Autor: seurat7@enter.net

Překlad: (c)2001 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Svatební dar


(úvod k Zóně příšeří)

"Haló?"

“Čau, Tony, jak je, kámo?”

"Kdo je tam?"

"To jsem já, Bill. Pamatuješ, ten co ti vyfouknul holku, Eileen?"

“A oženil se s ní, pokud si vzpomínám.”

“Jo, to jsem já, čéče. Zrovna jsme se vrátili ze svatební cesty. Musím ti poděkovat.”

“A za co? Žes’ dokázal zařídit, abych přišel o místo a tys’ mi ji mohl přebrat?”

“Hele, kdyby tě fakt chtěla, zůstala by. Myslím, že jí chyběl někdo hezký a prachatý. No, ale to odbíhám. Chci ti poděkovat za ten parádní dárek. Řekni mi, kdes’ to koupil?”

“V obchodě kde teď pracuju. Zóna příšeří. Proč se ptáš?”

“Cože, ty děláš v krámě s prádlem? Tak to je krutý. No, ale stejně ti chci říct, že Eileen se moc líbila ta videokamera a kalhotky, cos’ jí věnoval. Otevřela ten dárek přesně týden po svatbě, jak si na něj napsal, a připadalo mi, že si promočí ty, co měla na sobě. Hned si je oblékla a řeknu ti, že je nesundala až do neděle. Utáhla si pásky, co jsou v rozkroku, a ojebala mě, až mě to bolelo. Úplně jak pominutá! Vždycky chtěla nahoru, to je fakt. Říkal jsem si, že ji rozparádilo, že jsou z černé kůže, ale přece jen – byla jako někdo úplně jiný. Navíc to celé natočila na kazetu.”

“Bille, myslím, že ti je jasné, jak se teď ohledně Eileen cítím. A co si o tobě myslím. Potřebuješ ještě něco, kromě toho, že mi válíš ksift ve sračkách?”

“Jen bych se chtěl zeptat, co je v těch dalších šesti krabicích. Víš, to, cos’ na ně napsal, mi nějak nedává smysl. Otevřít každou sobotu ráno jednu krabici. Co je v těch dalších?”

“Nemůžu. Poté, co rozbalila první, Eileen ostatní schovala. Řekla, že jsi to tak určil a pokud jsi řekl otevřít každou sobotu jednu krabici, tak to dodrží.”

“Sundala si vůbec ty kalhotky?”

“Jo, ale když se vrátí z práce, hned do nich skočí a zas mě ojebe. Už mě to zmáhá.”

“Taky tě to zmůže.”

“Cos’ to říkal? Ale co. Jen jsem ti chtěl zavolat, poděkovat ti a zeptat se, kdes’ je koupil. Vím o někom, komu by se takový dárek líbil."

“Koupil jsem je v Zóně příšeří. Byla to taková souprava, Sedm nocí k ... nebo tak něco. Kdybys měl zájem, zjistím ti to přesně.”

“Dík, kámo. Nezlobíš se na mě, že ne?”

“Jasně že ne.”

= = =

"Haló?"

"Tony? To jsem já, Bill. Ty ‘seš ale zvíře, víš to?”

"Co tím jako myslíš?"

“Dárek na tenhle týden. Včera jsem se probudil, Eileen na sobě měla kožený korzet a rukavice, držela mě pevně za ptáka a pumpovala, ale nemohl jsem se udělat! Nasadila mi nějaký kovový kroužek...”

"... Postroj s kroužkem...”

“...Jo, postroj, a řekla mi, že se můžu těšit na orgasmus, jaký jsem ještě nezažil. Chtěl jsem se na ni vrhnout, ale nechtěla, i když byla úplně mokrá, jak jsem viděl přes ty kožené kalhotky. Úplně z ní teklo. Celý den se potloukala kolem, dotýkala se mě, hladila mě a někdy si na mně i vylezla! Když mi to večer sundala, stačilo, aby se mě párkrát dotkla rukou a BÁC! Byl jsem. Udělal jsem se tak, že jsem o sobě chvíli nevěděl.”

“Hele, Bille, co mi vlastně chceš?”

“Byla vždycky taková?"

“Už musím končit, Bille.”

= = =

"Haló?"

“Proboha Tony! Už chápu, proč ti na Eileen tolik záleželo. Říkal jsem si, že ty věci, cos’ jí věnoval svatebním darem, nějak přežiju, ale včera, to mě úplně oddělalo.”

“Bille, mě to vážně nezajímá.”

"Víš, každý den, celý minulý týden, mi hned co se vrátila domů, nasadila postroj, hodila na sebe ten ohoz a dráždila mě. Přesně do půlnoci, kdy mě udělala. Říkala, že nechce, abych ji píchal při krámech. Chystala si mě na potom. Celý den jsem se honil a představoval si, co se mnou večer bude dělat.”

“Už musím končit, Bille.”

“Počkej! Musím ti prozradit to nejlepší. V sobotu ráno rozdělala další krabici, s podvazkovým pásem, punčochami, vysokými botami a make-upem. Úplně zešílela. Když se do toho ohodila, do všech těch dárků, vypadala jako nějaká do mina...”

"Domina?"

“Jo, přesně. Vsadím se, že jí ta růžová rtěnka vydrží dýl, než moje péro! Žádné kouření na krajíčku, pěkně celého mi ho kouří! Kdyby mi nenasadila ten kroužek, hned bych byl. Hodinu co hodinu, ať jsme kde jsme, se začne malovat tou rtěnkou a pak mě líže jak nějaká kurva. Včera o půlnoci ze mě vystříklo určitě pár litrů.”

“Bille, vážně bych si přál, abys mi už nevolal. Zařídils’, aby mě vykopli, abych přišel o barák i o holku, a teď mi voláš, abys mi řek’, jak ti to s ní de. Ty seš fakt čurák, Bille.”

“Jen jsem ti chtěl poděkovat. Kdybych pro tebe mohl něco udělat, stačí říct.”

“Prostě mi nevolej. Sbohem.”

= = =

"Co, haló? Kdo je to!?"

“Tony, ty bastarde, ať seš okamžitě tady!”

“Bille? Vždyť je půl sedmý ráno, neděle, ať se propadnu! Myslel jsem, že mě necháš bejt?”

“Proboha mě z toho nějak dostaň!”

“Z čeho jako?”

“Z toho podělanýho pásu.”

"Pásu?"

“Tlustej pás z nerezu, nemůžu na sebe ani šáhnout, natož se vyhonit. I bez pásu bych sotva moh’, když mám ruce v poutech, přivázaný ke krku.”

“Co, pouta? Proč ti je nesundá Eileen? Přece ta ti je nasadila, ne?”

“Vzbudil jsem se a měl jsem je na sobě. Nechala mi vzkaz, že jela nakupovat a že mám zatím uklidit barák.”

"Víš, baráky se musejí uklízet, a když se už válíš, zatímco je Eileen v práci, tak to pro ni snad můžeš udělat.”

“Do píčy! Okamžitě sem přijeď a dostaň mě z toho!”

"To nejde."

“Proč ne?”

“Zámky jsou na kód. Když ti to Eileen nasadila, nastavila ho a nikdo jiný ti nepomůže.”

"Do prdele! Proč mi to udělala?”

“Asi proto, aby ses nemohl celý den honit a zaprasit jí prádlo, když není doma. Pokud ovšem to prádlo právě nemá na sobě.”

“Obléká si to, jen když má chuť na sex.”

“No právě, Bille. Co když už tě má dost, jak se furt honíš a že seš taková píča? Možná že se právě prochází po městě, oblečená jako kurva a hledá nějakýho hřebce, co by ji obskočil. Vidíš někde ten koženej ohoz?”

“Počkej... NO TO NE! Nemůžu tomu věřit. Jsme spolu měsíc a moje žena už píchá s někým jiným.”

"Víš, Bille, jeden nikdy neví. Možná si s tebou jen hraje. Eileen si hraje moc ráda. Kdybych byl v tvé kůži, začal bych jí, až se vrátí, líbat nohy, abych jí naznačil, jak moc mi na ní záleží. Určitě to poslední, na co bych pomyslel, je nasrat se. Takže se uklidni. Pokud si někam vyrazí, zůstaneš tak, jak seš, nevíš jak dlouho.”

“Možná... možná že máš pravdu. Ukážu jí, jak oddaného manžela má.”

“Nezapomeň uklidit.”

“Tak počkat. Tys’ to vlastně koupil, je to tak? Ty...”

“Přesně tak, já to koupil, ale Eileen se sama rozhodla, že to vyzkouší. Říkals’ mi, že tě jen honila. Celý minulý týden?”

“Jo, každej večer. Celej večer mě dráždila a přesně o půlnoci mě udělala.”

“No jasně, honil ses ještě sám přes den, a čím častějc to děláš, tím míň toho máš. Nejspíš takhle poznala, že si to děláš sám. Ty seš vážně píčus. Takovou ženskou máš a nemůžeš odolat a sám se vyhoníš. Copak ti nestačí? Kdybych byl v tvé kůži, začnu drhnout barák od sklepa po půdu a doufám, že se Eileen nenasere, až se vrátí. S tím barákem, hotovým palácem, co ti spadl do klína, budeš mít určitě práce nad hlavu.”

"Nejspíš máš pravdu."

"Ahoj, Bille."

"Ahoj, Tony."

= = =

"Haló?"

"Ahoj, Bille, tady Tony. Jak se máš?"

“Teď nemůžu mluvit. Musím běžet.”

“Kam ten spěch? Jen jsem se chtěl poptat, jaký to bylo minulej tejden. Co říkáš na poslední dárek?”

"Do háje s ním."

“Cože? Latexovej obleček pro služebnou, za vosum set doláčů? I s parukou. Postaví se mi, jen si ho představím, jak na Eileen musí vypadat. Co ti na něm vadí?”

“Řeknu ti, co mi vadí. Minulý týden se Eileen vrátila z nákupů, já jí začal líbat nohy a tak, ona mi odemkla ten kus plechu mezi nohama, hned mi nasadila postroj, abych zůstal v pozoru, a vydala se zkontrolovat dům. S úklidem nebyla spokojená, řekla mi, že mi to nesundá, dokud všechno nebude tip-top. Každý den, když se vrátí z práce, se převlékne, nalíčí, navlékne mě do postroje, pás cudnosti mi nechává pořád, a prohlédne dům. Vždycky najde místo, na které jsem zapomněl. A řekne, že tuhle noc se zase nedočkám. Pak zmizí. Říká mi, že chodí podrbat s babama, ale já si myslím, že má nějakého samce. Už se mě totiž štítí dotknout, jen mi dává najevo, jak blbě uklízím a pak mi sundá postroj, ale pás mi nechá. Pořád mi stojí a nemůžu na sebe šáhnout.”

“A ten obleček se jí nelíbil?”

"Jo, líbil. Řekla, že když budu vypadat jako služtička, možná se tak budu i cítit. Musím jí říkat Paní Eileen a dělat služku.”

“To jako že nosíš ten obleček? Nebyl šitý na chlapa.”

“To nebyl. Včera přinesla nějaké vycpávky, aby mi to vepředu neplandalo. Taky punčochy a boty s vysokými podpatky. A musím se líčit.”

“Chceš říct, že...”

“...se oblékám jako francouzská štětka?”

"No... A co sex?"

“Nic co by stálo za řeč.”

"Ale no tak, Bille, tak rád’s mi o tom vyprávíval."

“Není o čem, už dva týdny. Vůbec nic. Tedy pokud jde o mě. Eileen říká, že když nebudu dělat problémy, v sobotu mě čeká překvapení. Jen když nebudu dělat problémy. Myslím, že se mi do té doby roztrhnou koule.”

“Proč nevypadneš?”

“Za prvé mě do toho zamkla. Vsadím se, žes zapomněl, že to má zámky."

"A sakra. To je pech."

“Za druhé, nemám žádný normální oblečení. Všechno je fuč. A za třetí jsme uzavřeli předmanželskou smlouvu.”

"A co v ní je?"

“Že pokud jedna strana získá pádný důvod k rozvodu, druhá se vzdá všech nároků na majetek první a poloviny svého majetku. Chtěl jsem se pojistit, že kdyby se na mě vykašlala, připadla by mi půlka dědictví po jejích rodičích.”

“Takže teď tě připraví o polovinu dědictví po Vašich? Jak? Ona přece šílí, ne ty.”

“Ta proklatá videokamera. Natočila spoustu věcí, které jsme dělali. Když si to pustíš, vypadá to, jako že jsem s tím přišel já. Zažaluje mě, že jsem úchylák a že jsem ji znásilnil.”

"To máš blbý."

“Vážně, už musím končit. Osobní hovory nemám dovoleny.”

= = =

“Dům Bonzerů.”

"Bille? Seš to ty?"

“Pane Tony? Přejete si mluvit s Paní Eileen?”

"Bille, co se to s tebou stalo?"

“Nemám dovoleno s Vámi hovořit, pane Tony. Kdyby se to Paní Eileen dověděla, byl bych krutě potrestán.”

“Potrestán? Jak? O čem to mluvíš?”

“Prosím, Pane Tony, už mi nevolejte? Paní Eileen mě zbičuje, když se to dozví.”

“Aha, otevřela šestou krabici, co? Byly tam věci na hraní. Líbily se Eileen robertky?”

"Ano... velmi."

“Tak o co jde? Používá je místo toho, aby s tebou spala?”

“Někdy... Začala se mnou spát, ale...”

"Ale co?"

“Paní Eileen říká, že můj pták je hračka, se kterou si bude dělat co chce. Můžu se udělat... můžu se udě...”

“Bille, nebreč. Ven s tím.”

“Bezcenná děvka jako já se může udělat jen když má v sobě pořádného čuráka.”

“Cože!?”

"Pane Tony... Ona.... ona si připevní robertka řemínky a... a...”

"Vrazí ti ho do prdele?"

“Dokud se neudělám. A pak ho musím očistit. Jazykem.”

“Proč? Teda, proč jako tě objíždí tím robertkem?”

“Protože mi řekla, že jí nepřipadám jako dobře vycvičená služebná. Něco teprv přijde, Pane Tony.”

“Páni! A proč mi pořád říkáš ‘Pane Tony‘?”

“Pokud mám být dobrou služebnou, musím se naučit oslovovat své nadřízené. To jsou teď všichni.”

“Bille, tohle je fakt divný. Nemůžu uvěřit, že tohle všechno děláš.”

"Je to zvláštní, Pane Tony, ale začínám si na to zvykat. Paní Eileen je teď častěji doma a dohlíží na můj výcvik. Když mi něco nejde, bičuje mě, ale když se zlepším, nechá mě se udělat. Jistým způsobem to mému životu dalo nějaký smysl.”

“A co život, který jsi vedl předtím? Místo playboye jsi teď služtička?”

“To už je tak dávno. Pane Tony, už musím končit. Paní Eileen si přeje čaj.”

= = =

“Bille, nic neříkej. Určitě je někde blízko. Jen si říkám, jestli tuhle sobotu otevřela poslední krabici.”

"Ano, Pane Tony."

"Je mi to vážně moc líto, Bille. Ty obojky, to měl být jen fór. Řekl bych, že máš teď kolem krku nýtovaný obojek z kůže a na něm stojí ‘otrok’, je to tak?”

"Ano, Pane Tony."

“Bille, co dalšího ti ještě provedla?”

"Nic, Pane Tony."

“Je tam někde?”

"Ne, Pane Tony."

“Tak mi řekni, co se tam u vás děje.”

“Paní Eileen mi ukázala, v čem jsem dříve chyboval, Pane Tony. A já už nejsem jako dřív.”

“A tobě to nevadí?”

“Nevadí, Pane Tony. Je to tak, jak by to mělo být. Pane Tony? Chtěl bych se Vám omluvit za to, co jsem udělal.”

“Bille, vše je odpuštěno.”

“Prosím, Pane Tony, říkejte mi ‘couro‘."

“Proč?”

“Paní Eileen říká, že jsem si ještě nezasloužil jméno, a proto by se mi mělo říkat ‘couro‘, protože pořád toužím po sexu. Ještě jsem si nezasloužil jméno.”

"To je trošku divný, ale proč ne. Couro. A Eileen...”

"Paní Eileen."

"Tak jo, Paní Eileen. Nasadila si Paní Eileen druhý obojek?"

"Ano, Pane Tony."

“A viděls, co je na něm napsaný?”

“Ne, neviděl, Pane Tony.”

“Hmmm... A užs’ uklidila ložnici, couro?”

"Ano, Pane Tony. Uklízím tam každý den.”

“To je dobře. Za chvíli přijedu a nastěhuju se. Musí to tam být v perfektním pořádku.”

"Pane Tony?"

"Víš, couro, tvoje ‘Paní Eileen’ je ve skutečnosti má otrokyně Eileen. To stojí na jejím obojku. A teď jsi můj otrok i ty. Prohlédl jsem si ty pásky a rozhodl jsem se, že se dnes večer přesvědčím, jak ti sluší ta růžová rtěnka, než zkontroluju, jak Eileen zpracovává tvoji prdel. Nazdar, couro.”

KONEC

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče