Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Autor: Marty Klein, Ph.D.
Překlad: (c)1999 Tom
(pozn. originál nepochází z BDSM orientovaného serveru, čtěte opravdu pomalu, jinak rovnou zmáčkněte tlačítko Back :- Překlad nemá za cíl nic jiného, než čtenáře trochu podráždit. Vyprovokovat k myšlení – nebo rovnou k diskusi... Je autorova Amerika prudérnější než naše Čechy? Možná ano, možná ne... )
Sex nemá žádný pevně daný význam.
Každý si přeje, aby nějaký význam měl.
Pokud se ptáte, o čem ten sex vlastně je, dá se to pochopit. Pokud se opravdu snažíte najít odpověď, může to pro vás být přínosné hledání. Pokud se někteří jednotlivci nebo společnost jako taková snaží tvrdit, že vědí, jaká je jediná správná odpověď, nebo se snaží prosadit, aby to jinak dělat nešlo, pak musí zákonitě docházet ke konfliktům.
Sex je jen a pouze o tom, co zažíváme. Musíte se do něj ponořit a postupně objevit, co znamená. Sám o sobě nemá vůbec žádný význam. Jeho význam spočívá v prožitku. Pokaždé, když to děláme, to znovu objevujeme a definujeme.
Většina lidí se zamýšlí nad významem sexu jen proto, že je děsí, že by se měli sexuálně projevit v existenciálním vakuu. Chce se po nich, aby se vznášeli v prožitcích, ale oni hledají pevný rámec, kterého se chytit.
Co je na tom špatného? Pokud pro něco musíte hledat zdůvodnění, nejspíš to znamená, že si myslíte, že to, co děláte je v principu špatné. Jsme vychováni tak, abychom svoji sexualitu omezovali – vždyť je to činnost, která nemá pevná pravidla, žádný začátek a konec, cítíme spoustu pocitů a impulsů, máme možnost se úplně vzdálit běžnému stavu, v němž jen přežíváme. Taky bychom se nemuseli vrátit zpátky!
Prožívání sexu se odehrává v pravé polovině mozku, vyhrazené pro nelineární aktivity (tvůrčí činnost, umění... ) , které nelze uchopit a poznat. Sex lze samozřejmě pitvat, analyzovat a zkoumat, ale ne v době, kdy se mu věnujeme. Dělat to a chápat to jsou dvě rozdílné věci, asi tak, jako jíst a věnovat se výživě. Když budete při jídle myslet na to, co se vám děje ve střevech, zkazíte si chuť.
Sex nemusí nutně znamenat pohlavní styk, a nakonec se ani nemusíte věnovat genitáliím. Máte tolik možností. Je v tom kus dialektiky – u spousty věcí se dá říkat, že jde o sex, protože sex je prožitek, a na druhou stranu sex je o tolika různých věcech právě proto, že existuje tolik věcí, o kterých se dá plným právem prohlásit, že jsou o sexu.
Ti, kdo tvrdí, že znají objektivní význam sexu, snadno rozliší, co sex je a co ne. Dobře se v tom vyznají, to, co je sex, se dá tak krásně, za malou chvilku vyjmenovat. Proto si mohou být tak jisti tím, co by jiní měli a neměli dělat.
"Důvěrnost" – to je další věc, o které se rádi hádají ti, kdo musí sexu přikládat Význam. "Důvěrnost" (která samozřejmě pro každého může znamenat něco jiného) je samozřejmě v pořádku. Ale udělat z ní normu, že lidé se musí znát a něco k sobě cítit, aby šlo o "zdravý” sex, to nemůže vést k ničemu jinému než k vytvoření hierarchie, v níž jsou některé druhy sexu lepší než jiné, a která zlehčuje nebo potlačuje některé z možností, kdo ví, zda ne ty nejdůležitější.
Předchozí odstavec zůstává pravdivý nezávisle na tom, jaký smysl sexu kdo připisuje. Křesťanství a jiné instituce, které jsou zaměřeny proti sexu, nejsou jediným zdrojem negativního postoje společnosti – významná je i strnulost názorů na sexuální prožitky, vžitého významu různých sexuálních praktik a neschopnost nově se rozhodovat.
Třeba takový Organizovaný humanismus - snaží se oponovat náboženskému přesvědčení, že sex je v principu špatný. Jenže tím, že se snaží dát sexu "skutečný význam”, naráží na strnulost názoru rozšířeného ve společnosti. Nakonec se však od ostatních dogmat liší jen svým obsahem.
Pokud přiznáme, že sex znamená jen to, co právě prožíváme, otevřeme si cestu k široké paletě pocitů a dalších významů, které z jiné perspektivy nejsou patrné nebo dokonce nejsou možné.
Příklad: existuje temná stránka sexuality – můžete ji prožívat nebo ji popírat, ale náš model založený na zkušenosti ji nepopírá. Přijímá tento fakt, dává mu volný prostor, využívá jej nebo také ne, ale vždy jej respektuje.
Pokud se ale někdo domnívá, že sex má význam, který nám byl zjeven – například, že sex musí vždy "zlepšovat vztah”, pak zde není místo pro žádnou temnou stránku. Musíte pak začít tvrdit, že žádná temná stránka není, a pokud ano, tak jen u deviantů, rychle – pojďme ji vykořenit, zničit – pokud by existovala, zničí naopak náš model toho, o čem sex je. Proto vzniká cenzura a další způsoby potlačování názorů druhých.
To, že sex nemá žádný pevně daný význam, je na něm jedna z nejlepších věcí. Jen tak můžeme objevovat tisíce způsobů, jak si jej vychutnat, jen tak se díky jeho prožívání o sobě můžeme něco dozvědět. Jen tak si můžeme hrát – v nejpůvodnějším slova smyslu.
Někoho to může děsit – znamená to přece, že partnera neovládáme, že ho nemůžeme činit odpovědným za to, že nevyhovuje objektivním kritériím. Znamená to, že druhému nemůžeme říct: "to, co děláš, je špatné, měl bys chtít to, co chci já, takhle je to správně".
K tomu, abychom uznali, že sex nemá žádný pevně daný význam, musíme si nejprve věřit. Znamená to vybírat ze široké palety možností. Vybereme si ty správné? Dokážeme se rozhodnout pro něco, co odhaluje, že jsme jiní, než za jaké jsme se nebo za jaké nás považovali? Je to o hodně těžší, než si přiznat, že ve vás něco dříme. Touha. Přiznáme si, že nás láká něco, co jiní, "správní" lidé nedělají? Ublíží nám, partnerovi nebo společnosti, že jsme se tak rozhodli?
Za druhé – musíme věřit sexu jako takovému. Uletíme tak daleko, že už se nikdy nevrátíme tam, odkud jsme vzlétli? Vypálí nám ten jas nebo ta tma oči? Chce to odvahu – je to jako tápat v jeskyni, bez světla, nevědouce, co nás na konci čeká.
Za třetí – musímě věřit partnerovi. Zjistíme, že nám partner stačí, nebo že zůstává pozadu, nebo že jsme zůstali úplně sami? Nebo zůstaneme pozadu my? Ve skutečnosti je to téměř vždy tak, že jeden z partnerů je o něco dál, pak se sblíží, někdy to překmitne na druhou stranu a ten, který se trmácel vzadu, zase ukazuje druhému záda... To se neustále opakuje... Dokážeme snést, že chvíli letíme vedle sebe, pak se sblížíme, abychom se vzápětí zase rozdělili? Dokážeme věřit, že vždy najdeme cestu jeden k druhému?
Nakonec – musíme věřit tomu, že jsme si rovni – tj. že naše tělo zvládne to, co se po něm bude chtít. Ve skutečnosti se nemusíte bát, že něco nezvládnete – sex vychází z těla, není nic, k čemu by tělo bylo určeno (ono k tomu opravdu určeno je! je potřeba to nahlas říct) a co by tělo nezvládlo. Pokud ztrácíte erekci, znamená to, že se děje něco, co to zapříčinilo. Je to normální a není to v pořádku pouze v případě, že na sebe kladete nepřirozené požadavky.
A vůbec, ono mnoho problémů souvisejících se sexem vychází právě z toho, jak silnou potřebu přisoudit sexu význam někteří lidé mají. Společnost udržuje iluzi toho, že sex má definovaný význam, pomocí zákonů, které omezují některé sexuální praktiky, i když s nimi zúčastnění souhlasí, nebo zákony, které omezují sexuální osvětu. Právě proto se pak lidé tolik zajímají o to, co a jak dělají druzí – je to přece obecné ohrožení, pokud někdo dělá věci jinak. Společnost se tak stává područím nové organizované církve - vlády – s tiskem a veřejnými médii jako kněžstvem.
Potřeba definovat formálně význam sexu je kromě jiného způsobena obecnou potřebnou omezovat sexuální chování a možnosti rozhodování jednotlivce. Fromm o tom psal tak, že se někteří snaží odmítnout (i za jiné) to, čím se cítí ohrožení, o čem se nedokáží rozhodnout a co odmítají pochopit.
Sex vyvolávající extázi je možný jen tehdy, když zapomeneme na to, že máme myslet, když opustíme společností naprogramované, prý jasné hranice toho, o čem má sex být. Někdo se domnívá, že to musí znamenat opuštění etických hranic. To není pravda. Etické hranice rozhodně nemusí být stanoveny předem pro všechny stejně.
Ti, kdo se snaží posunout nás všechny někam dál, by měli vyvolávat diskusi, vést ji jinou než moralizující a dogmatickou formou. Pomožme ostatním pochopit, že sex je tajemný, ale ne doktrína, že má smysl, ale ne význam, že je důležitý pro duši, ale nemá co do činění s náboženskými předsudky.
Je ironií, že lidé snažící se definovat význam sexu tím přicházejí o možnost poznat jej v křišťálově čisté formě, o kterou jim prý jde. Když proti sobě postavíme náš osobní názor a názor převládající ve společnosti, dáme ostatním možnost zažít, co zatím nezažili, zažít, k čemu je lidské tělo i mysl předurčena.
Takže: má sex nějaký význam? Má i nemá. V objektivním či filozofickém smyslu nemá. Na osobní úrovni, úrovni prožitků, význam má. Lidé se věnují sexu, aby se vnitřně obnovili, aby zažili to, po čem touží – nezáleží na tom, po čem kdo touží, na tom, jakou kdo hledá úroveň důvěrnosti, blízkosti, tvořivosti, tělesné dokonalosti nebo jen příslibu, že život alespoň za něco stojí.
Dá se pochopit, že někdo hledá, o čem sex je. Tato potřeba definovat význam sexu tkví v potřebě mít se o co opřít. Na druhou stranu, po narození jsme se všichni zvedli ze země a začali chodit, i když to vypadalo, že to ve stoje oproti lehu je taková výška, že je podlaha tak tvrdá a že jsme se tak strašně báli, že upadneme.
Stejně jako u jiných lidských strachů znamená strach ze sexu, kde vlastně stojíme. Pokud předstíráme, že se nebojíme, pak jsme ještě nezralí a nemůžeme se dostat dál. Máme-li dospět, musíme si svůj strach přiznat.
Strachu se musíme postavit – podívat se sexu zpříma do očí, a napochodovat mu širokým chřtánem přímo do žaludku. Co na tom, že je tam tma – pískejme si zvesela, nakonec se nemůže stát nic horšího, než že zažijeme něco, co už podruhé neuděláme.
Nemůžeme se totiž naučit chodit, aniž bychom si párkrát nenatloukli. Co je nakonec důležitější – naučit se to nebo se vyhnout pár modřinám?
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče