Autor: Dagmar

Tato stránka (text původního článku poskytnutého autorkou pro zveřejnění na tomto webu nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Co mi dává bondage

Chtěla bych Ti vyprávět o tom, jak jsem se dostala k bondage, co to vlastně je, o čem, a jak to chápu já.

Jednou večer, když jsem byla jako obvykle sama, jsem si pustila internet a načetla si stránku seznamka.cz- rubrika on hledá ji. Hned druhý inzerát byl velmi dlouhý a okamžitě mne zaujal.Představa toho, co tam dotyčný pisatel sliboval byla tak intenzivní a vzrušující, že jsem nad tím musela neustále přemýšlet. Nakonec mi to nedalo a odepsala jsem na něj. Odpověď přišla hned druhý den. A tak začalo mé seznamování nejprve s Bondíkem a následně s bondage.

Ještě před nedávnem jsem vyraz bondage vůbec neznala, kdyby mi někdo řekl že se jedná o svazování, má reakce by asi byla –fuj, uchyláci, asi při tom páchají zvrhlosti a víc by mne to nezajímalo.Ale teď už vím, že je to o něčem úplně jiném. Ale začnu pěkně popořádku.

Zajímavé bylo už mé první setkání s Bondíkem. Domluvili jsme se klasicky na Václaváku u koně. Chvíli jsem čekala kdo se objeví, a když jsem si byla jista že je to on, váhala jsem vystoupit z davu. Ale když já jsem tak strašně zvědavá, a to co nabízel bylo tak neodolatelné, prostě něco mne k němu táhlo a tak jsem se nechala poznat. A zatím toho nelituji i když to bylo dost srandovní. Vzhledově se mi vůbec nelíbil. Jak mi sám potom řekl, asi jsem čekala prince a on byl jen chlap?! Navíc všechny hospody kam se mne snažil zatáhnout byly nevím proč zrušeny. V první hospodě která zrušena nebyla ,bylo pro změnu příšerné jídlo, pak už zase někam spěchal, já zabloudila a v nových botách si udělala puchýř do krve. Byla jsem skálopevně přesvědčena že už nikdy víc. V autobuse cestou domů jsem celou dobu přemýšlela o tom co jsem zrovna prožila, dokonce jsem si i poplakala. Ale když jsem přejela hory, asi jsem si něco uvědomila. Dolehly na mne zase ty rodinné pouta, které mne doma čekaly a já jsem najednou věděla, že se s ním sejdu znovu.Druhé setkání se mělo uskutečnit zprvu na jeho chatě- ale měla jsem příliš velký strach – má chatu u přehrady- co když mne sváže a já skončím svůj mladý život na dně přehrady? Tak jsem navrhla nějaký hotýlek, zajistil u Sázavy, že je na jeho jméno. Když to vezmu kolem a kolem, vyšlo by to nastejno, přehrada, nebo řeka! Večer před odjezdem na mne padla strašná hrůza, najednou jsem si uvědomila že to co dělám je naprosto šílené, co když opravdu padnu do rukou nějakého zvrhlíka, který si mne rozčtvrtí k večeři? Napsala jsem mu, že nikam nejedu, že mám strach. Asi se naštval, protože mi odepsal, že jsme si psali dostatečně dlouho na to, abych poznala, že není žádný zvrhlík ani padouch. No ale věř chlapům, že! Tak mi navrhl poslední možnost, poslal mi po Internetu okopírovanou občanku a řidičák. Jenže ten den byla nějaká špatná konstelace , přenosy dat šly úžasně pomalu, lépe řečeno nešly vůbec, já čekala a čekala, ale pak už jsem musela vyjet, abych to do Prahy včas stihla. Vypínala jsem počítač se slovy, „Doposud mi nic nepřišlo, začínám se bát, jedu!“ A tak jsem vyrazila za svým šíleným dobrodružstvím. Cestou mne strach nějak přešel, řekla jsem si buď a nebo, ale spíš jsem intuitivně cítila, že se mi nic nestane. Ještě sem tam mne oblil studený pot, ale na dálnici před Prahou mi už bylo fajn, a už jsem se těšila. Kamarád mne ještě bavil posíláním SMS zpráv, stačila jsem je číst při 140 km rychlosti. A to jsem si řekla, holka když ses nezabila teď tak už se Ti opravdu nemůže nic stát.Stále jsem si představovala, co mne asi čeká, jaké budou pocity, jaké to v těch špagátcích je. Bondík mne čekal před Prašnou bránou, odvezl mne k Černému mostu, cestou mi dal ještě ofocenou občanku a obálku se slovy že to mám poslat domů ať mám jistotu a klid. Což jsem neudělala. Odvezl mne a mé milované autíčko do své garáže. Představ si, já jsem svého Renaultíka nechala zavřít do úplně cizí garáž, ještě jsem si říkala zda ho vůbec kdy uvidím.

Vyrazili jsme kamarádovým citroenem na další cestu. Ještě že neměl starou škodovku, to bych fakt už nepřežila. V hotýlku jsme si dali výbornou večeři, samozřejmě tam nebyl žádny signál na mobilu, takže jsem ani nemohla dát vědět kde se vlastně nacházím. No ale seděli jsme a kecali, napětí povolilo a já měla najednou pocit že kecám se starým kamarádem. A pak už jsme byli na pokoji a já se poprvé seznamovala se špagátky – zvláštní –první dotyk – jsou takové hebké a jemné, skoro jako lidská kůže. A pak jsme si hráli, já se převlékla do svého černého cyklistického dresu -–vymínila jsem si, že napoprvé mezi námi nebude sex, ale pro jistotu jsem se ještě pojistila tím dresem. Na co by mi byl platný s padouchem to teda nevím. Chvěla jsem se očekáváním, co se bude dít. Bondík mi nejprve zavázal oči (ty mi potom zavázal pokaždé), a pak už přišly na řadu špagátky. Velice jemně a taky umně mi je začal omotávat kolem těla.Představ si, vůbec jsem neměla pocit strachu. Svázal mi nejprve ruce, pak nohy , a pořád se ptal, jestli mne to někde netlačí nebo nesvírá. Hmm, bylo to trochu zklamání – očekávala jsem daleko intenzivnější pocity. Ještě se mnou zkusil párkrát zacloumat, jako co já nato, komentovala jsem to tím, že jak mne upustí, rozbiji si nos, ale vůbec mi to nevadilo, věděla jsem, že by to stejně neudělal. Pak mne odvázal a chvíli jsme si povídali. Už ani nevím o čem, myslím, že jsem mu řekla, že jsem očekávala něco mnohem intenzivnějšího. Tak mne svázal podruhé a to už mne tolik nešetřil, začal utahovat mnohem pevněji a teprve pak to začalo být ono. Zalila mne vlna příjemného vzrušení a bylo to čím dál lepší. Když mi zavázal provázek přes rozkrok a trochu utáhl, začaly se mi bouřit všechny hormony v těle, ještě teď slastně vrním, když si na to vzpomenu. V místech, které jsem měla omotané provazy mi tepala krev, ale bolest jsem necítila žádnou, jen velmi, velmi intenzivní pocit vzrušení. Nejlepší to snad bylo v pozici, kdy jsem byla svázaná do kozelce, ruce za zády., a nějak divně zkroucená, těžko si vybavuji jak asi, protože to už jsem se dostávala někam úplně jinam, měla jsem permanentní orgasmus, který jsem sama regulovala podle toho, jak jsem napínala tělo a jak mne dráždil provaz mezi nohama. Bylo mi fuk, že mne Bondík chce opustit, zkoušel co vydržím, odešel a už prý se nevrátí- kdyby věděl- když přišel- byla jsem lehce rozladěná, jeho dotazy na mé pocity mne rušily. Vyjela jsem na něj, že přišel zrovna v tom nejlepším. Když pak zmlknul, hrála jsem si sama se sebou dál. Je to úplně jiné, než klasická masturbace- je to těžko popsatelný pocit- člověk je svázaný od hlavy k patě- ale přitom svobodný (protože to tak chce), bez myšlenek na různá životní omezení a pouta, jediné omezení jsou provazy, které osvobozují a přináší neuvěřitelnou slast. Svázaná jsem prý byla hodně pevně, chvíli trvalo než se mi znovu prokrvila utažená místa. Palec na levé ruce se mi vzpamatoval až po týdnu. Ale nic mne nebolelo, nebyla jsem ani vyčerpaná, jen snad unavená z dlouhého ponocování. Přestali jsme si hrát až někdy nad ránem. Co z toho měl Bondík nevím, snad radost že mi je tak dobře v jeho umně svázaných kreacích. Další dny se mne stále ptal, zda nemám svalové křeče, ale já byla úplně fit, tedy kromě toho palce, který byl chvíli méně citlivý.

Poslouchej mne teď dobře. Bondage, to je o maximální důvěře mezi dvěma lidmi, opravdu, vím co říkám. V současné době nikdo nikomu nevěří, častokrát ani lidé sami sobě. Ten, kdo se nechá spoutat, musí tomu druhému absolutně důvěřovat, pak je to pro něj požitek. Každý z nás je obrovsky zatížen a spoután povinnostmi, které na něj hektický způsob života nakládá. Svázání představuje úžasnou svobodu, uvolnění, relaxaci , prostě to, čeho dnešní lidé nejsou schopni normálně dosáhnout. Spojuje to v sobě dva velmi důležité prvky, důvěru v člověka a uvolnění se . Dochází k situaci, jako když se do sebe zamilují dva lidé, ale přitom to zde vůbec nemusí být o sexu. Ale pouze a jen o přátelství, přitom mnohem pevnějším a pěknějším, než jsou manželská pouta. Vždyť láska mezi lidmi se vytratí vždy, co si budeme povídat, lidé se buďto rozvádí a začínají nové vztahy stále dokola, a nebo si uvědomí, že vzájemný vztah může být založen také na důvěře a přátelství a zůstávají spolu do smrti. A vidíš, že jsem tam, odkud jsem vyšla – bondage, důvěra, přátelství, ale i intenzivní pocity, možná kolikrát mnohem silnější než při klasickém sexu. Nemohu se zbavit dojmu, že svazování i když je staré jako lidstvo samo, přichází jako nový trend vztahů mezi lidmi, které je činí mnohem zodpovědnější vůči tomu druhému, myslím, že to v lidech probouzí tu lepší stránku jejich já, přijmout ale i dát důvěru tomu druhému je velmi zavazující ale i zřejmě i odpovědné je to asi jen pro silné osobnosti, které se takto dokáží realizovat. Svěříš- li své tělo někomu druhému , musíte být domluveni na určitých pravidlech a ty se musí za každou cenu dodržovat. Tato zásada se nesmí nikdy porušit! Ale člověk má ve stavu maximálního vzrušení touhu pokračovat, chce aby to neskončilo. Naštěstí je zde ještě druhá pojistka – je-li to něco co už překračuje hranice které tělo odmítá přijmout, dá Ti to jasně najevo. V normálních vztazích to tak není, lidé si ubližují jak se dá a neznají v tom žádné hranice, i když je to ničí psychicky i fyzicky.

To se mi také stalo, při třetí schůzce jsem hledala své hranice. Víš jaká já jsem divoška, nikdy nemám dost. Takže jsem souhlasila se svázáním a zavěšením těla tak, že veškerá tíha těla spočívala na mém přirození. Zpočátku to bylo velmi intenzivní, řvala jsem vzrušením, kamarád čekal na znamení kdy má přestat, ale já nic. Tak zatížení zvýšil tak, že se na mne snad zavěsil, ani si už vlastně nepamatuji jak to bylo. Chvíli to ještě bylo fajn, ale pak cvak!!! Najednou jsem cítila, že jsem své hranice překročila a začalo mi být špatně. Začalo mi zvonit v uších a věděla jsem že za chvíli omdlím. Tak tak mne stačil odvázat. To už jsem skoro neviděla a neslyšela. Takže teď už vím, že za tyto hranice nesmím jít, jinak mi to mé tělo dá tvrdě najevo. Po tomto zážitku jsem dostala zimnici, bylo to skoro jako poúrazový šok – obrana těla proti nepříjemnému zážitku. Ale protože to Bondík umí, nechal mne ohřát, opatrně mne opět svázal, zabalil do deky, do uší jsem dostala špuntíky, na oči šátek, to aby mne nic nerušilo a já okamžitě usnula jako špalek. Říká tomu tichá relaxace – ale nemít v puse roubík- tak bych asi chrápala nahlas jak starý chlap. Na 3 hodiny jsem zapomněla na svět a probudila se jako znovu zrozená.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče