Autor: Scott

Překlad: Tom (c)2001

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Spoutaná během blizzardu

V zimě rozvážím rodinným domkům topný olej. Před pár lety, to vám řeknu, byla hnusná zima. Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál během té zimy – celý den sněžilo. Toho lednového dne jsem se už chystal skončit – čekal mě poslední zákazník a stmívalo se. Dům jsem dobře znal. Jezdil jsem tam rád, protože tam bydlely dvě holky, no bylo jim tak ke třiceti. Vždy platily v hotovosti – dobře si vzpomínám, jak jsem s nimi klábosil na zádveří, zatímco tahaly z kapes peníze.

Ústí podzemní nádrže bylo za domem, hned vedle krásné sluneční terasy s velkými prosklenými posuvnými dveřmi, kterými bylo vidět dovnitř. Bylo to nádherně klidné místo, sem tam velký květináč, kromě toho ještě vana a pár kousků útulného nábytku.

Ten den jsem nedělal nic jiného, než co už tolikrát předtím. To se změnilo poté, co jsem dotáhl hadici k ústí nádrže. Dost mě překvapilo, co jsem spatřil – blondýnku přivázanou ke kuchyňské židli jen pár kroků od prosklených dveří. Dívala se na mě s hrůzou v očích. Ústa měla zalepená lepící páskou, ruce za opěradlem židle, nohy svázané k sobě a hruď a stehna přivázaná k židli.

Začala sebou zmítat. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nevěděl jsem, zda se tu nestalo něco hrozného. „Nepotřebujete pomoct?“ zavolal jsem na ni přes sklo.

Přikyvovala a vyrážela nesrozumitelné zvuky.

Zdálo se, že by se jí pomoc šikla. Podařilo se jí několikrát na židli nadskočit a posunout jí tak ke dveřím. Spoutanýma bosýma nohama se jí podařilo odsunout zástrčku. Kývla na mě a já otevřel. Ještě stále mě zneklidňovalo, že bych se mohl k něčemu nachomýtnout. Zeptal jsem se proto nahlas „Je tu ještě někdo?“ Zavrtěla hlavou, že ne.

Zbavil jsem jí lepící pásky. Jen se jí uvolnila ústa, začala opakovat „Do prdele, do prdele…!“. Trvalo to asi minutu – nedokázal jsem z ní dostat žádnou jinou reakci. Byla velmi rozrušená.

Domnívaje se, že v domě došlo k nějakému zločinu, jsem zvedl telefon, že zavolám policii. Zuřivě protestovala, vrtěla hlavou a zmítala se v poutech. „Ne, to ne!“

„Tak jak to bylo. Co mi k tomu řekneš?“ zeptal jsem se.

Několikrát se zhluboka nadechla a zdálo se, že se uklidňuje. Zahanbeně začala vysvětlovat „Přítelkyně mě svázala a už před několika hodinami se měla vrátit. Slyšela jsem zvonit telefon, ale samozřejmě jsem se k němu nedostala, jen jsem slyšela, že někdo nechává zprávu na záznamníku, ovšem byl to cizí hlas a nerozuměla jsem, co říká. Nemohl bys mě rozvázat?“

Uvolnil jsem jí kotníky a rozvázal dlouhý provaz, který ji poutal k židli. Na rukou měla ocelová pouta. Protože se opěradlo židle směrem vzhůru rozšiřovalo, nemohla ze židle vstát. Dalo mi to nějakou práci, ale nakonec jsem jí z toho dostal. Ruce musela nechat za zády, ale mohla se posadit na kraj gauče. „Prosím tě, musíš mi slíbit, že to nikdy nikomu neřekneš.“

Napadlo mě, že bych jí měl říct, že mi B&D něco říká. Zdálo se, že je takhle klidnější, když ví, že ji chápu. Mně stál hned od začátku, musel jsem se ovládat, abych něco neprovedl. Zeptal jsem se jí, kde najdu klíčky od pout, načež jsem se dozvěděl, že je má její přítelkyně, která ráno odjela nakupovat a že žádné náhradní nejsou. Mrkl jsem na pouta, nebyla to žádná náhražka. Byla to pouta Smith & Wesson, takže jsem mohl zapomenout na to, že bych je snad mohl otevřít špendlíkem. Zato jsem jí mohl potěšit, že mám doma několik klíčků k poutům Smith & Wesson, takže bych pro jeden mohl dojet. Na to mi řekla, že tahle pouta jsou bezpečnostní, s jiným klíčem než běžný model. Pouta si objednaly na dobírku, takže náhradní klíč v sexshopu neseženu.

Vzpomněla si na zprávu na záznamníku. Došla k němu, ale nemohla ho obsluhovat. Poprosila mě, abych jí zprávy přehrál:

Pátek, 11:06 „Tady nemocnice, máme zprávu pro Christinu (příjmení jsem vynechal). Týká se to Kate (příjmení jsem vynechal). Měla nehodu. Má zlomenou nohu a pár lehčích zranění. Dnes odpoledne ji budeme operovat. Prosím zavolejte nám co nejdříve na číslo 367-7000. Děkujeme.“

Christina se na mě zadívala, ve tváři výraz zdrcený výraz a pak sklonila hlavu k zemi.

„Jak se zbavíš těch pout?“ zeptal jsem se.

Christina jen zavrtěla hlavou. „Je fakt, že takhle do nemocnice nemůžu,“ řekla se slzami v očích.

„Nemůžeš ani řídit auto,“ podotkl jsem.

Zadívala se na mě hodně zvláštně.

„Můžeš někde sehnat klíč?“ zeptal jsem se.

Zamyslela se a pokračovala „Kate má známé, kteří jsou také na bondáž. Mohla bych jim zavolat a požádat je, ať se tu zastaví.“

Nadiktovala mi číslo, já ho vytočil a přidržel jí sluchátko u ucha.

Popsala jim, co se stalo a poprosila je, zda by nepřivezli klíč. Bylo vidět, jak se její výraz mění – byla zklamaná. „No tak to budu muset vymyslet něco jiného. Díky.“ Naznačila mi, abych zavěsil.

„Jak to dopadlo?“ zeptal jsem se.

„Jsou úplně pod sněhem. Nemohou vyjet.“

Chvíli jsem přemýšlel. Mohl bych ji tam vzít terénním autem, zatím jsem s ním nikde nezapadl. „Mohl bych tě tam zavézt,“ začal jsem jí vysvětlovat.

„Když je hezky, je to k nim hodina cesty, a teď jsou silnice v hrozném stavu. Vážně to pro mě uděláš?“ ptala se.

„Jo, rád pomůžu, dej mi jejich adresu a já tam zajedu.“

„Nikdy je nenajdeš. Musím jet s tebou, bydlí v takovém zapadákově a těžko se to hledá, navíc v tomhle chumelení.“

„Dobrá, pojedeš se mnou. Hned se vrátím. Musím odstavit cisternu a vzít si teréňák. Když na to přijde, musím vám ještě doplnit nádrž,“ poznamenal jsem.

Řekla, že až se vrátím, bude připravená. Nechal jsem jí na stole bezdrátový telefon a tužku, aby mohla zavolat známým, seznámit je se změnou plánu a také zjistit, co se děje v nemocnici. Vyšel jsem z domu, vrátil cisternu a zajel domů. Protože jsem to neměl daleko, stihl jsem se vysprchovat a převléknout. Myslel jsem na Christine – bylo mi jí líto a zároveň jsem byl rád, že jí mohu pomoci.

Vrátil jsem se k ní, zajel co nejblíže ke garáži, vzal z auta lopatu a vyházel sníh z cestičky mezi dvířky spolujezdce a vchodem do domu.

Zazvonil jsem na zvonek - Christina mě pozvala dál. Podařilo se jí svléknout elastické cvičební šortky a převléci se do vypasovaných džín. Poprosila mě, abych jí je zapnut. Potměšile se na mě usmála, když jsem udělal, o co požádala. Zůstala ve volném tričku, které kvůli poutům nemohla svléct.

„Nedostala jsem se k ponožkám, jsou v sušičce,“ pokračovala, jako by to snad zkoušela.

Sáhl jsem do sušičky a snažil se najít nějaké ponožky.

„Vezmi první, co ti padnou pod ruku. Nezáleží mi na tom, jak budu vypadat.“

Našel jsem pár silných černých ponožek. „Super, tyhle jsou fajn teplé a mě už mrzly nohy,“ řekla. Sedla si na gauč a já jí ponožky oblékl. Nohy měla jako led. Snažil jsem se jí třením zahřát. Zdálo se, že si masáž nohou užívá.

Poslala mě do skříně pro modrobílou větrovku. Přehodil jsem ji přes ramena, přes ruce spoutané za zády a vpředu zapnul na zip. „Nechal jsem v autě zapnuté topení, nezmrzneš.“

„Fajn,“ zaplula do černých nazouváků, které se jí podařilo ze skříně vytáhnout.

Chystali jsme k odjezdu. Pomáhal jsem Christině udržovat rovnováhu, cestička byla kluzká. Došli jsme k autu a já otevřel dveře. Podívala se, jak vysoko je sedadlo, a zašklebila se. Neměla šanci se tam vyšplhat, když měla ruce za zády. Popadl jsem ji a zvedl ji. Parádní zadek, v těch džínách. Všiml jsem si, že je mokrá. Málem mi vyskočil z gatí.

Zamířili jsme na severovýchod. Nám se jelo krásně, ale po obou stranách silnice bylo spousta opuštěných aut. Zrovna tehdy mě napadlo, že bychom mohli řetízek pout přeštípnout hydraulickými kleštěmi, ale nechal jsem si to pro sebe. Bylo by škoda naše dobrodružství ukončit.

Při pomalé jízdě jsme měli spoustu času na povídání. Christina se obávala, co je s Kate. Zavolala do nemocnice a dozvěděla se, že už ji po operaci odvezli zpátky na pokoj. Christina nechala Kate zprávu, že se o ni nemusí bát. Navrhla, že při nejbližší příležitosti zastavíme a znovu do nemocnice zavoláme. Oba jsme měli hlad a já proto vyhlížel, zda se neobjeví hospoda, která by nebyla kvůli počasí zavřená.

Christina mi vysvětlila, že není lesba, protože věděla, na co myslím. S Kate se znala už od základky - Kate byla bisexuálka, ale chápala, že Christina není, a nezkoušela na ni nic, co by je jako přítelkyně rozdělilo. Christina se občas nechala svázat, protože se jí to líbilo. Kate často sehnala nějakou novou pomůcku a Christina byla první, na kom se pomůcka vyzkoušela. Naposledy se o něco vsadily, Kate vyhrála a svázáním Christiny si vybírala svou výhru. Christina byla svázaná od devíti ráno, kdy si Kate vyrazila na nákupy.

Zahlédl jsem motorest. Zaparkoval jsem, nechal Christinu v autě, zamkl dveře, aby se jí nic nestalo, a šel objednat jídlo. Za chvíli jsem byl zpátky. Byl to zvláštní pocit, krmit jí jak mimino. Bylo příjemné jí pomáhat a zároveň bylo moc pěkné, jak bezmocná je. Popojel jsem k telefonní budce a zastavil tak, abych jí mohl oknem podat sluchátko. Zavolal jsem do nemocnice a přidržel jí sluchátko. Christina promluvila se sestrou, která jí řekla, že Kate už má po operaci, ale je pod sedativy. Návštěvy bude moci přijímat až ráno. Christina byla ráda, že je Kate víceméně v pořádku.

Jeli jsme dál. Už jsme jeli pěkných pár hodin a zbývalo nám asi 15 mil. Sněžilo jak o závod a všude byla auta, která už nemohla projet dál. S každou mílí jsme jeli stále pomaleji, až jsme dojeli k policejním zátarasům na úpatí kopce. Zastavil jsem opodál, správně zaparkoval, aby to k nám policajta netáhlo, a šel k jeho autu. Zeptal jsem se, zda můžu projet. Vysvětlil mi, že dalších 5 mil cesty je zablokováno auty. Zeptal jsem se, jestli se nahoru dá vyjet jinudy. Policajt se zasmál „Dneska ne“.

Vrátil jsem se k autu a přemítal o tom, že mě čekají tři hodiny jízdy zpátky. Řízení při téměř nulové viditelnosti unavovalo oči. Vlezl jsem do auta a sdělil tu novinku Christině. Všiml jsem si, že jsme o několik mil dříve míjeli motel a nabídl jsem jí, že tam přespíme.

Christina k mému překvapení nabídku přijala a řekla, že pokoj zaplatí. To jsem jako gentleman nemohl dopustit. A navíc by stejně nemohla podepsat stvrzenku.

Otočil jsem auto a zajel k motelu. Zaparkoval jsem, šel na recepci a objednal dvojlůžkový pokoj. Dostal jsem klíč, popojel před náš pokoj, otevřel dvířka spolujezdce a pomohl Christině ven, pokud možno tak, aby si nás nikdo nevšiml.

Odemkl jsem pokoj. Vešli jsme, Christina skopla z nohou boty a já jí pomohl z bundy. Prohlížela si pokoj. Byl malý, ale příjemný. Christina zavolala Katyiným přátelům, aby jim řekla, že se k nim dnes večer už nedostaneme a že to zkusíme ráno.

Svalila se tváří do peřin. „Šíleně mě bolí ramena,“ zasténala. Chápal jsem ji, byla v poutech téměř 12 hodin. Kousek od motelu byla samoobsluha, zajel jsem tam, koupil pár Valetolů, kartáčky a zubní pastu, nějaké sušenky a pár plechovek limonády. Cestou zpátky jsem nemohl přestat myslet na to, jak s Christinou skončím v posteli. Zdálo se, že když jsem s ní, nedělá mi takové potíže ovládat se.

Vrátil jsem se do motelu, dal Christině Valetol, aby se jí ulevilo a nabídl jí masáž. S radostí přijala a natáhla se na břicho.

S nadšením jsem ji masíroval. Uvolnila se a občas mi dala znát, že si mé pomoci váží. Nemohl jsem si pomoci a fascinovaně jsem zíral na její spoutané ruce. Položila hřbet levé ruky do pravé dlaně, jako by se procházela v parku. Vůbec se do pout neopírala. Stál mi tak, že jsem si ho občas musel narovnat. Nejspíš si toho všimla, protože levou ruku vymanila z objetí pravé a přes džíny se mě dotkla. Zkoumala mě prsty. Nic jsem neříkal a masíroval jsem ji dál. Zajel jsem jí přes zadek do klína. Džíny měla promočené.

Christina se obrátila na záda – spoutané ruce si podložila pod kříž. Vjel jsem rukou pod její volný svetr a zjistil, že nemá podprsenku. Bradavky na velkých prsech jí stály. Když jsem jí vjel do džín, začala se vrtět. Risknul jsem to, rozepnul jí džíny a sledoval, co udělá. Řekla jen „Ponožky mi nesundávej“. Když mi takhle dovolila pokračovat, pomalu jsem jí rozepnul zip, stáhl džíny spolu s kalhotkami ke kotníkům a pak je odložil na podlahu. Narovnal jsem jí ponožky, vstal a chystal se sundat si džíny. Dokonalejší ženské tělo jsem nikdy dříve neviděl. Vklouzl jsem jí mezi nohy a začal jí jemně kousat do stehen. Svíjela se rozkoší. Pomalu jsem se propracovával k její rozpálené pičce. Když jsem do ní vnikl jazykem, zasténala. Oba jsme začali ztrácet hlavu. Nakonec už jsem se neudržel a vrazil jí ho tam. Nijak jsem ji nešetřil a ona si rozhodně užívala každou minutu. Snažila se oddálit svůj orgasmus, jako já, ale nakonec k tomu stejně muselo dojít. Několik přírazů až na samé dno, Christina vykřikla, začala sebou házet v orgasmu a já se do ní udělal.

Pár minut jsme jen leželi, pak jsem se překulil na záda, abych jí odlehčil spoutané ruce. Zůstala ležet, usmívala se a já ji nabídl, že jí pomohu do sprchy. Namítla, že se nemůže sprchovat v tričku. Já na to, že ho mohu rozříznout, a až ráno pojedeme dál, může si vzít bundu, takže nikdo nic nepozná. Souhlasila a já na ní tričko rozřezal.

Svlékl jsem jí ponožky a pomohl jí do sprchy. Byl to božský pocit, mýt všechna zákoutí jejího těla. Pečlivě jsem ji osušil a oblékl jí džíny a ponožky. Pak se posadila se do křesla k zrcadlu a já jí česal vlasy. Sedli jsme si k malému stolku, Christine si několikrát zkusila přesednout, aby jí tolik nebolela ramena. Dal jsem jí za záda polštář – lépe se jí tak sedělo.

Cucala limonádu – brčkem – a vrátila se k tomu, co se toho dne odehrálo. Ještě jednou se omluvila za to, že mě zatáhla do takovéhle bryndy. Na to jsem jí řekl, že je to pro mě zážitek na celý život, a že se nemá za co omlouvat. Položila si ke mě do klína levou nohu a já ji přes ponožku masíroval. Za chvíli na ni začala doléhat únava. Valetol konečně zabíral. Doufal jsem, že se jí bude dobře spát.

Chtěl jsem jí rozestlat postel, ale Christina si přála spát na břiše v džínách a tričku, protože se domnívala, že by jí pod peřinou bylo teplo a se spoutanýma rukama by s tím nemohla nic dělat. Urovnal jsem jí pod hlavou polštář a za chvíli spala jak zabitá.

Dal jsem si sprchu a chvilku se díval na televizi. Poočku jsem sledoval krásku spící v rohu pokoje. Znovu jsem si vybavoval, co se ten den stalo. Přemýšlel jsem, zda spolu budeme chodit, až tahle epizoda skončí. Pokud už ji nikdy neuvidím, měl bych si užít každou vteřinu.

Oči jsem měl po takové době řízení auta unavené, takže jsem televizi brzo vypnul a lehl si k Christině. Říkal jsem si, že by bylo dobré vědět, zda s tím souhlasí, a začal jsem jí masírovat záda. Otočila se ke mě a dala najevo, že jí to dělá dobře.

Někdy v průběhu masáže jsem musel usnout, protože jako další věc si pamatuji až to, jak jsem se ráno probudil a Christina mi ho kouřila. Nechápal jsem, jak jí to s rukama spoutanýma za zády může tak jít, protože mě udělala ani ne za minutu od probuzení. Nikdy dřív se mi něco takového nestalo!

Vstala, brčkem si cucla zteplalé limonády od včera. Měla skvělou náladu. Řekla, že je vzhůru už pár hodin. Bylo asi osm ráno. Vstal jsem a podíval se z okna. Ještě pořád sněžilo, ale podstatně méně, než včera večer.

Zavolal jsem na dopravku, abych zjistil, zda protáhli nějakou silnici. Jedna prý je průjezdná, ale Christina ji neznala. Vydal jsem se do obchodu pro dvě kávy a mapu. Když jsem se vrátil na pokoj, Christina se sprchovala. Umyl jsem jí hlavu, osušil ji a pomohl jí do džín a ponožek. Společně se nám podařilo vyčistit jí zuby.

Vklouzla do pantoflí a posadila se ke stolu. Na kávu si opět musela vzít brčko a koláčky jsem jí musel podávat jeden po druhém. Probírali jsme, jak se dostat k jejím známým. Zavolali jsme jim a ověřili si, zda se k nim dostaneme cestou, kterou jsme podle mapy naplánovali. Zdálo se, že vše klape, takže jsme se začali zvedat. Christina se ještě chtěla podívat na televizní zprávy o počasí, a jak tam stála s rukama za zády, všiml jsem si, že řetízek mezi náramky není vůbec napnutý. V tu chvíli ani nevěděla, že je spoutaná. To mě samozřejmě vzrušilo.

Přehodil jsem přes ni bundu, rukávy jsem zastrčil do kapes, aby to vypadalo přirozeněji, vyšel jsem z pokoje, nastartoval auto, smetl z něj čerstvý sníh a lopatou proházel cestičku ke dveřím spolujezdce. Christina mezitím vyšla z pokoje a když jsem uklízel lopatu, už stála u auta. Pomohl jsem jí dovnitř a zavřel dveře. Zamknul jsem pokoj a popojel k recepci vrátit klíč.

Za chvíli jsme najeli na sjízdnou cestu směřující nahoru na kopec a poté našli i dlouhou odbočku k domu, k němuž jsme mířili. Projeli jsme lesem a zastavili přímo před domem. Na verandu nám naproti vyšla mladá dáma se širokým úsměvem na tváři. Pomohl jsem Christině z auta a po schodech do domu.

„Jak ti je?“ škádlila ji.

„Už víc než 24 hodin jsem bez rukou, Michelle!“ odvětila Christina, jako by si stěžovala.

Michelle nás pustila dál. Christina skopla sandály, které byly celé od sněhu, a zastavila se až v obýváku.

„Nejspíš jste přijeli kvůli tomuhle?“ smála se Michelle, klíček od pout v ruce.

„Že váháš!“ otočila se Christina k Michelle zády.

Michelle jí nadzdvedla bundu, oba náramky odemkla a s vítězným úsměvem je zvedla nad hlavu. Christina dala opatrně ruce před tělo, snažíc se vyhnout tupé bolesti.

„Proboha, jsem tak ztuhlá!“ řekla a třela si zápěstí.

Christina už po pár minutách mohla normálně hýbat rukama. Rozepla a sundala si bundu. Michelle byla překvapená, že Christina pod bundou nic nemá. Christina si půjčila tričko. Také se Michelle zeptala, zda ví něco o Kate. Michelle s Kate mluvila chvíli před tím, než jsme přijeli a už jí vysvětlila, že za ní jedeme, abychom Christinu zbavili pout. Kate se omlouvala za to, co způsobila. Christina zavolala do nemocnice ještě jednou a řekla Kate, že by se tam bývala včera stavila, ale že se „celý den nemohla ani hnout“.

Dali jsme si kávu a chystali se na zpáteční cestu. Michelle vrátila Christině pouta a ta si je dala do kapsy u bundy. V autě skopla z nohou sandály a nohy si položila na palubní desku nad topení. Opřená o sedadlo byla moc sexy. Užívala si pohodlí, které jí v uplynulých 24 hodinách moc chybělo.

Silnice už byly v lepším stavu, ale za moc nestály. Čekalo nás pár hodin cesty. V jedné malé díře jsme zastavili na jídlo. Vešli jsme do restaurace a počkali, až nás usadí ke stolu. Christina vstala, otočila se ke mě zády a začala číst nabídku specialit vystavenou na stěně a já si všiml, že si dala ruce za záda, levou ruku do pravé dlaně, přesně jako když byla spoutaná. Také jsem vstal a chvíli ji pozoroval. Otočila se, vrátila se ke stolu, a ruce měla pořád za zády.

Nakonec jsem to nevydržel a musel jsem se zeptat, jestli jí to nestačilo.

„Nestačilo mi co?“

„Kde máš ruce?“

Podívala se dolů a usmála se. „Jsem tak zvyklá, ani mi to nepřišlo,“ odvětila a zkřížila ruce před tělem.

Rozesmálo mě to.

Poobědvali jsme, vydali se na cestu a dojeli až k ní domů. Chtěla co nejdříve vidět Kate, ale zároveň mi chtěla dát najevo, jak vděčná mi je za to, že jsem jí pomohl. Řekla, že kdybych jí nenašel, ještě stále by seděla přivázaná k židli a vůbec by nevěděla, co s Kate je. Popošla blíž a políbila mě. Nyní již volnýma rukama mě hladila.

„Dnes večer tě někam vezmu já,“ znělo to velmi rozhodně.

„Fajn,“ odvětil jsem.

„Takže ti odpoledne zavolám?“

„Jasně,“ usmál jsem se a napsal jí na kousek papíru své telefonní číslo.

„Tak, uvidíme se večer,“ dodal jsem.

Šel jsem ke dveřím, Christina šla za mnou, u dveří jsme se zastavili, dlouze se objali a líbali.

„Těším se na večer,“ řekl jsem vycházeje ze dveří.

„Tak ahoj,“ Christina na to.

(Co se bude dít dnes večer?)

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče