Autor: v

Překlad: (c)2000 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Vlk

"Nabídla bys hrdlo vlkovi, kdyby přišel za horké letní noci s kyticí rudých růží?" Úryvek písničky, o níž si nepamatovala, jak se jmenuje a kdo ji zpívá, ale která se ji nesmazatelně vryla do paměti. Když ji začali hrát v rádiu, její kamarádky porovnávaly obraz, který v nich písnička vyvolávala, se svými milenci a pro sebe se hihňaly tomu, že mezi jedním a druhým vlastně není žádný rozdíl. Jí ale ta myšlenka zvláštním způsobem přitahovala. Tehdy ji zapudila jako bláznivou a řekla si, že by se nikdy sama od sebe nenechala dostat do tak zranitelné pozice.

Jenže později se rozpomněla a nakonec se začala bát, že nebude skutečně šťastná, dokud ho nenajde. Svého vlka. Který ji přivede k netušeným výšinám extáze a ještě dál. Kterému neodolá, protože po něm touží.

Samotné pomyšlení ji děsilo – děsilo ji to tak,jako nikdy nikoho jiného. Sama řídila svůj život a nesnesla by pomyšlení, že se sama nechá řídit. A přitom…

A přitom je teď s ním. S mužem, kterému by se mohla vydat všanc, s mužem, který by ji mohl vzít do končin, kam se sama nikdy neodvážila. Zvláštní na něm bylo, že se nikdy nesnažil její život řídit – celé to tak bylo lehčí. Poddat se mu bylo tak snadné a samotný fakt, že se ji v době, kdy spolu nejsou, nesnažil nijak ovládat, to činil ještě lehčím.

‚Nabídla bys hrdlo vlkovi, kdyby přišel za horké letní noci s kyticí rudých růží?' pomyslela si. Nevěděla, co se s ní děje, byla zmatená, protože se mu chtěla vzdát, úplně se mu podřídit… a zároveň se bála. Bála se, že ji pohltí, schvátí, stráví. Pak si uvědomila, jak jí věří, jak se o ní stará, a svým způsobem, jako přítel, ji miluje… a tak si uvědomila, že tomuhle vlkovi na ní skutečně záleží. Zčervenala rozpaky, když se na ní zkoumavě zadíval, usmál se a zeptal se 'Ano? Ale co?'.

Stál za ní, jednou rukou ji držel za vlasy, držel je jemně ale pevně sevřené v pěsti a měl ji tak pod kontrolou. Cítila, jak ji druhou rukou drží kolem pasu a věděla, že mu nedokáže vzdorovat. Od pasu dolů byla svlečená, nemohla se hnout, a on jí začal prsty přejíždět po ochlupení klína. Nemohla se tomu dotyku bránit, nic jiného než ten dotyk si nepřála. Byla tak zranitelná, tak bezmocná, a přitom jediné, co ji opravdu děsilo, bylo to, že věděla, že se mu poddá… a ráda.

Dovedl ji k okraji gauče a tam ji zastavil, nepouštěl ji, nepřestával se jí dole dotýkat. Dopřál ji pohled na gauč, nechal ji aby si promyslela, co jí tento víkend čeká, co je oba čeká, a aby se začala těšit.

Cítila, jak prsty opouští její klín a tajně si přála, aby mu dokázala říct, ať nepřestává, ať se jí dotýká dál. Poslední zbytky zábran jí to nedovolily, a než je překonala, už ruku přesunul na její hýždě a drže jí druhou rukou pevně ve vlasech, jemně ji tlačil do kleku.

Očekáváním toho, co přijde, se jí roztřásla kolena. Ano, už za sebou měla hodně výprasků, a nejen od něj, ale nikdy dřív se nevzdala tak bezvýhradně, jako dnes, a toho se bála. Věděla, že se jí výprask bude líbit, věděla, že on ví, jak na to, aby mu podlehla. Neví toho příliš mnoho? Nikdy by ji k ničemu nedonutil a navíc věděla, že na to nikdy ani nepomyslel… ale samotný fakt, že tak dobře ví, jak zařídit, aby mu neodolala, ho činil nebezpečným. Dělal z něj vlka, kterému by hrdlo nenabídla.

V okamžiku, kdy ji volnou rukou zezadu objal kolem pasu, něžně, láskyplně, už věděla, jak se rozhodne. Objímal ji, držel, záleželo mu na ní tak, jak málokomu předtím. Nebyl nebezpečný, vůbec ne. Ve skutečnost právě takového partnera celý život hledala.

Zvedl ruku, kterou jí objímal kolem pasu, a pevněji sevřel pěst, kterou jí držel za vlasy. Věděla, že to začne. Když jí začal prsty přejíždět rýhu hýždí, úplně dole, kde to měla nejraději, zasténala. Hladil ji jemně, možná příliš zlehka, málem jí to lechtalo, zároveň se tak soustředila to, co právě cítí a on ji připravoval na to, co přijde. Stehna mu vycházela vstříc rytmickými pohyby, jako by měla svoji vůli… kolena se jí třásla očekáváním prvního plácnutí holou rukou.

Ještě ji nechával čekat. Nepřestával se jí dotýkat a rozžíhat její touhu tím, že ji bezmocnou držel přehnutou přes koleno... dokud to nepotřebovala tak moc, že začala vzdychat. Miloval se s ní tím dotykem, miloval se s ní mnohem intenzivněji, tak, jak to nikdy dřív nezažila. Pak ucítila, jak ji pevně mačká jednu a pak druhou půlku – teď už bylo jasné, že na první plácnutí nebude čekat dlouho.

Přesto jí lehké štípnutí první rány překvapilo – natolik se soustředila na jeho dotek, že na ní rána zapůsobila jako blesk z čistého nebe. A pak přišla další... a další. Dopadala rána za ranou, v pomalém, erotickém tempu… a ona ztratila poslední zbytky toho, co jí táhlo k zemi. Rány dopadaly přesně tam, kam měly, byly rázné… ale nebolely. Vyplácel ji a druhou rukou ji držel za vlasy… nemohla uniknout, a jak dopadaly další rány, nechtěla myslet na to, že by to někdy mělo skončit. Klečela na konci gauče... ohnutá přes jeho koleno... a v extázi. Byla jeho, mohl si s ní dělat co chtěl, tak dlouho, jak chtěl.

Dopadaly další rány. Další a další, nekonečný rytmus, který ji úplně pohlcoval. S každým plesknutím se zhoupla dopředu a zase dozadu. Svět se pro ni skládal z pěsti držící ji za vlasy, kolena, přes které byla ohnutá a ruky… ruky, která ji hnala stále dál k jejím nejniternějším touhám. Zadek jí začal pálit, každá další rána štípala víc než ta před ní. Dopadaly další… a další. Když si konečně uvědomila, že křičí, nevěděla, zda je to bolestí, bezmocí nebo tím, že konečně našla to, co vždy hledala. Za okamžik ale zapomněla na to, že by o tom měla přemýšlet, a poddala se neuvěřitelné energii té scénky.

Netušila, jak dlouho jí vyplácel. Už jí zase hladil, tišil jí zarudlou a citlivou kůži. Uvolnil sevření pěsti, kterou jí držel za vlasy, a ty jí začaly bolet – držel jí tak příliš dlouho. Cítila, že se pro něco otáčí, ale neměla sílu zvednout hlavu a podívat se, co to je. Nezáleželo na tom. Ať by po ní chtěl cokoli, udělala by to, tím si už byla jistá. Ležela mu přehnutá přes koleno jako hadrová panenka a nechala ho, ať si jí položí jak chce a dělá si s ní, co chce. Začal jí hladit vlasy a když promluvil, zdálo se, že na světě žádný jiný hlas není, nebyl ani nebude.

"Na zahřátí by to stačilo. Máme na sebe celé dva dny, nechci, aby ses mě přejedla," usmál se.

"Za chvíli se pro mě uděláš. Ne jednou, ani dvakrát… budeš se dělat, dokud nebudu spokojen s tím, žes mi dala všechno, co můžeš dát. Že sis nic nenechala."

Lekla se toho, ale zároveň jí to povznášelo. Věděla, že jí je schopen uspokojit způsoby, o kterých dříve sotva snila. Byla to neuvěřitelně lákavá a zároveň děsivá vyhlídka.

"Nejdřív ale zvedni hlavu a dívej se."

Nebylo to snadné, téměř ji vyčerpal. Přesto se snažila, napnula síly a nakonec se jí podařilo hlavu zvednout, i když oči se jí podařilo zaostřit až po několika vteřinách.

Držel rozepnutý obojek. Široký kožený obojek podšitý měkkou kůží a sponou s kroužkem, která sloužila k zapnutí obojku i připojení vodítka.

Mluvil tiše, ale tvrdě. "Víš, co to znamená."

Neřekl nic víc a ruku s obojkem nespouštěl. Zaplavil ji strach a málem se rozplakala. Nemohla se na ten obojek dívat… jako by zpečeťoval její osud.

Zavřela oči, aby jí nevyhrkly slzy, a submisivně… elegantně… mu nabídla hrdlo.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče