Koníček


Autor:unknown
Překlad: (c)2001 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Je neděle večer. Víkend končí, a že to byl nějaký víkend! Kelli jsem potkal před pár měsící – varovala mě hned, že maká na nějakém opravdu bizarním projektu a pokud by potřebovala pomoc, požádá mě o ni. Ať se prý neděsím. Kelli je opravdu kočka – chodí v džínách, jezdeckých botách… a má skvělou postavu, černé vlasy po pás. Teď jí bylo pětadvacet. I když se už nějakou chvíli známe, vždycky mi přišla taková konvenční (po tomhle víkendu už vím, že je to úplně jinak!), nakonec jsme to spolu dělali jen čtyřikrát – pokaždé to sice bylo skvělé, ale jen čtyřikrát…!?

V pátek mi brnkla do práce a požádala mě, abych za ní přijel. Prý má nějakou práci ve stodole, ale určitě si na mně přitom udělá čas. „Vem sebou pár věcí, abys mohl zůstat až do pondělí. Půjdeš rovnou do práce.“ „To zní dobře,“ povídám. „Budu tam v sedm večer.“

Když jsem dorazil na farmu, čekala mě v kuchyni s večeří. Měla na sobě běžné pracovní hadry, což u ní znamenalo těsné džínové šortky a tričko s výstřihem na záda. „Pokud se chceš převléct, než se do toho dáme, tak si skoč nahoru. Nepustím se do toho sama,“ a zmizela. Šel jsem se převléci (do šortek a tílka – zní to suše, ale nebojte se, dočkáte se).

Jedli jsme a povídali si. Došlo na témata „co nejdivočejšího jsi kdy dělal“ (já se zmínil o tom, že jsem párkrát dělal trojku s několika páry a párkrát se dvěma ženami), „co ještě divočejšího si představuješ“ (i když jsem byl na trojce, ještě mi ho nekouřil chlap) a „co ještě divočejšího bys dělal, kdybys k tomu měl příležitost“ (tady jsem se zmínil o parašutismu… já vím, to není o sexu, ale vždyť jsme teprve večeřeli!).

Postupně jsme se dostávali k tomu, o čem je tohle vyprávění – Kelli se chystala na něco, co si dlouho přála. Řekla mi, že na tenhle víkend nezapomenu a že mi může slíbit, že se mi vyplní všechny mé sny. Ale že mi víc neřekne, až zítra. Teď je čas na zákusek – a shodila šortky. Byl jsem pěkně ztvrdlý z toho, o čem jsme se bavili a z toho, že se mi má vyplnit, o čem jsem snil.

Udělal jsem totéž, popadl ji do náruče a odnesl ji do ložnice. Nakonec, určitě čekáte detaily, ale o tom tenhle příběh není. Takže, asi po hodině milování mi pošeptala do ucha „Pokud se ráno probudíš a nebudu tady, najdeš mě ve stodole. Klidně se prospi – na zítřejší večer musíš být odpočatý!“ Usnuli jsme – ani jsem si nestihl promyslet, co mě vlastně ráno čeká.

Když jsem se vzbudil našel jsem na stole snídani a lístek „Jsem ve stodole. Pokud tam nebudu, vyjela jsem se projet na novém koni. Až se doopravdy vzbudíš, přijď za mnou.“

Dal jsem snídani ohřát do mikrovlnky, najedl se a vyšel před dům. Kelli ve stodole nebyla, tak jsem se vrátil a dal si horkou sprchu. Zašel jsem do stodoly… nikdo nikde… vrátil jsem se do domu a pustil si v fotbal. Najednou byly tři odpoledne! Říkal jsem si, že je čas zajít se podívat do stodoly. Jen jsem tam došel, uslyšel jsem někde zprava, jak Kelli řve „…tak se sakra POHNI!! Dělej, MAKEJ, PŘIDEJ!!“ Podíval jsem se tím směrem a spatřil velmi zvláštní scénu – Kelli v těsných džínách, vysokých botách a tričku … na ramenou úplně nahého chlapíka! Ruce měl svázané za zády, byl celý zpocený, plno šrámů a na bocích dokonce pár kapek krve –stopy po ostruhách. Z očí mu tekly slzy a každý krok vypadal jako jeho poslední. Kelli ho řezala přes záda bičíkem a pokřikovala „no tak, koníčku, víš, jaký trest tě čeká… tak se pohni, SLYŠÍŠ!!!“

Kelli si konečně všimla, že tam stojím s pusou dokořán. „O co se to sakra snažíš? Chceš ho zabít?“ vyhrkl jsem. „Ne,“ odvětila, „je to můj otrok-kůň. Pamatuješ na včerejšek? Vyprávěli jsme si o tom, co by každý z nás chtěl zažít. Můj sen je mít vlastního koně a vytrénovat ho tak, aby mě zvládl vozit tak dlouho, jak si zamanu.“ „Děláš si legraci, řekni mi, že si děláš legraci…“ to bylo jediné, co jsem ze sebe dostal. „Vypadám snad, jako bych si dělala legraci?“ povídá Kelli, „Asi ti to budu muset vysvětlit. S Rayem jsme před pár měsíci… začali jsme spolu chodit… a když jsme si povídali o tom, co by kdo z nás chtěl zažít, zmínil se o tom, že by mi chtěl sloužit. Pár týdnů jsme si o tom jen povídali a pak… souhlasil, že se stane mým otrokem.“ „To jako, že si přál zažít něco takového, co jsem právě viděl?“

„Ne, ne přesně takhle. Chtěl, abych ho svázala a aby mě to musel dělat pusou… jenže já ho přesvědčila o tom, že se mi chce úplně odevzdat… a že pokud se pro to rozhodne, bude muset dělat všechno, co po něm budu chtít. Nebude záležet na tom, jak namáhavé by to mohlo být. Měl čas na rozmyšlenou. Vrátil se, uzavřeli jsme smlouvu a tady ho máš… Trénuju ho dvakrát týdně a k tomu ještě celý víkend.“ „No jo, ale posledních pár víkendů jsme byli spolu… kde ho schováváš?“ „Je ustájen ve stodole s ostatními koňmi. Byl tam včera večer, a hned jak ho potrestám, ho tam zase zavřu. My pojedeme na večeři do města.“ Nespíš na mě bylo vidět, jak se cítím, a Kelli si toho všimla. „Podívej, jestli je toho na tebe moc, jestli to nechápeš, OK, nemusíš se toho účastnit, můžeš se jen dívat nebo se vrátit a počkat na mě v domě. Hned tam budu… doufám, že to pochopíš, a že to mezi námi nic nemění. Nemusím s ním spát – o všem, co se děje, rozhoduju já.“

Kelli s koněm zajela do stáje. Vydal jsem se do domu. Když jsem vešel dovnitř, všiml jsem si, jakou mám erekci. Pořádnou. Vyšel jsem ven. Jak jsem se blížil ke stodole, nabývaly rány na síle. Bylo slyšet sténání a počítání: 46, (prásk), 47… Nahlédl jsem dovnitř. Kelli mu svázala kotníky ke stehnům a ruce přivázala provazy přes kladku k trámu. Vešel jsem a slyšel, jak se Kelli směje a povídá „Vůbej jsi na mého kluka neudělal dojem. Blbej koni. Každý den dostaneš 100 ran, dokud nezmění názor, a neprojede se na tobě. Budu se na vás dívat ze sedla – pojedu s vámi na támhleté herce.“ 54, (prásk), 55 „nedokážeš si představit, jak tě svážu na noc. Svorky na bradavkách ti nesundám, až ráno, až se zase pojedeme projet.“ 64, (prásk), 65…

Přistihl jsem se, že se sám hladím. S každou další ranou byl můj pták tvrdší. Musel jsem se nějak pohnout – Kelli si mě všimla. Otočila se a povídá „tak co, rozmyslel sis to?“ a řezala ho dál.

„Nemyslím si,“ odvětil jsem, „jen mě zaujala ta myšlenka, chtěl jsem se prostě podívat.“

„A postavil se ti?“ zeptala se. (prásk), 71, (prásk), 72…

„Postavil, a když už se ptáš, docela se mi to celé zamlouvá. Nejsem si ale jistý, jak ti můžu pomoct… připadá mi to dost tvrdé – takhle ho mlátit – nemá už dost?“

„To teda ani náhodou nemá,“ odtušila, „nepřestanu, dokud ho neosedláš… ale nemusíš s tím spěchat… pomůžeš mi s výcvikem. Zatím mě vozí nejdéle dvě hodiny, pak se unaví a poslední hodinu už ho musím hodně pobízet. Ty jsi těžší, pokud budeš chtít jezdit dvě hodiny, musí se nejdřív naučit vozit mě alespoň pět hodin v kuse.“

„Ještě jsem neřekl, že na něm budu jezdit.“

„Jasně… pojď sem a kalhoty dolů“ (prásk), 91, (prásk), 92

Šel jsem k ní a spustil si kalhoty. Na chvíli ho přestala bičovat. Objala mě a políbila.

„Myslím, že se ti to bude líbit. Nech mě, ať mu vysázím posledních pět ran.“ Nandala mu pořádné, ani jsem si nedokázal představit, že by ho mohla udeřit tak tvrdě. Měl záda samý pruh… Ty pruhy byly pěkně rozpálené. Když skončila, sedla si mu celou vahou na ramena. Viděl jsem, jak se prohnul v ramenou, jak se mu ruce přivázané k trámu napnuly. „Dej mi pusu“ natáhla se po mě a přitáhla si mě blíž. Políbila mě tak, jako zatím nikdy. Sevřela mě v náručí. Jednu ruku uvolnila a plácla koně po zadku. „Otevři hubu“.

Ucítil jsem jeho rty. Kelli mě drsně vrazila dovnitř. celý se zalykal, kuckal, ale Kelli mi nařídila, ať se ani nehnu, že si zvykne… Přitáhla si mě ještě blíž a dala mi nohy kolem pasu. Začala přirážet, jezdila mu mindou přes džíny po zádech, já s pérem vraženým do jeho krku… pořád se dusil, ale čím víc to dával najevo, tím drsněji Kelli přirážela. Ten pocit se nedá popsat. Trvalo to asi tři minuty – pak už jsem to nevydržel a udělal se mu do pusy. Snažil se ucuknout, ale Kelli mu nedala šanci… Tentokrát jsem začal přirážet sám a líbilo se mi to o moc víc… asi za 10 nebo 15 minut jsem se udělal podruhé. Nikdy jsem neměl tak silný orgasmus… vrazil jsem mu ptáka hluboko do pusy… Kelli mě povzbuzovala „jo, jo, JO!“

Slezli jsme. Všiml jsem si, že koníček pláče. Nejspíš už nějakou dobu. Kelli si toho taky všimla. Vypadala, že se zlobí – poslala mě do domu „Připrav sprchu, ať je voda teplá“ a začala ho rozvazovat. Ruce mu ale nechala svázané a vzala ho do domu. Nenapadlo mě, že už je tolik hodin, skoro sedm…

Zavedla koníka do sprchy. Celého ho umyla a navoněla… oblékla mu šaty pro služku, nazula vysoké podpatky, síťované punčochy a sukni, která mu končila těsně pod půlkami… Bylo vidět, že mu stojí, ale měl na něm kroužky… Na krku měl řetízek s malou krabičkou. Radši jsem se neptal, co v ní je. Poslala ho do kuchyně připravit večeři.

Zatímco nám vařil, bavili jsme se o tom, co se stalo a jak mě to vzrušilo. Stejně jsem ale Kelli upozornil, že si to ještě musím rozmyslet, že mi potrvá, než se s tím srovnám… ona na to, že to chápe a že doufá, že se nakonec rozhodnu pro… protože by to chtěla především pro mě, chtěla by, abychom ho měli společně, a že dnes večer to bylo jen takové malé seznámení s tím, co se může dít. Také řekla, že na něm nemusím jezdit, ale že by si přála, aby mě unesl, aby to pro ni dokázal… Souhlasil jsem s tím jako s výzvou a řekl, že na to budu myslet… pak dorazila večeře.

Obsloužil nás a pak si stoupl do kouta, čelem ke zdi. Kelli mi vysvětlila, že otrok nás nesmí rušit. Pokud budeme něco chtít, zazvoníme. Celý večer jsme nic nepotřebovali – když jsme dojedli, nařídila mu Kelli, ať uklidí, zatímco si vedle v obýváku dáme zákusek… Bylo to pěkné, jako v pátek večer, ale proti tomu, co se dělo ve stodole, to bylo jako nic.

Když jsme skončili, nařídila Kelli otrokovi, ať přijde do obýváku. Přivázala ho ke zvláštně tvarovanému křeslu, na jehož účel jsem se vždycky chtěl zeptat, ale nějak jsem se k tomu nikdy nedostal… Pak se omluvila, že se musí osprchovat. „Udělej si pohodlí, jako doma, dělej si s ním, co budeš chtít. Za hodinku jsem zpátky.“

Když odešla, zeptal jsem se ho, jak se na to celé dívá. Nic neříkal… došlo mi, že mu nařídila, aby mlčel, dokud mu nedovolí mluvit. „Tak poslouchej – můžeš odpovídat, ale nebudeš se na nic ptát. Jaké to je, být otrokem?“ Odpověděl, že o tom vždycky snil a že se mu díky Kelli ten sen splnil. Zeptal jsem se, jak to jde dohromady s těmi výprasky a s tím, že ji musí vozit. „Bolest nevyhledávám, ale dělám to pro ni.“ A co říká na to, že ho teď ovládám i já? „Nikdy jsem to s mužem nedělal, ani se mi to nelíbí, ale když to Kelli chce… patřím jí, musím poslouchat a vždycky poslechnu…“

Nařídil jsem mu, ať mlčí. Zvedl jsem se a postavil se před něj. Na to, že se mu to nelíbilo, kouřil dobře. Zrovna polykal další dávku, když se Kelli vrátila v nádherných šatech. Vysoké podpatky, punčochy – moc jí to slušelo! „Skoč se osprchovat a převléknout do něčeho hezčího. Vyrazíme si zatancovat,“ pronesla. Otočil jsem se a vyšel z pokoje. Když jsem stoupal po schodech, podíval jsem se přes rameno zpátky. Kelli si mu sedla obkročmo na tvář, sevřela ho nohama kolem krku a pustila si televizi.

---

Druhá část povídky se chystá. Těšte se!

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče