Tato stránka (text původního článku poskytnutého autorem ke zveřejnění nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas!

Autorka si přeje zůstat anonymní, reakce zasílejte na kontakty uvedené na vstupní stránce tohoto webu, rád předám.

DOVOLENÁ ?

Ten rok byl zvláštní již od samého začátku.
Leden přešel v všeobecných oslavách narozenin a setkání se všemi dětmi. Je to jediný měsíc, kdy se u nás vystřídají v několika dnech za sebou všichni, a tak se snažíme se navzájem užít a vypovídat se zase na rok dopředu. Děti se rozutekly a žijí svým životem daleko od nás.
Další dny již probíhaly v rutinním sledu. Teď již konečně máme čas jenom pro sebe a nejsme ohrožováni náhlým příchodem dětí. Občas nás sice vyruší návštěva, ale o to jsou naše hrátky zajímavější. Jediné co nás vyhodí z rytmu, je rozhodnout jak strávíme dovolenou, děti občas udělají pokus, abychom jeli k nim, ale tomu obětujeme pouze pár dnů a jedeme dál.

Letos mě pán sebral naprosto možnost zasáhnout do výběru dovolené. Hned při prvním pokusu o zahájení diskuse (mimochodem jedné z mála, kterou je pán ochoten připustit), mě suše odbyl:
„Vše je zařízeno, tvojí jedinou starostí bude na den odjezdu připravit moje věci na 3 týdny a tobě bude stačit tvůj kufřík z ložnice a dvoje oblečení na cestu.“
Zůstala jsem bezdechu. Jakékoliv další podrobnosti jsem z něj nedostala ani v následujících dnech.
Na dovolenou jsme se vydali v srpnu, bylo nádherné léto, pánovi jsem zabalila raději valnou většinu věcí, protože jsem nevěděla kam vlastně jedeme. Mně pán na cestu připravil jednoduché propínací šaty z hrubého plátna. Tyto šaty mi vždycky přikázal obléknout na vycházku do lesa, pro jednoduchost manipulace s nimi. Kufřík jsem měla dát na zadní sedadlo. Vyrazili jsme na jih republiky.
Moje nervy byly napjaté k prasknutí, protože se bavil o tom co jsme cestou zažili a viděli, naše jízda krajinou spíš připomínala výlet než, cestu na dovolenou, žádné plánování co budeme dělat, co nás čeká. Na moje naléhání jsem dostala jedinou odpověď : „Vše je zařízeno a dohodnuto, TY budeš jenom poslouchat. Tato dovolená je dárek pro tebe.“
Cestou jsme zastavili na oběd a posléze i na nákup. V restauraci jsem zažila další šok, když mi pán dovolil vybrat si jídlo podle své chuti, s tím že je to dlouhou dobu poslední jídlo, pak že stejně budu ráda žrát co mi kdo předhodí. Nákup v obchodě mi byl záhadou, kupovali jsme jenom různé lupínky, piškoty, sladkou rýži co mají rádi děti (žrádlo to rozhodně nebylo) a alkohol pro pána.
Po ujetí několika málo kilometrů jsme zabočili do lesa na soukromou cestu. Dostali jsme až před velkou bránu a zajeli jsme na parkovišťátko před ní.
Pán odešel k bráně, evidentně již věděl co má dělat, choval se naprosto suverénně.
Na tomto parkovišti se najednou začal plnit jeden z mých ulítlých nápadů, které jsem popsala již před několika lety - chtěla jsem strávit dovolenou jako zvíře ve výběhu, být cvičena a předváděna před ostatními, být chována společně s dalšími „zvířaty“, a co hlavně být vycvičena k naprostné poslušnosti a oddanosti k pánovi, být trestána na „veřejnosti“.
„Vystup“ pán mě vytáhl z auta, zůstala jsem celá zděšená stát. „ Svlékni se do naha.“ Vzpamatovala jsem se, až když jsem dostala první ránu bičíkem. Do té doby jsem nepostřehla, že by byl bičík někde připravený. Později jsem zjistila, že byl připravený na bráně s propozicemi. Dostala jsem na krk těžký, těsný obojek s velkými ostny a masivním řetězem jako vodítkem. Na kotníky a zápěstí jsem si připevnila kožené pásky s oky. Přes oči škrabošku.
Pán mě odvedl k bráně, kde jsem si musela kleknout na všechny čtyři, a povídá:
„Teď se smíš se mnou rozloučit a naposledy promluvit, od této chvíle jsi fena, se VŠÍM co s tím souvisí. I když budeš tázána jsi od této chvíle zvíře - nemluvíš.“
Pak mě zamkl zámkem u řetězu ke sloupu, nasedl do auta, brána se otevřela a on jí projel. Zůstala jsem sama, neviděla jsem a začala se bát. Nevím jak dlouho jsem u sloupu byla, utéct jsem nemohla. Vzbudil mě proud studené vody, k mému zděšení jsem zjistila, že nejsem u sloupu přivázaná sama. Po několika ranách bičem jsem byla nahnána k autu, do kterého jsem musela po čtyřech nalézt. Chtěla jsem se postavit, ale další rána bičem mě srazila zpátky. Stále jsem měla škrabošku, vůbec jsem nevěděla kam nás vezou. Při vystupování z auta mi strhly z očí škrabošku, byla jsem oslepena ostrým světlem z velice dobře osvětleného dvora, obehnaného vysokou zdí, kde již postávali naši pánové a paní a dobře se bavili. Okolo již byla tma. Na ploše dvora byla vyznačena místa, kam patříme. Byl to vlastně úvodní nástup, kde jsem byli náležitě předvedeni ostatním. Součástí předvedení byla i veřejná „lékařská“ prohlídka včetně přeměřování a vážení, několikanásobného klystýru a výplachu močového měchýře trubičkou. Na otázku jak se jmenuji, pán sice odpověděl správně, ale velitelka ústavu nejspíš nechtěla rozumět a s nadšením po pánovi jako opakovala: „ Á fenka Píča to je opravdu trefné jméno, jsi skvělý pán.“
A v té chvíli jsem věděla, že budu mít nejtvrdší podmínky ze všech. Velitelka se zhlédla v mém pánovi a chtěla si ho naklonit.
MY (tedy obyvatelé místního zvěřince) jsme byli postupně stavěni zády ke zdi, pod námi bylo mřížoví kanálků, bála jsem se že budeme ostříkáni hadicí,protože potřebujeme po cestě umýt atd. Skutečnost byla tvrdá. Snad hodinu jsme byli podrobováni jak ručnímu mytí, tak stříkáni hadicí. Tato procedura byla ukončena připnutím těžkých řetězů, vzájemně mezi všemi oky pout. Řetězy stále chrastily a hlavně naprosto pořád překážely. Následovalo tzv. kolování po dvoře - chodili, lezli nebo jsme se podle příkazů plazili po dvoře. Páni se usadili na kryté verandě ke společné zábavě. Chtělo se mi strašně spát a měla jsem hrozný hlad. „Vysvobození“ přeci jenom přišlo - dostali jsme do misek jakousi záhadnou tekutinu, vyhledala jsem pána s dotazem v očích, zda se mám odvážit to pít, jenom zvedl ukazováček a nejbližší dozorce mě přesvědčil, že to vypiji. Držel mi nohou hlavu v misce, tak dlouho dokud nebyla miska suchá. Na noc byla veškerá zvěř nahnána do jedné stáje a přivázaná ke kruhům ve zdi. Okamžitě jsem usnula, naprosto vyčerpaná.
Budíček pro zvířata byl ráno při rozednění (snad mezi 3 a 4 hodinou). Kravky byly podojeny - vakuovým přístrojem na vemena, koňům bylo odebráno semeno pro místního veterináře – specialista- lékař pro místní zvěř. Já jsem dostala náhubek a dlouhý řetěz a musela jsem běhat podle brány, přivázaná k lanku a štěkat na všechno co se hýbe. Těsně za hranicí dosahu řetězu byla postavena miska s tekutinou. Nesnažila jsem se k ní dostat, ale dozorce byl jiného mínění. Dobře mířenými kopanci mě nasměroval do misky a přidržel. Během dopoledne jsme již všichni věděli, že to je „vyprazdňovací“ tekutina. Jedna kravka po ní i zvracela - musela k veterináři a byla izolována v karanténě.
Karanténa - byly malé drátěné klece v rohu dvora, pod střechou , soustavně pod nimi proudila voda, která oplachovala bacily.
Pánové se sešli během dopoledne k našemu předvedení a kontrole. Všechna zvěř byla sehnána před verandu a pánové nám přinesli misku se žrádlem. Můj pán mi přinesl piškoty v sladkém mléce. Bylo to moc dobré, ale tekutina z rána brzo udělala své a já zase měla hlad. Až do večera byla k dispozici jenom voda. Pán mě po celou dobu mého krmení škrabal za ušima a poplácával po těle, ptal se mě jestli se mi tu líbí, mohla jsem jenom poštěkávat. Odporovat nebo snad žádat o ukončení neexistovalo - zapomněla jsem uvést, že jsem doma podepsala prohlášení, že na tuto dovolenou odjíždím z vlastní vůle a předčasný odjezd z mého zavinění bude znamenat následný výprask 100 nekompromisních ran rákoskou a za 30 dní 100 zrovna takových ran řemenem bez připoutání. Věděla jsem, že něco takového nemůžu vydržet, proto musím být na dovolené poslušná všech příkazů.
Po snídani byla všechna zvířata sehnána do houfu a zadním východem ze dvora jsme vyšli ven do lesa, který patřil ke statku a byl obehnán vysokou zdí a plotem. Kravky a koně byly zapřáhnuti do vozíků a vezli náklad dále do lesa. Mě vedl můj pán na řetězu, byla jsem šťastná, bylo mi dobře u nohou mého pána. Došli na „cvičák“. Pán mě předal dozorci a šel se posadit na verandu srubu a dal se do popíjení a zábavy s ostatními.Po prvním absolvování dráhy pro výcvik psů se mi zdálo o čertech, byla jsem napůl mrtvá, ale musela jsem po několik hodin stále kroužit po dráze podle příkazů dozorců a jejich neustálým pobízení bičíkem. V poledne mě přivázali s ostatními ke stromu a pánové odešli všichni pryč. Odpoledne výcvik pokračoval cvičením v uposlechnutí příkazů pána tak jako skutečný pes, který byl cvičen současně se mnou. Psa chválili, mě ani jednou. Pánové měli vlastní program nerušený naší přítomností. Večer byl opět kontrolní nástup s krmením, veterinářovou prohlídkou, kravky byly dojeny, koně odevzdaly semeno pro potřeby vědy a já jsem musela předvést výsledky dnešního výcviku, s nezbytným mytím a ......... zúčtováním trestných bodů. Nikdo ze zvířat netušil, že někdo něco počítá. Na vratech dvora byl odkryt místní seznam, podle kterého nám byl udělen trest. Na mě připadlo - připuštění se všemi koňmi následující den ráno před očima všech přítomných !!!!! .
V noci jsem vůbec nemohla spát, to jsme si s pánem nedomluvili.
Ráno s rozednění jsem byla vyhnána ze stáje a byla jsem připoutána v úzké ohradě pro dojení kravek. Tak jsem v kleče zůstala až do nástupu všech zúčastněných. Některý z dozorců přečetl rozhodnutí vedení statku o výměně trestu - v této ohradě jsem měla být připoutána až do večerního nástupu s postupnou aplikací mučících přístrojů na prsy, pysky a příslušné otvory, od vakuové pumpy na dojení, vytahování pysků a bradavek závažími a vyplňování obou otvorů čímkoliv dráždivým nebo nepřirozeně velkým, zvláštním bodem bylo přikládání elektrické výbojky na citlivá místa po těle, snad nejkrutější bylo její zavedení do vaginy a spuštění na plný výkon po pátém orgasmu jsem opět omdlela tak jako během dne již mnohokrát. O jídle jsem si mohla nechat jenom zdát. Za to vodu a jiné většinou nechutné tekutiny do mě lili takřka nepřetržitě. Před večerním nástupem jsem byla upoutána za roztažené ruce a nohy mezi sloupy na dvoře.
Byla jsem hlavním bodem nástupu, moje mučení se prolínalo celým večerním děním. S úvodním slovem vystoupila velitelka: „ Zde máte všichni názorně předvedeno, jak se trestá jakékoliv odporování určenému a zde stanovenému režimu. Jistěže vám vyhovíme, ale vy toho budete stokrát litovat, že „PÍČO“. „ Poslední slova již křičela. A již jenom pokynula dozorcům. Dva vzali do rukou hadice a stříkali mě vodou dokud jsem nezačala křičet a prosit o slitování. Dostala jsem roubík a závaží na prsy a pysky, tak jsem musela být, dokud nebyla všechna zvířata nakrmena.
Závěrečným bodem byl výprask od mého pána, musel ho vykonat sám, protože i on přestoupil zdejší zákony, tím že se za mě přimlouval.
Výprask musel být tvrdý, každá rána musela zanechat vlastní stopu, na závěr byly přepočítány a případně doplněny, jejich počet byl určován během výprasku postupným házením kostkou všemi pány, dozorci a velitelka házela 3x. Body byly sčítány a zaznamenávány na tabuli, pro kontrolu a také pro další případné exekuční výprasky, protože žádný následují nesměl být menší. Po ukončení jsem byla sundána ze sloupů, nohy a ruce mi opětovně spoutali řetězy, dostala náhubek s roubíkem a škrabošku a jedna z kravek, která měla být za trest z tohoto dne zapřáhnuta do vozíku a vozit do půlnoci plný vozík okolo dvora, ale protože jsem po upoutání nemohla chodit, odvezla mě místo toho za doprovodu dozorce až na druhý konec panství. Tam mě vyhodili z vozíku a odjeli. Já jsem měla celou noc na to, abych se slepá a svázaná vrátila na dvůr a jakkoliv na svůj návrat upozornila svého pána, který mi pak mohl dát nažrat.
Bloudila jsem, nejprve jsem se snažila jít podél zdi, ale až po delší době mi došlo, že dvůr je někde uprostřed. Brzy jsem byla strachy šílená, měla jsem hlad, celá jsem se třásla. Snad jsem ztratila vědomí nebo jsem jenom usnula, vzbudila mě bouřka a lijavec.
Nepodařilo se mi do rána vrátit.
Ráno mě nechali hledat dozorcem se psem. Musela jsem po čtyřech před ním, poháněná karabáčem, přímo cestou necestou až na dvůr. Přihnal mě uprostřed probíhajícího nástupu, můj pán tam snad byl. Nevím měla jsem neustále škrabošku na očích. Musela jsem si lehnout na zem a za řetězy mě upoutali za roztažené ruce a nohy daleko do stran. Jediná příjemná změna byla sundání roubíku a strčení trubičky s lahodným pitím do pusy a její připevnění snad řemínkem. Tak jsem strávila další den. Během dne jsem se několikrát počurala, vždy jsem si vysloužila ostříkání hadicí. Večer před nástupem sama velitelka můj trest ukončila a já se mohla jít osprchovat do normální sprchy, kde mě k mé velké radosti navštívil pán. (Byla to další zkouška – stále jsem totiž nesměla promluvit.) Pán mě, ale zachránil, protože do sprchy vstoupil s prstem výmluvně přes rty. Měli jsme za sebou tři dny, bála jsem se pomyslet na to co mě ještě čeká. Pánové a paní se sešli ten večer při tanci a zábavě na otevřené verandě. MY ZVĚŘ jsme měly pevné obojky a náhubky, vodítka a nezbytné řetězy na nohách a rukou. Byli jsme upoutáni před verandou a páni postupně losovali lístečky, z jednoho poháru naše jména a z druhého trest (tedy zábavu).Z kraje večera jsem se nahoru dostala pouze jednou – na malé pysky mi navěšovali závažíčka na velice pevně připnuté svorky, tak dlouho dokud neupadly. Za to, že jsem nekřičela jsem dostala trochu tvrdého alkoholu do misky na zem, následek na sebe dlouho čekat, byla jsem hezky připitá. Velitelka ústavu si toho všimla, nechala mi nalít ještě jednou a potom mě vyvolala až jako poslední číslo programu. Postupně z druhé nádoby losovaly zbylé lístky a dozorci na mě všechny nápady prováděly pod přísným dohledem velitelky. Pán celou tuto „zábavu“ fotil.
Ještě nyní, když píši zprávu z této dovolené jsem vzrušená vzpomínkou na nezměrné utrpení mého těla i duše. Tyto fotografie jsou jedny z nejlepších v našich albumech.
Během večera jsem byla podrobena výslechu inkvizitora, svázána do naprosté bezmoci, musela jsem během hodiny vypít tři litry různých nápojů, další hodinu jsem neměla ani ukápnout, prsy, pičku a zadek mi zalili postupně voskem, všichni losovaly počet ran výprasku, který mi každý přítomný udělí, musela jsem poskakovat se zavažíčky na jazyku a bradavkách, dostala jsem vakuové nástavce na bradavky, malovali po mém těle injekční stříkačkou. Zlatým hřebem programu bylo mé upoutáni vodorovně mezi ohradu pro kravky a roztažení nohou a rukou do stran.
Do zadní dírky jsem dostala „večeři“ – feferonku, do přední dírky robertka. Tak skončil další den.
Čtvrtý den ráno jsem byla opět připoutána na lanko před bránu a musela jsem pobíhat a štěkat. Den byl krásný, byli jsme celý den s pánem na cvičáku a nikdo si nás nevšímal. Ale večer mě byly sečteny trestné body. Byla jsem poskytnuta ostatním pánům k volné zábavě na tento večer.
Pán odjel s velitelkou mimo statek. Zase celý večer losovali lístečky, lili do mě alkohol. Postupně jsem musela projít vším co bylo zapsáno, ale v daleko brutálnější formě. Nebudu nic nalhávat – pička mi za celou noc nevyschla. Pán se vrátil nad ránem, venku již začalo svítat, zrovna ve chvíli, když se rozhodli mě pánové osobně připustit přivázanou v ohradě na dvoře. Byly usměrněni, ale já jsem v ohradě již přivázaná zůstala.
Později pán přiznal, že celé noční dění sledovali s velitelkou z jiného hotelu, patřícího také ke statku. Pátý poslední den mělo skončit mé „utrpení“. Celý den jsem strávila s dozorci a cvičiteli, kteří stále dokola prověřovali a prohlubovali můj výcvik k poslušnosti. Asi jsem prošla dobře, protože při večerním nástupu, po předvedení a veterinářově prohlídce, jsem byla „odměněna“ jenom 10 ostrými od velitelky. Ale ona se rozhodla mi udělit poslední lekci, na kterou hodně dlouho nezapomenu. Nechala si mě až nakonec všech exekucí, až na půlnoc jako zlatý hřeb společného večera. Těsně před půlnocí se na mě vrhli dozorci a odtáhli mě doprostřed sálu ke kruhům v podlaze a ve zdi. Už jsem na nich několikrát byla upoutána, a teď jsem se jenom při představě té hrůzy udělala poprvé. Přivázali mě a velitelka strhla ubrus z přistaveného stolu.
S radostí v hlase začala vyvolávat do sálu „ a teď všichni budete mít potěšení sledovat závěrečnou odměnu pro nejlepší „zvíře“, které jsem tu tento kurs měli. Udělím jí s vaším laskavým svolením sama. Fena „Píča“ bude odměněna 10 ranami, a to každou zde na stole připravenou pomůckou, a nyní jsem se udělala podruhé, z pičky už mě ukáplo na podlahu. „Á „Píča“ už nám teče“ vykřikovala dále velitelka a vzala do ruky rákosku. Rány to byly šílené, jenom ten svistot než dopadly, budil hrůzu a pán to všechno fotil. Křičet jsem začala při třetí desítce vyplácené originální plácačkou, každá druhá desítka byla provedena holou rukou. Následovaly – důtky, důtky s uzlíky, pravítko, kabel, bičík, …. Někde uprostřed jsem se počurala, a když paní brala do ruky dlouhý bič, udělala jsem se znova, už ani křičet jsem nemohla. Dostala jsem hodně přes sto ran. Myslíte si snad, že velitelka se spokojila s mým seřezáním do naprostého zlikvidování. Po dopadu poslední rány holou rukou zvolala: „Nyní přineste léčivou koupel pro naší „píču“. Dozorci přivezli na kolečkách velký kontejner, …. plný kopřiv . Přes mé vyčerpání jim dalo hodně práce mě dostat dovnitř, i když jsem si vysloužila další bolestivé rány. Druhý den po ranním nástupu jsme odjížděli ze statku na další 2 týdny dovolené, a já jsem ležela nahá vzadu na sedačkách na břiše. Až v autě za branou mě pán poprvé dovolil promluvit. Vytáhl mě na parkovišťátku ven z auta, musela jsem si kleknout na kolena a poděkovat.
Poslední slova pána o takto stráveném týdnu byla: „jseš vážně blázen, ale zbožňuji tě za to.“
Spousty krásných chvil jsme pak strávili v zimě nad prohlížení a probírám fotografií a videozáznamu darovaném velitelkou.
Vyjeli jsem na cestu, ujeli jsme sotva dva kilometry a stáli jsme před stejnou branou jako před týdnem. – Propadla jsem panice. Snažila jsem se utéct z auta. Pán s tím počítal napřed a uzavřel mi dveře dětskou pojistkou. Až když jsme dojeli před chatu v lese a ní byla velká cedule NATURISTŮV RÁJ, částečně jsem se uklidnila, vzápětí jsem si uvědomila jak vypadá moje pozadí. Ale během dne jsme zde sešli s takřka všemi lidmi z předchozího týdne a společně jsme odpočívali po prožitém výcviku. Pán mě ovšem celý týden udržoval v naprosté poslušnosti a piloval co jsem se naučila. Byla jsem dál jeho fena, ale teď již pod svým jménem. Bylo by to krásných nahých 14 dní v lesích daleko od civilizace až na …..
Byla středa druhého týdne, ještě byla tma, když k nám do pokoje vtrhla policie, vytáhla mě nahou z postele. Nesměla jsem se obléknout, jeden z policistů mi zacvakl pouta na rukou, do pasu mi připoutal pás tzv. medvěda a mezi kotníky jsem dostala také krátký řetěz, poté mě srazil na kolena a s hlavou u země jsem musela vyslechnout obvinění z týrání a zabíjení zvířat. Naprosto absurdní. Nestačila jsem si všimnout co se dělo s pánem. Hodili mi na hlavu hrubý pytel a odvedli k autu.

…… Byla jsem zpestřením zábavy v EXTREM CLUBU .