Autor: Andrew McVittie, jeho web.
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Překlad: (c)2000 Tom
Ahoj všichni,
mám trochu času tak jsem si řekl, ze o sobě něco do téhle konference pustím. Co si pamatuji, byly mé erotické touhy vždy nějak spojeny s BDSM, většinou představami bondáže, pout a toho, co je základem předání moci. Vyrostl jsem v prostředí, kde se všechno točilo okolo koní, a není tedy divu, ze když jsem dospěl a zjistil, že BDSM je jedna z věcí, po kterých toužím, začal jsem se zajímat o „proměnu“ lidí v poníky a koně. Říkal jsem si, že jsem divný, ale televizní programy vysílané po desáté hodině vecer mě zachránily – jakou radost jsem měl, kdyz jsem zahlédl ponynku s trenérem.
Když jsem poté zkoumal svět BDSM a D/s, naskytla se mi příležitost cvičit ponynku. Materiálu a informací bylo zoufale málo, takže jsem proste postupoval podle stejných principu, metod a technik, jakými se cvičí skuteční koně. Samozřejmě to nění nijak originální nápad, jenže pochopte – nemel jsem to s kým probrat a nebyl jsem kdoví jak šikovný. Jezděním a výcvikem jsme strávili dvě léta, než nás okolnosti rozdělily. Později jsem poznal ještě jednu subinku, která se stala ponynkou, ale bohužel pro mě chtěla, abych na ní jezdil a ne ji zapřahal do vozíku. Tenkrát jsem se do toho něchtěl dát, protože jsem si myslel, že budu příliš těžký. Samozřejmě jsem od té doby viděl spoustu drobných poníku s těžkými žokeji, tak jsem snad mel mít míň zábran. Nějaká forma ponyplay byla součástí všech mých BDSM vztahů, až na jeden. Podle mě ponyplay kombinuje tolik různých prvku BDSM, že je prostě natolik hezká, že by bylo škoda ji ignorovat.
Od této konference a její mateřské UKPPS očekávám, že mi pomůže účastnit se akcí. Využívám příležitosti a uvedu, že jsem trenér/jezdec, vážím jen asi 45 kg, což je hodně málo i na slečnu. Ponyplay vidím jako mnohem víc, než jen erotický exhibicionismus. Líbí se mi, jak se „poníci“ naprosto ponoří do své role, zapomenou na co nějvíc svých lidských omezení a odpovědností, dají svou důvěru a starost o své dobro do rukou toho, kdo se o ně stará. Vždy se mi líbilo naprosté odevzdání ponyho jeho trenérovi/vlastníkovi. Pony je závislý na tom, co jeho trenér zamýšlí, jde, kam je veden, žere, kde je krmen, spí, kde je ustájen. Vazba ponyho a trenéra je tak podmanivá, fascinující a psychicky tak intenzivní, že se těžko popisuje. Pony je přímým odrazem výcviku, kterého se mu dostalo, výcvik je přímým odrazem toho, co je v trenérovi – náročná a současně opojná disciplína.
Mám spoustu nápadu na ruzné věci, od vozíků/sulek/čabrak pres výstroj a postroje až po to, jaké akce by se daly uspořádat. Neuzavírám se cizím nápadům, přizpůsobím se a když to okolnosti vyžadují, dokážu uznat a podpořit názory, které jsou lepší než moje.
Chtěl bych jen říct, že jsem si rád přečetl vše, co se v této konferenci zatím napsalo, jsem rád, že jsem ji našel a jen si přeji, abych se býval o tom všem dozvěděl mnohem dřív. Doufám, že se s vámi všemi budu moci časem seznámit a snad se i najde nějaký podivín, který si nechá dát postroj a vyrazí klusem ze stáje ;-)
Opatrujte se
Andrew
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče