Tato stránka (text poskytnutý autory pro zveřejnění na tomto webu nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Hodina matematiky

Hodina matematiky

Už zase sedím v té těsné malé lavici a tetelím se slastí v očekávání dnešní hodiny matematiky. Kalhotky jsou mi těsné, i můj brabeček to cítí a zkusmo se v nich natahuje. Však přijde jeho chvíle a moje paní učitelka ho osvobodí z té temné sluje a on se slastně protáhne v celé své čnějící velikosti a paní učitelka se s ním polaská a možná ho i vypusinkuje k nezadržitelnému výstřiku.

A již naše velitelka vchází do dvéří. Všichni rychle vstáváme, hlasitě jí zdravíme. Prochází mezi námi a prohlíží si naše oblečení. Ztepilá krasavice, krotitelka šelem.

Šalom královno ze Sáby i dnes tu bude hříchu dostatek!

Její roucho až k zemi jí s odstupem následuje. Vrhám se jí k nohám a líbám jeho lem. Lem roucha mi přitom vyčuhuje z těsných kalhotek a já přijímám pokorně lehké údery královského bičíku. Zlato na rukojeti a zlato jejích prstenů se zasnubuje v krátkém tanci a už mě opouští a vznáší se k tabuli.

Tabule slasti je připravena pro první chod a již vchází Chod a slyším jeho otázku. Tak nám řekni žáčku, kolik je 87x126. Miluju pamětné násobení ale zrovna nemám chuť. To radši zkrácené řešení kvadratických rovnic o dvou neznámých – o tom také nic nevím. Takže – 8x127 je 8x1je 8, 8x2 je 16, to je 960 a 8x7 je 56, to je 1016, takže 10160 a 7x126 je 7x1je 7, 7x2 je 14, takže 840 a 7x6 je 42, takže 882 a 10160 je celkem 11092, ne 11042.

SPRÁVNĚ TY ZMETKU, ALE PŘÍŠTĚ NÁS NEOBTĚŽUJ SVÝM ŽVATLÁNÍM.
Trvalo mi 2 roky než jsem zvládl techniku výpočtu natolik, že si pamatuji výsledek první části výpočtu.
POJĎ SI PRO POCHVALU!
Vrhám se ke stupínku, na něj smím jen po kolenou, líbám střevíčky mé velitelky a cítím pach jejího klína, přehazuje nohy a na okamžik, jen malý prchavý okamžik mi dává nahlédnout na svojí kundičku, nelítostně sevřenou černou látkou se zlatým lemem. Spíš tuším než vidím její skvostné pysky, ach ferdík bere za lem roucha a kdeže loňské sněhy jsou když se propuštěný a vypuštěný vracím do lavice. Ten nesnesitelný tlak v mých těsných kalhotkách je vystaven další zkoušce – Chod mi dává další otázku – 148x169. Nevím, samozřejmě nevím a už nebudu vědět, nechci vědět a jen tak plácám výsledek – 18264.

ŠPATNĚ, ŠPATNĚ TY ZMETKU! UKAŽ DOMÁCÍ ÚKOL!
Nikdy jsem je nepsal a nikdy je psát nebudu. Nerozumím tomu a nechci tomu rozumět, je to moc dlouhé a kvůli tomu sem nechodím. Jsem chodící trest, jsem tresť trestů, jsem encyklopedie slasti a ponížení. Poníženě Vás prosím, vyberte si kapitolu.

Má královna si vybírá trestadlo, volí krátké a rychlé, zkusmo jím švihá , je spokojena a snáší se ke mně. Vím co bude, alespoň rámcově to vím, ale má královna je těžko vypočitatelná, občas se jí zableskne v očích druhá, někdy i třetí mocnina, v koutcích její královské pusinky se objeví kouzelné , řekni píííí, čo, čo, čo to hovoríš a to pak nikdo neví co bude následovat. Jednou mě takhle krákala za uši až na druhý konec třídy a za lem roucha až k tabuli.

Dnes se jí oči lesknou nezájmem, zato mé družky v utrpení už posunují své prdelky, měkké kundičky se dotýkají tvrdé lavice a hledají lepší výhled.
DIVADLO ZAČÍNÁ – OPONA SE ZVEDÁ.
Zvedá svoje řasy a zkameněl bych kdyby to šlo. Ale nemám domácí úkol, tak nemůžu ani zkamenět. Dívám se dopředu jak psáno ve školním řádu – „Není li žák vyzván, dívá se vždy přímo před sebe“. Stupínek osiřel a nikdo v dohledu. Někdy je tu tak podivně, syrově smutno. Surová je má paní, má královna. Cítím to na prdelce, jak mě za ní chytila, jak do ní zaryla svoje královské prsteny.

TEN ÚKOL ŠMEJDE!
Nemám má paní.
JAK TO?
Nestihl jsem to včera.
BUDEŠ POTRESTÁN ZDE PŘEDE VŠEMI!
Ano má paní.
Vchází Chod, který si odskočil.
NEMÁ ÚKOL A NEZNÁ VÝSLEDEK. CO NAVRHUJETE?
Chod se na mě dívá - Okamžitě umučit k smrti, kolegyně.
Jeho úsměv je podlézavý. Za chvilku bude mučit spolužačky. Je surově systematický. Strašně mě to vzrušuje. Ví to.
V lavicích vlevo to zašumělo, spolužačky už se těší. I já se těším. I má paní se možná těší. Všichni se těšíme. Na mučení.

Prdelka se mi svírá. I poloroztažený ptáček se těší. Na osvobození, na ruku mé paní, na její sevření. Paní přichází přede mne.
DNES MÁM PRO TEBE PŘEKVAPENÍ!
Dívá se na dívčí lavice a ukazovátkem vybírá Martu.

Martu Martičku, má pěknou kundičku. Ta Marta je parta a její prsa jsou kopečky s rozhlednami. Marta se staví k pozadí mé královny. Má královna má krásné pozadí. Ovšem její pozadí není nic ve srovnání s jejím popředím. Popředí má vysloveně výstavní.
Tak co s ním provedeme Marto? Ruka mé královny se pokládá na pozadí Marty. Marta nabízí prdelku k čemukoliv.
Budeme Ho Mučit Paní!
Má královno, jaké dnes bude mé ponížení? Marta se svléká do půli těla a paní jí hladí kopečky. Rozhledny se zvětšují, ale moje brko je lepší!

RUCE ZA HLAVU ŠMEJDE.
A už je to tady. Poslušně vykonávám příkaz. Ty kalhotky jsou mi hrozně malé. Polonahá Marta si sedá naproti mně na pracovní desku lavice a roztahuje nohy. Kundičku má opravdu pěknou. Paní mi hladí prdelku a stahuje mi vzadu kalhotky. Ukazovátko mi projíždí mezi půlkami ke koulím.

Tak co Marto, dáme si kulečník? Nějaké koule by tu byly! Marta se mi dívá na vztyčené trenky.
Nějaké Tágo Také Vidím Paní.
Chod se připojuje – děr je tu dostatek, kdyby ste nějaké další potřebovaly. Děvčata se chichotají. Jejich dirky se již chystají na tágo.
Ptáček, teď ještě více sevřený než dříve protestuje pokusy o získání dalšího prostoru. Paní vytahuje ukazovátko, pokládá mi ruku na prdelku a odvádí mě za plentu.
Dneska to bude tuhé. Za plentou je kovová konstrukce.

RUCE NAHORU ŠMEJDE.
UVAŽ HO MARTO!
Martička vystupuje po schůdcích, cítím vůni jejího klína. Je vzrušená. Uvazuje mi ruce do pout na příčné kladce. Ne že bych se předtím chystal k nějakému odporu. Má paní mě jen chce mít i spoutaného.
Dívá se mi do očí, ruku na koulích. Posunuje jí výš. A výš. A výš.
Nevěřícně se dívá.
Jo, mám ho až nahoru!
Znovu se dívá.
MARTO?
Ano Paní?
SKOČ MI PRO PRAVÍTKO!
Ano Paní.

CO TO TAM MÁŠ PRASE?
Jako kdyby to nevěděla. Už mě párkrát viděla nahatého. Zmítaného. Bezmocného. Mučeného.

Marta při odchodu široce rozhrnula plentu. Děvčata využívají příležitosti. U tabule polonahá slepička hraje s Chodem zkoušecí striptýz. Její naděje jsou nulové. Ví to. Křída jí padá. Nabízí Chodovi kundičku v kalhotkách. Chod nereaguje, počká si až bude nahá.
Bude to brzo brzičko ty moje holčičko.

Marta se vrací. Plentu nechává rozhrnutou. Paní jí trochu zatahuje, ale většina děvčat má stále dobrý výhled. Teď to snad konečně přijde. Prudce mi stahuje kalhotky ke kolenům. Děvčata užasle vydechují. Ptáček se ještě chvilku protahuje než dosahuje plné velikosti. Má paní nasazuje pravítko ke koulím a měří. Znovu měří. Měří a nemůže se doměřit. Bere ptáčka do ruky a sundavá mu čepičku. Ojojoj. To je nádhera. Znovu měří. 33
Odchází k telefonu. Ano paní ředitelko, skutečně 33. Ano jak si přejete. Hladí mi prdelku.
PUDEME DO ŘEDITELNY ŠMEJDE!
Ale copak, paní ředitelka se zlobí? A to jsem dneska ještě nedostal ani slíbený výprask. Že by paní ředitelka osobně?

Cestou slyším hlášení školního rozhlasu – všichni vyučující, kteří právě nezkoušejí se mají okamžitě dostavit do ředitelny. Do té chvíle prázdné chodby přece jen trochu ožívají. Vcházíme do ředitelny. Má Paní mě staví čelem do kouta a odchází. Marta mě bere kolem pasu a tiskne se na mně. Cítím její rozhledny na svých zádech.

TAK SE UKAŽ ŠMEJDE.
Má Paní mě otáčí. Podle školního řádu okamžitě padám na kolena a na břicho. Nejsem hoden pohlédnout na Bohyni. Ale Bohyně chce vidět mě. Někdo mě zvedá. Marta stojí opodál a jeden z Pánů jí rukou nahlíží do kalhotek.
Mě nemusí nikdo nikam nahlížet. Víc nahý už být nemohu. Bohyně si prohlíží moje tágo.
Pravítko mi tiskne koule ale ptáček se nevzdává. Znovu ukazuje svojí vitalitu a zkouší se ještě trochu protáhnout.
34 jak jste to měřila? Má Paní se vrhá Bohyni k nohám. Někdo fotografuje pravítko i s mým ptáčkem. Bohyně mně bere za koule.
ÚSTAVNÍ REKORD! PŘIPRAVTE ZÁPIS!
Několik pánů se vrhá do všech stran. Marta už je nahá. Pán jí právě kontroluje kundu i řiť současně. Jedna paní jí tahá za rozhledny.
Jsem přistrčen ke stolku, sražen na kolena a znovu změřen. Někdo mě štípe do prdelky. Další focení, s roubíkem a černou kuklou na hlavě.
NIC NEVIDÍM!
Ale cítím! Cítím jak můj ptáček jde z ruky do ruky. Padají první rány na mojí prdelku. Z nástrojů ač jsme různých. Důtky s uzlíky jsou zvlášť bolestivé. Jsem sražen na záda, někdo mi stojí na rukách.
VYBRABČETE HO POŘÁDNĚ!
Zbožňuju ty malé nenechavé surové ruce. Miluju štípání do koulí. To toho ještě nemáte dost? Brabčení pokračuje až do vystříkání.
Následuje delší intenzivní bití. Jak nádherné!
Někdo mě vyvádí na studenou chodbu a sundavá mi roubík a kuklu.
Usměvavá Marta také odchází, má zbičovaná záda. Ze zduřené kundy jí vytéká šťáva. Kolikpak se jich napilo z její studánky. Jeden z pánů jí odvádí, červený obojek má Marta kolem krku. Červená prdel se jí hází.

Přichází Paní. Poznám její vůni. Roztahuje mi stehna a kope mě kolenem do koulí.

TAK JAK SE TI TO DNESKA LÍBILO ŠMEJDE?
Bylo to nádherné Paní.
Brabeček by stále chtěl létat. Paní mi na něj uvazuje vodící šňůrku a vyrážíme zpátky do třídy. Třída je prázdná. Jen moje kalhotky na lavici tu zůstaly. Paní mi vodící šňůrou svazuje ruce a sráží mě na stupínek. Další brabčení. Jezdí mi oběma rukama po ptáčkovi. Stříkám do svých kalhotek. A ještě ke kladce. Dostávám kombinované brabčení s bitím. Už toho mám dost, rozbolavělá prdelka mě pálí, ale Paní neustává. Bezmocně se zmítám v jejích rukách a moje královna si to užívá vrchovatě. Mému ptáčkovi se už moc létat nechce, ale má paní ho chce ještě jednou vidět stříkat.
Přidává na surovosti! Bití teď kombinuje se štípáním do dolní části prdelky. Konečně se jí vystříkám do dlaně. Moc toho není. Paní si roztírá bělavou tekutinu po obličeji, krku a výstřihu. Omdlévá.

Už jsem to viděl, takže mě to moc nepřekvapuje. Jen se vzpamatuje a hned odchází. Mě si vůbec nevšímá. Až po chvíli přichází jiná Paní a odvazuje mě.

TAK POJĎ REKORDMANE!
Trenky si beru do zubů a jsem odveden do své kóje.

Opravdu hezký den to dnes byl Paní.
DRŽ HUBU ŠMEJDE.

Poníženě zaznamenal Miltonov.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče