Sulka - vozík za ponygirl - generální oprava

Autor: (c)2002 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

(Slibovaný popis povelů je až na konci tohoto textu. Doporučuji ale číst celé, abyste měli obrázek o smyslu ponyplay jako takové. A taky uvídíte pár dalších obrázků :-).

Poznámka z budoucnosti - dnes (24.05.2002) jsem dokončil stejný praktický návod na stavbu terénní sulky.

Ještě dva teoretické články, vhodné doplnění ohledně techniky jízdy: pony drezúra a pony+sulka

Na jaře 2002 jsme opět začali jezdit se sulkou v kroku a klusu. Pak jsme se namlsali nečekanou možností zúčastnit se brigády na farmě, kde se koná PetWeek (viz příslušné reportáže), a vzápětí se u nás začal (před dnešní návštěvou už lze říct, že pravidelně) objevovat další pár, který o ponyplay jen nemluví, ale prakticky jí žije. Inspirovali se nejen oni od nás, ale i my od nich, a tak nadešel čas několika výraznějších úprav sulky. Popíšu je níže. Druhá část článku bude věnována popisu povelů, jakési "instruktáži pro řidiče" (víte, že v Anglii je žokej označován termínem "driver", tj. řidič? Připadá mi to jako hezký dvojsmysl :-).

Jde o to, že pokud vím, neexistuje žádný souhrn informací o ponyplay, kromě Ponyplay FAQ (Xkoňův překlad na mých stránkách, s korekturou Riderovou a mojí, umístěn i na bdsm.cz) a Vlkova-Xkoňova připravovaného článku o koňských chodech, který zatím není připraven k vydání (bude obsahovat videosekvence, které pořídil Rubberman, ale zatím je nezredukoval na publikovatelnou velikost). Ohledně jízdy se sulkou, pokud vím, v Čechách není naprosto žádná informovanost, a ve světě je také omezena na úzkou skupinku lidí, kteří se mohou této disciplíně prakticky věnovat (vyžaduje totiž poměrně náročné vybavení a spoustu času, má-li za něco stát).

Před třemi týdny jsme si vyjeli s výše zmiňovaným párem do přírody, na vyjížďku v délcezhruba kilometru do prudkého kopce, kilometru po jeho vršku, a kilometru cesty zpět k autům. Byl krásný den a měli jsme štěstí na to, že jsme nepotkali nevinné kolemjdoucí (až na jedno auto - sami tam ale jezdíme poměrně často (viz ukázka okolí této asfaltové cestičky stranou od lidí) a není výjimkou, že projedou auta dvě nebo tři: Jednou v něm seděl policista a ani v tom případě nenastal žádný problém. To jen na okraj, jako oponentura k názorům, že každodenní řádění venku není možné, že je nutno se omezit na uzavřené prostory jednou za měsic. Připadá mi, že to druhé svým partnerkám tvrdí ti, kterým řádění jednou za měsíc stači).

Partnerka z druhého páru se těšila na závody (nemám to slovo rád, zcela nám vyhovuje se v klidu projet, a sami, ovšem L teď zjistila, jak skvělou má kondici, a na závody na PetWeeku se prý těší - moc těší :-). Klasická situace - hned na začátku trasy zapomněli objet pár střepů a píchli. Tak jako tak do prudkého kopce neměli dost sil - to je inspirace pro všechny, pro chvíle, kdy se ponyplay zrovna nevěnujete - každý den je nutno se ve volných chvilkách protahovat, dělat strečink, nejezdit výtahem, ale běhat po schodech....Jinak fyzickou zátěž při delších vyjížďkách nelze zvládat. Neustále chválím L, za jak krátkou dobu na sobě dokázala tak zapracovat, že vyjede tři stometrová 12%ní stoupání za sebou :-)

Cestou zpátky jsem sulku táhl sám, a vyzkoušel si, že sjezd z prudkého kopce bez brzd není vyloženě snadný. Třeba vysoký krok se nemůže podařit, protože sulka s jezdcem vás tlačí z kopce značnou silou. Dospěl jsem proto k rozhodnutí (samozřejmě ovlivněném pohledem na vedle nás jedoucí sulku): naše sulka potřebuje brzdy, a potřebuje madla, která umožní jezdci udržet se na prkénku, které je místo sedadla (to byl starý neustále odkládaný úkol, který jsem si uložil hned, jak jsme začali vyjíždět do terénu, a L, pokud byla občas na kozlíku, místo v zápřahu, při přejíždění hrbolů ze sulky padala).

Před víkendem tedy došlo na generální rekonstrukci sulky: musel jsem sehnat brzdy (mohl jsem instalovat nové, za nějakých 1000 Kč, ale dávám přednost vlastní konstrukci ze šrotu, která splní účel a může inspirovat další, kteří se rozhodnou sulku stavět sami). Musel jsem sehnat madla, masivní, kulaté profily, na které půjdou upevnit rukojeti brzd. A už o týden dříve jsem se rozhodl nasadit nové pláště, protože i když jsme zatím píchli jen jednou (kdysi), nechtěl bych se z vyjížděk do terénu vracet předčasně. A to, že jsme zatím dlouho nepíchli, byla jen náhoda (štěstí? náhody přece nejsou). Z dánské farmy jsme se vrátili s levým kolem vyžadujícím dohuštění před každou jízdou...

Náhody neexistují, takže hned druhý den jsem v bazaru kol objevil vše potřebné: za 100 Kč staré brzdy z Favorita i s lanky, bowdeny a pákami. Na obrázku je i ocelová plná tyč o průměru 25 mm, ze které jsem udělal madla na uchycení pák brzd (a pro opření jezdce v hrbolatém terénu) a lesklá závitová tyč M5 (koupíte v železářství), která je nutná k tomu, abyste (navařením) ze zadní brzdy (která má krátký šroub pro upevnění do plechu na zadní vidlici, na rozdíl od dlouhého šroubu přední brzdy určeného k prostrčení trubkou přední vidlice) udělali "druhou přední" brzdu. Je to podobné jako při stavbě původní sulky - musíte sehnat dvě přední vidlice a jednu vyhnutím rozšířit, abyste mohli použít přední a zadní kolo (se závitem na pastorek a tím pádem delší osou) vyhrabané ze šrotu :-)

Příprava brzd k montáži a výroba madel jsou zachyceny na prvním obrázku, kde je přímo i slovní popis. Na druhém obrázku je sulka po přivaření madel, před vyjížďkou ještě bez brzd (testovala se madla, a na místo se jelo se sulkou ve vleku za kolem - tak to děláme, pokud jedeme na jízdárnu poblíž domu), a nakonec při vyjížďce o den později, tentokrát už i s brzdami. (Číslování fotek v tomto dokumentu neodpovídá vždy přesnému datu, viz popis problémů s foťákem na jiném místě webu). Brzdy jsou původními ocelovými pásky přichyceny k madlům, jako byly původně přichyceny k řidítkům. Bowdeny jsou oba stejně dlouhé, odpovídající bowdenu k přední brzdě, a vedou přímo od pák k brzdám, v obou případech vlevo od příslušné oje (není to symetrické, ale to je dáno použitými brzdami).

Tím byla generálka sulky skoro dokončena. O týden později (o několik vyjížděk později :-) se konečně odporoučely karabiny, kterými se připevňuje postroj k sulce. Byly tam hasičské karabiny dlouhé 4 cm, z tyčoviny 5 mm, které jsou přiliš slabé a po roce používání začal být problém je vůbec zapnout (křivily se). Včera jsem je proto nahradil karabinami z kulatiny 1 cm,dlouhými 10 cm, které doufám nějakou dobu vydrží :-)

Málem bych zapomněl: hasičské karabiny přemístěné na oje sulky byly původně na vzpěračském pásu, který používáme jako "chomout" (viz původní návod na stavbu sulky, na úplném konci).Ohýbaly i tu silnou kůži, ze které je pás vyroben, a při nasazení na holou kůži dřou (fotky porůznu roztroušené na tomto webu dokládají, že nahotu máme při scénkách nejraději, pokud okolní teplota dovolí). To jsem vyřešil nanýtováním pruhů silné kůže na boky postroje a vložením svařených ocelových Déček (chromovaných, z drátu 4 mm) pod ně. Nýtoval jsem samotrhacími hliníkovými nýty 4x14 mm, s vložením ocelových podložek mezi hlavu nýtu a kůži (z obou stran). Pás je teď mnohem pohodnější. (Výslednou podobu zachycuje níže odkazovaná fotka.)

Pokud se pustíte do stavby, přeji vám mnoho šťastných kilometrů!.

Ponyplay se sulkou a základy drezúry na opratích

Ponyplay je disciplína, ve které máte plnou možnost rozvinout vztah submisiva a dominanta až na totální ovládání, pokud oba chcete. Submisiv může být zvíře, které ve své roli nemusí přemýšlet, nemá žádné starosti, jen potěšení z toho, že je ovládán. Dominant musí udržet během celé scénky (a nikdo neříká, že musí trvat jen pár hodin) svou roli, což taky není jednoduché, protože odměnou mu je při omezeném fyzickém kontaktu jen spokojenost submisiva (samozřejmě se s koněm můžete mazlit, samozřejmě můžete být oba spokojeni s čistě fyzickým výkonem - projížďkou v délce několika kilometrů. Můžete si užívat pohled do přírody... Hlavně je to ale o naprostém ovládání z jedné strany a dokonalé snaze poslechnout automaticky každý povel z druhé strany. Výsledky jsou hned vidět, na rozdíl od běžných bdsm scének - buďto jedete rovně, nebo ne, projedete slalom se zavázanýma očima, nebo ne, máte nejrychlejší čas nebo ne... když se submisivovi do scénky moc nechce, poznáte to v opratích hned, na rozdíl od scének s psychickou bondáží nebo vázáním, výcvikem povelů v jiných rolích, nebo na rozdíl od fyzických trestů - tam všude může submisiv "zatnout zuby a nějak to přežít", ale v ponyplay ne...)

Ponyplay má mnoho disciplín: můžete se věnovat prosté péči o svého koně (hřebelcování, slovní povely, jednoduché cvičení na lonži - mimochodem dobrý způsob, jak shodit kila :-), prostě základní péči, která těší obě strany a můžete se v ní přímo inspirovat prací se skutečnými koňmi.

Můžete se věnovat základnímu výcviku, který slouží ke zvýšení fyzické kondice a získání některých dovedností potřebných později (např. pro vysoký krok potřebujete prodloužit šlachy na celých nohou, ne jen na špičkách, které mají být propnuté dolů vždy, když je noha nad zemí). Běh na lonži s povely bičem, kterými se určuje změna chodu - krok, klus, cval... (práskáním do vzduchu běžným bičem, nebo dotekem na rameno - v reálu u koně na plec nebo zadek - a to povoznickým bičem, který dobře nahradí speciální drezúrní bič a je při použití na lidi univerzálnější, zejména s ním snadno dosáhnete na plec kobylky ze sedátka sulky :-)

Můžete se věnovat drezúře, tj. nácviku přesných pohybů na místě, v obratech nebo v kroku,u "čtyřnohého" koně. Je to naprosto bezpečné, protože nemůžete spadnout, ale na pohled nepříliš atraktivní.

Všechny předchozí disciplíny jsou naprosto bezpečné a mohou být pro oba partnery uspokojující (vzájemná blízkost, souznění), některé z nich jsou zábavné i samy o sobě. Níže popisované praktiky už s sebou nesou jisté riziko pádu, poranění atd. a každý musí uvážit, zda se do nich pustí. Na rozdíl od výše uvedených také vyžadují jisté vybavení a spoustu času, takže - smutná realita - nejsou pro každého.

Jízda na ramenou: i když občas někde čtu o jízdě v sedle na zádech "čtyřnohého" koně (tj. člověka na všech čtyřech), musím za sebe říct, že rychlost a elegance takového pohybu jsou ehm "silně omezeny". Nic pro mě a proto dál budu psát jen o jízdě na koni, který se celou dobu pohybuje po zadních. Podotýkám, že konkrétně jezdkyně sedí na ramenou, protože i zde by teoreticky bylo možno použít sedlo, ale osobně bych řekl, že by byl z důvodů rovnováhy nutný tak velký předklon koně, že by to celé nepůsobilo elegantně. Někomu se to ovšem může líbit. Koně se sedlem na zádech, stojící na zadních, někdy i s návleky na ruce a nohy ve tvaru koňských nohou, včetně podkov, jsem měl možnost vidět v zahraničí - je to pěkné, ovšem jezdit se tak nedá. Záležitost vyloženě na přehlídky, což ale samo o sobě není špatná disciplína. Nikdo přece neříká, že takový kůň si nemůže užít svou roli, stejně jako jeho Pán nebo Paní, i když o fyzické výkony v tomto případě vůbec nejde.

Dostal jsem se tak konečně k naší oblíbené disciplíně. Lidský kůň na zadních - pak máme dvě možnosti: jízdu na ramenou, nebo jízdu se sulkou. První případ vyžaduje jistou fyzičku a hlavněnesmíte mít problémy s páteři. Scénku nebo dvě byste třeba necítili nic, ale časem začnete mít kruté bolesti (to mám jen z doslechu, od lidí ze zahraničí, kteří to zkoušeli a museli toho nechat).Druhá věc je, že třeba 45 kilová subinka těžko odnese na větší vzdálenost 90 kilového Pána... mám (opět z doslechu, to vždy výslovně uvedu, protože takové informace mohou mít pochybnou hodnotu) informace o tom, že i tato na pohled prazvláštní kombinace funguje - ale opět: jak to bude vypadat? Přinejmenším nesouladně - kobylka poloviční než jezdec...

Z výše uvedených důvodů bych Dominám doporučil jezdit na dvounohých koních bez sedla,a Dominantům jízdu se sulkou, protože sulku utáhne snad každá subinka a vzdálenost 1,5-2 metry mezi jezdcem a koněm smaže případný optický nesoulad jejich proporcí. Naopak - subtilní kobylka před masivní sulkou vypadá velmi hezky.

K povelům: při drezúře s jezdkyní na ramenou i při jízdě se sulkou se dají používat stejné povely. Sedíte-li na kozlíku sulky, máte v rukou opratě, které vám umožňují táhnout hlavu kobylky dozadu. Sedíte-li koni na ramenou, můžete táhnout jen kolmo nahoru k sobě, na což se dá zvyknout a povely se nemusí měnit. V obou případech můžete vyvozovat jen tah, takže máte úplně stejné možnosti ovládání. V obou případech kůň NESMÍ otáčet hlavu po směru tahu - vždy se otáčí celé tělo. Takže i z tohoto hlediska lze používat stejné povely.

Na opratích je dobré udělat si uzlíky po 15-20 cm, stejně jako jsou u skutečných koní. Opratě tak nekloužou v ruce. Není nic horšího, než koni kazit návyky nestejným tahem mezi opratěmi nebo rozdílným tahem při každé jízdě. Všechno je to o zvyku a automatismu reakcí na povely, tak to koni zbytečně neztěžujte. Na PetWeeku jsem viděl opratě s dřevěnou tyčkou v polovině, tj. stačilo je ovládat jednou rukou, jako maňáska. Zajímavý nápad, ale zatím jsem jej nevyužil. Nicméně někomu takové ovládání může vyhovovat víc (např. když máte jednu ruku - to jsem viděl osobně také, a ovládání bylo precizní).

Nasedáte-li na koně, klepnete ho bičíkem lehce po vršku hlavy (u skutečných koní to nemá ekvivalent, reálný kůň díky své váze a stabilitě nepotřebuje tento povel); při nasedání na ramena vám lidský kůň musí pomoct tím, že si dřepne, a při nasedání do sulky je dobré, když se rozkročí a zvýší svou stabilitu, abyste ho/ji při nasedání neodtlačilio krok dopředu/dozadu - to nevypadá elegantně a na svahu to může být i nebezpečné). Kůň si dřepne s jednou nohou v dřepu a druhou v kleku a vy nasednete. Plynulým pohybem vás zvedne, až stojí. Při nasedání do sulky vám kůň může pomoci tím, že sníží své těžiště, takže snáze přelezete oje.

Chytnete otěže a mírně je napnete, obě stejně. To je příprava na vyjetí. Pokud kůň zapřažený do sulky před tím rozkročil, připraví se do základního postoje (nohy u sebe, jedna mírně vpředu - to je důležité proto, abyste věděli, na kterou stranu se mu bude lépe zatáčet = na kterou stranu bude poloměr zatáčky menší, a také kterou nohu zvedne jako první při couvání).

A dál už je to jednoduché (ale než se to nacvičí, to je hodin... :-): jedno trhnutí oběma opratěmi znamená krokem vpřed, dvě trhnutí znamenají přechod do klusu. Cval u sulky není stylový ani bezpečný, takže tři trhnutí jsem nezavedl. Přitažením obou opratí brzdíte, výrazným přitažením zastavíte. V praxi je někdy nutno povel s krátkou prodlevou opakovat, pokud kůň nezareaguje hned - je to přesně stejné jako u skutečných koní. Koně se NEBIJÍ za to, že neposlouchají.

Zatáčka vlevo/vpravo = mírné cuknutí jednou opratí na příslušnou stranu. Ano, u skutečných koní se necuká, ale setrvale táhne, jenže to je ze sulky kymácející se přes krtičiny někdy obtížně realizovatelné - pro koně obtížně rozpoznatelné. Zatáčka na místě - zastavíte nebo už stojíte, a jemným rychlým pocukáváním za jednu oprať naznačíte otáčku na příslušnou stranu. Dokud trvá povel, kůň se i s vámi a sulkou otáčí. Obrat lze provést i přesně na místě, i když skuteční koně to tak nedělají. Couvání - není u normálních koní běžné, ale např. drezúra koní pro přibližování dřeva jej předepisuje, takže si nic nevymýšlím - jemné rychlé cukání oběma opratěmi je "zpátečka". Při drezúře bez sulky, v drezúrním obdélníku, je velmi elegantní couvnutí o dva půlkroky vzad,které lze kombinovat s vysokým krokem - zde bych doporučil dohodnout s partnerem, že ze stoje se nikdy nepůjde přímo do klusu, ale že dvě cuknutí oběma opratěmi znamenají (v klidu) krok zpátky.

Po jízdě povolíte opratě a kůň se připraví k sesednutí (nohy od sebe, pokud je v zápřahu).To vám také dává možnost pohrát si s ním, pořádně ho podrbat a však už si dokážete představit,co všechno se dá...

Víchování slámou, drbání hřbílkem - vše se dá zkopírovat od skutečných koní. Příslušné nástroje v autentickém provedení stojí pár desetikorun a jsou k mání přes internet i v prodejnách potřeb pro hospodářská zvířata. Součástí péče po vyjížďce nebo i drezúry může být zvedání kopyt (plácnutí rukou přes lýtko = zvedni lýtko ohnuté v koleně, spodní plochou kopyta dozadu a nahoru,a drž ji tak - dobré je koně podepřít a obejmout z boku, pokud nedokáže udržet rovnováhu sám, další plácnutí = noha dolů, plácnutí rukou přes stehno = příslušnou nohu zvednout jako při vysokém kroku a držet tak, dolů opět na další plácnutí).

Většina výše uvedených povelů funguje i bez opratí pouhým poklepem bičíku na plec=rameno (při jízdě na ramenou poklepem bičíku do boků). Nelze tak zastavit, což si ale stejně nejspíš( vzhledem k výšce, ze které byste padali v případě nezvládnutého příliš rychlého klusu, terénní překážky apod.) domluvíte na slovní povel. Při jízdě na ramenou se kůň vyčerpá mnohem rychleji a je proto dobré dát mu možnost hlasitým zafrkáním signalizovat, že "už má dost"(i když prakticky bez tréninku jsem už před lety unesl L na nějakých 200 - 300 metrů, včetně vložek rychlého klusu, a od té doby je to jen lepší, viz návštěvy u Jayme/andrie).

Na samý závěr: souhrnná fotka většiny potřeb na ponyplay (rozložených na sedlové podložce ze starého předválečného vojenského sedla, které máme přehozené přes dveře stáje ve sklepě - sedlo krásně voní, ale léty propocená podložka "voněla" až moc, takže dostala "dištanc" a smrdí teď před domem :-). Povoznický (rudočerný) bič lze použít k práskání do vzduchu, nebo do nohou (bezpečnost! oči! radši níž, než....) Dlouhý kožený řemínek má smrtící přesnost a účinnost, modřiny podobné těm po tenké a těžké rákosce přetrvávají týdny. (Také vám může naskočit opar, jako mě i L - bolest je tak silná, že chvíli trvá, než ji tělo rozpozná. Mezitím můžete dělat další vylomeniny, asi tak 5 sekund, dostat další rány, a pak se do vás bolest opře tak, že máte chuťpadnout na zem a dlouho tak zůstat. Nic co bych miloval, ale pro L to pravě :-)

Klasický jezdecký bičík lze využít pro odměny (milujete tu vůni, když ho držíte v zubech?) i tresty. Pokud máte u sulky krátké oje, je to jediný z kozlíku použitelný nástroj, pokud jedete koni na ramenou, pak v každém případě také. Páska přes oči je dobrá na některá cvičení důvěry poté, co zvládnete základy. Vyjet klusem do neznáma chce hodně odvahy - a hodně důvěry. Ruce za zády můžete vázat provazy, ale klasická kožená pouta jsou mnohem elegantnější a pro delší vyjížďky lepší (provazy se utahují nebo sklouzávají - samozřejmě pokud subinka nedokáže mít ruce svázané dlouhodobě za zády, natažené, lokty těsně k sobě - a takových moc není). Pouta se karabinou zacvaknou k druhým očkům na ojích sulky.

Ohlávka je popsána v samostatném návodu. Dodal bych jen,že dřevěné udidlo je jen pro šílence, sadisty, nebo lidi, kteří mají nějaký jiný důvod pro to, aby měla subinka pysky plné třísek. Naše poslední verze (asi měsíc stará, poté, co původní udidlo prasklo) je na obrázku docela dobře vidět (černá se lépe nevyfotí) - je tvořena gumou o průměru 24 mm, která je zpevněna měděným drátem svinutým ze dvou kusů (vznikne šroubovice,která se zasekne do gumy a udržuje neměnnou délku udidla, přitom nebrání jeho ohybu). Drát je prostrčen skrz udidlo, na obou koncích má očka na vrutech zašroubovaných do hmoždinek, které jsou vraženy do tenčí hadice, která je vložena do té vnější. Dotažením vrutů se roztáhnout hmoždinky, roztáhnout vnitřní tenčí hadici, a ta přimáčkne vinutý měděný drát mezi svůj vnější povrch a vnitřní povrch vnější silné hadice. Udidlo tak má příjemný gumový povrch, je omezeně ohebné a očka z konců nemohou vypadnout.

Sulka je vyfocená v příslušném návodu, v několika dílech Fotogalerie a také v předchozím textu, a to včetně záběrů jízdy na ramenou i se sulkou.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče