Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Autor: konference [email protected]

Překlad: (c)2000 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Večírky viděné z jiného úhlu

V mé oblíbené konferenci se nedávno (poněkolikáté) konala debata na téma jak pořádat večírky. Pro Brity a Američany není problém mít kam zajít, v každém velkoměstě jsou kluby, v nichž se přívrženci BDSM (a nejen oni) scházejí každý den nebo alespoň jednou za týden. Lidé, kteří se znají osobně, se scházejí doma (putovní srazy, které postupně pořádají u sebe doma jednotliví členové té či oné formální i neformální skupiny). (Nejen proto, že) se na tomto serveru probírala možnost pořádání dalších srazů, a také proto, že dřívější překlady příspěvků z konference čtenáře BDSM.CZ zaujaly, rozhodl jsem se přeložit následující text.

Už od začátku 80. let, kdy se BDSM rozšířilo mezi „běžné lidi“ a přestalo být undergroundovou záležitostí, Britové i Američané řeší jeden problém – může stanovení tzv. „dress code“, tj. požadavku, aby se účastníci večírku oblékli do fetišistického oblečení, zabránit přítomnosti novinářů, policistů atd. na pořádané akci? Následující příspěvek zajímavým způsobem dokládá, že ne, a že i spousta věcí, které se tradují, může být v reálu úplně jinak.

Toto téma (nejen na této) konferenci běží léta, překládám proto jen tři příspěvky, které se objevily včera. Jinak bych nikdy nepřestal překládat…

Od: "I. Chris English"

Předmět: Další názor na fetiš kontra scénky

Zašel jsem v Londýne na čtyři různé akce pořádané čtyřmi různými skupinami lidí. Konaly se na třech různých místech. (jen tak na okraj, pokud jsem si dobře všiml, byl kromě mě na VŠECH čtyřech akcích jen jeden člověk).

Tři akce mely stanovený „dress code“, čtvrtá ne. Na třech akcích, kde byl stanoven „dress code“, mohlo být celkem kolem tisíce lidí, a do scénky se pustilo asi 30 z nich.

Scénkou zde myslím něco, co má více či méně vnější znaky scénky, například s bondage nebo bitím. Role play, pózování a vodění lidí na vodítku za scénky nepovažuji, protože to tady, v San Francisku, můžete vidět i ve spoustě klubů, které se nepovazují za "fetišistické". Dodám, že to už jsem viděl i na rohu ulice, tak proč by se to nemohlo dít v libovolném klubu (nezaměřeném na SM)?

Pokud vyloučím scénky, kterých se jasně účastnili profesionálové, nebo šlo o fotografování modelek, zůstane jich asi 20.

Na čtvrtě akci žádný „dress code“ nebyl stanoven. Během odpoledne se objevilo asi 20 lidí. Skoro každý mluvil se všemi ostatními. Skoro každý byl bit, sám bil, byl svázán, nebo svazoval, včetně dvou úplných nováčků, kteří na takové akci byli poprvé. Uznávám, že žádná z těchto "scének" netrvala víc než 10 minut, ale stejně, počet lidí, kteří se zapojili, byl značně vysoký.

Pojďme si to spočítat. Pokud se předem řekne, že mají přijít lidi, kteří si chtějí hrát, budou si skutečně hrát. Pokud stanovíme „dress code“, přijde mnohem více lidí, snad o dva řády víc, ale nikdo se vlastně nezapojí.

Nedávno jsem někde slyšel dva výroky, které jsem si chtěl ověřit. Za prvé, pár lidí tvrdilo, že stanovením „dress code“ se zajistí, aby na akci nepřišli čumilové. Podle mě to minimálně na těchto akcích nefungovalo (ani na stovkách dalších akcí, na kterých jsem byl). Když to otočíme, čumil je někdo, kdo se nezapojí, ne? Pokud ano, je potom pravda, že stanovení „dress code“ zvýší počet lidí, kteří mají skutečný zájem o to, aby se něco dělo? Je to skutečně tak? Existuje důkaz, empirický nebo alespoň náznakový, že tento mýtus platí?

Druhý mýtus – že mnoho fetišistů „je na“ SM. Myslím, že to není pravda. Z toho, co jsem mel možnost zatím zažit v Londýne, je jen málo lidí současně fetišisty a zároveň se pouštějí do scének. Stačí se podívat na počet lidí, kteří na akci přijdou ve fetišistickém oblečení, a nezapojí se, nebo na počet lidí, kteří v této konferenci přišli s teorií, že „dress code“ vyloupí čumily. Ptám se znova - Existuje důkaz, empirický nebo alespoň náznakový, že tento mýtus platí?

osobně mi nevadí lidé, kteří pořádají oba typy večírku. Mám rád mnoho hraničních oblastí bdsm, které jsou předmětem zájmu jen malých skupinek - např. hypnóza, NLP (neurolingvistické programování – pozn. překl.), rituální BDSM, chemognoze atd. Nesedí mi ale to, že malá skupinka lidí, nezávisle na tom, jak viditelná je na veřejnosti, vystupuje jako zástupce všech přívrženců SM v užším slova smyslu.

Od: "I. Chris English"

Předmět: Re: Re: BDSMLondon

V 11:48 AM 7/1/00 +0000, jsi napsal:

…No to nic, Už toho nechám. Pár z nás se dohodlo a založili jsme konferenci BDSMLondon

>@egroups.com

>Jen jsem vám to chtěl všem sdělit.

Díky. Jsem každou chvíli jinde, takže moc nepomůžu, ale zdá se mi, že je část problému v tom, že nováčci nemají kde začít. V San Franciscu, New Yorku, Portlandu atd. jsou skupiny, např.. Janus, Threshold, Eulenspiegel, Black Rose a další, jejichž cílem je vyloženě usnadnit začátečníkům první kontakt se scénou jako takovou. pořádají osobní diskuse, přednášky, setkání atd. V SF je navíc základna QSM, která provozuje jak zásilkovou službu, tak dvě až čtyři setkání "jak na to" každý týden. Lidi, kteří přijdou třeba do Power Exchange (trvalý, komerční sex/SM klub v San Franciscu, otevřeno 24/7), a nechovají se, jak je zvykem, jsou personálem bud napomenuti nebo rychle odkázáni na spolky Janus nebo QSM.

Zatím jsem se nedozvěděl, že by něco podobného fungovalo v Británii. Občas někdo pořádá pár seminářů, ale zdá se, že neexistuje skupina, která by mela nějakou pověst. Ono to není lehké, psát o typické nebo standardní scéně jako takové, pokud se nováčci nemají kde scházet a být do ní uvedeni. Můžete mi někdo poradit, kromě on-line chatu, kde se nováček dozví, kam může udeřit a kam ne? Jak se vyhnout ledvinám? O stopce? O SSC (bezpečně, rozumně, po vzájemné dohodě – pozn. Překl..)? Kde se to lidé dozvědí, DRÍVE než se vrhnou na on-line chaty nebo jdou na sraz?

Příklad – viděl jsem tu pár scének, které mě (možná jako cizince a proto na tom houby záleží) vyděsily – nejde o subinky, které každému dominantovi říkají Pane, nebo něco podobného – jde o lidi, kteří v půlce scénky osloví jednoho z účastníků, vejdou do dráhy biče, prostě věci, kvůli kterým by z večírku v SF museli okamžitě vypadnout. Snad je to takové jen v Londýně a snad to jsem já, kdo by potřeboval nějakou přednášku o tom, co je tady normální.

Kde se taková přednáška bude konat?

Od: BlueVelvet

Předmět: Re: Další názor na fetiš kontra scénky

Ahoj Chrisi,

myslím, že klíč k tomu, o čem jsi psal, je ve větě 'kluby v Londýne'. Pokud zajdeš do 'fetišistického' klubu mimo metropoli, třeba do Birminghamu, Manchesteru, Stoke, podle mě uvidíš mnohem více scének a aktivních lidí. Myslím, že je zde rovněž silnější 'pocit sounáležitosti', protože většina lidí chodí na všechny akce. Fetišistický „dress code“ bývá dodržován, ale to, co je fetišistické oblečení a co ne, je na každém jednotlivci.

Vidím to takhle – zajdi do libovolného klubu v Midlands, a dobře se bav.

Od: BlueVelvet

Subject: Re: Re: BDSMLondon

Chrisi, i v Anglii jsou kluby, které šíří BDSM osvětu.

V Midlands třeba Bound Together (B2g).... kromě srazů, setkání, pikniků a párty se snažíme pořádat přednášky i praktické ukázky „one on one“. Máme stánek na místním fetišistickém veletrhu konaném jednou měsíčně (The Birmingham Bizarre Bazaar).

takže – skupiny existují, jen to chce pořádně se dívat.

A já dodávám, že na adrese www.informedconsent.co.uk je k dispozici seznam oficiálních (pravidelných, komukoliv přístupných) akcí. Tom (Platí i v roce 2010 jako to platilo v roce 2000, až na to, že server nyní obsahuje diskusní fóra, jejichž úroveň dost odpovídá úrovni fór v ČR, která jsem prolétl při obnově těchto stránek = čti: nestojí za moc, plky, věci z doslechu, nedůležitá témata…)