Autor: andria ,její web.

Pozn. z budoucnosti (2010) - překladem této povídky jsem se seznámil s andrií a její Paní a protože jsem akční typ, nabídl jsem jim službu, strávil u nich 2x 14 dnů, navštívil jejich les v Devonu, kde budovali ponydráhu (Inspirace deFerrem (to bylo skutečné "černý muž pod bičem otrokářek žil -.v podstatě pořád v mrholení, bahně a 3 m vysokých ostružinách plazících se po hustě rostoucích kmenech), poté jsme tam 2x zajeli s L). DeFerre mělo i "pobočku", bootcamp pro otroky, googlujte Ferreton, ale nejspíš nenajdete, pokud nepoužijete webový archiv. Jejich veřejné aktivity na webu jsou dávno zrušené, holky nakonec našly třetí otrokyňku pro společný život, přestěhovaly se o 100 km dál, les prodaly lidem z www.femdomsociety.co.uk - týden u nich v roli house slave byl stejně úžasný jako spousta akcí předtím a potom, ale to nechci pitvat, to je téma na samostatný článek nebo sérii článků - zmiňuji to tady jen abych dokončil původní myšlenku.

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas!

Černý Pán

Paule skončil dlouhý, únavný den. Kolegové z kanceláře jistě volný večer prolenoší. Paula ale ne. Měla povinnosti. Pána, kterému musela sloužit.

Vstoupila do jejich pěkného předměstského domku a zkontrolovala, zda už je doma. Po návratu z práce, kde pro oba vydělávala na živobytí, nikdy nevěděla, zda ho doma najde. Samozřejmě nepracoval. Práce byla pod jeho úroveň. Z jejího platu docela dobře vyšli. Když navíc vezmete v úvahu pěknou sumičku, kterou před pár lety zdědila po otci… Řekla si, že ještě určitě není doma. Nikdy se ho neptala, kde byl. Nic jí do toho nebylo, a ani by jí nenapadlo ho sledovat. Byla si jistá, že by se mu to nelíbilo.

I když nebyl doma, čekala ji jako první příprava večeře. Pokud by se náhodou vrátil a nečekala by ho večeře, nikdy by jí to neodpustil. A samozřejmě vyžadoval tu nejlepší kuchyni. Už dlouho věděla, jak mlsné a drahé chutě má, ale to mu jen dodávalo blazeovanosti a převahy. S láskou mu připravila jídlo, naservírovala je na nejjemnějším porcelánu - z obyčejných kameninových talířů jedla jen ona.

Když byla večeře na stole, šla se převléknout do domácích šatů. Vrátila se do kuchyně připravit si vlastní večeři: těstoviny a zeleninový nákyp. Už léta byla vegetariánkou, ale nikdy by mu nenavrhla, aby se vzdal masa. Byla si jista, že by se mu to nelíbilo.

Po smrti rodičů, kteří byli velmi panovační, mohla konečně vést život, jaký si vždy přála. Nikdy se jim nelíbili její přátelé, které přivedla domů. Nikdy nebyli dost dobří. Nemohla sama rozhodovat, s kým bude chodit. Byla laskavá, inteligentní a milující, ale žádná zvláštní krasavice.

Všichni přátelé se brzy nabažili toho, jak za ní o všem rozhodují rodiče, a tak jí žádný vztah nevydržel víc než pár týdnů. Rodiče zemřeli poměrně nečekaně, jen pár měsíců po sobě, a tak zůstala úplně sama. Nikdo jí nevedl, nikdo jí neříkal, co má dělat, nikdo jí neovládal. V nově nabyté svobodě se ztrácela.

Pak potkala Černého Pána.

Několikrát si ho všimla na ulici. Okamžitě ji upoutalo, jak arogantní a lhostejný k okolí je. Ale jaký to byl fešák! Propadla mu téměř na první pohled. Byl tak uhlazený, charismatický. Nad levým okem měl jizvu, následek nějaké rvačky, a to mu dávalo ještě divočejší vzhled. Byl hustě porostlý černými chlupy, svalnatý a štíhlý. Byl prostě dokonalý.

Chtěla mu naznačit, že o něj má zájem, ale nevěděla jak. Nevěřila svému štěstí, když sám učinil první krok. Za pár týdnů se k ní nastěhoval. Nevěděla o něm vůbec nic, ale tak moc ho chtěla… Někdo by řekl, že se zbláznila, ale prostě mu nemohla odolat. Věděla, že rodičům by se nelíbil.

Hned od začátku byl náročný. Sobecký. Ale Paula neprotestovala. Konečně, po letech rozpadajících se vztahů a zármutku, našla roli, po níž ve skrytu duše vždy toužila. Čekat, co bude chtít, sloužit mu jak nejlépe dovede, až do jeho smrti.

Ode dne, kdy se k ní nastěhoval, se choval, jako by byl ve vlastním. Milovala ho. Byl líný, nikdy neudělal nic, co sám udělat nechtěl. Zbožňovala ho. Uklízela dům, vařila mu, dělala cokoliv si přál, ačkoliv jí nikdy nepoděkoval. Kdyby jí ale poděkoval, už by to nebyl on. Chtěl prostě víc, než dávala. Věděla o jeho milostných pletkách. Nikdy netrvaly dlouho, ale věděla, že jí není věrný. Někdy jí nechával samotnou několik dní a vrátil se, kdy se mu zachtělo. Bez slova vysvětlení.

Přátele si mysleli, že jí přeskočilo, když se s jeho chováním smiřuje. Jedna militantní feministka se poté, co ho měla čest poznat, vyjádřila, že by mu dávno uřízla koule. Jenže ta vždycky mluvila proti chlapům. Nedokázala v něm vidět to, co Paula.

Paula dojedla a potichu se vrátila do kuchyně umýt nádobí. Nechtěla mít doma nepořádek až se vrátí. Při mytí a utírání nádobí myslela na svého Pána. Přes všechny chyby dokázal být velmi něžný, když chtěl. A vždycky se vrátil. Nakonec.

Uklidila nádobí a začala uklízet obývák. Ještě stále po něm nebylo ani vidu ani slechu. Využila volné chvilky a projela dům s vysavačem. Nesnášel zvuk vysavače. Když se nad tím zamyslela, vlastně se kolem něj točil celý její život. Ne že by si stěžovala, to ne. Rozhodla se mu sloužit, a necouvne.

Podívala se na jídlo, které mu s takovou láskou připravila. Bylo netknuté, nejspíš zase jedl jinde. Nevadí. Měl tu výsadu.

Venku se smrákalo. Přesto jí nevadilo, že je pryč. Věděla, že bude v pořádku. Dovedl se o sebe postarat. Párkrát ho viděla se rvát. Byl rychlý, chytrý a silnější, než byste si mohli myslet.

Řekla si, že si dopřeje dlouhou, pohodlnou koupel. Nedělala to často, ale dnes byla unavená a spokojená, že tento večer zvládla všechny úkoly, které na ní kladl. Koupala se a nepřítomně nahmatala šrámy, které byly trestem za nesplnění povinností. Potrestal ji tvrdě. Jak rány krvácely… byly hluboké. Jizvy nejspíš nikdy úplně nezmizí. Nejspíš si je zasloužila. Naučilo jí to chovat se k němu příště s větší úctou.

Umyla si vlasy, oholila nohy a nakrémovala se. Chtěla pro něj být hezká. Ovšem nesměla se navonět. Jí se to líbilo, ale dal jí jasně najevo, že jemu ne. V některých věcech byl prostě velkou neznámou.

Nezbývala jí žádná práce a tak si šla lehnout. Byl příjemně teplý večer a tak přes sebe nepřehodila deku. Líbilo se mu, když spala nahá. Mohl se k ní přitulit jak chtěl. Usínala a přemýšlela o tom, jak se jí s ním žije. Samozřejmě nebyl dokonalý, a jeho sobeckost někdy zašla tak daleko, že málem nestačila ani její oddanost a trpělivost. Přesto byla šťastná. Ani by ji nenapadlo vyměnit ho za někoho jiného. Žila pro něj. Žila kvůli němu.

Těsně před tím, než usnula, zaslechla, že stoupá po schodech. Za pár minut vešel do ložnice. Spokojeně se usmála, když se pod ním prohnula matrace. Přitiskl se k ní, užíval si tepla jejího těla. Objala ho rukou.

Oba usínali, ona spokojená, že se vrátil, on stočený do klubíčka s ocasem položeným přes oči, potichu spokojeně předl.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče