Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Tento článek je relativně velmi dlouhý a já na začátek uvedu, že si velmi vážím důvěry protějšího páru a jeho pochopení, z něhož vyšlo svolení k publikaci následujících řádek. Chcete-li nahlédnout do nekašírovaného nitra, našeho i jejich, čtěte. Text vznikal postupně a zcela bez záměru, že by někdy měl být publikován. Prosím berte ho tak - na nic si nehraje. Pozn. 2010: při čtení jsem si uvědomil, že je důležité uvést, že celá mailová komunikace a pozdější návštěvy proběhly LÉTA po prvních SM srazech jako byl Bourák. Tj. vážní zájemci o D/s své "coming outy" na netu, na srazech i v reálu při setkání s dalšími páry odkládali o LÉTA.
Dotazy a odpovědi druhého páru jsou uvedeny bez krácení, vynechány byly jen věty odkazující na další osoby nebo jinak umožňující identifikaci. Text neprošel jazykovou korekturou. Jednotlivé maily jsou od sebe odděleny jen tučným prvním řádkem.

 

Ahoj TOME,

v příloze posílám vnitřní zpověď mojí manželky. Ráda by poznala ( jeho názory ) někoho kdo taky prošel podobným vývojem v "úchylném" partnerském vztahu. Svoje pocity nechce (zatím) zveřejňovat. Proto si mě napadl Ty respektive Ty a Tvoje paní (možná ještě ....). Poslední odstavec vlastně vystihuje podstatu co ji chybí. Byla by Tvoje paní ochotna odpovědět ? Nebo mi doporuč osobu, kterou bych tímto mohl otravovat.

Dík ter a N

N:
pátek, 20. října 2000 23:34:24

ani nevím čím začít. Možná to všechno způsobil internet, možná tajné sexuální fantazie a tak trochu i manželský stereotyp. Je zajímavé a někdy až děsivé poznávat sám sebe, své choutky a touhy. Každý z nás (myslím především ty, co se začínají v partnerském vztahu nebo spíš sexu nudit) má v koutku duše ukryté přání TO vyzkoušet nějak jinak. Na to abych přišla s něčím novým já, jsem v podstatě slaboch. Nerada experimentuji, je mi příjemněji když přijímám. Nerada něco nové vymýšlím, i když jsem cítila že to obyčejné milování už není ono. Kriticky si musím přiznat, že mě to nebavilo. Nebyla chuť a možná ani odvaha něco měnit. Nebyla rozkoš, chyběl náboj, touha, vzrušení. Zůstal asi pocit povinnosti udělat tomu druhému dobře. Věděla jsem, že ho přitahuje lechtivé oblečení (bohužel stále se snažím překonat ten pocit, že se oblékám do pracovního). Ze začátku to bylo krajkové spodní prádlo, dnes jsme u latexu, gumy........atd. (zatím je to v malém, zkuste si pořídit malou latexovou výbavu!?) Ještě stále mám z toho smíšené pocity. Váhám jestli je to vzrušení z nepoznaného, nebo opravdu mě praktiky BDSM vzrušují. Hledám odpověď zda to není jen snaha vyjít partnerovi vstříc. Ne, to by jsem asi sama sobě lhala, kdybych to házela všechno na něho. Musím uznat, že prožité emoce z nového milování jsou dosti silné. Člověk si to ani neuvědomuje, ale pomaloučku se chytá do sítě nepoznaného. Začnete drobnostmi, třeba že Váš partner vyrobí pouta, obojek, popřípadě Ti šikovnější i nějaké to oblečení. Tak nějak to bylo a ještě je i u nás.

Středa 18.10.2000, den jako den. Ničím se neliší od ostatních. Tak proč začínám právě tímto dnem? Ani nevím, prostě jsem se rozhodla, že budu psát. Ve středu to bylo rozhodnutí a dnes ten nápad (bohužel, zas nebyl můj) realizuji. Nepopíšu asi ten začátek našeho, nebo spíš partnerova hledání úplně přesně.

Ze začátku to byl asi vztek, nebo něco jiného co nedovedu přesně definovat. Celé dny vysedával u internetu a sbíral informace, až se dostal k serveru BDSM. Večer co večer jsem to slyšela a pěkně mi to lezlo krkem. Převracela jsem oči a v duchu jsem si říkala, " no to mi ještě scházelo ". Pak přišli na řadu dotazníky. Od srdce jsou mi protivné veškeré formy dotazníků, kde po Vás chtějí odpověď A/N a hodnocení 0-5. Proto moje reakce byly dosti negativní. Na druhou stranu zas musím uznat, že je to nejlepší forma jak se ten druhý dozví co může a co ne. Háček je jenom v tom, že když ani vy sami nevíte kde jsou Vaše hranice, pak je to těžké. A to je i můj problém a proto ten negativní postoj.

Od psaní jsme, teda, jenom můj partner přešel k činům. Já jsem se stále tvářila jako nezúčastněná osoba. Asi jsem byla pěkně protivná. Hlavně když si vzpomenu na první ukázku bondage. Byl to diamantový postroj a partner plný nadšení mi ho předvedl. Ještě dnes mám před sebou svůj otrávený výraz v zrcadle. Divím se, že mi hned jednu nevrazil. Říkala jsem si, to je teda rozkoš být svázána jako magor. V den D jsme poprvé při milování využili dostupné pomůcky. Už jsi přesně na ten den nevzpomínám a míchá se mi tam hodně jiných pocitů z následujících prožitků.

Ležela jsem na posteli, naznak. Nohy a ruce spoutány k sobě provazy a přes oči pásek. Byl to pocit totální bezmocnosti a s překvapením jsem zjistila, že ten pocit mi dělá dobře. Dalším pozitivním zjištěním bylo, že i když ta poloha ze začátku nebyla moc pohodlná (provazy se vřezávaly do těla, a trpěly i kyčelní klouby) v době vzrušení a vyvrcholení jsem na tento nedostatek zcela zapomněla. Bylo to něco co šlo úplně mimo mě. Tímto prvním krůčkem sice můj negativní postoj pozbyl opodstatnění, ale pochybnosti stále hlodají mojí dušičku. Asi nejhorší to bylo po vyvrcholení. Člověk má pocit viny, že je nějaký "divný" a vůbec asi jsem se cítila dosti trapně. Hlavně když partner dychtivě čeká s dotazem v očích, "tak jaké to bylo?!". Můj hlavní problém je vlastně i samotná komunikace, takže odpověď v mém podání zní asi takhle, "bylo to fajn".

Poslední důležité zjištění jsem učinila pár minut po mém orgasmu. Partner mě požádal o výměnu role. Já byla ten hořejšek a on dolejšek. Scéna se ničím nelišila od té předchozí (svázaní, důtky, "ústní masáž", vyvrcholení), akorát s tím rozdílem, že já u toho necítila ani špetku vzrušení. Spíš jsem měla smíšené pocity z toho, že je "dole" a vůbec mi můj pocit nadvlády nedělal dobře. Tímto poznáním jsem se "odsoudila" do role submisivní.

Zjistila jsem, že mi dělá dobře, když jsem bezmocná a čekám co se bude dít. Dělá mi dobře, když bolest střídá rozkoš (s tou bolestí to není tak horké, spíš se zatím jedná o lehké švihání důtkami). Dělá mi dobře, když provokuji a partner vyhrožuje trestem.Vzrušují mě představy o násilném zmocnění a následném ponížení. Mám však i z toho všeho zmatek. Hlavně když se ta představa mění na realitu pociťuji v sobě vzdor, něco jako, "posluž si!". Neumím si to vysvětlit, možná je to jakýsi pud sebezáchovy. Ten samý vzdor pociťuji i u trestu. Nechci se dát spoutat a schválně bojuji (strašně ráda zápasím). Dostanu přes zadek a to jen posílí můj vzdor, "a just se Ti nedám spoutat!" Padne další rána a tak to jde dokola až ta rána překročí můj práh bolesti. Pak se podvolím, ale pociťuji, " hm, co vlastně pociťuji?" Je to zlost, ponížení, jakási změť pocitů které nejsem schopna popsat. A nejhorší (nebo nejlepší?) z toho je, že mám mokro v rozkroku.

Možná by mi pomohlo najít odpověď, kdybych si o tom s někým promluvila. Ne s partnerem! Spíš s někým, kdo se k BDSM dostal podobným způsobem (přes partnera). Zatím, ale nemám odvahu to pustit do éteru a možná ani nechci. Nemám strach z odhalení, spíš je to proto že se asi cítím trapně. Mé druhé já si zatím nechce přiznat, že by mě tyhle praktiky mohli přitahovat.

 

>Ahoj TOME,
>v příloze posílám vnitřní zpověď mojí manželky.

Zatim jsem to necetl, ted mi to prislo, ale schvalne hned odepisuji - jeste se parkrat ozvu, pote co to zacnu cist, po par dnech pote, co to doctu atd.

Udelali jste mi obrovskou radost tim, ze jste mi dali svoji duveru.

Text prectu a ackoli zatim nevim, co v nem najdu, pokusim se co nejlepe poradit.

TOM

 

L se vrhla do psani odpovedi,
ja taky napsal svou, zatim jsme si to po sobe neprecetli a tak to hned posilam, aby me ani L nenapadlo, ze "tohle poslat nemuzem".

Kazdopadne uz pri cteni vaseho mailu vcera vecer jsme se bavili o tom, ze bychom se s vami moc radi setkali. Chybi nam pratele, se kterymi by se dalo popovidat o normalnim zivote i o bdsm.

Jak pisu ve sve odpovedi, staci nam napsat nebo zavolat. N si s L muze popovidat po telefonu nebo mezi ctyrma ocima.

Pokud vas desi, co jsem zatim napsal, tak nectete dal. Jsme takovi silenci, ze si dost casto rekneme - chtelo by to nekam vyrazit, promluvit s tamhletim clovickem na druhem konci republiky, vyjet na sraz "uchylu" (dalsi se kona 10.11. v Praze) - tento vikend jsme se chystali autem do Holandska, ale pasy mame kvuli vizu uz mesic na americke ambasade, takze asi nikam nepojedeme. Mame uz ale zajistene hlidani maleho (synovi jsou 3 roky), takze chcete-li se setkat, je k tomu idealni prilezitost. Patek, sobota a nedele cekaji, co s nimi udelame. Jsme schopni prijet kamkoliv nebo vas pozvat k nam.

Na vylet do hor nebo na konich to nevypada, prave zacalo prset, ale nad sklenkou vina se da povidat hodne dlouho...

TOM

Doufám, že nevadí, že se teď budu opakovat.
Když přišel Ter. email, velmi mě to překvapilo - otevřenost a důvěra jsou na internetu i mimo něj téměř "vyhynulé" lidské vlastnosti. Nejste první, kdo se na nás obrátil - nechci, aby to znělo neskromně, téměř nikoho neznáme, moc známých nemáme, nejsme asi ti praví, kdo by mohli ostatním radit, ale v oblasti BDSM se už na nás pár lidí obrátilo. Je to zejména tím, že jsem před více než rokem zprovoznil své stránky a přispívám na server bdsm.cz, který už pomohl spoustě lidi "najít sami sebe".

Nechal jsem L napsat její reakci a teď napíšu svou. Pak si to jeden po druhém přečteme a určitě se dozvíme i něco sami o sobě. Za to vám už předem děkuji. Bylo by na dlouhé vysvětlování, jakými problémy jsme právě s L prošli (pokud máte zájem, moc rádi se s vámi uvidíme a můžeme povídat a povídat...), ale mohu říct, že mě velmi potěšilo, že se L a tak ochotně rozhodla vám odepsat. Abych to shrnul, už teď jste svým dopisem udělali hodně i pro ni a pro mě.

Pokud jde o dopis od N - opravdu si vážím důvěry, kterou nám projevujete. Není snadné nechat druhého nahlédnout do svého nitra, které často úzkostlivě střežíme před ostatními, tajíme před svým partnerem a bojíme se do něj kolikrát nahlédnout i sami. Celý dopis vyjadřuje mnoho pozitivních věcí, ačkoliv se to na první pohled možná nezdá - je normální mít strach z neznámého, je normální pochybovat, je normální chybovat... Důležité je, zda se člověk rozhodne svému strachu postavit, pochyby řešit upřímnou diskusí s partnerem a na chyby nereagovat výčitkami nebo zatrpklostí, ale cílevědomou prací na tom, aby příště vše šlo lépe.

Konkrétně k dopisu:

1. co způsobilo vaši menšinovou orientaci? (je to otázka, zda menšinovou, podle průzkumů za život nějaké prvky BDSM vyzkouší přes 50% lidí, a to i u nás) Odpověď: velká část přívrženců bdsm na internetu tvrdí, že tyto choutky měli od raného dětství, já ovšem spíš věřím těm, které znám, a ti za prvé mají výrazný osobnostní rys dominance nebo submise, který projevují i v běžném životě, a za druhé touhu praktikovat BDSM objevili v době, kdy si mohli uvědomit, co vlastně chtějí - v pubertě nebo po ní, kdy si vzrušení začali spojovat s prvky BDSM (to nemusí nutně znamenat, že BDSM se pro ně rovná sex - je možno být vzrušen tím, že se partnerka chová submisivně, např. svými postoji, oslovováním, chováním, tím, co dělá - i u běžných každodenních činností, vaření, nákupů, pochůzek - a nespojovat toto vzrušení se sexem).

Shrnul bych to tak, že podle mého názoru, který nemusí platit obecně, někteří lidé zjistí, že život je možno žít i jinak, než chozením do práce, domů z práce, sledováním televize a spánkem - proč nevyužít toho, že určité praktiky (u někoho jednotlivé "scénky", u jiného ucelený "životní styl") přinášejí silné a uspokojující pocity, což je nakonec to, o co v životě jedině jde (kdo za smysl života považuje děti, také to dělá jen pro svůj dobrý pocit - plní se jeho představy, že "musí zajistit pokračování rodu", "že nesmí sobecky myslet jen na sebe" - stejně tak ten, kdo se obětuje pro národ, také jen realizuje svou představu, že je to dobré, ačkoliv jiní mohou mít názor právě opačný - úvahy o sobeckosti nebo nesobeckosti čehokoliv v životě jsou prostě nesmyslné - právě realizace představ každého člověka, pocházejících z nejrůznějších zdrojů, je to, o co mu v celém životě běží).

Nemá smysl uvažovat o tom, proč mi určitá praktika dělá dobře. Pokud neškodí okolí, je dobrá a hotovo.

2. zmínka o motivaci - "převlékání do pracovního" (dost dobrá hláška... :-) - opět musím konstatovat, že altruistickou snahou potěšit partnera nemůžete nic zkazit. Pochybování o tom, zda vzrušuji sebe nebo zda to dělám pro partnera, není k ničemu. Je rozhodně dobré, že dokážete přesně formulovat, co cítíte a co vám dělá starosti - jen málo lidí to dokáže. Jediné, co k tomu mohu dodat, je to, že pokud to vyhovuje oběma, není nutno to pitvat. Pocity obou partnerů se tak jako tak neustále mění, tomu se nedá zabránit. Dnes vám připadá, že se převlékáte do pracovního (latex). Po několika příjemných zážitcích vás už sama vůně latexu naladí do skvělé nálady a budete se těšit, co dnes přijde. Za měsíc se ovšem můžete v latexu nudit. Ale není nutno házet flintu do žita. Budete se věnovat něčemu jinému a za půl roku vás napadne latex znovu vytáhnout. To je život. Chybou je se do něčeho nutit nebo hloubat nad tím, proč to dnes nebylo jako včera nebo jak dlouho to může ještě být tak skvělé jako dnes.

Obavy, že se věnuji určité praktice jen proto, abych potěšil partnera, má podle mě každý a není na to jiný recept než se do ničeho nenutit. Nejsem-li příslušnou praktikou naprosto znechucen, zkusím ji, a když se mi začne líbit, mám ve věci hned jasno. Normální je, že při prvních pár pokusech mám pochyby, ale ty nejsou ve skutečnosti způsobeny tím, že mi to nic neříká. Ve skutečnosti mě nové pocity,. i když příjemné, mohou rušit svou neobvyklostí a novostí. Časem do toho vklouznete jako do druhé kůže a dokážete si to vychutnat naplno. Dobrým indikátorem toho, že jste na správné cestě, je to, že když latex svléknete a jdete vysypat koš nebo na nákup a najednou si vzpomenete, jak skvělé to bylo. Pokud se vám to stalo, pak víte o čem mluvím a hlavně víte, že vaše obavy z pouhého vyhovění partnerovi byly zbytečné.

3. Začátek vašeho hledání... já ženu polehoučku přesvědčoval několik let. Nikdy jsem si nemyslel, že trpím manželským stereotypem, jen jsem měl dojem, že nevyužíváme možnosti, které máme (tohle se těžko vysvětluje, tenkrát jsem o BDSM nevěděl nic, v Čechách na to téma nic nebylo, a když vezmu v úvahu, co všechno jsem od té doby o BDSM napsal, jen těžko si už dokážu vybavit dobu, kdy jsem o tom nic nevěděl). Nebyl to žádný konkrétní pocit typu "chci ji vidět lézt po kolenou v krajkovém spodním prádle" - vůbec ne. Myslím, že se mi zalíbila nějaká povídka v angličtině, kde oba partneři měli svoje role (žádná pornografie, bylo to spíš o jejich vztahu a jemných nuancích, které se projevovaly v každodenním životě - takové to následování Pána půl kroku za ním, podřízení se jeho rozhodnutí, ne žádné bičování a orgie).

Začal jsem ženě číst povidky a zjistil jsem, že se jí líbí víc "akce", ne psychologické detaily vztahu partnerů. Takže jsem se přeorientoval na "akční disciplíny", zkrátím to, postupně jsme vyzkoušeli lehčí bondáž, různé lehčí praktiky, led, důtky...

Časem jsem jí snad dokázal vysvětlit, že preferuji psychickou stránku DS, ovšem to vyžaduje ochotu a schopnost obou partnerů "ustát" to, že DS hluboce ovlivní psychiku obou. Nebezpečí zvratu ve vztahu, silný pocit ohrožení vlastního postavení, obava z toho, že BDSM naprosto "propadnu", duševní nevyrovnanost vyvolaná silnými emocemi - to vše je výbušný materiál, jak jsme se sami přesvědčili.

Shrnutí: pokud jste si dokázali sednout a bavit se o svých představách (nebo vyplňovat dotazníky), máte asi tisíckrát větší šanci než průměrní lidé, že spolu vydržíte a ještě zažijete to, o čem spousta lidí jen sní. To, že začátky jsou těžké, nikdo nikdy nemůže zpochybnit a to, že o sobě objevujete to, co by jinak možná zůstalo navždy skryto - to je prostě fakt, se kterým nic neuděláte.

Problém hranic - každý, jehož názor dokážu brát v potaz, potvrdí, že vlastní hranice nikdo nezná a pokud si myslí, že je zná, často se přistihne při jejich překročení a většinou nebývá nepříjemně překvapen. Obavy ze zneužití a trvalého poškození partnera tu samozřejmě vždy budou, ale pokud nespěcháte a dokážete se spolu o všem otevřeně bavit, nemůže se vám stát, že byste sobě nebo druhému ublížili. To se stává jen v případě, že jeden neřekne druhému, co se s ním při praktikování BDSM děje (nebo co se s ním děje při běžném soužití).

Výměna rolí a negativní zkušenost s ní - většina lidí tvrdí, že jsou buď hořejšci nebo dolejšci. Já jsem switch (podobojí) a líbí se mi obě role, ovšem L stejně jako vám vadí, když má být "nahoře": Je to asi normální, že je L orientována na jednu roli a podle mě je to kombinace toho, že si L nevěří (ani v běžném životě) a toho, že jí nedělá dobře, když má svůj "idol" "ponižovat a trápit". Je to otázka, zda se jí podaří se přesvědčit, že mi neubližuje. Zatím to vypadá tak, že jsme naprosto bez problémů, pokud já jsem trvale v dominantní roli. Pokusy o výměnu rolí nedopadly pokaždé nejlépe. Celé to souvisí s tím, že L není přívržencem psychického DS a "nahoře", jak se zdá, může být jen pokud moje role vylučuje propojení toho, co se děje, s běžným životem, tj. např. pokud ji vozím jako kůň, dokážeme si to oba užit, ale pokud má být otrokyně nebo má jít o mučení (prostě pokud jde o roli, která by mohla přerůst do každodenní podřízenosti, nebo o psychické ovládání, které by se mohlo rozšířit do více oblastí běžného života), musí být dole ona.

To přesně odpovídá vašemu případu, jak teď čtu "Mám však i z toho všeho zmatek. Hlavně když se ta představa mění na realitu pociťuji v sobě vzdor, něco jako, "posluž si!". Podle mě je to jasný případ stejného uvažování (nekritizuji, snažím se vás podpořit!) jako u L. Obě jste indoktrinovány společností - ačkoli běžní lidé prodávají svůj život za peníze v práci, kde mají jen pečlivě podporované zdání, že rozhodují o tom, co se dělá, společnost všem vnucuje pocit, že jsou svými pány, a že ovládání člověka druhým je apriori špatné. Přitom společnost tvrdě ovládá každého jedince a nutí ho se přizpůsobit. Ovšem jen povolenými formami. Jiné formy poznání toho, jak funguje výměna moci mezi lidmi, jsou tabu.

Rozdíl mezi vámi v prožívání BDSM scének, které ohrožují vaši společností vnucenou představu o rovnosti všech lidí, je ten, že L se podřídí, užije si to, a vzdor proti tomu, že byla ovládnuta, se projeví až později, formou nějakého konfliktu nebo hádky, který s BDSM zdánlivě nesouvisí. Jinak řešíte stejný problém. Podle mě si stačí uvědomit, s čím bojujete, a máte vyhráno. Pokud už víte, že vás podřízení se vzrušuje, jde jen o to zapomenout na impulsy, které vás nutí se podřízení bránit. Samozřejmě za dohodnutých podmínek, kdy podřízení je součástí hry, která vás vzrušuje, a nepřeroste do běžného života.

Existují i lidé, kteří by tuto hru odmítli a touží po skutečném celoživotním podřízení. Nedělejte si ale hlavu z toho, že vy to nejste. I když vám to my chlapi budeme stále dávat "sežrat", že přesně takovéhle partnerky bychom si přáli...

"Možná by mi pomohlo najít odpověď, kdybych si o tom s někým promluvila" Jak už jsem uvedl, moc rádi se s vámi uvidíme. Zcela podle toho, jak vám to bude vyhovovat. Nejjednodušší je zavolat na .... (chce-li někdo z čtenářů zavolat, napište si o číslo, L nechtěla, abych ho tu nechal.... pozn. Tom) a chtít mluvit s L (telefon nosím já, ale jsme spolu většinu času doma, protože pracuji doma).

TOM

 

Tvůj denník jsem měla možnost číst včera večer poprvé.
Připadala jsem si jako omráčená. Takhle upřímnou a otevřenou zpověď jsem ještě nečetla. Způsobila to, že jsem začala přemýšlet o mnoha věcech, o některých z nich opakovaně, o některých z nich poprvé. Pokusím se ti napsat, jak to bylo a je u nás, zachytit něco z toho, co při scénkách cítím. Snad se mi podaří být alespoň trochu otevřená.

V našem vztahu jsem také tou pasivní polovinou. Ne že bych nechtěla anebo nemohla, pár nápadů se mi v hlavě honí. Můj problém se jmenuje strach. Bojím se nového , tak trochu sama sebe, ale hlavně reakce partnera. Vím, že se může stát, že to přepísknu, popravdě řečeno, často se mi to nestává, větší obavy mám z toho, že se bude nudit. V obojím případě to skončí stopkou a ještě menší chutí z mé strany se do něčeho pouštět.

Taky raději přijímám. Jednak jsem z 90% submisivní a potom taky hrozně líná a zbabělá. Nechci riskovat zklamání. Takhle vím, že když s něčím přijde ten druhý, že se mu to rozhodně bude líbit.

Převlékání do prádélka jsme také párkrát zkoušeli. Mám radši věci spontánní, takže mi převlékání přijde tak trochu jako rušivý element. Úplně jinak se však k němu stavím, pokud je příkazem. Pocit, že se převlékám do pracovního mě ještě nepřepadl, zřejmě asi proto, že erotické prádlo či latex mě vzrušuje. Latexovou výbavu si zatím nepořizujeme, pouze jsme jej vyzkoušeli, mít ho na sobě je velmi příjemné, ale to oblékání, svlékání a malá trvanlivost mě od něj odrazují.

Hmm... Sítě nepoznaného... Moc hezky jsi to napsala. Nejsou to jenom drobnosti a pomůcky, i když těmi to u mě také začalo. Zprvu jsem v úchylačení viděla jistý druh zpestření. V sexu jsem se nenudila, líbí se mi, i když jsme spolu už jedenáctý rok. Ráda si hraju, a když T přišel s nápadem něco zkusit jinak, řekla jsem si proč ne. Všechno bylo nové a zajímavé.Narozdíl od něj jsem z BDSM vnímala nejvíce právě ty pomůcky a scénky. Bylo to pro mě něco jako jiný svět, ale jen na chvíli. Vůbec jsem si nechtěla přiznat, že by se mi líbilo takhle žít pořád, kdežto T to už dávno věděl. Se spoustou věcí, které se u nás děly jsem se nedovedla srovnat. Prostě to pro mě bylo po psychické stránce nepřekousnutelné. Zprvu jsem vše házela na T, nalhávala jsem sama sobě, že ne já, to on je ten úchyl a já mu jen vycházím vstříc. Dnes bych si za spoustu věcí, které to způsobilo nejradši nakopala. Trvalo to dlouho než jsem přestala sama sobě lhát a přijala pravdu o sobě. Těší mě, že sis vybrala lepší cestu než já.

Neznám BDSM pozitivních lidí mnoho, ale vím, že spousta z nich měla ten samý problém, přijmout se takoví jací jsou. Přiznat si pravdu a žít s ní. Je príma, že si spolu o tom dokážete promluvit, myslím si , že upřímně sdílená pravda vám oběma pomůže se lépe pochopit a lépe žít. Také jsem z počátku byla hodně vzteklá. Štvaly mě ty hodiny, které T proseděl nad počítačem, trochu jsem žárlila na nadšení v jeho očích. Dost mi vadily věty typu Tohle je skvělý...- Ten člověk ví, o čem mluví... Pak přišlo překládání pro server. Začala jsem na něj být hrdá, že dokáže dělat něco pro druhé lidi, ale hodně jsem i žárlila, vadilo mi to, že mu najednou nestačím já a že se se spoustou věcí, o nichž jsem si tenkrát myslela, že patří jen mezi partnery, začal povídat s lidmi, které jsem neznala. Bála jsem se a měla jsem vztek, proto jsem kolikrát cíleně nespolupracovala, když měl snahu mě s někým seznámit. Byla jsem hloupá...

Bondáž se mi při prvních několika pokusech nelíbila.Líbilo se mi omezení, spoutání, bezmocnost. Zároveň mě to ale děsilo. A tak jsem si namlouvala, že ty špagáty se zařezávají a vůbec to není ono. Teď už to pro mě ono je. U mě komunikace po scénce vypadá dost obdobně: bylo to príma, bylo to skvělý... Po chvilce na vydechnutí si už ale trošku popovídáme o tom, co přesně se mě i T líbilo a nelíbilo.Po roce praktikování BDSM už nemám výčitky a pochybnosti, ale ještě před nedávnem jsem je měla. To, co se dělo mi přišlo divné a nemorální, já jsem byla divná , strašně jsem se styděla a nejhorší na tom byl ten fakt, že ač to bylo divné, hrozně se mi to líbilo. Snažila jsem se to v sobě potlačit. Byla jsem smutná a později i vzteklá. Nesmířila jsem se s tím, že se mi líbilo ponížení, a proto jsem se "úplně obrátila" a začla si prosazovat svou. Nemusím snad ani dodávat, co to způsobilo. Teď se tomuhle všemu snažím vyhýbat, začíná se mi to dařit. Přesto to ale stále nejde samo, pořád se objevuje chuť :tak teď ti to teda nandám. Jen už vím, že jí nesmím podlehnout.

Výměna rolí. Těžký oříšek. I pro mě. Několik scének, nemastných a neslaných, trvalo něž se mi začalo líbit být dominantní. Ale stále to pro mě není to ono, pořád mě popadají obavy, jestli se to partnerovi líbí, jestli se nenudí. Stále prostě nevím jak na něj. Má odvaha je stále ještě z větší hraná, jsem člověk neuvěřitelně váhavý a nerozhodný. Trochu mi pomáhá "pečovatelské zaměření scének" - výcvik koně a psa.Nicméně být nahoře se mi líbí, ale musí se to dít jednou za čas, když má člověk opravdovou chuť.

Na tvém vzdoru během scénky rozhodně nic divného nevidím. Pokud tě vzrušuje násilné ponížení, jak píšeš, pak je ten odpor docela na místě. Kdyby se oběť nebránila pak by to přece bylo poddání se a zcela dobrovolné. Občas se také spolu pereme a zápasíme, ale u mě je ten odpor a vzdor hraný. Dlouho to nevydržím, líbí se mi totiž plnit příkazy, poslouchat, být používána. Možná, kdybyste zkusili jiný druh scénky, třeba by zmizel i tvůj vzdor....Nevím, je to dlouhá cesta objevování a nacházení se. Leží před námi i před vámi. Držím vám palce. Doufám, že ti má odpověď alespoň trošku pomůže. Obavy a pochyby máme v sobě všichni a jen komunikací je můžeme trošku rozehnat, než se objeví další. Pokud budeš mít chuť mi napsat, ráda ti odpovím. I mě chybí človíček, se kterým by bylo možné si o těchto věcech popovídat. Klidně i z očí do očí.

L

 

Ani jsem netušila co všechno těch pár řádku ode mne způsobí.
Tak jste mne uvedli do rozpaků, že nejsem momentálně schopna normálně reagovat na Vaší odpověď. Budu si to muset v klidu několikrát přečíst a strávit (myslí mi to jenom někdy!). Vůbec jsem nečekala, že se najde někdo ochotný mi podat pomocnou ruku v mém tápání. Promiňte mi mou chabou odpověď na Vaší reakci (de facto, taky poodhalujete své soukromé nitro, čehož si nesmírně cením už jenom proto že se "známe" jenom přes e-mail), ale asi vážně nic kloudného ze sebe nedostanu. Já slibuji, že se ještě tento týden ozvu a určitě to bude již slušnější.

Obdobně jak Tebe (dovolím si tykaní) i Ter. napadlo, že by jsme se mohli setkat. Dověděla jsem se to od něho dnes, když jsme četli Tvůj mail. Neměl akorát odvahu mi to navrhnout. Nebyl si jistý jak bych reagovala. Přikláním se k názoru, že by to byl pro nás pozitivní přínos. Čili má odpověď je ano, neodmítnu povídaní nad sklenkou vína (z větší akce typu sraz "uchylů"mám asi strach. Neumím si představit jakým způsobem to probíhá, co se tam děje). Horší to bude s realizací. Tento a příští víkend již máme plný. Možná bych mohla akci na tento víkend zrušit, ale E mi řekl ať nespěchám. Zatím ho uspokojilo mé kladné vyjádření k možnému střetnutí. Myslím že by bylo ode mne slušnější ho pustit k počítači ať se k tomu vyjádří sám.

N.

 

Dovolil jsem si přečíst Vaše odpovědi,
i když nebyly adresované mně (s laskavým svolením dolejšku). Poznal jsem (možná), že Tom zřejmě studoval něco jako filosofii, částečně psychologii a má výborné vyjadřovací i jazykové znalosti (nebo je hodně sečtělý). Píší to pro to, že tak rychlá reakce a v takovém rozsahu mě zaskočila (já bych to psal tak pět hodin aby to mělo hlavu a patu a ještě by to tak nevyznělo). Zaskočilo mě i pozvání nebo návrh k setkání. Přemýšlel jsem o tom už tak před měsícem, ale neodvažoval jsem něco domlouvat za zády partnerky (hlavně ještě nevěděla že je úchylná - jak krásné to slovo). Proč jsem o tom přemýšlel? Z článků, komentářů a webovských stránek, jiných nebo i Vašich jsem dospěl k závěru, že právě Vy jste nejblíže mým názorům. Jde mi o vybudování absolutního vztahu (ach, jaká to utopie), vztahu v kterém jakýkoli pohled do očí, nebo verbální projev bude pochopen protějškem, každé pohnutí jakéhokoli svalu bude vlastně vyřčená věta. Tak jsem pochopil i Toma. K upozornění Toma na hrozbu nebezpečí rozpadu vztahu. Neobávám se, že náš společný život může vzít za své. Celý život byl velký boj, který nás natolik stmelil, že (myslím) nejdeme rozdělit. Ale o tom někdy v některém dalším e-mailu. Spět k myšlence. Moje druhé já mi říká opatrně se setkáním.Vysvětlím. Za prvé: podle ohlasů Toma na různé akce předpokládám že bydlíte do třiceti kilometrů od Prahy (mohu se mýlit) my bydlíme opravdu na druhé straně republiky na .....

Za druhé: uspěchané setkání by mohlo způsobit zbytečné rozčarování, ztrátu času (příchozích), a v konečné fázi i peněz (doufám že Ty svině z OPECU zase nezdraží).

Proto navrhuji - pokud lyžujete nebo provozujete jiné zimní sporty a nebude Vám vadit dvoupokojový byt (stejně v něm budeme jenom spát(((( pozn. moji manželky - když se přes to povídání k tomu dostaneme))))) a v něm jeden bláznivý teriér, (Sausfork mám jenom ve stadiu stavebního povolení), tak se můžeme domluvit na některém sněhovém termínu.Jste vítáni i se synem, zkrátka rodinný víkendový výlet. Zatím můžeme utužovat vztahy elektronickou poštou případně telefonem .....

Ter

 

.......... úvody mi vždy dělaly nesmírné problémy.
Asi ani dnešek nebude výjimkou. Proto radši přejdu k věci.

Chtěla bych Vám ještě jednou poděkovat za Váš čas strávený tvořením odpovědi. Budu se teď opakovat, ale uvedli jste mne do rozpaků. Když jsme s Ter. rozebírali jednu pasáž v L odpovědi měla jsem slzy na krajíčku. Ne, abyste to pochopili tak, že jste mne dohnali k pláči. Spíš to byla vzpomínka na doby dávno minulé, kdy slovo manželský stereotyp jsme hledali ve slovníku. Pak přišli události, které mě psychicky hodně poznačili. A i když se našemu blízkému okolí zdá, že jsem se s tím vypořádala .........., je to jenom pozlátko. Bohužel, smůla byla a je, že se to odrazilo v našem sexuálním (spíš mým ochlazením) životě.(nikdy v životě by jsem to tak otevřeně nepřiznala. Hodně jste mi pomohli.). Dnes se znova hledáme a jakýmsi světlým bodem se nám asi zdají ty čtyři tajemná písmenka. Dá se říct, že i když mě to mate, asi jsem i díky Vám našla cestu k partnerovi. Pročistilo mi to hlavu, utřídilo myšlenky. Za těch pár hodin, které jsme strávili vzájemnou výměnou mailů jsem učinila poznání, které mne naplňuje uspokojením. To poznání přitom bylo tak jednoduché. PODDAT SE TOMU! Tak jak jsi psal Tome: "co neškodí okolí je dobré." Tak proč se trápit, když mi to dává možnost (po čtyřech letech) vrátit se zpátky. Proč odmítat podřízení, když mi přináší uspokojení. Co tam po tom, že je to dle společnosti nemorální a zvrhlé. Hlavně když mi to pomáhá nalézt samu sebe.
Ani si neumíte představit co mi Vaše pomoc dala. Mám pocit, že Tom mi nahlédl až na dno mé dušičky. Měla jsem pocit otevřené knihy, kde se čte mezi řádky. Několikrát jsem to četla, opět a opět. Poznávala samu sebe. Nebudu tvrdit, že se mi to podařilo na 100%. Jsou věci, které se podle Tebe časem poddají. Jsem odhodlána tyto skutečnosti respektovat a neúspěch brát s nadhledem.

L............ . Mám dojem jakoby jsme byli jeden člověk. Pokusím se to vysvětlit na přirovnání:
T=psychológ, L=já. Když to čtu zdá se mi, že jsem to zčásti psala já. Dnes vím, že nejsem sama co hledá odpověď.
Tápaní mezi společenskou konvencí a prožívaným DS vztahem nic pozitivního nepřinese. Proto je asi lepší a patrně i příjemnější nechat se unášet proudem a ne plout proti němu.

Včera jsem poprvé přispěla svým návrhem k zpestření "scének". Odezva byla pozitivní. Už se těším na realizaci.

N.

P.s. Pro L ještě malá připomínka k tomu vzdoru. Ten můj vzdor je opravdový. Žádná součást scénky. Já opravdu vzdoruji a bráním se tomu podřízení. Fantasticky to popsal Tom, já sama bych to nebyla schopna tak popsat.

P.s. Tak jak je to s tím Vaším lyžováním? Když tomuto sportu neholdujete, tak dovezte sáňky!

P.s. Ter. má specifický dotaz (asi dělá statistiku...?!). Doufám, že to budu dobře reprodukovat: " Kolik párů se na Vás již kontaktovalo s obdobným problémem? Když to nebyli páry tak přibližně v % , kolik žen a kolik mužů? Proč to chce se mně neptej, on je někdy divný.

 

Prislo nam to dvakrat, ale OK.

Je na vas, co dal.

Co jsme psali o moznosti zavolat nebo se videt, plati.

TOM

 

Az ted jsem si vas mail docetl az do konce.

K tomu, ze nespechate se setkanim, mohu rict - dela to na me dobry dojem. Budu rad, kdyz to vyjde, a neni nutno spechat.

Zimni dovolena - spis vikend - to je dobry napad.

I kdyz pokud se mame setkat, tipuji, ze to bude driv. Ja si uz v tolika vecech rikal "to jeste potrva" a pak to najednou bylo druhy den...

Na setkani uchylu asi budem, i kdyz to mame 150 km. Jsou tam lidi z cele republiky. Necekam, ze byste tam jeli, neni to ale posledni akce toho druhu.

Mejte se krasne a az si N rozmysli odpoved na nas mail, at se neboji ozvat...

TOM

Diky za mail, me i L potesilo, pokud jsme pomohli.

Jak jsem psal vcera, za chvili razime do Prahy a na Amsterdam, tak jen strucne k nejdulezitejsim bodum vaseho mailu. Zbytek po vikendu. Vim, ze tahle strohost ve vas zanecha stopu, v podvedomi. Verte, ze mi na vas zalezi, opravdu chci pomoci, jen casove duvody mi brani psat ted dele.

>....Bohužel, smůla byla a je, že se to odrazilo v našem sexuálním
> (spíš mým ochlazením) životě.(nikdy v životě by jsem to tak
>otevřeně nepřiznala. Hodně jste mi pomohli.). Dnes se znova
>hledáme a jakýmsi světlým bodem se nám asi zdají ty čtyři
>tajemná písmenka

Je skvele, ze se to jevi tak pozitivne, preji, aby to vydrzelo.

Jako u vseho jineho hrozi velke zklamani a vazny otres, pokud se na neco upnu a vkladam do toho velke nadeje. Pokud mate i jine duvody byt spolu, nez vyhlizeni, kdy se dostavi zazrak a zacnou vam skvele fungovat scenky, pak je vse v nejlepsim poradku a jste na dobre ceste.

Je potreba mit vzdy vic duvodu zit, nez jen jeden.

>P.s. Pro L ještě malá připomínka k tomu vzdoru. Ten můj
>vzdor je opravdový. Žádná součást scénky. Já opravdu
>vzdoruji a bráním se tomu podřízení. Fantasticky to popsal
>Tom, já sama bych to nebyla schopna tak popsat.

Nestudoval jsem psychologii, ale je pravda, ze toto je jedina vec, na kterou jsem L upozornil pote, co jsem si precetl jeji puvodni odpoved. Ona se stejne jako ty branila priznat, ze se s nasledky predani moci behem scenky nekdy neni schopna srovnat. Proto misto toho, aby napsala, jak se s tim mas vyrovnat, navrhla, abys to v lehci forme ucinila soucasti scenky. To ovsem neni mozne, protoze pro tebe (i pro L) je tato oblast zasadne bolavym mistem, kteremu se snazite vyhnout, svuj vzdor potlacit (to ovsem nejde) a proto mate problemy. Reseni je v uvedomeni si skutecne priciny vzdoru a jejim odstraneni, ne v potlacovani bublajiciho odporu.

>P.s. Tak jak je to s tím Vaším lyžováním? Když tomuto sportu
>neholdujete, tak dovezte sáňky!

Myslim, ze si cestou na Moravu (v puli listopadu) dovolime u vas udelat zastavku. Nic vas to nebude stat a my prijedeme moc radi.

>P.s. Ter. má specifický dotaz (asi dělá statistiku...?!).
>Doufám, že to budu dobře reprodukovat:
>" Kolik párů se na Vás již kontaktovalo s obdobným
>problémem? Když to nebyli páry tak přibližně v %,
> kolik žen a kolik mužů? Proč to chce se mně neptej, on
>je někdy divný.

:-) jen podle vasich mailu si pripadam jako doktor, ktery tomu rozumi. Mluvil jsem na toto tema s mene nez 20 lidmi, statistika se z toho rozhodne delat neda, na druhou stranu ale ctu hodne na netu, ne pornografii, ale nazory lidi s 20 lety praxe. Na zapade doktori na tohle tema pisi monografie (ne jako u nas, oni bdsm skutecne praktikuji a nestydi se za to) - je proste znamo, ze popsana nebezpeci hrozi. Podle me se s jejich projevy setka uplne kazdy, jen podle osobnich dispozic v ruzne mire.

A nebo jsem vazne mel studovat psychologii....

TOM

 

Je ohromné, že jsi napsala.
Netušila jsem, že by ti má odpověď mohla pomoci. Též cítím velikou radost. Možná také trošku díky tomu, že jsem si dokázala spoustu věcí přiznat a nahlas o nich říct, že byly špatné. Vzdor je i pro mě bolavá otázka. Když tak nad tím dodatečně přemýšlím, říkám si, že jsem jej úmyslně pochopila špatně. Je to ještě stále něco, co si nedovedu přiznat. Neumím se s ním vypořádat a proto jsem ti poradila spíše únikovou cestu, scénky v nichž by se nemusel vyskytnout. Já sama nevím, co s ním. Přepadá mi po několika hodinách či dnech lehčího DS. V lehčí formě způsobuje to, že občas něco zkazím, v horší podobě se vzpouzím a kritizuji. Nejhorší je, že v kritizuji něco, po čem toužím. A pak to samozřejmě na nějakou dobu skončí. Nevím si s tím blokem rady. Zřejmě budu muset ještě nějakou dobu hloubat, zkoušet a otloukat si hlavu.

Jsem ráda, že se s námi chcete setkat. Ráda vás oba poznám v reálu a popovídám si s vámi. I když s lyžemi to rozhodně nebude. Jsem totiž v lyžování úplý přeborník - bravurně zvládám pády, naštěstí bez zlomenin. Příležitost zabrousit na ..... se nám naskytne v půli listopadu. Pocházím totiž z ..... a nedávno mi přišla pozvánka na třídní sraz. Omlouvám se za krátkost mé odpovědi, za pár minutek vyrážíme na cestu. Ještě se k Tvé odpovědi vrátím, nestihla jsem ti napsat vše, co jsem měla v plánu.

Spousta věcí se mi ještě honí hlavou, musím si je teprve utřídit. Jsem tak trošku pomalejší.

L

 

Diky za pohlednici.
Hned bych s Vámi měnila. I když, u nás to bylo taky super. Snažila jsem se připravit snídani se spoutanýma rukama za zády. Měla jsem na to čtyřicet minut a docela jsem se zapotila. Ale byla to legrace. Myslím, že tímto hravým způsobem se to spíš poddá. Alespoň v to doufám.

Já jsem sice optimisticky psala (mail z 26.10.00 Re:Re:Snaha o sebepoznání 2),že je to jednoduché a stačí se tomu poddat. Jenomže praxe je těžká. L ví o čem mluvím (reaguji na mail z 27.10.00 od L) Já si naivně myslela, jak to perfektně všechno zvládnu. Bohužel mé nitro se stále brání. Čím je ponížení větší, tím můj vzdor narůstá.

A přesto mě to přitahuje.

Myslím, že ještě urazíme dlouhou cestu než se vyznáme sami v sobě. Ale i tak jsem ráda, že si můžu s někým o tom všem popovídat (teda napsat - česky mi to tak nemluví). Dávám tak volný průchod svým pocitům a emocím. Hodně mi to pomáhá. Snažím se i víc komunikovat s partnerem. Zatím to není nic moc, asi to chce čas. Určitě si budeme mít o čem povídat.

N.

V tomto místě poslal ter
mail s velmi intimní a citlivou informací o sobě a své partnerce. Na tento mail se v dalším textu neodkazuje - pozn. Tom

 

Dekujeme za mailik. Stava se z toho dobry zvyk
- prijde mail, ja sedim u sveho PC, L si pusti vedlejsi a oba piseme odpoved :-)

Chtel bych predevsim uvest, ze jsme oba cetli minuly E mail a nijak na nej nereagovali, protoze nam to neprislo citlive - co k jeho obsahu muzeme dodat? Nema cenu jitrit stare rany.

Zamerme se na budoucnost... proto nejprve (nez na to zapomenu) napisu, ze se tesim na setkani, ktere by se mohlo uskutecnit cestou na L tridni sraz (kona se 25.11. v sobotu, takze se muzeme videt vecer predtim (patek), nebo rano potom (nedele). Sobotu stravime v ......

A ted neco k tvemu mailu...

>Já si naivně myslela, jak to perfektně všechno zvládnu.

Je skvele, ze VERIS, ze to zvladnes. To, ze pokazde vsechno nevyjde, je znama vec. Z toho si nic nedelej. Nove veci jsou nekdy nezvykle, nevis, co si mas myslet, pri popisovane scence (priprava snidane se spoutanyma rukama) se ti muze chvilemi zdat, ze delas peknou pitomost a frasku, ale to je jen tim, zes tu snidani milionkrat pripravovala bez svazanych rukou a pri kazde malickosti narazis na drobne potize. A o to prave jde - spoutani rukou ti pripomina tvuj ukol.

Pokud se pri tom citis divne, je to jen jiny projev tveho odporu vuci podrizeni. To se casem bud podda, nebo ne. Nezbyva nez to zkouset, samozrejme pokud mas chut.

>Bohužel mé nitro se stále brání. Čím je ponížení větší, tím
>můj vzdor narůstá. A přesto mě to přitahuje.

Je skvele, ze na rozdil od minulych mailu nepochybujes o tom, ze te to pritahuje. To je velky pokrok.

>Určitě si budeme mít o čem povídat.

Tesim se na setkani

TOM

 

V Holandsku i Německu bylo moc prima.

Člověk se vrátil přeplněný zážitky, tak trochu rozlámaný a unavený, ale o mnoho bohatší. Včera jsme měli rodinnou sešlost, capart slavil třetí narozeniny. Teď objíždí okolo domu a děsí sousedy novou houkačkou na kole.

Se spoutanýma rukama i nohama jsem už také vařila. Je to docela legrace, zvlášť když je hodně napnutý časový limit. Jednou bych si tak přála chodit několik hodin. Bylo by zajímavé, kdybychom příští víkend, co máme hlídání a jedeme na sraz vyšetřili celý den a mohli jsme úchylačit. Teď malý nechodí do školky, je nemocný a tak nám vyjde pár hodin večer, které máme pro sebe. A to jsme vitšinou už tak uondaní, že o BDSM nemůže být ani řeei.

L

Opět usedám za počítač a jdu trošku otravovat.

Nejdřív něco k našemu setkání. Jak jsme již uvedli termín setkání nám plně vyhovuje. Teď jenom záleží na Vás zda přijedete v pátek a přenocujete, nebo se stavíte v neděli. Myslím, že by pro Vás bylo pohodlnější se stavit z pátku na sobotu a pak jet do ...... Nevím, rozhodněte si to sami. My se přizpůsobíme.

A teď z jiného konce.

Musím dát Tomovi za pravdu. Určitě si budeme mít o čem povídat. I když mám trošku zvláštní pocit ( já vím, že nekoušete). Psát o svých pocitech je jedna věc a mluvit o nich druhá. Já jsem taková nemluvka (používá se vůbec takové slovo?), radši poslouchám. A pak, na papír se lépe formulují věty. Ale i přesto se těším.

L děkuji za mail. Víš, když jsem psala o tom jak jsem se spoutanýma rukama dělala snídani, přišlo mi to takové naivní. V duchu jsem si říkala, že se aspoň pobavíte. Ale když jsem dostala Tvou odpověď tak jsem si oddechla. Ter. mě již upozornil, že to byla jenom zkouška. Příště ten limit bude hodně napnutý. Tak nevím, zda se ke slovu nedostanou důtky ......... nebo rákoska?

Co se týče nás tak s časem na úchyláčení to nemáme tak špatné. Ale i tak přes týden není na to ta pravá nálada. Nejlepší je to přes víkend. Dostanu pouta, obojek a je mi jasně dáno najevo kam teď patřím. Pokračovala bych dál, ale budu si své pocity šetřit na naše setkání.

Jo. A přece ještě něco. Mám rozečtenou knihu "Povolání domina" od Aradie (vyvolává ve mně pocit, že to co provozuji doma se děje běžně v každé domácnosti). Nebudu zde psát recenze ani kritiky, myslím že od toho jsou jiní. Při čtení mě napadl jeden, nebo spíš víc dotazů: "Co je to vlastně lehčí, nebo těžší forma BDSM? Existuji nějaké hranice které by to definovali? L taky psala o formě lehčího DS. Co si mám představit pod tímto pojmem?"

Jsem otravná, já vím, ale tím to nekončí. Protože teď jsem si vzpomenula,že jsem ještě něco chtěla k SM party. Ne, absolvovat ji nehodlám. Na to je moje odvaha příliš malá. I když, moje zvědavost je čím dál tím větší.

Problém, nebo dotaz je k oblečení. Na serveru BDSM jsem četla čím kratší tím lepší. Délka mi je jasná, ale co materiál (latex, kůže, nebo i úplně normální)? A vůbec, nač dotazy. Je úplně jasné, že mi to není jasné. Prostě si takovou party neumím představit. Bylo by tedy možné dovézt nějaké fotky? V případě, že se může fotit.

A teď už opravdu dám pokoj.

N.

 

>Opět usedám za počítač a jdu trošku otravovat.

Opet usedame k pocitaci a kazdy piseme svou odpoved, z nichz se zase vic dovime jeden o druhem.... takze rozhodne neotravujes.

>Myslím, že by pro Vás bylo pohodlnější se stavit z pátku na sobotu
>a pak jet do ..... Nevím, rozhodněte si to sami. My se přizpůsobíme.

To uz jsme domlouvali, podle me se objevime v patek vecer, v sobotu rano zmizime. Kdybychom k sobe nenasli cestu, pak muzeme pokracovat dal uz v patek, do .... to nebude tolik kilometru, a naopak (coz by me moc potesilo!), kdybyste meli chut sejit se jeste v nedeli, muzeme - i kdyz v patek pres noc je to lepsi, nebot maly musi usnout, jinak si moc nepopovidame).

>Dostanu pouta, obojek a je mi jasně dáno najevo kam teď patřím.
>Pokračovala bych dál, ale budu si své pocity šetřit na naše setkání.

To "je mi jasně dáno najevo kam teď patřím" je podle me L sen. Sni o tom, aby to tak bylo porad. Jenze real je real... no, pockam, co o tom napsala ve sve odpovedi a pak se mozna znovu zamyslim, zda bych na ni nemohl byt prisnejsi :-)

Kazdopadne pokud se vam to takhle dari spolu tahnout, a funguje vam to, nemohu nez gratulovat. Jaky ze jste to minuly tyden, kdyz jste poprve napsali, meli problem? :-)

Mam z vas TAKOVOU radost...

>Mám rozečtenou knihu "Povolání domina" od Aradie (vyvolává ve
>mně pocit, že to co provozuji doma se děje běžně v každé
>domácnosti).

To se podle me nedeje, musis to brat tak, ze Lence Blazejove projde kazdy den rukama par lidi, proto mozna jeji kniha vyzniva tak, ze bdsm je normalni, rozsirene, proste pohoda. V realu to je trochu nekde jinde, dost lidi ma skutecne problemy prijit na to, jak na tom sami se sebou jsou.

I kdyz, urcite je dost lidi, co vedi, co chteji, a ti se nijak nesiri o tom, jakou cestou prosli a co ted delaji - je potreba se smirit s tim, ze procento lidi, kteri si cestu k bdsm nasli sami a bez jakychkoli potizi, se proste neda zjistit. I kdyz by me to moc zajimalo.

>Při čtení mě napadl jeden, nebo spíš víc dotazů:
>"Co je to vlastně lehčí, nebo těžší forma BDSM?

Kazdy na to ma svuj nazor, co je prijatelne pro jednoho, nesnese druhy, co jeden citi jako bolest, je pro druheho stipnuti... to jsou objektivni rozdily mezi lidmi.

Kazdy jednotlivec je navic v ruznych chvilich ruzne citlivy, tj. co snese dnes, nesnese zitra (i kdyz casteji se mluvi o tom, ze si na intenzitu prozitku zvyknes a jdes stale dal, hloub, nesmi se pritom zapominat, ze je normalni, kdyz se ti dnes nechce do toho, do ceho se ti vcera chtelo).

Lehci forma bdsm tedy nejspis bude to, k cemu nepotrebujes pomucky (placnuti nebo skrabnuti holou rukou je bezne i v normalních loznicich), co nema prisna pravidla.

Tezsi forma (tvoje slova) je vse ostatni.

>L taky psala o formě lehčího DS.
>Co si mám představit pod tímto pojmem?"

Myslim, ze DS jako pojem chapes - jde o predani moci mezi partnery, jeden je nadrizeny, druhy podrizeny, samozrejme nesmi jit o zneuzivani.

Lehci DS je podle me to, co jsi psala, ze jsi zazila. Opet tu plati to co u lehciho bdsm - ne tak narocna realizace, kratsi trvani, mene vyrazne rozdeleni roli, mene nebo zadne ritualy.

>Problém, nebo dotaz je k oblečení. Na serveru BDSM jsem četla čím
>kratší tím lepší. Délka mi je jasná, ale co materiál (latex, kůže, nebo i
>úplně normální)? A vůbec, nač dotazy. Je úplně jasné, že mi to není
>jasné. Prostě si takovou party neumím představit. Bylo by tedy možné
>dovézt nějaké fotky? V případě, že se může fotit.

Obleceni doma si kazdy dominant rozhoduje sam. Je pravda, ze vetsinou se po submisivovi vyzaduje fetisisticke obleceni nebo nahota, ale nemusi to byt pravidlem, ze cim kratsi tim lepsi. Co treba lide, co miluji igelit, gumu... Popovidejte si o tom, co by vas na druhem vzrusilo, a sezente si to.

T

>Opet usedám za pocítac a jdu trošku otravovat.

Zadne otravovani. Ja jsem moc rada, ze pises. Je to i pro me objevne, pomahas mi. Premyslim ted trochu vic, mnohokrat i nad vecmi, ktere jsem si nikdy nepriznala a nebo me ani nenapadly. Casto take zjistuji, ze veci nebo udalosti, me dokonale zname, nedokazu slovy popsat, ci spravne vysvetlit.

Take vas rada uvidim. Myslim si a mluvili jsme o tom i s T, ze by bylo skutecne lepsi k vam zavitat v patek. V praci koncim ve dve hodiny, pak uz jenom pro maleho do skolky a dalo by se vyrazit. V ...... bych mela byt az v sobotu podvecer, no a v nedeli odpoledne uz je zase na case smerovat zpatky. Povidat rozhodne bude o cem, i kdyz mam tak trosicku obavy. Jsem asi dost nespolecensky clovicek, doma mi sice huba neprestava mlet, ale mezi lidmi radsi tak okounim a posloucham. Jen malokdy se rozmluvim.

> Víš, kdyz jsem psala o tom jak jsem se spoutanýma rukama delala snídani,
>prišlo mi to takové naivní.

Me to rozhodne naivni ani trochu nepripadalo. Vim, ze ja pritom zazivam spoustu skvelych pocitu. Libi se mi byt spoutana, znehybnena, miluji plneni ukolu, zvlaste kdyz jsou omezeny hodne napnutym casovym limitem, chci potesit, poslouzit, splnit ukol, co nejlepe. A samozrejme me v neposledni rade laka i objevovani sama sebe: zvladnu to ci nikoliv. Clovek mnohem vice vnima kazdicky pohyb, musi premyslet nad beznymi samozrejmosmi uplne jinak: podari se mi pusti kohoutek zubama, unesu hrnek s vodou v jedne ruce...

Teoreticke otazky radeji prenecham T. Dokaze veci vysvelit krasne srozumitelne, coz neni muj pripad a take ma spoustu znalosti. K lehci forme DS jak ji vnimam ja. Neni to o bolesti ani o scenkach, trestech. Je to o pripravenosti reagovat na prikazy. Oddanosti a chuti slouzit. Okoli nemusi vubec nic videt, kratky pohled do oci, kdyz si chci sednout, dotknuti se ramene, kdyz potrebuji neco rict. Pro me to znamena, jsem tady a jsem kdykoliv pripravena ti poslouzit, oddane cekam a respetuji vsechna urcena pravidla.

Myslim si, ze v obleceni se meze nekladou a vse zalezi ciste jen a jen na tom, co se vam libi a co vas vzrusuje. Pro jednoho to je obleceni skolacky, jinemu se libi vune kuze, dalsimu obemykavost latexu, nekdo rad holinky, ci vojenskou uniformu, jineho vzrusuji vecerni saty. Moznosti je mnoho, spousta z nich je dostupna k ozkouseni. My jsme zatim ozkouseli latex, moc nevzdrzel, ale obema se nam libil, mame i par kozenych doplnku, nejake to eroticke pradlo, a moc pekne vecerni saty, ktere si oblekam, kdyz jsem nahore. Bohuzel je to zridka.

L

 

Ahoj Tome a L,

> To "je mi jasně dáno najevo kam teď patřím" je podle me L sen.
> Sni o tom, aby to tak bylo porad. Jenze real je real... no, pockam, co
> o tom napsala ve sve odpovedi a pak se mozna znovu zamyslim, zda
> bych na ni nemohl byt prisnejsi :-)

Je velmi zajímavé, předtím než si svoje maily vzájemně předčtete, sledovat jak jste přesvědčeni o tom co si myslí druhý. Ty Tome píšeš, že L (z mého pohledu, jak já se tě snažím pochopit) by snad vyhovoval vztah 24/7.Postupem času, tak jak se zamotávám do sítí, jsem nabyl přesvědčení, že vztah 24/7 bych za žádnou cenu nechtěl. Ze začátku jsem o tom přemýšlel a představa byla víc než příjemná. Ale s přibývajícími scénkami jsem pochopil že je to obrovská zodpovědnost. Neustále vymýšlet nové, rozhodovat za někoho, v podstatě kdy by jsme to vzali do extrému, člověk dominantní si nemůže pohovořit s dolejškem. Protože dolejšek má být bez názoru. Koná to co je mu přikázáno, existuje jenom pro svého pána. Pokud dominant bude brát na zřetel názor dolejšku (vyjma dohodnutých BDSM pravidel) tak skrytě se dostáváme k tomu že dolejšek je Smart Assed Masochist a už to není 24/7 ale nějaký paskvil. Pro mne by to bylo velmi únavné strážit svoje chování v každé chvíli i obyčejného života podle zásad bdsm. To radši přijdu v pátek z práce založím jí obojek a ona ví jak a co má dělat. Sundám jí ho v neděli večer a jsme rovnocenní partneři, a můžeme řešit naše normální problémy. Možná u Vás je to jiné a tento poznatek nemáte. Pokud jsem sledoval Váš vývoj na Vašich osobních stránkách provozujete bdsm asi tři roky, a vašemu dítěti jsou taky tři. Takže neměli jste možnost to vyzkoušet (možná měli ale nepoznal jsem to). Proč o tom píší ? Protože je to povzdech Toma a přitom L na konci svého mailu píše, ".... a moc pěkné večerní šaty,které si oblékám,když jsem nahoře. Bohužel je to zřídka." Všimli jste si to?

Ahoj ter

.............. opět úvod!

Venku lije a mně se chce děsně spát. Právě odjela návštěva (moji rodiče) a tak proto jsme nereagovali na mail. Nemám totiž chuť někomu z rodiny vysvětlovat, že nejsme úchylní. Stačilo, že jsme řekli že máme nové známé přes internet a že 25.11.00 se sejdeme. Řeči typu: "Dejte si pozor, aby to nebyli nějací divní lidé...... atd., nemám zrovna v oblibě. Myslím, že jsem již dost stará na tyto rady. Tedy aspoň doufám.

Tome, Tome Ty jsi ale škodolibý. Já vážně měla problém. Bránila jsem těm novým věcem. Měla jsem pocit, že to co Ter. po mně chce není normální. Přišlo mi to takové naivní, směšné ..... myslela jsem, že je cákly. Odmítala jsem cokoliv číst na téma BDSM, i když povídky (některé) mě rajcovaly (já se z toho i/y zblázním - čeština mě mučí.). Ale díky Vám jsem si uvědomila, že podstatně krásnější bude se tomu poddat. A mně se to čím dál, tím víc líbí. Vzpomínám na dobu, kdy mi Ter. vyhrožoval manželskou poradnou. Myslím, že za těch pár dnů má opět pocit že jsem normální (co je to normální?). A radost mám taky, že jsme se opět našli (diky Vám).

Právě teď o tom mluvíme s Ter. Bavíme se na tom, že dnes mi stačí projít rákoskou po nohách, k tomu pár povelů a já jsem vzrušená. A vůbec, utahuje si ze mně.

Co se týče toho oblečení, asi jsem se špatně vyjádřila. Já to nevztahovala na soukromí. V soukromí se fantazii meze nekladou a tak to začínám vnímat i já. Spíš mě to zajímalo ohledně párty BDSM. Abych v případě že se někdy odhodlám párty absolvovat nepůsobila jako škodící element. Nerada poutám pozornost. Když půjdu do divadla taky se obleču společensky. Proto mě spíš zajímal "společenský úbor" pro akce typu BDSM.

L, nic si z toho svého nespolečenského človíčka nedělej. Já k těm nespolečenským tvorům patřím taky (jak jsem již psala). Ledy se snažím vždy prolomit nějakou skleničkou. Ale nesmí jich být hodně, pak se přestávám kontrolovat. To se tak odvážu že je to se mnou na nevydržení. V těch horších případech se ještě víc uzavřu a topím se ve vlastním nitru. A to pak se mnou není žádná řeč. Hodně to závisí na společnosti a zábavě.

N.

P.s.: Díky za blahopřání.
P.s.: Telefonát mě trošku rozhodil. Nečekané věci mě vždy zaskočí.
P.s.: Ter. popsal cestu, ale zapomněl na číslo vchodu a název ulice: ....

 

Žijete nebo jste nevylezli za poslední dva dni z mučírny?

Caparta máte už zdravého?

To mi jsme měli v neděli vcelku ticho. Dal jsme N obojek (takový krásný od Gwendy, šesticentimetrový), pouta na ruce, nohy a šli jsme na procházku. Nejdřív nechtěla ale byl jsem neoblomný. Opět a zase ten vzdor.

Bylo to přitom pod oblečením. Celou cestu se mnou nemluvila. Promluvila by akorát tehdy kdyby jsme ji uřezal ruku a ona by ještě stačila rýpnout ať si ji udělám na smetaně.

ahoj ter a N
p.s. N křičí z ložnice " totálně nasraná" co víc k tomu říct.

 

Ahoj lidi!

Ještěže tady nejste! Dnes nás navštívila babička (90 let) - boží nadělení! Odjíždí až ve čtvrtek (já se z toho pominu). Abych si kvůli tomu brala dovolenou a zrovna mám měsíční závěrku. Právě teď s Ter. rozebírají Zikmunda Freuda a veškeré sexuální úchylky. Je zajímavé naslouchat názorům starší generace. Jak já jsem ráda, že žiji v této době. Přece jen je dnes otázka sexuálních úchylek víc otevřená. A to nás ještě dnes čeká přednáška na téma internet. Chápete to, je ji 90.let a ona chce vysvětlit a ukázat práci s internetem!?

A teď z jiného konce.

především děkujeme za mail. A já děkuji za vysvětlení k té otázce ohledně oblečení. Pochopila jsem z toho, že je to spíš o tom kdo se na co cítí. Takže kdybych se někdy takové akce zúčastnila tak nic nepokazím normálním oblečením. Kdybych měla jít oblečena tématicky asi bych se necítila ve své kůži (zatím). Dělá mi to potíže. Zatím mi úplně stačila procházka v neděli. A to jsem byla oblečená normálně, akorát na rukách, nohách jsem měla pouta a na krku obojek. Pouta mi nevadili. Ale ten obojek! Tím mě totálně dostal. V životě jsem se necítila tak blbě (i nějaká ta slza ukápla). V ten moment jsem měla změť pocitů. Byla to zlost, nenávist, ponížení, vzdor - to se nedá ani popsat. Něco mi ale bránilo projevit výraznější odpor. Vyřešila jsem to opět po svém. Asi hodinu jsem s Ter. nemluvila. Byla to určitě hodně inspirativní procházka. Ještě dobře, že jsme hned po procházce šli se známým do restaurace zapít (co vlastně pijete?) můj svátek (již odstrojená). Myslím, že by jsem jich pár chytla (na holou).

Tak, a pro dnešek končím. Babička je celá žhavá do vzdělávání. Netoužím po tom, aby mi pře rameno četla mé projevy.

N.

P.s. Ptát se na důvody, co se stalo na BDSM (.cz) je asi zbytečné.Něco jsme si přečetli, někde rýpli. Je to sice celé nějaké zamlžené, ale pokud to tak Tom cítil, udělal dobře. V dnešní době na tom serveru něco chybí. Asi to bude realita.

Jestli jste dočetli až sem, je vám jasné, že další maily už šly na různá témata mimo bdsm a nemá smysl je zde reprodukovat. Bylo by v nich nutno rozsáhle škrtat, a to opravdu nechci. Spokojte se tedy s tím, co jste zatím měli možnost sledovat... nebo se ozvěte a promluvíme si o tom z očí do očí.