Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Vyjížďka se sulkou

T: jaro je tu. Ne že by v mučírně v zimě bylo špatně, to ne, ale pohyb na zdravém vzduchu nemůže uškodit. A ta moje už by si potřebovala protáhnout kostru. Takže svařit vozík, překontrolovat postroj a jdeme na to.

L: vždycky mi tak trošku bylo líto, že si na mně nemůže zajezdit. Ještě že ho napadlo, jak překonat fyzikální zákony a křehkost mé kostřičky.

Zapřahám.

T: balím tašku s výstrojí, montuji k vozíku kola a klisnička zatím vkleče čeká na další pokyny. Dostává povel "na zadní", opouštíme dům a ona už si může zkusit, jak sulka nadskakuje na hrbolech. Zatim je oblečená a nezapřažená, ale to se na první louce změní. Jsme na místě, oblečení jde dolů a je nahrazeno širokým koženým pásem, ohlávkou a ohonem. Ruce už potřebovat nebudeš, svazuji ti je za zády.

L: dnes jsme vyrazili se sulkou poprvé ven. Už se moc těším. Zároveň mám tak trošku obavy, zda vozík utáhnu, a jestli se mi podaří správně reagovat na pohyby otěží.

Nezbednice...

T: po prvních metrech zjišťuji, že jízda v terénu bude mnohem těžší, než při tréninku ve vyklizeném obýváku. Klisnička má co dělat, aby sulku utáhla. Ale to se časem a tréninkem jistě zlepší. Po dvou otočkách zastavuji a směju se na tebe - za chvíli pojedeme dál, vidíš, jak tě ta bujnost přešla. Vtom na mě vyplazuješ jazyk, jako bys chtěla říct - Pane, já vůbec nejsem unavená, nasedni a uvidíš, jak nám vítr bude svištět kolem uší.

L: "prr" zazněl povel. Mírně udýchaná a zpocená zastavuji. Divím se, ráda bych jela dál. Že by si Pán skutečně myslel, že už nemohu? Já mám ale síly ještě dost. Vypláznu jazyk, hrábnu kopytem do prachu - dávám najevo, že se mi venku líbí.

Pozor, přeprava koní!.

T: při první vyjížďce jsem zjistil, že sulka potřebuje mírné úpravy. Na další vyjížďce jsem ověřil, že teď už je vše tak, jak má být, a jak se říká, s jídlem roste chuť. Co se takhle projet zámeckým parkem? Co takhle vyzkoušet, jak se vozík vejde do auta? Co takle vyzkoušet přepravu koní? Dobrá, vozík už (rozložený) čeká v zavazadlovém prostoru, nějaká houně se tu taky našla, a ty, malá, teď nastup. Pozor, první zastávka bude u benzínové pumpy, dobře se přikrej, ať si tě nikdo z kolemjdoucích nevšimne...

L: věděla jsem, že dnes mě čeká něco zvláštního. Dá rozum, že nemohu sedět na předním sedadle. Rychle do kufru. Ještě přikrýt dekou a jedeme. Auto brzdí. Vždyť jsme ujeli sotva pár metrů! Než mi stačí dojít, že stojíme u benzínové pumpy, kuft se otvírá a deka ze mě letí dolů. Stojí za námi další auto? Jde někdo kolem? Naštěstí ne.

Než nasednu.

T: obcházíme kamennou zeď a malými dvířky vklouzneme dovnitř. Zahrada je tichá, slunce se kloní k západu a nikde ani noha. Nikoho tedy nepřejedeme. Pod korunami stromů zapřahám. Ještě urovnat ohlávku a můžeme vyrazit.

L: keře lemující cestičky parku jsou pěkně upravené a vysoké. Nejsme za nimi vůbec vidět. Keře a cesta sypaná bílým štěrkem - úplná závodní dráha. Jakpak se mi asi po ní poběží?

Projížďka končí.

T: nasedám, kobylka zvedá hlavu, napíná otěže. Poplácávám ji bičíkem, vyrážíme. Objíždíme první roh, před námi se otvírá zahrada. Zdá se, že moje malá zpomalila, když se z keřů po obou stranách cestičky (původní výše dvou metrů) staly čtyřiceticentimetrové keříky. Ale už statečně táhne dál.

L: sulka na kamíncích vesele poskakuje. Hned vlevo, hned vpravo, podle tahu otěží. Prr! Stůj! Otoč se! Snažím se vozíkem opsat co nejmenší kružnici. Cesta je skutečně úzká. Půjde to? Nerada bych shodila Pána do křoví...

Zpět na hlavní stránku fotogalerie

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče