Autor: (c)2002 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Akční srazy

Kontinuální aktualizace ( 2002): pokud článek čtěte poprvé, doporučují číst od konce, protože tak vznikal. V textu jsou odkazy na další reportáže i na fotografie, lidí, místa, zážitky....

04.06.2002
Přišel mi v pondělí hned po návratu z Dánska mail nabízející pomoc s přestavbou nemovitosti, kterou se chystám koupit, a dnes ráno (úterý) dva maily - Altairův manifest související s tím, co se chystám udělat, a dotaz jiného čtenáře, jak bylo v Dánsku. Proto nejdřív stručně popíšu, jak bylo v Dánsku (včetně úvodu, který je teď na titulní stránce a časem spadne do Historie), a pak vkopíruji zmiňovaný Altairův mail (bez úprav, jen s vystřižením tel. čísel, které má v podpisu) a moji odpověď (tu zcela bez úprav). Pokud chcete číst rovnou o tom, v jaké fázi je nákup kravína, který chci přestavět pro SM hrátky, jděte sem, pokud chcete číst o Dánsku, jen pokračujte ve čtení.

Jak tedy bylo v Dánsku - původní záměr byl nepsat žádnou reportáž, protože druhý pár, který s námi jel, nestojí o přílišnou publicitu. Já nemám motiv pro psaní reportáže, protože jsem už fungování farmy prožil i popsal. Nicméně - v reakci na Altairův mail i další v mé reakci odkazované maily jsem rád,že mohu opět potvrdit, že dánská národní organizace sadomasochistů funguje skvěle.

Na místo jsme vlivem zácpy na dálnici a ne zcela přesné domluvy o tom, kdy vyjedeme (bez problémů přiznám, že to byla naše chyba, ne druhého páru) dojeli po půlnoci. U vchodu(kancelář, která zajišťuje registraci návštěvníků během v létě konaných akcí) svítilo světlo a na dveřích byl lístek "Tome, čekal jsem tu 20.00-21.00. Zavolej. Ole" (jeden z vedení organizace).

Na daném čísle byl záznamník, na který jsem nenamluvil své číslo, jen zprávu, že si poradíme,že jsme dojeli pozdě, ale přespíme a počkáme do rána, i když je farma zavřená. Pustil jsem se do hledání, které dveře z mnoha jsou popř. otevřené. Měli jsme taky možnost spát ve stanu, který jsme měli s sebou. Našel jsem otevřené dva karavany na zadní zahradě, v každém dvojpostel. Nakonec ale poslední dveře, zadní vchod do nově stavěné mučírny, kdysi stodoly, byly otevřené, takže jsme při světle zapalovače a jedné baterky prošli starou mučírnou (to bylo opravdu stylové), v jídelně rozsvítili, a už byli jako doma.

Každý pár si šel po své práci: rozestlat, připravit se na spaní. My s L jsme si asi 10 minut procvičovali psí povely, což bylo přerušeno příchodem partnerky z druhého páru. Ráno jsem se dozvěděl, že to, co viděla, ji prostě příjemně naladilo. Řekl bych, že to potvrzuje mou zkušenost, že jeden akční pár může "rozpohybovat" celou malou párty (50 - 100 lidí). Druhý způsob je, aby byli všichni ve fetish oblečení, to akční jedinci mezi přítomnými většinou taky nevydrží a nějaké ty scénky se rozjedou...

Ráno přijel Bernt, bývalý majitel farmy, námořní kuchař, který zahájil tradici skvělého vyvařování na všech na farmě pořádaných akcích, i dnes stále skvělý společník (jen už jezdí častěji si domů odpočnout, tento víkend dvakrát, hned poté, co mu partner z druhého páru věnoval plechovku plzeňského a dolil ho Fernetem :-) Přijel proto, že dostal vzkaz od Šleho, že jsme ztraceni na zamčené farmě. Bernt neumí moc anglicky, ale vysvětlil jsem mu, jak se to celé sběhlo, a měli jsme všichni radost: Dánové měli radost, že jsme si poradili, a my měli radost, že kvůli nám nemuseli na farmu vyjíždět v noci. Dobré je i vědět, že by to pro nás udělali, kdybych do záznamníku v půl druhé ráno neřekl, že si poradíme a máme kde spát...

Farmu jsme tak od příjezdu až do 11 ráno v sobotu měli sami pro sebe. Strávili jsme značnou část této doby s L venku, v zápřahu. Pak jsme si role vyměnili a já se proběhl okolo farmy, nesaji na ramenou. Poté přijel Bernt, který mi svěřil samojízdnou sekačku, a já se tak mohl pustit do práce. Nesledoval jsem proto příliš, co dělají ostatní. Když jsem dosekal trávu, zašli jsme do mučírny, ale po pár minutách jsme se museli obléct a přivítat Connie, která byla naší hostitelkou už minule (tentokrát přijela s jiným partnerem). Věděli jsme, že v 13.00 přijedou, nevěděli jsme, že čas do 13.00 tak rychle uteče :-)

Odpoledne jsme brigádničili - instalovali lampičky nad 50 postelí, které (jak už jsem psal v minulé reportáži) Emil/SISC zakoupil. Byly to pěkné 3 hodinky lehké práce - ještě jsme se něco naučili (tedy, spíš ostatní 3 z nás Čechů, já si spíš povídal s Dánem, který instalaci plánoval, a pracoval s ním na silnoproudém rozvodu).

Poté jsme si dali pozdní oběd z vlastních zásob, snědli s Dány koláč, odmítli jejich nabídku, že nám přívezou ze sousední vesnice pití a jiné zásoby, a rozloučili se s nimi. Při dokončování elektroinstalace jsem se s L trošku chytil. Moje chyba. Jak jsem zjistil o den později (vlastně už přes noc :-), my si právě tento víkend museli "vybrat" italskou porci našeho vztahu, na kterou je L z dětství zvyklá - takže jsme spor vyostřili a až do návratu už se do žádného SM nepustili. Tedy, jednou ano,ale za moc to nestálo. Chybělo naladění, chyběly rituály, byl to jen trénink, žádná scénka. Nemýlil jsem se ovšem v tom, že hned, jak L nabude dojmu, že už nehrozí, aby se výlet zvrhl v nějakou společnou scénku (jako že bych ji mohl chtít a přemlouval k ní ostatní, takovou pověst mám nejen v "komunitě", ale i doma :-), změní názor a bude zase milá. Tak se i stalo, takže druhou půlku cesty domů už jsme zase byli jedna duše, jedno tělo :-)

Kvůli té neshodě ovšem nevznikly videosekvence, které by mohly doplnit můj článek o povelech pro ponyplay. Nevznikly ale možná spíš kvůli tomu, že mi den před odjezdem Arem napsal, že možná (překvapení - nenapsal to výslovně) bude mít už konečně po víkendu k dispozici videosekvence zpracované Rubbermanem. Takže - když už taková věc na českém netu bude, proč ji tvořit znovu?

Závěry? Návštěva farmy byla především skvělé "těšení se na". Skvělé bylo ověřit si, že i v Čechách lze naplánovat takový výlet s dalším párem. Sama farma (naše naladění a hrátky) byla první den skvělá, druhý den už méně, nicméně to je náš problém, za to nikdo jiný nemůže. Dnes jsme zaplatili PetWeek. Zjistil jsem konkrétněji, jaké je ekonomické pozadí chodu farmy, což se mi bude hodit, kdybych jednou svůj plánovaný přestavěný objekt chtěl (nebo musel - třeba mi z překladů ztuhnou prsty nebo odejdou oči, to se může stát) využívat komerčně - střelnice, bowling... to vše se do baráku 20x110 metrů dá pohodlně instalovat.

A teď ke slibovanému Altairově "manifestu":

(Altairův mail:) Ahoj,

mám poslední dobou několik nepříliš souvislých nápadů a názorů, které jsem ti chtěl poslat, tedy tak činím. Do celého zbytku mailu si prosím virtuálně doplň formulace typu "podle mého názoru" a podobně, netvrdím,že mluvím ex cathedra. Pokud chceš, můžeš cokoliv z toho co napíšu,zveřejnit. Já jsem z toho neudělal článek převážně proto, že nevím pod jakou záminkou bych ho zveřejnil ;-)

- - - - -

Na http://www..../odkazy.htm máš chybu v odkazu na http://www.volny.cz/xbondage/ - máš tam velká písmena v "XBondage" a nato je VOL alergický.

- - - - -

Se zájmem jsem si přečetl tvůj popis setkání s policií. Zajímalo by mne,odkud se vzala ona občas citovaná teorie, že pokud jsi víc než XX metrů od místa trvalého bydliště, musíš mít s sebou občanku. Snažil jsem se něco ohledně této povinnosti najít a nepodařilo se mi to.

Ty s sebou nejsi povinen nosit žádný doklad totožnosti. Ty jsi pouze za určitých okolností (např. na výzvu policisty) povinen svou totožnost prokázat. Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí. Což v praxi znamená, že v některých případech stačí říct "jsem ten a ten" a někdy nestačí ani ta občanka. Než jsem ji někde ztratil, úspěšně jsem se pár let prokazoval ID kartou studenta FIMUNI - je to taková oficiálně vypadající karta s vytištěnou fotografií a červeným pruhem ;-)

Jak jsi přišel na těch padesát metrů? Já netvrdím, že to není pravda, já to jenom nikde nemůžu najít a IMHO je to nesmysl věcně.

- - - - -

Druhá věc se týká tvých reportáží z různých úchylných akcí po celé Evropě a přilehlém okolí, resp. reakcí na ně, v takovém tom duchu "proč to u nás nefunguje".

Já si myslím, že hlavní problém českého národa je, že nás je málo. Já bych to roztáhl i na celé československo, protože se Slováky nás stále spojuje jazyk. Ale i tak je nás pět a půl. V tomhle státě existuje dohromady asi tak tisíc až dva aktivních lidí, kteří se logicky musejí neustále potkávat. Takže je v zásadě jedno, jestli je člověk na úchylném srazu, Microsoftím DevConu, výstavě letadel nebo filmovém festivalu. V zásadě potkává pořád tytéž lidi.

Konkrétně v BDSM je těch aktivních jedinců, o kterých vím, asi tak patnáct až dvacet. A jako v každé skupině lidí se budují různé sympatie,antipatie, frakce a antifrakce, což je přirozené a nevyhnutelné. Pokud ona skupina čítá tisíce lidí, nepředstavuje to žádný zásadní problém.Pokud jich je pár, činí to jakoukoliv spolupráci obtížnou až nemožnou.Děje se tak nezávisle na tématu.

Nemám kapacitu na to, abych zásadněji sledoval zahraniční BDSM scénu,ale činím tak u programátorů. Existuje řada různých pohledů na věc a skupin, které se vzájemně nemohou vystát. Protože je těch lidí dohromady dost, je to spíš ku prospěchu věci. U nás je lidí málo, ale těch rozhádaných skupin dost, čehož výsledkem je, že se nic neděje. V BDSM jeto ještě horší, protože se jedná o věci podstatně intimnější a osobnější než spor o tom, zda XML je nebo není vhodný pro databázové aplikace.

V důsledku toho se u nás daří jenom masovým záležitostem - protože menšinové zde mají jenom malou šanci na přežití, jednak z důvodu uvedeného výše a jednak z důvodů ekonomických (v rámci svého přežití i dříve seriózní noviny čím dál tím více sklouzávají k bulváru, protože lidí žádajících kvalitní informace je příliš málo na to, aby je uživili).

Z tohoto důvodu si myslím, že v českých podmínkách má zanedbatelnou šanci na přežití nějaká aktivita typu Tle Other Pony Club nebo APEX. Ne proto, že jsme v Čechách, ale proto, že nás je málo.

Jedinou šancí je IMHO neomezovat se jenom na české prostředí - a to oboustranně. Pokud jde o informace, díky Internetu to jde snadno(ostatně při představě, že bych byl odkázán jenom na domácí informační zdroje prakticky v čemkoliv je mi mírně nevolno). Ale jinak to nestojí za nic.

Pro tebe nepředstavuje zásadní problém sebrat se a odjet na pár dní do Dánska. Máš auto, časově volnou práci a dostatek peněz. Pro mne by to bylo podstatně komplikovanější (představa jet někam přes půl Evropy autobusem či vlakem mne spíš odpuzuje a letenky jsou dost drahé) a pro většinu lidí téměř nemožné. Jednak kvůli objektivním potížím (nedostatek času, peněz) a také kvůli subjektivním limitům. Pro překvapivě velkou část lidí je dost zásadní problém si ze zahraničí objednat byť jenom pitomé cédéčko, které se u nás neprodává. A to už nezmiňuji problémy typu jazyková bariéra.

- - - - -

Z letmého pročtení tvých posledních aktualizací (na více než letmé se zmůžu někdy příští týden až pojedu do Varů) jsem dospěl k závěru, že se pokoušíš vybudovat nějaké podobné místo pro příznivce BDSM v Čechách.Protože to považuji za dobrý nápad a protože jsem se nikdy nebránil tomu jít do šílených projektů s pramalou šancí na úspěch (fungující ASPNetwork a BDSM.CZ je toho důkazem živým, zaniklý fanzin Artefakt mrtvým), nabízím ti pomoc v rámci svých skromných možností.

To zahrnuje kdeco, bohužel kromě toho co asi potřebuješ nejvíc, tedy činností vyžadujících fyzickou zdatnost a zejména manuální zručnost(příležitostně si nech vyprávět o tom, jak jsem dělal stojan na naši magnetickou tabuli). Nicméně mohu ti vypomoci ve věcech souvisejících s elektronikou, výpočetní technikou, grafikou, tiskem, videem atd.Samozřejmě i finančně, v rámci svých možností.

-- Michal A. Valasek

S odpovedi zacnu trochu do sirky, az budu mit dojem, ze je to moc dlouhe, utnu to, neboj :-)

>Re: Několik nepříliš souvislých myšlenek

Prave se s L bavime o tom, ze moje texty jsou plne odbocek a tezko srozumitelne, zatimco ty jsi webovy novinar a podle toho vypadaji i tve texty (par povidek z bdsm.czcetla). Rekla konkretne: "klobouk dolu". Proto tady reaguji na titul mailu. O neco niz vysvetlim (*), proc to podle me rekla, ale ted jeste strucne odpovim na prvni dva odstavce tvého mailu. Velmi si vazim celeho tveho mailu, a pokud ses ptal na zaminku pro zverejneni svych myslenek, ja ji rad doplnim- chci informovat o tom, jak pokracuju s akci "kravin pro bydleni a SM hratky". Takze zverejnim cely tvuj mail a za nim celou mou odpoved :-)

Dalsi reakce, prvni dve jen heslovite: odkaz opravim, dik. Jsi prvni, kdo na to upozornil, bud to lidem fungovalo, nebo si to v adresnim pruhu opravili.

OP do 50 m od domu - nejsem pravnik, staci mi, ze za bolsevika pry existovala nejaka vyhlaska, ve ktere to bylo definovano presne takhle. Tihle policajti byli mladsi nez my a chteli po me to same. Tj. bud ta vyhlaska stale plati (je mozna z roku 1948, kdy u nas komuniste zacinali), nebo se tak zazila, ze se stale pouziva. Kazdopadne ti dva to meli z policejni skoly nebo od kolegu, a me nezalezi na tom, odkud.

(*) Rekla to ve skutecnosti proto, ze jsi druhy clovek za dva dny, ktery ucinil stejny zaver: pokud existuje moznost, aby tu neco vzniklo, chci byt u toho. A neco tomu venuju. Par dni zivota treba... Vcera mi jeden clovicek nabidl kompletni elektroinstalaci zdarma...

Vubec podle me nejde o to, co kdo nabidne. Jde o to, ze kravin klidne zrekonstruuju sam, ale potrebuji lidi, kteri se do toho chteji zapojit, treba jen proto, aby tam jezdili a davali tomu napln. Klidne nam kravin sam koupim, sam zrestauruji a sami si tam budeme pod strechou jezdit kolecka se sulkou. Postavim tam obri mucirnu s krbem a kdyz budem sami doma, budu tam s L travit celedny. To byl puvodni plan. Ten zrealizuju, pokud pri tom nepadnu. Verim, ze nepadnu. Do zapisu vlastnictvi do katastru zbyva necely mesic, pokud me nekdo nepreplati. Doufam, ze nepreplati. Pokud ano, cela akce padne, ale nebudu si trhat zily, protoze jsem udelal maximum. Po mesici jednani to s klidnym svedomim mohu rict. Vim, ze jsem majitelum nabidl mnohem vic, nez cekali.

Ale budu o moc radsi, kdyz pote, co se do kravina prestehujeme, tam lidi budou jezdit, protoze budou mit chut, protoze nebudou muset vysvetlovat, co tam chteji delat, protoze proste budou existovat ctyri steny, strop a podlaha, zakladni vybaveni, a to bude kazdemu k pouziti.

Neresim zatim, jestli ma v Cechach smysl vyhlasit zvelebovaci brigadu. To budu resit za dva mesice. Zatim musim napsat (jako reakci na tvou vetu: >"Já si myslím, že hlavní problém českého národa je, že nás je málo."), ze Danu je snad mene nez Cechu, a na brigady na farmu proste jezdi jen Danove a my s L. Do danskych SM klubu taky chodi drtiva vetsina Danu, a podle toho, co jsem slysel, to tam vypada jen o neco mene akcne, nez v Londyne. Preci jen v Londyne se latex prodava na kazdem rohu, v Kodani uz musis trochu hledat :-) Nemci a Anglicani si plati tydenni pobyty konane na farme behem celeho leta, a z toho farma zije. Pritom mohou zajet do SM klubu, treba v Arhusu, kousek od farmy. Z PetWeeku se tam jelo, a nikdo si nestezoval, ze by se tam nudil.

Neresim, zda objekt vyuzivat komercne. Kupuju ho pro nas, a budu mit radost, kdyz poslouzi ostatnim. Samozrejme vim, ze mohu zit z Nemcu a Polaku (kdyz jdeme do sauny, je jich plna,protoze v Polsku neni kvuli katolikum mozna spousta veci, ktere u nas mozne jsou, a Nemci uz ted jezdi do Danska, protoze vedi, ze tam nehrozi problemy s mistni policii - ty u nas nehrozi taky, viz reportaz ze zajizdeni sulky :-), kdyz se rozhodnu udelat z toho komercni zalezitost. Jediny argument, ktery proti tomu mohu postavit, je to, ze ja komerci nepotrebuji (napr. kvuli inzeratum na escorty jsme se kdysi chytli, kdyz jsem jeste delal bdsm.cz, vsak vis). Nevim proc me tesi nabizet porad neco ostatnim, ale jsem proste takovy a nic za to nechci.

Konkrétně v BDSM je těch aktivních jedinců, o kterých vím, asi tak patnáct až dvacet.

Presne muj nazor, jen s malou upravou, ze je spousta lidi naprosto mimo internet. Mozna maji taky frakce, antipatie, atd., ale je tu jeden velky rozdil (vim treba, ze brigadnickou formou rekonstruovali jeden zamek u Kolina - nejedna se o OWK II :-) - proste chci rict:tyto antipatie NEODRAZUJI od bdsm novacky. Zatimco nesmyslne hadky na chatech o tri roky starych vecech ano. Ale to jsem odbocil. Chtel jsem rict jen ze praktikujicich jedincu je mnohem vic nez dvacet. Nejsou tak viditelni jako ti nepraktikujici, ale existuji.

>A jako v každé skupině lidí se budují různé sympatie,
>antipatie, frakce a antifrakce, což je přirozené a nevyhnutelné.

Moje reseni = kaslat na frakce, zvat kazdeho, vidat se s kazdym. Pri tomto pristupu zjistis nekolik veci: lidi, kteri bojuji ve frakcich, v praxi zadne bdsm nedelaji, nebo jen pod perinou, a na veřejnost nelezou, takze v praxi nepredstavuji zadny problem. Jen chaty jich jsou plne, a tam skodi tim, o cem uz jsem psal. Dale zjistis, ze zajem o akcni srazy, popr. vyuziti prostor, je velky, ale s tim, ze prakticky prijede velmi malo lidi. Ti, co tvrdi, ze neprijeli kvuli dalce, kvuli tomu "ze tam bude ten a onen", ve skutecnosti neprijedou, protoze se stydi priznat, ze jim staci akce jednou za dva mesice a vic nic. Lide daleko mene znami prijedou, zaziji s partnerem nebo bez neco hezkeho a nemaji potrebu to roztrubovat dal. Proto to na ceskem webu zatim vypada, jak to vypada, a dobra zprava = v realu je to lepsi, nez to vypada na webu.

>Pokud jich je pár, činí to jakoukoliv spolupráci obtížnou až nemožnou.

Spoluprace je mozna za jakychkoli okolnosti - staci, kdyz vznikne jadro,na ktere se nabali lide, kteri jsou pro (a schopni neco udelat), zatímco zbytek (klidne vetsina) sedi opodal a kritizuje. Prvni skupina neco realne vybuduje,druha to bude pomlouvat, ale to nezmeni nic na tom, ze prvni skupina se bude dobre bavit v realu a rust, zatimco druha dobre bavit ve virtualu a stagnovat.

>Děje se tak nezávisle na tématu.

No ano, to prave ano :-)

K zacatku tveho mailu jsem se trochu rozepsal, ted odpovedel na par citatu z nej, protoze to jsou veci pro me naprosto zasadni (a taky je chci zverejnit formou takoveho manifestu, jako tys chtel zverejnit sve zamysleni :-). I se zbytkem mailu za temito citaty naprosto souhlasim.Vse pro me dulezite jsem napsal vyse.

Dekuji za mily mail, dekuji za svoleni se zverejnenim.

tk

P.S. Tvuj cely mail a muj cely mail se dnes odpoledne objevi na nasem webu. OK?

16.05.2002
Na drezúrním obdélníku před necelým měsícem osetém roste tráva, jak je vidět zcela vlevo na následující fotce. Celá zahrada před domem kvete, což je taky nádherný pohled (nežijeme jen bdsm): nebo ne? Než se na obdélníku bude moct do mladé trávy dupat, uplyne ještě pár měsíců, ale základ pro pořádání srazu zaměřeného na pony drezúru tu je :-) Více o shánění prostor/farmy je zatím na titulní stránce, příslušné odstavce nakonec spadnou do Historie.

23.04.2002 Ponyplay jako běh na dlouhou vzdálenost
Obsah této aktualizace: jak jsme se zase dali dohromady - jak jsem si po přečtení pozvánky na Starou Poštu na Mageu přečetl, co jsem prý před skoro třemi lety dělal - jak lituji lidi, kteří věří tomu, co se nachatuje v pustém virtuálnu - jak jsme viděli Starou Poštu - co z ní vyplynulo pro naše ponyplay i další hrátky.

Legrační, teď tu po sobě číst, jak jsem před půl rokem nevěřil, že se s L dáme dohromady. Hvězdy, karty, psychotronici a pár dalších lidí, kteří tvrdili a tvrdí, že spolu budeme do smrti, možná měli pravdu :-) Takže - tento článek stejně jako řada dalších míst mého webu uvádí, jak jsme byli spolu, zase nebyli, a teď zase jsme - snad vás to moc nemate.

Život je běh na dlouhou vzdálenost, pokud se žije a ne jen přežívá - já jsem rád, že ze stránek ani ze vzpomínek nemusím mazat, vytěsňovat... jsem rád za vše, co jsem zažil za 11 let s L, za třičtvrtě rok bez ní a za poslední čtvrt rok opět s ní :-) Jak jsem psal do několika mailů různým lidem, jsem rád, že jsme pro ně inspirací, i když důležitější pro nás je samozřejmě to, že my dva (tedy s našim malým my tři) fungujeme skvěle. Bdsm a rodinný život se neruší, výborně se doplňují. Jen příliš vypjaté pojetí bdsm může vztah zničit. Nebudu tu rozmazávat, jak pěkné je strávit s partnerem dva týdny zalezlí doma, prakticky se nepřestávat dotýkat, chodit do sklepní mučírny méně často, ale přesto chodit, a pak, když už člověku ze starosti o nemocné dítě začíná "kapat na karbid", najednou vyjde slunce, malý se uzdraví a můžete spolu vyrazit třeba... na Starou Poštu minulý pátek - k tomu se ještě vrátím.

Proč vlastně vzniká tato aktualizace - když jsem byl mailem upozorněn na to, že se mám registrovat na Starou Poštu, pokud tedy chci přijet, vyvolal jsem si 4 související stránky z Magea, abych se dozvěděl, jak se oficiální srazy za skoro rok, kdy jsem je nenavštěvoval, vyvinuly. A dozvěděl se něco úplně jiného, co mě trochu nadzvedlo. (Než se NTPT rozčílí z mé "nediskrétnosti" - budu jmenovat, a to v případech, kdy jsem příslušné věty četl na veřejném komunikačním kanálu, týkaly se mne a nikdo se mě neptal, zda o mě může nebo nemůže psát :-). Co jsem se dočetl? Že "jsem jel do OWK jako klient a nedostal se dovnitř (NJAL)", na což kdosi reagoval "seru na to, kdo je Tom, a na jeho výpravy do bordelu". Je mi smutno z toho, v jakých lžích musí žít obyvatelé virtuálního světa - když přitom zeptat se nás přímo je tak snadné. Takže - první věc: jel jsem do OWK s L, koupit něco z latexu, protože jsem osobně znal 2 lidi, kteří v jejich shopu nakupovali. Chtěl jsem napsat i stručnou reportáž (a podotýkám, že pro OWK příznivou, protože vím o jejich akcích od lidí ze zahraničí, kteří je navštěvují, a nezajímá mě, že v Čechách konkurenti OWK pomlouvají. Nevadí mi, když si někdo nechá platit za pronájem špičkových prostor několik tisíc korun denně na osobu).

No, a otrok u brány se běžel zeptat Královny, zda nás může vpustit, a protože jsme nebyli předem objednání, za deset minut nás nevpustil. Zcela podle pravidel, který si každý majitel čehokoli pro vstup na svůj pozemek může stanovit. Tj. přehledně shrnuto: podívali jsme se na zámek, zažili mírné vzrušení při čekání na výsledek naší žádosti, poděkovali a odjeli. Nikdo nám neublížil, nikdo nás neobral o "strašné prachy" - jak na účet OWK občas čtu. Tolik k té přes dva roky staré záležitosti.

Pozvánka na Starou Poštu přišla ve zvláštní dobu - i nadále jsem neměl chuť ztrácet čas na pokecových srazech v zakouřených hospodách, nicméně pokušení zařvat si z plných plic v klenutém sklepě Staré Pošty (nakonec jsem neřval, naopak poslouchal úpění a sténání mé "oběti") bez obav, co řeknou sousedi, bylo příliš silné. A hlavně - L mocně toužila (nekecám :-) se na S.P. podívat. Takže mě ukecala - pojeďme. Vsuvka - teď musím začít lidi označovat písmeny, abych nebyl "nediskrétní". Reportáž tak bude "moc" čtivá - když nemůžete "bez výslovného schválení" napsat, co jste někomu SAMI řekli - možná proto NTPT žádné reportáže nepíše :-) Jména lidí, která nejsou nahrazena písmeny, jsou jména lidí, kteří mi schválili napsání toho, co o mých společných plánech s nimi napíšu. Neznamená to, že bych si lidí označených písmeny vážil míň. Pokud někdo "písmena" pozná, může to být jen na základě informací, které nemá ode mne. Nepíšu zdaleka o všem, o čem jsme se bavili/mailovali/domlouvali. Text byl autorizován více lidmi, kterých se týká (NTPTho se netýká a autorizován jím nebyl :-) Konec vsuvky.

Ve čtvrtek jsem se od A dozvěděl , že má být na místě Profouss se svou kobylkou. Vím, že různí lidé mají na chatech různou pověst, ale ta (a "prokázaná" historie) mě nezajímá zdaleka tolik, jako možnost udělat si na člověka vlastní názor. Takže další důvod, proč na S.P. jet. Vzápětí jsem se A zeptal, co se na srazu má dít po stránce ponyplay. Dozvěděl jsem se "Profouss s tebou nechce závodit." Zajímavá reakce, to jsem vůběc neměl v úmyslu ani jsem to nečekal. Nicméně A volal Profoussovi, ten volal B, a ten volal A - kruh se uzavřel :-) B mi volal, že na S.P. možná jede a přiveze A. Pak se nedělo nic, a protože už jsem předtím A nabídl odvoz sám, volal jsem mu, než jsme v pátek vyjeli. Překvapivě jsem se dozvěděl, že nejede, a nebudu zde uvádět důvody, protože jsem diskrétní :-) (bez narušení diskrétnosti mohu napsat, že mi přijdou rozumné, respektuji je a cením si toho, že A bere D/s tak vážně, že nejede na S.P. bez C).

V pátek, stále ještě naprosto bez představy, jak bude S.P. vypadat, jsme sbalili půlku mučírny, sulku, navíc jedny moc hezké letní šaty, které jsem měl v úmyslu při delší scénce na L postupně rozřezat/roztrhat, a vyrazili. Sama cesta na místo byla super, po shlédnutí několika stád koní pod rozkvetlými stromy a nakonec stáda pštrosů jsme si připadali jako v jiném světě. Škoda, že jsme museli spěchat, ještě jsme měli od Y/X vyzvednout půjčený stan.

Dorazili jsme na S.P. v půl osmé a byli přivítáni perfektně fungující službou u dveří (první velké díky Nenufer, která si pořádání S.P. vzala zcela na svá bedra, tedy aspoň tak se mi to jeví). Zaplatili jsme, já si vyzvedl klubovou kartu, šli jsme se projít do sklepa, našli tam jeden mladý pár za zavřenými dveřmi malé mučirny. Tiše a bez vstupu do jejich vyhrazeného prostoru jsme prošli do velké mučirny. Zjislili jsme, že žádný další prostor k hrátkám není k dispozici, což není kritika, jen předzvěst toho, o čem budu psát za chvíli. Vyšli jsme zpátky do výčepu, dali si pivo, vypili ho a chystali se do sklepa, když vtom zavolal B, že píchl a potřebuje "zachránit". Takže jsme s D a podporou jeho "tajné legitimace" (kdoví, jak by nám pomohla, kdyby nás stavěli policisté) a proti mému přesvědčení (neřídím poté, co piju, když už to naše vrchnost obyčejným lidem zakázala, na rozdíl od sousedů, např. Německa) vyjeli zpět ku Praze, tam se otočili, našli B u krajnice, půjčili mu hever a rezervu, kterou chtěl, ačkoli se na jeho auto nehodila (jak se zjistilo), pak od něj přebrali pasažéra a pomalu za jeho autem dojeli na S.P.).

Bylo o hodinu víc ale dole ještě nebylo obsazeno. Rozdělil jsem místnost svíčkami položenými na podlahu a stůl s nářadím, které L perfektně vybalila (první příkaz na začátku scénky, ještě než jsme se pořádně přepnuli), na dvě poloviny (není zas tak velká a někdo by se mohl přiblížit moc blízko a dostat jednopramenným bičem, což jsem nechtěl), nechal dveře otevřené, pustil naši oblíbenou hudbu a hodinku L hladil pomocí rukou, jazyka, důtek, biče, skalpelů a jehel... Mohl bych tady rozvíjet desetistránkovou povídku o zmítání se v řetězech, kdybych ji uměl napsat a kdybych si myslel, že to je k něčemu dobré. Mohl bych zde zveřejnit fotky, kdyby se mi líbilo světlo, které ve sklepích je - ale s rozsvíceným světlem bylo moc jasno, při svíčkách zase na focení moc tma. Dvě fotky z bleskem byly více méně zkušební a nelíbí se mi (nicméně je sem dávám - až při jejich sestavování jsem zjistil, že jsem jich udělal víc). Dál už jsem pak nefotil - měl jsem představu, že někomu svěřím foťák a nebudu rušit průběh scénky, ale nikdo známý se neobjevil (nebo jsem se ve správnou chvíli neotočil), takže jsem foťák zahrabal na dno tašky... Nicméně si myslím, že kdo našel čas a chuť se dívat, viděl to, a kdo ne, tak prostě má šanci příště. Kdyby se ostatní do mučírny nezamykali, měli diváci šanci ještě tentýž večer (nikomu to nechci brát, ale připadá mi trochu nefér zamknout se na srazu v mučírně, kterou může současně využít více lidí, dva páry určitě, když přitom bdsmklub.com nabízí možnost zpřístupnění těchto yprostor každý a celý víkend). Nechystal jsem se nějak brzo skončit, ale do místnosti přišli nějací lidé, zase odešli, přišli jiní - musím říci, že až na první pár, který hlasitě poznamenal "aááá, tady už někdo je", se ostatní chovali způsobně a jen nás pozorovali, nezasahovali do scénky. Nevnímal jsem, kolik lidí tam je, L po scénce řekla, že si jejich přítomnost intenzívně uvědomovala, i když je neviděla.

To byl také důvod, proč jsme za necelou hodinku skončili - chtěl jsem vědět, jak L vnímá přítomnost dalších diváků. Jinak nebyl důvod končit, nedošlo zatím na svlečení ani jedné částioděvu, natož na trhání šatů, které byly stále v autě, připravené na další scénku po večeři. (Mimochodem, večeře podáváná do devíti je jistě bod, který provoz S.P. částečně financuje, takže jsem rád, že je součástí vstupného, nicméně podávat ji třeba do deseti by nebyl špatný nápad. I když - dole jsme byli sami, resp. dva páry - takže měnit kvůli nám tento detail je asi zbytečné.)

Odešli jsme na večeři, přísedl si E, který mi znovu nabídl (po víc než roce) možnost indexovánímých článků na mucirna.com, která už by snad měla začít fungovat (nikdy jsem nebyl proti, vždy jsem tuto možnost vítal). Bavili jsme se o tom, kam směřuje bdsm.cz, mucirna.com, nové stránky, které se objevují. Zajímalo mě, jak se vyvíjí "akční" česká scéna, jak se rozvíjeji kroužky okolo domin, ale závěr byl v podstatě ten, že situace se za rok nijak výrazně nezměnila. Jen osobních webů přibývá, což mi přijde moc fajn. Považoval jsem E za "znalého mých stránek", a tak mě překvapilo, že se domníval, že bondáž je naše hlavní parketa. Na stránkách přitom píšu (a fotky také dokládají), že by se na prstech jedné ruky dalo spočítat spíš to, co nás ze širokého spektra bdsm aktivit neláká nebo odpuzuje. Ale uvědomil jsem si jednu věc - je fakt, že o spoustě věcí, které děláme, vůbec nepíšu, protože 1. jsou velmi intimní, intimnější než to, o čem píšu a 2. jsou i věci, které nechci mít na svědomí, až je někdo podle mých stránek zkusí a zemře nebo zmrzačí se. Vlastně je dobře, že to tady mohu napsat takhle přímo... i když to jistě zapadne v tunách dalších textů.

Také si přisedl F (autor skvělého, i když v poslední době nerozvíjeného webu věnovaného bondáži) s G, ale než jsme si dopovídali s E, odešli (zdravím na dálku a věřím, že se ještě uvidíme a nejen to!). Pokecali jsme s Xdomem, který S.P. tradičně zpestřil prodejní výstavkou kožených doplňků. Povídali jsme jen chvilku a nemám tu o čem psát. (Přečetl jsem si na Mageu v pondělí jedinou reakci na S.P., právě Xdomovu "S.P. byla nějaká divná" - nemohl jsem se ho samozřejmě v sobotu zeptat, proč si to myslí, i když bych tak rád učinil. Neberu mu jeho názor, mě by sto lidí sedících za stoly také přišlo divných - jak už jsem párkrát psal, moje představa o srazu je, že lidé dělají to, co doma, ale sdílí tu radost s ostatními - nejde o exhibici, ale jiný zážitek daný tím, že scénka má diváky... pro každého možná ne, ale pro nás s L to funguje, a funguje to na všech srazech v zahraničí, které jsem navštívil - je to jejich smysl. Samozřejmě, má to i druhou stránku - české kecací srazy jsou rozhodně lepší (a díky za ně) než české srazy, kde jste zkusili akci, a z davu se linul proud "věcných" komentářů). Navíc - ne všeho, co se na Staré Poště tentokrát dělo, jsem si mohl všimnout - hodinu jsme zachraňovali B, hodinu byli v mučírně, skoro hodinu povídali u večeře, skoro hodinu zabralo promítání videa z PetWeeku a nakonec jsme povídali s Profoussem a jeho partnerkou, takže jsme vlastně nemohli vidět většinu akcí, pokud k nim došlo (o zamčené mučirně už jsem psal). Neviděli jsme ani jejich příjezd na S.P. sulkou, z nedalekého penzionu, ale nepotrvá dlouho a uvidíme mnohem víc :-)

Chtěli jsme jít znovu dolů a dotáhnout do konce to, na co jsme po slibném začátku měli ještě větší chuť, ale velká mučírna byla obsazena (jak jsem se dozvěděl, těmi samými lidmi, jako minule, což si nemohu ověřit. Už jsem o tom psal výše a podobný názor mi mailovali dva lidé - pokud máte stejný a právě to tady čtete - napište mi, že nás je víc se stejnou představou - ať jsou na srazech ne exhibice, ale sdílení toho, co umíme, s ostatními). Vrata byla zamčená a zůstala tak dlouhou dobu. Bohužel jsem uvnitř nechal reproduktory a zesilovač, které jsem nechtěl pořád tahat po schodech. Nemohl jsem je tak použít připuštění videa z PetWeeku. To byl neplánovaný bod programu - den před S.P. jsem si na Mageu přečetl, že Muflonek překládá články o ponyplay (o možnost jejichž vydání na bdsm.cz promptně žádal Rider:-) a právě ten den byla zveřejněna pravidla slalomu při soutěži konané na PetWeeku. Ze které jsem čirou náhodou měl na CD videozáznam.

A tak došlo k promítání - původně jsem čekal, že film promítnu A, Profoussovi a dalším zájemcům, budou-li (Rider...). Vzal jsem do auta 17" monitor, protože obraz na LCD displeji notebookuje rozmazaný, ale když jsem ho instaloval (přes mou nechuť zabrat malou mučírnu - jenže zájemců bylo ke dvaceti - to zařizoval Profouss, za což mu děkuji), objevil se Sator a začal trousit vtipné poznámky (myslím to vážně, mě pobavily, i když L zábavné nepřišly...), takže bylo jasné, že bude nutné film nějak uvést. Kdybych to věděl předem, připravil jsem si PowerPoint prezentaci, protože můj nazdařbůh pronášený úvod o tom, jak vlastně vypadá, jak funguje farma, kde se PetWeek koná, doprovázený okamžitým výběrem fotek z mého webu - to šlo udělat líp, fotky roztáhnout na celou obrazovku... příště, bude-li zájem!

Začátek filmu shlédlo asi dvacet lidí, postupně odpadávali, když úvodní akční záběry závodů sulek vystřídaly poměrně statické záběry drezúry a závodu v tahání klád. Asi marně jsem vysvětloval, že závody zabraly celý poslední den PetWeeku, že autor filmu točil, když měl čas a chuť, točil sám, musel odcházet však víte kam, a že půlhodinový sestřih naprosto nedokáže přiblížit atmosféru celé akce. I chybějící zvuk (viz reprobedny v zamčené velké mučírně) se podepsal na tom, že záznam působil "suše".

Nicméně promítání skončilo (velká mučírna se ke konci promítání konečně otevřela), ale to už jsme byli dost unavení na to, abychom se po promítání pustili do další scénky. Povídali jsme s L, Profoussem a jeho kobylkou o ponyplay, o možnosti vyjet znovu do Dánska (závisí jen na tom, zda obě kobylky dostanou v práci volno). Rozhovor byl velmi zajímavý, ale konkrétní detaily se týkají jen nás čtyř (a možná dalšího páru). Další scénka se tedy nekonala, nedošlo ani na to, že bychom vyjeli před S.P. se sulkami (naše byla v autě). Optimisticky naladěni jsme se po půlnoci rozloučili a jeli domů.

Sliboval jsem na začátku, že napíšu, v čem S.P. ovlivnila naše další konání (hrátky i běžný život). Delší dobu jsem již uvažoval o zakoupení nějaké chalupy s aspoň 10 000 m2 pozemku - na to zatím nejsou peníze. Asfaltový ovál, který je jen kousek od našeho domu, a párkrát vyfocený ve Fotogalerii, patří firmě, která tam už tři roky plánuje stavět, zatím nestaví, nicméně mi ho neprodá (jak jsem zjistil na městském a katastrálním úřadu a dotazem v té firmě). Ovšem zjištění, že česká akční scéna stále nenabízí žádné místo, kde by bylo vše, co je k akčním srazům nutné (podle mě: ubytování, stravování, vybavené prostory, velký soukromý pozemek okolo), mě posunulo zase o něco dál k rozhodnutí, že takové místo vybuduji - nejdřív pro sebe a známé, postupně by snad mohli jezdit i ostatní (netěší mě občas zaslechnuté - mělo by se zařídit, možná by se dalo udělat... myslím, že je jasné, že z takových řečí žádné akce ani žádné prostory nevzniknou).

Začal jsem tím, že jsem přímo u našeho domu zatravnil pás zahrady, o kterou se jeden ze sousedů už nebude starat. Železo se musí kout, dokud je žhavé, a já už loni podporoval sousedy v tom, ať v reakci na dopis městského úřadu, že pozemky patří městu, reagují tím, že je přestanou využívat a budeme na nich jen sekat trávu... Tím se spojil náš pruh (ten jsem zatravnil loni) s dalším pruhem, který už není obděláván, a přímo "pod okny" (už jsem na to téma dostal dotaz - na tento kus pozemku žádná okna nevedou :-) tak získáme drezúrní obdélník nebo lonžovací kruh... 15x20 metrů! Stálo to trochu úsilí, a fotkou zachycující celý den práce na zatravňování (a připomínající titul tohoto deníkového záznamu - Ponyplay jako běh na dlouhou vzdálenost) bych se pro dnešek rozloučil). Poznámka z budoucnosti - Profouss tento text před vydáním autorizoval a mimo jiné - v úplně jiné souvislosti - vyřkl větu, která se perfektně hodí k tomuto obrázku: "dokud si někdo něco představuje, říkám tomu sen, ale když přijde na realizaci, tomu už říkám tvrdá práce" - tím myslím skvěle vystihl, o co se na těchto stránkách snažím, když se někdy zastavím, abych popsal, co děláme v reálu.)

02.10.2001
Akční srazy se rozjely! Za poslední tři týdny jsem byl každý víkend s devianty - každý týden jsem místo oficiálních bdsm srazů zažil skvělou a důvěrnou atmosféru se známými. Podrobný popis následuje níže...

Jak píšu níže, skončily mi prázdniny s několika bdsm akcemi v zahraničí, a jak píšu tamtéž, dozvěděl jsem se od L některé věci, kvůli kterým jsem nadobro přestal uvažovat o nás dvou jako partnerech ve výlučném vztahu. Abych to mírně zaktualizoval, vídáme se, pořádáme společné výlety a akce, rozumíme si určitě víc než před půl rokem, ale stěhovat se zpátky k sobě nechystáme (a zasahovat do života druhému také ne).

Náhody nejsou a proto se ve stejné době ozvali mí dlouhodobí známí (resp. MacArana znám přes 4 roky z inetu a 2 roky osobně), a já odvrhl zábrany a tak si můžete přečíst můj stručný záznam víkendové scénky s MacAranem a Lailou, kteří mě navštívili o víkendu 7. 9. Dnes mohu dodat, že jsem na oplátku u nich v Praze strávil další tři dny, 24.-26.9., a také mohu přidat Lailinu reportáž z prvního víkendu a těším se i na MacAranovo psaní o tomtéž. Další víkend (můj stručný záznam) jsem strávil u P+K a i zde vám dnes mohu nabídnout Karinin pohled na věc, s tím, že jsem ho mírně okomentoval a možná se objeví i Pavlovy komentáře. Pokud se nestane nic mimořádného, víkendy s oběma páry se budou opakovat (už jsme domluvili termíny).

Kromě těchto tří třídenních akcí se na minulý víkend objednal pár, který o využití mé mučírny uvažoval už něco přes dva měsíce (tedy, před 2 měsíci mi o tom napsal). Vážili dlouhou cestu, přijeli, povídali jsme, ale když si chtěli mučírnu "jen prohlédnout", partnerka zbledla, rozklepala se, a když jsme vyšli po schodech zpět nahoru, dozvěděl jsem se, že mám v jednom místě mučírny "velmi silnou" zónu zla, neidentifikovaného, nepojmenovaného, prostě šíleného (i když možná to jde od souseda:-), které těm dvěma naprosto znemožnilo mučírničku využít. No - i to se může psychotroničce stát - ještě chvíli jsme povídali a ti dva potom pokračovali dál, na místo, kde se jistě realizovali jinak. Přejme jim to, já byl i tak rád, že přijeli (jen doufám, že mi nelhali o důvodu svého odjezdu, ptal jsem se, zda se nelekli mě, nebo toho, o čem jsem jim vyprávěl, a byl jsem ujištěn, že ne).

Shrnutí: zatím se mi zdá, že mé rozhodnutí přestat se účastnit oficiálních "akčních" srazů bylo správné - preferoval bych totální vztah s jedním partnerem, a částečně jej mám s L - v míře, jakou je schopná unést. Přebytek energie věnuji těm, kteří o to mají zájem, přijedou nebo mě pozvou. Dalšího partnera pro život nehledám (měl bych tedy zrušit jistou část svých stránek z letošního března - ale protože nic na stránkách nemažu, jen přidávám, zůstane i ta část beze změn).

Česká bdsm scéna se určitě nepoloží, když nebudu na megasrazech přítomen - jsem rád, že jsem byl u zrodu serveru bdsm.cz, u organizace prvních srazů, jsem rád, že mi vy čtenáři píšete a někteří i seberete odvahu přijet. Jsem rád, že dnes je nabídka bdsm akcí tak široká, že po posledním velkém srazu na Staré Poště mohou na Mageu zaznít většinou názory, že lidé srazy ani nepotřebují: (proložím je svými komentáři psanými kurzívou - podotýkám, že si obou citovaných diskutujících vážím, s jejich názorem vážně nepolemizuji, používám jej jen jako ilustraci obecných pocitů z oficiálních srazů (dále Mountbatten a další) )

GRENA [1.10.01 - 09:29]
Despe, to je docela zajímavé [28.9.01 - 15:01] a myslím, že některé lidi by to oslovilo. Možná už nastal čas, začít si dělat svůj okruh přátel a známých, kteří jsou naladěni na stejnou strunu. No ano, je třeba uznat, že lidí, kteří skutečně chtějí a zvládnou několikahodinovou scénku a jsou schopni ji ne předvést, ale prožít na veřejnosti, je málo - proto se scházejí ve trojicích, čtveřicích, a nic podobného netahají na srazy - proto já osobně velké srazy beru jen jako službu začátečníkům, kteří mohou přijít a na něco se zeptat - ovšem většina účastníků jsou pravidelně "zkušení borci", kteří chodí neustále na všechny srazy - proto svou další účast považuji za zbytečnou. Tak si myslím, že ty společné velké akce měli své opodstatnění. A to v tom, že jsme se navzájem osobně poznali. Teď se možná budou snadněji tvořit různé "kroužky" podobného typu, jako ty tu předestíráš. Do budoucna to tak vidím. Lidi si najdou to svou pravou parketu a budou se scházet v užším kruhu. Ano, po dvou letech snahy o "zakčnění" velkých srazů, která naráží na nezájem většiny účastníků, je to cesta, kterou se vydávám. Ale pak se všichni dohromady mohou sejít na velkém srazu a předat si zkušenosti z těch svých, malých. To je dost sci-fi, protože malé srazy, jak sama píšeš, vznikají proto, že ostatní nejsou naladěni na stejnou strunu. Jaké zkušenosti z malých srazů jim pak chceš předávat?Vlastně se to může prolínat a na malém srazu bude vítán kdokoliv, kdo bude dodržovat jejich přísná pravidla a ustanovení. Unavují mě lidi, kteří si furt na srazy stěžují. Vždyť tam nemusí chodit! S posledními dvěma větami nelze než naprosto souhlasit: Dodám jen, že setkání několika málo osob může ale vůbec nemusí mít přísná pravidla - každému vyhovuje něco jiného.

DESPER [28.9.01 - 15:01]
MOUNTBATENFIX - Raději chodím na NEAKČNÍ srazy u SenioraZ a ne na ty akční. Dřív mne to bralo, předvádět se s partnerkou a koukat na ostatní, jak se také exhibují, ale asi jsem z toho vyrostl. Mě to nikdy nebralo. Vždy jsem na srazech dělal to, co doma, a dělal to proto, že to prostě ke mě patří. Měl jsem představu, že pokud stejně jako v Anglii budou na srazu všichni dělat to, co doma, bude atmosféra úžasná. To, že to v Čechách vypadá na srazech jinak, je nejspíš tím, že lidi na srazech dělají to, co doma - a bdsm to není :-)
Možná proto, že neberu BDSM jako něco, co mne vyděluje ze společnosti, že si nepotřebuju dokazovat, že to smím a můžu dělat před ostatními. Považuji submisivitu a dominanci za jev, který se projevuje všude kolem nás a přítomnost na akčních srazech mi připadá jako bych potvrzoval - ano, jsem úchyl, co se musí separovat a předvádět se ostatním. Nejspíš máš část pravdy v tom, že někteří účastníci velké srazy přesně takhle berou. Otázka je, zda to je problém - pro ně možná ne, a ostatní se před nimi necítí dobře a holt se stáhnou do soukromí, i když by co nabídnout měli. Rozhodně to není o studu či nesmělosti, z toho speciálně mne snad nebude nikdo podezírat - ne, je to o ztrátě potřeby předvádět před ostatními lesklost svého peří. Nemusím ukazovat okolí, že mám subinku tím, že ji povleču na obojku a připoutám ji k noze od stolu. Nemusím všem lačnícím divákům ukazovat, jak ji bičuji zadek a jak dobře to umím. Předvádět lidem, kteří toho nejsou schopni, čeho jsem schopný, je skutečně nanic.
Ne, nerad bych to globalizoval jen na výše uvedenou exhibicionistickou kreaci, člověk se rád podívá na něco, co hraničí s uměním - dokonalé vázání je dobrým příkladem. Přemýšlím, co mi na tom vadí - možná to, že všichni nemají rozdány stejné karty a chybí tomu skutečné rozdělení rolí, chybí tomu řád a pravidla.
Ptáte se, co tím myslím? Pokud bych přišel na akční sraz, kde jsou dominanti a submisivové a měl by to být akční sraz podle mých představ a ne jen exhibice jednotlivců, museli by se jak dominanti tak submisivové chovat podle jakéhosi protokolu a pravidel. Takový sraz si dokážu představit, i když víkendy, o kterých píšu na jiném místě tohoto dokumentu, probíhaly dost neformálně. Nabízím ale prostory a podporu pro konání jakýchkoli srazů - i těch, které budou celé probíhat jako setkání formálních D/s škol
Teprve pak by takové setkání mělo patřičný efekt - společný, až souznějící. Svým způsobem se tím vracím k na Mageu již diskutované otázce "škol". Ano, pokud bychom naše submisivy (i sebe) učili, jak se chovat na BDSM setkání, podle jakých pravidel, bylo by každému zasvěcenci při vstupu do místnosti jasné, jak se kde věci mají. Možná je chyba v tom, že některým lidem jde pod pojmem akce příliš prvoplánově o to, co spadá spíše do kategorie SADO-MASO a případně bondage, což sice může velmi dobře spadat do kategorie AKČNÍ, ale proboha to není zdaleka všechno. Bohužel, v našich luzích a hájích neexistuje něco jako BDSM společenský bonton, každý pes je jiná ves, doslova Babylon principů, chování, předvádění a trestání, což sice může leckdo nazvat pestrostí, ale já bych to nazval bordelem bez výsledného efektu. Nevolám po přísné uniformitě, nenutím nikoho cítit se být svázán pravidly, která se mu nelíbí, problém je v tom nevnímat věci hned jako krajní.
Jedná se mi spíše o určitou ritualizaci, o shodné prvky chování, které bychom mohli společně vštěpovat sami sobě a svým partnerům, což by nás ve skutečnosti více sbližovalo při společných setkáních. Způsob pozdravu, představovaání Pánů a subíků, obsluhování, komunikace, společný pohyb místností, chování v nepřítomnosti dominanta, skrytá komunikace - to je jen několik věcí, které mne maně napadají.
Současné pojetí akční srazů mi připadá velmi povrchní a to je asi důvod, proč mne nepřitahují. Můj názor, už tu zazněl - lidé na srazech dělají to, co doma, a to je skoro nic. Opakuji - kdo je schopen několikahodinové scénky dokonale formálně vedené, zajímavé pro partnery a ještě pro okolí? Já to s L v Anglii zažil a šíleně jsme si to užívali. Akční víkendy letos v září byly jiné, ne tak intenzivní, ale stejně mnohem intenzivnější, než jakýkoli velký sraz v Čechách, který jsem měl možnost navštívit
Mnohem raději se scházím první úterý v měsíci se známými lidmi u Seniora, přičemž diskuse je velmi často naprosto mimotematická, ale vidím spřízněné duše a přitom tam nikdo nikomu nic nedokazuje, nikdo se nepředvádí, páry tam nechodí na vodítku. Spojuje nás něco víc, než tyhle plytké povrchní projevy a má to pro mne mnohem větší cenu.
Tolik můj příspěvek k problematice srazů.

Ufff, to byl dlouhý Desperův příspěvek s mými komentáři. Nechme na budoucnosti, jak se budou vyvíjet velké bdsm srazy a kdo všechno zamíří ke mně, popř. kam budu ještě pozván...

(20.09.2001) Co nového v domácím a zahraničním rybníce? Před necelým měsícem jsem se vrátil z PetWeeku. Nebyla to první ani poslední cesta do zahraničí. Jak jsem psal v reportážích z Anglie (1,2 a 3), je tam přeci jen víc lidí, kteří o bdsm skutečně něco vědí a místo řečí rádi přikročí k činu. Než se ale budu věnovat akčním srazům, malá odbočka.

Na PetWeek jsem jel sám. L stále jeví snahu se ke mně vrátit, někdy denně, jindy jednou za 14 dní se vídáme (se synem se vidím pravidelně, o tom L rozhodovat nenechám), ale při praktických pokusech (společné akce, její přítomnost u mě v době, kdy mám návštěvu) se stále znovu přesvědčuji, že její schopnost odhadnout své potřeby a možnosti je nízká až žalostně - jinak by se nemohlo stát následující: po půl roce jsem se od ní poprvé dozvěděl (ne že bych si to předtím nezjistil, ale bylo to drahé a nebylo to od ní), že hned v dubnu spala s nějakým chlapíkem z inzerátu, ale nic jí to nedávalo, tak toho nechala. Pomíjím, že předtím kontaktovala prvního přívržence SM, kterého jsme v reálu viděli (to už je přesdva roky), který v jejích rukou zažil neuvěřitelné věci, jako např. típnutí doutníku o bok (tak daleko se mnou nedokázala zajít). Potom si našla dalšího společníka, u něhož tvrdila, že jde o platonický vztah - dokud jí při jedné naší schůzce nepřišlo několik SMS ("ty nejsou od něj") a pak se před půlnocí několikrát ozvalo zvonění mobilu (a já neustoupil a nechal si ukázat, kdo volá). Abych to zkrátil - dalšího 1/4 roku mi L tvrdila, že tento vztah ukončila, aby mi před 10 dny oznámila, že "teď vztah s D. ukončí - měla jsem to udělat už dávno". No páníčku na nebíčku :-) to je tedy překvapení.

Opět to zkrátím - tento týden mi přišel mail od člověka, se kterým jsem už dlouho nebyl ve styku. Kromě jiného psal: "Ta moje vystřídala už tři chlapy, ale asi neví, jak jim říct, co potřebuje nebo co, neuspokojovali ji, neustálé snahy o návrat ( z její strany...) ignoruji, návrat jsem zažil ve vztazích vícekrát a vždycky to stálo za..."

Zpět k PetWeeku - jde o akci, kde můžete týden na odlehlé farmě praktikovat bdsm naprosto bez omezení. 20-40 lidí sjede na týden na farmu, kterou dánští gayové přizpůsobili k hrátkám - tři budovy, ubytovna se saunou, budova stájí, kobek a mučíren, a jídelna s klinik místností a školní učebnou v patře. Prostě kemp, kam nepřijde nikdo cizí (resp. dodavatelé jídla a nápojů projížděli kempem ke kuchyni s přívěsnými vozíky a zdálo se že jim vůbec nevadí, že se tam zrovna projíždějí sulky s jedno- i dvouspřežími :-) a může se řádit, příčemž víte, že všichni přítomní jsou "akční typy".

Každý rok je PetWeek jiný - minulý rok tam bylo hodně domin, tento rok převažovali samotní muži-subíci. Nevýhoda kapitalismu volné soutěže - lidé si přečtou zprávy jak PetWeek probíhal minulý rok, a podle toho se změní složení těch, kdo přijedou :-) Tj. já si moc bdsm neužil - líbila se mi cesta na místo, líbil se mi božský klid (spal jsem pod hvězdami na pohodlé matraci v autě - někteří lidé z ubytovny celý den nevycházeli - asi se tam mezi černými sametovými závěsy a pod červenými žárovkami musely celý den dít věci...), líbili se mi lidé - bylo o čem povídat. A samozřejmě i s čím pomáhat a na co se dívat - budovali jsme na nádvoří rumpál pro zápřah poníků, příčemž z neznámého důvodu nejvíc fotek lidé udělali, když jsme se Sirem Guyem vrtali do země díru - použili jsme vrták na díry pro tyčky k plotu, a jak jsme tam chodil i dokola, nevím proč najednou vypuklo strašné veselí. Nakonec ale na rumpálu chodili na podstatně větším průměru poníci a my s Guyem vymýšleli, jak realizovat třecí brzdu, aby si trochu mákli (brzda nefungovala, a nechat poníky tahat za sebou klády nebylo možné, protože by se na dvoře rozryla tráva). Viděl jsem video z De Ferre a SM Pride, bylo zvláštní slyšet, že "holky jsou dokonalé v tom co dělají, třeba tyhle překážky na parkur, ty jsou, co?" (v příslušné reportáži popisuji, kdo je vlastně dělal, ale to nic). Video ze SM Pride bylo zajímavé, prožil jsem si znovu tu skvělou atmosféru a speciálně se zaměřil na diváky v ulicích - pár lidí se mě ptalo, jak to veřejnost snášela, a já musím ještě jednou potvrdit, že se mi ty široké úsměvy na tvářích většíny kolemjdoucích nezdály, byly i na videu :-)

Lidé se během dne i po večerech realizovali v mučírnách nebo i venku - třeba se porvalo pár psů, a když se ukázalo, že hrátky s pokousáním mají své meze, přešli všichni přítomní na vodní pistole, hadice a kyblíky - v rámci této všeobecné akce jsem skončil v řetězech. Zalezl jsem si pod stůl a zatímco se ostatní sušili a sedali si ke stolu, já už si spokojeně vrněl stočený do klubíčka pod jejich nohama... Pomáhal jsem pár lidem zapřahat, ale sulku jsem neřídil. Svou sulku jsem nechal v autě, mezi přítomnými nebyly subinky, na které bych se mohl obrátit. Viděl jsem Švýcara s pěkným dvouspřežím, a jeho ponynky navíc chodily stále nahé nebo v sukních s rozparky až do pasu (zpředu), poutech a obojcích - bylo vidět, že si buď na nic nehrají, nebo hrají hodně dobře, protože jedly z misek a dodržovaly jeden krok odstupu za Pánem i na druhé straně jídelny, kam nebylo vidět (pokud jste zrovna náhodou neprocházeli kolem). Konaly se soutěže v rychlosti jízdy, slalom s klapkami na očích a také přibližování klád (aby mohli něco vyhrát i těžcí koně :-)

PetWeek byla poslední zahraniční akce plánovaná ještě s L. Jak jsem uvedl výše, s L se sice vídám, ale plánovat akce ve více než 2 lidech není možné. Stále však platí nabídka, kterou jsem učinil v dubnu právě v tomto dokumentu - "akční jedinci" si mohou přijet zařádit do mučírny, na pony dráhu atd.V červenci se tu objevil Imobil, v srpnu jsem byl ještě na Staré Poště (jednou týdně schůzka nadšenců, obvykle 5-10 lidí, stylové podzemní prostory, přijít může kdokoli, prostory jsou přístupné po domluvě více dní v týdnu) a na Mountbattenině velkém akčním srazu - tam se opět většina lidí věnovala pití a rozhovoru, ale přeci jen je znát, že ostych slábne a někteří z přítomných si docela hezky zařádili. Mě se to netýkalo, byl jsem tam sám a ne na lovu subinek.

Předminulý víkend mě kontaktoval MacAran a (znovu po dvou letech :-) v pátek přijel i se svou partnerkou. Netušil jsem, do čeho se chtějí pustit - provedl jsem je městem, šli jsme na večeři, poté ale začaly věci nabírat netušený spád. Diskuse se dostala na téma akcí ve více lidech - trojky, čtyřky... Řekl jsem, co o nich vím, tj. pokud všichni zúčastnění vědí, co chtějí, a nezačnou si druhý den nebo za měsíc vyčítat, že dělali, co nechtěli, musí být výsledek vždy skvělý, protože ve více lidech je více možností než ve dvou a nikdo navíc nemůže popřít, že prvek "cizího člověka" přinese jiný druh vzrušení, než obvykle zažíváte. Tma houstla, dobře se povídalo a okolo 23.00 jsem navrhl, že bychom mohli vyjet se sulkou, dvouspřežím, protože Laila to měla chuť zkusit, jen se nikdo neměl k tomu zvednout se a začít. Oba rovněž projevili zájem o fotografování, takže jsem s sebou vzal digitální fotoaparát (bohužel ten nový, který v noci, jak jsem zjistil, nefotí tak dobře jako starý).

Zimprovizoval jsem dva postroje pro zápřah, pomohl nasadit ohlávky (Macovi a sobě) a Laila vyjela. Vyrazili jsme hned za tratí, 50 m od domu, a zjistili, jak snadno se dvou koníkům táhne - kopec nebyl žádný problém, ani jsme se nezpotili. Dojeli jsme na pony dráhu - ovál - a Laila nás protáhla během několika ostrých koleček. Šlo to překvapivě snadno a Laila se nebála ukázat, jak moc se jí jízda líbí... Vyjeli jsme z oválu a pokračovali dále do kopce, po silnici mezi poli, zaliti jen světlem měsíce, se září města v pozadí. Bylo ticho, naprostý klid, nepopsatelně pěkný pocit.

Dojeli jsme zpět k domu a vypřáhli. Navrhl jsem vykoupání ve vaně pro tři (víceméně to bylo domluveno už před tím, než jsme vyjeli - Mac a Laila byli dost otevření a já se nebránil naprosto ničemu). Horká voda dělala zázraky, přeci jen jsme venku jezdili přes hodinu. Laila si kromě toho nechala sloužit jako bohyně, hrála si s našimi těly a celkově lze říct, že i když v tom nebylo žádné fyzické SM (jen psychické BD), nemělo to chybu. Po koupeli už se nám do studené mučírny nechtělo a já se sbalil a odešel do dalšího pokoje, odkud jsem ale byl povolán zpět do ložnice. Tam jsem byl až do rána. Nebudu popisovat, co se dělo, s bdsm to nesouviselo.

Ráno jsme snídali, povídali si o předchozí noci, domluvili se, že M+L potřebují nějaký čas na vydýchání (resp. oni tvrdili, že ne, ale když jsem je odvedl do města na varhanní koncert a v šest večer je čekal u městských lázní - s L - vůbec se nezlobili, naopak uznali, že si spoustu věcí potřebovali říct a že bylo dobře, že měli tu možnost). Všichni 4 (chtěl jsem zkusit, zda L strpí normální zábavu s dalšími dvěma lidmi) jsme byli hodinku v sauně a hodinku na bowlingu. L ode mě věděla, co se předchozího večera dělo (ve stejném rozsahu, jako jste mohli číst), a v návštěvě sauny a bowlingu jí to nevadilo. Podle svých slov se těšila na večer - já si představoval (a řekl jsem jí to), že maximum, co by snesla, je SM scénka nás dvou nebo pokud by chtěla, snad i společný večer (žádné orgie a výměna partnerů, to vím, že pro ni není). Došli jsme domů (kromě jiného jsme část cesty už na bowling jeli - L na mých ramenou) a L hned poté, co měla možnost, odešla dolů vařit kávu a pak už bylo slyšet jen bouchnutí dveří garáže. Přitom se naprosto nic nedělo, jen jsme seděli v pokoji a povídali si o tom, jaký měl kdo den.

Osaměli jsme a M+L vůbec netušili, co se stalo. Řekl jsem, že byli právě svědky Lenčiny změny nálady, a že se do 5 minut ozve telefon, kde L bude říkat, že má pocit, že něco musí, a že proto musela odjet. A bude chtít, abych ji volal zpátky a prosil, ať se vrátí. Nevěřili, ale netrvalo to ani pět minut... Omluvil jsem se jim za to, že budu muset stát dvě hodiny v tričku a mrznout u dveří garáže, aby se L uklidnila tím, že netrpí sama, že se klepu a můžu nastydnout i já.... je to nesmyslné, ale přesně tak iracionální to L chce - do jejího podvědomí po 12 letech trochu vidím :-((

Když L zjistila, že ji na kolenou prosit nebudu, opět odjela a my mohli pokračovat v povídání. K L jsem se v hovoru nevracel - povídali jsme si o tom, proč M+L chtěli minulý večer to, co jsme dělali, a co dalšího je láká. Zhruba tří hodiny jsme pak strávili v mučírně vázáním Laily, hrátkami s důtkami a nehty, těsně před jejím kolapsem u kříže seškrabáváním vosku a pak hlubokou masáží celého těla na posteli.

Spát jsme šli k ránu, opět na dvoulůžku, a probuzení bylo i tentokrát zajímavé (a opět mimo téma tohoto článku). Ještě před tím, než M+L odjeli, následovalo další povídání, další hrátky (tentokrát došlo na mě a M+L mě společně svazovali a pak zkoušeli mučit, což se jim málem podařilo - v návalu adrenalinu jsem se chechtal na celé kolo, což je moje obvyklá reakce na prudkou bolest, ale do fáze, kdy mi tečou slzy, mě nedostali - byla už jen asi hodina času a navíc bylo vidět, že se zase tak brutálnímu mučení nevěnují).

Pokud se nestane něco nepředvidaného, jsem pozván na začátek příštího týdne do Prahy, a mám si vzít tašku (ve které obvykle vozívám tu skladnější půlku mučírny :-)

Další víkend jsem zajel na Moravu, k P+K, což je milenecký pár, který se na mě obrátil se žádostí o radu před zhruba rokem, když začínali, který se od té doby v bdsm dostal velmi daleko. Opět jsme první večer povídali, zjišťovali, jaké má kdo hranice, kam se zajít dá, kam ne. Sex byl tabu a já během víkendu marně vysvětloval, že s mým uspokojením není třeba si dělat starosti - sexu mám víc než dost jinde (poté, co L přiznala, že mi půl roku lhala o tom, že s nikým nic nemá, jsem zjistil, jak snadné je najít partnerku, která chce buď společně strávený čas, lidskou blízkost nebo krásný sex - věru není mezi lidmi těchto komodit dostatek a já je umím jak přijímat a užívat, tak zajišťovat a dávat).

I zde se vystřídalo několik kombinací rolí, i zde ty, které jsou pro běžný pár, který k sobě přibere jednotlivce, nejpřijatelnější: K submisivní, P a já dominantní, a potom K + P dominantní vůči mě. Vznikly fotografie, které zatím nemám k dispozici. Bližší popis přenechávám K, která jistě v nejbližší době (pokud již na tom nepracuje) dostane úkol napsat povidku/reportáž. Až ji dostanu, zveřejním ji i s fotografiemi.

Další den jsme strávili s dětmi venku (na houbách, jen chvíli, protože lilo), v bazénu, na bowlingu, procházkou po městě, a pak přišel další večer, s dalším povídáním, mukáním a když jsem u toho nebyl, i milováním (ovšem na dřevěných chatách je všechno tak slyšet :-). Nikdo mě zatím nepřesvědčil, že to nebyl záměr, když jsem druhý den k ránu přišel dolů, milování bylo právě v nejlepším :-)

Ve světle toho, co jsem zatím popsal, je nejspíš každému jasné, že jsem dospěl k názoru, že pro mě nemá cenu navštěvovat megasrazy, kde se většinou to, co jsem zažil kterýkoli večer z obou popisovaných víkendů, nestane za celý večer ani pokud sečteme scénky všech přítomných, kteří se odhodlají k akci. Nadále proto platí má nabídka uspořádání akčních párty ve vybavených prostorách, v přátelské atmosféře několika párů, které vědí, co chtějí, kdy nevadí ani přítomnost několika "nikam nepatřících" jednotlivců, kteří zatím na všech u mě konaných srazech nevadili, naopak přispívali k vytvoření jedinečné atmosféry uctivého a nevtíravého zájmu o to, co dělají ostatní přítomní.

(16.07.2001) Malá aktualizace: pokud článek čtěte poprvé, doporučují číst od konce, protože tak vznikal.
Stále platí, že zájem o akční srazy není velký, i když situace se zlepšuje (teď jen uvidím, jak se vydaří Mountbattenin akční sraz plánovaný na 4. 8., a jak se rozjede Štírův klub pod Starou poštou - zatím se zdá, že oba projekty se úspěšné blíží realizaci). Ale zpět k možnosti pořádání srazů u mě.

Minulý týden jsem úterý až sobotu strávil na přechodu Slovenského Rudohoří. Účastníci: Rubberman, Alexis, Arem, N a já. Středa byl oficiálně naplánovaný ponyplay den. Nějaké to uzdění, drezúra, jízda na lidských koních bez uzdění a bez sedla, krmení z misek atd. jsem spáchal i v ostatní dny, ale ve středu ještě na dosah civilizace a auta (které zůstávalo ve vesnici a v němž se nechávala sulka) mělo být dovádění skutečně intenzivní. Problém byl jen v tom, že pokaždé, když Rubberman vyslovil slovo "závody", objevili se nějací lidé. Celkem třikrát jsem Arema nauzdil a proháněl, ale vždy, když se měl dát do akce Rubber, vyslovil tu magickou formuli a okamžitě se objevili diváci. Ze začátku si nás nevšímali, ale když kolem jeli podruhé, už se zcela nezakrytě otočili směrem k nám a pozorovali dění. Mně s N a Aremem to nevadilo. Zdálo se, že mladé cyklistce, která proháněla mladého běžce (měl jsem napsat hřebce :-) ?) vůbec nevadilo, co vidí. Když jsem ale s Aremem poněkolikáté přebíhal asi 300 m dlouhou louku (Arem tahá sulku i běhá po neznámém terénu s páskou přes oči nasazenou pod ohlávkou, tj. nesundatelnou - pro mě velmi cenné vyjádření jeho důvěry ve mě), objevil se už podruhé (předtím nás míjel na jiné louce) kříženec gazíku a traktoru naložený senem a v každém rohu té fúry seděl jeden člověk. Ačkoli už Arem nemohl, pokusil jsem se ho přimět k trysku a do spásného houští jsme vbíhali s traktorem asi 10 m za námi - prostě jsme mu nedokázali utéct. Ale aspoň nás nepředjeli, takže sice krásně viděli úplně vše, ale nemuseli se rozhodovat, zda nám něco řeknou nebo jen pojedou dál - podotýkám, že jeli dál a potřetí se objevili těsně poté, co Rubber zapřáhl Alexis - hned musel vypřahat. Ani nevím, jestli před tím mluvil o závodech, protože v té době Arem spásal trávu a větve stromů, drbáním odháněl mouchy, a já zlehka zaučoval N, která si chtěla ponyplay "jen vyzkoušet"- mimochodem, šlo jí to skvěle (a jak jsem zjistil podle dvojího zakopnutí v jednom místě, kde byla malá díra do země, ačkoli nedostala pásku přes oči, chodila na otěži s očima zavřenýma - zase to krásné vyjádření důvěry).

Závěr? Něco jsme prožili (pravda, Arem si užil řádově víc než ostatní), rozveselili vesničany (kolemjdoucí, kolemjedoucí - pokud šli poprvé, prošli jakoby bez povšimnutí, ti, kteří prošli dvakrát, nebo víckrát, se smáli na celé kolo - jak to mysleli, nevím, ale rozhodně na nás nevzali vidle, takže se snad nezlobili). Fotky Alexis bez šatů má a bude mít jen Rubber, já mohu posloužit jen fotkou

Arem v kroku

Po návratu v sobotu jsem jen tak tak stihl slíbený termín (že budu v 18.00 doma) srazu pořádaného Imobilem. Za přítomnosti Imobilovy, mojí, jedné krásné dámy a jednoho zvědavého pána jsme nejdříve několik hodin povídali, dáma a pán byli Imobilem lehce svázáni, pak rozvázání,já jsem lehce imobilizoval Imobila (lehce na jeho rozsáhlé zkušenosti, těžce pro ostatní dva přítomné), pak ho přehodil do jiné polohy a ona krásná dáma ho asi dvě hodiny polévala voskem. Bylo to krásné, poutavé, kouzelné, a vosk z vlasů a očních víček nakonec i šel strhat - neměl jsem zatím možnost vidět zvenku něco tak intenzivního. Byl jsem rád za to, že se přítomní bavili, vyzkoušeli, co jsem k vyzkoušení nabízel. Druhý den se pokračovalo dalšími bondážemi (provazovou a igelitovou), já měl ještě jisté povinnosti (oběd s příbuznými), takže rozvleklejší dlouhodobé bondáže, na které bych se jen díval, probíhaly v mé nepřítomnosti.

Pohled ne moc zdálky
A trochu blíž
Ještě blíž

(04.05.2001) Opět připisuji další nové informace o srazech (o co se snažím, čtěte o hodně dál, resp. níž). Za 14 dní od vytvoření této stránky se ozvali celkem 4 lidi (dva samotní muži, dva páry), kteří by chtěli přijet. Srovnání s dobou před dvěma lety, kdy jsme tu s L dvakrát hostili sraz, není možné, protože tenkrát jsme sraz organizovali formou oslovení známých - poprvé přijely dva páry, podruhé nás tu bylo něco přes deset.

Má nabídka možnosti pořádání akcí platí dál. Ověřil jsem si každopádně, že pokud v Čechách nabídnu prakticky komukoli (ve skutečnosti úplně komukoli) možnost přijet, žádný z těch virtuálů nepřijede. (Je možné, že se tu časem někdo objeví, ale maily těch 4 lidí nenavrhovaly ani datum příjezdu, ani neuváděly, co by od srazu čekali, tj. není příliš pravděpodobné, že se tu dotyční skutečně objeví).

Pokud tedy tento text čte někdo z Magea apod., kde se diskutuje o možnosti pořádání akčních srazů,může si tímto být jist, že i když jsou zajištěny podmínky (soukromí, ubytování, prostory, vybavení), není mezi virtuály v Čechách o akční srazy zájem, konkrétně o ty srazy, kde se očekává, že většina lidí se bude chovat jako doma, tj. kde se nestane, že se většina přítomných bude jen chtít na něco podívat.

Nepříliš optimistický závěr, že? Bohužel však taková je realita. Jak jsem uvedl, má nabídka platí dál (navíc jsem získal možnost využít prázdnou budovu o rozměru 8x15x6 metrů), na základě dosavadní velmi slabé reakce ale nepředpokládám, že ji někdo využije.

Při případném plánování příjezdu k nám proto vezměte na vědomí, že právě tento (ne)zájem o akční srazy mě přiměl přehodnotit svůj postoj k "šílenosti" výjezdů do zahraničí. Koncem června proto budu v Las Vegas, ve druhé polovině července opět v Devonu, a ve druhé polovině srpna na PetWeeku v Dánsku. Pokud by se někdo chtěl libovolné z uvedených akcí zúčastnit, má možnost se na mě obrátit (pozor, registrace na PetWeek končí 1. 6.!)

(19.04.2001 večer) Nejprve se musím omluvit těm asi 15 lidem, které jsem "ospamoval" adresou této stránky a poprosil je o rozšíření novinky na chat servery. Dost z vás mi napsalo, že mám odkaz uvedený špatně, a to bylo přesně to, co jsem chtěl zjistit. Ti z vás, kteří můj web sledují, tuto stránku hravě našli a poslali mi odkaz správný :-)

(Původní text z 19.04.2001 poledne) Po návratu z Anglie jsem se rozhodl konečně udělat něco konkrétního pro realizaci akčních bdsm srazů. Existují večírky pro pár známých, existují (zatím kecací) megasrazy, proč nezaložit novou tradici (sraz bdsm.cz se už měsíc odkládá, do chystaných Čarodějnic se může a nemusí uskutečnit), a konečně zkusit, jaký zájem o skutečně akční srazy v Čechách je.

Nejde mi o nic jiného, než lidem, které zajímá bdsm, nabídnout možnost realizovat, co třeba běžně realizovat nemohou. Hned vysvětlím - mohu nabídnout vybavené prostory, připravit stravování a v omezené míře zajistit ubytování. Nedaleko od domu mám asfaltovou dráhu pro ponyplay (nepatří mi, ale za svitu hvězd je využitelná pro cokoliv).

Mám představu, že přijedou tři skupiny lidí - ti, kteří o bdsm vědí jen málo a budou si chtít něco vyzkoušet. Pro mě bdsm nerovná se sex, takže se nemusí bát přijet skutečně nikdo. Mužům submisivům nemohu nabídnout služby profi dominy, ani transvestita nejsem, ale podle ohlasu, který měl na své akce IMOBIL by mohli přijet i samotní muži. Za druhé ti, kteří budou chtít s partnerem využít, co se nabízí, a za třetí "guruové" (to není můj termín pro lidi, kteří pro bdsm komunitu skutečně něco dělají, ale přišel mi jednou kouzelný email...), kteří by mohli uvítat možnost v klidu se sejít a případně se pokusit vytvořit atmosféru klubů, které jsem popsal ve výše odkazované reportáži.

Organizace jakékoli akce je velmi složitá už z hlediska termínu. Navrhuji proto, aby mi kdokoli, kdo má zájem přijet, napsal email (Adresa je nahoře na titulní straně tohoto webu) - odpovím každému, pokud ne, mail se ztratil a pošlete ho prostě znovu. Mohu také navrhnout, že každou sobotu od 18.00-24.00 budu připraven vás tady v městě X(150 km a 2,5 hodiny autobusem od Prahy) uvítat (domnívám se, že sobota se hodí nejvíce lidem). Mohu také zkusit navrhnout uspořádat "bdsm tematické" Čarodějnice, ohniště tu je, dřevo, buřty a železné kleště na vyslýchání sbratřenců a sbratřenkyň pekla rovněž :-)

Podobné srazy se u nás už konaly, teď, když L zase (nebude to naposledy) odešla, nic nebrání jejich obnovení. Jak si sami můžete přečíst v odkazovaném dokumentu, nešlo o žádné orgie, jen přátelské posezení. Samozřejmě kdo chtěl, mukal si svého partnera jak chtěl. Je potřeba se předem domluvit na hranicích a pak realizovat vše, co nebylo předem vyloučeno. Uvidíme.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče