Překlad: (c)1999 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Pozn. překladatele: Don Miesen je jedním ze zakládajících členů Society of Janus (www.soj.org) – nejstarší organizace přívrženců v USA, který věnoval rozvoji této organizace a SM scéně v oblasti San Francisca spoustu času a energie. Následující text napsal sedmdesátých letech a upravil k vydání v roce 1981 pod názvem “Názor na sadomasochismus – sexuální hrátky pro dospělé”. Don Miesen je autorem textu, který byl zveřejněn na webu SOJ. Český překlad byl pořízen se svolením webmastera SOJ v červnu 1999.


Předmluva
Aspekty, příklady
Definice
Rozšířené obavy, neznámá fakta
Není SM nebezpečné?
Jak se z lidí stávají sadomasochisté?
Jak zjistím, jestli na to jsem?
Být submisivní – není to ponižující?
SM jako vzpoura jedince proti autoritám
Ještě něco o dominanci a submisivitě
Hranice – klíč k praktikování SM
Co ti lidé vlastně dělají?
O důvěře
Pár námětů pro začátečníky
Závěr

Předmluva

Pokusím se osvětlit základy SM, sadomasochismu. Vycházím ze šestnácti let zkušeností, které jsem nasbíral s asi 200 partnery, dále z rozhovorů s přáteli, kteří jsou jako já SM orientováni a ze zážitků asi 400 lidí, s nimiž jsem se setkal prostřednictvím Society of Janus (což je organizace zaměřená na osvětu a podporu SM životního stylu). Snažím se odpovídat hlavně na otázky, které trápí začátečníky. Také se zamýšlím nad tím, co SM znamená pro mě a jaké má místo ve společnosti.

Aspekty, příklady

SM – to jsou děti na ulici hrající si na četníky a zloděje – a potlačované vzrušení chyceného lupiče – svázaný, je středem pozornosti. SM – to je když na zadek dopadne pásek – nejdřív to pálí, pak hřeje.

SM – to je ta lékařka odněkud zdaleka, která u tebe doma tráví víkend v řetězech, a jsou to kamarádi, které pozveš, aby ti s ní pomohli.

SM – to znamená pokoušet se vyčůrat se, když jsi svázaný, Paní tě drží za péro a komentuje, o co se snažíš. SM – to je ta tichá kancelářská myška, která se večer promění v dominu s bičem. SM je pot, je to údiv, jak to, že jsi ještě neomdlel a nakonec i ten pád do tmy.

SM – když z plných plic řveš: “Ano, PANE! Jedna, PANE!”. SM je vděčnost, kterou celý život cítíš k tomu, kdo ti dovolil to naplno projevit. SM – to je pokus vysvětlit bytné, proč jsou pod stropem ty trámy a háky. Dívá se na tebe skleněnýma očima a ty víš, že ti skončil podnájem. SM - to znamená sehnat perfektní boty po pás.

SM je tvůj nový otrok, když masturbuje s páskou na očích a přerývaným hlasem ti sděluje své nejniternější sny. Díváš se na něj a vychutnáváš ty detaily. SM je, když si zapomeneš sundat kovový kroužek z penisu a na letišti pak neprojdeš detektorem. SM je její horký zadek, horké pruhy, když přes ně přejíždíš dlaní.

SM je, když začínáš rozdělávat někoho nového, kdo to ještě nikdy nedělal, kdo neví, jak říct to, co chce říct. Pak to řekne – vezme ti dech tím, jak se do toho položí. SM je, když musíš poslouchat lidi na ulici, kteří komentují, jak hrozné to je, a přitom o tom nic nevědí. Musíš se smát, protože si jsou tak jistí...

SM je, když si otrokyně bez toho, abys jí něco řekl, stáhne vlasy do hrsti a dá je stranou, abys jí mohl zapnout obojek. SM je vůně kůže. SM je oslava narozenin, když ti přítel nechá propíchnout stydké pysky (bez umrtvení samozřejmě) a provlékne jimi zlatý kroužek. Šeptá ti do ucha, že už jsi navždy jeho, a ty bys pro něj udělala cokoliv.

SM je Errol Flynn přivázaný ke stěžni zlými piráty. SM je ta uniforma, co máš ve skříni, která čeká na sobotní večer. SM je, když tě pozvou do sklepa a ty si všimneš, že stěny jsou odhlučněné.

SM znamená ublížit tomu, koho miluješ, přesně tak, jak je to příjemné. SM je, když pomyslíš na to, co by kolegové v kanceláři řekli na ty šrámy a ulepené kalhotky, které máš pod oblekem.

SM je přání, aby sis mohl koupit všechno, co leží na pultě. SM je pocit z dobře nasazených svorek na bradavkách – jak krásně hřejí a štípou. Pak začnou štípat o trochu víc. A tělo si zvykne.

SM – jak zaražený můžeš být, když zjistíš, že tvůj nový otrok je o mnoho zkušenější, než ty sám.

SM je, když sleduješ pravověrného gaye – masochistu, který nad tebou stojí v autobuse – nakrátko ostříhaný, ve vyleštěných kanadách, roztrhaných leviskách a džísce, s řetězem zamčeným kolem krku na visací zámek, potetované tělo – stojí tam tiše, pevně, hrdě, ví, kdo je, a je s tím spokojený.

Definice

SM je erotická hra vycházející z rolí (dominantní a submisivní), které si aktéři určí. SM lze brát smrtelně vážně nebo si z něj dělat legraci – každý si neustále vybírá, na co má chuť a náladu. V SM jde o uskutečňování erotických představ. Jak může SM uspokojit naše touhy? Jednoduše – dominance a submisivita se doplňují, jeden se pro druhého může stát ztělesněním jeho snů.

Pokud vystupuji v roli, kterou jsem si vysnil, mohu se projevit opravdu naplno. Pokud je to doplněno rolí, kterou hraje můj partner, naše energie se ještě znásobí. Vytváříme si vlastní svět. O SM se často říká, že jde o předání moci. Má to velkou sílu. Abyste tomu uvěřili, nebo to pochopili, musíte to zažít.

SM má s běžným sexem společné to, že jde v obou případech o to, aby jeden doplňoval druhého. Při běžném sexu jde spíš o tělesné uspokojení – mozek většinou vypne. V SM jde o oboje zároveň – to podporuje schopnost sledovat, analyzovat a kriticky přijímat to, co děláme. Přemýšlíme o svých fantaziích a uskutečňujeme je. SM je druhem umění.

Když přemýšlíme, jak zlepšit prožívání erotiky, přirozeně uvažujeme v termínech očekávání, vzrušení, napětí, uvolnění, rytmu, stylu, překvapení, pocitů, struktury povrchu, jemnosti, moci, představivosti, uvolnění, naplnění atd. To všechno jsou zároveň termíny, se kterými pracuje umění. Nepracuje s nimi teologie, lékařství, věda, etika ani politika – a přitom se všechny tyto obory snaží nám do sexuality mluvit. Samozřejmě mají k tématu co říct, ale z principu mohou mluvit jen o omezeních – ne o podstatě. Pokud se však věnujeme umění, přemýšlíme, rozvíjíme své představy a uskutečňujeme je, stává ze z pouhého přístřeší architektura, z pouhého jídla kulinářský zážitek, z oděvu móda, z mluvy poezie a z potěšení z běžného sexu se může stát jiná realita – SM.

Rozšířené obavy, neznámá fakta

SM nelze brát na lehkou váhu. Není to ani úchylka. Fantazie a hra je společná všem kulturám, společnostem, vždy tomu tak bylo. Myslím, že SM se objeví vždy, když si lidé dokáží hrát a snít. Z průzkumů vyplývá, že až 50 % Američanů má SM představy a sny. Nejvíc scének se tedy nejspíš odehrává doma – v běžných manželstvích.

SM není sexistická disciplína. Sexismus se snaží lidem diktovat dominantní nebo submisivní roli podle toho, jakého jsou pohlaví. V SM tomu může být naopak – žena může být dominantní a muž submisivní. Feministky často SM zatracují – přitom téměř všichni sadomasochisté feminismus podporují, protože obrátil pozornost na otázky rovnoprávnosti a upřímnosti mezilidských vztahů.

Někdo se domnívá, že SM upírá lidem rovnoprávnost – to je příliš zjednodušený přístup a příliš zjednodušený pohled na sex. Lidé si jsou rovni jen před zákonem – jinak se ve spoustě věcí liší – každý je jiný a jedinečný. SM stejně jako ostatní techniky ke zlepšení partnerských vztahů využívá nadání obou partnerů pro vzájemné dobro.

SM není duševní porucha. Pro SM se rozhodujeme sami, víme, co chceme, sdílíme to s druhými. Spojuje nás to. SM je prospěšné i tím, že naše představy převádí do reality s reálným partnerem.

Nemějte strach z označení “sadismus” a “masochismus”. Markýz de Sade (1740-1814) a Leopold von Sacher-Masoch (1836-1895) byli talentovanými a tvořivými lidmi – byli za to po zásluze oceněni. De Sade byl bratrancem krále a navštěvoval s ním stejnou školu. Přitom podporoval ideály francouzské revoluce a komuna ho zvolila soudcem. Sacher-Masoch obdržel řád Rytíře čestné legie.

Sexuolog Krafft-Ebing před sto lety – v roce 1886 – vymyslel označení “sadismus” a “masochismus”. Západní psychologie byla tenkrát ještě v zajetí viktoriánské prudérie – na revoluční myšlenky Sigmunda Freuda si ještě musela pár let počkat. De Sade byl kousavým kritikem společnosti – snadno se mu podsouvalo, co vůbec neřekl. Oba se nebáli vyjádřit své erotické představy – přitom ukazovali, jak blízko mohou mít ty nejdrsnější praktiky k lásce. Oba si zaslouží úctu za to, že nám to ukázali.

Psychologové si tedy přivlastnili patent na jediný správný význam slova sadomasochismu, který označili duševní poruchu – v tom jsou zajedno s moralisty a militantními feministkami. Jako sadomasochisté máme právo jim tento termín vyrvat ze spárů a dát mu původní, kladný význam.

SM je volně definovaný životní styl – mnoho praktik je jemných (můžete je označovat jako D/s nebo BD, pokud termín SM vyhradíte pro způsobování a přijímání bolesti). Zkratka SM se dá vykládat jako “Shared and Mutual” (angl. sdílené a společné) nebo (jak říkají gayové) “Standing and Modeling” (sorry, to může mít několik významů – určitě nejde o doslovný překlad - pozn. překl.).

Není SM nebezpečné?

Lidem zvenčí se může zdát, že SM musí být strašně podivné a destruktivní. Někomu může připadat, že sadista si s masochistou dělá, co se mu zamane. Začátečníci se mohou bát, že se neovládnou a scénka se promění v jatka. V médiích vládne pokřivený obraz toho, co SM ve skutečnosti je. Samozřejmě, pokud se píše o nemorálních, nebezpečných praktikách, drogách... noviny se hned lépe prodávají. Jenže ve skutečnosti je to jinak.

SM je ve skutečnosti o komunikaci, podpoře a bezpečí. Sdílíte své sny – k tomu vás nemůže nikdo donutit. Pokud k někomu cítíte negativní emoce nebo necítíte nic, pak s ním jen těžko navážete tak důvěrný kontakt, abyste mu mohli své sny sdělit a společně je rozvíjet. Nedokážete sebrat tolik energie, získat potřebnou zpětnou vazbu a navzájem se podpořit a ujistit o tom, co chcete. Krédo Society of Janus obsahuje větu “veškeré SM praktiky mohou být a měly by být prováděny se souhlasem obou partnerů”.

Přívrženci SM si pečlivě vybírají jak praktiky, tak partnery. To, co chcete jako sadista provést masochistovi, neříká nic o něm, ale hodně to říká o vás – musíte být schopni se s tím vyrovnat. To, do čeho se pustíte, a jak daleko zajdete, záleží především na tom, za co jste schopni nést odpovědnost – včetně toho, jak se bude masochista cítit, až mu pouta sundáte. Nejde jen o to, jak chceme vypadat, o čem sníme a jak si hrajeme – v SM jde o to, abyste se rozvíjeli oba, i s partnerem.

SM může být jemné jako lechtání pírkem nebo drsné jako ukřižování. To, jak drsní budete a jak dlouho to budete dělat, záleží jen na vás a partnerovi. Někteří sadomasochisté jsou už od pohledu nebezpeční – dávají to najevo tím, jak vypadají – varují před tím, než se do vás pustí. Pokud na to nejste připraveni, jděte jim z cesty. Berou to vážně a pokud je chcete poznat blíž, musíte se na to připravit.

Většina SM praktik je jednoduchých – není to nebezpečnější, než sednout do auta a rozjet se. Samozřejmě, řízení auta i praktikování SM chce své. Najdou se lidé, kteří to dělají pod vlivem alkoholu, trávy nebo drog. Nebo ani nevědí, do čeho se pouštějí. To může vést ke stejně smutným koncům, jako řízení v opilosti. Většina lidí je ale rozumných a myslí na bezpečnost. Pokud neberete drogy a nejste opilí, dojde k vážnější nehodě jen zřídkakdy.

Jak se z lidí stávají sadomasochisté?

Někdo na to přijde sám – často už v dětství – zkouší, co s ním udělá bolest, svázání, izolace od lidí nebo další stresové faktory. Někdo to zjistí, když s parterem zkoumá neobvyklejší způsoby milování. Někdo se to naučí od známých, příbuzných či partnera. Někdo si o SM přečte, zaujme ho to a začne to vyhledávat. Někdo je v životě nejistý, necítí se naplněný a tak mu vyhovuje roleplaying.

Jak zjistím, jestli na to jsem?

Můžete to zjistit dvěma způsoby. Buď sníte o dominanci nebo submisivitě, nebo ji praktikujete a zatím jste ji nepojmenovali. V obou případech jste sadomasochista, kterému zbývá jen se probudit.

V obou případech vám zbývá jen si svou orientaci uvědomit a sžít se s ní. Začít zkoumat, jací vlastně jste.

Někdo se tomu prozření může bránit – jako já, jsem dost tvrdohlavý. Říkal jsem si, že ty sny o mě nic neříkají, že to nejsem já. Jenže jsem pak zjistil, že je spousta lidí, kteří by je se mnou chtěli realizovat, a že to nejsou o nic horší lidé, než já nebo kdokoli jiný. Musel jsem se tedy smířit s tím, že mé představy vycházejí ze mě, že mě svým způsobem dělají tím, kdo jsem, a že si je “neodmyslím” ani nezakážu. Nelituji toho, že jsem to zjistil. Dnes je to snad pro ty, kteří to o sobě zjistí, snazší.

Být submisivní – není to ponižující?

Ano i ne. Ponížení může být pro duši tím, čím je pro tělo bolest. Ponížení může posílit vaši zdravou sebejistotu, stejně jako bolest nebo zátěž může posílit zdravé tělo. Sportovci si dávají do těla, aby se zlepšili v tom, co dělají. Náboženské praktiky využívají bolest k rozvoji ducha. SM tedy nedělá nic nenormálního, když využívá bolest k posílení těla, ponížení k rozvoji ducha.

Najdou se masochisté, kteří si libují v bolesti s erotickým podtextem, ale ponižování by je urazilo. Na druhou stranu jsou masochisté, kteří se nechávají ponižovat, ale bolest by nesnesli. U sadistů je to podobné – někteří se vyžívají ve způsobování bolesti, zatímco jiní v ponižování. Zbývá vám tedy jen si vybrat – chtěli byste být spíš nahoře, nebo dole?

Homér před třemi tisíci let napsal: “Potěšením přátel a smutkem pro nepřátele je, když muž se ženou založí domov... Sami nejlépe vědí, co to pro ně znamená.” Se SM je to podobné – vytváříte spolu jiný svět. Co si o tom myslí ostatní vám může být ukradené.

SM jako vzpoura jedince proti autoritám

SM v nás otvírá zapovězená vrátka – dělá z nás zdroje potěšení pro nás samé i pro druhé. Najdou se lidé, kteří by rádi tyto dveře zabouchli. Podezírají totiž lidi z přirozeného sklonu ke zkaženosti, ze snahy uniknout z reality. Autoritativní režimy po celé zeměkouli svorně bojují proti čemukoliv, co vymaňuje lidi z jejich područí. Každý režim jinak definuje, co je “odlišné”, “zakázané”, pokud možno vždy tak vágně, aby mohl pronásledovat úplně každého, kdo se trochu liší.

SM přitom nabízí možnost hrát si, uskutečňovat sny – a to je přece přirozené, sny mají všichni lidé. Lidem je vrozena schopnost rozlišit sen od skutečnosti – i koťata vědí, jak si hrát na to, že se perou, a důvěřují těm obrovským postavám - lidem, kteří si s nimi hrají - že jim neublíží.

SM má standardního nepřítele – autoritu, která lidem nevěří, podezřívá je ze sklonů ke špatnosti a tvrdí, že lidé potřebují pevnou ruku. Která tvrdí, že lidé musí být vedeni – církví, politiky nebo vědou (tyto instituce totiž nepodléhají korupci a mohou tedy lidi vést). Praktikováním SM se vymaňujeme těmto stereotypům, které chtějí stejné blaho pro všechny. Praktikováním SM rozvíjíme své sny – autorita se přitom snaží, abychom tvrdě makali na uskutečňování jejich snu. SM nás učí věřit druhým – autorita chce řídit.

Naštěstí autorit není tolik. Běžný člověk z ulice není proti SM zaměřen až tak negativně. Každý člověk má totiž dva systémy hodnot – osobní a neosobní. Osobní hodnoty pocházejí z nás samých a hodnotíme jimi rodinu, přátele, lidi, které máme rádi a kteří mají rádi nás. Neosobní hodnoty prosazuje církev, kultura a politici – tyto hodnoty by měly být pro všechny stejné – jenže jimi měříme jen ty, ke kterým toho tolik necítíme. Naše rodiny a přátelé jsou pro nás dobří, i když mají své chyby. Ostatní lidé jsou vždy podezřelí, nezávisle na tom, jaké mají ctnosti.

Z historie je zřejmé, že univerzální hodnotové systémy, ať už dané politiky nebo církví, nikdy nevedly k míru a důvěře mezi lidmi, ale vždy jen k válkám, inkvizici a čistkám. Je mi líto, že se autority snaží prosadit své hodnoty, a že se o to snaží i u mě. Nemůžu si ale pomoci - líbí se mi ten, komu se líbí, jaký jsem a věřím mu, i když má na něco jiný názor, než já.

Chcete-li tedy s lidmi dobře vycházet, poznejte je. Je to jednoduché – vykašlete se na neosobní systémy hodnot. Věnujte ušetřený čas poznání jedinečnosti partnera. Nemusíte souhlasit s tím, jaký je! Nepotrvá dlouho a partner vás taky zařadí mezi své blízké – i přes vaše chyby.

Pokud se dostanete do diskuse s autoritou – nesnažte se bránit a nabízet svůj systém hodnot, byť by byly sebeliberálnější. Autority mají stovky let zkušeností se zákony, teologií, miliony právníků a teologů – jejich logika bude neprůstřelnější a vždycky prohrajete. Místo toho se jen sami v duchu ujišťujte, jací jste, co jste zažili, jak moc potřebujete milovat i nenávidět. Společnost tlačí na každého – nebojte se toho, buďte jako David proti Goliášovi – běžní lidé jako vy to ocení. Setkání s živým člověkem je milionkrát silnější než narazit na požadavky kladené systémem, který je nakonec jen abstrakcí. Zdá se nelogické, že by jednotlivec mohl být silnější než církev nebo vláda, ale je to tak. Pokud se budete řídit logickými pravidly, prohrajete. Pokud budete sami sebou, máte to v kapse.

Ještě něco o dominanci a submisivitě

Většina lidí se SM začíná jako submisivové. Mnoho lidí v této roli zůstane natrvalo. V Americe je třikrát více masochistů než sadistů. Jedním z důvodů je, že stát se submisivem je snazší. V běžném životě musíme často přijímat pokyny, být zdvořilí a chovat se mile i k těm, které nesnášíme. Stačí krůček, pomyslet si, že tak uspějeme i u toho, koho milujeme, a šup – máme tu nového masochistu.

Dalším důvodem je znovuprožívání role, kterou známe z dětství. Nechat o sebe pečovat, zlobit, být potrestáni... Potřebujeme rodiče, který by se o nás staral.

Třetí důvod – být submisivem je snazší, než být dominantem. Sadista by měl být zkušenější, citlivější a šikovnější. Musí mít vybavené prostory, pomůcky. Nese odpovědnost za to, co se děje, za bezpečnost a úspěch scénky. Proto je jich tak málo (ale dobrých masochistů taky nejsou mraky).

Z důvodů uvedených v předchozím odstavci neopovrhujte profesionálními dominami nebo sadisty, kteří za SM lekce berou peníze. Většinou bývají dost dobří.

V SM jde víc, než v běžném životě, spíš o to, co jste zažili a co umíte, než o mládí a pěkný vzhled. Stát se dobrým sadistou nebo masochistou chce čas. Roky. Sadisté, kteří začínali jako masochisté, jsou vysoce ceněni - vědí, jaké to je, zažili oboje.

Submisiv nemusí být pasivní. Pasivita znamená netečnost. Submisivové si přejí být ovládání, mohou provokovat, odporovat, řvát nebo se i bránit. Bývají exhibicionisty, milují zrcadla a dramatické scénky. Dominanti zase nemusí být agresivní. Často jsou nesmělí, přemýšliví, rezervovaní a rádi se dívají.

Začátečníci zpravidla nejprve zkoušejí jednu roli (pro kterou jste se rozhodli?). Ale přes 95 % lidí později zjistí, jaká je ta druhá. Jen méně než 5 % lidí zůstává jen dominantními nebo jen submisivními. Pokud toužíte zakusit oboje, většinou se projevujete jedním nebo druhým způsobem podle toho, kde nebo s kým jste.


submisivní doma – dominantní v práci
nechat si působit bolest – chovat se dominantně k druhým a ponižovat se
submisivní ke starším partnerům – dominantní k mladším
submisivní ke větším partnerům – dominantní k menším
submisivní ve vztahu ke stejnému pohlaví – dominantní ve vztahu k opačnému
submisivní k někomu, koho neznám – dominantní ke stálému partnerovi
submisivní po psychické stránce – dominantní po fyzické
submisivní ve skutečném životě – snít o dominanci (to je velmi častá kombinace!)
submisivní ve vztahu k někomu, kdo je opravdu krásný – dominantní ke všem ostatním
submisivní k tomu, z něhož čiší nadvláda – dominantní k těm, kdo jsou slabší než já
submisivní ve vztahu k někomu, kdo je jiné rasy – dominantní k příslušníkům stejné rasy
submisivní k lidem vyššího společenského postavení – dominantní k lidem stejné vrstvy

Našli jste se v tomto seznamu? U jednotlivých řádků to může být i naopak. Bisexuálové, transvestité a transsexuálové často mění roli podle toho, jak se zrovna cítí. Lidé na bezvýznamných pozicích často sní o dominanci, zatímco drsní policajti se doma mohou krčit před manželkou. Politici chodí za dominami. Znám ženu, která je submisivní ve vztahu k homosexuálům (mužům), dominou u ostatních mužů a přitom není lesba. Sexismus v SM nemusí platit.

Hranice – klíč k praktikování SM

Slovo “hranice” je velmi frekventované. Označuje věci nebo zážitky, po nichž masochista netouží: “žádné modřiny”, ”žádný kaviár”, “šlehat jen zlehka”, “na veřejnosti ne” atd.

Hranice však nejsou jen fyzické, ale i psychické – při SM se odkrýváme druhému a jsme odhalováni.

Hranice jsou tam, kde je sami vnímáme. Ohraničují to, jací se domníváme, že jsme. SM je o tom, tyto hranice poznat a umět se dohodnout, kam až chceme zajít.

Bolest, kaviár, svazování, bičování, výcvik, ponižování – to vše může být jen symbolické nebo skutečně drsné. Sadista se musí naučit poznat, co masochista snese. Používané praktiky musí odpovídat představám obou partnerů. Nesmí se přitlačit ani málo, ani moc. Je nutno přiblížit se k hranicím, ale nepřekročit je.

Když jsem dominantní, nevyžívám se v tom, co dělám, co je vidět zvenku. Líbí se mi, že se dotýkám hranic mého dolejšku, že cítím, jaký skutečně je. Když jsem submisivní, také mě nevzrušuje to, co se na pohled děje, ale to, co se děje ve mě.

Prožívat erotiku a růst je jedno a to samé. Oboje rozvíjí a rozšiřuje naše hranice a sny. SM klade důraz na představivost, vede nás k tomu, kde se naše sny berou, k oceánu nevyužité energie, která v nás dříme. Tam je náš počátek, počátek všech vášní, lásek a nenávistí. Když to místo poznáme, poznáme moudrost, sílu, klid a radost. Dostat se ke svým hranicím není koncem cesty nazývané SM. Je to jen její začátek.

Co ti lidé vlastně dělají?

Většina lidí se domnívá, že v SM jde hlavně o svazování, bičování, kaviár, ponižování atd. Opravdu existují desítky praktik. Vždy však jde ne o techniku, ale o hru, o zjišťování, co v nás a druhých je.

Mnoho přívrženců SM proto rádo s partnerem probírá, na co mají zrovna náladu. Chutě se mění, podle toho, kde, kdy a s kým jsme. To, co prožíváme, nás natrvalo mění. Proto to mají začátečníci tak těžké. Nevědí, kde a čím začít. Nevědí, co je hra a co skutečnost. Nevědí, komu mohou věřit a jak daleko by zašel. Je to jako zkoušet naskočit na kolotoč.

Začátečníci mají vždy největší zájem o to zjistit, co to vlastně děláme. Chtějí se cítit bezpečně – to je přirozené. Měli by se však ptát na něco jiného, než co děláme. Měli by se ptát, jak dokážeme věřit druhému, pokud nejsou přesně dané hranice. O tom totiž SM je – o zjišťování, jaké hranice máme a o pohybu “na hraně”.

Je přirozené, že začátečníci pochybují. Pokud začínáte, neskrývejte to. Řekněte to partnerovi. Ptejte se. Zeptejte se, jestli s vámi někdo chce realizovat scénku, která proběhne tak a tak. Zkušení sadomasochisté dobře vědí, jak důležitá je důvěra. Všichni jsme jednou začínali. Jen opravdový hlupák začátečníka odmítne nebo zklame. Pokud budete upřímní, přinejmenším si budou vážit vaší upřímnosti. Přeptejte se na partnera u jiných. Mohou vám poradit. Pokud vše vypadá dobře, dejte se do toho. Můžete získat přítele – někoho, komu můžete věřit.

O důvěře

Henry Kissinger kdysi prohlásil, že moc je nejsilnější afrodisiakum. Masochista by dodal: “A důvěra také!” Masochista musí sadistovi věřit – sadista si musí důvěru umět získat. Jak na to, to by si zasloužilo další článek – tento odstavec zůstane zaměřen na masochisty. Jak zjistíte, jestli někomu můžete věřit, dříve než se necháte svázat? Přívrženci SM vás většinou odkáží na důvěru, šestý smysl, intuice a dobré vibrace, které cítíte. To ale nemusí znít příliš přesvědčivě. Je těžké vnímat takové jemnosti, když jste vzrušení. Přesto se pokuste brát na vědomí takové jemné náznaky. Pokusím se vás upozornit na důraznější projevy důvěryhodnosti partnera, přesto nepodceňujte svůj dojem.

Reference: pokud se dozvíte, že daný člověk úspěšně přepadl a znásilnil 50 žen, můžete se spolehnout, že budete padesátá první. Lidé, kteří jsou známí, ví se o nich, že jsou dobří, mohou mít dlouhé “pořadníky”. Lidé, o nichž nikdo nic neví, jsou podezřelí.

Někoho alkohol, tráva a další drogy nabudí, někoho umrtví. Někteří sadomasochisté fetují dlouhá léta a dělá jim to dobře, jiní si dají jedno pivo a zjistí, že pak nic nevnímají. Buďte otevření alespoň v případě, že se vás partner zeptá, co berete. Když začínáte, buďte pokud možno střízliví. Nepouštějte se do hrátek s nikým, kdo je sjetější, než vy, Pokud kiksne, nemusíte u toho být zrovna vy.

Smysl pro humor: SM podporuje fantazii a nemělo by být bráno smrtelně vážně – když se srazí fantazie a skutečnost, může to zvenku vypadat dost legračně. Pokud někdo nesnese lehčí vtípek na svou adresu, může mít i jiné problémy s odlišováním fantazie od skutečnosti – to je podezřelé.

Vyrovnání se s tím, jaký jsem: jeden úspěšný dealer drog mi poradil, co je klíčem jeho úspěchu. Prodává jen zákazníkům, kteří si drogy mohou dovolit. Ostatní posílá jinam. Každý z nás má nějaké požadavky a zvyklosti: ekonomické, sociální, emoční, intelektuální, politické, estetické, a pokud se nám v těchto oblastech nedostává uspokojení, může to být horší, než při vysazení drogy. Lidé, kteří se sžili s tím, jací jsou, jsou pro SM hrátky vhodnější než ti, kteří se sami se sebou nevyrovnali.

Osobní ujištění: ten, kdo má rodinu a přátele, které miluje a kteří ho milují, je nejspíš důvěryhodný. Lidé, kteří svůj kladný obraz čerpají z neosobních zdrojů, jako je církev, politika nebo “věda”, jsou podezřelí.

Lidé, kteří si podali inzerát: pokud někdo podá inzerát, že hledá sexuálního partnera, znamená to, že se vyjádřil k tomu, co chce od druhých v oblasti erotiky. Jeden bod. Pokud se inzerující objektivně popíše, dva body. Pokud tak učiní s humorem, tři body. Pokud píše jen o tom, co si myslí že by chtěl zažít – nula bodů.

Oceňte jedinečnost: když se s někým potkáte v baru, můžete strávit hodinu jen tím, že se poznáváte, a nepřivádíte zatím řeč na SM. Teprve pak začnete laškovat, nejdřív jen slovně. Počkejte s rozhodováním, kdo bude nahoře a kdo dole. Zjistěte, co je ve druhém, a vycházejte z toho, než se pustíte do nějaké scénky. Pokud někdo nelituje času, aby vás poznal, pravděpodobně mu můžete věřit. Nabídka typu “jdeme hned na to” je podezřelá, zavání to fetišismem.

Výše uvedené body vám mohou pomoci zjistit, zda má partner schopnost rozlišovat skutečnost od představ. Pokud tuto schopnost nemá, neznamená to, že je špatný – jen se nehodí pro SM hrátky, ve kterých vám jde o sdílení a rozvíjení vašich snů.

Pár námětů pro začátečníky

Poznávání SM je jako když se učíte jezdit na lyžích nebo na kole. Nečekejte, že hned pojedete rovně – budete se nejdřív nešikovně kymácet. Časem se to bude zlepšovat.

Začněte zlehka. Začátečníci většinou sní o věcech, které jsou zbytečně složité a neproveditelné. Zkuste nejdřív pásku přes oči, nechat se “jako” svázat a alespoň slovně se projevovat jako dominant a submisiv.

Se SM začínejte s partnerem, kterému věříte – s manželem/manželkou, milencem/milenkou nebo přítelem/přítelkyní. SM může jen obohatit to, co už zažíváte.

Neptejte se jiných, jak to dělají – to k ničemu není. Řekněte jim místo toho, že prostě teprve začínáte a že byste chtěli zkusit to a to.

Začínající masochisté se často bojí, že se jim SM může vymknout z ruky. Určete si “stopku”, nějaké nesmyslné slovo, třeba “dýně”, které můžete kdykoliv říct a celou scénu tak ukončit. Někdo dává přednost “zelené”, což znamená “přidej”, “žluté”, což znamená “zpomal”, a “červené”, což znamená “hned toho nech!”.

Učte se sami na sobě. Ozkoušejte si před zrcadlem fetišistické oblečení, svazování, bolest, SM pomůcky atd. Vyfoťte se.

Napište si inzerát, i když ho nikdy nezamýšlíte zveřejnit. Zjistíte, o co vám především jde. Zítra napíšete úplně jiný!

Zavolejte na všechna čísla, která souvisí se SM a která najdete v inzerátech. Řekněte, že začínáte a potřebujete poradit. Nevyhýbejte se homosexuálům ani profesionálům. Snažte se mluvit se skutečným člověkem na druhém konci drátu, ne s vaší představou o tom, jaký musí být.

Promluvte si s lidmi, kteří už SM praktikují. Mnozí z nás vás budou s potěšením poslouchat a povídat si s vámi celé hodiny.

Zjistěte, kdo ze známých je v ložnici nahoře nebo dole. Nemluvte o SM, může to být příliš silná káva. Zjistěte, koho takového znáte.

Zavolejte na linku důvěry (v Čechách? pozn. překl.). Ptejte se po někom, kdo má zkušenost se SM. Nabídněte se, že tam půjdete pracovat jako dobrovolník. Je to dobrá zkušenost, jsou tam skvělí lidé.

Studujte sexuologii, univerzity mohou pořádat kursy, které mohou navštěvovat i lidé, kteří na univerzitě nestudují.

Choďte do SM barů, sexshopů, klubů. Navazujte kontakty.

Zařiďte si P.O.BOX (rok 1981 – dnes snad: zařiďte si mailovou adresu :-) a začnete si dopisovat o SM.

Pokud jdete do SM studia, vyberte si to, kde to dělají i “po pracovní době” – v civilu. Za stejnou cenu zažijete mnohem lepší věci.

Odpovídejte na SM zaměřené inzeráty. Pokud se bojíte, volte setkání na veřejnosti – většina lidí je rozumných. Pokud se vám někdo nezdá, je to v pořádku, to se může stát!

Podejte si inzerát. Nabídněte, co můžete nabídnout, ne to, co si představujete, že chcete. Když zveřejníte své telefonní číslo, samozřejmě vám zavolá pár otravů. Pokud se někdo zeptá, kolik za to berete, může to být mravnostní – dělají jen svou práci. Můžete se těmi telefony bavit, ale P.O.BOX vám dává lepší šance na seriózní odpovědi. Na ty sprosté se vykašlete – je to daň za to, že naše společnost sexu otevřeně nepřeje. Jako u všech ostatních zálib může prosívání odpovědí na SM inzerát nakonec vést k navázání zajímavých vztahů.

Závěr

Tento článek se pokusil představit vám SM. “Výuka” SM není lehký úkol. SM se naučíte, když jej budete praktikovat – je to jako hra na hudební nástroj – pokud to nezažijete, nepochopíte to. Nestačí o tom číst. Každý z nás je jiný, a protože SM je hlavně o odkrývání toho, co v každém je, může ho každý vnímat úplně jinak. Kdyby tento článek psal někdo jiný, napíše ho úplně jinak. A mohl by mít ve všem pravdu. Nedělejte si hlavu z toho, že na SM uslyšíte nejrůznější názory – pořád jde o jedno a to samé téma.

Tento článek a všechny mu podobné může nabídnout jen slova a představy – nic z toho nenahradí zkušenost. Někoho může tento článek zaujmout, ale ani celá knihovna SM zaměřené literatury vám nenahradí pocit, který budete mít, až partnerovi poprvé nasadíte pouta, nebo až je někdo nasadí vám. Teprve pak sami zažijete, jaké to je, a zjistíte, že se nic z toho, co jste o tomto tématu četli, nevyrovná skutečnému zážitku. Právě proto je SM zároveň tak důležité, hrozivé a nádherné.

SM nás vrací sobě samým. Zjišťujeme, jak jsme se změnili, jak se změnil náš pohled na skutečnost, hranice, sny. Učíme se milovat jinak, učíme se praktikovat SM s tím, že předem nevíme, co se z toho vyklube – je to možné jen když si začneme věřit a když věříme druhému.


“Znovu jsme se stali dětmi. Začali si hrát.
Na třpytivých vlnkách vášně tančíme v extázi,
stále rychleji a rychleji víříme nad hranicí mezi snem a šílenstvím.......
.......pak se schvácení, unavení smíchem, zastavíme.
Kde to jsme? Jaké divné místo?
Co za zvláštní tvary je to kolem nás?
Aha! Už vím. Jsme doma.”

Věnováno Benevolentnímu Autokratovi.

Copyright 1981, Don Miesen

--------------

Poznámka SOJ: Benevolent Autokrat byla přezdívka muže, který v šedesátých a sedmdesátých letech prostřednictvím inzerátů v nezávislém časopise Berkeley Barb hledal SM zaměřené partnery. V sedmdesátých letech na kalifornských univerzitách přednášel o SM. Don Miesen, autor této stati, jej považuje za svého učitele.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče