Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Autor: Dr. Charles Forbin

Překlad: (c) 2001 Tom

 

Díky službě Paní Minx a Ay’eshe mě lidé považují (podle mě neoprávněně) za experta na D/s vztahy. Podělím se s vámi o svůj názor. Dostávám hodně dotazů, e-mailem nebo při osobních setkáních, na téma: jak se s Paní Minx vyrovnáváme s tím, že spolu žijeme nastálo, jak jí dokážu sloužit 24 hodin denně atd.

Odpověď? Jednoduchá – vůbec to tak není.

Možná vám to zní suše, ale tak jsem to nemyslel.

Paní Minx má dost svých starostí, a já jsem na tom podobně. I když se naše životy protínají, ona má stále svůj a já také.

Někdy ji dlouho vůbec nespatřím, má práci, je pryč, nemá čas, nebo se sejdeme jen na chviličku. Povečeříme a popovídáme si.

Mění to snad něco na tom, že jsem se jí oddal? Ne.

V poslední době jen málokdy realizujeme nějakou scénu, ale když už na to dojde, vždy to stojí za to.

 

A teď to přirovnám k tomu, jak na tom jsou paní G. a její submisiv. Dlouhé měsíce se scházeli a pak se rozhodli, že budou žít ve společné domácnosti.

Jak jsem slyšel, dělají to teď daleko méně často, než dřív.

Proč?

Je to snad tím, že by teď měli víc starostí běžných párů, než dřív? Nebo už jejich vztah není tak vzrušující, protože bydlí pohromadě?

Já sám to zažil: bydlel jsem s Paní, vlastní manželkou, a rozhodně vám řeknu, že v okamžiku, kdy svou Paní poprvé ráno pozdravíte, když má ještě rozcuchané vlasy, na sobě župan, táhne jí z úst, je to dost odlišné od toho, co byste čekali: kožené oblečení, perfektní účes a medově vonící dech.

Jen tak na okraj, teď jsem nemluvil o Paní Minx.

 

Pokud jde o paní G. a jejího otroka, museli si nejdřív zvyknout na to, co vlastně znamená žít spolu "ve zdraví i v nemoci, v chudobě i v bohatství”. Dobrý D/s vztah musí být poskládán ze spousty věcí, v něčem je silnější než "normální” vztahy, v něčem je křehčí.

Paní G. navrhuje počítačové programy – má vlastní firmu. Její submisiv pracuje jako účetní ve stavební firmě.

Paní G. může pracovat, kdy chce. On ne.

Takže se oba musí snažit udělat si čas, pokud si chtějí hrát.

Jak jsem se doslechl, oba se stále snaží.

 

Pokud nežijete s Paní nebo s Pánem, je každá chvilka, kterou můžete trávit v jejich společnosti, vyznamenáním.

Jestliže s nimi žijete, může vám začít připadat, že vám takové chvilky "dluží”.

To je začátek konce.

 

Další příklad: budu vám vyprávět o své známé, která se zapletla s "pánem snů”.

Vykašlala se na práci, opustila manžela a přestěhovala se o dva státy dál.

To bylo v srpnu. V říjnu byla zpátky.

Měla štěstí: manžel ji tak miloval, že ji dovolil se vrátit.

Proč se vrátila?

"Když on pořád chtěl, pořád jsem musela vystupovat v submisivní roli, a to jsem nezvládala.”

Zjistila, že mezi hrátkami konanými o víkendu nebo na které měla náladu, a dlouhodobým setrváním v roli je velký rozdíl.

Můžete si říct: nebyla dost submisivní, nebo on nebyl dobrý pán.

Možná je to trošku z jednoho i druhého soudku.

Dominant musí jako pán sledovat, zda jsou naplňovány submisivovy potřeby, stejně jako dominantovy tužby.

Tím, že dával svým touhám větší váhu, než jejím potřebám, dovedl vztah k nezdárnému konci.

 

Paní Minx mé potřeby chápe. Pokud nemůže vyhovět, kvůli časové zaneprázdněnosti nebo z jiných důvodů, nechá mě sloužit jiným, aby má potřeba sloužit ženám došla uspokojení.

Sloužím Ay’eshe, a to znamená, že musím svou lásku k mé Paní dokázat třeba i tím, že skvěle posloužím jiným paním.

Občas chodíme na večírky, kde má Paní předvádí, co dovede, na jiných otrocích. I když jsem prošel výcvikem, vadí mi to, protože bych chtěl sám být středem její pozornosti, jako je jím ona pro mě.

Ale pak se ovládnu, připomenu si, o co jde – v širším měřítku.

Ano, právě zpracovává jiného otroka. Ale jsem to já, kdo ji zná i z jiné stránky, než jen jako nesmlouvavou Paní Minx.

Je to má výsada, sdílet s ní tuto, pro jiné zapovězenou stránku její osobnosti.

Na otázku, jak se vyrovnat s nepřetržitou službou, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, máme jedinou odpověď: nepřehánět to s nepřetržitostí.

Pokud mi není dobře, bere se na to ohled. Pokud Paní nemá svůj den a měli jsme se sejít, scéna se nekoná.

Bereme ohled na nálady a potřeby druhého. Třeba se jen sejdeme, popovídáme si, dáme si večeři v thajské restauraci a já ji doprovodím domů.

Při rozhovoru vůbec nemusíme přivést řeč na Scénu, na to, že se poddávám.

Probereme třeba hudbu nebo filmy, rodinu.

Ale přitom všem Paní souhlasí s tím, že ji posloužím a že se jí podřizuji.

Nikdy to nebude jinak, nikdy to neskončí, oba to bereme jako východ Slunce, jako příliv a odliv.

Jak to vysvětlit? Dořeknu, co jsem už dříve začal, Angličané si to slibují při svatebním obřadu:

 

"Milovat jeden druhého, vážit si ho, poslouchat jej, dokud nás smrt nerozdělí.”

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče