Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Autor: Milkov. Chcete také přispět? Napište na adresu uvedenou nahoře na vstupní stránce tohoto webu.

Tato konkrétní stránka byla autorem poskytnuta ke zveřejnění na mém webu (kromě jiných) a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno.

Galvanoplastická výroba elektrod obecného tvaru

Obrázek


Hotová vaginálka

Pomocí dále popisovaného postupu lze zhotovit elektrodu takřka libovolného tvaru (viz obr.), a to s jediným omezením - vyrobíte pouze unipolární elektrodu - pro zhotovení elektrody bipolární či multipolární se tato metoda nehodí. Celý postup je dostupný i amatérovi, jisté znalosti z oblasti galvanoplastiky nejsou na škodu.

Nejprve ve zkratce - z vosku vymodelujeme požadovaný tvar elektrody, naneseme na ni grafit, omotáme jemným drátkem, ponoříme do galvanické vany, vyloučíme cca 1,5 mm mědi, vyndáme, vytavíme vosk, zalijeme dektakrylem a poniklujeme či pochromujeme. Komu tento postup stačí, nemusí číst dál, pro ostatní následuje popis podrobnější.

1. Voskový model.
Požadovaný tvar elektrody je třeba vymodelovat z vosku. Speciální modelářské vosky nejsou příliš dostupné, nicméně z bílých hladkých svící, parafínu a včelího vosku lze po několika pokusech získat materiál s požadovanou plasticitou. Ten si na vodní lázni ohřejeme na cca 40 stupňů a vymodelujeme požadovaný tvar. Lze vytvářet jak talířkové elektrody, tak elektrody plošné, vkladatelné či elektrody s koncentrátorem. Dobrým tématem pro začátek je krátká vaginálka s límcem. Ruce si natřeme glycerínem, aby se vosk nelepil a podobně jako z plastelíny vytvoříme požadovaný tvar. Pro dosažení hladšího povrchu si v poslední fázi pomůžeme fénem, kterým se dá povrch dobře otavit. Aby se polotovar dobře držel, lze voskové těleso nasadit na dřevěnou tyčinku.

2. Pokovení.
Práškový grafit rozmícháme v lihu na kašičku s konzistencí, připomínající řídký med. Měkkým štětcem naneseme na povrch polotovaru a necháme vyschnout. Přebytky grafitu opatrně odstraníme. Při práci doporučuji jistou dávku opatrnosti, práškový grafit _NEUVĚŘITELNĚ_ maže. Vyschlý povrch omotáme rovnoměrně měděným drátkem (měla by vzniknout síťka s velikostí oka asi 2x2 cm) a zavěsíme do galvanické lázně. Pokovení provádíme ve dvou fázích - pro první potažení povrchu použijeme lázeň v následujícím složení:
1000 ml destilované vody, 50 ml etylalkoholu, 10 ml kyseliny sírové, 200 g síranu měďnatého vše v nejlepší čistotě, jakou seženeme (i když technická čistota postačí). Teplota lázně je 18-25 stupňů, hustota proudu 1 A na čtvereční decimetr
Po vytvoření souvislé vrstvy mědi přeneseme polotovar do galvanoplastické lázně se složením: 1000 hmotnostních dílů destilované vody, 340 dílů modré skalice, 2 díly kyseliny sírové Lázeň udržujeme při teplotě 25-28 stupňů, hustota proudu činí 5-8 A na decimetr čtvereční.
Vyloučíme cca 1,5 až 2 mm mědi - podstatné je, aby se po vytavení vosku povrch nedeformoval.

3. Výplň.
Polotovar vyjmeme z vany, opláchneme tekoucí vodou a usušíme. Pak jej nahřejeme a vytavíme vosk. Zbytky vosku, které přilnuly k vnitřku elektrody odstraníme benzínem nebo trichloretylenem. K elektrodě zevnitř připájíme přívodní vodič - místo se bude lišit podle uvažovaného použití elektrody. Prostor, který v polotovaru vyplňoval vosk nyní zalijeme vhodnou zalévací hmotou - osvědčený a snadno dostupný je třeba Dentacryl. Zálivka pouze dodává elektrodě požadovanou mechanickou pevnost, proto nemusíme hledět na bubliny.

4. Finální úprava.
Elektroda v tomto stupni výroby vypadá DOBŘE, ale rozhodně varuji před jejím používáním v tomto provedení. Galvanicky vyloučená měď je relativně pórovitá a NEPODAŘÍ se vám udržet elektrodu nezoxidovanou. A měděnka je jedovatá... Hotovou elektrodu proto doporučuji pokrýt nějakým lépe udržovatelným kovem.

Třeba niklem.
Triviální metodou je bezproudé niklování Niklíkem, ale výsledek je také triviální. Lepší je vyloučení matového niklu a jeho následné vyleštění. Zde je návod:
218 gramů síranu nikelnatého, 47 gramů chloridu nikelnatého, 31 gramů kyseliny borité, vše doplnit vodou do litru. Niklujeme při 60 - 70 stupních, pH lázně 5,2-5,8, hustota proudu od 1,5 do 5 A/dm2, podle požadované zrnitosti.
Pro tvrdé niklování se lépe hodí následující lázeň:
150 g síranu nikelnatého, 20 g chloridu amonného, 25 g kyseliny borité a voda do 1 litru. Teplota lázně by neměla přesáhnout 60 stupňů, pH je 5,6-5,9, proudová hustota 2,5-5 A/dm2.

Nebo chromem?
Dekorativní chromování se provádí v lázni ze 400 g anhydridu chrómu, 4 g koncentrované kyseliny sírové a litru vody. Teplota lázně se může pohybovat v rozmezí 25-65 stupňů a pozor, požadovaná hustota proudu je 20-50 A/dm2. Pokud požadujeme trvdý povrch, snížíme množství anhydridu na 250 g a podíl kyseliny na 2,5 g, parametry lázně zůstanou stejné.

Věnujte jí stříbrnou elektrodu !
Tedy postříbřenou, ehm... Ale špatně se udržuje. Pro galvanické stříbření použijte následující elektrolyt:
40 g chloridu stříbrného, 200 g ferrikyanidu draselného („červená krevní sůl“), 20 g hydrouhličitanu draselného a opět voda do litru. Pokovení probíhá při teplotě 20-80 stupňů a hustotě proudu do 1,5 A/dm2. ALE POZOR, proces vyžaduje stříbrnou anodu ! Při uměřeném používání vyhoví i stříbrná lžička z bazaru.

A co třeba zlato ?
2,65 g chloridu zlatného (ví někdo, kde ho sehnat? (*) viz konec článku), 40 g červené krevní soli, 25 gramů jedlé sody. Všechny složky v uvedeném pořadí rozpustit v 300 ml destilované vody a po rozpuštění doplnit do litru. Proces probíhá při 20 stupních a proudové hustotě do 1 A/dm2.

Hotovou elektrodu je třeba vyleštit. Můžeme použít submisiva, kterému přidělíme hrubý filc, zubní pastu a dostatek času, nebo se stejné činnosti ujmeme sami. Zrcadlový lesk závisí na pečlivosti natažení mědi a čistotě lázní. Se slušným polotovarem lze docílit zrcadlového lesku (na odraze žárovky je dobře rozpoznatelné vlákno) asi po dvou hodinách ručního leštění. U některých tvarů pomůže vrtačka, jindy se vyplatí upnout elektrodu do svěráku a leštit dlouhým pruhem izolační plsti, používané pro izolaci potrubí s teplou vodou. Jako abrazivum poslouží zubní pasta nebo olejové lešticí pasty.

A na závěr prémie pro ty, kteří dočetli až sem - pokud potřebujete bipolární elektrodu a líbí se vám tato technologie, vyrobte si poloviny elektrody trochu modifikovaným způsobem.

Z plastelíny vymodelujte otisk pro polovinu elektrody. Vnitřek otisku pokryjte grafitem a pokovte mědí podle shora uvedeného postupu. Připájejte vodič a zalijte polotovar dentakrylem. Po zatvrdnutí vyjměte z formy a pokryjte ušlechtilým kovem. Takto zhotovte obě poloviny a slepte je dohromady přes distanční vložku, třeba pertinaxovou. Vložku použijte radělji menší a vzniklý šev zaplňte vhodnou zalévací hmotou. Až v této fázi elektrodu vyleštěte.

Eleferno je jedním z mála webů, které vydržely (pokud vím) v nepřetržitém provozu od časů stažení tohoto webu až do dnešního obnovení. Milkovovi je nejen za teorii, ale i za praktické předvedení elektra na mnoha srazech vděčná spousta úchylů.

Pozn. Tom:O dva roky později jeden z mých čtenářů k výše uvedené hvězdičce dodává:
Vážený pane, hledal jsem trochu infirmací o galvanoplastice a narazil jsem na Vaše stránky, kde se dotazujete, jak získat chlorid zlatný. Obdobný recept na pozlacení jsem našel v knize ZLATNICTVÍ, autor K. Täubl, polytechnická knižnice II. řada sv. 31 rok vydání 1976. Tam je tento recept:
Východiskem k pozlacení je chlorid zlatitý (ne zlatný), který se získá rozpuštěním čistého zlata v lučavce královské (3 díly kyseliny solné (nemá to být sírová?) a 1 díl kyseliny dusičné), odpařením lučavky a vysušením z 1 g zlata získáme 1,5 g chloridu zlatitého.
Z několika receptů zlacení uvádím tento, nejblížší vašemu:
Ve 3/4 litru horké vody se rozpustí 20 g žluté krevní soli, 20 g uhličitanu draselného, 20 g kuchyňské soli a ve 1/4 l vody se rozpustí 2 g chloridu zlatitého. Oba roztoky se slijí a svaří. Napětí je 2,1 V (anoda 10 cm od předmětu), hustota proudu 0,15 A na dm čtvereční. Sám jsem to nezkoušel, snad Vám to bude k něčemu.
S pozdravem M. N.

Rozmanité jsou cesty na mé stránky. Budiž M. N. čest a sláva za mail psaný k věci. Konec pozn. Tom:

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče