Samozřejmě že proto, abych tě mohl oddělat ještě jednou,“ odpověděl. Nespletla jsem se! S jídlem roste chuť – poté, co v horách sejmul dvě mé přesné kopie, dostal chuť pokračovat.

Vstala jsem a začala se svlékat. V zrcadle na protější straně jsem si všimla, že tentokrát jsem bruneta.

„Není problém tvá data upravit. Mám rád změnu,“ řekl.

„Já taky. Líbí se mi, jak vypadám.“ Odložila jsem halenku na křeslo. Oči měl přesně tam, kde je měl mít: upřené na mé štíhlé, pevné bříško. „Takže, jak to provedeš?“ dychtivě jsem se ptala.

„Sundej si zbytek věcí a hned se to dozvíš.“

„Ano, pane.“ Líbilo se mi, jak dokáže převzít kontrolu. Rozepla jsem si podprsenku a odhalila malá pevná ňadra.

Všiml si, jak mi stojí bradavky. „Bed Eyes, ty seš vždycky připravená,“ zašklebil se.

„Že váháš,“ škádlila jsem ho s úsměvem. „Jak bych mohla nebýt, když vím, že za chvíli nebudu...“ Rozepla jsem si těsnou černou sukni a setřásla ji z boků. Srolovala jsem punčochy a zůstala bez hnutí – hladká, napjatá, mokrá a připravená.

„Lehni si na postel,“ nařídil mi. „Roztáhni nohy a připrav se.“ Dychtivá a vzrušená jsem ho rychle poslechla.

Popošel k transportéru. „Víš, mám teď mnohem lepší model, než byl ten starý,“ řekl klidně. „Tenhle dokáže pole opravdu soustředit. A má úžasné zaměřovače. Dokážu s ním nadefinovat souřadnice na desetinu milimetru. Ani se nehni.“

Opírala jsem se o postel rukama položeným za zády, s nohama doširoka roztaženýma. Byla to svůdná póza – opravdu jsem se těšila, až mě opíchá. Nemohla jsem ale tušit, jak úžasnou věc na mě přichystal. Transportér zabzučel. V břiše mě zašimralo. Najednou přišla ostrá bolest – vykřikla jsem. A pak… cítila jsem chlad, prázdnotu. Velmi opatrně jsem si sáhla na břicho, snažila se něco nahmatat. Nechápala jsem to. Něco bylo jinak, úžasně a mučivě jinak. Co se vlastně stalo?

„Právě jsem tě zbavil celého zažívacího traktu,“ oznámil mi můj milenec. „Žaludek, tenké a tlusté střevo, všechno je fuč. Ne že bys byla tlustá, ale teď jsi ještě o pár kilo lehčí. Kotě, vypadáš báječně. Žádná modelka na světě na tebe nemá.“

S úžasem a potěšením jsem se na sebe dívala. Měl pravdu – byla jsem štíhlejší, než dříve. Měla jsem neuvěřitelný vosí pas a vpadlý pupík. Přitom všem transportér nepoškodil silné, pod kůží se rýsující břišní svaly. Nebyla jsem o nic míň celá a šoustatelná než dřív.

„Vždycky jsem tě chtěl takhle vykuchat,“ pokračoval, „právě takhle, protože je to bez jizvy a zůstaly ti břišní svaly.“ Četl mi myšlenky! „Budeš proto moct provádět všechny ty kejkle, které dělají ze sexu s tebou to pravé potěšení.“

„Pojďme zjistit, jak mi to půjde,“ řekla jsem hlasem zastřeným touhou.

„Každou chvíli můžeš upadnout do šoku,“ zdůraznil. „Netuším, jak dlouho takhle můžeš vydržet…“

„Neboj, bude to stačit,“ vyrazila jsem ze sebe a začala si dráždit naběhlé bradavky. Nepotřebovala jsem ho dál pobízet – rychle se svlékl a pronikl do mě. Přitom jsem zasténala – zdál se mi větší a tvrdší než jindy. To, co se mnou provedl, ho muselo parádně vzrušit.

Bolest v útrobách… tedy tam, kde předtím nedávno byly… byla zničující a intenzivní, ale jinak to bylo nádherné. Sevřela jsem ho nejdůležitější částí svého těla a nepouštěla. Ráda podotýkám, že se se mnou nepáral. Dělal mi to bezohledně, věděl, že nebudu žít věčně. Jindy bych si říkala, že mě odře, že to druhý den bude bolet. Jenže teď – žádný druhý den už nebude. Popadl mě za prsa, zmáčkl je – drtil je, protože to dělalo dobře jemu, ne mně. Byl ve mně hluboko, využíval toho, jak těsná, jak malá jsem. Využíval mě tak, jak jsem vždycky chtěla být využitá… bylo to příliš krásné, příliš dokonalé, já se udělala, neuvěřitelně hezky, vytryskly mi slzy a rozplakala jsem se radostí.

Vystříkl do mě právě, když jsem se přestávala otřásat. Držela jsem ho v sobě a vzlykala, dokud se neodtáhl.

„Ještě pořád tě tu mám, Bed Eyes?“ zašeptal.

„Ano, ach, ano,“překonala jsem rudou agónii rozlévající se mým tělem.

„To je dobře. Mám pro tebe ještě jedno překvapení.“

„Ach, ano. Děkuji.“ Vážně jsem se dostávala do podřízené role. „Ublížíte mi teď ještě víc, pane?“

„Samozřejmě, Bed Eyes,“ ujistil mě.

Lehce mě zvedl z postele – byla jsem lehká jako pírko. Nesl mé zpocené, křečemi zmítané tělo chodbou do druhého pokoje. Byl to pokoj se starými krámy, v jehož středu stál hrubý stůl, který jsem tak dobře znala, ale nyní jsem si všimla, že na něm provedl úpravy.

Položil mě tváří dolů. Ucítila jsem na zápěstí chladná, neústupná pouta. Byla zbytečná, ale potěšila mne. Převrátil mě na záda – vyjekla jsem, když jsem zády dopadla na spoutaná zápěstí. Roztáhl mi nohy a navlékl na kotníky silná vypodložená kožená pouta. Pod zády jsem cítila známou desku, tvrdé, nesmlouvavé dřevo. Bylo mi na něm skvěle. Část mé bytosti si vždycky přála zemřít právě zde.

Samozřejmě mi už bylo jasné, že mě mohl snufnout, kolikrát chtěl, a tolika různými způsoby, kolik ho jen napadne. Nádherná, úžasná technika, díky za ni!

Přehodil mi přes hlavu oprátku a utáhl ji. „Stůl, na kterém mě oběsíš,“ zamumlala jsem, „tak jsi ho přeci jen postavil.“

„Znám tě, Bed Eyes. A věř mi, vím, jak chceš zemřít: brutálně uškrcená, ve smrtící oprátce.“ Pootočil klikou a začal konec oprátky navíjet na buben, čímž ji utahoval. Lano se napnulo a já se začala dusit. Pomyslela jsem na své dvě kopie, které mrzly před chatou, skvěle vyvážené na laně, které mělo oprátky na obou koncích. Byly to mé sestry – už brzy se k nim přidám. Nejdřív ale…

Pootočil klikou – bolelo to. Bolest se změnila v agónii. Oprátka byla mnohem těsnější, než kdykoli dřív (i když asi ne těsnější, než ten pár oprátek, do nichž pověsil mé kopie). Bradavky, které na chvíli poklesly, se mi znovu začaly svrašťovat. Nemusel dávat pozor. Vždyť se mě chystal zlikvidovat. Nakonec, vždyť už to udělal – bez vnitřností jsem byla tak jako tak mrtvá. Teď šlo jen o to, jak zemřu.

„Tak. Oprátka je napnutá jako by na ní visely tři čtvrtiny tvé váhy. Jaké to je?“

Chtěla jsem mu odpovědět, ale ozvalo se jen chroptění. Upřela jsem na něj žalostný pohled, oči plné slz, a doufala, že mě pochopí. Přikývl.

Poodstoupil a díval se, jak trpím. Představovala jsem si, jak mě asi vidí. Dospěla jsem k závěru, že se mu líbím jako vždycky. Oprátku jsem měla zaříznutou hluboko do krku, trpěla jsem jako zvíře. Tváře zmáčené slzami, rty temně rudé, napuchlé a mírně pootevřené. Z úst mi visel jazyk a tekly sliny. Muselo se mu to strašně líbit. A ještě něco – tělo jsem měla napjaté a přitom vláčné, jako vždy, ale dnes to muselo být hezčí – byla jsem superštíhlá, bez útrob, ale s nepoškozeným svalstvem. A nejlepší na tom bylo, že i když zkombinoval stůl s žebříkem, pořád to fungovalo jako žebřík – napínalo to nejen krk, ale celé tělo. Oprátka mi brala dech a navíc táhla hruď od břicha. Pojem štíhlá nabýval nových dimenzí. Nyní už bylo naprosto zřejmé, jaká nádherná prázdnota mě naplňuje. Byl to koncert protikladů: zaživa vyvržená a přitom netknutá, s postavou hubenější než po smrti hladem a přitom pevnou, sportovní, dobře osvalenou.

Sledoval, jak trpím, a znovu se mu postavil. Otočil klikou o pár zubů a to už bylo životu nebezpečné. Téměř jsem nemohla dýchat, o což mu samozřejmě šlo. Čekala jsem, až do mne vstoupí, čekala jsem s nahoře stažená a dole volná, a nemusela jsem čekat dlouho.

Tentokrát nespěchal. Zatím jsem žila a on toho využil – miloval se se mnou pomalu a jemně, zatímco jsem se dusila. Pro mě to byl splněný sen – splněný do posledního detailu. A přesto jsem věděla, že se mu to něco dá. Že až mě znovu stvoří, netušící, nevinnou Bed Eyes vycházející z transportéru, zhasne mě zase trochu jinak, s ještě větší fantazií, že to bude ještě bolestivější než nyní. Stanu se jeho mistrovským dílem, možná celoživotním, budu nevyčerpatelným plátnem, na které bude črtat svou nikdy nekončící scénku. Při té myšlence jsem se udělala.

Pomalu oprátku utahoval, po jednotlivých zubech, a pomalu mě přibližoval mé konečné. Byla jsem šťastná. Byla to ta správná doba. Obklopovala mě temnota, byla jsem tak skvěle vyvržená, tak dokonale oběšená, to všechno udělal pro mě a já ho za to zbožňovala. Svírala jsem ho poševními svaly, děkovala jsem mu, jak jedině jsem mohla. Dal mi smysl.

Jeho instinkty neselhávaly – zkoušel to na jiných Bed Eyes a neřekl mi o tom? Nezáleželo na tom. Přesně v ten pravý okamžik oprátku zcela utáhl a neponechal mi žádnou možnost dýchat. Mé tělo ho objalo a začalo se kolem něj zmítat v křečích. Zavřel oči a vychutnával to nejlepší, co mu ženské tělo mohlo dát – smrtelné křeče. Pak už jsem se nedokázala ovládat, ale vzdala jsem se té kontroly snadno – nechala jsem za sebe promlouvat svou agónii, věděla jsem, že ji chce. V ten okamžik jsem se svaly pánevního dna, břicha a stehen prováděla věci, o nichž jsem nikdy nevěděla, že jich jsem schopná. Naučila jsem se ve chvílích, kdy už má pokožka šedla a zřítelnice očí se obrátily ke kořenu nosu. Už jsem věděla, jak na to. Udělal se do mě podruhé právě v okamžiku, kdy poslední křeč skončila a já zůstala ležet.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče