Autor: (c)2001 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm. cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm. cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Stručná historie těchto stránek

Obsah:
Úvod
Aktualizace za uplynulý měsíc (přesunuto z titulní strany 28.06.2002)
Aktualizace za uplynulý půlměsíc (přesunuto z titulní strany 24.05.2002)
Aktualizace za uplynulý půlměsíc (01.04.2002)
Aktualizace za uplynulý půlrok (18.03.2002)
Něco ještě konkrétnějšího teď už jen o mě (31./17./07.03.2001)
Něco konkrétnějšího o mě (nás) (02.12.2000)
Nově a intenzivněji (24.11.2000)
Další krize, další řešení (03.11.2000)
Krize a její řešení (01.03.2000)
Něco o mě (06.02.2000)
Plány na rozšíření stránek (01.11.1999)
Frekvence aktualizací (28.08.1999)
Já a BDSM
Jak proběhly srazy přívrženců BDSM konané u mě doma

Následující odstavce jdou za sebou tak, jak je zvykem v anglicky mluvících zemích (nebo na diskusních serverech, chcete-li), tj. od přítomnosti do minulosti. Pokud je chcete číst jako knížku, postupujte od konce nahoru. Nikdy jsem si nepsal deník, následující řádky jsou proto notně děravým plátnem, na kterém jsou zachyceny jen ty okamžiky, mého života, jejichž zachycení a zveřejnění může pomoci těm, kdo se teprve hledají, nebo ztroskotali, mají pocit, že jim bylo ublíženo, nebo jen prostě potřebují podržet v okamžicích, kdy mají chuť na všechno se vykašlat. Vězte, že lidské životy, ač je to k nevíře, se jeden druhému podobají jako vejce vejci. To, že lidé tají, čím procházejí, neznamená, že se to v nich neděje.

A mě osobně dostkrát pomohlo, když jsem se někomu svěřil a dozvěděl se, že "to nic, to se mi stalo taky, řešil jsem to tak a tak". Člověk pak získá sílu najít vlastní řešení, když ví, že podobnými krizemi procházejí v podstatě všichni.

A protože minulost se nedá vymazat, nemažu ani to, co jsem kdy na zbytek této stránky napsal. Není to vždy veselé čtení, ale je to pravdivý popis toho, odkud kam a jak směřuji.

Váš Tom (2010: příjmení cenzurováno stejně jako všechny odkazy na osoby v textu)

28.06.2002

Pátý díl série povídek o foot fetish.

Skok za konec dnešní aktualizace, přeskočení povídání o tom, jak nekoupím a nebudu přestavovat kravín, a jak jsme strávili víkend - poslužte si.

Tak - z nákupu obří nemovitosti, o kterém píšu níže, zítra sejde - mám schůzku s místostarostkou, kterou dohodli stávající majitelé. Nebudu prozrazovat detaily, napíšu jen, proč kravín kupovat nebudu: tři z šesti úřadů se vyjádřily negativně, a i když se zítra dozvím, že projektu nestojí nic v cestě, mám po šesti týdnech osobního jednání už vytvořený opačný názor. Voda, elektřina a plyn na pozemku nejsou problém, problém je s kanalizací, zamořením spodních vod v okolí a také místně příslušnou pracovnicí stavebního úřadu, která si do kravína chodila pro mléko a má na dohled od něj zahrádku. I majitelé domů v okolí, kteří mají problémy se studněmi, představují riziko - současnému majiteli nikdo nic neudělá, za zamoření jej nepopotahuje (zkoušeli to naposledy před 4 lety, nic z něj nevymámili), ale hned po změně vlastníka by na mě naběhli, a stavební úřad by také přispěl svou troškou do mlýna - dnes může nařídit okamžitou opravu vnějších omítek (cca. 700 tisíc) a výměnu střešní krytiny (ze které odletují azbestové tašky - oprava za 400 tisíc), a pokud bych neprovedl opravu sám, může ji stavební úřad nařídit a poslat mi fakturu. Na rozdíl od s.r.o. pak přijde exekuce na můj majetek - a to si nepřeji. Nepřeháním - stavební úřad i hygienici jsou naštvaní a jdou po majiteli dalšího kravína na opačné straně města, který jej načerno přestavěl na motorest - teď jej velmi levně prodává...

Takže - chtěl bych poděkovat těm třem lidem (víte, kdo jste), kteří nabídli pomoc při přestavbě a dalším provozu, ale rozhodl jsem se do tak šíleného projektu nejít. Kdybyste někdo oplýval volnými čtyřmi milióny na kompletní a rychlou rekonstrukci, tak se na mě obraťte, minimálně je to investice do lukrativního pozemku. Mě necelé dva miliony chybí...

Tím jsem vysvětlil, proč jsem se tři týdny stránkám vůbec nevěnoval. Jednání s úřady zabralo většinu volného času. Teď se situace zklidňuje - volného času přibývá - právě včas, před prázdninami. Když není nutno šetřit na přestavbu kravína, koupil jsem karavan, kupuji garáž, a léto strávíme ježděním po Čechách a Evropě. Cesta do USA padla - pro syna bych musel požádat o vízum, a to jsem před přestavbou neudělal. Jak jsme ale zjistili o víkendu, toulání se s karavanem po okolí má své kouzlo. Garáž i karavan jsou navíc nepřímou investicí do SM hrátek - karavan uvolní místo v kufru auta, takže se tam v pohodě vejde sulka (nebo i dvě - vyzkoušeno, ale ne tento víkend :-). Dá se s sebou vzít víc věcí z mučírny (taška s námi cestovala i tentokrát, protože jsme se chtěli stavit (a také stavili) na Staré Poště). A pokud jde o garáž - je na místě, kde lidé jen projíždějí - tj. dá se v ní ŘVÁT (řvát může dominant, nebo oběť, nebo oba, nebo hudba :-), aniž by na nás sousedi po ránu vrhali nevyspalé pohledy :-)

Tento víkend jsme strávili naprosto odpočinkově (opět vysvětluji, proč na stránkách nejsou žádné mé nové texty). Zajeli jsme do Hradce Králové, strávili odpoledne koupáním, poptal jsem se sedláka skládajícího hnůj na ovládání dvouspřeží, večer jsme sledovali plavení koní v podání dvou mladých (odhadem tak 16) jezdkyň, odstavili karavan na opuštěné asfaltce, která by byla ideální pro jízdu se sulkou, ale pak na nás zaútočila větrná smršť - než jsme doběhli 10 m do auta, byli jsme promoklí na kost - to se mi věru pár let nestalo. Celá plocha asfaltky byla po smršti pokryta kusy spadaných větví, které přijeli likvidovat hasiči... V karavanu ale bylo sucho, a jen co malý usnul, šli jsme si... lehnout. Po půl hodině už jsme spali. Ráno bylo mlhavo, takže jsme zajeli do Prahy, cestou si prohlédli zámek v Poděbradech, dali si snídani v bistru jako vystřiženém z Pulp Fiction (první dotek Ameriky), v Praze projeli kolem dostihového závodiště (předem jsem zjištoval, zda se tam závodí, ale bohužel ne. Na tento víkend ohlášený dostihový den v Pardubicích byl taky tento týden zrušen - jak psali na svém webu, bez udání důvodu). Tak jsme alespoň navštivili nádhernou výstavu asijského umění ve Zbraslavi (polohy gejš při servírování čaje zachycené na několika grafických listech přiměly L dlouze se zamyslet nad tím, do jakých poloh lze lidské tělo zkroutit - byla to čistě mentální samobondáž, alespoň já to tak viděl). Výstava rozhodně stojí za vidění.

V sobotu odpoledne jsme chtěli strávit dvě hodinky v podzemí Staré Pošty. Nevěděli jsme přesně, kdy přijedeme, a měli jsme s sebou malého (šel spát do karavanu), takže jsme se nemohli rezervovat na určitou hodinu a počítali jsme s tím, že budeme čekat nebo se dovnitř nedostaneme. Realita byla ale daleko tvrdší - přijeli jsme na místo a na zazvonění (hospoda už od 16.00 zavřená) jsme díky ochotné obsluze bydlící přímo v objektu zjistili, že "to přece máte pronajaté jen v pátek".

Bylo mi také slušně vysvětleno, že klíče od podzemí jsou k mání jen v běžné otvírací době, na baru, jak je ostatně uvedeno v pravidlech na bdsmklub.com (kde ovšem není ani slovo o otvírací době motorestu a hlavně, kde jsem v pátek před odjezdem zjistil, že z víkendu má někdo rezervovány jen dvě hodiny v neděli - viz obrázek rezervačního kalendáře. Podotýkám, že Stará Pošta jako restaurace je celou neděli zavřená, takže netuším, kde se v takovém případě vydávají ty klíče, které jsme potřebovali.... (podotýkám také, že současně píšu organizátorům a ptám se jich na komentář - doplněk k pravidlům užívání prostor, který zde rád zveřejním).

Dojeli jsme zpět do HK, strávili další odpoledne koupáním a večer byli doma. Ráno jsem sedl k poště, našel další díl Foot Story a ukázku překladu Aišy od človíčka, který chce pomocí s překladem, a zbytek už můžete číst sami....

Starší věci:

04.06.2002

Dnes už druhá aktualizace - jak jsem psal minulý týden, chystám se spíš omezit pohyb po netu a vzhledem k nákupu a přestavbě obří nemovitosti pochybuji, že budu mít čas aktualizovat častěji své stránky, nicméně zatím je opak pravdou - lidé čtou stránky pozorně, nabízejí pomoc, ptají se na víkendový pobyt v Dánsku... takže mám pořád čím aktualizovat, a to jsem se zatím nedostal k dalším překladům.

Altair (kterého možná znáte jako Ridera :-) mi poslal mail s tím, že z něj mohu použít libovolné části, protože stejně hledá záminku, jak to dát jako článek na web. Protože diskutuje věcně a o tématech, která jsou mi velmi blízká, napsal jsem odpověď a požádal o svolení s publikováním celého jeho mailu s mou odpovědí (je zde malinký rozdíl mezi použitím čehokoli a použitím všeho). Tak jsem vytvořil záminku, kterou hledal, a rovnou i článek :-) Mezitím mi přišel dotaz "jak bylo v Dánsku" (jiný čtenář webu) a tak svůj web ktualizuji rovnou s tím, že přitom publikuji i oba maily (vím, jak je Altair zaneprázdněn, a s velkou jistotou tuším, že souhlas poskytne. Kdybych si nebyl jist, volám mu).

Jak tedy bylo v Dánsku - původní záměr byl nepsat žádnou reportáž, protože druhý pár, který s námi jel, nestojí o přílišnou publicitu. Já nemám motiv pro psaní reportáže, protože jsem už fungování farmy prožil i popsal. Nicméně - v reakci na Altairův mail i další v mé reakci odkazované maily jsem rád, že mohu opět povrdit, že dánská národní organizace sadomasochistů funguje skvěle. Pokud o tom chcete číst, jděte sem - na příslušnou aktualizaci dokumentu Akční srazy.

Altairův mail s mou reakci najdete tamtéž (skok přímo na začátek Altairova mailu: zde, hned pod stručným vylíčením cesty do Dánska. Oba dokumenty budou časem odsunuty dolů - doufám, že mým popisem toho, jak byl pro bydlení a SM hrátky přestavěn kravín, který právě kupuji.

Aktualizace nahraná 3.6. pozdě večer, plánovaná původně na 4.6.Čtvrtý díl série povídek o foot fetishi. Jedna ze čtenářek mi prozradila, že se jí povídky líbí, a já hned autorovi napsal, proč k povídkám nenapíše, zda hledá partnerku, nebo nehledá. Takže teď přímo k povídce napsal to, co chtěl napsal už ze začátku. Také vytvořil stránku s texty, které ho oslovily - odkaz je v Odkazech.

03.06.2002

V anglické části stránek jsou nyní první tři z pěti překladů, které jsem slíbil. Další dva budou následovat, až si najdu čas je udělat, protože v autě cestou na dánskou farmu jsem neudělal zdaleka tolik, co jsem chtěl, a na místě už jsem nepřekládal :-)

30.05.2002

Toto je "slibovací" aktualizace: zítra ráno odjíždíme s dalším párem na dánskou farmu, kde se v srpnu koná PetWeek (www.pets-de.org, v němčině). Na farmě jsme s L byli na přelomu března/dubna 2002 (reportáž) - trochu jsme pracovali a trochu si spolu hráli - a totéž nás čeká tento prodloužený víkend (pátek až pondělí). Chystáme se tam i na PetWeek. Organizátoři, dánský Sisc ((www.sado.dk, v dánštině a angličtině) pořádá v červenci a srpnu spoustu akcí, které se na farmě střídají po týdnu. Proč to celé píšu - bude ještě jedna brigáda, kam může přijet kdokoli, kdo chce trochu pomoci s prací a hodně si zařádit. Jedeme nakonec ve 4, chápu, že každý se nesebere a za týden nevyjede, protože nemá dovolenou atd. atd. - ale opakuji - ještě je tu pro kohokoli možnost jet na farmu 22/23.6.

Dánové před týdnem na můj jen ověřovací dotaz překvapivě napsali, že tento víkend pro nás žádná práce není. Přesvědčoval jsem je mailem, že kdo dělat chce, je užitečný, a že druhý pár chce farmu vidět, než si zaplatí PetWeek. Příšla na to skvělá odpověď, kterou jsem druhému páru přeložil, a tak ji mohu uvést i zde, jako doklad toho, jak zahraniční SM organizace fungují:

Tomasi, dobre, zes napsal, ze silene chcete prijet. Meli jsme sezeni sefstva (neboj, nekonalo se jen kvuli tobe :-), a zjistili, ze nakonec je potreba udelat par veci. Takze prijedte. Na miste budou (jeden par), kteri vedi, co se ma delat. Spat budete v loznici, to neni problem. Kuchar tam nebude, ale verim, ze se nejak dohodnete a poradite si.

Bude potreba:

instalovat lampicky k postelim ve velke loznici
trochu uklidit (hlavne premistit par kup bordelu)
naposledy vymalovat kancelar

Budeme radi, pokud zase vezmes nejake naradi:

slusny elektrikarsky sroubovak
stipacky
solidni vrtacku do kamenne zdi /nevim presne, jak se to rekne anglicky, musim se ted prospat - poznamka organizatora, ne moje!/

To, že budu v Dánsku, znamená, že mi sice přijde další díl série povídek Foot Story,ale zveřejním ho nejdříve v pondělí večer. Sice jsem minulý týden strávil vyřizováním mobilního přístupu k Internetu (nový mobil podporující HSCSD i GPRS, boj se značkovou prodejnou, kde se poměrně snažili, ale stejně vybrali nefungující řešení... zkrátím to, mobilní přístup budu mít vyřešen), ale už teď si zvykám na to, že zapojování se do chatů, reakce na dvacetistránkové maily pár jedinců, kteří píši pořád o tom samém (náhodou teď psát přestali) - to vše je ztráta času a nebudu to už dělat. Nejen kvůli poplatkům za spojení :-) Jak napsal Rider na auditoriu Ponyplay na Mageu: "[27.5.02 - 23:03] Boha jeho, to ntptismus zamořil i toto, druhdy tak příjemné auditorium? :-(" - věčné čistě teoretické diskuse jsou o ničem :-)

Pokračování "slibovací aktualizace" - kromě zpravodaje zmiňovaného Sisc (sado.dk), který je věnován čistě praktickým záležitostem (jako třeba, že na farmu se hledá správce, takže pokud chcete emigrovat z Čech, bydlení už byste tam měli zajištěno :-), mi tento týden přišel i zpravodaj holek z Anglie (viz reportáž). Jak jsem psal ve druhé reportáži z Devonu (odkazované z první), holky najely na více méně komerční provoz svého lesa s pony dráhami, vězením a řadou dalších vychytaných prostor pro SM hrátky (viz jejich web na adrese: www.deferre.org.uk. Na rozdíl od čistě komerčních SM studií ale vědí, o čem SM je, žijí si ve svém 24/7 Ds (těžko zvenku soudit, jaké právě teď je), a kromě akcí za 50 GBP / osoba / den pořádají i akce pro začátečníky, podstatně levnější (20 GBP není v Británii moc peněz, a stejně jako v Dánsku je v ceně kromě používání jejich prostor i strava, na rozdíl od Dánska se holky navíc věnují těm, kdo přijedou, např. výcvikem pony nebo psů, a dělají to dobře - měl jsem možnost vidět. Kladou velký důraz na to, že nenabízejí nic, co by jen vzdáleně připomínalo sexuální služby - není divu při jejich orientaci :-) - a trvají na zakrytí genitálií během hrátek - to je dobře pochopitelné vzhledem ke konzervativním britským zákonům.

Holky pořádají třídenní akci právě tento víkend - to jsme v Dánsku. Pokud bychom našli čas jet do Anglie během léta, je to další cíl v pořadí po PetWeeku. V létě ovšem nejspíš budeme přestavovat nemovitost, o které už jsem tu psal (zastřešený prostor 20x100 metrů, asfaltový ovál okolo), takže priority se možná trochu posunou...

V předminulém zpravodaji DeFerre vyšla moje první reportáž z Anglie, a v tomto čísle pro změnu povídka autorky, která se živí psaním erotických povídek (v Anglii - představte si to - a nejsou to žádné Harlekýnky). Protože se mi celé číslo líbilo, požádal jsem o svolení přeložit je do češtiny a zveřejnit na svých stránkách. Odpověď zněla "když to bude uvedeno větou, že DeFerre klub má zájem o členy ze zahraničí, tak máš zelenou" - do Dánska si tedy beru notebook (nebudu tentokrát celou cestu řídit sám :-) a doufám, že celý 8 stránkový zpravodaj stihnu v autě přeložit. Na místě už na překlady nebude čas :-)

26.05.2002

Druhý a třetí díl série povídek o foot fetishi. Zatím to jsou dětské hrátky, ale přitvrzuje... Kdo čeká popisy znásilňovaných subinek, bude zhnusen, že tam žádné nejsou (už jsem párkrát při rozhovoru tváří tvář slyšel, i od lidí, kteří se považují za autority v oblasti českého bdsm, že "submisivní chlap je úchylka, nic jiného úchylka není"). Ve skutečnosti je ale víc lidí submisivních než dominantních, takže tyto povídky (které mi propracovaností začínají připomínat Aišu, i když jsou mnohem kratší) vycházejí vstříc velké části návštěvníků mého webu...

25.05.2002

Nová sulka jezdí, a její premiéra se dokonce stala předmětem zájmu Policie. Pokud vás zajímá, jak to dopadlo, čtěte zde (celý původní návod - viz odkaz v dalším odstavci).

24.05.2002

Konečně jsem se se stavbou nové sulky dostal tak daleko, že jsem mohl napsat podrobný návod. Výroba je hotova z 75%, zabrala 3 dny práce po 8 hodinách denně. Čas jsem si musel najít i na to, abych pár hodin připravoval články k vydání (návody, teoretické stati, zaslanou povídku...).

Kromě toho ovšem zvládáme ranní a večerní vyjížďky (nebo drezúru, L si přečetla články o PetWeeku a drezúře se teď věnujeme víc, než dřív. Bude to asi trochu tím, že se těšíme na příští týden - prodloužený víkend na dánské farmě... :-)

A kromě běžné práce, kterou směřuji k tomu, abych mohl koupit pozemek a zastřešenou plochu, o kterých už jsem tady psal (starší popisy aktualizací těchto stránek jsem dnes odsunul do Historie, takže hledejte tam), jsme si užívali i "běžné" D/s. Tedy to těšení se na druhého, a také na scénky, které je nedělitelnou součástí každého našeho společného dne... Při scénkách, které připravíme jeden druhému ráno či večer v pracovní den, nic nefotíme, ovšem při jednom delším závěsu (L si přála opět viset :-) vznikla jedna fotka, o kterou by bylo škoda se nepodělit. Předcházel jí typický rituál - L se po ránu jako každý pracovní den vrátila z města (každý den máme na sebe ještě skoro 2 hodiny času), našla v předsíni mé kanady (ty miluje z důvodu čistého fetišistického potěšení :-) a na nich lísteček "svleč se do..., klekni si a čekej". Následovala půlhodina s rituálním úvodem (je nádherné mít rituály, které navodí atmosféru jen tím, že se pokaždé přesně opakují, a máte s nimi spojené letité vzpomínky) a výcvikem psích povelů. Pak se šlo na další půlhodinu do sklepní mučírny, z CDčka hráli U2, aby sousedi neslyšeli úplně vše, a nastala spankingová seance v rytmu prvních šesti skladeb z desky The Joshua Tree. Pak přišel zmiňovaný závěs a spanking prokládaný mazlením pokračoval.

To jsem ale odběhl. K samotné fotce musím dodat, že závěs s rukama spoutanýma před tělem (oprátkou, kterou už máme nastálo navázanou a přehozenou přes jednu ze čtyř traverz pod stropem, oprátkou, která je velmi praktická - umožňuje dvojité přeložení, vložení hadru na zápěstí, a bleskurychlé stažení se spoutáním, ze kterého není úniku) a zavěšením za kotníky (v závěsných poutech, pomocí řetězového zvedáku zavěšeného na traverzu pod strop mučírny) je podstatně zrádnější než prosté visení. Už jsem kdysi psal, že někdo tah pout na závěs za nohy nesnese ani 5 sekund, zatímco jiný (třeba já s L) necítíme výraznější bolest a můžeme viset třeba 10 minut). S tím, že partner si s vámi hraje, pohazuje, a létáte na závěsu do stran, což přináší dost zajímavé pocity (třeba totální dezorientace, pokud máte přes oči pásku). Jenže tento závěs, s prsy opřenými o podlahu a zbytkem těla prohnutým do luku (paty metr nad zemí), se L jevil jako pohodlný, ale po 10 minutách už tolik ne. To by nebylo nejhorší - nejhorší bylo, že druhý den ji záda bolela jako čert... Takže poučení pro nás a pro příště - takové prohnutí pod vahou téměř celého těla příště už ne, nebo jen na podstatně kratší dobu, skončit je nutno daleko dřív, než začnou být záda cítit.

22.05.2002

Musím (ne že nerad :-) vložit meziaktualizaci ještě před slibovanou čtvrteční. Mám tu od minulého pátku povídku z nové série nového autora. Ačkoli se na mě obracel s mírnou nedůvěrou, že téma foot fetish je možná moc neobvyklé, vyvedl jsem ho z omylu :-) Myslím, že nás je takových dost, žen i mužů... Jeho povídku jsem chtěl původně zveřejnit, až pošle slibovaný další díl (což slíbil na pátek), protože nemám rád první díly, které jsou i poslední, nicméně se objevily další texty, a tak i když druhou sulku zatím nemám dokončenou (základ už je, o začátku výroby jsem psal před 2 dny), dávám na web tuto miniaktualizaci.

Dále zveřejňuji dva články, které mi poslala (to není chyba v rodu) mulfonek. Věnují se ponyplay a sice již vyšly na Mageu (kde ovšem zapadnou a časem zmizí, zato na mých stránkách budou prolinkovány s dalšími články o ponyplay - s tímto zdůvodněním jsem požádal o svolení se zveřejněním u sebe). Také mají vyjít na bdsm.cz, ale ani u mě ani tam to nebude první zveřejnění. Autorem je koneckonců Kai, organizátor PetWeeku :-) Kdyby je nenapsal německy, už bych je měl přeložené, protože jsou věcné, podložené zkušenostmi a viděl jsem jejich aplikaci v praxi (kdo viděl na poslední Staré Poště video z PetWeeku, mohl se přesvědčit).

Slibované články: pony drezúra a pony+sulka.

<20.05.2002>

Tento týden chystám další aktualizace: byl jsem pochválen (rozhodně ne Soptíkem, odkaz na jehož stránky jsem posunul na začátek sekce Odkazy :-) za zamyšlení nad bondáží se závěsem, a zbavil jsem se velké zakázky, na které jsem pracoval (další termín předávání mám až za měsíc). Prožili jsme nádherný víkend vyvážený po stránce rodinného i soukromého řádění. A dostal jsem naprosto nečekaně od jednoho čtenáře ke zveřejnění první díl z plánované série povídek s foot fetish tematikou - to vše mi dalo elán (a čas) na další experimenty se sulkou.

Tento týden se chystám postavit druhou verzi, bez brzd (přidaných na původní sulku - brzdy trochu dřou vlivem ohýbajících se kol, a při jízdě ruší), s odpruženými vidlicemi (musím koupit, nejspíš fungl nové) a masivními koly (dostal jsem darem, představte si to, co je také v Čechách možné! :-). Pro návštěvy i pro PetWeek se druhá sulka bude hodit - bude rychlejší, masivnější, stabilnější, a přitom by neměla být těžší. Také se zrodil plán dát první, staré sulce, jistou rudo-černou kamufláž - těším se na její realizaci. Samozřejmě vás budu informovat...

<16.05.2002>

Včerejší a předvčerejší vyjížďky se sulkou byly nádherné. Představte si to: ráno, široko daleko jen vy a kobylka, přitulení, pár povelů, kouzlo začíná... V 11 jde L do práce... Večer sednete do auta, vyjedete na jiné místo daleko za město, ze silnice na kraji vašeho zavedeného "parkoviště" se zvedá srna, která se tam vyhřívala... Skvělá scénka, při které se dostanete zase dál, vymyslíte nové povely, oba se s nimi sžíváte, všechno jde nádherně hladce, na inkoustově temně modré obloze jen Měsíc a z každé strany jedna jasná hvězda, v dálce hučí město, lidi se dívají na televizi...

Chce se vám plakat štěstím nad tím, že jste dokonale sladění, i když to trochu narušuje starost o to, aby si subinka užila, když nedělá žádné chyby a přitom chce za každou vyplatit určený počet ran... (Samozřejmě se jich dočká, ale to předem nevíte :-). Po scénce jedete přes město se subinkou v poutech (svázání v kufru je risk, i když zatím nás tak nikdy nezastavili - nicméně tohle zrovna nezkoušíte v 10 večer, když místní policie pravidelně "chytá" řidiče vracející se z hospod). Ještě před návratem domů ji nachytáte, jak (neúmyslně?) shazuje ze svých nohou odložený bičík, takže ji před garáží táhnete z auta, ona si kleká, čeká na těch pár ran za jednu malou chybku, ale nedodrží polohu, kterou má zaujmout, takže se jí rázem plní sen a dostává venku před domem 20 ostrých bičíkem... Pak ji zvednete za spoutané ruce, ale ne k sobě, zvednete jen ruce a tak se brzy čelem dotkne ostrých kamínků na betonové příjezdové cestě...

To se potom neubráníte tomu (tedy: já se neubráním), aby jste si řekli "s prací už dost" (jen pro dnešek) a strávili 6 hodin psaním návodů, úpravami fotek, a celkovým zvelebením svého webu.

V sekci Odkazy se objevil odkaz na web-shop s bdsm pomůckami. Tentokrát jde o:

http://abandon.inshop.cz/inshop/shop.asp?partnerid=1241.

Na rozdíl od minula, kdy jsem psal:

"Dostal jsem poštou žádost o zařazení odkazu, neobjednával jsem tam, nezkoušel kvalitu služeb, ale odkaz uvádím:
www.sweb.cz/b-shop, "

se tentokrát jedná o shop, na který jsem narazil zcela náhodou při hledání něčeho úplně jiného (konkrétně adresy Soptíkových stránek, kterou jsem za dva roky zapomněl. Podotýkám, že mi ji poslal a tak ji zveřejňuji tamtéž). Stejně jako minule se nejedná o placenou reklamu, a tentokrát si zveřejnění ani nevyžádali. Jen mi přijdou zajímaví...

Stručne - "letecky": uplynulé tři týdny byly hektické. Po zatravnění parcely u domu, ze které tak vzniká drezurní obdélník (viz starší popis v Historii) jsme zalévali a sledovali utěšený růst trávníku. Na chození už to je, na běh a skákání zatím ne. Ale bude :-) L projevila silnou touhu věnovat se drezúře, prý proto, že ponyplay se sulkou již není možno dál zlepšovat (udělal jsem jí obratem radost tím, že jsem vymyslel další tři povely, které se musí učit a nesmí je plést, což nám oba přineslo nové radosti - pro ni se prohlubuje stav "přepnutí do role koně", kdy klíčem k bezchybnému provedení zhruba 10 povelů není myslet na jejich správné provedení, ale automatizovat reakci na známý a přesně specifikovaný povel. U mě se současně posiluje radost z toho, že se nám daří právě toho dosáhnout :-)

Nevzniklo příliš fotek pro stránky, nový foťák, který lze připojit jen k notebooku, je sice plný, ale notebook je v opravě... než se vrátí, zapomenu, co jsem chtěl k fotkám psát. Nějaké fotky (ze starého foťáku) a popisy ale na stránky právě dávám - vracím se k velmi starému návodu z doby našich začátků, který je ale zároveň jedním z nejčtenějších. Pokud vás to zajímá, popisuji generální opravu sulky.

V článku jsou i některé z hlediska "teorie BDSM" praktické věci - třeba popis námi používaných povelů. Desper kdysi na Mageu psal, že je škoda, že se mlátí prázdná sláma a neprobírají se třeba formální školy Ds, polohy, pozdravy, rituály... netvrdím, že znám ty jediné možné, ale v praxi při setkáních zjišťuji, že se různí lidé opakovaně ptají na totéž, na úplné základy. Takže - koho ponyplay zajímá, najde v článku i kompletní "návod před vyjetím" (chtěl bych tím navázat na skvělý článek o chodech napsaný Xkoněm, který je skvělý i když nebere ohled na specifika jízdy v zápřahu. Bohužel také zatím nevím, kde bude nakonec zveřejněn).

Inspirován rozhovorem se Soptíkem jsem si vzpomněl na jednu "vážnou" (= místy rituální = to vyhovuje mně, místy krutou, z hlediska použití bicích nástrojů - to vyhovuje L :-), scénku v našem sklepě před 14 dny, ze které vzniklo pár fotek. Soptík měl na svých stránkách stručné návody na bondáže, a tak jsem si řekl, že napíšu a do rubriky Dokumenty umístím krátké zamyšlení, jak někoho naprosto bezpečně a dlouhodobě "pověsit".

Ještě k ponyplay, jako běhu na dlouhou vzdálenost... Začal jsem shánět nemovitost, ze které by se mohla stát farma podobná té, na které se koná PetWeek. Asfaltový ovál 200 m od našeho domu, který je na tolika fotkách (ve Fotogalerii i jinde), je totiž prodaný, jak jsem zjistil. Moje nálada, když jsem se dozvěděl, že už nemám šanci ho koupit, byla asi takováhle (mimochodem, foceno přímo na oplocení toho oválu v ten den)

Idea je jednoduchá - sehnat dostatečně velké prostory, zrekonstruovat je, bydlet v nich, a nabídnout komukoli pobyt v těchto prostorách, mnou financovaných, mnou postavených (a nejspíš i mnou vybavených - nečekám, že by se našlo příliš altruistů, kteří by přijeli na brigádu, jako to funguje v zahraničí - i když o jistém zařízení u Kolína (ne nad Rýnem, ale u Prahy) vím, a tam to vlastně tak také fungovalo...) To vše samozřejmě primárně proto, že s L chceme větší prostory pro vlastní hrátky. Pokud ale vzniknou, nabídnu je všem, kteří budou mít zájem. Poznámka ke srazům na samém závěru této aktualizace (*).

V cenové kategorii do 100 tisíc Kč se dá v okolí pořídít jen pozemek. Do 300 tisíc Kč ruina staré zemědělské usedlosti, do miliónu Kč už obyvatelná zemědělská usedlost, a prostory podle mých představ (zastřešený půdorys alespoň 12x50 metrů) přijdou také zhruba na milión, s tím, že budou vyžadovat ještě jednou tolik na rekonstrukci do špičkového stavu. Zatím nebudu konkrétní ohledně té poslední možnosti (pracuji na ní, nechci to zakřiknout), ale s prvními třemi už jsem se rozloučil, takže sem mohu dát fotku všech tří: na první fotce je budoucí drezúrní obdélník a první dva pozemky, které jsem se rozhodl nekoupit. Na druhé fotce je vlevo ruina, pro kterou platí bod 1, ale také usedlost, na kterou prostě nemám. Chalupu jsem nikdy nechtěl, a stěhovat se tak daleko také ne. Jinak je to po všech stránkách ideální stavba - vypadá velmi zajímavě, prakticky úplně stejně jako farma, kde se koná PetWeek. Krásný uzavřený dvůr, perfektní vysoké trámové krovy... nádhera. Venkov, výhled daleko do kraje, ideální místo, kraj malé vesničky 5 km od hlavního tahu Praha-státní hranice. Patří ovšem Pražákům (nic proti :-) a cenu ani nechtějte znát....

(*) Slibovaná poznámka k akčním srazům, přesunutá sem, aby nenarušila text o shánění farmy: současně chci říct - Stará Pošta i Alcatraz jsou nádherné možnosti jak si zařádit (a neustále organizátorům děkuji za energii, kterou do akcí vkládají), ale přeci jen - trochu přecpané, trochu moc pivní, trochu moc předem a poté na internetu rozebírané... Poslední věta ke srazům - moc se mi líbí, že začíná fungovat "samoorganizace" - Soptík navrhne, že lístečky na dveřích s časem uvolnění mučírny jsou dobrá věc, MacAran vytvoří jednoduchý a skvěle funkční formulář pro registraci na Alcatraz, pravidla obou srazů se také postupně ladí na téměř ideální znění (moc se mi líbí Alcatrazí "Podmínkou účasti je registrace na přiloženém formuláři a pozitivní odpověď organizátora se zařazením do seznamu hostů. Počet hostů je omezen na cca 50 a proto si vyhrazuji právo volit své hosty či se s nimi rozloučit během setkání" - jinak to vážně nejde, a dále konkrétně: "Sraz v Alcatrazu je srazem akčně-zábavným, proto chceme zamezit přítomnosti pasivních diváků, kteří obvykle atmosféru podobných party narušují....Na akci v Alcatrazu se můžou sejít i lidé, kteří vůči sobě mají řekněme chladné vztahy. V takových případech je vhodné se pozdravit a dále se pouze neslyšně míjet" - Maximusi (jsi pod tím podepsán, jinak nechci pominout případného jiného autora, je-li) - bravo, jsem nadšen, schvaluji, bezmezně souhlasím! Bohužel v sobotu jsme - celá rodina - na střeleckých závodech (většinou rodinná akce, i když fotky rodiny zde nezveřejňuji - maximálně tak svou z minulých závodů), pak na dni otevřených dveří v sousedním pivovaru (minulý týden jsme byli v místním), a také se v sobotu-neděli koná v Brně mistrovství v letecké akrobacii). Takže Alcatraz (pokud) - až 15.6. :-)

28.04.2002:

Pomalu a bolestivě se rodil překlad reportáže z Dánska do angličtiny (je v anglické části stránek), ale slíbil jsem ho a také udělal. Překvapení se konalo, až když jsem ho chtěl nechat autorizovat našimi dánským hostiteli a v odpovědi stálo: "Klidně text pošli, ale rozhodně ne k autorizaci. Pošli ho našemu webmasterovi, vystaví to na našich stránkách, pokud chceš. Pokud vás teď chce přijet víc, tak je každá ruka vítaná." (Ptal jsem se, protože se chceme do Dánska nejméně jednou vrátit a ne sami).

Proč to uvádím - nebudu jmenovat, kde na Mageu jsem četl, že někoho "štvou zmínky o tom, jak to je v zahraničí lepší a bezkonfliktní" - jenže ono to tam (v zahraničí, ne na Mageu :-) alespoň tam, kde jsem zatím byl) skutečně lepší a bezkonfliktní je...

23.04.2002:

Deníkový záznam jako aktualizace dokumentu Akční srazy, konkrétně díl Ponyplay jako běh na dlouhou vzdálenost.

13.04.2002:

Pohled L na věc - pobyt v Dánsku, viz níže uvedená reportáž.

02.04.2002:

Deníkový záznam z Fotogalerie, konkrétně díl Březen/duben 2002, který líčí, co jsme dělali v uplynulých třech týdnech. (Až do dnešního rána - ranní igelitovo/provazová bondáž, vosk a kolíčky, které nešly srážet bičem, už se do reportáže nevešly - někde taky musí končit :-)

Vzhledem k vyššímu počtu aktualizací (různých autorů, nejen mých) jsem se rozhodl přenést sem úvodní stránky za poslední půl měsíc, které velmi stručně líčí, jak jsme se s L po rozvodu dali zase dohromady, a uvést zde odkazem deníkový záznam z Fotogalerie, konkrétně díl Březen/duben 2001, který líčí, co jsme dělali v uplynulých třech týdnech.

28.03.2002

Slibovaný třetí dil povídky Psí víkend 3.

Velmi dlouhý (30 stran) další díl Zápisků Aišy - Liška vyběhla do mrazivé noci

26.03.2002
V sekci Odkazy se objevil odkaz na zásilkový obchod s modelářskou gumou - nepřestávám se divit, jací lidé zabloudí na mé stránky. Myslím to v dobrém - na maily reagují obratem, a kdybych o nich býval věděl při výrobě svých důtek, nestříhal bych se s duší od traktoru :-)
V sekci Povídky se po včera zveřejněném dalším z mých překladů Zápisků Aišy objevil od minulého týdne slíbený druhý dil povídky Psí víkend 2 - a je to nářez! Drsný protiklad Aišy, která je ve srovnání až příliš jemná. Jenže proto se mi líbí. Třetí díl psího víkendu bude ještě tento týden! Další díl Aišy mám z poloviny hotovou ale protože je velmi dlouhý, nevím, zda ho do odjezdu (čtvrtek) stihnu dokončit.
V sekci Dokumenty jsou u Xkoňových reportáží opět obnoveny odkazy na jeho stránky, a to na novou adresu, kterou si přál uvést.

24.03.2002

V sekci Odkazy se objevil odkaz na web-shop s bdsm pomůckami. Dostal jsem poštou žádost o zařazení odkazu, neobjednával jsem tam, nezkoušel kvalitu služeb, ale odkaz uvádím:
www.sweb.cz/b-shop

V sekci Zápisky Aišy jsem konečně dopřeložil další povídku (M.A.S.H.), kterou jsem měl značnou dobu rozpracovanou na disku, z důvodu zaneprázdněnosti (něco zábavy, spousta práce) a hlavně jejího obsahu (klinik sex není mé téma, a ačkoli Forbinův propracovaný svět miluji, k dopřeložení tohoto dílu mě přiměl až mail jednoho člověka, kterého v bdsm uznávám, a který zareagoval na můj dotaz, zda takové téma vůbec čtenáři "skousnou" - vidíte, jak vaše maily mohou ovlivnit, co na stránky dám!).

18.03.2002

Nová povídka osvědčené autorky Psí víkend

07.03.2002

Mám svátek. Hádejte, jak jsem ho oslavil? Od L jsem dostal několik milých dárků (rozumějte, nešlo jen o věci, hmotné předměty), zubařka mi po svém zákroku v minulém a tomto týdnu slíbila ještě nejméně jeden na příští týden (aby byla zachována rovnováha slasti a bolesti :-), a také jsme byli soudem, který zasedal právě dnes, rozvedeni. Skončil tak proces, který začal během loňského léta (myslím právní kroky), a vcelku bezproblémově se dnes završil. Budete-li potřebovat radu, jak na to, jsem k službám.

S L posledního čtvrt roku, poté, co se konečně vrátila (protože chtěla, a protože taky nemohla zůstat u rodičů, kde bydlela, ne protože bych ji přemlouval) zpět domů, fungujeme po všech stránkách naprosto úžasně. Každý den jí za to děkuji a myslím, že bylo načase, aby se i čtenáři mých stránek dozvěděli, jak to vlasně my dva "pytlíkujeme". Taky to celé mohlo být tak, že já jsem si zakládal na tom, že ji nebudu přemlouvat k návratu, a ona na tom, že se "dobrovolně" nevrátí... vem to čert.

Abych se vrátil k tématu SM, tento týden byl na události skutečně bohatý. V pondělí mě ve schránce čekal zpravodaj De Ferre (viz reportáže Devon, Londýn v Dokumentech) a zpravodaj Sisc (viz zmínky o PetWeeku roztroušené po těchto stránkách, zejména v Historii).

DeFerre se stále rozvíjí, holky skutečně nezahálejí (viz jejich seznam akcí na letošní rok, http://www.deferre.org.uk/events.html). Snad jim vyjde se v létě u nás zastavit na jejich Tour of Europe (na motorkách). Jsou ovšem hodně zaneprázdněné a pokud si na červenec nekoupí lístky na trajekt (to, jak psaly, bude znamenat, že se rozhodly jet a pak už nebude cesty zpět :-), nejspíš nepřijedou. My strávíme celý srpen v USA, které chceme procestovat, takže pak už nebudeme k mání.

Další možností, jak se podívat do Anglie, by bylo přijet na SM Pride (viz příslušná reportáž), ovšem já už tam byl a tak pokud se nenajde grupa lidí, se kterými by byla zajimavá i samotná cesta tam a zpět, letos akci vynechám.

Dánská národní organizace sadomasochistů (http://www.sado.dk/) rovněž nezahálí a farmu, na které se v létě po týdnech střídají akce pro uzavřené skupiny (ke kterým se ale kterýkoli člen Sisc může přidat, pokud se včas přihlásí), letos na konci zimy koupila do svého vlastnictví. Bude mi chybět Bernt, majitel a bývalý námořní kuchař, který byl skvělou postavičkou při PetWeeku (a nejen při něm), ovšem život je změna. A tak se již s L těšíme, že za pouhých 20 dní vyrazíme do Dánska. Nekoná se SM akce, ale brigáda. Přesně to, za čím jsem jel před rokem do Anglie... Ovšem jak jsem již stačil emailem zjistit, gayové se na brigády příliš nehrnou a tak by pracovní víkend měl proběhnout za hojné účasti "obyčejných" úchylů. Práce přes den, zábava večer a v noci. To vše na rozlehlé farmě stranou od lidí, vybavené několika mučírnami a dalšími prostory... Takže 28.3. vyhodit z auta sedadla, přeměnit kombík na hotelbus (položením matrace z postele do kufru a prostoru po zadních sedadlech), naložit sulku, půlku mučírny (resp. hromadu věcí, které se tak jako tak přestěhovaly na skříň v hale vedle ložnice) a půlku dílny (amatéřští svářeči se na brigádu zatím nepřihlásili a jak si vzpomínám, některé klece v mučírnách potřebují opravit a závěsné je nutno teprve vyrobit - už se na to těším). Co ještě dodat? No, snad jen to, že kdyby se našli dobrovolníci, kteří by si chtěli skutečně máknout, mají možnost se přihlásit. I když, jak nad tím přemýšlím, muselo by se jednat o lidi, které už jsem viděl odvést nějakou hmatatelnou práci, jinak bych se za ně těžko zaručoval...

02.03.2002

Rubrika Dokumenty - další deníkový záznam (ne můj), který zklame většinu hledačů porna, ale o to víc se líbí třeba mě, tím, že je autentický, a proto ho s potěšením zveřejňuji: Vlk a kůň na vandru s Nenufer

V úvodu této stránky zmiňuji letmo počty přístupů: Poté, co se nedávno ve statistice TopListu objevil záznam serveru bdsm.cz (dělá nejméně 1500 přístupů denně), zamyslel jsem se nad tím, jak vlastně TopList počítá - zdá se, že u dlouho registrovaných webů se denní průměr počítá z celé historie, což v případě postupného nárůstu počtu návštěvníků znamená, že údaj je hrubě zkreslen - podhodnocen.

Nicméně se tím nedá vysvětlit to, proč mi včera TopList nahlásil (a hlásí celý týden) pokles počtu návštěv, zatímco ve skutečnosti z podrobných statistik zjišťuji, že počet návštěvníků roste.

No, nechám to koňovi, ten má větší hlavu. Ukázka statistiky na žádost jedné čtenářky vymazána

27.02.2002

K povídce Piercing přibyly od stejného autora ještě ilustrace provedení piercingu, které jsem zařadil ke staršímu dokumentu (jiného autora) Rychlokurz piercingu.

Ze statistik jsem zjistil, že je čten i jeden ze starých teoretických textů, který kdysi při úpravách stránek přišel o českou diakritiku. Doplnil jsem češtinu a nahrál soubor na web. D/s očekávání

20.02.2002

Piercing

16.02.2002
Zúčastnili jsme se karnevalu v Benátkách (viz popis minulého týdne - Německo, Belgie - o dva odstavce níž). A že tam bylo spousta masek, zvířátek, jeptišek se síťovanými punčochami, a na každém z desítek náměstíček více maskovaných transvestitů, než na průměrném bdsm srazu, ani nemusím dodávat. Pohlednice pro vás.

08.02.2002

Povídky, které vstaly z mrtvých. Překlady mého kamaráda, pochází z roku 1999.
Z vlastní vůle
Pomsta

06.02.2002

Nafukovací povídka (03) - třetí, poslední díl.

05.02.2002

Pár lidí zareagovalo na mé písání z 25.01.2002, potěšili mě, a tak mám hned vzpruhu do dalšího psaní. Díky. Navíc se sběhlo pár věcí, takže je co zveřejňovat.

Předchozí aktualizace úvodní strany s odkazy na starší pohlednice z cest, další dokumenty, psaní o srazech atd. se přestěhovaly na deníkovou stranu historie těchto stránek, pokud už jste ji četli, počkejte se čtením až na na 7.3., kdy na ní najdete nový odstavec o mě a o L.

18.02.2002
Následujících pár odstavců je v podstatě kopie textů z úvodní strany, oznamujících aktualizace v uplynulém půlroce. Je v nich pár odkazů na fotografie (pohlednice z cest), které nejsou odkazovány z žádného jiného dokumentu, a také úvody ke dvěma textům, které jsem posléze zařadil do
Dokumentů. Pokud jste pravidelnými návštěvníky tohoto webu, už jste je četli. Pokud vás zajímá má osobní historie, ne historie těchto stránek, počkejte na 7.3., kdy zde najdete nový odstavec o mě a o L (poznámka z budoucnosti: můžete klepnout sem), nebo pokračujte v čtení tohoto textu za tímto odkazem, který popisuje mou osobní situaci během větší části minulého roku (2001).

Neodskočili jste, nepřeskočili jste? Dobře. Bezprostředně následující odstavce jsou slibovanou "archivní" kopií úvodních stránek z posledního půlroku.

Další díl: Nafukovací povídka (02). Autorku dobře znáte, ale co nevíte je, že na konci třetího, posledního dílu, bude otrocká smlouva. Propracovaná. Příslušný dokument už jsem zformátoval a ve čtvrtek se na něj můžete těsit (subin.ka je do čtvrtka mimo e-mail). Pokud její otrockou smlouvu pochopíte jako inzerát na seznámení, uděláte dobře.

Víkend se vydařil! Americký pár, který mi po shlédnutí stránek před týdnem napsal, že jede na týden do Čech (příští týden už budou v Maďarsku) a že by rád navštívil SM párty, se stal atrakcí srazu v Alcatrazu :-) Děkuji Maximusovi, že vyhověl mé prosbě a operativně zařadil tyto dva akční jedince na již přeplněný seznam účastníků - myslím, že to bylo ve prospěch věci, ne?
Ti dva se samozřejmě ptali, zda je párty akční, a nechali si atmosféru českých srazů důkladně popsat. Snad i díky tomu věděli, do čeho jdou, a rozjeli se tam i přes přítomnost řady "pozorovatelů".
Svět je malý - když jsem jim na jeden z prvních mailů odepsal, že o tomto víkendu budu v Bruggách, popř. Amsterdamu, obratem mi poslali adresu SM klubu v Amstru, se kterým mají nejlepší zkušenosti, a hospody, kterou vlastní v Bruggách jejich známí :-) Přeshraniční spolupráce funguje! (jako v případě Londýna a Devonu). Takže zatímco Američané na Staré poště pařili (nejen oni), ukusovali jsme s L v pátek kilometry směr Kolín nad Rýnem, Cáchy, Lutych, Brusel, Antwerpy. Celou sobotu strávili v Belgii a v neděli jeli zpátky. Bohužel jsme na cestu měli k dispozici o jeden den méně, takže z Brugg sešlo (Amsterdam nás tolik nemrzel, tam už jsme cestou se zastávkami v celém severním Německu byli :-).
Z cesty do Belgie (a tento víkend do Benátek - nakonec pokud vím jedeme sami, protože Honza Bondy &Co. se na cestu nevydají) pořídím minireportáž, protože už teď v Kolíně nad Rýnem jsem si všiml zajímavých příprav na karneval - ať mi nikdo neříká, že masky na následujícím obrázku, fotografované ve výlohách obchodů na hlavní třídě, nejsou určeny primárně vyznavačům BDSM :-)

25.01.2002
Jak jsem psal před skoro půl rokem, na stránky pomalu není co dávat. Čtenáři občas napíší, že by chtěli novinky, ale nenapíší co, a já sám nemám v podstatě žádnou motivaci je rozšiřovat. Jen prakticky náhodně se dostanu k nějakému dotazu, na který odpovím, někomu něco přeložím, nebo mi někdo něco pošle ke zveřejnění. Poslední překlad Aišy mi leží na disku napůl hotový, protože jsem se nedokázal přesvědčit, že by ta povídka s klinik sexem něco řekla významné části čtenářů, chystaný Asdareelův projekt dalších překladů nějak padl, na oficiální srazy nechodím a když jsem se Honzy Bondyho zeptal, jak to vypadá s účastí více lidí na benátském karnevalu (který by podle jeho vyjádření mohl být tematicky zajímavý), dozvěděl jsem se, že nikdo nejede... (i když - já se tam chystám a pokud si na ulicích něčeho fotografovatelného všimnu, zplodím reportáž).

A tak tu dnes zveřejňuji aspoň:
Návod na pomůcku - Zuby bohyně Kali
Osvědčenou autorkou zaslanou Nafukovací povídku (01) - budou další díly!

10.10.2001 Dvě dá se říct reakce na dokument o pořádání akčních srazů - krásný popis Vlk a kůň na vandru a OMŠtírův "manifest" - zamyšlení nad pražskými srazy.

09.10.2001 - nová povídka Hodina matematiky - skvělá povídka se spankingem, dominancí, švihem a spádem, až na samém konci trochu extrémní (a jak jsem si dotazem ověřil, "useknutá"). Škoda, že se nedá realizovat na některém malém srazu - i když, školní škamny nejsou to nejdůležitější, zápal účastníků by chybějící reálie jistě nahradil...

K dokumentu o pořádání akčních srazů - Macův pohled na věc.

05.10.2001 - Rubrika Domácí dílna - návod na výrobu ostruh

(02.10.2001) - dvě aktualizace (první meziverzi jsem ani nezveřejnil) dokumentu o pořádání akčních srazů - doporučuji číst jako první, protože se jedná o text spojující další dvě přidané reportáže psané těmi, s kterými jsem strávil tři minulé víkendy. Pokud uvažujete o několika dnech strávených povídáním o životě i bdsm, možná na horské tůře nebo v koňském sedle, nebo třeba v sub/dom roli, pak uvažujte o návštěvě u mě - pokud máte stejný názor na to, že akční sraz není o předvádění, ale naopak spočívá v tom, že lidé v prostředí, které jim je příjemné, s lidmi, kteří jim vyhovují, dělají to, co dělají běžně doma, pak sem dobře zapadnete :-)

Pro lidi, kteří nemají čas číst dlouhé a složitě prolinkované texty, uvádím několik odkazů na akční části výše uvedeného dokumentu:
Mé bdsm akční prázdniny
Já na víkendu u P+K
Karinin pohled na věc
MacAran + Laila na víkendu u mě
Lailin pohled na věc
Macův pohled na věc

(10.09.2001) - Poslušnost a jako prémie fotky autorky odkazované ze starší povídky Voda a sloup

 

(11.03.2001)

Jediné, co je v životě jisté, je změna.

Po více než 10 letech společného života se L opět (pokolikáté už) odstěhovala.
Tentokrát to vypadá na trvalou změnu - od prvního týdne března 2001 žiju sám.
Zajímá vás to? Nezajímá? Je to skoro jedno.

Každopádně pro ty z vás, které uvažovaly o prožití toho, o čem jindy jen sní,
to znamená možnost začít si se mnou psát, a třeba... se z toho něco vyvine.
Výše uvedené řádky, ač to z nich možná není příliš patrné, neznamenají nic
než to, že jsem nyní volný pro vztah se submisivní, dominantní nebo switch
partnerkou.

Jsem monogamní, zdravý a kreativní člověk, který se snaží při všem brát
ohled na své možnosti a hranice partnera. Nejdůležitější vlastností je pro mě
upřímnost (což jde často proti tomu, že jiní doporučují "nevinné lži" a "ohledy").

Na rozdíl od těch, kdo slibují vztah a prožitky, si na mých stránkách můžete
ihned ověřit, kdo jsem, co dělám a kam směřuji.

Výše uvedené řádky znamenají i to, že nabízím vybavené prostory
pro skupiny lidí, kteří hledají nebo našli svou životní orientaci a nemají se
kde scházet, povídat si, hrát si atd.

Chcete mi napsat? Použijte adresu uvedenou nahoře na vstupní stránce tohoto webu..

(17.03.2000)

Některé reakce na výše uvedený text mě přivedly k myšlence
jejího doplnění s cílem vyjasnit některé vaše předem učiněné (někdy mylné)
závěry.

L o této stránce ví. Slovo po slovu. V jednom mailu jsem
na dotaz upřímně odpověděl:
 
> A jak se vede Tobě?
 
Videls titulku meho webu? Snazim se protlouct - jinak, neni
to tak, jak Terrier (D) mysli a jak "setrne" sdelil L
telefonem, ze je v hajzlu a ze ji "jako dominant" nabizi "pomoc".
 
L vi, co jsem na titulku napsal, nelibi se ji to, ale kdyz odesla...
Dnes jsme spolu byli na veceri a v saune - jsme "prateli".

Dnes rano mi na uvedeny mail prisla odpoved:
 
Preposlal jsem K na mobil tu pasaz, kdy pises o L.
Rika, ze je terrier svine a ze by zaslouzil na budku. Ja ji nejdrive
napsal neco podobneho, ale bez te budky.

Já bych otázku terriera dále nekomentoval, snažím se řídit se
citátem: "Zdrž se nenávisti, neproklínej, nebo se sám staneš nenávistí, staneš
se tím, co nenávidíš, svým nejhorším nepřítelem"
(můj vlastní překlad, neznáte
někdo autora?)

Nehledám sexuální partnerku na jednu noc, jako někteří jiní
"dominanti". Ve foto záznamu scénky
Středověk 2 si můžete přečíst mou větu:
"Už jsem se naučil, že to má být i o sexu." Ano, naučil jsem se vyjít
vstříc jeímu pojetí - naučili jsme se navzájem všechno, byli jsme sví první
a jediní sexuální partneři. Pro mě bdsm nerovná se sex.
 
Scénky prožívám na fyzické i psychické úrovni, přičemž to druhé převažuje.
Pro mě je sexuální předehra vše, co partneři dělají od posledního vyvrcholení.
Neuznávám cyklus "dva dny ukecávání, večeře, "scénka" = upocené dvě hodiny,
zítra jiná partnerka".
 
Nejsem ale tantrik, takže dva orgasmy denně nejsou problém (mluvím o 11
letech v kuse, ne o "výkonu" o víkendu po týdenní pauze...

Spousta lidí píše (nebo ani nepíše, ale myslí si to), že jsem
kdovíjaký bůh v oblasti bdsm. Ti, kteří píšou, začínají třeba: "chtěl bych se zeptat
na to a to, nebo třeba přijet a vidět to, ... ... ale stydím se, vše, co s tou mou
víme o bdsm, jsme se dozvěděli z vašich stránek".
 
Lidi, mějte rozum - samozřejmě každodenní praxí se člověk zdokonalí, ale
nemyslete si proboha, že to, co vidíte na mých stránkách, musím automaticky
provádět každému, koho potkám, nebo to po něm chtít. Tak to rozhodně není.

Poslední bod: asi jsem dostatečně nenaznačil, že začátek
této stránky není seznamovací inzerát, ale vysvětluje, že už neplatí omezení,
která bránila tomu, abych se někomu více otevřel (jednotlivci) nebo výrazněji
podpořil (časem, prací, prostory, financemi) případně vznikající skupiny
zaměřené na bdsm praxi - jako že jich teď "vzniká" jako hub po dešti
(některé vydrží i stejně dlouho jako houba v lese - tak 3-7 dní :-). Srazy,
o kterých píšu třeba
zde, se mohou kdykoli obnovit - stačí, když se
rozhodnete přijet.

Váš
Tom (2010: příjmení cenzurováno))

(31.03.2000)

Po dalších 14 dnech je situace takováto - už měsíc žijeme odděleně, stále si myslím,
že i když 11 společných let bylo krásných (po 99% procent času), některé věci prostě nejde vrátit
zpět. Na výše uvedenou úvodní stránku se mi za první týden ozvali tři lidé - všichni muži. Jeden žije
v dlouhodobém partnerském svazku a takovýmto ochlazením prošel nejednou - naposledy "půl roku
tiché domácnosti".
Druhý žije ve spokojeném svazku, vyjádřil, jak moc drží palce, co všechno je potřeba společně
překonávat, přizpůsobovat se, částečně se obětovat - o tom všem za 11 let něco vím, alespoň
si to myslím a L to potvrzuje, když se o tom bavíme (jako že se vídáme, už kvůli malému).
U třetího bych nečekal, že mi po 6 letech strávených s partnerkou napíše, že se ve stejném týdnu
také rozešli, náhle a natrvalo.
Kolik dalších z vás to zná a nenapsalo? Asi nás nebude málo. Ale to už by k minulosti stačilo...

(02.12.2000)

Milí čtenáři,
rozhodl jsem se zase o něco poodhalit závoj tajemství halícího moji osobu, L i to, čemu se věnujeme. Nejedná se zdaleka o unáhlené ani jednostranné rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že jsme začali navazovat přímé kontakty s některými z vás, vzhledem k tomu, že se chystáme ne přímo založit, ale rozhodně svým časem, prostory a nápady podporovat nekomerční setkávání přívrženců BDSM (pro všechny stupně - od "začátečníků" po "mistry" - od všech se můžeme něco naučit, to už víme), prostě z více důvodů si zasloužíte vědět o nás víc.

Těm, kdo se chystají přesvědčit partnera k praktikování bdsm (píšu o tom, protože je to váš častý dotaz, vždy odpovídám, že to jde, samozřejmě ne vždy se to zcela podaří, ale dost lidem se to podařilo), bych chtěl říct toto: pište, svěřte se, uleví se vám, zjistíte, že ne vždy je to, co chcete, nemožné. Pokud to tak cítíte, nechte si poradit, nejen ode mne nebo L. Přestaňte se trápit samotou a neuspokojením, zkuste něco udělat pro to, abyste realizovali, o čem sníte.

Těm, kdo chtějí přijet, popovídat si, nebo třeba i něco zkusit, sami, s námi, s dalšími nadšenci - dejme síly dohromady. Jsme nakloněni akcím, kdy se sejde více lidí, kteří mají společné téma zájmu. Nikdo není do ničeho nucen, jen si sakra konečně přestaňte říkat - "to nemůžu, nechci je otravovat, oni všechno vědí a já nic, budou se se mnou nudit....". Jsem přímý člověk a kdybych se nudil, řeknu vám to a budeme se věnovat něčemu jinému - třeba diskusi o zajímavém filmu nebo knížce.

Těm, které zcela přirozeně lidsky zajímá, kde tyto stránky a všechno co je na nich, vzniká, vyhovím a mohou si teď prohlédnout místo činu.

Napadlo vás teď něco? Chcete strávit příjemný večer povídáním o tom, o čem si s jinými povídat nemůžete? Chcete nás něco naučit? Ozvěte se - Kontakt.

(24.11.2000)Milí čtenáři,

toto oslovení používám, protože si za poslední tři týdny připadám tak trochu jako teta Sally z kdysi populárního Dikobrazu. Tolik z vás mi napsalo - věřte, že každý mail čtu rád, protože mi dává pocit, že to, co dělám, má smysl, a snažím se vám vždy odpovědět jak nejlépe dokážu, protože několik takových konverzací už přineslo ovoce v podobě, o které se rozepíšu níže.

Jednou větou - děkuji všem, kteří se na mě nebo na L obracejí, ať už stručně ("stránky jsou super", "díky za vaši práci, pane", "konečně jsem našla sama sebe", "váš web je první web v češtině, který mi umožnil zjistit, že to, čemu se věnuji, nedělám sama a není na tom nic nenormálního" ... to je několik ukázek z vašich mailů) nebo navážou delší komunikaci - z nichž některé mailové diskuse už jsem s vaším souhlasem zveřejnil - viz Dotaz začínající dominy nebo Vývoj dvou vztahů.

Využiji této příležitosti a stručně uvedu novinky, které na těchto stránkách chystám. L teď dokončuje korekturu dlouhé povídky, kterou pro vás kdysi přeložila a zatím nezveřejnila (popis problémů s bdsm.cz najdete o hodně níže na této stránce). Až bude všechna práce hotova (=brzo to nebude), chystám se pokračovat v překladu Zápisků Aišy, které jsem kdysi překládal s Moulou a které jsou zatím jen na jeho stránkách. Jedná se o podle mě nejlepší sérii Ds příběhů s provázanými postavami, dějem, úžasným stylem autora (v angličtině, mé a Moulovy překlady nejsou zdaleka dokonalé). Od Michaela Forbina, autora série, mám na svém webu dva články, Čekání na Bohyni a Co je doma, se nepočítá? - přečtěte si je, jsou krátké a přitom ukazují, že autor dost dobře ví, o čem mluví, když mluví o Ds.

Občas přijde dotaz na použití nebo stavbu nějaké pomůcky, čtenáře odkazuji do rubriky Domácí dílna. Pokud možno ještě dnes do ní dám fotky pletených důtek (koupených, ne doma dělaných), na které se mě ptal .... (nebudu jmenovat). Daleko důležitější je ale jiný bojový plán, a to vytvořit fotoprocházku naším sklepem, stájí, mučírnou atd. To zabere hodně času, imagemaps zatím neumím, a proto realizace mé představy nějaký čas zabere - chci aby na webu byly panoramatické fotky našich prostor, a klepnutím na jednotlivé předměty se dal vyvolat příslušný návod (nebo možná i text z mého webu, který souvisí s jejím použitím, ovšem to bude mravenčí práce, vydolovat všechny relavantní texty - myslím, že tohle dělat nebudu).

Nechci vyvolat dojem, že bdsm je o pomůckách, to rozhodně není. Chtěl jsem jen přiblížit své plány. O jejím překladu povídky jsem se již zmínil, je na ní, kdy ho pro web uvolní, a moje práce na Aiše také byla zmíněna. Dostávám se tedy k tomu, co je podle mě jádrem webu a co je hlavním důvodem jeho existence - Rubrika Dokumenty "- SEKCE - stránka se seznamem dokumentů, které vám mohou pomoci se v sobě vyznat", jak píšu na titulní straně.

Jádrem této sekce jsou překlady základních textů o bdsm, popř. některé původní texty, jmenovitě Danin Co mi dává bondage (díky, díky za tento text, byla to první původní česká věc, dodnes si pamatuji, jak mě nadchl). Chtěl bych postupně zařazovat víc záznamů mailové korespondence a případně texty, které mi zašlete - nemusíte se starat o literární kvalitu a formátování, vše zařídím.

Když jsem tedy shrnul, co se chystá, napíši ještě něco o tom, co zažívám. Proč bych tu měl kázat o osobních zpovědích, když bych sám nešel příkladem? Tak se do toho dejme.

Po odchodu z bdsm.cz jsem začal čas, který se mi tak uvolnil, věnovat sám sobě a své partnerce. To v první řadě. Za druhé víc komunikuji s čtenáři mého webu (nebojte se, hodně lidí mi píše, že si připadají jako začátečníci a stydí se na to či ono zeptat - nejste sami, nebojte se a napište mi). Za třetí se místo práce na organizování setkání pro desítky lidí snažím setkávat se přímo s lidmi, kteří o setkání se mnou nebo s L mají zájem. Předchozí věta není kritikou srazů pořádaných jinými - každý ať si dělá, co chce a umí, nezměnilo se nic na tom, co jsem psal do článků Večírky viděné z jiného úhlu a Večírky viděné pořád ze stejného úhlu - TOM se loučí. Jsem rád, že se lidé v Čechách přestali bát se veřejně scházet a hlásit ke své orientaci. Tato doba musela přijít a je zásluhou všech, kdo se na organizaci srazů popisovaných v těchto textech podíleli, že vznikla jedna část české bdsm scény. Ta část, která zastupuje lidi s běžnými radostmi a starostmi, možnostmi, kteří chtějí jednou za měsíc přijít do společnosti podobných lidí, jako jsou sami, příjemně si popovídat, shlédnout nějakou veřejnou scénku (pamatuji si jako dnes, jak jsem za snahu veřejné scénky do programu prosadit dostal málem na zadek), popř. se jí i zúčastnit, a zase jít.

Já osobně nemusím strávit několik hodin v prostorách, na nichž je pořád ještě vidět, že jsou určeny k jinému účelu, a řešit problém přítomnosti lidí, kteří chtějí pravý opak toho, co chci já. Neberte to jako kritiku, jde jen o to, že pokud máte prostory vybavené úplně jinak a zároveň možnost neomezeně cestovat, zjistíte, že veřejný sraz je o několik řádů méně intenzívnější zážitek, než párty soukromá.

Ještě jednou zde uvedu, že veřejné srazy jsou skvělým prostředkem pro setkávání lidí, kteří se setkat chtějí a nevadí jim časová ztráta daná programem a prostředím, které nemohou ovlivnit, nebo pro lidi, kteří jinou možnost setkání ve vhodném prostředí nemají, nebo pro začátečníky, kteří se celkem logicky strachují, že setkání s jiným párem (nebo, když na to přijde, skupinou) v soukromí by mohlo skončit něčím mnohem intenzívnějším, než na co jsou zatím připraveni.

Abych se dostal k věci - po odchodu z bdsm.cz jsem za dva týdny navázal kontakt se třemi páry (pokud tohle čte a nelekne se, vím o čtvrtém, se kterým by setkání mohlo být na obzoru). Dva minulé víkendy jsme strávili na dvou návštěvách, zítra jedeme na další. Oproti srazům má tato forma setkávání následující výhody - poměrně přesně víte, s kým se setkáte, a pokud si vaše představy jen vzdáleně odpovídají, můžete se těšit na zajímavé setkání.

Dodržíte-li jednoduchou zásadu na nic se předem příliš netěšit a nic dopředu nečekat, může stejně jako my dva zjistit následující - setkání s lidmi, kteří vám jasně sdělí důvod, proč máte přijet (úplně stačí jeden důvod, a nemusí se jednat o nic víc, než o přátelské popovídání) neuvěřitelným způsobem rozšíří váš obzor. Oproti srazům, na které dost lidí přijde, protože sami nebo s partnerem nic nezažívají (není to tak u všech, ale u hodně lidí ano) víte předem (napíšete si mailem), zda druhý pár s vámi bude "kompatibilní". Stačí jedno společné téma k rozhovoru a můžete si být jisti, že na rozdíl od veřejného srazu rychle proniknete na dno duší všech přítomných (možná to píšu moc pateticky, ale je to 5 dní poté, co jsme se vrátili z minulého víkendu a oba stále přetékáme vzpomínkami i zážitky - ani nemusíme zavřít oči, aby se nám před nimi začaly honit živé obrazy....).

Možná jsme měli jen štěstí, ale když se teď velmi stručně zmíním o tom, co jsme zažili, třeba budete mít chuť něco podobného zkusit sami - na rovinu říkám, že k tomu nepotřebujete žádný server, českou scénu jako takovou - existuje neuvěřitelné množství lidí, kteří chtějí přesně to, o čem sníte, a s troškou trpělivosti je zkontaktujete (jsem si vědom, že s vlastními stránkami jsem na tom lépe než vy, protože mi pár lidí týdně samo od sebe napíše, na druhou stranu ani jeden z párů, které jsme navštívili, sám od sebe neřekl, že by o mých stránkách věděl, a někdy taky šlo o kontakt přes inzeráty). Mezi lidmi je dost informací na to, aby se, pokud jde o S&M, do sebe mohli pustit bezpečně - věděli, jaká zdravotní rizika hrozí. Pokud jde o D/s, aby věděli, co je to emoční bezpečí. Nebojte se vylézt z ulity a najít si fungující skupinu lidí, kteří se scházejí, povídají, nebo realizují to, o čem můžete na mých stránkách číst.

Zpět k tématu - naše vzpomínky a zážitky z osobních setkání. Neuvěřitelným způsobem nám jako páru pomohlo setkání s dalšími páry, při kterém jsme si otevřeně popovídali o vlastních i cizích zkušenostech, představách a snech. Nebudu příliš konkrétní, ačkoliv bych to chtěl celé vykřičet, musím brát ohled na soukromí těch, kteří rozhodně nestojí o veřejnou publicitu. Je ale pravda, že nikdo jiný než další pár vám nepomůže pochopit, proč ve vlastním vztahu děláte stále stejné chyby. Nikde jinde se nedozvíte, co všechno musí snášet ostatní, s jakými problémy se denně perou, nebo naopak, co z toho, co už jste začali považovat za samozřejmost, je pro jiné nedosažitelnou metou.

Kdybych to nezažil, nevěřil bych, že i jinde než doma se mi při rozhovoru může stát něco, co jinak zažívám jen při scénkách - pocit, že jsem našel něco, co jsem vždycky najít chtěl, přitom to leželo na zemi a stačilo to zvednout. Pocit, že teď, v tuto chvíli, se děje něco, co je povznášející a co mě vede někam výš. A po návratu domů pocit ještě skvělejší, vzpomínky vybavující se samy od sebe, ještě intenzívnější prožívání toho, co se dělo při setkání. Stejně jako po dobré scénce, při níž se bavíte tím, co děláte, skutečně to prožíváte i přes vždy přítomný pocit, že něco je jen hra, něco není tak dokonalé, jak by mělo, se vám i po setkání s lidmi, se kterými si rozumíte, zpětně vybavuje vše, o čem jste mluvili, nebo co jste dělali, jako úžasně krásný obraz, všechny detaily vidíte jakoby ostřeji (hlavně to, co jste si vy nebo partner užili). Prostě a jasně - stejně jako po vydařené scénce, která vás vždy posune dál, zase víte něco víc o sobě i partnerovi. A jak jsem napsal před více než rokem a půl, o to v životě i bdsm jde.

Poslední věta - děkuji za přečtení výše uvedených postřehů, plánů atd. - máte-li připomínky nebo chuť napsat, jsem vám k dispozici. Chcete-li si psát nebo se vidět - stačí mi napsat mail.

(03.11.2000) Tento odstaveček bude stručný. Po dlouhotrvající krizi vztahu k redakci serveru bdsm.cz (podrobnosti zde - ale už je to minulost) jsem se rozhodl odejít, ze zmiňovaného serveru stáhnout všechny své články a ponechat své články na Síti jen jako součást vlastního webu. Ten si nehraje na největší, nejlepší, nejdokonalejší. Rád reaguji na vaše maily a rád na web umisťuji překlady textů, které vás zajímají. Cítím-li, že to někdo potřebuje, odhalím i vlastní nitro. Potřebuji interakci s čtenáři - dává mi sílu pokračovat. Každý, kdo zkusil vytvořit vlastní web, mi dá za pravdu, že to vyžaduje jisté oběti (čas...).

V poslední době mám pocit, že je důležitější nechat lidi, ať si z webu (samozřejmě nejen mého) vyberou, co je přitahuje, a hlavně podpořit je, aby pokud nevědí, jak na to, se nebáli napsat - zjišťuji, že pokud mi někdo napíše, dost často se velmi rychle dokáže otevřeně zeptat na věci, které v bdsm chtěl poznat. Mám radost, když se titíž lidé po týdnu ptají na daleko pokročilejší věci, ale hlavně když se v jejich mailech přestanou objevovat pochyby o vlastním směřování. Doufám, že se mi podaří citlivě oslovit některé z těch, kdo mi napsali, a získat jejich souhlas s anonymním zveřejněním jejich mailů a mých (a manželčiných) odpovědí.

Tento web je o mých pocitech, o pocitech lidí, kteří mi píší, je profilován tak, aby obsahoval jen materiály, podle kterých někteří lidé chtějí a někteří dokáží žít. Snažím se vyhýbat se všemu, co mi připadá nelidské, neuctivé, nelegální - ne proto, že bych se bál postihu, ale protože chci žít podle zásad, které uznávám. A k těm v oblasti bdsm patří souhlas zúčastněných, otevřenost a pravdomluvnost, citlivost k potřebám druhých, snaha o povznesení obou, ne o vlastní rozkoš. Chci, aby i můj web byl místem, kde se čtenáři nemusí bát, že se jim zvedne žaludek.

Tím vším už server bdsm.cz není. Má jiné čtenáře, jiný obsah, jiné poslání. Škoda.

01.03.2000 Nový začátek? Kdo ví, každopádně, dům opět ožil... viz níže, hned následující odstavec. Bylo tu ticho, snad to bylo ticho, které léčí, uvidíme. Děkuji všem, kdo mě v mezidobí podrželi. Pokud vám tohle tlachání nedává smysl, napíšu to ještě jednou a stručněji - žena je zpátky. Je možné, že jsem zjistil, že jsem slabý, když jsem ji nechal, ať se vrátí? Nebo jsem zjistil, že nejsem robot, ale člověk?

06.02.2000. Opět sedím u počítače. Zametl jsem podlahy v prázdném domě, zašel do prázdné ložnice, vzal z kouta pouzdro s kytarou, vytáhl ji, otřel prach, sešel po schodech do obývacího pokoje, zahrál tři písně, které mi jsou nejbližší, kytaru odložil, pohladil kocoura, který ležel na topení u okna a vyhlížel ven, jako by čekal někoho, kdo se už nikdy nevrátí (tohle není červená knihovna, má žena se nevrátí, protože jí to nedovolím, o důvodech se nebudu rozepisovat, to je jen věc nás dvou).

Jsem rád, že mám dost síly a pár rozchodů za sebou (které jsem nedotáhl do konce, nikdy jsem zatím neměl skutečný důvod náš vztah ukončit, takže jsem po čase nechal vše najet do starých kolejí - vlastně to ani rozchody nebyly), takže nehrozí, že bych se vrhnul z okna. Navíc mám známé, kteří mě dokáží podržet, a to jak v reálu, tak i na síti. Pevně tedy doufám, že o mě ještě uslyšíte, že si budete moci dál číst mnou přeložené povídky a dokumenty, na těchto stránkách i na serveru bdsm.cz.

Myslím, že víc nepotřebujete vědět. Stejně jako dřív mě každý mail potěší, na každý budu reagovat, ale i pokud by žádný nepřišel, budu vědět, že jste u svých monitorů a stejně jako já myslíte na ty, kteří byli, jsou nebo teprve budou...

23.11.1999 Seděl jsem takhle jednou ráno u počítače a přemýšlel. Co se o mě návštěvníci mých stránek vlastně dozvědí? Stránky jsem zakládal proto, abych ostatním poskytl informace, které podle mě na českém webu chyběly. Z reakcí čtenářů (je jich proklatě málo, nebojte se mi napsat) tuším, že spousta návštěvníků těchto stránek si myslí, že jsem ve věcech BDSM neuvěřitelně sečtělý a zkušený, a proto se mi snad stydí dát najevo, co bych na stránky měl přidat nebo čemu se při výběru textů k překladu víc věnovat. Rozhodl jsem se proto, že původní záměr, vytvořit informační stránky o BDSM, malinko rozšířím a napíšu něco víc i o sobě. Pokud máte zájem o takové informace, poslužte si.

K datu 23.11.1999 se váží tyto změny: začal jsem pracovat na anglické verzi stránek. Pravděpodobně připravím seznam dokumentů a povídek s uvedením zdrojů, které jsem přeložil do češtiny, ale anglické verze nezveřejním. Každý si je může najít na Internetu. Samozřejmě vím, že občas některá stránka zanikne a daný dokument je nenávratně ztracen, ale to se nedá nic dělat. S autory jsem se ve většině případů dohodl, že jejich text přeložím a zveřejním na své stránce, proto mám jejich schválení publikovat český překlad, který je mým autorským dílem, ale ne schválení k publikaci původního textu.

Nosnou částí anglicky psaných stránek bude Domácí dílna, tj. návody na výrobu SM pomůcek. Jedná se většinou o mé originální konstrukce, u nichž má překlad do angličtiny smysl (vím o pár stránkách, kde jsou podobné návody, ale v porovnání s texty nebo obrázky je návodů na pomůcky na internetu velmi málo).

28. 08. 1999 Může se vám zdát (oprávněně), že jsem po dvou měsících tvorby těchto stránek usnul na vavřínech. Máte pravdu. Stránka se poslední měsíc (srpen 99) stabilně pohybovala okolo třetího místa TopListu v kategorii Životní styl, těsně za www.bdsm.cz, které zaujímá první místo. Mohlo by se zdát, že nemám elán pokračovat v tvorbě, ale tak to není. Jde spíš o to, že co jsem mohl, jsem na stránku dal, a v neposlední řadě mi připadá, že už jsem vrátil bdsm komunitě to, co mi před lety dala. Získal jsem nové známé, doufám, že i nějak přispěl k tomu, aby se lépe poznali. Někteří mi za to děkovali mailem, někteří i osobně. Doufám, že se nepřestaneme setkávat. Nebudu tyto stránky rušit, podle statistiky jsou stále pro mnoho z vás zajímavé. Předpokládám, že se k jejich tvorbě vrátím (zejména překlady povídek) poté, co trochu poleví nápor práce, kterému jsem v současné době vystaven).

01.06.1999 (přibližně, tento odstavec byl doplněn později) jsem začal uvažovat o tom, že vytvořím vlastní stránky věnované BDSM. Jaké jsem měl v té době zkušenosti? S počítači poměrně rozsáhlé (4 roky práce jako správce počítačové sítě), se svojí ženou rovněž rozsáhlé (jsme spolu od 17 let, tj. blížila se nám "desítka"), s internetem jen na úrovni uživatele. Na rozdíl od několika BDSM orientovaných lidí, s nimiž jsem hovořil, a kteří si svou orientaci uvědomili v raném dětství (např. se svazovali nebo si takto hráli se stejně starými dětmi), jsem si existenci BDSM uvědomil.až po dvacítce. Zpočátku to byly takové jemné náznaky, pocit, že kromě normálního sexu nebo běžného manželství mohou vztahy mezi lidmi dosáhnout jiné, mnohem větší intenzity. Přidejte si k tomu náznaky v běžné literatuře, filmu apod., a zjistíte, co jsem si v té době asi tak mohl myslet: nešlo by občas strávit večer jinak, než sezením u počítače nebo televize? Nešlo by ženě říct, že má udělat to či ono a potěšit mě tím? Nebylo by pěkné zjistit, jak bych ji mohl potěšit já?

BDSM je pro mě víc, než jen milostná předehra. Může přitom jít o sex, ale nemusí. Je pro mě přijatelné cítit nebo způsobovat čistě fyzické podněty, ať už příjemné (hlazení, lechtání) nebo nepříjemné (bolest). Přitom jde vždy o to, že ten, kdo "trpí" musí mít na to, co se mu děje, chuť. Tím pádem vůbec netrpí, ale dokáže si to užívat.

Kromě fyzického dráždění má pro mě BDSM i psychickou složku, která je u mě (u vás to může být jinak, i u mé ženy je to jinak) důležitější než ta fyzická. Pocit ovládat druhého nebo být ovládán (to druhé puzení je u mě slabší, ale přítomny jsou obě), to je droga, která může způsobit stejný třas po těle a závrať, která jen pomalu odeznívá, jako účinky fyzického dráždění Vidět druhého reagovat na vaše povely, pokyny i pouhé náznaky je silný zážitek. Pokud jste zrovna "dole", tj. druhý ovládá vás, můžete se poměrně rychle dostat do stavu, v němž nevíte, kdo jste, máte jen mlhavé tušení toho, co se s vámi děje, vůbec nevíte, co se bude dít za chvíli a vnímáte jen druhého - hlas, blízkost, dotek... Nemusí se jednat o chvilkovou záležitost, někde ve vás to zůstane a třeba celý den vnímáte, že patříte jen druhému, uvědomujete si, co pro vás udělal, co jste udělali pro něj, co vám to dalo, co mu to dalo, prostě máte moc hezký pocit. Praktikování BDSM vás může do značné míry zklidnit, dát vám pocit naplnění. Pokud se ale cítíte nebo dokonce jste prázdní, BDSM vás nenaplní. Podobně i vztah dvou lidí nemůže být založen na pouhém BDSM, to zjistíte, až to zkusíte. Pokud vám nejde o celoživotní věrnost a oddání se partnerovi, nemusí vám to až tak vadit, na druhou stranu nemusíte ale z praktikování BDSM mít až tak silné pocity. (I když kdo ví, jak silné pocity mám já a jaké vy - kdo to posoudí?)

Věci uvedené v předchozím odstavci jsem si začal uvědomovat až poté, co jsem někdy v roce 1997 koupil kožené důtky (všechny ostatní pomůcky si teď vyrábím sám) a dal je manželce k Vánocům. Byla to spíš recese, nebo to tak alespoň mělo vypadat, doprovázel jsem to celkem nevinným komentářem, nevím už přesně, co jsem řekl, ale něco ve smyslu toho, že až budu zlobit, dostanu s nimi na zadek (přitom jsem měl chuť dát na zadek jí, ne ze vzteku, ale pro radost, protože jsem doufal, že se jí to bude líbit tak, jak jsem si to představoval, viz předchozí odstavec). Dobré na tom bylo, že žena nevyskočila z okna, neudala mě na policii ani neutekla k mamince (jak se bojí někteří z vás, kteří by to chtěli zkusit, ale bojí se to partnerovi říct). Důtky jsme schovali do nočního stolku a nechali je tam.

Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že kůže nevoní jen mě, ale i manželce. Odtud nebylo daleko k hlazení důtkami po těle (zatím žádné bičování!). Po nějaké době jsem navrhl, že by nebylo od věci zkusit při milování partnera znehybnit. Na běžné posteli není problém protáhnout pod matrací na úrovni rukou a nohou provazy opatřené karabinkami (provazy radši kratší, aby karabinky ležely těsně u krajů matrace). Ušil jsem z jemné kůže pouta, taková opravdu lehká, náznaková - žádné těžké spony, jen slaboučká kůže, zavazování na šňůrky, které jsem teprve později předělal na zapínání na háčky koupené v galanterii. Šlo mi o to, aby bylo jasné, že pouta i úvazy může i ten, kdo je dole, snadno uvolnit.

Líbilo se nám to oběma. To, že je partner druhému "vydán na pospas", ho uvolňuje. Spousta žen má problém, když si má sex užívat protože byly vychovány tak, že je to "špatné". Svázání, i naznačené, má osvobozující moc. Žena se "nemůže bránit" a reaguje daleko otevřeněji než jindy. Samozřejmě nečekejte zázraky přes noc, ale funguje to. Nemohu vám zaručit, že zažijete skvělou noc, když se o přístích narozeninách převážete provazem jako dárek a po večeři při svíčkách si lehnete na postel a zavoláte ženu, ať si vás jde rozbalit (nebo nechá svázané...). Nám se to líbilo, ovšem nestalo se to tak, jak říkám, ale o přibližně pět let dříve (v roce 1992), kdy jsme se nějakou dobu hádali a já si pak ženu usmiřoval tím, že jsem jí celý den plnil přání a na závěr dne se jí takhle svázaný svěřil do rukou. Ani jeden z nás v té době o BDSM nic netušil, ale já už měl své představy (žena ne, teď jsem se jí na to ptal) a tak jsem od té doby věděl, že to snad půjde. Všimněte si doby, která uplynula mezi prvním náznakem (rok 1992), nákupem první SM pomůcky (rok 1997) a první výměnou rolí (rok 1998). Bylo to do značné míry tím, že jsem nehledal informace na internetu a neměl jsem možnost kontaktu s jinými přívrženci BDSM (žijeme na malém městě).

Během roku 1998 jsem na internetu začal aktivně hledat rady, doporučení a zkušenosti ostatních. Našel jsem spoustu serverů, ovšem ty komerční mě nijak nezaujaly. Naštěstí existují i skuteční nadšenci pro BDSM, kteří obětují čas a úsilí tomu, aby pomohli ostatním. V Čechách to v té době byl jen MacAranův Sin (s Macem už jsem měl tu čest se poznat a přivítat ho u nás doma. Sin bude snad obnoven na sin.bdsm.cz), zato v zahraničí existovalo stránek mnohem víc, dokonce i stránky organizací přívrženců BDSM. To mě velmi povzbudilo. Spoustu věcí jsem si přečetl a postupně je začal překládat. Myšlenka vlastní stránky byla ještě velmi daleko. Četl jsem z obrazovky anglický text a překládal ho manželce sedící vedle mě. Začali jsme si o BDSM povídat, ale nějaké zvláštní praktiky jsme zatím nezaváděli. Všechno to začínalo velmi zvolna.

Zlom přišel s koncem roku 1998. Začali jsme se poměrně pravidelně věnovat lehčím disciplínám, výpraskům (holou rukou, pravítkem), znehybňování a drsnější mluvě (zatím jen při milování). Přestěhovali jsme se z paneláku do vlastního domu a začali číst stále drsnější a otevřenější povídky. Od pouhých náznaků BDSM praktik se v povídkách začaly objevovat celé scénáře. Pořád jsme si povídali, zjiš'tovali, co by lákalo druhého, a postupně se dostávali k realizaci. Na začátku roku 1999 jsme začali zařizovat mučírnu (viz Domácí dílna), já začal vyrábět pomůcky, objevil jsem zásadní texty, např. s.s.b-b FAQ, a začaly naše první skutečné scénky.

V únoru či březnu jsem se ozval jistému Radomírovi, což byl první přívrženec BDSM, s kterým jsme se setkali v reálu. Vyměnili jsme si pár mailů a pozvali ho domů. Na prvních dvou setkáních jsme si jen povídali. Radomír vystupoval submisivně a měl evidentní zájem nechat se ovládat mou ženou. Zkusili to, párkrát jsme si vyšli ve třech, párkrát byli venku oni dva, nebo se realizovali v mučírně. Po několika setkáních to přestalo fungovat. Má žena měla výčitky svědomí z toho, co dělá, že mě podvádí apod., i když já to tak nebral (nebylo ale lehké se takovým myšlenkám ubránit, možná se mi to tak úplně nepovedlo, ale problém rozhodně nebyl jen v tom, že bych žárlil). Radomír chtěl stále víc, už to prostě dál nešlo a tak to skončilo.

(Sem vede odkaz Srazy, ale jedná se o pokračování textu z 1.6.1999)Později jsme navázali vztah s Hariusem a jeho ženou. Ti žijí velmi podobně jako my, párkrát jsme se navštívili, popovídali si a pravidelně si píšeme. Setkávání nebo dopisování s lidmi, kteří jsou na tom jako vy, vám může dát hodně: neustále se přesvědčujete, že nejste sami, že lidí se stejnými zájmy je víc. V květnu jsem začal přispívat na server www.bdsm.cz. Jeho správci a majiteli, Riderovi, patří mé uznání za to, že server provozuje, že je vstřícný a v mezích možností i společenský. Rider uspořádal v říjnu a září 1999 v Praze dva srazy redakce serveru, kde jsem se sešel s Lady Aradií, Honzou Bondym, Petrem Felixem Chudobou, Websterem a dalšími.

Uvedené srazy mě podpořily v přesvědčení, že pokud se chci setkávat s dalšími lidmi, kteří se BDSM věnují, nezbývá než a) komunikovat po síti (což mi nestačí, dávám přednost živému kontaktu) nebo b) pořádat srazy u nás doma. Myšlenka uspořádání srazu mě napadala už dávno, ale k realizaci mě přiměla až zmiňovaná pražská setkání.

Proto jsem v září a řijnu 1999 uspořádal dva srazy. Jak vypadaly? První se odehrál přibližně takto:

sobota, 15.30 Příjezd dvou párů (po drobných technických problémech, původní termín byl 15.00, ale nakonec jsme se sešli, a to je hlavní). Chvilka posezení, popovídání, co koho po cestě, před cestou a i jinak, během doby nedávno minulé, potkalo (s jedním párem jsme se znali, s druhým ne). Příjem SMS od dvou dalších pozvaných, že kvůli technickým potížím zůstali viset doma.
Vzhledem k tomu, že se na sraz vyčasilo (14 dní předtím lilo), byl pro všechny připraven guláš, ale nebyly buřty, takže se pro ně vyrazilo do města. Po cestě diskuse probíhala v hloučcích, 4+2 nebo 2+2+2, a ne v šesti, jako předtím doma. Nákup dopadl dobře, letmá prohlídka historického centra města rovněž, šlo se zpátky.
sobota, 18.30 Buřtění s trochou pití začalo už za tmy a protáhlo se do doby, než padla zima, tj. asi do 21.30. Bez ohledu na to, že jsme seděli "in the open", hovořilo se otevřeně o tematických záležitostech, ale samozřejmě nejen o nich. Heslem srazu bylo, že nikdo nikoho do ničeho nebude nutit.
sobota, 22.00 Ohniště uhašeno, odchod sklepem domu do mučírny. Posezení, už ani nevím, o čem šla řeč, ale určitě ne jen o kříži u stěny a nářadí rozvěšeném po stěnách :-) Po nějaké době se šlo nahoru, do obýváku, pokračovalo baštěním křupek, nočním podáváním guláše, pitím (většinou nealko).
neděle, 05.00 První pár odpadává do peřin, zbytek přítomných pokračuje v povídání, nad ránem diskuse končí a všichni jdou spát.
neděle, 10.00 Spáči se budí. Dva přítomné páry se uvelebily na posteli v ložnici (jinak spal každý ve zvláštní místnosti) a kecají a kecají a kecají.... Třetí pár si protírá oči a mizí v mučírně, kde stráví další hodinu a půl.
neděle, 11.30 Čtveřice se ve vší počestnosti zvedá z postele a chystá snídani. Dvojice vracející se z mučírny se přidává. Trošku se jí, povídá, hrají se šipky, začíná se probírat, co komu setkání dalo, a co příště udělat jinak nebo naopak, co zachovat beze změn. Okolo 14.00 se všichni loučí. Diskuse o příštím srazu probíhá mailem.

Jak sami vidíte, žádné orgie, jen přátelské posezení. Samozřejmě kdo chtěl, mukal si svého partnera jak chtěl. Druhý sraz probíhal velmi podobně s tím, že přijelo o tři lidi víc, jeden pár předvedl bondáž ale jinak se nic zvláštního nedělo. Receptem na blbou náladu, která byla na srazu patrná a podle mého názoru byla způsobena tím, že by každý chtěl začít nějakou veřejnou scénku, ale netroufal si, je podle mě setkání dvou párů, které se chystá tento víkend. Je potřeba se předem domluvit na hranicích a pak realizovat vše, co nebylo předem vyloučeno. Uvidíme.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa. . . ) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče