Tato stránka (text původního článku poskytnutého autorem ke zveřejnění (+ mé korektury) nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Nad Španělskem dští déšť

Autor: Michael Forbin, forbin@primenet.com

Překlad: vojta001@seznam.cz

Španělsko, Barcelona. Druhé největší město, nejdůležitější přístav a průmyslové centrum země. Své studentské dny zde prožil Pablo Picasso.

Ale co to všechno má společného se mnou a Paní Minx?

Paní Minx ve světě známá, jako paní Minkin Dawesová, představitelka Bankovní investiční společnosti s ručením omezeným Dawes, Jones, Mosley&Grubbs. Byla požádána o projev na pro ženy pořádané konferenci o mezinárodních investicích v průmyslu. A já, jako její osobní asistent, jsem zde byl abych organizoval schůzky, dělal poslíčka, prostě staral se o její pohodlí.

Přílet do Barcelony byl bezproblémový, ne jako při naší poslední společné cestě - mnou objednaná limuzína nás tentokrát čekala na letišti hned po našem příjezdu. Organizátoři konference nám zajistili ubytování v hotelu, kde se konference měla konat.

Už název hotelu mě měl varovat. Hotel Dante.

Zapsání na recepci proběhlo bez problémů. Naše pokoje byly vedle sebe a spojovaly je dveře přesně tak jak jsme požadovali. Vybalil jsem vše co jsme si přivezli a začal připravovat poznámky na poradu, zatímco se Paní Minx účastnila koktejl party v salónku. Jedno z témat které mělo být diskutováno znělo: vliv žen na směrování investic.

Při čtení tohoto tématu jsem se usmíval, vzpomněl jsem si na Aišu a jejich ekonomickou sílu, které neodhaleny za všechny ty roky jim umožňovaly takový růst vlivu. Jednoduše ovlivňováním mužů, kteří přijímali rozhodnutí.

Pořekadlo, že muž je hlavou, kterou žena otáčí, má velmi širokou platnost.

Dokončil jsem náčrt přednášky pro Paní, oblékl se a vydal se do salónku. Objednal jsem si šálek kávy u číšníka a posadil se ke stolu snaže se nepozorovaně dostat do víru dění.

V obleku vypadala Paní Minx jako opravdová profesionálka, kterou bezesporu byla. Byla v bouřlivé debatě s mužem, jehož anglický přízvuk dával tušit že pochází odněkud z Ruska. "V Rusku, novém Rusku, potřebujeme investice lidí jako jste vy. O tom není sporu. Ženy budou jistě vítány bez otázek,"říkal.

"Pane Kirove, situace v Rusku je nestabilní a doposavad tam investoři ze zámoří utrpěli hodně finančních ztrát. Proč by ženy měli investovat do tak rizikových oblastí?"ptala se Minx dívajíc se na něj přes okraj své skleničky s vínem.

"Každá investice znamená určité riziko, Paní Dawesová. A říká se‚kde není risk, není ani, významný, zisk‘."

Ano, toho už jsem byl párkrát svědkem. Minx se otočila, chystajíc se odejít, když v tom jí Kirov chytil za ruku aby jí zastavil. Ještě dříve než jsem mohl dát najevo svou přítomnost, stiskla mu tlakový bod a jeho nyní bezvládnou ruku ze sebe shodila.

"Pane Kirove, mohu Vám doporučit, aby jste se naučil slušnému chování. Gentleman nikdy nepoloží svojí ruku na dámu bez jejího souhlasu,"řekla sladce zatímco uvolňovala sevření.

Ustoupil s bolestnou grimasou drže si ruku a ignoruje pátravé pohledy ostatních lidí v místnosti. K Paní Minx přistoupila jiná žena, omluvila se ze Kirovovo špatné vychování a představila se jako Natalie Rombová.

"Nezbavil se starých manýrů, paní Dawesová. Chci se omluvit za jeho špatné chování, promluvme si jako žena s ženou."

"Vy, Paní Rombová, reprezentujete nové Rusko?"zeptala se Minx zdvořile.

"A proč ne? Protože nevypadám jako typická ruská žena, stavěná jako žena rolníka? Reprezentuji Rusko změn a pokroku. A zisku,"řekla zdvihajíc svojí skleničku k pozdravu.

Měla pravdu. Vypadala spíše jako tanečnice než řidička traktoru. Minx přikývla a já jsem vycítil, že nechce pokračovat v rozhovoru a tak jsem jí poskytl záminku. Objevil jsem se za Paní Minx a oznámil jí že jsem dokončil svojí práci.

"Výborně Michaeli,"řekla chápajíc se příležitosti odejít.

"Seznámíte mne se svým asistentem?"ptala se Natalie pokládajíc skleničku.

"Paní Rombová, toto je můj asistent Michael. Paní Rombová je zde, aby lobovala za zájmy Ruska."

Zlehka jsem jí políbil ruku a zamumlal pozdrav v ruštině. Zasmála se a ruku stáhla.

"Kdybych dokázala Kirova vycvičit, aby se choval jako Michael, jistě byste investovala všechny peníze u nás,"řekla. Minx se na mne podívala a usmála se úsměvem ženy která ví víc než druzí.

"Ó ano. Má dobrý výcvik i v mnoha jiných ohledech,"řekla znale. Opustili jsme sešlost a přešli do jídelny, kde mě Minx zasvětila do toho, jak konference proběhne.

"Hodně lidí se nás zde bude snažit získat k investování do jejich projektů. A jedna z věcí které zde hodlám dělat, je promluvit se s ostatními členkami Aišy, které přijely. Jenom šest z nás ví, kolik jsme investovaly a kam - a všechny jsme zde. Jednou za rok se scházíme a tato konference je výborná zástěrka."

Přikývl jsem, tváře se moudře.

"Nezapomeň, své zájmy tu mají i jiné organizace. Například naši ruští přátelé. Ve skutečnosti bych řekla, že jediné skupiny, která zde pravděpodobně nebudou zastoupeny, jsou Arabský blok a Čína."

"Mmm. vypadá to velice zajímavě. Je tu zde něco na co bych se měl zaměřit?"ptal jsem se, odkrajuje si pořádný kus steaku.

"Ano, to je. Chci aby jsi se připravil na to, že splníš jakýkoliv příkaz, který ti dám, bez ptaní. Bez ohledu na to, jak hloupý ti bude připadat,"nařídila.

"Pochopitelně, Paní,"řekl jsem uvažuje, co to pro mně bude znamenat.

"Mimochodem, jak dobře mluvíš rusky?"zeptala se.

"Myslím, že to stačí tak akorát na to, abych se dostal do problémů. Spíš běžné turistické fráze a drtivou většinu sprostých slov. Slovanské jazyky tak překypují nadávkami,"přiznal jsem.

"Ehm."Naše posezení přerušila číšnice s lístkem pro Minx. Minx se omluvila a odešla. Když se vrátila, objasnila mi, že musí odejít a já že bych se měl vrátit do svého pokoje. Pokud by mně potřebovala, tak že mi zavolá.

"Ale Paní-"zkusil jsem tiše zaprotestovat. "Souhlasil jsi, že budeš poslouchat. Takhle mně posloucháš?"řekla mírně.

Sklonil jsem hlavu, respektuje její rozhodnutí. Nechala mně samotného u stolu s nedojedeným řízkem a srdcem plným strachu o ni. Mozek mi říkal že se o sebe dokáže postarat, ale mé srdce... mé srdce má svůj vlastní rozum. Rozhodl jsem se jí sledovat z bezpečného odstupu a zjistit, kam jde. Cítil jsem se jako postava z nějakého špatného špionážního filmu, když se vydala dolů k přístavišti La Rambla. Šla stále stejným tempem a já jsem ji tak mohl sledovat bez problémů, dokud nepřešla ulici a autobus mi nezakryl výhled. A to tak že když odjel, nikde jsem jí už neviděl. Ztratil jsem ji. Přešel jsem ulici, ale nenašel jsem žádnou stopu která by mi napověděla, kam se mohla ztratit. Otočil jsem se vydal se směrem k centru. Jak sem tak šel, míjel jsem bar, ve kterém hlasitě hrála kytara. Podíval jsem se dovnitř a uviděl Minx. jak stojí u baru a mluví se starší Španělkou, která dost dobře mohla být majitelkou toho baru. Spěchal jsem do hotelu, abych se tam dostal před tím než Minx její šestý smysl napoví, že se tam potloukám. Znám se natolik, že bych jí nedokázal lhát a řekl bych pravdu o tom, že jsem jí sledoval.

Vrátil jsem se na pokoj, otevřel dveře a za nimi mě překvapilo světlo lampičky a to, že má postel je obsazená.

"Jednou jsem to viděla v televizi. Srdečné pozdravy z Ruska. Myslela jsem si, že se ti to bude líbit,"řekla Natalie zpod pokrývky."Jako vtip pěkné. Ale teď už jdi,"řekl jsem zatáhnuv za lem pokrývky, čímž jsem odhalil její zpola svlečené tělo. Podívala se na mne a rukama si zakryla prsa

"To mám jít takhle? Co by na to řekli lidé?"odporovala mile.

"Myslíš svého společníka? Bábuško, vidím, že vydírání je stejné v Rusku jako v Anglii. Boris Badenov sem přijde, najde nás a ztropí scénu. Teď odtud vypadni, než zavolám ředitele a oznámím mu, že jsem načapal zlodějku,"řekl jsem a strhl z ramínka tričko, které jsem jí hodil.

"Myslíš to vážně? Jenom ses mi zdál přitažlivý a chtěla jsem tě lépe poznat,"řekla nechávajíc tričko ležet.

"Tohle není nejlepší způsob jak mně lépe poznat. Jestli to opravdu chceš, zeptej se Paní Minx a ta ti to možná dovolí. Jsem zde pro ní a ne pro sebe,"řekl jsem naléhavě. Vtom vešla Minx.

"Podporujete mezinárodní vztahy?"řekla dívajíc se na scénu.

"Vlastně, ona je právě na odchodu,"řekl jsem razantně.

"Ale já si myslím že by ještě chvíli měla zůstat. Vlastně myslím, že bychom si měly promluvit ve vedlejší místnosti."řekla Minx zlověstně.

Vytáhla mou ruskou panenku z postele a odtáhla ji spojovacími dveřmi do své ložnice. Skrze dveře jsem slyšel hlasy kolísající intenzity a potom ticho.

V té chvíli přišel Kirov. Já jsem klidně četl noviny. "Kde je Natalie?"dorážel. Pokynul jsem směrem ke spojovacím dveřím a vydal se za ním. Prudce otevřel dveře a zůstal stát. Zvědavě jsem přes něj nakoukl dovnitř a spatřil nahou Natalii přivázanou k posteli a Paní Minx, která jí seděla na obličeji a nechávala se laskat. Ruku vrazila Natalii do rozkroku a tak dráždila svou svázanou ruskou hračku.

"Potřebujete něco?"zeptala se Minx normálním hlasem. Kirov nevěděl, co na to říct, a rychle odešel kroutíc hlavou. Minx se svezla dolů ze své holčičky a přišla ke mně ke dveřím. "To by mělo Rusy umlčet. Jedna věc je přistihnout jí v posteli s mužem, ale se ženou? Rusové jsou v oblasti homosexuality velcí puritáni. Prostě tohle by mělo stačit, aby nás přestali otravovat,"řekla Minx dívajíc se přes rameno na Nataliino svázané tělo. Všiml jsem si, že Minx nezapomněla na roubík.

"Ty jsi chudáka holku zneužila. Ona s tebou nic mít nechtěla a ty jsi jí donutila,"namítal jsem.

"To je pravda, ale bude jí Kirov věřit? Nemyslím si. No tak, dostaňme jí odsud."

Rozvázal jsem bezmocnou dívku a Minx jí vyndala roubík. Musím říct že moje jazykové znalosti našly uplatnění při překladu přívalu slov které se na nás po odstranění roubíku vyvalily. Už jsem si začínal přát, aby jí Minx roubík nesundávala, když v tom se příval nadávek zastavil.

"Poslouchej! Řekni Kirovovi, jak se má chovat po zbytek konference, a nikdo se nedozví že jeho partnerka si užívá homosexuální párty s jinou ženou,"řekla Minx Natálii. Natalie se začala rozčíleně oblékat. "TY-"chtěla něco říct, ale facka od Paní Minx ji zastavila.

"Ticho, nebo ti udělám věci které tě ani KGB nenaučila. Vypadni."Odešla a my tam zůstali sledujíce jeden druhého s pobaveným úsměvem.

"Co tvoje vycházka?"zeptal jsem se nakonec. "Pěkná a co tvoje? zeptala se jízlivě.

"Krátká. Rozmyslel jsem si to po pár blocích."řekl jsem.

"Neuposlechl jsi mých příkazů M-5,"řekla a v očích jí objevil chladný hněv.

"Ano, Ovladači, neuposlechl,"přiznal jsem se.

"Takže: zaujmi pozici." Stáhl jsem spodky a čekal na trest.

PLESK.PLESK PLESK PLESK PLESK. Na můj zadek dopadlo rychle po sobě pět rázných ran kartáčem na vlasy.

"Příště když řeknu, abys šel do pokoje, zařídíš se, jako bych to myslela vážně," řekla.

"Kdybych to tak udělal, tak by konec dnešního večera možná nebyl tak 'zábavný',"dovolil jsem si zažertovat.

"M-5...," řekla Minx varovně.

"Ano, Ovladači?"

"Běž spát."

---

Celé velké divadlo začalo hned po ránu. Každá země nabídla ženám své vlastní nápady, jak investovat. Ruský plán přednesla Natalie Rombová. Minx se ve svém projevu snažila poukázat na to kolik peněz je k dispozici pro správné projekty. Indická vláda se pokusila získat dotace na kliniky pomáhající regulaci porodnosti a snažila se označit tyto dotace jako investice. Němci byli jako vždy pragmatičtí a navrhli investici do německého automobilového průmyslu, což je prý dobrý obchod. Ne sice přímo pro ženy, ale pro Německo. Nejpraktičtější návrh bylo začít s poskytováním drobných úvěrů pro majitelky obchodů v Holandsku. Měl bych také říci, že návrhy Evropské Unie byly praktické a zaručovaly návratné investice. První den završila závěrečná řeč zástupkyně Komise Spojených Národů pro otázky žen.

Dnešní večer byl v mnohém podobný tomu včerejšímu. Jenom s malou vyjímkou. Ještě než se Minx opět vydala na výlet do noční Barcelony, svlékla mě a připoutala řetězem k posteli. Ne že by mi nevěřila, že neuposlechnu. Ona jenom... nevěřila že poslechnu.

Když se po několika hodinách vrátila, odvázala mně a opět připoutala k noze její postele. Světla pohasla. Ležel jsem tam a jediné co jsem mohl, bylo poslouchat její pravidelné oddechování. Hodiny se pomalu vlekly a měl jsem tak dost času přivyknout tomu, že nic nevidím a můj se sluch se stával citlivějším. Dost citlivý k tomu abych slyšel slabé, opravdu slabé vzlykání z postele.

"Paní...," zvolal jsem tiše. Vzlykot pokračoval, stále tak slabě, sotva slyšitelně. Zkusil jsem se přesunout k její straně postele, ale řetěz byl moc krátký a nedovoloval mi to. Pouhé zacinkání řetězu ji vzbudilo natolik, že vzlykot přestal, pohnula se. Po chvilce již spala klidným spánkem. Ležel jsem a přemýšlel, kvůli čemu by mohla plakat ze spaní. Mně se to také někdy stávalo, když se mi zdálo o smrti mé ženy, ale od chvíle kdy jsem Minx sloužil, jsem nikdy nezaslechl ani stín zármutku. Kdo nebo co jí mohlo způsobit takový zármutek? Rozhodl jsem se že na to musím přijít.

Ráno přepadlo Hotel Dante neočekávaně brzy a paprsky slunce pronikající oknem mne zastihly stále bdícího a v hlubokém zamyšlení o mé Paní. Pokrývka z ní někdy během noci sklouzla a v ranní světlo odhalilo příčinu bolesti mé Paní. Na její jinak dokonalé pokožce byly naprosto zřetelné stopy po biči.Co se jí to cestou stalo? Kdo jí ublížil? A napadl jí vůbec někdo? Má mysl byla přehlcena všemi možnými možnostmi a vysvětleními. Věděl jsem, že se jí občas líbilo takto se pobavit, pohrát si, s jinými ženami, ale nikdy předtím jsem si nevšiml stop po biči. Zvonění telefonu jí vzbudilo a já jsem slyšel jak s někým mluví ospalým hlasem. Chvíli bylo ticho, jak zřejmě někoho poslouchala, pak jsem slyšel jak telefon položila a vyklouzla z postele. Předstíral jsem spánek a přes řasy jsem pozoroval, jak míří ke koupelně. Jak šla do koupelny, všiml jsem si na její zadnici kromě stop po biči i modřin.

Po několika minutách se vrátila v županu, šla ke mně a šťouchla do mně nohou. Podle svého zvyku, ještě než jsem se na ní podíval, jsem se překulil k její noze a políbil její prsty. "Dobré ráno Paní", řekl jsem jak nejnenuceněji jsem mohl.

"Dobré ráno, otroku. Spal jsi dobře?" ptala se.

"Samozřejmě," lhal jsem. "Proč by ne?"

Vrhla na mne podezřívavý pohled. "Protože vím jak vypadáš a jak se chováš, když jsi nevyspalý. A teď to vypadá jako že jsi nespal."

"Jen špatný sen, má Paní. Ze tmy jsem slyšel někoho plakat a to mně trápilo a rušilo ze spánku. Chtěl jsem jí pomoci, ale nemohl jsem."

Má Bohyně odpusťte mi tento podvod. Kdybych jí tak řekl že jsem viděl ty rány... Na chvíli se zarazila nad mou povídačkou, ale pak to přijala, jako by mi věřila. Aspoň jsem v to doufal. Odemkla zámky na řetězu a nařídila mi jít se umýt a obléci.

"Sejdeme se ve vestibulu za 15 minut. Před schůzí si dáme snídani na terase," řekla.

Udělal jsem vše přesně dle jejích pokynů a ve stanovený čas jsme se setkali ve vestibulu. Všiml jsem si že její chůze postrádala půvab, který vždy měla, zřejmě jí to stále bolelo. Snad slunce dopadající na její záda, když jsme jedli na terase, nebo něco jiného způsobilo, že po jídle byla její chůze opět téměř normální.

Dnes šlo při většině schůzek o setkávání se s malými skupinkami, ve kterých se diskutovaly různé myšlenky. Minx odsouhlasila, že banka založí fond péče o dítě, a angažovala se v malých půjčkách. Já jsem se snažil odrážet otázky Natalie, která se zajímala o výši investic naší banky v Rusku. Bez toho abych se na to ptal Minx, jsem věděl, jaká by byla odpověď: ŇET. Během přestávky se ke mne přiblížila žena pocházející ze Švédska. Nebyla to, blondýna ale rusovláska. Každopádně ale s jasnou nominací na jejich Miss Bikini.

"Dnes ráno, když jsi byl na terase, jsem si všimla tvého medailonu," řekla. "Africké umění, že ano?"

Podíval jsem se dolů, abych zjistil jestli je můj medailon od Matky Mnoha vidět. Skrz košili bylo mužskou hlavu vidět. Nikdy dřív jsem si toho nevšiml. Když mám oblek, snažím se medailón skrýt.

"Výborný postřeh. Je to dárek od mé matky," řekl jsem pomalu zvedajíc hlavu.

"Má tvá matka hodně dětí?" ptala se uvolněně. "Ano, je matkou mnoha," přikývl jsem. Usmála se mé odpovědi.

"Minx mi říkala že jsi diskrétní. Jmenuji se Eva a Minx mně poslala abych se s tebou seznámila. Potřebuji přístup na internet z bezpečného terminálu."

Přikývl jsem a vedl ji k telefonní budce v hale. Nikdo nemůže odposlouchávat všechny veřejné telefony. Proto jsou nejbezpečnější normální telefonní budky. Připojil jsem laptop k telefonu a pár kroků poodstoupil. Přihlásila se do, nemůžu říct kam, opravdu nemůžu. Po několika minutách skončila psaní, odpojila laptop od telefonu a s díky mi ho podala.

"Mohu pro vás ještě něco udělat?" ptal jsem se.

"0čekávám že mi poskytneš další služby později. Fešáku," řekla při odchodu.

Ááách jo….

S Minx jsme se na obědě setkali s jednou starší černoškou z Keni. Jmenovala se Jatana Welker.

"Tvůj asistent měl na konferenci zajímavé připomínky," řekla usrkávajíc čaj, "a pokud správně tuším, i jednu dvě přítelkyně?""Zzze by?"řekla Minx dívajíc se na mne se zájmem.

"Ano, ta malá Ruska byla jím byla přímo... nadšená." Zakuckal jsem se kávou; číšník právě přicházel s garnáty které si dámy objednaly. "Jak nadšená?" tlačila Minx. Začala vypadat více podrážděně než pobaveně.

"Nerada bych řekla něco trapného...."

"To by bývalo bylo fajn," prohodil jsem chmurně.

"No tak, řekni mi, co říkala," řekla Minx jedovatě.

"Říká že je opravdu dobrý v posteli," řekla Jatana.

"Promiňte, myslím že na mě z haly ukazují, že bych měl jít k telefonu," začal jsem odsouvat židli, rudnout a vstávat.

"Sedni si a buď zticha!" nařídila Minx.

"Paní Welkerová, myslím že máte z mého asistenta nesprávný dojem," řekla Minx tiše. "Opravdu? Jak deprimující."

Myslím že pohled na mojí tvář Minx stačil, protože se rozesmála.

"Myslím že jsme ho už mučily dost. M-5, Jatana je jednou z členek Aiši přítomných na této konferenci. Jenom chtěla vědět jak budeš reagovat pod stresem," řekla hladíc mně po hlavě.

"Doufám, že jsem poskytl dost zábavy," procedil jsem skrze zuby.

"No to tedy ano!" řekla Jatana. "Minx měla pravdu, jsi zvláštní. Možná bys mohl odjet do Nairobi a na chvíli mi posloužit? Někoho tak dobře vytrénovaného bych dokázala využít." Podíval jsem se na Minx, abych našel správnou odpověď.

"Děkuji Vám za laskavou nabídku, ale obávám se že jsem již zadaný," řekl jsem po chvíli přemýšlení.

Minx se podívala na Jatanu pohledem který říkal "říkala jsem ti to". Zbytek oběda jsem strávil krmením obou dam krevetami, sousto po soustu, ke zjevnému úžasu ostatních hostů na terase, včetně Kirova a Natalie.

Po obědě jsem se zúčastnil všech sezení kromě jednoho. Minx mne nařídila neúčastnit se její schůzky s irsskou delegátkou, atraktivní blondýnou z Dublinu, jménem Molly McBrideová.

Začal jsem se ptát, proč to, ale vzpomněl jsem si na kartáč a řekl si, že mé pozadí si tento týden užilo dost bolesti.

Rozhodl jsem se zjistit, co Minx v noci dělala v baru.

Převlečený do džínsů a trička jsem se vydal k baru, kde jsem ji zahlédl. Byl přes den zavřený, ale ne opuštěný, protože skrze dveře byla slyšet hudba. Obešel jsem bar úzkou uličkou a zkusil se podívat okénkem v zadních dveřích. Můj pokus nebýt vidět skončil otevřením dveří a mým prozrazením. Použil jsem všechnu španělštinu, kterou jsem si pamatoval ze školy, ve snaze vysvětlit, proč jsem se díval dovnitř. Muž co otevřel dveře se na mne díval se vzteklým výrazem v obličeji. Ten chlap měl aspoň 2 metry a postavu jako gorila. Jako King Kong! Začal jsem ustupovat ale byl jsem zastaven rukou která spíš připomínala Basebolovou rukavici. Byl jsem zatažen dovnitř. Odvedl mne skrz zadní místnosti do hlavní části baru, kde byla žena kterou jsem viděl s Minx, jak sedí u stolu popíjejíc drink a kouří cigaretu. Rychlá výměna názorů ve Španělštině mezi King Kongem a tou ženou měla za následek usazení mé osoby do židle, kde jsem byl držen rukou obepínající mne podél hrudi. Žena jen tiše seděla a zřejmě zvažovala můj osud. Vyfoukla oblak kouře mým směrem a promluvila na mne anglicky. "Mladíku doufám že máš dost dobrý důvod proč bych neměla volat policii a nechat tě zavřít za nezdvořilé očumování." Sebral jsem všechnu odvahu a navrhl důvod.

"Minkin Dawesová."

"Kdo je Minkin Dawesová?" ptala se s pohledem na popel ze své cigarety.

"Mluvila jste s ní předešlé dvě noci tady v baru okolo deváté hodiny. Tmavé vlasy, světlá pleť."

"Neznám ji," řekla dívajíc se směrem k zastíněnému pódiu v rohu místnosti. Necítila se dobře a o to líp jsem se cítil já. Šlo snad ještě o někoho jiného?

"Nelíbí se mi stopy po biči na mé Paní," řekl jsem hlubokým hlasem.

Ze stínu zazněl mužský hlas. Zdvořilý, ale byl z něho cítit ocelový chlad.

"A kdo jsi, aby ses ptal po tom, co dělá tvá Paní?" otočil jsem se po hlase, jak nejlíp to šlo.

"Jsem její majetek a její ochránce. A vy jste?" zavolal jsem do tmy.

Hlas se začínal zhmotňovat, jak se ke mně přibližoval vysoký štíhlý muž v černých kalhotách, bílé rozhárané košili a kožené vestě. "Já jsem její Pán."

Nevěděl jsem co říci. Paní Minx měla Pána. Začala se mi točit hlava. Přišel ke mně, ukázal té gorile že mně má pustit a přisunul si židli.

"Jsi blázen, že ses odvážil," řekl probodávaje mě pohledem.

"Zlomili mi nohu, když jsem se jí pokoušel ochránit. Snášel jsem pro její potěšení bolest a mučení. Bláznivý? Možná, ale mé srdce má svou hlavu," říkal jsem dívaje se mu do očí.

"Chodí ke mně ze své svobodné vůle. A jednou si mne vezme, ze své svobodné vůle," řekl. Ta myšlenka mi byla odporná. Jenže, jak jsem o tom přemýšlel, neměl jsem žádné právo říct cokoliv nebo si o tom cokoliv myslet. Vybrala si sama. A já jsem věděl že by se nikdy nedala někomu, kdo jí nemiluje.

"Mohu se na něco zeptat?" řekl jsem pomalu.

"Nemusím odpovědět. Tak se ptej," řekl pobaveným hlasem.

"Miluješ jí tak moc jako já?"

Chvíli se díval a přemýšlel. "Ano, ale ne tak jako ty. Ty a já jsme si hodně podobní. Oba jsme jí dali srdce, ale tvoje jí chce sloužit a moje ovládat. Podrobí se mi, protože mne miluje. Ty se jí podvolíš protože jí miluješ."

Vstal a už se otáčel pryč, potom se zastavil.

"Neřekneš jí o našem setkání. Pokud ano, tak tě potrestám sám," řekl odcházejíc do tmy a zmizel ve tmě stejně tiše jako se objevil. Gorila mně chytila za límec a vyvedla ke hlavnímu vchodu. Otevřela a vyhodila mne na prašnou ulici.

Očistil jsem se a vydal se na cestu. Šel jsem dlouho. Několik hodin jsem chodil a snažil se přijmout fakt že Minx, má Paní, má svého Pána. Noc už byla v plném proudu, když jsem se unavený vrátil do hotelu a vešel do svého pokoje. Minx na mne čekala, její oči značily vztek.

"Tak, kde jsi byl celý večer?" řekla smrtelně vážně.

"Na procházce. Jenom jsem se procházel," řekl jsem sklíčeně, nestarajíc se o to co řekne nebo udělá.

Všimla si mého výrazu a její hlas trošičku zjemněl. "Co se stalo Michaeli?" ptala se nabízejíc mi ruku.

Nepřijal jsem ji a sedl si na zem jako pes k jejím nohám, laskal jsem je. Zdvihla mi hlavu a podívala se mi do očí. Z očí mi začaly kanout slzy. Tekly mi po obou tvářích.

"Proč pláčeš?" ptala se jemně.

"Přemýšlel jsem o budoucnosti."řekl jsem. "Vím že se jednou oženíš a necháš mně opět samotného. Rozumím tomu. Můj mozek to chápe, ale mé srdce to nechce pochopit. Do dneška..."

"Co se změnilo dneska?" řekla hladíc mou hlavu.

"Prostě něco," řekl jsem nechtě prozradit víc.

"Ty jsi se s Ním setkal, že ano?" řekla dívajíc se mi do očí.

"Potkal Ho? Kdybych potkal zrovna Ho, tak už bych musel brnkat na harfu. Už jsem sice jednou byl blízko," snažil jsem se o odlehčení situace.

"Víš, koho myslím," věděla to stejně dobře jako já věděl, že ví. Snažil jsem se vypadat nevinně. "Mluvil jsi s Ním?" naléhala. Přemýšlel jsem o jeho výstraze. Dokud není řečeno jinak, příkaz Paní Minx má pro mě větší váhu než jeho.

"Něco jsme si řekli. Radil mi abych s tebou o našem setkání nemluvil," řekl jsem.

"Poručil ti to? Ty ho nemáš poslouchat! Máš poslouchat mne, dokud ti neřeknu něco jiného," připomněla mi.

"Já vím. Moc jsme si toho neřekli. Řekl mi kdo je, jaký má k Vám vztah a řekl abych o tom nemluvil, nebo že mě potrestá." Zhluboka jsem se nadechl abych se odhodlal říct.... "Chceš si ho vzít?" zeptal jsem se a děsil se, jak zareaguje na můj vpád do svého soukromí.

"Rád si to představuje. Mohla bych. Pečuji o něho. Byla jsem se u něj pobavit. On neví o Aiše a ty mu o ní nikdy neřekneš. Ví že jsem pod obojí a taky mám víc otroků," vysvětlovala.

"Víš, že tě miluje?" řekl jsem neochotně.

"Vím, ale to neznamená, že já miluji jeho anebo že tebe miluji míň! Ty jsi můj poslední otrok a jsi pro mne výjimečný!"

"Paní já jsem viděl ty modřiny a stopy po biči. Vám by neměla být způsobována bolest," namítal jsem.

"Jsem snad tak dokonalá, že bych neměla trpět? Jsem z masa a krve stejně jako ty. A někdy potřebuju aby mně to někdo připomenul," namítala. "Ty trpíš bolestí, když se tak rozhodnu a nebo když si myslím že si to zasloužíš. Zvolil sis si to. Můžeš ode mne utéct a jiní by to udělali. Proč jsi neutekl?"

To mně zarazilo. Proč to dělám? Abych dokázal svojí lásku? Ale to ona věděla. "Nevím. Prostě to dělám. Po té, co jsem prošel tréninkem mi přijde normální. Nelíbí se mi to pokaždé. Nemám rád bolest. Ale nad bolestí vždy převáží rozkoš, potěšení z toho, že Vám dobře posloužím," přiznal jsem.

"Zasloužím si taky potěšení, Michaeli?"

"Samozřejmě. Neuspokojuji Vás, Paní?" zamračil jsem se.

"Ale jistě, že ano, hlupáčku. Jenom mi nedáváš to, co mi dává on." Chvíli jsem o tom přemýšlel. Přijal jsem to tak, jak to řekla.

"Rozumím."

"Opravdu? Nebo to jenom říkáš?" řekla hladíc mně po vlasech.

"Nemám jinou odpověď, proč dělám, co dělám, než že Vás miluji. Proč nemůžete říci to samé?"

Usmála se nad mou odpovědí a políbila mne na čelo.

---

Celý následující den ve slunečném Španělsku pršelo, a déšť se neomezil jen na nížiny.

Ráno když jsem se probudil a šel se podívat do pokoje Minx, Minx už tam nebyla. Zjistil jsem že se nezúčastnila prvního semináře dnešního dne. Vydal jsem se do deště s vypůjčeným deštníkem a myslí plnou neklidných myšlenek. Vrátila se snad zpátky ke svému Pánovi? Prošel jsem jen několika ulicemi, než jsem na ni narazil, promočenou, jak jde směrem k hotelu. Rozběhl jsem se k ní a rychle jsem jí schoval pod deštník. Smála se. "Teď, teď se objevíš s deštníkem. Kde jsi byl před půl hodinou?" říkala pobaveně.

"Hledal jsem tě v hotelu. Potřebuješ se rychle převléci," říkal jsem a rychle jí vedl směrem k hotelu. Ve výtahu po nás v kabince zůstaly dvě docela veliké louže. Vběhla do koupelny a po chvilce se vrátila v bílém froté županu.

"Byla jsem u našeho společného přítele," říkala, přičemž se snažila osušit si vlasy ručníkem. "Řekla jsem mu, že jsem, po mučení, z tebe dostala informace o vašem setkání."

"Tak to teda pěkně děkuji... "řekl jsem a postavil se za ní abych jí pomohl osušit vlasy. "Řekl mi co jsi říkal. Bylo to trochu nebezpečné."pokračovala.

"Jo, jenomže já jsem v tom stejně byl až po uši. Takže už těch pár slov navíc? Stejně jsem čekal, že se z toho bez úrazu nedostanu," vytíral jsem jí vlasy.

"Opravdu mne tolik miluješ?" Přestal jsem opečovávat její vlasy, přešel před ní, klekl si na jedno koleno a podíval jsem se jí do očí.

"Ano, miluji. Miluji Minx ovládače, milují Paní Minx, a taky miluji paní Minkin Dawesovou ze společnosti Dawes, Jones, Mosley, Grubbs. Miluji Vás celou takovou, jaká jste.

Kdyby byla jiná situace, tak bych Vás požádal o roku. Ale ona není a já nemůžu. Musím přijmout věci takové, jaké jsou."

Usmála se a podívala se na mne. "Nemůžu si tě vzít Michaeli. Vím, jak moc mne miluješ. Vím, že bys pro mne udělal všechno. Dokazuješ to znovu a znovu. Ale také vím, že pořád miluješ Denisu, svojí ženu. A vždycky budeš.Po té co zemřela, zemřela i část tebe. Vrátila jsem ti tolik života kolik jenom můžu, ale nemůžu jí nahradit. A ty by jsi nepřijal nic menšího," dokončila laskavě. Klečel jsem před ní a věděl, že má pravdu.

Má jediná pravá láska zemřela před deseti lety. Říká se, že čas zhojí všechny rány, ale není to pravda. "Je mi to líto," bylo vše, co jsem mohl říci, "Myslím, že Vás podvádím."

"Ne Michali, nepodvádíš," řekla rychle. Dáváš mi všechnu lásku, kterou jsi schopen mi dát. Ale tvé srdce bije pro ni, ne pro mne. Měl by sis to přiznat," jemně mě políbila na ústa, což od ní bylo opravdu neobvyklé. "Ted se běž upravit. Dnes máme ještě hodně práce," řekla ukazujíc na dveře do mého pokoje.

Zbývající schůze mi přišly nekonečné, ale nakonec to bylo za námi a všichni jsme dostali pozvání na závěrečný banket. Nebyl jsem z toho moc nadšený a byl bych pozvání odmítl, ale Minx na to měla jiný názor. Po večeři jsme se vrátili do našich pokojů obléci se na párty. Minx mi nařídila obléci si můj slavnostní oblek, což jsem, neochotně, splnil. Večírek se konal v kasinu kousek za městem. Smoking a prostředí v kasinu způsobily, že jsem se cítil jako v nějaké bondovce.

Když jsem si objednával drink, musel jsem se ovládnout, abych neřekl "nemíchat a protřepat". Ale hlavně proto, že protřepané pivo by nemusela být příjemná zkušenost. Minx vypadala překrásně. Oblečená byla v černých upnutých šatech. Neměla žádné šperky, jenom na zápěstí měla stříbrný náramek. Vedla mně ke dveřím nočního klubu v zadní části budovy. Skrz dveře jsem uslyšel hrát kytaru. Byla to stejná skladba, jako tu noc, když jsem sledoval Minx k baru. Číšník se uklonil a doprovodil nás ke stolu na okraji pódia. Kapela dohrála a diváci bouřlivě aplaudovali. Světla se ztlumila a na pódium vyšel moderátor. "Dámy a pánové, dnes mám tu čest představit vám jednu z nejlepších tanečních skupin Španělska. Po dlouhé šňůře vystoupení v cizině se opět představují u nás doma a to zde pro Vás!" Odešel a kapela spustila flamengo. Pódium se rozzářilo a na něm stál Pán mé Paní Minx. Celý v černém, za ním stálo šest mladých tanečnic. Začalo představení. Tančil a já jsem byl opravdu zaujat jeho tanečním uměním stejně jako uměním ostatních tanečnic. Přišlo vyvrcholení se spoustou... hm, dupání, řekl bych, protože nevím, jak jinak to crescendo popsat... které bylo úžasné a představení končilo. Přistoupil k mikrofonu a tanečnice si klekly vedle něj.

"Tanec vyžaduje přesnost a načasování, stejně jako hodiny a hodiny tréninku. Pro naše další číslo bychom potřebovali pomoc z obecenstva. Jednoho z Vás." Jeho zrak se zastavil na mně a Minx. Jeho oči se zaměřily na mne. "Vy. Ano vy! Pojďte k nám nahoru prosím. Dámy, pomozte našemu dobrovolníkovi," řídil akci. "Potlesk pro pána!"

Mé slovní i Minxiny nevyřčené protesty byly ignorovány a ženy mě vedly na pódium. "Lehni," nařídil mi. "Pardon," řekl jsem, "mám si lehnout?"

"Ano, lehni!" řekl chladným hlasem. Ženy mne stáhly k zemi na místo, na které ukázal, a hudba opět spustila. Během okamžiku jsem byl obklopen cvakajícími vysokými podpatky. Strachy jsem se ani nehnul. Neslyšel jsem nic než jejich rachot. Vysoké podpatky se přibližovaly a obcházely mé natažené tělo. Skrze to všechno jsem ještě vnímal Pána paní Minx, jak si užívá mojí bezmocnost. Řekl bych ze se přímo smál, když se přibližoval vysokým tanečním krokem k mému rozkroku. Připravoval jsem se na bolest, kterou mí způsobí jeho těžká bota dopadem na mé přirození. Už stačilo jenom pár centimetrů, ale on se zastavil a podíval se na mne svýma ďábelskýma očima. Otočil se a tančící se vzdaloval. Tanečnice ho následovaly a já jsem zůstal propocený a vystrašený, ležel jsem sám uprostřed parketu. Hudba se ztlumovala, ke mně přišel uvaděč a pomohl mi zpátky na nohy. Došel jsem zpátky ke stolu, kde mne čekal číšník a okartáčoval mi vestu. Tanečníce se vrátily zpátky na pódium a začalo další číslo.

"Jsi v pořádku?" matně jsem slyšel Minx. "Jsem trošku nahluchlý," řekl jsem odečítaje z jejích rtů. Přišlo mi, že se chystá říct nadávku, ale řekla něco jiného. Její Pán k nám přišel a přitáhl si židli a sedl si vedle Minx. Díval se na mne se zadostiučiněním. Pokynul jsem mu na pozdrav a omluvil se.

Šel jsem na pány okolo baru, kde jsem si všiml Gregora Kirova, který vypadal že chce vypít celou láhev Stoličné na ex. Došel jsem k němu a přisedl si na židli vedle něho.

"Ty. Ty nejsi nět kulturnij," zabručel a znovu si přihnul.

Už jsem byl nazván nekulturním, ale nikdy opilým Rusem. "Gregore, máš rád Nataliie?" zeptal jsem se. "Co? Co chceš naznačit? Je to žena nová Ruska, nic víc," snažil se vysvětlovat opilým hlasem.

"No, podle způsobu jak jsi vrazil do mého pokoje, bych skoro řekl..." nechal jsem svůj hlas jít do ztracena. Podíval se na mne krví podlitýma očima a dal si další lok." "A kdybych jí měl rád?" rozpovídal se. "Gregore, tady v baru je chlap, kterej sedí támhle s mojí šéfovou, vyjíždí po ní, a chlubí se že to dělal Natalii. Teda kdyby to byla moje holka tak! Ale co... Jsem rád, že vím, že si o ní neděláš starost." Vrávoravě vstal ze židle a chtěl abych mu ukázal toho svoloča, který říká takové věci o jeho dívce.

Ukázal jsem na Pána mé Minx a poodešel kousek abych se mohl v poklidu dívat co Gregor udělá. Ne úplně přímým směrem se vydal ke stolu Minx a chytil ho za košili.

Byly asi čtyři nula nula, když jsem za Gregora skládal kauci v místní věznici. Ujistil jsem ho že v hotelu je dost kafe a odvedl ho do jeho pokoje. Natalie nechápavě přihlížela tomu, jak do něho liji kafe aby trochu vystřízlivěl, přičemž jsem jí vysvětloval, co se stalo, že jí miluje a že se kvůli tomu popral.

"To je ale blázínek. Pracujeme spolu několik let a nic neřekne," říkala, když jsem jí nabízel kávu. Rozhodl jsem se ho nechat spát.

"No teď to víš. Další krok je na tobě," řekl jsem. "Omluvíš mně? Mám setkání s popravčí četou teď za svítání... "

"Nerozumím," namítala Natalie, když jsem šel cestě ke dveřím.

"Víš, jestli se Paní Dawesová, dozvěděla že jsem příčinou té rvačky, tak mně asi pošle k ledu. Sakra, možná mně při zpátečním letu nechá letět na křídle."

Vrátil jsem se k sobě a hned uviděl Minx s pálkou v ruce.

"Dobré ráno, Paní. Doufám že jste nečekala dlouho," řekl jsem, pověsil kabát na věšák a sedl si.

"Ani ne. Právě jsem se vrátila z nemocnice," řekla příjemným hlasem, který byl uvnitř ostrý jako nůž.

"Snad se mu nestalo nic vážného," říkám s kamenným výrazem.

"Ne, jenom nějaké pohmožděniny a zlomený nos. Uzdraví se za několik týdnů," řekla a také nasadila kamenný výraz.

Přišla ke mně a podívala se do země. "Mohl by jsi mi vysvětlit, cos tím chtěl dokázat?" řekla poklepávajíc si pálkou na dlaň.

"Chtěl dokázat, Paní? Já jsem dokázal! Chtěl jsem ho vidět... vidět na zemi poníženého. Gregor byl napitej tak akorát Má vina, má vina, má jediná vina, Paní."

Zůstala stát dívajíc se na mne. Zakroutila hlavou. "Ty jsi se prostě rozhodl poštvat Gregora na mého Pána. Opravdu laciný trik!"

"Ne moc laciný. Pokuta byla asi 400$. Aby ho od něj dostali museli sezvat několik jednotek," řekl jsem, usmívajíc se nad vzpomínkou. "Samozřejmě klidně bych zaplatil dvakrát tolik."

"Žádná lítost. Žádná omluva," řekla hořce.

"Ne paní. Čekám na trest."

Povzdechla si. "Předtím, než jsi se rozhodl zasáhnout jsem byla rozhodnutá se s ním rozejít. Jeho chování k tobě bylo neomluvitelné a já jsem mu to právě říkala. Řekl mi abych si hleděla svých věcí a já jsem mu řekla že TY jsi má věc.

Vtom se ukázal Gregor a zastavil veškerou argumentaci pravým hákem."

Nemohl jsem si pomoci, ale musel jsem se pochichtávat, když jsem si tu scénu promítal v hlavě.

"Víš, že za to musíš být potrestán," pokračovala a pozdvihla pálku.

"Ano, Paní," začal jsem vstávat, ale ona mne strčila zpátky.

"Máš zakázáno spát u mých nohou celý měsíc a po stejnou dobu mě nesmíš uctívat," řekla krutě.

"Ano, Paní," řekl jsem klopíc oči.

"A Michaeli..."

"Ano, Paní?"

"Nevíš, co je to ten svoloč?"

Pokrčil jsem rameny a otočil ruce dlaněmi vzhůru.

"Nět."

Přece musím mít nějaké tajemství.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče