Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Autor: Michael Forbin, [email protected]
Překlad: (c)2001 Tom, korektury: Moula
Aljaška.
Děvětačtyřicátý stát Unie.
Proslavený svým zlatem, ropou, lososy a tuleni.
Jedním z často činěných mylných předpokladů je, že je to stát pokrytý ledem a sněhem a že jeho obyvatelé žijí v iglú. No dobře, místy a u jisté části obyvatel tomu tak je, ale zároveň je to jeden z posledních civilizací nezničených koutů světa. Velkým koníčkem Paní Minx, kromě získávání obdivovatelů, bylo fotografování, takže se poté, co jsme se vrátili ze safari, rozhodla udělat nějaké fotografie aljašské přírody a zeptat se mě, zda pojedu s ní.
"Jet s Vámi na Aljašku fotit?" odvětil jsem otázkou.
"Fotografovat, Michaeli, ne fotit. To není totéž," zpražila mě.
"No, alespoň vím, že poznám rozdíl mezi fotografiemi Ansela Adamse a Erica Krolla," nechtěl jsem se dát.
"To jen proto, že se ti líbí fotografie, na kterých mě Kroll zachytil. Jedeš nebo ne?" zopakovala.
"Samozřejmě. Na Aljašce jsem nikdy nebyl," souhlasil jsem.
--------------------------------------------------------------------------------
O tři dny později jsme byli v Anchorage a já byl ověšen takovou spoustou fotografického vybavení, že bych mohl fotit invazi Marťanů.
Aparáty na kinofilm, Polaroidy, dva digitální fotoaparáty, osmimilimetrovou videokameru a dost filmů, kazet a baterií na zásobování malého obchodu.
"Slečno Dawesová, skutečně je potřeba všechno tohle vybavení?" zeptal jsem se, když jsem to táhl na vozíku hotelovou halou.
"Ano," řekla stručně.
Po tom stěhování se mi chtělo jen padnout do postele, ale o tom nechtěla ani slyšet.
"Za necelou hodinu máme schůzku - večeři s naší průvodkyní, takže si nezdřímneš. Kromě toho je ještě pořád světlo," podotkla.
"Ano Paní. A tak tomu bude po větší část příštích čtyř měsíců. Jsme tak na severu, že v téhle roční době Slunce skoro nikdy nezapadne," řekl jsem. "Matouš s Julií by z toho byli hotoví."
Zasmála se.
"No aspoň víš, že na upíra tu jen tak nenarazíš."
--------------------------------------------------------------------------------
Z průvodce, kterého Minx najala, se vyklubala přitažlivá mladá žena, Melissa. Tmavovláska, svalnatá. Tělo plavkyně, pokud byste s tím souhlasili. Navíc pocházela z domorodců.
"Mohu vás a vašeho spolupracovníka vzít na libovolné místo státu. Pokud chcete fotografovat přírodu, je národní park Denali jen den cesty vlakem. Narazíte tam na horu Mount McKinley - pokud byste chtěli fotografovat hory," řekla.
"Kromě toho pilotuji letadla, takže můžeme fotografovat i ze vzduchu."
Tiše jsem seděl - její sebedůvěra na mě udělala dojem - a sledoval, jak Minx zareaguje.
"Mohli bychom se kolem té hory proletět. A budu chtít vidět pár ledovců." řekla Minx.
"Pokud chcete právě tohle, nejspíš byste si měli sehnat nějaké vybavení, jako třeba kožešinové bundy. Je sice jaro, ale na ledovcích panují mrazivé větry," upozornila Melissa.
"Michael se o to postará," pokývla Minx směrem ke mně.
"Ale proč do Denali zrovna vlakem?"
"Kvůli pohledu z okna. Z vlaku uvidíte věci, které nelze spatřit ze silnice ani ze vzduchu. Věřte mi," řekla Melissa a zapálila si cigaretu.
Minx se na ni zamračila.
"Dokud vás platím, nebudete v mé blízkosti kouřit. Platí?"
Melissa dlouze a procítěně potáhla, vyfoukla kouř do vzduchu a zhasla cigaretu.Dělala to tak elegantně a smyslně, jako ta žena v Providence a já ucítil bodnutí touhy.
"Dohodnuto. Ale pokud budeme venku a kus od sebe, nic mě neomezuje."
"Co děláte stranou, mě nezajímá," odvětila Minx.
Když se to takhle vyřešilo, probrala Minx s Melissou cenu zatímco já jen seděl a čekal, až rozhodnou o mém osudu.
Říkám to proto, je to jen mezi námi, a tou lampou, že nesnáším létání v malých letadlech.Když na to přijde, nemám rád ani horské dráhy.
--------------------------------------------------------------------------------
Druhý den ráno - modrá obloha, sem tam mráček, vzduchem letí spousta kamer a taky jeden velmi nervózní Michael. S ním i dávka Kinedrylu.
Ačkoliv po chvíli, pár pohledech na tu nádheru dole a mírně rozptýlen žádostmi o ten či onen fotoaparát jsem se uvolnil a začal si let užívat.
Hory bíle zářily, časné ranní slunce se odráželo od ledovců pod námi s občasnými modravými záblesky. Les pod námi ubíhal jako rozmazaná zelená masa, ohraničená na kraji směrem k horám ledovým příkrovem.
Klesli jsme níž a za chvíli už jsem viděl jen led a sníh, protože jsme zatočili k hoře a les zůstal daleko za námi.
"Můžeme trochu zpomalit?" překřikovala Minx motor.
"Ano, ale pokud to přeženu, spadneme," odpověděla Melissa a stáhla plynové páky dozadu.
Zvuk motoru byl ten tam a poprvé za celou dobu letu byl slyšet jen svistot vzduchu okolo kabiny.
Rozdíl to byl ohromný - připadalo mi, že plachtíme, a ne se prokousáváme oblohou jako ještě před chvilkou.
Z klidu mě rázem vytrhlo to, že se letadlo pode mnou propadlo a já visel v popruzích ve volném pádu. Přitom začala kovově skřípat křídla letadélka, jenže vtom se motor znovu naplno rozeřval a já se žuchnutím dopadl zpět do sedadla.
"Omlouvám se," zavolala na mě Melissa,"chytil nás klesavý proud."
"Michaeli, není ti nic?" zeptala se Minx z předního sedadla.
"V pořádku, Madam. Ale ty kalhoty už nikdy nebudou jako dřív," řekl jsem vyhlížeje ven levým oknem.
Zpod panelu na křídle vycházela sprška kapaliny.
"Kapitánko, myslím, že máme problém. Na levém křídle," zavolal jsem na Melissu.Melissa otočila hlavu, chvilku se dívala a vypnula motor.
Nastalo ohromující ticho.
"Ztrácíme palivo. Přistanu na ledovci," řekla stručně.
"Cože?" zeptala se Minx.
"Můžeme letět dál, ale můžeme taky vybuchnout. Přistanu na ledovci a zkusím to utěsnit," vysvětlila Melissa a vypnula celou palubní síť.
Zajímavé na tom bylo to, že jsem se nebál. Melissa působila tak sebejistě, že mě to zcela uklidnilo. Počasí bylo příznivé, výška taky, takže jsem se ani moc neměl čeho bát.
Než jsem se podíval, co je pod námi.
Napohled hladká řeka ledu se změnila ve změť ledu, sněhu a sem tam šutru.
"Do hajzlu," nevěřicně jsem vydechl.
"Jó, tos měl," řekla potichu Melissa.
Přitáhla knipl a zpomalila let. Doufal jsem, že podvozek nenarazí do ničeho velkého, doufal jsem, že pod sněhem bude rovný led, abychom měli šanci znovu odstartovat.Pokud se to nepodaří, čeká nás možná dlouhá cesta domů po svých.
"Zaujměte polohu pro nouzové přistání!" nařídila Melissa.Sklonil jsem hlavu mezi nohy a připravoval se, že si na sklonku života naposledy políbím prdel, když vtom jsme se dotkli země.
Poskakovalo to a kodrcalo, než jsme náhle ostře zastavili, přičemž se letadlo otočilo do smyku a sníh dosahoval až k dolní části trupu.
"Ven! Všichni ven z letadla!" nařídila Melissa.
Vykopla dveře a utíkala vlevo, zatímco Minx a já jsme prchali vpravo.
S prvním závanem větru z ledové pláně se mi kožešinová bunda začala zdát příliš tenká a já se roztřásl. Čekali jsme, zda letadlo vybuchne nebo ne. Byl jsem rád, že na sobě mám teplé spodky.
Minx ovšem neměla moji figuru a tak jsem hned viděl, jak se klepe.
"Myslel jsem že pocházíš z Colorada? Tohle není žádná zima," provokoval jsem.Podívala se na mě a ušklíbla se.
"No však uvidíme, jak se bude pánovi dnes spinkat ve sněhu."
"Řeknu ti, to je ale strašná zima," řekl jsem, když Melissa dokončila široké kolečko kolem letadla a došla až k nám.
"Takže jsme nevybuchli. V nákladovém prostoru mám lopatu, takže by nám tvůj společním mohl odhrabat kola a zjistili bychom, zda ještě vzlétneme," řekla.
"Co rádio?" zeptala se Minx.
"Vyšlu tísňové volání a za pár hodin přiletí pomoc," odpověděla Melissa kráčejíc k letadlu.
Minx vytáhla z kapsy digitální fotoaparát a udělala pár fotek letadla a zad Melissiny kožešinové bundy. Ohromeně jsem to sledoval.
"Nouzově přistaneme a ty vytáhneš foťák. Nemůžu tomu věřit," zaklel jsem.
"Jako reportér nepropásneš šanci zachytit dobrý příběh, ne?" udělala další fotku.
"OK, beru to," připustil jsem.
Došel jsem k letadlu právě včas, abych zaslechl odpověď z Anchorage.
"Potvrzuji příjem, Whisky Oscar Poppa dva sedm. Máme vaši polohu a někoho vám do pár hodin pošleme," řekl hlas z vysílačky.
"Potvrzuji, Anchorage Center. Budeme na příjmu na tomto kanálu. Další relace za dvě hodiny," odsouhlasila Melissa. "Whisky Oscar Poppa dva sedm končí."
"To zní dobře," řekl jsem sahaje do kabiny pro tašku s fotoaparáty a termoskami.
"No, doufám, že slečna Dawesová moc nezuří. Neplánovala jsem to," řekla Melissa na svou obranu.
"Pokud mohu z její reakce říct, tak je to zatím v pořádku. Chtěla fotit ledovec a hory. Teď tomu ještě dodává na zajímavosti to nouzové přistání," uklidnil jsem ji.Vrátili jsme se k Minx a Melissa vysvětlila situaci.
"Takže tu zůstaneme nejméně několik hodin, dokud nepřiletí záchranáři a nepodaří se spravit moje letadlo. Až přiletí, můžete se vrátit s nimi, pokud chcete" řekla.
"No to ani náhodou. Přijít o takovéhle fotky? Ani za nic," reagovala Minx.
Po ledu se přehnal další poryv větru a zvedl z něj mračno sněhu.
"Navrhuju někam zalízt, dámy," zvedl jsem do výše termosku, "aspoň na kafe."
Zalezli jsme do kabiny, zabouchli před sílícím větrem dveře a já nalil kávu.
Teplo tří těl zbavilo kabinu nejhoršího mrazu, ale stejně to za moc nestálo, když se z hrníčků kávy zvedala pára a na oknech mrzla a usazovala se jako hnědavé tečky kofeinu.
"Užs takhle někdy skončila?" zeptala se Minx Melissy.
"Sedíc ve vymraženém letadle na ledovci? Ne. Ale na ledu jsem nějaký čas strávila. Když mi bylo míň, trávil táta nějaký čas v Point Barrow, takže vím, co je to zima," odpověděla nenuceně.
Poočku jsem sledoval, jak je venku. Vítr sílil a letadlo se začalo otřásat. I světlo zvenku začalo slábnout, jak kolem okna začal poletovat větrem zvedaný sníh.
"Doufám, že nás najdou i pod sněhem, pokud sníh letadlou zakryje," řekl jsem s náhlou starostí v hlase.Melissa se na mě zamračila a přehodila jeden ze spínačů vysílačky.
"Právě jsem zapnula nouzový radiomaják. Dělám to tak trošku nerada, ale máš pravdu. Pokud se vítr neutiší, za chvíli nás ze vzduchu neuvidí.
"Whisky Oscar Poppa dva sedm, tady je Anchorage Center," zapraskalo to ve vysílačce.Melissa zvedla mikrofon a odpověděla.
"Anchorage Center, tady Whisky Oscar Poppa dva sedm. Vítr zesiluje, proto jsem aktivovala polohový radiomaják."
"Potvrzuji, dva sedm. Pozor na to, že se to tam u vás ještě zhorší. Možná k vám nikoho nedostaneme. Radši se připravte, že tam strávíte noc," ozvalo se.Podíval jsem se na Melissu a pak na Minx.
"Anchorage Center, potvrďte nám, že tu budeme přes noc," dotazovala se Melissa.
"Potvrzuji. Je letadlo schopné posloužit jako kryt, přepínám."
"Ano, ale nemáme moc jídla, přepínám."
"Potvrzuji, dva sedm. Dorazíme i s obědem, Anchorage končí."
Rádio ztichlo a kabinu ovládlo skučení větru.
--------------------------------------------------------------------------------
Melissa prohrabala tašku s pomůckami pro přežití a vytáhla balík tepelně izolujících povlaků a roli lepicí pásky.
"Přelepte s nimi okna. Zabrání úniku tepla," řekla.
Minx začala přelepovat okna a Melissa a já jsme začali odstraňovat západky sedadel, aby bylo možno sklopit sedadla až na vodorovné polohy, čímž vzniklo po obvodu kabiny jakési lůžko s malým volným kouskem podlahy uprostřed, kam přijde malý vařič.
"Zatím nic z toho nepotřebujeme, ale nemuselo by se nám to podařit, pokud světlo ještě zeslábne," řekla zatímco jsem kleštěmi vytahoval závlačky.
Minx hodila kolo lepicí pásky zpět do krabice s nářadím a neovladatelně se roztřásla. Přesunul jsem se blíž k ní a zašeptal jí do ucha.
"Paní, nechcete si vzít mou bundu? Mám ještě teplé spodní prádlo, bez bundy chvíli vydržím."
"Ne, takhle je to dobré," trvala na svém.
Což mě nepřesvědčilo, nicméně jsem se vrátil k úpravám sedadel - nepřestával jsem ale po očku sledovat Minx.
Paní nepaní - nenechám ji přece zmrznout, aniž bych se alespoň nepokusil tomu zabránit.
Den pomalu přešel v soumrak a věděli jsme, že větší tma už nebude. Anchorage se nám několikrát ohlásilo a potvrdilo, že pro nás přiletí až druhý den ráno.Vyhrabal jsem z tašky oběd, který jsem nám zabalil, a rozdělil jej ostatním, stejně jako zbytek kávy.
"Doufám že vy dvě nepotřebujete ráno kafe, abyste začly fungovat," řekl jsem nalévaje poslední kapky.
"Co bych teď skutečně potřebovala je cigareta," postěžovala si Melissa a kousla si sendviče.
"Venku je spousta místa a čerstvý vzdoušek," ironicky poznamenala Minx, "Což takhle jít se projít?"
Melissa se naježila, ale pak jí došlo, že si Minx dělá legraci.
"No, já rozhodně ven musím," řekl jsem a natáhl ruku ke dveřím na závětrné straně letadla.
"Proč?"
Zadíval jsem se na Melissu a usmál se.
"Sleduj pejsky na saních, nejez pak ten žlutý ...," řekl jsem.
Zahihňala se a já co nejrychleji vyklouzl ze dveří a poodešel pár metrů od letadla.
Právě jsem si rozepnul zip a vtom dvířka znovu bouchla a Melissa mi stála po boku.
"Já si tu cigaretu prostě musím dát, a když už tu stojíš, můžeš mi dělat větrolam, než si zapálím," řekla přes svistot větru.
Mírně jsem se pootočil a vytáhl ptáka z kalhot. Ledový vítr na holé kůži mi připomněl zážitek s Lydií a tak jsem to vůbec neprotahoval.
Led pod teplým proudem zapraskal jako řada kapslíků, a Melissa se zasmála.
"Nenechávej ho venku, nebo ti omrzne," zasmála se a vypustila oblak kouře a teplého dechu.
"To jsem neplánoval," zatáhl jsem zip.
"Můžu se zeptat na něco osobního?" obrátila se zpět k letadlu.
"Jen do toho," řekl jsem.
"Ty a slečna Dawesová, spolu, hm, něco máte?" vyrazila spěšně.
"No, určitě ne tak, jak si možná myslíš. Proč?" sledoval jsem její slabě osvětlenou tvář.
"Jen mě to zajímalo," nedbale mávla rukou, ve které držela cigaretu.
To, co jsem z ní cítil, ještě zesílilo, a já se usmál.
"Chtěla bys s ní spát, viď," pokračoval jsem klidně.Odměnou mi bylo, že Melissa zrudla daleko víc, než jen od mrazivého větru.
Nasadil jsem hlas jako u soudu a pokračoval.
"Tedy, domnívám se, že by mohla mít zájem, ale právě teď mrzne na kost a já to nedovolím. Možná by zabral trik kwuckeutalských indiánů," řekl jsem.
Zmateně na mě pohlédla a pak se usmála.
"Dnes v noci bude zima," řekla.
"Zima je už teď," odpověděl jsem a vydal se zpět do relativně teplejší kabiny, zatímco
Melissa típla cigaretu o botu a následovala mě.
Minx byla na zadním sedadle zachumlaná do bundy, stočená do klubíčka a s drkotajícími zuby.
Sundal jsem si bundu a zabalil do ní Minx, zatímco Melissa něco hledala v sadě pro přežití, odkud předtím vytáhla balík tepelně izolujících povlaků.Vytáhla pár rukavic s malými všitými kapsičkami a dvě kovové mističky.
"Vyhřívané rukavice. Hned ti bude teplo," řekla Melissa a aktivovala tuhé palivo.Vsunula kovové mističky do kapsiček a navlékla Minx vyhřívané rukavice místo původních.
Otřásl jsem se zimou, jak teplo shromážděné pod bundou zmizelo v rychle chladnoucí kabině.
"Máme dost šťávy, abychom zapnuli topení?" zeptal jsem se s pohledem na teploměr.
"Ne na dlouho. Přestane fungovat vysílačka," odpověděla.
"Radiomaják má vlastní baterii, ne? Potřebujeme to tady alespoň trochu zahřát." I said.
"Michaeli, tady velí ona, ne ty," pronesla Minx zpod hromady kožešin.
"Ano, Paní. Ale pokud to tady trošku nepřihřejeme, můžeme tu zmrznout," odpověděl jsem.
"Paní?" zajímala se Melissa.
"To ti budeme vyprávět později. Pokud bude nějaké později. Šlo by alespoň lehce přitopit, aniž by baterka byla hned v čudu?" zeptal jsem se.
"Myslím že jo. Ale rádio vypadne."
Přepnula na vysílání a zaklapala mikrofonem.
"Anchorage Center, tady Whisky Oscar Poppa dva sedm. Mrznou nám zadky a nejen to. Můžu pustit topení na nejnižší stupeň, ale odejde baterka. Mizíme z éteru. Nezapomeňte na nás."
"Tady Anchorage Center. Rozumíme a pokud bychom zítra nemohli přistát, shodíme vám zásoby. Zlomte vaz, dva sedm."
Vypnula rádio a nahodila jističe topení.
Ozvala se rána, nouzové osvětlení kabiny zhaslo a znovu se rozsvítilo jen slabounce.
"Do háje," zaklela Melissa.
"Kraťas. Nahoď ty jističe znova," řekl jsem.Vymáčkla knoflíky a světlo se znovu rozsvítilo asi poloviční intenzitou.
"No tak to byl dobrý nápad."
"Tak to budeme muset použít ten indiánský trik, o kterém jsi mi vyprávěla," díval jsem se přímo na Melissu.
"Jaký trik?" zeptala se Minx.
"Melissa mi vyprávěla o svých předcích. Jednou v zimě maník v kožešině zmrzl, zatímco dvěma ve stejné kožešině bylo teplo," pokračoval jsem.
Minx vykoukla z hromady kožešin mírně podezřívavým pohledem.
"To jako říkáš, že tři pod jednou přikrývkou mají větší šanci než každý pod svou?" řekla upjatě.
"Samozřejmě jen v zájmu přežití, Paní." řekl jsem jak nejnevinněji jsem dokázal.
"Jo, a ty uprostřed, se vsadím," řekla jen s malinkým náznakem úsměvu.
"Ne, Paní. Budu na kraji a bránit úniku tepla."
Minx se na mě minutu jen dívala a pak kývla na Melissu.
"Samozřejmě jen pokud by dáma měla zájem," řekla nakonec a podívala se na Melissu tak, že znovu zrudla.
Melissa místo odpovědi sundala bundu a odhodila ji, a za bundou letěla i flanelová košile.
Příval zimy jí postavil bradavky, ale to už se zahrabávala do kožešin k Minx a přivinula se k její šíji.
Minx ji políbila na čelo a pohladila pod kožešinami - Melissa pod jejím dotykem zasténala.
"Chci aby ses mě dotýkala. Nikdy jsem to nechtěla, dokud jsem poprvé nespatřila tebe," vzdychala Melissa.
"Michaeli, otoč se a nedívej se na nás," nařídila Minx.
Málem jsem začal taky vzdychat, ale zarazil jsem se, protože jsem věděl, že když mi Minx nařídí otočit se, myslí to vážně.
Za okamžik mi na hlavě přistála Minxina košile a zaslechl jsem, jak se Minx zprudka nadechuje.
Chtěl jsem se podívat, co dělají, ale nemohl jsem neposlechnout. Sledoval jsem odrazy na stříbřitém povrchu zakrývajícím okna, ale ty byly zkreslené vlnkami a slabým osvětlením.Zvuky neustávaly, rychlé nádechy a vzdechy rozkoše mi dávaly najevo, jak zkoumají svá těla. Pak přišel první závan jejich vzrušené vůně.
"Otoč se Michaeli a dívej se," řekla Minx vláčně.
Otočil jsem se a spatřil, jak se k sobě na kožešinách tisknou,Minxina ruka mezi Melissinýma nohama, Melissa přisáta k Minxiným dokonalým prsům.
Pohled na dvě krásné ženy, které se usilovně věnovaly vzájemnému uspokojení, mě vzrušoval.
"Ano, Michaeli. Dívej se na nás, jak se milujeme. Až skončíme, možná tě nechám, abys jí posloužil jazykem, a pak půjdeme spát," řekla Minx a zavřela oči přívalem rozkoše, jak jí Melissa skousla bradavku.
Minx začala dlaní pohybovat rychleji a zajela Melisse do její květinky. Melissa se k ruce přitiskla, třela se o ni a Minx jí líbala na šíji a kousala jí do hrdla.Když se Melissa začala zmítat orgasmem, Minx se jí zakousla do hrdla a začala sát jako upír. Byla k ní přisáta dlouho, zatímco Melisse unikaly steny rozkoše a bolesti, dokud nepadla bez hnutí zpět na kožešiny. Jen rukou zkoušela najít Minxin rozkrok.
Zdálo se, že je kabina od jejich rozpálených těl v plamenech, a já sám jsem se začal vzrušením potit.
Melissyny zvědavé prsty našly svůj cíl mezi Minxinýma nohama a Minx prohnula záda, zatímco ji Melissa prsty přivedla k orgasmu, při kterém vykřikla a pak se zhroutila na kožešiny.
Erekce mě tlačila, vysloveně bolela, potřeboval jsem se zbavit přetlaku nebo se alespoň otočit, abych se zklidnil.
"Neřekla jsem ti, aby ses otočil, Michaeli. Dívej se na nás," řekla Minx ostře.Zahanbeně jsem se otočil zpátky a viděl Minx, jak mi kyne, ať se jim odhalím.
"Tak, má drahá," řekla Minx Melisse, "vidíš, jak dokážeme chlapa nabudit. Má si to před tebou udělat, nebo bys chtěla něco jiného?"
Melissa se ospalýma a spokojenýma očima podívala mým směrem a zavrtěla hlavou.
"Nezáleží mi na tom, chci jen tebe," řekla.
"Můžeš si natáhnout kalhoty, Michaeli, a otočit se, pokud chceš. Později tě možná nechám se udělat," řekla Minx potichu.
Natáhl jsem si kalhoty a jen pozoroval, jak se ty dvě drží, jak tmavá kožešina kontrastuje s bělostí jejich těl, a jak se Minxiny rudé nehty jako malé kapičky krve zarývají do Melissina prsu.
Bylo mi příjemně, bylo pro mě skvělé jedné splnit sen a druhou zahřát, možná naposledy, kdybychom to do rána nezvládli.
O pár hodin později mě ze spánku vytrhl svistot vrtule blížící se helikoptéry.Odkulil jsem se z hnízdečka těch dvou, o které jsem byl opřen, rozrazil dveře a napůl oblečený vyrazil ven, s bundou vpředu se rozevírající.
Divoké výkřiky proudící zevnitř kabiny, zatímco mrazivý vichr proudil dovnitř, přehlušil hukot klesajícího Hueye označeného červenými kříži a sedajícího na led pár set metrů od nás, rozhazujícího oblaka sněhu do všech stran, dokud se listy vrtule nezastavily.
Návrat do Anchorage proběhl bez vzruchů, až na to, že Minx celou cestu fotografovala.
Připadalo mi, že kdyby z vrtulníku vypadla, fotí pořád až do dopadu na zem.
Melissa zůstala se záchranáři a s jejich pomocí opravila letadlo. Podvozek nebyl zničen, jen bylo potřeba na cestu zpět místo kol nasadit lyže.
Téhož dne pozdě večer jsme všichni večeřeli v hotelu, Minx v nejlepších šatech a Melissa jako obrázek z časopisu Vogue, sedíc po její pravé ruce.
A já, no, však víte.
"Zítra vyrazíme na ledovec Matanuska. Můžeme tam být za pár hodin," zvedla Melissa číši.
"Budou další fotky, Paní?" zeptal jsem se Minx potřásaje hlavou.
"Fotografie, Michaeli," opravila mne.
"Jaký je v tom rozdíl?" zeptala se Melissa.
"Pokud na nich nejsi, jsou to fotky. Když na nich jsi, jsou to fotografie," řekla Minx laškovně.
"Já?" překvapeně řekla Melissa.
"Ty. Myslím, že by fotky tebe modelky na ledovci mohly být dobrým začátkem tvé kariéry," usmála se Minx."Myslím, že s tebe bude skvělá modelka."
"Kdyby záleželo na mém názoru, Paní, tak si myslím totéž," přidal jsem se.
"Samozřejmě, i když je Melissa nádherné jméno, pro modelku se tak úplně nehodí. Přála sis někdy, aby ti nějak říkali?" zeptala se Minx.
Melissa s odpovědí chvíli váhala.
"No, vždycky se mi líbilo jméno Jasmine. Ale psáno Jazmyne," navrhla.
Jazmyne. Jazmyne. To mi znělo skvěle.
"Jazmyne. Má panenka do postýlky,Jazmyne." zapředla Minx.
Melissinou tváří se rozlil nach a zase se ztratil.
"Minx, mohu se tě na něco zeptat?" zeptala se tiše.
"Samozřejmě."
"Proč ti říká Paní?"
Zavrtěl jsem se na židli, protože na tváři Minx se rozhostil ten magický úšklebek, který mi nevěstil nic dobrého.
"Brzy ti bude říkat stejně. A budeš vědět proč," víc neřekla.
Povídka v originále začíná fotografií a končí odkazem na mail Mistress Jazmyne... pozn.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče