Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Doktorka

Autor: Thunder Shark, thndrshark@earthlink.net, web www.gwenmedia.com/thndrshark.htm,
Přeložil: (c) 2000 Tom

Má odpověď na inzerát byla nervózní. Popis práce zněl "lékař soukromého ústavu" a to opravdu nechává široký prostor fantazii. Poté, co se mnou několikrát mluvili a prověřili si mě, pozvali mě k řediteli. Čekala jsem, že mě pozve na nějaké sídlo na venkově. Místo toho se jeho malá, i když dobře zařízená kancelář nacházela poblíž centra. V recepci mě s úsměvem přivítala mladá, pohledná dívka.

"Vy jste určitě doktorka Lindenová," řekla, vstávajíc od stolu a podávajíc mi ruku. "Jmenuji se Veronika. Ohlásím Vás telefonem." Neměla jsem nic proti mladým ženám, a tedy ani proti ní. Mohlo jí být tak jednadvacet, měla sportovní postavu a pevná prsa a byla oblečená v upnutých krátkých černých šatech z lesklého materiálu. Měla na sobě neobvyklé šperky – na zápěstích a na kotnících stříbrné kruhy a na krku těsný obojek ze stejného materiálu. Chvíli jsem se kochala pohledem na to skvostné tělo a bylo mi líto, že z něj nemohu vidět víc. I poté, co vstala, se ozývalo jemné, provokující cinkání. Pokynula mi směrem ke dveřím na druhé straně recepce. Když jsem ji následovala, povšimla jsem si, co dalšího je na ní zvláštního – měla velmi vysoké podpatky. Byly vysoké snad dvacet centimetrů, což ji zvedalo nožní klenbu a nutilo chodit doslova po špičkách. Přesto se pohybovala s lehkostí a já to rychle pustila z hlavy.

Zařízení kanceláře bylo celé ve tmavém dřevě a působilo hned na první pohled skvělým dojmem. Poté, co za mnou Veronika zavřela dveře, mi vyšel vstříc vysoký pohledný muž.

"Velmi rád Vás poznávám, doktorko Lindenová. Jmenuji se Jonathan Markes. Prosím, udělejte si pohodlí." Pan Markes mi pokynul k pohodlnému křeslu. Když jsem se posadila, vzal do ruky pár šanonů a posadil se naproti mně. "Nechci Vás zdržovat, přejděme proto rovnou kvěci. Potřebuji lékaře, který by se staral o mé klienty."

"Pane, přestože jsem si jistá, že mám potřebné vzdělání, nevím, o jaké klienty se jedná."

"Ano, já vím. Prosím, dovolte mi, abych Vám nejprve něco vysvětlil," řekl, když z jednoho šanonu vytahoval nějaké papíry a podával mi je. "Dříve, než jsme Vás pozvali, jsme si o Vás pár věcí zjistili. Vím, že Vám to nemusí být příjemné, ale až Vám to vysvětlím, pochopíte to." Naklonil se ke mně. "V našem ústavu se staráme o dívky, většinou ty, které uprchly zdomova. Seberem je na ulici a najdeme jim lepší uplatnění. Musím podotknout, že tréninkový program je dobrovolný. U všech neplnoletých máme souhlas rodičů a ty, kterým už bylo osmnáct, podepsaly, že s výcvikem souhlasí."

"Zatím mi připadá, že konáte záslužnou činnost. Povězte mi, v čem je cvičíte?"

"Děláme znich otrokyně, doktorko Lindenová." Když to řekl, zastavilo se ve mně srdce. Čelist mi spadla a zrudla jsem. Nevěděla jsem, jak reagovat, nebo zda se nemám začít bát. "Dříve než se na mě oboříte, doktorko Lindenová, musím Vám říct, že jsme zjistili, že reagujete dominantně na všechny druhy svazování a ukázňování, stejně jako na většinu způsobů trestání." Můj ruměnec se ještě prohloubil, vůbec jsem nedokázala ovládnout svou reakci.

"Jak to víte?" zamumlala jsem.

"Podívejte se do šanonu, který máte na klíně. Zaplatili jsme si co nejpodrobnější informace o Vás. Zjišťovali je během několika posledních týdnů. Známe Vaše zájmy a víme o většině, pokud ne o všech, Vašich sexuálních zážitcích." Teď to byl pan Markes, kdo si mohl být jistý tím, co říká. "Víme, že jste měla několik lesbických zážitků. Skoro vždy jste byla dominantním partnerem."

Zarazilo mě, že může vědět tolik o mém sexuálním životě. Ale nemohla jsem to popřít. Prolétla jsem část materiálů a na konci narazila na pár fotek. Před čtrnácti dny jsem byla na menším večírku a našla si tam jednu dívku. Málokdy mi to činilo potíže, protože jsem sama poměrně přitažlivá. Je mi osmadvacet, měřím 175 cm a mám dlouhé hnědé vlasy a tmavé oči. Snažím se udržovat fit a nestydím se ukázat svá plnější prsa a pevný zadeček. Vím, že jsem tenkrát přišla v latexovém oblečení a botách ke kolenům. Bylo mi jasné, že to děvče, možná devatenáctileté, je "dolejšek". Měla na sobě krátké bikini z kůže, lodičky s patnácticentimetrovým podpatkem a rychle se mě chytla. Tia mezi námi byla nová a dávala najevo, že by se jí zamlouvalo být krutě svázaná. Myslím, že se do toho chtěla hrozně rychle dát, ale ještě nevěděla, co ji čeká. Vzala jsem ji domů a celou noc jsem se jí věnovala, svazujíc jí v různých polohách. Nejdřív se musela svléknout. Shodila bikini, ale chtěla zakrýt svou nahotu. Chvíli jsem se na ni jen dívala a obdivovala její mladé tělo a velká prsa. Vplula jsem jí za záda a stáhla jí lokty k sobě koženým řemenem. Utahovala jsem a sledovala, jak se jí ramena blížila k sobě a dozadu, zatímco prsa vystupovala vpřed. Nebylo potřeba velké síly k tomu, aby se její lokty dotkly. Zajistila jsem řemen proti sklouznutí a svázala jí zápěstí. Když jsem ji obešla a podívala se jí do obličeje, bylo mi jasné, že začíná nervóznět. Pokoušela se pohnout spoutanýma rukama, ale zjistila, že je to k ničemu. Nasadila jsem jí silný kožený obojek, připnula vodítko a vedla jí do žaláře, který vznikl úpravou domu – propojením dvou nepoužívaných pokojů, do kterých jsem dala zřídit tajné dveře. Zvenku by nikdo neřekl, že v domě nějaký žalář je – samozřejmě, že při prozkoumání půdorysu nebo při pohledu shora bylo jasné, že do daného prostoru nevedou "žádné" dveře. Vedly. Sáhla jsem nad ozdobnou lištu a na pár místech stiskla. Otevřely se zvukotěsné dveře. Žalář byl dlouhý, na jednom konci místnosti byla železná postel a protější byl upraven jako realisticky vyhlížející mučící komora. Kdyby to bylo nutné, mohla jsem se o potřeby mé otrokyně starat poměrně dlouhou dobu, aniž bych jí dovolila vyjít ven. Tia mě tiše následovala. Když si její oči zvykly na tmu, s trhnutím se zastavila. Sledovala jsem, jak očima přejíždí řadu bičů zavěšených na jedné zdi a oka zapuštěná do protější stěny. Přitáhla jsem ji za vodítko a vedla ji k mučící komoře. Dveře se za námi tiše zavřely.

Chtěla jsem se přesvědčit, jak pružná Tia je, a tak jsem jí nařídila, aby si lehla na záda na stůl. Poslušně vylezla na desku stolu. Když se na ni pokládala, začala se třást. Řekla jsem ji, ať se posadí, a nasadila ji na hlavu postroj. Kožené pásky jí padly jako ulité. Mezi čelisti jí vklouzl roubík. Přiměla jsem ji, aby si klekla snohama složenýma pod sebou, pak jsem ji převrátila na záda. Kotníky jsem jí připoutala krohům stolu a další dlouhý řemen vedla pod jejím tělem ke kroužku na postroji na temeni hlavy. Pár minut poté, co jsem zabrala za kliku, se řádně prohnula vzádech, až měla hlavu pod zbytkem těla. Napnuté řemeny ji znemožnily jakýkoliv pohyb, takže mohla jen naříkat a kňučet. Myslím, že to pro ni bylo poprvé, kdy byla opravdu svázaná. Předvedla jsem jí bič s prameny ztvrdé gumy. Vyhrkly jí další slzy, které se přidaly k dřívějším, stékajícím jí po čele. S vervou jsem začala zpracovávat její prsa a vyholené pohlaví – to mě opravdu potěšilo. Myslím, že asi za půl hodiny omdlela, ale nedalo se to nijak poznat z toho, že by se přestala hýbat – to tak jako tak nemohla. Zálibně jsem si prohlížela rudé pruhy pokrývající její hruď a stehna a přičichla k potu pokrývajícímu její obličej. Ještě než jsem uvolnila řemeny, zasunula jsem jí do obou dolních děr velké umělé penisy. Když jsem ji vyprostila, navlékla jsem jí do těsné kožené kombinézy. Upevnila jsem jí nohy ke stolu v kotnících, pod a nad koleny, a svázala jsem jí ruce tak, aby je musela nechat v lokti ohnuté.

"Tio, čekají tě perné chvilky. Přesněji řečeno, nerozvážu tě dřív, než za týden. Co ty na to?" Když jsem jí oči zakrývala měkkými klapkami, poznala jsem, že se bojí. Navlékla jsem jí koženou kuklu a pevně utáhla šňůry, dokud se nepřestalo ozývat přidušené mumlání. Pásek přetažený přes ústa jí zarazil roubík ještě hlouběji. Přes klapky na očích jsem jí přetáhla další pruh kůže a na krk připnula silný a vysoký kožený obojek, který ji zbavil poslední možnosti pohybu. Ke stolu byla přivázána ještě několika řemeny.

Byla jsem už dost rozpálená, a i když mě zajímalo, jak dlouho v této pozici vydrží, po hodině mě to začalo nudit. Rozhodla jsem se, že zatímco jí budu sedět obkročmo nad obličejem poté, co jí sundám kuklu a vyjmu roubík, musím vymyslet další, ještě krutější bondáž. Moc se jí nechtělo se do toho dát, tak jsem jí v lízání podpořila: shrnula jsem jí kombinézu z prsů. Vyvalily se ven, protože měla ruce svázané pod zády, a nabízely se mi k čemukoliv. Pomohlo jí občas přetáhnout malou rákoskou.

Teď jsem v ruce držela fotky, na kterých jsem se jí rozkračovala nad obličejem. Nedokázala jsem přijít na to, kdo a jak je fotil, ale prostě tu byly. "Doktorko Lindenová," pokračoval pan Markes, "školíme dívky, které se sem dostanou, aby sloužily svým Pánům a Paním. Některé odmítají spolupracovat, hlavně ty, které sem poslali rodiče, když už nemohli vydržet, jak se chovají. Další to berou jako vzdání se odpovědnosti, i když musí pracovat. Některé si to pak rozmyslí a musíme je přesvědčovat, aby pokračovaly ve výcviku. Proto potřebujeme schopného lékaře, který by se postaral o různá pořezání a zranění, o které tu není nouze. Myslím, že je to práce přesně pro Vás."

Pan Markes se odmlčel a, opřen vkřesle, očekával odpověď. Byla jsem šokována, ale také fascinována. Vždy jsem tajně doufala, že se dostanu k práci, kde využiji své orientace. Tohle vypadalo jako to pravé. "Mohu se na Vás na pár věcí zeptat?"

"Samozřejmě, doktorko Lindenová."

"Budu muset dojíždět?"

"Ne. Poskytneme Vám ubytování přímo v ústavu. Máte sice formálně stanovenu čtyřicetihodinovou pracovní dobu, ale můžeme Vás potřebovat kdykoli. Domníváme se, že bude nejlepší, když budete stále přítomna."

"Jaké úkoly mě čekají?"

"Hmm, nejčastěji budete léčit poranění. Dále budete sledovat stav dívek, které jsou dlouho spoutané."

Cítila jsem, že mě to vzrušuje. "Čemu říkáte dlouho spoutané?"

"Vždy je tu několik dívek, které zrovna musejí snášet přísný trest. Buď jsou znehybněny v kombinéze ze silné kůže, nebo gumy. Podle toho, jak se provinily, tak zůstanou několik dní nebo i týdnů. U dvou jsme použili latexovou hmotu, která se vyschnutím vytvrdí. Visí ve vestibulu už tři týdny. Pomocí elektrických pulsů se staráme o to, aby jim neatrofovaly svaly. Pár skrytých hadiček se stará o zbytek."

Nemohla jsem tomu věřit. Bylo to kruté a přitom mě to vzrušovalo. "Na co dalšího se mám připravit?"

"Propichujeme nejrůznější části těla. Můžete to dělat Vy, pokud budete chtít. Máme stáj s poníky – je to jejich životní role. Samozřejmě, že i tyto dívky se účastní výcviku a budete muset kontrolovat, zda při styku nedošlo k poranění. A nakonec – i když se při bičování vyhýbáme způsobování trvalých poranění, někdy je potřeba určitou dámu ztrestat opravdu důkladně. Hojení těchto zranění budete muset sledovat."

Nedostávalo se mi slov. "Kde to mám podepsat?"

Rychle jsem poznala, že zde nejsem pouze jako lékař. Otrokyně mě musely nazývat Paní a kromě péče o ně jsem je i cvičila. Vešla dívka, hlavu skloněnou. Byla to blondýnka s vlasy po ramena. Měla na sobě to, co většina ostatních – široký nerezový obojek a nic víc. Poté, co jsem nastoupila, jsem zjistila, že má většina děvčat ruce pevně svázané za zády. Tahle nevybočovala z řady – ocelové kruhy na zápěstích, pod lokty a nad nimi. Kruhy na zápěstí a pod lokty byly pravděpodobně svařeny, mezi kruhy nad lokty byla krátká kovová tyč, kterou bylo možno zkracovat pomocí šroubu, což jí stahovalo ramena dozadu takovou silou, že musela vypínat hruď dopředu a udržovat záda rovná. Skvělý postoj. Z papírů jsem zjistila, že je takto spoutaná už šest měsíců. Nejdřív jsem nemohla uvěřit, že to svaly mohou vydržet. Brzy jsem se dozvěděla o úvodní části výcviku, během níž se dosahovalo potřebné ohebnosti ramen a rukou. Tahle byla stejně dobrá, jako ostatní. Mnoho děvčat už nepohnulo rukama několik let. Svaly jim pomáhala udržet ve formě elektroterapie.

Dívka, která stála přede mnou, byla ve skvělé formě. Měřila sto osmdesát centimetrů, byla štíhlá a s vyvinutým poprsím. Všechny dívky při příjmu do ústavu prošly kůrou, kterou vyvinul pan Markes. Od krku níž neměly na těle jediný chlup. Chlupy po masti nejenže vypadaly, ale ani znovu nenarostly. Navíc po týdnu stráveném v ústavu dostaly otrokyně své první kroužky. Ta, která stála přede mnou, měla vetknutý silný kroužek v klitorisu, v bradavkách a v nose. Na rozdíl od běžného piercingu se jednalo o součásti pečlivě promyšleného plánu. Kroužek v nose byl umístěn do nosní přepážky zesílené z obou stran snýtovanými kovovými destičkami. Kroužek bylo možno vyjmout, přičemž v nosní přepážce zůstal zesílený otvor, který bylo možno použít při mučení.

Nadzdvihla jsem dívčinu bradu, řekla jí, ať otevře ústa a vyplázne jazyk. Otvory propíchnuté v jazyku jako poslední se dobře hojily. Tato dívka měla po délce jazyka dvě řady po čtyřech otvorech, do nichž byly vsazeny duté nýty. Zadržovala pláč. Věděla, že až prohlásím, že se jí jazyk zahojil, bude cvičena jako pony. Udidlo, které jí dají, bude přinýtováno do těchto otvorů. Nebude moci promluvit ani slovo. Nemohla jsem se dočkat, až ji uvidím v postroji. Skvělý přírůstek do stáje!

Další dívku přivedla její Paní. Šlo o otrokyni, která byla zalita od hlavy k patě do nové latexové hmoty – další vynález pana Markese. Tato hmota nebránila pokožce v dýchání a bylo možno ponechat ji na pokožce libovolně dlouho. Byla to nádherná černá socha. Vešla do místnosti malými krůčky. Obdivovala jsem, jak chodí po špičkách v baletních střevíčcích, protože jsem věděla, že je poprvé obula před několika týdny. Většina otrokyň si musela zvykat na nové boty, ale tohle bylo něco extra – tolik nepohodlí čekalo jen na ty nejdrsnější. Taša utekla zdomova. První tři dny v ústavu kladla odpor a tak skončila zalitá v gumě. Měla vyholenou hlavu a navíc ji potřeli rozředěnou mastí pana Markese. Nejméně dva roky jí vlasy nevyrostou – jinak by také celou dobu nemohla strávit v gumové kombinéze odlité přímo na tělo. I poté, co jí opatřili latexové oblečení na míru, nezačala spolupracovat nijak nadšeně. Zlomily ji až baletní střevíčky. Neviděla jsem žádnou část původního povrchu jejího těla, kromě očí. Bolest, která znich vyzařovala, svědčila o tom, jak dobře výcvik pokračuje. Střevíčky nebyly z kůže a neměly oblou, ale velmi ostrou špičku, která připomínala spíš druhý podpatek. Prsty v nich musely dostat pořádně zabrat. Okolo chodidla měla obtočenou kovovou kulatinu, která tvořila klec. Aby nemohla dělat dlouhé kroky, měla kotníky v okovech spojené asi deseticentimetrovou tyčí. Latexový povlak obepínal celé tělo a přizpůsobil se všem záhybům. Navrhla jsem, aby jí před nanesením latexu vyňali kroužky z propíchnutých míst těla a po zaschnutí směsi je opět nasadili. Ocelové kroužky na lesklém černém podkladu přímo zářily. V ústech měla objemný roubík, který byl zajištěn širokým pruhem gumy.

"Myslím, že s rukama můžeme pokračovat do druhé fáze," řekla její Paní.

"Prošla zkouškou ohebnosti?" zeptala jsem se. Odpovědí mi bylo kývnutí. Požádala jsem Paní, ať dívku přemístí doprostřed místnosti. Od stropu jsem spustila řetěz a upevnila jej ke kroužku v nose otrokyně, zatímco jí Paní silným lanem poutala kotníky k podlaze. Naviják zabral, řetěz se napnul a dívčina brada se začala zvedat. Neudržela jsem se a pootočila klikou o otáčku navíc. Otrokyně zaúpěla. Pomocí zvláštního klíče jsem povolila šrouby držící okovy na dívčiných rukou. Dívka nepohnula rukama několik měsíců, ale nepokusila se je zvednout. Opatrně je spustila k bokům. Její Paní vyměnila kožený obojek za širokou ocelovou obruč. Ocelové lanko, které jsem předtím připevnila na kroužek na této obruči, jsem dívce spustila po zádech ke kroužku, který se nacházel mezi okovy, kterými měla ruce spoutané za zády. Pomocí navijáku jsem začala lanko zkracovat. Netrvalo dlouho a měla zápěstí výše, než lokty. Až při posledních pár otáčkách klikou se jí zočí vyřinuly slzy a začaly jí stékat po tvářích, potažených lesklou latxovou vrstvou. Chybělo asi patnáct centimetrů a spoutaná zápěstí by se dotkla obojku. Ještě jsme s ní ovšem nebyli hotovy. Zvedla jsem široký kovový pás s pouty na obou koncích. Ukázala jsem jej otrokyni, která věděla, k čemu jej použiji, protože jí uniklo zaúpění. Spoutala jsem jí tím nadloktí a začala je přitahovat k sobě, zatímco její Paní pokračovala v otáčení klikou tam, kde jsem předtím přestala. Přestaly jsme, když se její prsty dotkly obojku. Spojila jsem kroužek na obojku s kroužkem mezi zápěstími a uvolnila jí nadloktí. S výsledkem jsem byla spokojena. Při pohledu zpředu otrokyně nabízela vypjatou hruď. Bylo to velmi sexy, i když jsme zašly poměrně daleko. Postupně jsem se dozvídala, co všechno to se mnou dělá.

"Má tak nádherná prsa," řekla jsem. "Škoda, že je ten latex tak svírá. Co kdybychom jim trochu pomohly?"

"Skvělý nápad!" usmála se Paní a poplácala otrokyni po zadku. "Zlobivá holka, ale baví nás dobře!"

Vzhledem ktomu, jak moc dozadu měla stažená ramena, nemohla nám otrokyně zabránit v tom, co jsme se chystaly udělat s jejími prsy. Do kroužků na bradavkách jsem upevnila lanka vycházející z konců krátké tyče připevněné k navijáku. Táhly jsme, dokud prsy nenabyly tvar kuželů. Samozřejmě, že to nemohlo být příjemné, ale o to šlo. Vzala jsem dvě široká kovová mezikruží, jejichž vnitřní průměr se původně zdál příliš malý. Sledovala jsem, jak se oči otrokyně rozšířily zděšením, když si je prohlédla pořádně. Chystali jsme se jí ta nerezová mezikruží přiložit k hrudi kolem prsů, aby ji stály pěkně od těla. Správnou šťávu tomu dodávaly drobné bodce, které obkružovaly vnitřní stranu mezikruží. Byly vyrobeny z chirurgické oceli a sterilizovala jsem je před tím, než jsem je nasadila. Bodce pronikly vrstvou latexu a vnikly pod pokožku. Taša i přes roubík zavyla. Obě poloviny mezikruží jsem spojila napevno pomocí nýtků a kochala se pohledem na její prsy, nyní vystupující daleko od těla.

Tašina Paní byla spokojená. "To je pohled. Teď vypadá tak, jako když byla nahá." Ukázala mi několik Tašiných fotek z doby, než se dostala knám. Byla na nich ve spodním prádle, nejspíš jí fotil její kluk. Byla tak krásná, mladá, obličej nevinnost sama. Podržela jsem jednu fotku Taše před obličejem. "To bylo. Teď patříš nám." Taša se opět rozplakala. Věděla, jaký osud jí čeká. Odepnula jsem jí řetěz z nosu a Paní si ji odvedla.

Libovala jsem si v drobných pozornostech, kterých se mi dostávalo. Jídlo bylo skvělé, prostředí jakbysmet a na to, že jsem pracovala na plný úvazek, jsem měla velkou volnost. Měla jsem několik osobních otrokyň. Když jsem se vracela do domku, který mi poskytli, vždy bylo vše bez poskvrnky a jedna z otrokyň klečela u dveří. Trvala jsem na tom, aby dívky vykonávaly domácí práce tak, jak byly spoutané, a také mi poskytovaly potěšení. I tak došlo občas na tresty. Nedávno jedna z nich rozbila mísu, kterou jsem dostala jako dárek na uvítanou od pana Markese. Pár týdnů mi za to sloužila jako pes, svázaná v kožené kombinéze, v níž měla nohy přehnuté v kolenou a ruce v loktech – aby si za tu dobu nepoškodila kolena a lokty, po nichž chodila, měla je podložené koženými polštářky. Přes hlavu měla koženou kuklu. Na očích měla velmi tmavé brýle, takže sotva viděla. Okolo krku měla široký obojek, který jí držel hlavu zdvihnutou a bránil jí v tom, aby se ohlédla. Většinu času trávila v psí boudě, nebo kňučela na dvorku. Zvláštní roubík, připevněný svorkami k jazyku, jí dovoloval vyrážet jen štěkavé zvuky.

Ostatní dívky byly nahé, kromě ocelových obručí kolem kotníků a zápěstí, spojených krátkými řetízky. Pohled na mladé dívčí tělo, zdobené pouze kovovými obručemi a kroužky, mě uchvacoval. Vešla jsem do domku a zavřela dveře. Otrokyně mi okamžitě sundala boty a začala mi líbat nohy. Když skončila, šla jsem do jednoho zpokojů zkontrolovat, jak je na tom Tia. Od noci, která následovala po zmíněném večírku, jsem si s ní nepřestala hrát. Když jsem jí poznala, byla sama a sháněla práci. Nestěžovala si, že jsem jí od té doby nerozvázala. Tedy, něco sem tam namítala, ale nikdy se nepokusila utéct. Velmi brzy mi dala najevo, že nechce být spoutaná tak, aby se nemohla ani hnout, takže jsem využila každou příležitost k tomu, aby se jí to začalo líbit. Dnes ráno jsem jí zašněrovala do korzetu. Přes den visela pod stropem. Zápěstí měla připoutaná k lanům a opět ke stropu. Nohy měla spoutané v kotnících, pod a nad koleny. Silné lano jí táhlo za nohy k podlaze, takže se sotva hnula. Již ráno jsem jí nasadila kuklu – čtyři vrstvy kůže jí hlavu změnily tak, že vypadala jako lesklá koule. Hladký povrch narušovaly jen dvě trubičky, kterými dýchala. Protože jsem jí ráno do úst vložila zvláštní houbu, která při kontaktu se slinami pomalu bobtnala, musela jí nyní tlačit čelisti proti kukle strašná síla. Aby se soustředila, zakryla jsem jí oči a zacpala uši. Pak jsem jí nasadila kožený korzet se silnými kosticemi. Byl šitý na obvod pasu padesát centimetrů. Tia sice byla štíhlá, ale ráno měla kolem pasu pětašedesát centimetrů a mezi okraji korzetu zela široká mezera. Stáhla jsem okraje korzetu k sobě, co to šlo a pak na šňůry, které korzet stahovaly, zavěsila vědro. Každých pár vteřin do něj dopadla kapka vody. Když jsem se k ní vecer vrátila, bylo vědro skoro po okraj a už dávno neviselo na úrovni pasu. Bylo na úrovni kolen a okraje korzetu se dotýkaly. Přišla jsem blíž a poslouchala, jak Tia lapá po dechu. Její útlý pas byl nádherný. Prsa s nedávno nasazenými kroužky jí vystupovala z dobře padnoucího koženého korzetu. Rozhodla jsem se, že se navečeřím a pak jí spustím dolů a rozvážu, než budu pokračovat v rafinovaném mučení.

Když jsem opouštěla místnost, ve které jsem zanechala svojí favoritku, usmívala jsem se. U dveří jsem začínající otrokyni - blondýnce připnula vodítko a trhnutím jí naznačila, aby mě následovala. Pobaveně jsem sledovala, jak za mnou klopýtá, když jsem zlehka kráčela do kuchyně.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče