Pony farma De Ferre

Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Tato stránka (text původního článku poskytnutého autorem ke zveřejnění nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Překlad celého zpravodaje De Ferre, který vychází nepravidelně (5 čísel za uplynulý rok) a je k dispozici jen členům - proto v překladu vynechávám telefonní čísla a poštovní adresy. Nově (asi měsíc) je na stránkách www.deferre.org.uk k dispozici archív starších čísel. Autorkymi schválily zveřejnění překladu. Pokud vás zajímá, jak může fungovat SM/ponyplay farma založená z čirého nadšení a postupně komercionalizovaná, přečtěte si celý text, a osvěžte znalost mých starších reportáží z farmy (psaných v době, kdy vznikala - najdete je v Dokumentech - nadpisy Devon a Devon 2).

Pony farma De Ferre

Dny se prodlužují, vzduch hřeje, stromy na farmě De Ferre nasazují listy a lesem zní kopyta a práskání bičů. Tak to už tu zase máme léto! Les je teď za celý rok nejkrásnější - zelené chocholky na každém stromě a na zemi koberce modrých zvonků. Nedokážu si představit, že bych teď chtěla být někde jinde, než na kozlíku sulky, kterou táhne pár energických poníků.

Akce plánované na letošní sezónu už řádně pokročily a s potěšením můžeme říct, že rok začal skvěle. Pony tréninkový den 4. května byl zcela obsazen. Rády jsme přivítaly dva členy Pony Pride a pár starých známých. Počasí nám přálo - to byste o svátku nečekali, že ne? Na ponění to bylo naprosto skvělé - bylo dost teplo na to, aby na sobě poníci měli jen postroje (a slipy), ale zase ne tak teplo, aby se rychle unavili. Během pár prvních týdnů navíc na farmě strávila noc ve stáji řada dalších poníků.

Nedávné vylepšení povrchu všech drah se osvědčilo a teď můžeme po lese jezdit i za vlhka, aniž bychom dráhy poničily. Koupily jsme malý traktůrek, protože drah už je tolik, že se obyčejnou sekačkou nedají zvládnout. Zaímavé, kolik z našich dobrovolníků se teď nadšeně hlásí, že budou i sekat trávu...

Ještě něčeho jsme si v nové sezóně všimly - někteří z našich pravidelných návštěvníků přes Vánoce ztratili formu. Snad to bylo všemi těmi kily bramborového salátu - nejspíš. Ale nebojte se, vrhly jsme se na ně a přiměly je tvrdě makat - nepotrvá dlouho a budou běhat jako dřív. Jak jsme s Jessicou zjistily, není lepší cesty, jak na sobě pořádně zapracovat, než ponyplay - takže pokud uvažujete o tom, jak si dát do těla - víte, kam máte zajet :-)

Někteří z vás už možná četli čtyři knihy věnované ponyplay od Jennifer Popeové, souhrnně nazvané "Slave". S potěšením oznamujeme, že Jennifer je naší novou členkou a těší se na návštěvu jedné z našich příštích akcí, aby porovnala realitu s fikcí. Jennifer pro toto číslo našeho časopisu napsala krátkou povídku. Pokud se vám její styl líbí a ještě jste její knihy nečetli, můžete si jednu dvě objednat. Na našem webu, www.deferre.org.uk je odkaz, jehož pomocí můžete knihy i objednat. Nám s Jessicou se knihy líbily a našly jsme v nich pár nápadu, které na De Ferre vyzkoušíme.

Další dobré zprávy - spojily jsme se s organizátory internetové skupiny Pony Pride UK. Ti již na léto připravili jednu akci a chystají další o něco později. Jen houšť a větší kapky!

V tomto čísle najdete i informace o zvláštních úvodních seznamovacích setkáních pořádaných v příštích několika týdnech. Cena je 20 liber na osobu a den, a v tom je jídlo i používání našeho vybavení. Takovou nabídku nelze nevyužít, co říkáte? Registrujte se rychle, pokud možno voláním přímo na číslo .... Budou to zábavné akce, skvělá možnost, jak se nechat zasvětit do ponyplay v odlehčené, neformální situaci.

Na další akce už se také přihlásilo dost lidí a některé už jsou skoro vyprodané. Nerady bychom, abyste zjistili, že už pro vás není místo, až se rozhodnete přijet. Přijeďte na pony farmu De Ferre zjistit, proč skoro každý, kdo ponyplay zkusí, ji chce dělat znovu, a znovu a znovu...

Jenny Jane Popeová u nakladatele Nexus vydala zatím čtyři díly série "Slave". Pátou právě píše a ta vyjde na začátku příštího roku.

Příběhy se odehrávají na farmě s lidskými poníky, zřízené na odlehlém skotském ostrově. Scházejí se tam o víkendech přívrženci ponyplay, většinou bohaté a známé osobnosti, a hrají si s vlastními nebo místními pony. Zařízení je přepychové - osvětlené dráhy, podzemní komplex stájí a hotel pro hosty. Všechno ale není tak, jak se na první pohled zdá - majitelé jsou mimozemšťani a mnoho z ponynek je drženo v nedobrovolném zajetí. Příslušné úřady už o tom vědí a na farmu byla v převlečení vyslána skupina policistů včetně žen, kteří mají zjistit, co přesně se tam děje. Nedokáží se ale ubránit tomu, aby se sami zapojili do hrátek, a to ani netuší, že už jedna členka skupiny byla mimozemštany zajata a vycvičena jako ponynka!

Jenny dokáže vytvořit nádherné popisy a snaží se psát poměrně realisticky (to vše mi připomíná díla Michaela Forbina - pozn. Tom) - většina vozíků, sulek a dalších propriet senám zdála celkem použitelná a každý, kdo má dost představivosti a umí si v dílně něco vyrobit, získápři čtení řadu námětů k přemýšlení. Ponynky v románech nosí baletní střevíčky a v příslušnýchotvorech mají dost nepraktické obrovské kolíky - to doma raději nezkoušejte! Všechny nápady aledobře ladí dohromady a scénář, který nám Jenny předkládá, zní uvěřitelně.

Na rozdíl od jiných knih tohoto žánru mají romány solidní příběh a nejde jen o směs bdsm/sexuálních scén. Každá kniha končí v napínavém místě děje, takže se těšíte na další. I když je osnova nereálněnadsazená, čtou se příběhy skvěle. Pokud nebudete myšlenku "úchylných emzáků, kteří u nás přistáli" brát smrtelně vážně, čeká vás skvělé počteníčko!

Přesvědčily jsme vás? Knihy si můžete online objednat na www.tawse.com nebo na adrese ... či telefonu ...

Jenny Popeová nám velmi laskavě věnovala kompletní sadu románů "Slave" a my ji nabízíme jako cenu pro vítěze následující soutěže. První cena je kompletní sada románů "Slave" podepsaná autorkou a cenou útěchy - druhé místo - je první díl podepsaný autorkou! Stačí nám napsat a odpovědět na otázku:

Soutěže se mohou zúčastnit jezdci, poníci, majitelé, stájníci, trenéři a všichni ostatní, kdo se zajímají o lidské koně. Nejlepší odpovědi zveřejníme v příštích číslech zpravodaje.

Příspěvky musíme obdržet klasickou poštou do 1. července.
Vítěz bude vyhlášen na našem setkání 6. července.
Příspěvky posoudí porota ve složení Lady Sharlotte, Mistress Jessica, freddy a Jenny Popeová.
Rozhodnutí poroty je konečné a nezapojíme se do korespondence na téma kdo měl vyhrát.
Vítězové budou informováni osobně nebo písemně do 16. července.
Cena bude předána osobně nebo zaslána poštou (zdarma) na kteroukoli adresu v Británii. Zahraniční účastníci soutěže, pokud zvítězí, mohou být požádáni o příspěvek na zaslání výhry.
Všechny příspěvky musí být napsány čitelně, musí u nich být uvedeno jméno a adresa a nesmí obsahovat vulgarity.
Zúčastnit se může kdokoli, nejen členové klubu De Ferre.

Pořádali jsme už jednodenní výcvikové dny, víkendy, akce přes noc, a čím tedy pokračovat? No jasně, třídenní akcí, čím jiným! Během prodlouženého víkendu (June Golden Jubilee bank holiday) se na De Ferre bude konat naše první třídenní pony akce. Členové jsou vítáni kterýkoli den, a navíc máte k dispozici ještě volné úterý, abyste se před návratem do práce probrali z víkendového řádění.

Kdo má stan a odolná záda, může přespávat přímo na našem pozemku, kdo vyžaduje pohodlí, na které je zvyklý z domova, najde v okolí řadu soukromých penzionů (B&B). Večer budou akce pokračovat jako společenské/seznamovací, takže i když nemáme licenci (na prodej alkoholu - kterou v Británii nemá ani řada běžných restaurací - pozn. Tom), nic vám nebrání vzít si lahev vína na zahřátí.

Cena je 20 liber na osobu a den. V ceně je oběd a volné použití našich postrojů a vozíků. Nemůžeme zaručit, že bude dost vybavení pro každého, pokud ho budete chtít zabrat na celý den - proto prosíme ty, kdož mají vlastní, aby jej přivezli. Poplatky za kempování závisí na tom, jak velký máte stan - viz rezervační formulář.

Přes zimu jsme v lese vymýtily desetimetrový drezúrní kruh. V sobotu přijede trenérka Mistress Delicious z Pony Pride UK, která poníky pořádně protáhne a pomůže majitelům zvládnout náročnější finesy drezúry. Na závěr dne proběhne soutěž, na které se zjistí, co se kdo naučil. Celý den bude možnost jízdy se sulkami. Více informací o výcviku poníků viz strany 4 a 5 tohoto zpravodaje.

Neformální výcvikový den s řadou soutěží, jejichž vítězové dostanou stuhy. Předběžný rozpis soutěží:

obruče - tryskem po hlavní dráze s tím, že se jezdci snaží nabodnout na kopí kroužky rozvěšené po stranách
hledání pokladu - 1,2 míle dráhy se sledováním nenápadných stop - s cenou pro toho, kdo jako první vyřeší všechny hádanky
balóny - jako obruče, s propichováním balónků pomocí "rapírů"
závody na čas - máme nový válečný vozík, a jízda na něm je náročnější, než byste řekli. Soutěží se postupně po párech - jezdí se překážková dráha.
za prvním - jednomílový závod, první jezdec musí pustit toho, který jej zezadu dojede.

Čisté dovádění! Chystáme řadu her inspirovaných televizními soutěžemi ze sedmdesátých let. Připravte se na to, že se hrozně upatláte a totálně zesměšníte. Rozpis ještě není uzavřený, ale zatím jsme připravily:

pony fotbal - se sulkami a fotbalovými míči.
překážkový závod - 50 yardů na čas.
souboj mísami pudingu - není třeba vysvětlovat.
štafeta - jezdci s poníky převážejí hromadu fotbalových míčů (po jednom) před překážkovou dráhu.
děravý kbelík - dopravte galon vody přes celou délku dráhy - ale s děravým kbelíkem!

Jezdci s poníky budou rozděleni do tří týmů, z nichž každý bude mít jednoho kapitána a jednu "divokou kartu", která umožňuje vynechat jednu disciplínu. Vítězný tým obdrží stuhy a láhev šampaňského.

Předvádíme se!Jako kdybychom toho neměly na práci už tak dost, zajeli jsme v neděli 12. května na Bristol Fetish Emporium. Spolu se Sirem Guyem z The Other Pony Club jsme prezentovali radosti ponyplay. Přišlo dost lidí a získali jsme několik nových členů. Ponyplay pod střechou nebyla nezajímavá, malé sulky Sira Guye byly v místnosti ovladatelnější než naše velké a široké, a podařilo se nám nikoho nepřejet a neudělat díry do nábytku. Děkujeme Silver Sparksovi a Blossom za to, že byli skvělými modely.

Ti z vás, kdo bydlí ve střední Británii a rádi by zašli na podobnou předváděčku - v neděli 16. června budeme na Birmingham Bizarre Bazaaru. Proč se nestavit a neříct ahoj! Nebo pokud se na tocítíte, proč se nestat našimi členy? Trh je otevřen od 11 do 5. Adresa ..., web www.brumbazaar.co.uk/main.htm.

Pokud si poradíte s benzínovým motorem Briggs&Stratton se svislou klikovkou - jeden máme a pokud ho rozběhneme, máme pro něj využití. Nemůžeme vám za práci zaplatit, ale určitě vymyslíme něco, co by se vám mohlo líbit.

S pomocí stálých členů se podařilo vymýtit dalších 400 yardů pony dráhy. Skvělý kousek pro klus, uprostřed hustého smíšeného lesa směrem k dolnímu konci našeho pozemku. Celkem tak máme 2000 yardů (1,2 míle) drah. Dráha bude oficiálně otevřena na našem setkání 6. června.

Chystáme něco i v hlavním městě! Za účelem zvýšení publicity jsme se spojily se známým klubem Torture Garden. Neprozradíme, o co jde, jen to, že je v tom zapojen náš čtyřkolový vozík a velmi známá britská osobnost. Sledujte pečlivě celonárodní deníky - a těště se na úchylné fotky!

Nedávno jsme dostaly dotaz, zda je legální vyjet se sulkou na silnici. Zeptaly jsme se dvou policistů, kteří odpověděli:

První z nich pracuje na jihovýchodě Anglie a řekl nám:
"Ponyplay se sulkou na veřejné cestě není přestupek proti pravidlům silničního provozu. Pokud vás někdo bude popotahovat, tak za zdržování dopravy. Pokud pojedete do Londýna, má metropolitní police v záloze pár vyhlášek, které tak dobře neznám."

Druhý, příslušním dopravního oddělení londýnské metropolitní policie, nám řekl:
"Neměl by nastat žádný problém. Organizátoři akcí by měli napsat na příslušný okrsek, kde a co se bude dít. Pomůže to i jim samotným, protože se dozvědí, zda se v místě v daném termínu nekonají nějaké jiné akce."

Dodáváme, že sulka nebo vozík musí mít povinnou výbavu stejnou jako kolo - tj. světla vpředu a vzadu, zvonek nebo houkačku.

Drezúra znamená schopnost dokonale poníka ovládnout. Tato disciplína stojí na výcviku poslušnosti pomocí příkazů dávaných kódy domluvenými mezi poníkem a jezdcem.

Komunikace poníka a jezdce musí být založena na povelech. Pokud už se ponyplay věnujete, nejspíš už máte vytvořený vlastní systém, např.:

Slovní povely: "krok", "klus", "hou", "připrav sel", "stůj", "zpátky".
Pobídka bičíkem - zrychlení nebo trest za neposlušnost.
Tah otěží - zatáčky doleva, doprava.

Při drezúře se snažíme dosáhnout "víc koňského" chování - učit poníky zvládat příslušné povely a náznaky. Je to náročné a vzrušující, protože se poník musí soustředit, a pokud používáte povely, vybízíte poníka, aby se skutečně choval jako zvíře. A proč je to ještě vzrušující? Protože je to ZÁBAVA! Představte si následující situaci:

Pony Sugar je v postroji, připravena vyrazit. Trenér Fred drží opratě. Položí konec bičíku na nohu ponynky a plácne. Sugar vyskočí a snaží se prchnout, protože poníci se bičíku bojí. Fred zavolá "hou, Sugar" a ponynku zastaví přitažením otěží. Předá otěže pomocníkovi, zvedne ponyncenohu, přiloží na ni konec bičíku, řekne "zpátky" a přiměje ji položit nohu dozadu. Pomocník může ponynku lehce zatlačit za břicho dozadu. Ponynka udělá krok dozadu. Pak je zastavena a celý postupse opakuje, dokud se v mysli poníka plácnutí bičíkem na stehno nepropojí s povelem "krok dozadupříslušnou nohou".

To by mohla být typická součást "výcviku" - ale stejných výsledků lze dosáhnout i mnoha jinými způsoby. Poníci se nové povely učí výše popsaným nácvikem a stálým opakováním.

Základní povely lze trénovat na lonži, pokud ke změně tempa a chodu použijete slovní povely nebo povley drezúrním bičem. Mistress Jessica a Mistress Delicious používají následující povely, které jsou rozpracováním povelů používaných Sirem Guyem z TOPC. Přehled:

1 x klepnutí bičíkem na lopatku = krok
2 x klepnutí bičíkem na lopatku = sebraný (krátký) klus
3 x klepnutí bičíkem na lopatku = klus
4 x klepnutí bičíkem na lopatku = rychý klus, trysk
1 x klepnutí bičíkem na zadek a dvě mlasknutí = prodloužení sebraného klusu. Stejný povel podruhé = zpět do sebraného klusu.
1 x klepnutí bičíkem na spodek lýtka = co noha nohu mine (kotníky se kladou na přímku)
"ššššš" = zastavení
1 x klepnutí bičíkem na přední stranu nohy = krok dozadu
1 x klepnutí bičíkem na zadní stranu nohy = dát kopyta přesně vedle sebe, po kroku dozadu

Drezúra jako typ výcviku je zábavná, náročná a napínavá - rozšiřuje možnosti, které máte v ponyplay. Při drezúře zjistíte, jak účinný je výcvik a jak poslušný je poník. Není divu, že drezúra je disciplínou. Na soutěžích se předvádějí předepsané prvky a figury v obdélníku s vyznačenými písmeny po obvodu. Poník musí předvést různé chody a tempa a je bodován za přesnost, styl, pohyb atd. Ztrácí body za nevhodné chování, nereagování na povely nebo nesprávné splnění příkazu.

Výše popsané příkazy vycházejí z knihy Sira Guye "Ponygirl Training Illustrated", objednací kód BGM03, adresa pro objednání viz sekce "Recenze knihy". Mistress Delicious připravuje vlastní brožuu o povelech při drezúře, která bude k dispozici na konci roku, tamtéž.

1. června bude Mistress Delicious na naší akci - bude se věnovat výše popsané drezúře a řadě dalších prvků. Ještě máme několik volných míst! Pokud to tentokrát nestihnete, můžete ji potkat ještě na našem každoročním velkém setkání konaném na začátku září.

Míša
Povídka od Jennifer Jenny Popeové, napsaná pro Sharlotte a Jessicu

Nic neříkal, nemohl by, ani kdyby chtěl porušit slovo, které si sám dal, protože ty dvě hrály na jistotu – jazyk měl přitlačený dolů kovovou tyčkou spojující malé můstky připevněné drobnými šroubky k zadním stoličkám. Nehrozilo, že by něco řekl, i kdyby chtěl.

Michal stál bez hlesu, mírně se třásl i přes to, že ráno bylo teplé. Cítil se naprosto obnažen, i když na sobě měl miniaturní plavky. Vyšší z obou dívek, ještě vyzdvižena štíhlými podpatky vysokých bot, se mu zadívala do očí a pak zvedla ruku a poplácala ho po tváři.

„Cítíš se dobře?“ zeptala se bez změny výrazu tváře. Michal polkl a přikývl. „Dobře,“ pokračovala jednoduše. „Tak to bychom nejdřív měli udělat něco s tvýma rukama“. Její společnice, menší postavy, zato s prsy natěsnanými v tenké bílé hedvábné halence, popošla o krok blíž a podala jí první bezprstou rukavici. Vyšší z dívek si ji s přikývnutím vzala, krátce si ji prohlédla a pak ji přidržela před Michalem.

„Nejdřív pravou ruku,“ opět bez stopy citu. Michal váhal, ale jen na okamžik, a pak napřáhl ruku. Sharlotte mu silnou rukavici přetáhla přes zápěstí a zatáhla zip – prsty zůstaly pevně uzavřeny uvnitř. Přes sponku zipu pak zkušenými a úspornými pohyby přetáhla silný řemen, který držel rukavici na zápěstí a současně, poté co bude nasazena druhá rukavice, naprosto znemožňoval rozepnutí zipu.

Na špičce každé rukavice byl masivní ocelový kruh, jehož účel se ukázal poté, co byly obě ruce nad loktem ovinuty silnými řemeny pout a zkontrolováno, že nemohou sklouznout níž. Vyšší z dívek se nyní usmála, ne však na Michala, ale na svou společnici.

„Tak co, zatím jen postroj a ohlávku,“ navrhla, „a zbytek později?“. Druhá z dívek se na chvíli zamyslela. Na krátkou chvíli.

„Ne, když už, tak pořádně. Až dorazí ostatní, bude je čekat solidní ukázka kontrastů, na které u nás mohou narazit.“

„Rozhodně.“ Vyšší z dívek se otočila k Michalovi. „Víš, co teď přijde, že ano?“ řekla potichu. Zamrkal a pomalu přikývl. „Pokud chceš, můžeš na chvíli zavřít oči, nebo ti dám přes oči pásku, než budeš oblečen?“ Při druhém návrhu Michal zavrtěl hlavou a rychle zavřel oči, takže nemohlo být pochyb, co si přeje.

„Výborně,“ zaslechl v odpověď a zároveň ucítil, jak táhne dolů poslední, co zakrývalo jeho nahotu. „Teď jen stůj a zvedni jednu nohu a pak druhou, až ti řeknu.“ Proběhlo to velmi rychle, pomyslel si Michal, když mastkem poprášený latex bez odporu klouzal po jeho nohách vzhůru, napnul se na jeho chvějících se hýždích a pokračoval výš. Po protažení rukou příslušnými otvory – krátkými rukávy – přišlo už jen zatažení dlouhého zipu končícího na zátylku a současně s kočičím zapředením závěrečné urovnání vysokého latexového obojku.

Vzápětí ucítil, jak mu kdosi zvedá ruku, zaslechl cvaknutí kovové přezky mezi ocelovým okem na konci levé rukavice a poutem na pravém nadloktí. Totéž se opakovalo na druhé straně a rázem stál Michal bezmocný, s rukama zkříženýma za zády, vypjatým hrudníkem, takže když otevřel oči a podíval se dolů, spatřil, jak výrazně vystupují dopředu umělé prsy, které byly součástí kostýmu, na rozdíl od jeho mužství, které viselo v otvoru, který měl kostým mezi stehny.

„Skloň hlavu, Míšo,“ nařídila vysoká kráska. Michal poslechl a spatřil tmu uvnitř latexové kukly, kterou před ním držela. Při přetahování kukly přes hlavu necítil nic než intenzivní vůni latexu – a zkušené pohyby, kterými mu kuklu urovnávala a nakonec vzadu zapnula na zip, takže mu na hlavu přilnula jako druhá kůže.

Michal se teď díval na svět úzkými škvírami v kukle a zkusil se nadechnout onýtovanými otvory, které měl těsně pod nosem. Zdálo se mu, že zvuk svého tepu slyší v kukle snad desetkrát silněji a hlasy obou dívek zněly zkresleně a vzdáleně.

„Zatím to vypadá dobře,“ řekla menší z dívek. „Co kdybychom jí nasadily kopyta?“

„Kopyta“ byly ve skutečnosti vysoké latexové kozačky, jejichž podrážka a podpatek byly z jednoho kusu, který tvarem připomínal koňské kopyto. Michal si všiml, že mají na spodní straně přibité lesklé podkovy.

Obě podkoní byly zkušené a věděly co dělají – jen za pár minut měl Michal nohy i chodidla upnuté v latexu. Připadal si příliš vysoký, nejistý, a byl rád, že ho latex pevně obepíná a alespoň trochu zpevňuje kotníky.

„Nádherná kobylka,“ zasmála se menší z dívek, „Kdybychom tohle schovali,“ ukázala na Michalovy visící genitálie, „nikdo by neuhodl, koho má před sebou.“

„Můžeme to potom zkusit,“ odvětila druhá, „I když jen na chvíli – jen zjistit, zda to ostatní poznají. V té krabici mám ještě minisukni – to je tutově splete.“

„To by mohla být zábava,“ řekla první, „ale není třeba spěchat. Další nedorazí dřív než za dvě hodiny, takže si s Míšou můžeme trochu pohrát. Zatím bude stačit kastrovací postroj.“

Míša se zhluboka nadechl a roztřásl se ještě víc. Znovu zavřel oči a zamyslel se, zda to byl skutečně dobrý nápad – přijet sem.

Ne že by z webu nezjistil, nebo nemohl zjistit, co De Ferre nabízí. A dívky zatím neudělaly ani neřekly nic jiného, než na co mohl být připraven.

„Pokud to skutečně chceš, staneš se tím,“ řekla Sharlotte, „Po dobu pobytu u nás budeš poník, a to znamená, že s tebou budeme zacházet jako se skutečným poníkem.“

„Leda že by ses chtěl stát ponynkou,“ ozvala se Jessica. Pohlédla na svou vyšší společnici, která v odpověď přikývla. „Neslibujeme nic než že zažiješ něco, cos ještě nikdy dřív nezažil, a co si budeš pamatovat ještě hodně dlouho.“

Vše se zdálo tak jiné, jak tam seděl na prudkém slunci, sledoval vinoucí se ústí řeky nějakých padesát metrů pod nimi, turisty kráčející po cestičce spojující restauraci s pobřežím, poslouchal racky vznášející se v hlučných kruzích nad nimi, čekající na odhozený pamlsek, nevzrušené křikem dětí a občasným nastartováním auta na parkovišti.

A teď, tady mezi stromy, pod modrou oblohou téměř úplně zakrytou zeleným baldachýnem, se i křik ptáků zdál vzdálený – a to byl ještě ztlumený latexovou kuklou. Přitom se zdálo, že se vše odehrává tak rychle – ještě před pár minutami byl Michal, zamknul auto a po úzké cestičce zamířil ke stájím podle pokynů, které mu sdělily včera po telefonu. A teď byl Míša – protože tak mu říkaly – jen anonymní zvíře, neschopné se bránit, neschopné i jen promluvit.

S postrojem i jeho genitáliemi si poradily hravě a precizně – protáhly penis i varlata otvorem v koženém trojúhelníku, který se zprvu zdál nereálně malý, a pak utáhly řemínky tak, že se mu řemínek zařízl mezi půlky.

Nedokázal se podívat dolů, jen krátce frkl, když cizí ruka uchopila jeho varlata, stáhla je dolů, a ovázala nad nimi smyčku tenkého řemínku. Zaslechl i ucítil slabé cvaknutí přezky a okamžitě pocítil tlak. Jak dlouho bude mít tu šílenou věc navlečenou?, pomyslel si.

Jenže to nebylo všechno, teď mu mírně se nalévající, ale zdaleka ne ztopořený, penis zvedly k řadě o něco silnějších řemínků upevněných vodorovně v řadě nad sebou ke koženému trojúhelníku na jeho podbřišku. Postupně je zapínaly a Michal cítil, jak mu penis s každou další přezkou tuhne, i když zatím zdaleka nepřesahoval přes čtvrtou, poslední přezku.

„To nevypadá zle,“ zamumlala Jessica. „Líbí se mi, že může trochu vyrůst, ale ne úplně.“

„Přesně tak,“ odvětila Sharlotte a poodstoupila, „Nevypadá to, že by ho teď nějakou dobu mohl použít.“

Postroj byl masivní a funkční. Přes ramena mu navlékly jakýsi kožený chomout, který byl ve třech místech spojen s širokým a nízkým koženým korzetem. Ten začaly zezadu utahovat, až se mu zdálo, že ho chtějí udusit. Lapal po dechu a na pár minut zapomněl na své v kožených řemíncích uvězněné mužství.

„Málem až na poslední dírky,“ poznamenala Jessica, „Později bychom to mohly dotáhnout, ale napoprvé to myslím stačí.“ Když to zaslechl, měl Michal chuť řvát. Dělala si snad legraci? Něco mu ale říkalo, že to myslela smrtelně vážně, a věděl, že i když je teď postroj těsný – šíleně utažený – bude možná muset snést ještě větší utažení.

Přes latexovou kápi šla ohlávka nasadit velmi lehce , pak mu utáhly a upravily řemínky na čele, pod bradou, kvůli vysokému obojku musel držet hlavu zpříma, jen dva řemínky po obou stranách nosu se zdály volné, dokud mu nenasadily kovové udidlo, které zatlačily dozadu ke stoličkám, a velké kovové kruhy na obou koncích udidla nepřipevnily k bočním řemínkům ohlávky, které byly z větší částí skryty pod velkými klapkami, které mu umožňovaly jen omezený výhled dopředu. Nakonec utáhly řemínky vedoucí shora dolů a Michal měl pocit, jako že má hlavu v kleci.

Cítil, že má ústa plná slin, a kvůli nepoddajnému kovovému udidlu je nemůže spolknout. Uvědomil si, že za chvíli už bude slinit z koutků huby jako skutečný poník a nebude s tím moci nic dělat.

„Perfektní, Sharlotte,“ slyšel Jessicu. „Zbývá jen dát jí pěkný ohon a na ohlávku červený chochol a bude připravená na první výcvikovou hodinu.“ Přistoupila, natáhla ruku a chytila krátkou otěž visící z kruhu na levé straně jeho obličeje.

„Maddie, jsi vážně pěkná ponynka,“ zašeptala, „I když nevíme, zda jsi ještě hříbě nebo už klisnička. Myslím ale, že to nevadí. Za chvíli budeš běhat s dalšími, svět tě přestane zajímat, samozřejmě až na těšení se na krmení, nebo starost o to, že ti kopyta u potoka zapadnou hluboko do bláta.“

„Tak já vás tu na chvilku nechám o samotě, ano?“ pokračovala Sharlotte. Sehnula se, zvedla z tráva pár věcí, které vrátila do dřevěné bedny, ve které byl původně Míšin postroj a další propriety. „Jen se vrátím nahoru a připravím všechno na příjezd ostatních. Pak bych si na Míše mohla vyjet.“

„Dobře,“ odpověděla Jessica, „ale tu koženou minisukni tu nech. Hned ji dám Míše, co kdyby někdo přijel dřív. Tohle malé překvapení pěkně schováme, co Míšo? Bude to jen mezi námi děvčaty...“

Míša jen hluboce odfrkl a už zcela automaticky přešlápl při hledání křehké rovnováhy v bizarních botách – kopytech. Dívky se na sebe usmály.

„Dobrý přírůstek do stáda,“ řekla Sharlotte. „Počítám, že si Míšu oblíbí všichni naši jezdci i jezdkyně.“ Míša zamrkal a tiše zaržál, a jediné, co věděl, bylo že během následujících 48 hodin bude těžko dělat něco jiného, než přesně to, co mu noví ošetřovatelé nařídí.

Sobota 15. 6.
Denní škola Muir (Muir Academy for Maids – Hereford. pozn. Tom)

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče