sNová Paní

Tato stránka (text článku poskytnutého autorem pro zveřejnění na tomto webu nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Nová Paní

Autorka povídek Blázne a Dovolená si přeje zůstat anonymní, reakce zasílejte mně (2011: adresy uvedeny na titulce tohoto webu...), rád předám.

I když se tato povídka jmenuje Nová Paní, přišla mi od autorky v mailu nazvaném "Po roce?". Může jít o to, že jsme si delší dobu nepsali, nebo taky o to, že je reakcí na povídku jiné mé známé - vlastně na sérii Po roce, měsíci a dni (odkaz na první díl - všechny díly jsou propojeny). Podobně jako starší povídky jedné i druhé autorky - tyto texty jsou podstatně tvrdší, než bych kdy chtěl zažít, nicméně čtenáře si jistě najdou. Už jsem dostal řadu dotazů, zda povídky skutečně píšou subinky - předem odpovídám: píšou.

Nastoupili jsme do výtahu.
„Dělej, svlékej se! Pohni, hezky rychle se rozepínej, na mojí rohožce budeš vždy stát nahá.“
„Ano, Paní“ špitla jsem vyděšeně.
Z výtahu jsem vystupovala poslední, než jsem stačila sundat sako a šaty, Paní mi přibouchla dveře a já zůstala stát jen v punčochách a v nízkém korzetu v posledním patře starého činžáku.Byla ve mě malá dušička.
A výtah se rozjel zpět dolů. Strachy jsem nedýchala, s napětím jsem čekala, kam až dojede na své cestě nahoru. Zastavil patro pode mnou.
Dveře od bytu se na okamžik otevřely. Neznámý muž, oblečený pouze do řemínků a s masivním obojkem na krku, mi vytrhl oblečení z rukou a opět dveře přibouchl.
Zaslechla jsem za sebou tichý šramot, otočila jsem se a úlekem přestala dýchat. Krok za mnou stála zahalená černá postava, připomínající kata z pohádek. Postava pokračovala v přibližování ke mě, dveře zůstaly zavřené, jedinou volnou ústupovou cestou, byly schody na půdu. Věřila jsem, že mám šanci se ukrýt. Za chvíli jsem se přesvědčila, že to byla planá naděje.
Za dveřmi jsem již byla očekávána svojí novou Paní a spoustou mě neznámých lidí.

Můj Pán a manžel mě věnoval jako dárek, na časově neomezenou dobu, svojí dávné kamarádce.
Při její návštěvě u nás jsem vůbec netušila, jak se již předem o mě dohodli. Měla jsem pouze přikázáno mlčet a bez odmlouvání plnit veškerá přání a příkazy. Průběh byl velice překvapivý a rychlý. Pán na mě roztrhl triko, pod kterým jsem měla pouze pevný korzet a řekl „tak tady ji máš“.
Nová paní podepsala jakýsi papír, podala mi tašku s oblečením a pak jsme již vyrazili. Nezmohla jsem se na slovo odporu.

Couvnout nešlo, postava stála těsně za mnou. Víc překvapená a vyděšená jsem nikdy nebyla.
Kdosi z přítomných začal předčítat: -
nesplnění příkazu Pána
pozdější příchod domů
pomalá obsluha Pána
nedodržení stravování
nepovolené mluvení
pomalé odpovídání na dotazy Pána
odmlouvání
atd.
S každým provinění četl i datum. Zahalený muž stál vedle Paní a z velké skleněné koule za každé přečtené provinění vytáhl vždy lísteček s trestem. Hodnou chvíli jsem poslouchala, než mi došlo, že to jsou moje provinění a moje tresty. Teď bylo jedinou mojí snahou uniknout z moci této Paní.
Byl to předem zmařený pokus.
Paní měla spoustu ochotných pomocníků. Sesypali se na mě jako kobylky a každý se věnoval jedné části mého těla. Pohrávali si se mnou jako s lehkou hračkou. Výsledkem jejich snahy bylo moje pevným lankem naprosto sešněrované tělo a hadičkou proudící teplá tekutina do mého zadku.
Pomalu a důkladně mě plnili střeva, věděla jsem co mě čeká. Naprosté vyčištění mých útrob. S mým vyčištění nemohli mít velkou práci, již tři dny jsem dostávala pouze ovocné šťávy a vodu. Břicho mi narostlo do obrovské koule. Bolest to byla ukrutná, měla jsem strach, že budu, tak jak jsem předkloněná, zvracet, že mnou ta voda začne volně procházet.
„Dost“ zavelela Paní, „ vražte do ní zátku a postavte jí na nohy“. Ukrutně se mi chtělo na záchod. Tušila jsem, že křičením si nepomůžu, ale nemohla jsem jinak, prosila jsem Paní o slitování, aby mi dovolila vyčistit se.
„Máš mít co chceš“ a rukou pokynula svým pomocníkům. To pokoření bylo strašné - v okamžiku mě vytáhli ke stropu a až do pasu na mě nasunuli igelitový pytel. Křičela jsem v jednou kuse. Nestačila jsem postřehnout, že obě bradavky mě sevřely masivní svorky s řetězy. Nevěděla jsem, co mě bolí více. V tom mě ostrá bolest projela prsy a následně celým tělem, zátka povolila a já jsem visela vysoko nad zemí ve svých výkalech.
Paní byla krutá a zjevně se dobře bavila.
Zavěšenou mě vytáhly z okna ven a spustily na dvůr za domem. Další pomocníci ze mě sundali pytel a osprchovali zahradní hadicí, přímo venku. Vše se seběhlo rychle a už jsem zase byla tažena zpět do okna v nejvyšším patře. Nebylo mi dopřáno odpočinku. Čekala mě opět hadička tentokráte se studenou vodu ovšem v množstvím možná ještě větším. Mému křičení již nechtěli naslouchat, kdosi mi do pusy vstrčil drátky, které se utahováním rozevírali a zároveň vytlačovali jazyk ven. Ke všemu ponížení z veřejného klystýru jsem, slintala jako bernardýn.
Bolestí, při plnění mých útrob ledovou vodou, jsem ztratila vědomí. Paní mě opět nemilosrdně probrala elektrickým výbojem do bradavek. Cesta vzduchem dolů na dvůr byla nekonečná, až dole mi vytáhli zátku.
Zpátky jsem se opět dostala zavěšená na velkém háku.Pomocníci Paní mě hbitě nasadili pouta na ruce a kotníky, masivní kovový obojek na krk a čtyři vyvinuli velké úsilí při šněrování vysokého korzetu. Dýchat jsem mohla jenom s obtížemi.„Přivažte jí do rámu“ místností zahřměl hlas Paní.
Upoutání a roztažení končetin do rohů rámu, bylo dílem okamžiku.
„Kate, dostane prvních 25 ran, začni holou rukou.“
„A ty“ po dlouhé době promluvila ke mě „ budeš počítat po celou dobu. Spleteš-li se poprvé - strávíš týden v zavěšené kleci. Spleteš-li se podruhé -strávíš týden v kleci na dvoře a tvojí stravou bude pouze voda. Spleteš-li se potřetí - kleci na půdě budeš k dispozici všem, kdo o tebe projeví zájem. Nebudeš křičet, bez prodlevy budeš odpovídat na veškeré dotazy.
Prvních 25 jsem vydržela nekřičet, kat měl obrovské ruce, do výprasku vložil velkou sílu, zadek mi pořádně hořel. Na katovi nebylo znát, že by se alespoň trošičku unavil.
Kolem se rozproudila zábava. Ke mě přiskočili pomocníci a na všechna vhodná místa zavěsili skřipce se závažími. Všechna místečka - uši,jazyk, bradavky, poštěváček i oboje pysky byly obdařeny závažími různých velikostí. Skřipce byly dostatečně pevné, aby tu váhu udržely. Trvalo dlouho než začaly postupně sjíždět a odpadávat. Neubránila jsem výkřikům bolesti, každý skřipec zatěžkané místo bolestivě natáhl a v závěru cvakl. Nejdéle držely skřipce na jazyku a poštěváčku, sliny mi opět tekly až na prsa.Také stehna jsem měla celá zmáčená, přes všechnu bolest, jsem byla neskutečně vzrušená a za svoje uspokojení bych dala cokoliv. To se ovšem Paní vůbec nelíbilo.
„Pokud bez povolení sama dosáhneš orgasmu, poznáš jak chutná bič v rukou kata“ Paní mě nepřestala sledovat, dobře odhadla na co myslím.
Poslední dva skřipce nechtěli odpadnout, tak dostali pomocníci příkaz zavěšovat další závaží,poslední odpadl z jazyka, zdálo se, že mi ho závaží vytrhne z krku. Ve svém utrpení jsem si neměla odpočinout.
Kat se již chystal k další exekuci mého pozadí. Tentokrát měl již v ruce některou z pomůcek, neviděla jsem na něj. Podle silné tupé bolesti to byla dřevěná plácačka. Počítala jsem správně a zadek nejspíš začínal nabírat nachovou barvu.
Okolí se dobře bavilo. Mezi přítomnými byly ženy a dívky, všechny byly nahé s těžkými obojky a pouty s masivními řetězy. Dnes jsem ovšem byla hlavní programem já. Kat udělal malou přestávku v pravidelném rytmu jenom, když bral do ruky další výchovnou pomůcku, tentokrát to byla pružná rákoska. První rána mě překvapila, rákoska se mi do zadku přímo zakousla, ostrá pálivá bolest se rozlévala po každém ráně celým tělem a já se neubránila výkřikům. Paní mě samozřejmě nepřeslechla. Při každé další ráně jsem křičela ještě víc a nepočítala jsem. Paní sestoupila a dvěma pořádnými políčky mě chtěla přivést k poslušnosti. Výprask rákoskou bolel ukrutně, Paní neměla v úmyslu přikázat katovi, aby přestal. Stála těsně u mého obličeje a opakovala mi všechna má provinění a nevhodné chování a neustále zdůrazňovala potřebu mojí přísné výchovy. Protože jsem nepřestávala křičet, nechala mi nasadit velký roubík a nepříjemně mi ho osobně dotáhla. Nepočítala jsem ani pro sebe, neměla jsem sílu sledovat okolí, začalo mi splývat v jednu velkou skvrnu, kat mezitím přešel níž na stehna a lýtka a v síle úderů neubíral.
Probrala jsem chladným vzduchem zavěšená v kleci vystrčené na konstrukci vysoko nad zemí. Vůbec jsem se nemohla pohnout, husté mřížoví nepříjemně tlačilo, ruce a nohy jsem měla připoutané do rohů klece a v ústech stále vězel velký roubík. Únavou jsem opět usnula. Paní mě takto nechala viset nad hlavami nic netušících lidí až do dalšího večera.
Den jsem strávila v částečném otupění smyslů bolestí, žízní a potřebou ulevit si. Se strachem jsem očekávala další večer.
Se setměním mě vtáhli s klecí dovnitř, místnost byla opět plná lidí. Opět byla na pořadu dne moje výchova. Pomocníci Paní mě odvedli do vedlejší místnosti, aby mě dali v mezích možností do pořádku. Uvolnili mi pouta, roubík i korzet a mohla jsem se vykoupat.
Pak mě již opět v poutech, ale bez korzetu a roubíku, vedli zpátky. Padla jsem Paní k nohám a prosila o odpuštění, ale se zlou jsem se setkala.
„Dnes dokončíme tvoji základní výchovu, celý následující týden budeš zavěšená v kleci.“
Během proslovu mi již pomocníci zručně nasadili dřevěnou hrazdičku na prsy a po stranách pevně utáhly šrouby. Prsy okamžitě začaly rudnout. Kat vyčkal jejich zbarvení a další výprask jsem měla dostat přes stažené prsy koženými důtkami.
Bohužel mi nedošlo, že i tento výprask musí být počítán a tak jsem si vysloužila další pobyt v kleci zavěšené pod střechou mimo dům.
Dostala jsem důkladných 25 a paní se chystala k mému výslechu.

Na další pokyn Paní pomocníci úslužně přiskočili, připoutali mě do známého rámu a na tělo nasadili svorky s odbíhajícími drátky. Vedle rámu stál připravený kat se stolkem plným vyrovnaných výchovných nástrojů. Měla jsem být trestána bezprostředně po každé špatné odpovědi.
„Jaké je tvoje jméno“ zeptala se Paní.
Odpověděla jsem po pravdě, Paní mi ještě jméno nepřidělila. Pán mi doma říkal píčo, ale to jsem si nedovolila vyslovit.
„Jsi docela obyčejná Píča, pamatuj si to!“ slabikovala mi před obličejem Paní.
Ostrá bolest mi projela přirozením a pak do celého těla. To robertek v mém přirození byl,také připojen na elektrický proud. Silné brnění nepřestávalo.
„Udělej se a poznáš chuť biče !!! křičela Paní, aby jsem jí vůbec vnímala. Slyšela jsem jí matně jakoby z dálky.
„Kdo je tvůj Pán?“
„Vy Paní“ odpověděla jsem správně.
„Jak oslovuješ svojí Paní?“ ptala se dál.
„Moje Paní“ odpověděla jsem bohužel špatně.
„Chyba“ hřměla Paní „ ty děvko, ty si vůbec nesmíš dovolit mě oslovit.
Kat na nic nečekal a první rána rákoskou už si našla místo na mém zadku.
Nezapomněla jsem počítat. Zvládla jsem všech 10 ran. Pak mi opět tělem projela již známá bolest, tentokrát ale přes poštěváček, měla jsem pocit, že mi narostl do obludných rozměrů, že mi visí z těla. Při té představě mi tělem projel první orgasmus, netušila jsem, že mučení elektrickým proudem bude mít takový účinek.
„Ty děvko, varovala jsem tě, budeš mít tu čest seznámit se z katovým bičem na holém těle“ syčela Paní již z vyvýšeného křesla.
Otázky byly dotěrné a důvěrné. Velmi špatně se mi na ně odpovídalo. Odpovídala jsem pomalu a neochotně. Takřka při každé jsem si vysloužila další výprask a další bolest proudící ze svorek na citlivých místech. Paní byla stále méně spokojená, teď již brnění po těle vůbec neustávalo. Naopak si ke mě stoupl pomocník kata a pokud jsem ihned neodpověděla, uštědřil mi pořádnou facku střídavě přes obě tváře. K orgasmu mě elektrický výboj dohnal ještě dvakrát, nemohla jsem se tomu vzrušujícímu brnění ubránit. Nakonec jsem měla odsouhlasit, že jsem byla Pánovi nevěrná, že ho soustavně podvádím s každým koho potkám. To nebyla pravda, na to jsem nemohla odpovědět. Nemohla jsem se přiznat k něčemu co nedělám. Paní tedy položila otázku jinak „ Sníš někdy o tom, že souložíš s jinými?“
A já popravdě odpověděla, že ano.
Následovaly vůbec nejsilnější výboje a brnění, zároveň mě sázel další rány na zadek kat a od pomocníka jsem schytala další pořádný pár políčků. Připadala jsem si jako mezi mlýnskými kameny.
Dovolila jsem si snít a za to jsem byla seřezána, až jsem bolestí počúrala a ztratila vědomí. Ten den byla moje výchova u konce. Ještě bezvládnou mě upoutali do klece a vystrčili nad dvůr.
Další dny si mě nikdo nevšímal, vždy večer mě vtáhli dovnitř dostala jsem napít, ostříkali mě hadicí a zpět v řetězech vystrčili do prostoru.
Až opět v pátek večer, myslím, že to byl pátek, mě vtáhli dovnitř a daleko pečlivěji se věnovali mému tělu, odstranili mi rašící ochlupení, dostala jsem pořádný klystýr a do obou rukou mě napíchli kapačky. Vyděsila jsem se a chtěla jsem si je vytrhnout, ale byla jsem po týdnu bez jídla zesláblá, tak mě lehce přemohli. Kapačky byly pro posílení mého těla. Další výchova byla přichystána na nadcházející noc.
Kolem krku jsem dostala těžký kovový obojek s hroty. Pak už mě vedli do místnosti před Paní. Padla jsem před ní na kolena a prosila o odpuštění dalšího výprasku. Marně.
Trestný kozlík již byl připravený na zvýšeném pódiu. Kat tam stál připravený v ruce držel koženou plácačku. Pomocníci se mnou smýkli ke kozlíku a zručně mě připoutali všemi řemínky. Nohy pokrčené a roztažené zevně, připoutané za kotníky a pod koleny. Ruce daleko dopředu k předním nohám. Prsy do výřezů po stranách a rovněž je zajistili řemínky. Horní strana kozlíku byla šikmá, tím se zadek vystrčil nahoru do prostoru a celý i s přirozením naprosto odhalený a přístupný. Další pevný široký řemen mě k ohlazenému dřevu přitáhl v pase a za oka obojku mě zajistili i hlavu, aby jsem jí nemohla pohnout. Pódium se začalo otáčet, aby si mě všichni mohli neomezeně prohlížet a dokonce přítomní pánové i osahat.
„Zastavte“ zvolala Paní a zahájila tak další výchovnou lekci.
„Jak se jmenuješ“ zeptala se mě.
„Píča, moje Paní“ rychle jsem odpověděla.
„Co tady děláš?“
„Potřebuji naučit správnému chování, moje Paní“.
„Jaké je tvoje provinění?“
„Můj předchozí Pán byl se mnou nespokojený, špatně jsem mu sloužila.“
„Jak, špatně?“
„Byla jsem pomalá a zapomínala jsem.“
„Opakuj po mě: Jsem špinavá píča.............jsem děvka nehodná přítomnosti druhých ........ potřebuji další tvrdý výcvik a výchovu...............podvolím se výcviku na farmě.............jsem fena bez dalších práv..............rozhodne-li pán můžu být připuštěna.............po dobu výcviku nepromluvím.............jsem fena..............jsem fena Píča............ nebudu jíst ...........budu žrát s ostatními zvířaty ve výcviku..........jsem fena..............jsem fena Píča.......... budu naprosto poslušná............. budu naprosto oddaná svým novým pánům...........dobu výchovného výcviku určí nový pán................... prosím o závěrečný výprask .......... poslední trest-výprask bičem za nepovolené orgasmy ................dostanu zítra ráno před předáním novým pánům.................děkuji Paní.

Pódium se opět začalo otáčet a sál zahučel překvapením nad změnou rozhodnutí Paní. Otáčeli mnou pro pobavení přítomných. Pánové zkoušeli co vydrží moje otevřené a přístupné přirození. Vystřídali se u mě jistě všichni. Oba otvory jsem měla roztažené a rozbolavělé. To hlavní však mělo přijít.
„Kate připrav se k poslednímu výprasku, nešetři jí, každou ránu si musí pamatovat, použij všechny svoje nástroje, každým dostane 10 ran přes zadek a 2 rány přes kundu.“
„Píčo, dnes počítat nemusíš, za chvíli čísla stejně zapomeneš, budeš poslušné zvíře svých pánů. Čubko. Tvůj křik bude dnes tou nejlepší hudbou, tvoje prdel už navždy ponese stopy dnešního výprasku, už nikdy nebudeš neposlušná, už nikdy nebudeš odporovat svým Pánům, jsi špinavá píča a podle toho s tebou bude vždy nakládáno.“

„Kate, začni“.

Opravdu jsem na ten výprask nikdy nezapomněla. Odnesli mě v nosítkách a nechali ležet na dvoře do příjezdu nových Pánů.

U nových Pánů jsem byla ihned ocejchována-do ramene mi vypálili místní značku. Další dva týdny jsem strávila, pouze se svými myšlenkami, v karanténě. Ošetřovali mě, po výprasku jsem se nemohla postavit na nohy, zadek jsem měla rozbitý do krev. Teprve později jsem pomalu byla cvičena v úkolech a dovednostech feny. Nebylo to špatné období, cvičila jsem na zahradě a v lese celé léto, moje tělo tím jenom získalo, celou dobu jsem se pohybovala venku nahá, vystavená všem rozmarům počasí. Byla jsem jediná lidská fena ve skutečném útulku pro psy. Protože jsem byla učenlivá a poslušná, výprask jsem dostávala jenom symbolický.

S příchodem zimy si pro mě přijel, můj původní pán. Šťastně jsem se vrhla k jeho nohám a samou radostí jsem ho počurala. Hrubě mě od sebe odstrčil a před odjezdem mi nechal do druhého ramene vypálit svůj cejch. Je ze mě fena. Již si nevzpomínám jaké to je postavit se na zadní, jíst u stolu, pít ze sklenice, spát v posteli, mluvit, číst si, dívat se na televizi. Další dny ukázaly, že Pánovi moje nová role naprosto vyhovuje. Jsem fena i doma, mám vlastní boudu na balkoně, když je Pán doma jsem u ní uvázaná. Pán má jiné zájmy, nepřeje si mojí přítomnost. Někdy mě půjčuje jiným Pánům a Paním. Pokud z bytu odchází, dostávám příkazy k provedení práce. Jakmile Pán odemyká dveře musím nechat práci rozdělanou a stáhnout se do boudy. Nestihnu-li vše splnit, dostávám výprask bičem.

Pán se moc změnil.

Zbožňuji svého Pána.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče