Autor: Silkswan
Překlad: (c)1999 Tom
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
První tři roky našeho vztahu jsem prožila v Bostonu. Fencer, můj Pán, žil v New Yorku. Občas jsme se v NY sešli a navštívili nějaký BDSM klub. Naposledy to proběhlo přibližně takto:
Tu noc jsme vlastně byli ve dvou klubech – nejdřív ve Vault a pak v Hellfire. Z Vaultu jsme odešli dost brzo, protože jsme tam jako jediní začali scénku! Ostatní návštěvníci ten večer určitě byli jen zvědaví turisti.
V klubu Hellfire panovala mnohem příjemnější nálada. Pán mě svlékl do rudého korzetu a dlouhého černého trikotu, nasadil mi kožená pouta a připoutal za zápěstí k vodorovnému rameni kříže. Pak mě před všemi těmi osamělými chlapy (BDSM kluby jsou plné osamělých chlapů okukujících scénky a toužících se přidat) sešlehal jezdeckým bičíkem a zbičoval. Nebylo pochyb, že se jim mé zmítání a steny líbí…
Pak jsme se zašili do jedné z menších místností, které zajišťují, že vám do scénky nikdo nevpadne (to je v klubech vždycky problém). Pán mi dal ruce za záda do klády ve výši ramen. Pak mě sešlehal stehna jezdeckým bičíkem. Vždycky jsem si přála být znehybněná v takové poloze a šíleně mě to vzrušovalo, i když jsem se trochu bála. Vchod do místnůstky obklopoval hrozen chlapů – zírali dveřmi dovnitř. Cítila jsem tu energii, cítila jsem, jak sledují každý pohyb, jak si přejí být tam se mnou…
Ještě o něco později mi Pán dovolil, ať se vyjádřím dominantně. Skutečně už jsem měla chuť někoho zpráskat!
S jezdeckým bičíkem v ruce jsem se procházela po klubu. Hledala jsem muže-submisiva, který by se mi líbil. Takoví chudáčci – několik z nich mě oslovilo, ale žádný mě nezaujal.
Byli jsme utahaní a chystali jsme se odejít, když vtom se objevil submisiv, kterého bych brala. Pěkný, uctivý a zdvořilý. Měl jsem chuť – velkou chuť – ale nakonec jsem ho odmítla. Zasloužil si skvělou a bezpečnou scénku, a ve tři ráno jsem se necítila, že bych to zvládla.
Snad příště…
Ne že by se mi nelíbilo nechat se bičovat a ovládat, ale někdy mě ovládne chuť na hezkého muže plazícího se mi pod údery mého biče u nohou.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče