Autor: Topcat
Překlad: (c)1999 Tom
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Když jsem jí poprvé pohlédla do očí, věděla jsem, že se k sobě dokonale hodíme. Až na jednu věc. Obě jsme byly dominantní.
Nikdo jiný se jí v Leather Orchid nepodobal. Nebyla oblečená nějak výrazně, ani jako muž, ani jako žena. Stejně jsem ale věděla, že je to moje krevní skupina. I když nebyla oblečená v kůži. Jediná kožená věc, která ji zdobila, byly nádherné jelenicové důtky Heartwood. A i když měla dlouhé vlasy, jako dívenka se rozhodně neoblékla – měla na sobě černé společenské sako, které by se zrovna tak jako do klubu hodilo do libovolné kanceláře firem v sousedství. Pod sakem měla bílou hedvábnou halenku, kterou si kvůli horku v klubu a tomu, co ji zahřívalo, až po prsa rozepnula. Nedokázala jsem spustit oči z jejího bledého rytmicky se pohupujícího výstřihu. Černé kalhoty by také snesly posezení v kanceláři. Celá vypadala spíš jako z inzerátu v Business Weeku a ne jako na párty v lesbickém baru.
Většinou si vybírám roztomilé dívenky, ale někdy mě zaujme i drsnačka, pokud je v roli dolejšku. Ona však nebyla ani jedno ani druhé.Z toho, jak švihala důtkami, mi bylo jasné jedno – je velmi zkušená. Zadek dívenky, kterou důtkami zpracovávala, evidentně začínal cítit vše, co vám výprask důtkami může dát. Fascinovaně jsem přihlížela, jak měkkými, ohebnými prameny zpracovává subince záda od ramen po stehna. Měla ji ohnutou přes lavici, nijak ji nespoutala, ničím kromě slovního povelu. Zdálo se, že nikam nespěchá. Její hlas, hlas té nádherné ženy, kterou jsem tu nikdy neviděla, byl monotónní, tichý, určený jen dívce, kterou vyplácela. Vyvolával ve mě dojem jako bych si lokla horké, výtečné, sladké roztavené čokolády. Dráždil mě a napIňoval, a zároveň jsem ho toužila dál poslouchat. Občas dívku pohladila po tváři nebo po stehnech a zase pokračovala.
Ke konci výprasku už se subinka snažila uhýbat. Jemná sprška ran se změnila v bouři. Dobře věděla, kam až se s jelenicovými důtkami dá zajít. Svědčila o tom i narůžovělá barva dívčiných zad. Naklonila se k ležící dívce a zašeptala jí do ucha (jak jsem si myslela) "To by stačilo, končím.“ Napadlo mě, že jí asi pozve domů a budou pokračovat tam. Zadívala jsem se na ni, naposled, než se mi ztratí z očí.
Jenže neodešla. Otočila se ke zdi a vzala si jiné důtky. Zase od Heartwooda, jak jsem poznala podle spletení pramenů. Tyhle byly o hodně těžší. Každý pramen byl spleten ze silnějších řemínků a mezi prkny zatočen dokulata. Když dopadla první rána, jako bych jí cítila na vlastních zádech.
Nenapřahovala se plnou silou. Pletené prameny pokožku jen hladily, stejně jako u předchozích důtek. Rozdíl byl v tom, že tyto důtky byly z hověziny, a pevně spletené. Zatím subinku jen zahřívala a připravovala jí na výbuch síly, který brzy přijde. Ležící dívka začala sténat. Pak prudce dýchat, to když rány nabyly na síle.
I teď mě zarazilo, jak to umí, a přitom se nijak nepředvádí. Zalévala dívčina záda rozkošnou bolestí, od ramen níž, vyhnula se ledvinám, párkrát švihla přes zadní stranu stehen…
Poté, co dívčina růžová záda nabyla temnější rudý odstín, má favoritka poodstoupila. Dvěma kroky přešla do místa, z něhož mohla údery vést napříč dívčinými zády. Nechávala dopadat jen konce pramenů.Místo zásahu vždy nepatrně posunula vytvářejíc kružnici – začala na kraji zadku, těsně pod křížem, a postupovala po spirále ke středu. Po každém prásknutí důtek dívka vykřikla. Ona jí ale nechala odpočinout, zklidnit se, a pomalu, neúprosně pokračovala – každému v místnosti bylo jasné, kam půjde poslední rána.
Než se na ni rozpřáhla, zarazila se. Promluvila potichu, ale jasně, tak, že všechny přítomné zadržely dech a čekaly, až naposledy udeří.
"Popros o to."
Subinka, lapajíc po dechu, ze sebe dokázala jen přerývaným, třesoucím se hlasem vyrazit "Prosím, Paní, šlehněte mě přes píču." Pak už se ozval jen přidušený vzlyk.
Neudeřila ji plnou silou, to ani nemohla, rozsekla by jí do živého masa. Stejně to ale byla pořádná rána, když vezmeme v úvahu, kam dopadla.
Celé subinčino tělo se napjalo, jako by dostala ránu elektrickým proudem. Zvedla hlavu do záklonu, evidentně byla zaplavena takovou bolestí, že ani nemohla vykřiknout.
Byla jí určena tato slova "Uděláš se, teď, děvko!"
Nemohla než neposlechnout, udělala se, několikrát vykřikla a pak už jen zadržovala vzlyky. Rozkoš převládla nad bolestí a poslala ji do výšin extáze.
Vyčerpáním se zhroutila, ale než se stihla z lavice svalit na zem, její paní přiskočila, rázně ji zvedla a sevřela do náruče. Líbala ji a šeptala do ucha, jak je na ni pyšná, jak skvěle tu scénu zvládla. Všechny jsme si oddechly, jak skvěle to skončilo.
Už jsem toho v Leather Orchid viděla dost, ale tohle jasně vedlo. Řekla jsem si, že jsem se asi nemýlila, když jsem si předtím říkala, že spolu půjdou domů a stráví noc v objetí, a když jsem je viděla odcházet z místnosti, kde se scénka odehrávala, ještě jsem se ve svém názoru utvrdila.
Točila se mi hlava, jako bych se celou noc opíjela vínem. Protože jsem si celý večer objednávala jen sodovku, věděla jsem, že alkoholem to není. Prodrala jsem se davem ke schodům na střechu. Klub Orchid byl zvláštní právě tou střechou – mohli jste si tam vyjít, v klidu si odpočinout, sami nebo s partnerkou, přemýšlet, povídat si nebo se laskat. Všichni věděli, že na střeše nesmí probíhat hrátky, které byly běžné dole v klubu, a na střechu nikdo nesměl nahý. Sousední domy byly vyšší a zjevné aktivity by k nám mohly přitáhnout více pozornosti, než by bylo milé.
Chladný a vlhký noční vzduch mi dělal dobře. K ránu se nad řekou zvedne mlha. Navzdory zakalenému vzduchu a pouličnímu osvětlení jsem zahlédla pár hvězd. Vůně noci ze mě pomalu smývala pachy klubu, ale nemohla překrýt vůni mého vzrušení.
Sakra, co se to se mnou děje? Když sleduji veřejné scénky, zaměřuji se na technickou stránku věci. Někdy mám na tu subinku chuť sama, někdy se za pár vteřin začnu nudit a jdu hledat jinam. Ale tahle scénka mě uchvátila, a hlavně mě uchvátila TA s důtkami. Něco se se mnou stalo, tohle nebylo normální.
"JSEM HOŘEJŠEK!" zařvala jsem sama na sebe. Ve většině případů bych si na takové okřiknutí klidně odpověděla "No a co?" – ještě někdo máte problémy s já, které vás neposlouchá?
Na štěrku pokrývajícím střechu někde za mnou zaskřípěly kroky. Kroky jedné osoby, takže se nejednalo o partnerky, které by se sem šly trochu pomuchlovat. Řekla jsem si, že se jen další osamělá duše přišla podívat, jaká je noc, nadýchat se čerstvého vzduchu. Mrkla jsem přes levé rameno, ale přesně v tom okamžiku se kroky zastavily přímo za mými zády.
Nebyl to nikdo jiný než ona.
Stála tam ta s důtkami, ta, která mě převrátila vzhůru nohama. Stála tam, otírala si z čela pot a usrkávala ze sklenice pití. Srdce mi párkrát vynechalo a žaludek naopak vesele zaskotačil do rytmu. Stála tu vedle mě, neodvedla si tu subinku domů, nezůstala dole v davu, kde by se na ní tlačily všechny přítomné subky. Místo toho přišla sem, za mnou.
Slyšela jsem jí namáhavě oddechovat, snažila jsem se něco vymyslet, dát se do řeči se ženou, která ze mě udělala někoho jiného, než jsem normálně byla. Cítila jsem z ní, jak z ní vyprchává pocit, který jsem tak dobře znala. Pocit, který máte během scénky, kdy stojíte jako bohové na Olympu. A pak vás čeká dlouhý sestup mezi smrtelníky. Je neuvěřitelně nádherné být během scénky nahoře, ale jednou dolů musíte.
Hlavou se mi v panice honily desetitisíce vět. Ticho bobtnalo. Mám být nenucená? Nesmělá? Flirtovat? Přátelská? Jakmile mě něco napadlo, hned jsem to zavrhla.
Nakonec jsem se rozhodla zkusit to s prostou upřímností.
"To byla drsná scénka, skvělá." Dobře, moc originální začátek to nebyl.
"Díky, byla to mimořádná příležitost, která si zasloužila zvláštní soustředění." Mimo scénku byl její hlas plný a hřejivý. Kdyby koktejl ze šampaňského s jahodami a hnědým cukrem mohl mluvit, znělo by to takhle.
"Mimořádná příležitost?" Pokud vím, klub Orchid nic mimořádného neorganizoval.
"Ano, Alyssa slaví narozeniny a její Paní si přála, aby k nim dostala něco, na co nezapomene."
Tak počkat. Takže ONA si tu subinku nevezme domů?
"Její Paní?"
"Ano, Helen, má známá z vysoké. Přijela jsem sem kvůli práci a Helen mě požádala, jestli bych její hračce nemohla k narozeninám dát výprask."
"Takže jsi zdaleka. Odkud?"
"Žiju v New Yorku. Naše firma tu má pobočku a já tady budu pár týdnů sledovat postup jednoho projektu."
Pak se opět na chvíli rozhostilo ticho. Přemýšlela jsem.
Nenapadalo mě, jak náš rozhovor učinit osobnějším. Byla jsem jí vděčná za první krok.
"Jmenuji se Olivia."
"Já jsem Amy."
"Jsi místní?"
"Ano, do Columba jsem se přistěhovala kvůli škole a už jsem tady zůstala." Nezdůraznila jsem, že by mě jako dominantní lesbu v naší malé díře v Kentucky nic dobrého nečekalo.
"Připadá mi, že Columbus je hezké město," pokračovala. "Je tu dobrá komunita."
"Hlavně díky Orchid, té to tady patří. Než to tu otevřela, neměly jsme se vlastně ani kde scházet."
"Helen mi to potvrdila. Jak dlouho se pohybuješ kolem SM?"
"Myslela jsem na to celý život, ale praktikuji to tak tři roky."
"Dobře vím, jaké to je, moci na to jen myslet."
"Jak to myslíš?"
"Dlouhá léta jsem o tom jen snila, většinu života. Dokud jsem to nenašla."
"Byla jsi skvělá."
"Dík. Naučili mě to známí, které jsem získala, když jsem se poprvé dostala mezi své."
"Můžu se tě na něco zeptat? Osobního."
"Záleží na tom, na co," usmála se – nádherný hřejivý úsměv uprostřed temnoty."Zeptat se můžeš, ale odpovědět ti nemusím."
"Jsi vždycky nahoře?"
"Ne, pokaždé ne. Záleží na tom, s kým jsem, a jak se zrovna cítím." Otočila se přímo na mě. "A ty?"
Hryzla jsem se do jazyka, aby se mně nevystřelilo obvyklé 'Vždycky jsem dominantní'. S každým úderem mého srdce ticho rostlo.
"Zatím jsem vždycky byla nahoře." Tak, a bylo to venku. Teď se začne smát a půjde pryč.
"Zdálo se mi, že jsem na konci té věty zaslechla 'ale'." Měla pravdu.
Povzdechla jsem si a také se k ní otočila. Byla o něco vyšší – vzhlížela jsem k ní, k jejím očím lesknoucím se odraženým světlem lamp svítících hluboko pod námi. To dominantní ve mě řvalo, ať to nedělám, ale zbytek, který ji před chvílí viděl v akci, a který chtěl ležet na té lavici a nechat se tak procítěně zbičovat, řval ještě hlasitěji, ať to přiznám.
"Ano." Řvala bych, prosila, plakala. Chtěla jsem se jí poddat. Chtěla jsem vypadnout, dát si studenou sprchu a zapomenout, co dokáže.
Čekala. Nejlepší dominanti jsou trpěliví jak tibetští mniši. Napadlo mě, že je proti nim nehybná jak skála.
"Vždycky jsem byla nahoře, ale když jsem tě dole viděla, chtělo se mi kleknout ti k nohám." Tak, a bylo to venku. Jen to toho, vysměj se mi. Pak půjdu a hodím si to.
Zvedla ruku, tu, kterou před chvílí hladila tu štastnou subku tam dole, ruku ještě mokrou jejím vzrušením, a pohladila mě s ní po tváři. Úplně jsem se rozplynula.
"Potřebovalas spoustu síly, aby sis to dokázala přiznat," uznala. Polkla jsem, najednou mi nějak vyschlo v hrdle. "A podřídit se mi, na to jí budeš potřebovat ještě víc." Obklopila mě, svým hlasem, očima, dotekem, byla najednou všude kolem mě, cítila jsem se jako lapená v síti, ale nikde jinde jsem být nechtěla. Přesně o to jsem se tolikrát snažila ve vlastních scénkách, a teď se to dělo mně. Bylo to tak skvělé, tak ryzí…
Přejela mi prsty po tváři na bradu a pak dolů po přední straně hrdla. Prsty mi projela podél průdušnice, sjela špičkami prstů k lemu mé kožené bundy. Vsunula dovnitř ruku a nahmátla levý prs.
Naklonila se ke mě, políbila mě na rty, a já musela zavřít oči. Vnikla mi mezi rty jazykem a pak mi vjela pod jazyk. Začala mi rytmicky svírat nabíhající bradavku. Nepřestávala mě líbat, jen opustila má ústa a plynule pokračovala na tváři a po straně krku. Pokorně jsem jí nastavila hrdlo, nabízejíc jí svou krční tepnu v gestu podřízení starém jako život sám.
Svírala mě pevněji, rozkoš přecházela v bolest – byla jsem vzrušenější, než jak bych si kdy dokázala představit. Věděla jsem, že mám velmi citlivé bradavky, ale ona na mě hrála jak na kytaru, vyrážela ze mě steny rozkoše. Lehce mě kousala do krku, přijímala moc, kterou jsem jí nabídla. Po mé dominanci nezůstalo stopy, a bylo to tak dobře.
"Amy, dáš se mi?"
"Ano!" Probůh, ano, pomyslela jsem si. Kdybych to neudělala, proklínala bych se.
"Ano co?" Najednou jsem měla bradavku jako ve svěráku. Drtila mi ji a kroutila s ní, až jsem sténala bolestí. Rozkoš jsem ale úplně zakrýt nedokázala.
"Ano, Madam!" Jak jsem na to mohla zapomenout. Proč mě ale tak vzrušovalo, jak mi to připomněla?
"Varovala jsem tě, budeš potřebovat spoustu síly, pokud se mi chceš podřídit." Pustila mou bradavku a vmasírovala mi bolest do celého prsu. Úlevou a rozkoší se mi zatmělo před očima, hlavu jsem spustila na její rameno.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče