Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Zápisky Aišy - Závody v Camptownu

Autor: Michael Forbin, forbin1@mindspring.com

Překlad: (c)2002 Tom

Kentucky. Domov Stephena Fostera, Fort Knoxu a Colonela Sanderse.

Jednou za rok se dostihoví nadšenci z celého světa sjíždějí a slétají na Kentucky Derby.

Ne tak známý dostih se koná za účasti poníků, ale ne těch čtyřnohých. A právě tam jsme s Minx zamířili.

"Michaeli, večer letíme do Kentucky. Byla jsem požádána o účast v porotě na závodech, a ty budeš čestným hostem," řekla Minx na sklonku jednoho rána.

"Závody? Jaké závody?" položil jsem na stůl náruč spisů.

"Pamatuješ na náš výlet do Anglie?"

"Nemyslím, že bych na něj někdy zapomněl. To byla jedna z nejpodivnějších věcí, které jsem kdy dělal." Pak mi to teprve došlo. "Ale já nechci být čestný host," dodal jsem rychle.

Minx se jen usmála, tím magickým úsměvem, a vytáhla ze zásuvky stolu liščí masku.

"Mohl bych prosím alespoň sedět v prostoru pro cestující a necestovat v nákladovém prostoru?" povzdechl jsem si.

"To ti dovolím."

---

Let proběhl hladce, až na výraz bezpečnostní pracovnice, když taška s Minxinými hračkami projížděla rentgenem.

Obojek jí vůbec nevadil. Všiml jsem si jistého zdráhání, ale nakonec nás dál pustila - nejspíš usoudila, že nejlepším řešením je nedělat nic.

Přistáli jsme v Louisville a byli očekáváni řidičem. Po asi hodině po hlavní silnici a pak dvaceti minutách po vedlejší, jsme dojeli k železné bráně s velkou cedulí Vstup zakázán.

Nad branou byla velká písmena "THE SAPIENS RANCH".

Brána se pomalu otevřela, řidič projel a zastavil před dobře osvětlenou budovou ranče. Když řidič přidržel Minx otevřené dveře, zaslechl jsem z domu zvuky párty v plném proudu. Vydal jsem se za řidičem, ale ten mě zarazil.

"Zvířata do domu nesmí. Zůstaneš ve stodole."

Dávno už jsem věděl, že protesty jsou k ničemu, a následoval řidiče do svého nového domova daleko od domova. Stodola byla čistá, ve stáních čerstvé seno. Byl jsem veden přes stáje k psinci, který byl se stodolou spojen lávkou.

Bylo mi nařízeno svléknout se a pak jsem byl umístěn do klece s dekou rozloženou na podlaze. V sousední kleci bylo další zvířátko. Malá, nakrátko ostříhaná, s králičím ohonem a ušima. Krátce na mne pohlédla, usmála se a pak se znovu stočila do klubíčka. Řidič uklidil mé věci do skříně, zamkl ji a zhasl světlo.

Druhý den ráno mě vzbudilo rozsvícení světla mladou, dobře opálenou rusovláskou. Táhla vozík plný misek. Chtěl jsem ji pozdravit, ale jakmile zaslechla lidskou řeč, vrhla na mě kamenný pohled. Zarazil jsem se a na usmířenou zaštěkal.

Do králičí klece šoupla misku suchých cereálií a do mé misku s nasekaným steakem. Minx určitě vydala pokyny ohledně mé stravy, protože steak byl upečený do měkka. Dokonce na něm bylo malé A-1. Žena okolo nás prošla do zadní části psince. Když vešla, zaslechl jsem hrozivý štěkot a vrčení.

Za těmi dveřmi musely být pořádné potvory.

Soustředil jsme se na jídlo a nevšiml si, že do místnosti vešla Minx doprovázená vysokým mužem v džínách. Když jsem vzhlédl, viděl jsem jen kovbojské boty, a když jsem zvedl hlavu, spatřil jsem modré džíny, modré džíny a modré džíny. Řeknu vám, ten byl ale VYSOKÝ!

"Dobré ráno, mazlíčku. Chtěla jsem tě seznámit s naším hostitelem," řekla Minx jakmile jsem vzhlédl k ní. "To je James Dean, majitel ranče. Jimmy, tohle je M-5, čestný host."

Vesele se na mě usmál a poplácal horní stranu klece. "Moc rád tě poznávám, M-5. Tady Minx mi o tobě všechno řekla. Řek bych, žes dal holkám v Institutu zabrat. Tvůj přístup se mi líbí. Samozřejmě, tady používáme paintballové zbraně, žádné laserové terče a všechny ty srágory," řekl.

Bylo jasné, že před ním Minx dost detailů ohledně našeho malého cvičení zamlčela. Jako třeba to, že Paní střílely z pušek ostrými náboji a z foukaček uspávacími šipkami.

Ostře jsem vyštěkl na souhlas a přikývl. Zasmál se, otočil a nechal nás s Minx o samotě. Otevřela klec a vytáhla mě za obojek ven, pak z kapsy vytáhla vodítko a na všech čtyřech mě vedla z psince. V jasném ranním světle jsem zamrkal a pak si konečně prohlédl okolí. Z trávy se zvedala mlha a na stromech zpívali ptáci. Nalevo jsem spatřil ohradu a dost daleko napravo skupinu stromů. Minx mě dovadla ke koňskému napajedlu - žlabu - a nechala mě napít. Pak mě vedla k hlavní budově.

Tam mě za vodítko uvázalo ke stromu a šla dovnitř, takže jsem zůstal venku ve společnosti dalšího "zvířete". Byl štíhlý a svalnatý a vypadal na greyhounda. Nemyslím ten autobus. Kdybych s ním měl závodit, neměl bych šanci. Bez náskoku. Řekněme týden by byl tak akorát.

Opovržlivě si mě prohlédl a odfrkl. Měl jsem chuť mu to vrátit, ale rozhodl jsem se nepokoušet štěstí. Liška nakonec vyhrává mozkem, ne tryskem. Minx se vrátila se šálkem a zase mě odvedla z dohledu, nařídila mi sednout. Sedl jsem si a ona uvolnila vodítko.

"Napadlo mě, že bys mohl mít chuť na kávu," řekla podávajíc mi šálek, "Můžeme si i promluvit."

"Děkuji, Paní," vděčně jsem se napil. "Mohu mít pár otázek?"

"Samozřejmě."

"Co tady dělám?" Nad tou otázkou se pousmála.

"Michaeli, budu soudcovat ten pony závod. A ty budeš zase liška. Jen to tentokrát nebude nebezpečné. Tentokrát tě nemohou zastřelit."

"To jsem už minule slyšel," odpověděl jsem.

"To jsem minule neřekla. Ve skutečnosti jsem tě varovala, že bys mohl přijít o koule." Jimmy tenhle závod pořádá každý rok, aby lidé mohli předvést své ponynky a poníky. Letos zařadil do programu i hon na lišku a na králíka. "

"A já jsem znovu liška."

"No jasně. "

"Co když prohraju?"

"Nepotěší mě to."

Nešťastná Minx - to obvykle znamenalo ještě nešťastnějšího Michaela. Z tváře mi nejspíš vyčetla, na co jsem myslel, protože mě pohladila po hlavě a ujistila, že ví, že udělám, co budu moci.

"Když vyhraješ, mám pro tebe odměnu. Něco opravdu zvláštního," povzbudila mě. S tím mi sebrala šálek a vedla mě zpět k psinci. S krátkou zastávkou u stromu. Kávu si nekupujete - jen si ji půjčujete.

Vrátila mě do klece, překontrolovala, zda mám plnou misku s vodou, a odešla. Králice v sousední kleci kousala mrkev. Přestala jen na tak dlouho, aby na mě stihla mrknout a zavrtět nosem ze strany na stranu. Pokývl jsem a posadil se, dokud nezazní signál pro lovecké psy.

Říká se, že slon má fádní, namáhavý a pomalý život.

No, liška na tom není líp. Strávil jsem moc času čekáním v klecích, než mě někdo vypustí a než poběžím. Čekání nesnáším. Někdy nesnáším i běh; jsem na tyhle věci už moc starý. Když se ale octnu v kostýmu a nadejde čas běžet, všechny mé námitky se vytratí.

Je ze mě liška. Rychlá, prohnaná, vzteklá, pokud ji zaženou do kouta.

I když si někdy připadám spíš jako Wile E. Coyote.

Minx se vrátila až odpoledne s kostýmem. Tlapy, ohon, maska a celý kožešinový převlek.

Poté, co jsem byl uvězněn v kostýmu, jsem si protáhl tlapky. Všiml jsem si ponynek s odhalenými prsy, zapřažených do sulek, s Pány po boku, držícími v rukou otěže. Poníci osedláni, připoutáni ke kůlům a čekali, než přijde jejich čas.

Byl jsem veden ke koňskému drezúrnímu kruhu a za vodítko připnut ke kůlu uprostřed. Minx vyšla z ohrady, práskla mi nad hlavou povoznickým bičem a já se rozběhl.

"Dokola mě honí / sto koní / dokola dokola dokola dokola kola" zpívá se v jedné písničce. A já se hnal, běhal kolečka, hnán práskáním biče.

Deset, dvacet, třicet koleček, to už jsem se potil jako prase a ve zraněné noze mi cukalo. Minx si všimla, když jsem začal škobrtat, a nařídila mi zastavit. Nejdřív jsem zpomalil do kroku, abych odlehčil svalům, a pak úplně zastavil. Odvázala vodítko od kůlu a zavedla mě ke koňskému napajedlu, aby mi dala napít. Ke zlosti skutečným koním v ohradě jsem sebou do koryta plného chladné vody plácl jak dlouhý tak široký. Minx jen stála a dívala se, než jsem se vyškrábal z vody na břeh. Otřepal jsem se jako pes, zbavil se tak přebytečné vody z kožichu - zbytek postupně okapával.

Minx poodstoupila, když jsem se otřepával, ale mladá žena stojící vedle ní tak opatrná nebyla a teď byla od hlavy k patě mokrá. Byla celá v kůži, na které se kapky vody nádherně třpytily, ale její dlouhé černé vlasy vypadaly jako použitý hadr na podlahu a z očí byly vidět jen uzoučké zelené skoro kočičí škvírky. Obkroužila mě a prohlížela si přitom můj kostým. V rukou ohýbala jezdecký bičík a náhle ruku natáhla a špičku bičíku mi položila na čenich.

"Zpráskala bych tě do bezvědomí, kdybys nebyl jen hloupé zvíře," řekla temně a hrozivě, tónem připomínajícím dunění vzdálené bouřky.

Minx při těch slovech vykročila a zvedla vodítko. "Pozor na slova. Jsem jeho majitelka a bez mého svolení ho nikdo bít nebude," řekla stejně vyzývavě.

"Tak to ho drž na vodítku a daleko ode mě," odsekla ta druhá a odešla, stále z ní kapala voda. Minx se na mě zadívala a zavrtěla hlavou. "Ať jsi kde jsi, pokaždé získáš nějaké nové přátele, nezdá se ti?"

Nařídila mi znovu se postavit na všechny čtyři a dovedla k dráze, na které cvičily ponynky. Spatřil jsem víc ponynek, než předtím za celý život, byly tam zastoupeny všechny velikosti a barvy. A pak jsem si na startovní čáre všiml staré známé.

Vzhlédl jsem k Minx a zakňučel. Podívala se na mě s úsměvem. "Ano, Paní Sheba s Jen jsou tu také. A Jen se ti chce nějaký čas věnovat."

Minx si musela po okrajích masky všimnout, jak rudnu. S Jen už jsem nějaký čas strávil a měli jsme pár tajemství, o kterých ani Minx nevěděla.

Vesele jsem na Minx štěknul a sledoval, jak Jen stále rychleji táhne sulku s Paní Shebou po dráze, pobízena práskáním biče do vzduchu. Na vzdáleném konci dráhy, kde zastavila, k nim došla stájnice, něco prohodila k Shebě a pak začala Jen sušit velkým ručníkem.

Minx mě vedla k nim a já se s ní snažil udržet krok, takže jsem nechtěně narazil do Jimmyho, zabraného do rozhovoru s dvěma dalšími muži oděnými v kůži. Podíval se na mě a rozesmál se.

"Minx mi to popsala, ale tomuhle nevěříš, dokud to nevidíš. Sakra nejdivnější liška, co sem kdy viděl, a nejvěčí," řehtal se. Jeden z mužů si odplivl na trávu. "Pokud máme honit takovouhle lišku, tak to jsem se nechal pěkně nachytat. Nevypadá, že by předběhla chromé prase."

Kreténe.

Jimmy se jen dál smál. "Žé by sííís vsadil?", Jimmy ležérně protahoval samohlásky.

"Pade na dřevo, že ho do hodiny přinesu v ranci."

"Slabota. Proč ne kilo?"

"Kilo. Platí."

Tak jo Elmere Fudde, zbývá ti jen mě chytit.

Minx se na vyzyvatele usmála, pak na Jimmyho, a už mě táhla pryč, dokud jsme nenarazili na Jen a Paní Shebu, vracející se z oválu. Paní Sheba se ke mně shýbla a podrbala mě na hlavě, pak se objala s Minx. Jen stála se skloněnou hlavou a čekala na povolení promluvit na mě... nebo alespoň zaržát.

"Vidím, že lišák je už celý nažhavený," řekla Sheba. "Běhá, až se mu od tlap kouří."

Nebýt bečky, ve které se mi usadily každodenně mlsané půlkilovky pralinek Hagen Daas, mohl bych i běhat, to uznávám.

"Ten hon mu nepřipadá jako dobrý nápad. Když vezmu v úvahu, jak to proběhlo posledně, ani se mu nedivím," nadhodila Minx.

"Tentokrát se nemusí bát, že ho zastřelí. Řeklas mu, jaká odměna ho čeká, pokud vyhraje?"

"Říkala jsem si, že to nechám na tobě."

Paní Sheba si klekla přede mne, aby se mi mohla dívat přímo do očí.

"Jen tě miluje. Pokud vyhraješ, zavřeme vás na noc do jedné klece."

Podíval jsem se na Jen, která souhlasně přikyvovala. Zaškrábal jsem Minx packo po noze a otevřel a zavřel tlamu. "Můžeš promluvit," řekla.

"Jsem poctěn, Paní. Ale já vážně, no, já...," zajíknul jsem se.

Sheba se ke mně sklonila a zašeptala. "Je to její odměna za vítězství."

Otočil jsem se k Minx a viděl, že s láskyplným úsměvem přikývla.

"Ano," víc jsem neřekl a zadíval se na Jen. Poté, co mě na noc zavřely do klece, na mě poprvé promluvila králice od vedle. Nejdřív jsem se rozchechtal.

"Co se chystá, lišáku?" řekla žvýkajíc mrkev.

"No vlastně," vyrazil jsem ze sebe, jen co jsem se přestal chechtat, "nic moc. Jen čekám, než budu muset vyrazit."

"Poběžím zítra ráno. Jen jsem si s tebou chtěla promluvit. Jmenuji se Babs," řekla.

Skvělé. Právě jsem si popovídal s Babs Bunny. Arrgh. "Dobrá, budu se snažit neříkat ti Barbara Ann. Mně říkají M-5," odpověděl jsem.

"Zvláštní jméno. Jaks k němu přišel?"

"To by bylo na dlouhé povídání. Řekněme jen, že M jedna až čtyři to až tak úplně nezvládli."

Naše tiché povídání přerušil příchod stájnice táhnoucí vozík s krmením.

"Zvířata nemluví!" okřikla nás.

Mluvil jsem rychleji, než myslel, jako obvykle. Zkusil jsem: "A co večerníčky?"

Stájnice nám jen do klecí strčila misky a až poté, co jsme se pustili do jídla, reagovala. Když jsem sklonil hlavu, dostal jsem dávku pár tisíc voltů, narazil hlavou do mříží a padl na podlahu. Pak jsem zaslechl výkřik Babs, když stájnice pustila proud i do její klece a poslala tak Babs k zemi, jak se zdálo v bezvědomí.

"V mém psinci si zvířata povídat nebudou," řekla "ošetřovatelka" chladně a pověsila elektrický bič na krávy zpět na jeho místo.

Ležel jsem na podlaze, v hlavě mi bušilo, ale počkal jsem, než odejde, a pak teprve zkusil probrat Babs. Jakmile stájnice zmizela, prostrčil jsem ruku mřížemi a snažil se ji probudit. Ani se nepohnula, ale alespoň normálně dýchala. Nabral jsem z lahve upevněné na boku klece do úst vodu a zkusil na Babs dostříknout. Po té spršce se přetočila na bok a zadívala se na mě uslzenýma očima. Chtěl jsem to okamžitě skončit. Hraju si rád, někdy to bývá i drsné, ale elektrický bič za tak malý prohřešek, to překračovalo všechny meze. Kdybych měl tu možnost, vyrval bych stájnici jeden zub po druhém. Rezavými kleštěmi.

Nemluvil jsem, jen zavrčel na zavřené dveře. Babs zakroutila nosem a oba jsme se uložili k neklidnému spánku čekajíce na ráno. S ránem se objevila i ošetřovatelka a jídlo. Beze slova nám vyměnila staré misky za nové, ale já jí zuby chňapnul po ruce. Poodstoupila krok od klece, vrhla pohled na elektrický bič a už se po něm natahovala, když vtom vešla Minx, všimla si, kam míří, a zadívala se na mě.

Přikývl jsem a pak ještě kývl hlavou směrem k Babs. "Pokud tě ještě jednou napadne zkusit to na mého otroka s tím bičem, vrazím ti ho do prdele a zmáčknu to. Jasné?" pronesla Minx hlasem, který mohl tavit ocel.

"Za tady umístěná zvířata odpovídám já. A použiju jakékoli prostředky k tomu, abych je udržela pod kontrolou," neustoupila stájnice ani o píď.

"Zaútočil na tebe?" zeptala se Minx nevinně. "Ne. Ale zvířata nemluví a tvůj mazlíček měl trochu ostrý jazýček, když jsem mu nařídila zmlknout." Minx se na mě zadívala a já jen pokrčil rameny a zavrtěl hlavou.

"Kdyby dostal přímý rozkaz, poslechl by. Pokud jde o tón, jakým reagoval, pro ten nemám omluvu. Je to huba prořízlá. Náhubek by ale bylo lepší řešení. A co králík, ten taky neposlechl?"

"Mluvila, ano." Minx jen zatřásla hlavou, otevřela kles a táhla mě ven. "Ještě jsme spolu neskončily," zněla Minxina poslední slova ke stájnici.

Když mě Minx vedla k závodní dráze, všiml jsem si, že pro diváky byly vztyčeny tribuny a u hlavní budovy stála řada aut. Netušil jsem, jak populární ty závody jsou. Kolem dráhy se motala nejméně stovka lidí. Část mého já by se nejraději zahanbeně stáhla do klece.

Před tolika lidmi jsem to ani náhodou nemohl zvládnout. Zpomalil jsem a Minx mě musela tahem za vodítko nutit do kroku. Nehýbal jsem se z místa. Musela se ke mně vrátit.

"Michaeli, v čem je problém?" zeptala se ostře. Ukázal jsem čenichem k davu a zakňučel. "No tak, neublíží ti. Dám na tebe pozor," hladila mě po hlavě. Klekl jsem si nízko k zemi a zakryl si oči tlapkami.

"Ale copak copak, Michaeli?" zašeptala mi do ucha. "Myslím, že to nezvládnu, tolik diváků. Nejspíš mám trému," zamumlal jsem.

"Ale já vím, že to zvládneš, Michaeli. Pamatuj na to, kdo jsi a kdo tě vlastní," řekla."Teď se pro mě hezky pěkně zhluboka nadechni, pomalu vydechni, a mysli na to, kdo jsi."

Poslechl jsem a přemítal. Jsem M-5. Milovaný otrok Paní Minx. Jsem liška na honu. Už jsem lovcům úspěšně unikl. Nemusím být rychlý. Stačí být chytrý. Nezáleží na tom, kolik je lovců. Nezáleží na tom, kolik je diváků. Pochyby a strach jsem zatlačil do podvědomí. Neexistovala možnost, že nezvítězím.

Minx si všimla změny, která nastala, a znovu se vydala směrem k dráze, a já ji následoval. Všiml jsem si, že Paní Sheba zapřahá Jen do vozíku. I když to je slabé slovo. Představte si vozy starých gladiátorů a to je zhruba ono. Sheba vzhlédla od řemínků a zamávala nám a Minx se k ní vydala. Na znamení úcty jsem si klekl a ona se usmála.

"Nečekala jsem, že tě v tom kostýmu ještě někdy uvidím, po tom, co se stalo minule," řekla mi poté, co objala Minx. Jak nejlépe to v kostýmu šlo, jsem pokrčil ramena, a ona narážku pochopila.

"Já vím. Jen posloucháš rozkazy," Minx se na mě zadívala a všimla si mé nervozity. Pohled paní Sheby zračil překvapení.

"Bojíš se? Minule ses musel bát mě a taky toho, že tě někdo zastřelí. Tady jde jen o hru. A já vím, že vyhraješ, i když ty si to možná neříkáš. Minx ale věříš?" zeptala se. Rychle jsem přikývl.

"Dobrá. Věří, že uděláš maximum, abys zvítězil. Pokud nezvítězíš, není to konec světa. Jen se snaž alespoň tolik, jako v Institutu, a bude to dobré."

No, tenkrát jsem přežil, víceméně bez úrazu. Až na to škrábnutí kulkou na hlavě. Minx mě odvedla k zapřažené Jen a uvázala mě za vodítko k vozíku.

"Zajdeme si se Shebou do domu na kávu. Vy tady počkáte," řekla Minx a odcházela s Paní Shebou do dáli, "a nacvičíte zatím tu společnou imitaci Doktora Doolittla."

"Jsi OK?" zeptal jsem se Jen. Jen zafrkala. "Když mi Minx řekne, abych cvičil do imitaci Doktora Doolittla, znamená to, že mohu mluvit. Doktor přece hovořil řečí zvířat," řekl jsem.

Konečně se objevil úsměv, který jsem naposledy viděl před mnoha měsíci a na opačném konci světa.

"Chtěla jsem se s tebou znovu setkat. Byls na mně v Institutu tak hodný," řekla potichu.

"A tys mi nosila jídlo a riskovala trest za to, žes mě varovala, že se mě někdo chystá zlikvidovat. Mohl jsem se zachovat jinak, než že jsem chránil tvé tajemství?" odpověděl jsem a hladil ji přitom tlapou po hlavě.

"Promyslela jsem si to, cos mi říkal o neúctě, a řekla jsem Paní Shebě, že jsem se v noci vytrácela ze svého stání. Měls pravdu - celou dobu o tom věděla."

"A co se stalo pak?"

"Zkontrolovala, zda je stání zajištěné, abych nemohla ven, a pak mě nechala Mistryní bičů potrestat."

"To je mi líto," řekl jsem zkoumaje světlejší stopy po biči na jejích opálených zádech. "Mně ne. Zasloužila jsem si to. Vím,jak moc mě má Paní ráda."

Mírně od sebe odtáhla nohy a ukázala na malé kroužky na stydkých pyscích, spojené zámečkem. "Chce mě jen pro sebe," řekla hrdě.

Jen jsem zíral. Už jsem pár piercingů viděl, i na stydkých pyscích, ale tohle bylo něco jiného. "Jen, proč sis jako odměnu vybrala moci být se mnou?" zavedl jsem rozhovor jinam.

"Kvůli tomu, kdo jsi. Díky tobě jsem si uvědomila, jaké to může být - být dobrou otrokyní. Miluješ svou Paní a ona miluje tebe. U vás nejde o sex, jde o něco víc. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila."

"Kdybys mě znala ještě, když jsem byl ženatý s Denise, zažila bys to. Hrozně jsme se milovali. Když zemřela, vinil jsem se z toho a stáhl se do ústraní.

A pak jsem jedné deštivé noci zastavil, abych pomohl mladé dámě vyměnit píchlé kolo. Minx si mě vzala a udělala ze mne svého otroka. Donutila mě uvědomit si, že nemohu za to, z čeho se viním, a odpustila mi, protože jsem to sám nedokázal. Vrátila mi život," dořekl jsem.

"A tys od té doby někdy... "

"Pokud se chystáš zeptat na to, na co si myslím, že chystáš, tak odpověď zní ne," připadalo mi jako bych přehrával scénu z filmu The Rocky Horror Picture Show. Jako že by ona... ? ...ehm.

"A kdy naposledy....."

"To už je hodně dlouho. Víš, nejsem žádný hřebec." Jen se znovu usmála, hřejivě a mile.

"Ale jsi k pomilování." Políbila mně, já zrudnul a navíc byla naše ústa hned plná chlupů. "No to je nádhera, pes s ponynkou," ozvalo se za mnou sarkasticky. Padl jsem na všechny čtyři a nic neříkal, jen držel hlavu skloněnou. Prudce mi ji zvrátila dozadu právě ta žena, kterou jsem o den dřív při koupání a otřepávání namočil.

Byla v jezdeckém úboru a ve volné ruce držela krátký bičík. "Vidím, že máš vážně problém zůstat v roli, kromě toho, že neumíš správně vybrat chvíli, kdy se otřepáváš. Copak tě tvá paní nic nenaučila?" To byla zjevně řečnická otázka nezasluhující odpovědi. Naštěstí ji zarazil příchod Minx se Shebou.

"Copak, máme tu zase problém?" zeptala se Minx chladně, zatímco mě Sheba odvázala a vedla Jen na začátek dráhy. "Tvé zvíře mluvilo na její zvíře. Zdá se, že ho nevychováváš, jak se má," ozvalo se posměšně. Bylo mi jasné, že Minx v duchu počítá do deseti. Pak znovu v řečtině. "Drahoušku," řekla Minx sladce, skrývajíc rozzuření, "Kterápak ty jsi?"

"Paní Cynthea. A ty?"

"Paní Mistress Minx. Jsem známa i jako Minx Ovladač. Možná jsi už o mě slyšela?"

"To jsem jako měla?"

"Nejspíš ne. Nejsi v tom tak dlouho jako já," řekla Minx ležérně. To Paní Cynthei zvedlo tlak. "Jsi ještě dítě. Mám mnohem více zkušeností než ty!" vyštěkla.

"Skutečně? Odkdy je správné zasahovat do výcviku jiné Paní? Dovolila jsem mu promluvit si s tou ponynkou," ostře to skončila Minx. Paní Cynthea se otočila a odcházela, tvář rudou ponížením.

"Tak, Michaeli, nepůjdeme se podívat, jak Jen poběží?" ve tváři se jí zračil triumf. Je malá, ale rozhodná, a své otroky brání do roztrhání těla. Na všech čtyřech jsem ji následoval ke skupince sedadel označených Rozhodčí, a tam mě za vodítko uvázala ke sloupu. Jen se Shebou čekaly na startovní čáře spolu s dalšími třemi zapřaženými ponynkami, v postrojích s barevnými chocholy na hlavách. Jimmy stál na startovní čáře s pistolí a po odpočítání závod zahájil.

Čtvero ponynek běželo jako by jim v patách uháněl sám ďábel, nad hlavami jim práskaly biče a hnaly je rychleji a rychleji. Z klusu přešly do trysku, vozíky na hliněné trati nadskakovaly. Pak se ozvalo hlasité lupnutí a od vozíku Paní Sheby upadlo kolo. Vozík se změnil ve vrak a víceméně ji pohřbil pod sebou, přičemž i zapřažená Jen šla k zemi. Okamžitě jsem se utrhl od sloupu, což odnesl obojek, a dlouhými kroky se vrhl k místu, kde zůstala Sheba otřeseně ležet v troskách vozíku; Minx mě těsně následovala.

Proklínal jsem, jak nešikovné jsou mé tlapy, snažil se vytáhnout Shebu z hromady polámaných prken, zatímco Minx vypřáhla Jen. Sheba měla na čele velkou modřinu a na jedné noze dost hluboké říznutí, ale dýchala normálně. Jen byla porůznu odřená a kulhala, ale jinak byla v pořádku. To už k nám doběhla stájníce se dvěma otroky a nosítky, na která jsem Shebu opatrně uložil. Odnesli ji k hlavní budově, Minx šla za nimi, zatímco já Jen podpíral a pomohl jí tak dojít zpět ke stájím. Zavedl jsem jí do jejího boxu a začal jí pomalu natékající kotník balit do pružného obinadla z lékárničky na zdi stájí. Jen nohou při utahování cukala, ale pak se uvolnila.

"Tak bych řekl, že podivnějšího bernardýna jsi ještě neviděla," zkoušel jsem ji rozveselit, když jsem ji ošetřil. Jen se tomu chabému vtípku nervózně zasmála.

"Není Paní Shebě nic?" zeptala se s obavou v hlase.

"Myslím, že ne. Minx je s ní a když jsem ji kladl na lehátko, vypadala dobře. Trošku otřesená tím pádem, ale věřím, že se prospí a ráno bude jako rybička."

"A co ten závod?"

"Starosti si dělej jen se sebou. Nepochybuji, že jiný vozík dokážeme sehnat, a nepochybuji, že vám pan Dean umožní startovat znovu. Nemůžeš za to, že se vozík rozbil. "

"Ale," začala protestovat. Sundal jsem si liščí masku, hodil ji na podlahu a políbil Jen. Zpočátku reagovala překvapeně, ale pak se uvolnila. Když jsem ji pustil, dlouze vydechla. "To byla nádhera," přitulila se ke mně.

"To mě těší," řekl jsem, když se o mě opřela. Bylo tak příjemné mít Jen nablízku. Miluju tulení, a když jsem si všiml, jak zavírá oči a propadá se do spánku, pomyslel jsem si, jaké mám štěstí.

Druhý den ráno jsem se vzbudil s Jen pod jednou dekou. Jen na okamžik mi nebylo jasné, jak se tam ta deka ocitla, ale srdcem jsem vytušil, že za tím stála jemná ruka mé Paní.

"Jste náramný páreček, když si tu tak spinkáte," přerušil mé myšlenky tichý hlas Minx.

"Děkuji, Paní," odpověděl jsem potichu. "Vždy jste ke mně tak laskavá."

"A ty vždycky lžeš jako červený pes, Michaeli. Ale za tuhle lež díky. Vztyk a za mnou," nařídila. Opatrně jsem vyklouzl zpod deky, abych nevzbudil Jen, a šel za Minx ven.

"Paní Sheba bude v pořádku, ale závodu se dnes účastnit nemůže. Jimmy by dnes rád znovu zařadil Jen do kvalifikace, ale kdo ji pojede?"

"Paní, proč ne vy?"

"Uvažovala jsem o tom, ale jeden z důvodů, který poníky žene dopředu, jsou jejich majitelé. Nejsem si jistá, že pro mě Jen poběží, jako by běžela pro Shebu." Zamyslel jsem se.

"Paní, poběží pro mne."

"Ty ji jet nemůžeš. Tečka," namítla Minx.

"Můžu se posadit na konec dráhy."

"Vážně si myslíš, že to bude něco platné?" zeptala se pochybovačně.

"Stane se něco, když ne?"

Má teorie se prokázala o dvě hodiny později, když Minx s Jen čekaly na startu a já v cíli. Jimmy odpálil startovní výstřel a já vsedě čekal, až ke mě Jen s Minx dorazí. Pokud to vůbec bylo možné, běžela Jen i přes zraněný kotník ještě rychleji než včera, Minx vlály vlasy ve větru. To už stájnice vstávala, v rukou stopky, a nevěřícně vrtěla hlavou. Zašla k Jimmymu a krátce s ním promluvila. Jimmy pak šel k Jen, která sotva popadala dech, zatímco ji Minx vytírala ručníkem.

"To byl zatím nejlepší čas. Pokud takhle poběží i zítra, je vítěz znám už teď," vynášel je.

Když se obrátil a odcházel, Jen zvrátila hlavu dozadu, zaržála, já jí odpověděl zavytím, a Minx se jen dívala a rozesmála se na celé kolo.

Nadešel čas změnit se zase v mazaného lišáka. Počkal jsem, než Minx odvede Jen do stání a přemítal, jakou taktiku zvolím. Tentokrát bude o něco těžší dostat se do lesa, a navíc na mě čekali odhodlaní lovci. Třeba ten, který se vsadil, že vyhraje sázku.

Když se Minx vrátila na místo, kde mě předtím přivázala, už jsem zhruba tušil, jak to udělám. S hrdostí mě odvedla na startovní čáru a tam pečlivě mi překontrolovala tlapky a ocas, a ještě naposledy upravila masku. Zatímco se mi věnovala, zjistil jsem, že honu se zúčastní i Babs.

Tak tím padl můj plán sledovat, co lovci dělají, a vyhýbat se střelám. Bylo mi jasné, že většina z nich by paintballovou puškou netrefila ani vrata od stodoly, takže jsem plánoval, že je přiměju vyplýtvat munici. Jenže pokud se mnou bude po lese pobíhat Babs, bude to všechno jinak. Leda že bych - -.

I Minx se zdála pobouřená změnou pravidel, nicméně neslyšel jsem ji něco namítat. I když jsem cítil napětí. Postavili jsme se s Babs na startovní čáru a Jimmy vyhlásil pravidla honu.

"Nechci, aby někdo střílel na hlavu. Hon potrvá hodinu, zvířata mají pět minut náskok. Každý máte jinou barvu střel, nechci slyšet žádné hádky o tom, kdo co trefil. Každý máte jen deset nábojů, tak si dobře rozvažte každou ránu." Zvedl do výše pneumatickou houkačku a pokračoval ve výkladu.

"Každých patnáct minut zatroubím a po čtyřech zatroubeních všichni víte, že lov skončil. Spočítám barevné fleky na zvířatech a kdo bude mít nejvíc zásahů, vyhrává. Pokud někdo před koncem honu získá králičí uši nebo lišákův ocas a přinese mi je, zaplatím mu pět set dolarů."

Hm, tak vysoko si mého ohonu zatím nikdo necenil. Tedy ne pokud jde o dobrý lov.

"Dotazy?" zeptal se, než zvedl startovní pistoli. Podíval jsem se na Babs, na Minx a přikývl. "Je připraven," řekla Minx.

PRÁSK! A už jsem mizel v dáli jako stádo želv (což, pokud jste to někdy pozorovali, dělá dupot), s Babs daleko přede mnou. Určitě nikdy nečetla Ezopovy bajky. Neříkám, že jsem se loudal, ale rozhodně jsem šetřil síly, dokud jsem nebyl těsně u okraje lesa. Pak jsem zrychlil, co se dalo, a vběhl doleva mezi stromy. V tom okamžiku se ozvala houkačka. Plácl jsem sebou na zem a jen se díval, jak první lovec dorazil k lesu a pak se pomalu vydal nalevo. Většina lidí sleduje soustředěněji svou pravou stranu a já s tím počítal a doufal, že si mě tak snadno nevšimnou. Pěšinku, na kterou jsem narazil, jsem překonal pozadu, aby se ten, kdo si všimne stop, vydal na špatnou stranu. Samozřejmě, pokud by se někdo na stopy podíval pořádně, prokoukl by to, ale... musím mít taky trochu pohybu.

Pohyb se mi přestal líbit dost brzy, poté co se lovec, který pochyboval o mém přežití, však víte, Elmer Fudd, dostal na dostřel a udělal na stromě vedle mě fialový flek. Vyběhl jsem doprava a pak ho obešel, což bylo snadné, protože se hlasitě prodíral nějakým keřem. Zároveň jsem ale narazil na tým tří spolupracujících lovců.

Počkal jsem, než se Elmer skoro dostal na dostřel, a pak své tempo přizpůsobil pohybu těch tří. Těsně předtím, než na mě vypálil, jsem schválně rozkýval větve a přikrčil se k zemi. Lovci číslo jedna, dvě a tři se současně otočili a vypálil na keř. Elmer získal skvělé barevné maskování.

Jackson Pollack by na měl byl pyšný.

Já se ale nemohl zdržovat pozorováním výsledku. Přeběhl jsem pěšinu a zamířil do hlubokého lesa. Možná jsem zaběhl příliš hluboko. Jak se říká ve starém vtipu, jak hluboko do lesa může liška zaběhnout? Do poloviny. Pak už běží z lesa. Houkačka se ozvala podruhé. Výborně, ještě třikrát čtvrt hodiny. Jenže pak jsem ucítil tupé bouchnutí a měl na prsou žlutý flek.

Sakra! Vzhlédl jsem a spatřil Paní Cyntheu pasoucí se na mě očima. "Dostala jsem tě, ty chytráku!" vykřikla.

Snadno bych jí z větve setřásl, ale liščí pracky k tomu nejsou stvořené. Ani stopnout si auto nemůžeme. Palce jsou pohřbené ve spoustě chlupů.

Než stačila znovu vystřelit, zaběhl jsem do křoví a poslouchal, jak mě zkouší dohnat. Přeskočil jsem padlý kmen a schoval se za ním. Přeskočila ho taky, otočila se a vypálila na mě. A minula. Překulil jsem se k ní, podrazil jí nohy, zvedl se a upaloval pryč, dokud jsem nevyběhl z lesa. Další zahoukání. Ještě půl hodiny. A kde může být Babs? Od začátku honu jsem ji neviděl ani schovanou, ani v běhu. Podařilo se mi vyhnout se dalším zásahům, než se znovu ozvala houkačka. Plížil jsem se zpět na začátek lesa a tam jsem narazil na Babs skrčenou v houští, a zatím bez jediného zásahu. Vpředu jsem zaslechl nějaké lovce. Kdybych Babs vyhnal z úkrytu, mohla dostat alespoň jeden zásah a mohla to být remíze, nebo jsem mohl i vyhrát. Jenže – skutečně jsem chtěl tak moc vyhrát? Já vůl. Připlížil jsem se k ní a zasyčel, aby si mě všimla. Otočila se a packou pokynula mým směrem. Když jsem se dostal ještě blíž, všiml jsem si, že má na břiše zelený flek.

"To vypadá na blízké setkání třetího druhu. Myslel jsem, že velikonoční zajíci jsou s barvou opatrnější," řekl jsem potichu.

"Ty na tom nejseš líp. Vypadáš, jako by tě někdo trefil vajíčkem."

"Jo. Paní Cynthea mě trefila. Chtěla ještě jednou, ale nakopal jsem jí prdel."

"Si děláš srandu! Tě zabije, až se jí dostaneš pod ruku," potichu ale ostře ze sebe vyrazila Babs.

"No tak, když mě chytali posledně, střílelo pár lidí ostrými, takže tohle je dost bezpečné."

"Cože?" Nejdřív jsem se rozhlédl, jak to lovcům jde, a pak jsem pokračoval, "Kdybych neměl masku, ukážu ti jizvu na hlavě."

Vtom se těsně za námi ozvalo šramocení a já se vrhl na Babs a zakryl ji svým tělem. To náš rozhovor na okamžik přerušilo, dokud zvuk neutichl. "Zkusíme doběhnout na start?' opatrně se rozhlížela Babs.

"Máš chuť nechat po sobě střílet? Kdepak, počkám, až se ozve poslední zahoukání, a i pak se odsud vykradu pěkně opatrně. Na mou hlavu... tedy přinejmenším na ohon, vypsali odměnu."

Vtom se mezi keři objevil Elmer.

"Překvápko," zmáčkl spoušť a vtom se ozvalo poslední zahoukání. Babs se vrhla mezi mě a zbraň a schytala to – Elmer zaklel. Chystal se ještě vystřelit, když vtom se objevila Paní Cynthea.

"Pokud někdo získá jeho ohon, tak já," řekla a napálila mě do zadku. Elmer protestoval, ale ona se sehnula, vytrhla mi ohon ze zadku a odkráčela s ním.

Elmer do mě vyprázdnil zbytek zásobníku, takže jsem vypadal jako chlupatý vinný hrozen, a vyběhl za ní. Šourali jsme se s Babs z lesa a kapala z nás barva. Když jsme dorazili na start, Paní Cynthea si zrovna vybírala výhru za jásotu davu. Jimmy se na nás podíval a už se točil pryč, ale vtom se zarazil a prohlédl si nás pořádně.

"Tak počkat. Kdo střílel modrými?" zeptal se lovců.

Všichni zkontrolovali zásobníky, Jimmy si nás s Babs pořádně prohlédl, Paní Cynthea prohlásila, že střílela žlutými, nějaký muž zelenými, třetí červenými a tak dál, ale modré neměl nikdo. Přesto na sobě Babs měla modrý flek.

"Jak k tomu přišla?" zeptal se mě. "Mluv."

Přiznal jsem se, že jsem Babs zakryl vlastním tělem, aby ji netrefili. "Proč na ní tedy není víc fialové?" žádal vysvětlení. Jimmy měl být detektivem. Nakonec ani nevím – třeba byl detektiv. Otočil se k Elmerovi, který k nám právě došel.

"Říkal jsem ti, že ho dostanu. Koukej klopit!" chvástal se. "Pokuds ho trefil, tak jak mohla ona přijít k modrému fleku? Nikdo nestřílel modrými."

Jimmy se oproti Elmerovi vyloženě tyčil a zatlačil ho zády ke stromu. "Kdybys ho trefil jako prvního, měla by fialovou úplně všude, ne jen na jednom místě, a jeho žlutý flek by se nemohl slít s jejím zeleným a utvořit modrou."

S těmi slovy Jimmy Elmera zvedl do výše a za ohromeného přihlížení ostatních ho tak držel.

"Dobrá! Fixloval jsem!" zaječel Elmer. Jimmy ho pustil na prdel a otočil se k Paní Cynthei, která ještě stále držela můj ohon. Zadívala se mu zpříma do očí a celým svým postojem ho vyzvala, ať její vítězství zkusí zpochybnit. Čubka to byla, ale zvítězila víceméně férově, nebo alespoň přesně na závěr honu. Ostře jsem na Jimmyho štěkl a zavrtěl hlavou. Vzal jí ohon a podal ho Minx, která to celé sledovala se zachmuřeným výrazem. Připnula mi k obojku vodítko a vedla mě do psince.

Když jsme tam došli, svlékla ze mě liščí kostým a hodila ho do kouta, zanechávajíc mě jen v obojku. "Co sis sakra myslel, že tam dokážeš?" vyštěkla. "Měls vyhrát, nedělat žádný poprask." Uvažoval jsem, že odpovím, ale nemělo to cenu. Hrubě mě šoupla do klece a práskla dvířky, zamkla je a odešla. Opřel jsem se o tyče a uvažoval, co bude dál. Připadal jsem si hrozně. Jediné, co vyšlo, bylo že Jimmy vyhrál sázku. Ale strašně jsem zklamal Minx. I když jsem nic neudělal patně.

Dorazil Jimmy s Babs, svlékl jí kostým a zamkl ji v kleci, a pak se na mě obrátil. "Takže, synu, řekneš mi, jak se to skutečně sběhlo?" zeptal se vážným hlasem. Začal jsem a hned se zarazil, podíval se na Babs. Přikývla, tak jsem se zhluboka nadechl a celé to odvyprávěl. Jimmy poslouchal, sem tam přikývl, nejspíš jen aby ukázal, že skutečně poslouchá. Skončil jsem, zaklonil se, opřel se o mříže a zavřel oči.

"No, technicky vzato to byl podvod, když tě o ohon připravila po zahoukání. Hon už skončil."

"Sire," řekl jsem s respektem, "dostala ho při zahoukání. O sekundu později už by to byl podvod, ale takhle ne. Zklamal jsem svou paní, i vaše hosty.

"Pokud někdo, tak Babs zasluhuje ocenění, protože mě kryla před Elmerovou ranou. Prohrál byste svou sázku, kdyby to neudělala." Jimmy se usmál.

"Víš, slyšel jsem o tobě dost, než jsem vás sem s Minx pozval. Věděl jsem, čeho ses účastnil v Anglii, ale nevím o tom všechno. Pár dalších Paní mi vyprávělo, že jsi něčím výjimečný.

Jediné, na čem se všechny shodly, je že jsi až příliš upřímný – až to pro tebe není dobře."

Odfrkl jsem. "Se vší úctou, která vám náleží, Sire, je má zásadní čestnost tím, na čem si hlavně zakládám. Promluvte si s Jen o slonovi Hortonovi a vajíčku." Babs se při vzpomínce na pohádku z dětství potichu uchichtla a Jimmy se ostře podíval jejím směrem. "Tobě se to zdá legrační, Barbaro Ann?" řekl Jimmy s hrozivým podtónem. Babs sebou při zvuku svého celého jména vylekaně trhla a na nevyslovené obvinění z podrývání Jimmyho autority nezareagovala. Jimmy se otočil a chystal se odejít, ale pak se ještě zarazil. "Zvážím, cos mi řekl, ale je to můj dům, má pravidla, a pokud si myslím, že někdo podváděl, tak podváděl." S tím odešel a odnesl naše kostýmy. Den se vlekl, nebylo si s kým promluvit, Babs se mluvit nechtělo. Zřejmě jsem většinu dne prospal, protože jsem se probudil až západu slunce, jehož rudá záře dovnitř pronikala okny. Vešla stájnice, a v téměř už úplné tmě rozsvítila.

"Chtějí tě v hlavní budově," řekla a odemkla klec. Vylezl jsem ven a ona odemkla skříň a podala mi mé šaty. Zatímco jsem se oblékal, netrpělivě si o hřbet ruky poklepávala bičem na krávy. Když jsem byl oblečený, pokynula mi, ať jdu za ní. Poslechl jsem a bál se nejhoršího.

Veřejné ponížení a pak zbavení obojku. Stájnice mě zavedla do hlavní budovy a řadou dvojitých dveří do velkého sálu plného lidí. Předala mě Minx a já si před ní klekl s hlavou skloněnou, očima zavřenýma, čekaje na dopad katova meče.

"Michaeli, tvoje chování na honu mě vůbec nepotěšilo. Nesplnil jsi, co jsem od tebe očekávala." Neříkal jsem nic, jen v koutcích očí se mi začaly tlačit slzy. Nebylo mi příjemně už když jsem nevyhrál. Dotkla se mé tváře. "Podívej se na mě, Michaeli," nařídila.

Vzhlédl jsem k ní se slzami v očích a čekal na trest.

"Zvládls to ale lépe, než jsem po tobě chtěla, a to mě zvlášť těší." Nevěděl jsem, co na to říct, když mi otírala slzy z očí – na mé tváři muselo být vidět, jak jsem byl zmatený. Vtom k nám vykročil Jimmy a zasmál se na mě. "Zeptal jsem se Jen na slona Hortona. A protože jsi o ohon přišel přesně při zahoukání, prohlásil jsem to za remízu a zrušil všechny sázky," pokračoval. Pak se otočil k ostatním. "Má s tím někdo nějaký problém?" zeptal se.

Zaznělo všeobecné potvrzení jeho názoru a párty pokračovala, jako bychom tam nebyli. Minx mě zavedla do tichého koutku a sedla si do velkého proutěného křesla. Nařídila mi kleknout si k ní. Klekl jsem si a zaujatě pozoroval párty, otrokyně a otroky obsluhující hosty. U nohy Paní Cynthey dřepěl otrok s postavou greyhounda, se kterým jsem se potkal první den. Tvářil se zklamaně. I jeho Paní vypadala nespokojeně s tím, jaký obrat ve věcech nastal. Myslím, že jí vadilo, že jsem oblečený. Paní Sheba opírajíc se o hůlku se došourala až k Minx a sedla si do vedlejšího křesla. Automaticky jsem se změnil v podnožku a podložil se Shebě pod zraněnou nohu. Všiml jsem si, jak se Paní Cynthea ušklíbá nad tím, co dělám. Pak se shýbla a pošeptala něco svému psovi. Došel ke mně, zvedl nohu a pochcal mi hlavu.

Chtěl jsem vstát a sejmout ho, ovšem to bylo přesně to, čeho by Paní Cynthea ráda dosáhla. Někteří hosté byli zhnuseni, jiní se bavili, a Minx byla rozzuřená a začala se zvedat.

"Paní," řekl jsem potichu, "nestojí to za to. Prosím, jen se usmějte." Minx se zarazila a pak si sedla. "Myslím, že potřebuješ sprchu," řekla suše.

Jimmyho chování psa Paní Cynthey zdaleka tak nepobavilo. Nařídil jí, ať ho odvede ven. "Pokud dělá loužičky, nemá tu co dělat," rozkázal, vzal ho za obojek a táhl ho přes celou místnost po dřevěné podlaze. Doufám, že ten zkurvysyn cestou chytil pár třísek.

Zůstal jsem na místě, nechal ze sebe kapat moč a čekal, než někdo, kdokoli, přinese ručník. Jimmy se vrátil se stájnicí a nařídil jí, ať mě vezme ven a umyje. Jak jsem se zvedal, přihnala se otrokyně, vytřela podlahu a nahradila mě v roli Shebiny podnožky. Stájnice mě odvedla. Čekal jsem, že mě vezme ven, a nespletl jsem se. Alespoň, že pustila vodu z hadice od vířivé vany, takže nebyla ledová. Po pár minutách sprchování v šatech mi nařídila svléknout se a pak mě začala mýt rýžákem a saponátem na nádobí.

Bylo to horší než výprask důtkami. Cítil jsem, že se mi kůže začíná loupat jako po spálení, a saponát pálení ještě zesiloval. Když se mi kartáčem pustila do vlasů, začal jsem řvát. Byla to vlastně úleva, natáhnout se po posledním opláchnutí hadicí na mokrý beton, i když jsem si připadal jako zaživa stažený z kůže. Jediné, co neudělala, bylo nasypat mi sůl do ran.

Podala mi mokré prádlo a nechala mě do růžova odřeného a třesoucího se na betonu. Větřík z trávy byl trochu chladný a z hladiny ve vaně se zvedala pára, zatímco jsem čekal, než se stájnice vrátí. Pomaličku jsem se doplazil k boku vany a přimáčkl se k topení. Nejspíš byla pryč dost dlouho, ale když se vrátila, popadla vodítko a nahého mě dovedla zpět do domu, kde mě předala Minx.

Vystřídal jsem otrokyni v roli Shebiny podnožky a Minx si zkoumavě prohlížela mé mírně zrudlé tělo. "Máš teď trochu tenčí kůži, co?" začala mi po ramenech přejíždět nehty, až jsem se pod silou toho pocitu začal choulit. Všimla si toho a nařídila, ať se ani nehnu. Paní Sheba ze mě spustila nohu, aby měly Minxiny nehty větší prostor. Každé pomalé přejetí nehty po zádech mě nutilo sebou alespoň trochu pohnout a zasténat. Bolelo to i šimralo. Její dotyky byly velmi lehké a já měl kůži stále citlivější, přitom jsem se zoufale snažil nepohnout. Nakonec bolest převládla a já se pomalu zhroutil tváří k zemi oplakávaje to, že jsem nevydržel. Na zátylku jsem ucítil její nohu ve vysoké botě a pak triumfálně pronesla:

"Příliš jemné může znamenat i mučivé."

Přivolala stájnici a nechala mě na noc zavřít do kotce. Druhý den brzy ráno mě stájnice vzbudila odemčením klece a znovu mi podávala šaty. Zatímco jsem se oblékal, vešla Minx a propustila ji, a poté, co jsem se dooblékl, mě odvedla do hlavní budovy na snídani. Jedli jsme v kuchyni a Minx mi vysvětlila, proč teď dočasně nejsem zvíře.

"Potřebuji, aby sis promluvil s Jen. Zdá se, že přesně neví, co od ní očekávám. Říkala jsem si, že kdybys s ní promluvil ty, jako otrok s otrokyní, byla by otevřenější." Překvapením jsem přestal jíst. "Promiňte Paní, otevřenější v čem?"

Minx si povzdechla. "Nereaguje na mé povely tak jako na Shebiny. Požádala bych Shebu, ať s ní promluví, ale nechci, aby měla Jen potíže. Pokud by Sheba získala dojem, že Jen schválně neposlouchá příkazy, potrestala by ji."

Seděl jsem a přemítal o tom, o čem jsem s Jen mluvil v den, kdy se Sheba zranila. Měla by Minx vědět, že Jen s Sheba spí? Jak by asi zareagovala, kdybych jí to řekl a ona o tom nevěděla?

"Paní, zjistím, co se zjistit dá. Ale moc se mi nelíbí, že mám být špiónem." Minx bouchla dlaní do desky stolu a nařídila mi kleknout. "M-5, zacházíš příliš daleko. PROVEDEŠ, co po tobě chci, bez ohledu na to, co si o mých rozkazech myslíš. JASNÉ?!"

"Ano, Ovladači!" zaznělo nahlas z podlahy.

"Tak vypadni. Závod je už odpoledne a já chci, aby se Jen připravila a pořádně běžela. Seznámíš ji s tím, co vyžaduji od svých otroků." Spěšně jsem se zvedl a zamířil ke stájím. Zašel jsem do Jenina boxu. Ještě spala a jen zvedání a klesání jejích prsou prozrazovalo, že je naživu.

Odemkl jsem vrata boxu, vešel a posadil se k ní, jemně jí hladil po hlavě a opakoval potichu její jméno. Otevřela oči, pousmála se, a pak se její výraz změnil ve zděšení. "Neboj se, Minx ví, že tu jsem."

"Jsem rád, žes přišel. Má Paní se tu od toho pádu neukázala," posadila se.

"Včera v noci jsem ji viděl. Rána na noze se jí hojí, ale kvůli tomu jsem nepřišel. Musíme si promluvit, rovný s rovným," podívala se na mě trochu nejistě a pak přikývla.

"Bojíš se Paní Minx?" zeptal jsem se. "Ne. No, vlastně ano. Prostě nevím, co po mě chce, jsem nervózní." "To bys měla. Vyžaduje od svých otroků dokonalost. Mám na těle stopy, které to dokazují. Občas jsem jí nevyhověl, a byl za to potrestán. Napravuje mě – láskou – ale když je nutný trest, nezná slitování." Jen se otřásla, takže jsem mohl být spokojen, že se má přednáška nemíjí účinkem.

Doufal jsem jen, že se Minx nedozví, v jakém duchu naše konverzace proběhla, jinak bych měl na zádech pár týdnů stopy po biči. "Co tedy chce?" zeptala se Jen a stále se mírně třásla.

"chce vítězství. Potřebuji tvou pomoc. Co tě nejvíc motivuje, proč chceš vyhrávat?" "Láska k mé Paní. Jako tebe," odpověděla.

"Běželas kvůli mě tak rychle, i se zraněným kotníkem. Proč?"

Začervenala se. "Protože jsi ve mě věřil. Nekladls mi za vinu tu nehodu."

Vyprskl jsem. "Murphyho zákony moc neberou ohled na naše plány. Kladl ti to někdo za vinu?" "No, vlastně ne."

"Tak nemáš důvod být nespokojená. Minx mě sem ale poslala, abych zjistil, jak zařídit, abys podala nejlepší možný výkon. Řekl jsem jí, že se mi nelíbí špiclovat, a dostal jsem za to. Neřekl jsem jí, že s Paní Shebou spíte, nemusí to vědět."

"Co ale mohu dělat?", zeptala se. "Věřím v tebe, i Paní Sheba věří. ale skutečně vědomě chceš snášet bolest, jen abys Paní Minx dokázala, že ti za to stojí?"

Na dlouho se odmlčela a přemýšlela. Tuhle otázku jsem sám řešil znovu a znovu, od té doby, co jsem byl Minxiným otrokem. Jenže já měl jiné důvody než Jen. U mě šlo o nesplatitelný dluh a vděčnost. Jen dlužila Paní Shebě jen svou oddanost a lásku. "Udělám cokoli, co budeš chtít. Věřím ti."

"Neuděláš to pro mě. Uděláš to pro Paní Minx."

"Nabídnu jí tu... oběť. Prosím řekni jí, že bych s ní chtěla mluvit." Chystal jsem se vstát, ale stáhla mě zpět k sobě. "Prosím, ještě než odejdeš. Saj mi bradavky. Chci, aby mi stály, až..."

Vzal jsem její pevný prs do úst a jemně sál. Cítil jsem, jak jí bradavka tuhne, po drobném skousnutí se Jen otřásla a já se pustil do druhého prsu.

"A teď běž a řekni své.. naší Paní, že bych s ní ráda mluvila," řekla, když jsem skončil. Nechal jsem jí sedět se vztyčenými bradavkami a čekat, až se vrátím s Minx. Minx jsem řekl, že by ji Jen ráda viděla a pak ji dovedl do stání, kde na ni Jen čekala.

"O čem bys se mnou chtěla mluvit?" řekla Minx přísně.

"Chci vám dokázat, že mi na vás záleží, Paní," řekla Jen s hlavou skloněnou.

"A jak to chceš udělat?" Jen vzhlédla k Minx a potichu, ale hrdě řekla, "Přála bych si, abyste mi propíchla bradavky. Můžete do nich dát kroužky a připnout otěže, poběžím rychleji." Minx se zadívala nejdřív na ni, pak na mě.

"M-5, tohle je jeden z tvých nápadů? Protože jestli je, tak...," začala Minx.

"Je to můj nápad, Paní," přerušila ji Jen. Minx si ji kriticky změřila, hledala v jejích očích stopu přetvářky nebo klamu. "Víš, že to má právo udělat jen tvá paní," řekla chladně. "Proč si myslíš, že provedu piercing cizímu otrokovi?"

"Teď jste má Paní."

Minx dlouho nic neříkala a pak mi nařídila jít do hlavní budovy a přinést jí z pokoje malý černý kufřík, a zařídit také, aby do stáje donesli Paní Shebu. O pár minut později jsme byli všichni ve stáji a Minx se vztyčila nad tichou Jen.

Poté, co propustila otroky, kteří ji donesli, a Minx jí vysvětlila Jeninu žádost, nařídila Paní Sheba Jen připlazit se k ní po břiše.

"Očekávám, že pro každou Paní, které tě nechám sloužit, uděláš maximum. Chci, aby ses Paní Minx omluvila za to, že ses jí nabídla jako nejposlednější coura," zpražila jí Sheba.

Ještě než mohla Jen promluvit, zasáhla Minx. "Paní Shebo, vím o vlivu, který má na tvou otrokyni můj otrok. Řekla bych, že s touhle situací má víc než jen něco málo společného," řekla.

"Co se teď chystáš udělat?" "Plánovala jsem, že ji jednoho dne provedu piercing, na místě a v den, který sama vyberu, ale teď není o nic horší příležitost, než kdykoli jindy. Pokud chceš, můžeš jí to provést," odvětila Sheba. "Vedle je lehátko. Pro piercing plně vyhoví," poznamenala Minx. "Slyšelas jí, otrokyně. Zvedni své špinavé tělo z podlahy a mazej se natáhnout na lehátko," nařídila Sheba Jen a šťouchla do ní holí. Jen se spěšně zvedla z podlahy a já se vydal za ní s černým kufříkem.

Lehátko bylo z chladné nerezové oceli, a nebylo přes něj co přehodit.

Na pokyn Minx jsem Jen přivázal ruce a nohy k rohům lehátka a vkleče čekal na další rozkazy. Minx odzátkovala láhev čistého alkoholu a navlhčila jím houbičku, kterou otřela chvějící se tělo Jen. Bradavky jí chladem a šokem ztuhly a dvorce se jí stáhly, pak se vrátily do normálu. Minx mi nařídila dívat se, jak otvírá černý kufřík a vytahuje z něj nástroje. Nikdy si na pohled na piercing nezvyknu.

Pokaždé, když se na nějaký dívám, se krčím, ale bylo jasné, že si nemohu vybrat, zda se dívat, nebo ne. Minx sterilizovala jehly a kroužky Ajatinem, poodstoupila a čekala, užívajíc si toho, jak Jen strachem a vzrušením začíná zrychleně dýchat. Paní Sheba ji hladila po vlasech a něco jí šeptala, a pak se obrátila na mě.

"Otroku, zvedli mě a posaď mě nad její tvář," nařídila. Nepohnul jsem se hned, ale potom jsem Paní Shebu vzal do náruče a umístil její rozkrok nad Jeninu tvář. Bylo jasné, že Jen s vůně Paní Sheby musí šílet, a všiml jsem si, jak se jí znovu staví bradavky, tentokrát ale čistým vzrušením.

Minx mi nařídila podržet plato s nástroji, navlékla si latexové rukavice a stiskla Jeninu pravou bradavku. Jen se pod svou Paní zavrtěla a já si všiml, že i Paní Sheba začíná být vzrušená.

"Zhluboka se nadechni. Přivoň si ke své Paní a zadrž dech," nařídila Minx. Když Jen zadržela dech, Minx stisknutou bradavkou rychle protáhla jehlu a pak místo ní zasunula první kroužek. Jeniny bolestné steny ztlumila sukně její Paní a to už Minx kleštěmi kroužek uzavřela. "Znovu se nadechni a zadrž dech, až ti řeknu," nařídila Minx a vzala mezi prsty druhou bradavku.

Sledoval jsem, jak v prstech protáhla i druhou bradavku a pak nařídila Jen zadržet dech. I druhou bradavkou rychle prošla jehla, vzápětí následovaná kroužkem. "Dýchej, otrokyně." Paní Sheba se nadzvedla jen tak, aby mohla Jen vydechnout, a pak jí znova zakryla ústa. "Potěš mě, otrokyně. Poděkuj mi jazykem za to, že jsem ti povolila piercing," nařídila.

Zatímco Jen začala vylizovat svou Paní, Minx si svlékla rukavice a potichu jsme odešli. Když jsme se za chvíli vrátili, Jen vsedě na podlaze zkoumala své ozdoby a Paní Sheba dřímala na lehátku. Jen si klekla Minx k nohám, hlavu na zemi, a tiše čekala, než Paní promluví.

"Michaeli," zašeptala Minx, "vezmi Sheba do jejího pokoje. Chci si s Jen promluvit o samotě." Zvedl jsem spící ženu a nesl ji do hlavní budovy. Opatrně jsem ji uložil do postele a když jsem odcházel, slyšel jsem ji šeptat Jenino jméno.

Když jsem se vrátil do stáje, Minx už měla Jen v postroji a dávala jí udidlo. Provlékla otěže kroužky na koncích udidla, udělala jednu smyčku a pak je připnula ke kroužkům v bradavkách. Když Minx trhla otěžemi, Jen zasténala, jak jí kroužky roztahovaly čerstvě propíchnuté bradavky.

"Skvělé. Pěkné a citlivé, přesně jak jsem chtěla. Pokud takhle zatáhnu, poběžíš, jako by na tom závisel tvůj život. Přinejmenším sexuální," dobírala si ji Minx.

Jen přikývla, že rozumí, a trpělivě čekala, až jí Minx nasadí uši a chochol. Celé to zakončila nasazením ohonu. Navlékla si rukavici a z tuby s tryskou vtlačila Jen do konečníku hustý gel. Pak trysku vytáhla a nasadila konec ohonu, který ještě upevnila řemínky. Jen se neklidně vrtěla, ale zklidnila se, když se gel ohřál. Minx mi nařídila odvést Jen před stáj a zapřáhnout ji do vozíku. Vyšel jsem s ní ven, používaje co nejslabšího tahu otěží, a zapřáhl ji do vozíku. "Michaeli," zavolala na mě Minx ze stáje, "Chci, abys mi ji zahřál. Jdu se převléct na závod."

"Ano, Paní," zavolal jsem v odpověď a vedl Jen ke dráze. Vesele poskakovala, jak jsme se blížili k dráze. Všiml jsem si dalších ponynek a poníků, které tam trenéři zahřívali. Byla tam i Paní Cynthea s novou otrokyní, svalnatou černoškou,kterou jsem předtím neviděl, a také se svým pejskem, tentokrát poníkem. Když mě viděla oblečeného a vedoucího Jen, pohled jí ztvrdl. Zahříval jsem Jen tím, že jsem ji vodil po dráze. Konečně se objevila Minx v koženém jezdeckém úboru s koleskovým bičem. Když k nám zamířila, klekl jsem si na znamení úcty a počkal. Převzala otěže a nařídila mi vstát.

"Už je čas. Jste připraveni?" zeptala se. S Jen jsme na sebe pohlédli a přikývli. Minx vedla Jen ke startovní čáře a já je následoval. Stájnice rovnala na startu ponynky, Jimmy dohlížel na poníky. Jen čekalo pět kol závodu s dalšími čtyřmi ponynkami, poníci běželi deset kol. Tribuny se začaly plnit diváky a já spatřil Paní Shebu v kolečkovém křesle. Klekl jsem si k ní, zatímco Minx řídila Jen ke startovní čáře. Všichni čekali na startovní výstřel. Netrvalo dlouho a Jimmy zašel ke stanovišti rozhodčích a závod zahájil.

"Dámy a pánové, začíná to, na co jste sem dnes všichni přišli. Koná se závod roku, a my všichni z tohoto ranče jsme poctěni, že se koná právě tady. Pokud potřebujete vycvičenou ponynku nebo poníka, nebo si chcete hned nějakého koupit, zajděte za mnou nebo za stájnicí. Hned to zařídíme. Začíná kvalifikační závod ponynek, pět kol," ohlásil do mikrofonu. "Jezdkyně připraveny?".

Paní na startovní čáře zvedly biče. Viděl jsem, jak se Minx otáčí k Paní Shebě a zdraví ji zvednutým bičem. Jimmy zvedl pistoli a vystřelil. Ponynky se rozbíhaly pomalu, ale s pobízením bičů běžely stále rychleji. Ponynka Paní Cynthey se ujala vedení a začala ostatním ujíždět. Jen zvýšila tempo a brzy šlapala první ponynce na paty; však ji také Minx pobízela bičem přes ramena. Po prvním kole byla Jen po boku černošky a všechny ostatní měly velkou ztrátu. Ve druhém kole jedna z ponynek zakopla a poslala svou Paní k zemi. Zbývaly ještě dvě kola a už bylo vidět, že už je Jen unavená a černoška získala půl délky náskok. Minx zesílila pobídky a na Jeniných zádech se začaly objevovat podlitiny. Pak Jen vykřikla a naprosto zběsile přidala, předběhla černošku a zahnula do posledního kola. Paní Cynthea svou ponynku rovněž nešetřila a brzy Jenin náskok stáhla. Minx s bičem ještě přitlačila. Obě ponynky bok po boku doběhly do cíle, Jen s posledním zbytkem sil překonala cílovou čáru a začala zpomalovat, až se nakonec zhroutila na zem.

Minx seskočila z vozíku, odhodila bič stranou a já k nim mezitím doběhl. Z ran na Jeniných zádech prýštila krev a navíc jí otěže roztrhly bradavky. I z těch tekla krev. Jen ležela na boku, lapala po dechu a pak omdlela. Zděšeně jsme se s Minx podívali jeden druhému do očí, zděšeni tím, co Jen vytrpěla ve jménu lásky.

Lásky ke své Paní a k Aiše. Dokázala, že jí na nich záleží, ale za jakou cenu? Vzal jsem Jenino bezvládné tělo do náruče a Minx přivolala pomoc.

Podíval jsem se směrem k Paní Cynthei, která se bezcitně vysmívala tomu, že Jen padla, a pak svou otrokyni začala zuřivě bičovat, že nevyhrála. Smích Paní Cynthei mě rozzuřil.

Copak neměla žádný cit? Málem jsem si přál dostat možnost postavit je s Lydií proti sobě a jen se dívat, která vyhraje. Objevila se stájnice, překvapivě jemně vzala Jen do náruče a nesla ji k domu. Chtěl jsem ji následovat, ale Minx mě zarazila.

"Potřebuji tě tady a teď. Vezmu Shebu do domu, aby mohla být s Jen," nařídila.

Přikývl jsem, odtáhl vozík z dráhy a zaparkoval ho u tribuny. Okolo pokračovaly přípravy na závod poníků – viděl jsem, jak Paní Cynthea zapřahá svého poníka.

"Chtěl bys jí to nandat, že jo?" ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a spatřil Barbaru Ann oblečenou v modrých džínách a flanelové košili. "Jo," zavrčel jsem, "chtěl bych jí to nandat."

"Co se chystáš dělat?" díval jsem se na ni překvapeně.

"Co ve skutečnosti chceš, abych udělala?"

"Kdybys měla šanci zazávodit si proti tomu jejímu otrokovi, udělala bys to?" Udělal bych to? Zdál se rychlejší, než já, a věděl jsem, že je v lepší formě. Snažil jsem se racionálně si ten nápad vyvrátit, ale nešlo to, stále se mi vracel pohled na Jenino krvácející tělo a v uších mi zněl smích Paní Cynthey.

"Jdeme na to."

O pár minut později jsem byl nahý, v postroji, a Barbara Ann mi mazala konečník, aby mohla zasunout ohon. Zasunutí bolelo, ale věděl jsem, že vytažení bude bolet víc. Dojela se mnou na startovní čáru a Paní Cynthea začala protestovat, jenže Jimmy ji utnul dvěma slovy. "Bojíš se?" protáhl líně.

Nechala nás být, jen se na nás ošklivě zatvářila. "Pane a dámy, pro vaše potěšení teď začíná závod poníků. A jak se zdá, bude to dnes osobní. Otrok Paní Minx poběží proti otrokovi paní Cynthey. Viděli jste, co se stalo včera večer, takže to nejspíš bude zajímavé," ohlásil Jimmy. Čekal jsem a šetřil síly na to, co mě čekalo. Teď šlo o čest. Jen už zaplatila krví. Teď byla řada na mně.

Ozval se startovací výstřel a já na zádech ucítil první šlehnutí biče, kterým mě Babs pobízela. Paní Cynthea nás snadno předjela, její poník klusal kus před námi. Nikdy předtím jsem vozík s jezdkyní netáhl a moc mi to nešlo, ale rychle jsem si zvykal a na konci prvního kola už se mi s hlavním polem běželo hladce. Zbývalo devět kol a mě už lýtka námahou bolela. Bolela mě kolena a začal jsem cítit kotníky. V šestém kole mi z ran na zádech začla téct krev, jak se mě Babs snažila přímět ke zrychlení tempa. Nohy mi rychle těžkly a z dopadů plosek nohou na jílovitou dráhu se mi do celého těla šířily vlny bolesti. Začal se mi zatmívat zrak. Nebyl jsem jediný, komu nebylo nejlépe – pár poníků padlo a zbývali jsme jen čtyři. Na konci devátého kola už jsem nic nevnímal. Byl jsem vyčerpaný a začal jsem klopýtat. Bylo mi jasné, že to už nemá cenu, chrtí tělo otroka Paní Cynthey se mi ještě vzdálilo. Ale nemohl jsem to vzdát. Nemohl jsem jí dopřát to potěšení, že prohraju, musel jsem běžet dál. Pro Minx, pro Jen a pro Shebu, a také pro Babs. Musel jsem běžet, dokud to šlo. Třeba i vypustit duši – srdce mi v hrudi bilo jako splašené.

Poté jsem nevěřícně sledoval, jak mě jeden pár předjel a předjel i Paní Cyntheu. Bylo jasné, že nevyhraju, ale nevyhraje ani ona. Prázdné vítězství, ale přeci jen bylo na dosah. Cílovou čáru jsem proběhl jako poslední a zhroutil se, naštěstí Babs stihla vyskočit, než se vozík převrhl.

Jak jsem tam ležel a snažil se chytit dech, padl na mě stín. "Běžels dobře," řekl ženský hlas. Zašilhal jsem přibližně jejím směrem a prohlédl si ji. Byla to malá blondýnka s vlasy staženými do koňského ohonu.

"Díky," zasípal jsem. "Ne, já děkuji tobě. Kdybys Cyntheu nedonutil, aby svého poníka tak hnala, nevyhrála bych. Utahals ho," pronesla zvesela. Chtěl jsem se posadit, jenže celá planeta se rozhodla, že se kolem začne točit, a tak jsem padl zpátky na zem.

"Jsi v pořádku?" ptala se, pomohla mi se posadit, sundala mi postroj, a zatím k nám Babs došla s lahví Gatorade.

"Myslím, že ano, ale řekl bych, že už nebudu jako dřív. Nemyslím, že teď udělám krok," stále jsem se snažil chytit dech. Hltavě jsem sál z lahve a pak znenadání vše vyhodil. "Seženu ti pytel," řekla blondýnka. "Babs, zůstaň u něj a ať se ani nehne." Myslím, že by ji skvěle vystihla slova malá, hlasitá, rozhodná. Odcupitala a já zůstal vyčerpaně a zahanbeně ležet. Vrátila se se stájnicí a s Minx, a také se dvěma otroky, kteří patřili k ranči. Rozprostřeli pytel, převrátili mě na něj a odnášeli podle pokynů Minx do stájí. Minx mě celou dobu plísnila, jaký že jsem idiot.

"Nikdy mě nepřestane udivovat, co provádíš. Opakovaně jsem ti říkala, že nemáš dělat to, na co jsou vycvičeni jiní. Mohl sis ublížit," nadávala. Jen jsem tam ležel a nic neříkal, kromě v duchu zpívané písničky Streets of Laredo.

Když mě položili na lehátko, a když byla stájnice s dvěma otroky propuštěna, zůstal jsem ležet a čekal, až mě Minx přestane stírat. Myslím, že blondýnka věděla, co se mi honí hlavou, protože Minx přerušila dotazem, jak se má Jen. "Kotě, bude v pořádku, jen si musí trochu odpočinout. Nemusela jsem nic šít, jen jsem vyndala kroužky, aby se rány zahojily," řekla Minx a pak se opět obrátila ke mně. "Ale pokud jde o tohohle šílence....," došla Minx slova, kterými by se na mě mohla dostatečně rozčílit.

"Mohu něco říct, Paní?" řekl jsem tiše.

"Co bys asi k tomuhle všemu mohl říct? No to by mě skutečně zajímalo."

"Šlo o hrdost." To Minx vzalo dech a blondýnu, kterou Minx oslovovala jako Kotě, to nesmírně pobavilo. "Hrdost? Čí hrdost, Michaeli?" zeptala se nabroušeně.

"Nemohl jsem tu Amazonku... ženskou a jejího pejska nechat, ať mi chčijou na hlavu. Jen se málem ztrhala a Paní Cynthea se jí vysmála. Musel jsem zkusit jí to vrátit. A svým způsobem se to povedlo. Prohráli jsme já i ona. Zaručené vzájemné zničení."

Minx popuzeně zavrtěla hlavou a otočila se k Babs a blondýnce. "Kotě, nechali byste nás o samotě? Myslím, že si s ním budu muset něco vyříkat," navrhla.

Odešly, ale blondýna mě nejdřív políbila na tvář. "Jsem ráda, že Paní Kitten vyhrála závod poníků," řekla Minx sledujíc blondýnku při jejím odchodu. "Je to velmi dobrá Paní. A ty máš štěstí, že sis neublížil víc. Myslím, že tě hodinka ve vířivce a masáž postaví na nohy. Ale pokud ještě někdy bez mého svolení uděláš takovouhle věc, bude tě to bolet mnohem víc, než teď. Už žádné hlouposti," vytkla mi.

"Paní, to byl můj poslední závod a poslední hon. Prosím nechme ten kostým spát. Jsem už pořádně unavená a bývalá liška. Chtěl bych být něco klidnějšího. Usedlejšího," řekl jsem unaveně. Shovívavě se na mě zadívala a přikývla.

"To probereme později."

O pár hodin později po masáží, dvou hodinách ve vířivce a s pár stehy jsem doprovázel Minx na letiště. Letěli jsem domů. "Je mi líto, že jste s Jen nemohli strávit víc času," řekla Minx, "ale nepochybuji, že to někdy napravíme."

"Nakonec jsme si ale společně zdřímli. A Paní Sheba řekla, že za mnou Jen pustí na návštěvu. To od ní bylo moc hezké," odpověděl jsem dívaje se z okna na ubíhající krajinu. Minx až na letiště nic nedodala. Poté, co jsme zastavili před letištní halou, mi nařídila, abych řidiči pomohl s našimi zavazadly k přepážce. Přitom jsme zjistili, že náš let má hodinu zpoždění. Minx rozhodla, že počkáme v kavárně, a já s omluvou zamířil na toaletu.

Na záchodě jsem narazil na starého "známého", který se česal před zrcadlem. Uvažoval jsem, že bych mu mohl pochcat nohu, ale usoudil jsem, že uvážlivost je lepší udatnosti. Vyřídil jsem si, co jsem musel, ale neopomněl jsem ho z rozumné vzdálenosti sledovat, jak se vrací k Paní Cynthii čekající na let do Miami. Něco mě napadlo. Nebylo to zrovna fér, ale nápad to byl. Krátká zastávka v letištním obchůdku a už jsem měl v ruce krabičku dětského zásypu a balíček sušeného masa. Nenápadně jsem se přitočil k lavičce Paní Cynthey a její tašce. Pomohlo mi, že letištní rozhlas právě ohlašoval její let. Oba se instinktivně otočili po zvuku tlampače a já měl čas hodit jí balíček do boční kapsy tašky. Ještě se stavit v telefonní budce a pak se vrátit k Paní Minx čekající v kavárně. "Docela ses zdržel," postěžovala si a volala servírku. "Musel jsem se ještě postarat o ženu cestující se psem," řekl jsem nenuceně.

Po pár minutách se ozval povyk a spatřili jsme, jak Paní Cyntheu a jejího otroka odvádějí dva mohutní policisté. "Co se to děje?" zeptala se Minx. Neříkal jsem nic, jen jsem se snažil vypadat co nejnenápadněji.

Po večeři jsme šli k letadlu a Minx až tam shodila druhou botu. "A očistí prach jejich města z bot svých," nařídila, těsně než jsme prošli detektorem kovů. A sakra.

Na nic se neptala, ani nemusela. Až když jsme přistáli doma a mířili k jejímu domu, zeptala se, jaké zvíře bych tedy chtěl být, když už nebudu pony ani liška.

"Co třeba prasátko? Pěkné vypasené prase," odpověděl jsem.

"Proč ne?" Po chvilce se na jejích rtech objevil úsměv, který jsem tak dobře znal. Věštil trable na obzoru. "Víš, zítra večer budu mít chuť na luau"

Luau k večeři!? Poi vey!!

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče