Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Ovládni mě, okamžitě!

Běžné potíže lidí, kteří si začnou s D/s a co s nimi submisiv může dělat.

Autor: (jade)

Překlad: (c)1999 Tom

Běžná záležitost

Když se zklidníme, utřídíme si myšlenky a vydýcháme první zklamání, napadne nás: i když je každý pár jiný, mají nejspíš všichni stejné problémy, když mají vybudovat vztah Pána a submisiva. Tento článek je zaměřen právě na rozebrání a řešení uvedeného problému. Nejčastější příčiny uvedeného problému:

• Stávající role v rámci vztahu - to je nejspíš nejčastější příčina problémů při přechodu z běžného do D/s vztahu. Žena třeba byla celá léta faktickou hlavou rodiny a najednou by chtěla, aby se pán domu stal Pánem. Myslí to dobře, ale manžel ji zná příliš dobře na to, než aby se něčeho odvážil. Může to mít nejrůznější formu, ale vždy je za tím to samé – partner, který má být dominantní, se bojí převzít otěže, protože má na zádech příliš mnoho šrámů od biče…
• Nedostatek informací - další častá příčina problémů. Oba partneři by si přáli změnu, ale nevědí pořádně, jak vlastně D/s vztah funguje. Jak funguje, když zrovna nejde o sex. Dokáží se dohodnout na novinkách v sexu, ale když jde jen o psychologické role, už to pro ně není. Jedna moje kamarádka, Marta, si ráda užívala vášnivého sexu, když jí manžel svázal, ale když po ní chtěl, aby „Pánovi“ donesla kávu, nebralo jí to.
• Nedostatek zkušeností - číst si o něčem a praktikovat to jsou dvě naprosto rozdílné věci. Řekněme, že si společně čtete knížku „Oškubej růže a pošli mi jen trny“, ale když něco zkusíte v praxi, vůbec vás to nevzruší. „Nepsali tam náhodou, že se otrokyni musí přímo stýskat po svorkách na bradavkách? Tak proč mě to bolí jako čert, když mi je ten můj neschopný ňouma nasadí?“ Zkrátka jde o to naučit se s pomůckami pracovat. Hlavně však o to, jak dolejšek přesvědčit o tom, že se chce poddat.
• Příliš rychlý postup vpřed, vysoká očekávání - Řím taky nepostavili za den. S D/s vztahem je to podobné. K tomu, abyste si své role osvojili a odhadli, co sedí partnerovi, potřebujete čas. Může to trvat roky. Pokud vám někdo řekne, že se z něj za půl roku stal dobrý dolejšek nebo hořejšek, pak si buďto na něco hraje, nebo se jen lehce dotkl povrchu skutečného předání moci. Pokud chcete žít v D/s vztahu 24/7, musíte vyjít z důvěry, vzájemného respektu a mít neskutečnou trpělivost. Když začnete, budete mít problémy zůstat v roli pár hodin, pak pár dnů. Běžný vztah se na D/s 24/7 nezmění za týden.
• Strach - velmi častá příčina zhroucení vztahu. Jeden nebo oba partneři nemají dost víry v druhého, aby přešli od prvních krůčků k dalším krokům. Strach může vycházet z nepříjemných dřívějších zážitků nebo se může jednat o strach z neznáma. Submisivové by si měli zapamatovat, že větší strach má zpravidla dominant. Převzít odpovědnost je v běžném životě pro mnoho lidí nepříjemnou zkušeností – mohou cítit strach z toho, že se jim něco nepovede, bát se, jak se na ně bude dívat okolí, nebo se bát, že vám ublíží – po psychické, emoční nebo duševní stránce. Když do nich navíc budete šťourat, moc si (ani jim) nepomůžete.
• Rozdílné tempo vývoje - podstatná záležitost. Submisiv se do role dokáže vpravit mnohem rychleji než dominant. Submisiv je prostě takový. Dominant se ale musí uvolnit, vpravit se do role, vyzkoušet všechny možnosti a vybrat si to, co mu jde nejlépe. Dominant si musí věřit, musí vědět, že to dokáže. Zdá se, že submisivové se do věci snáze položí, rádi „trpí“, neznají uvedené problémy, a to zejména s dominantem, kterého milují a věří mu.

Tak co s tím?

Jako submisiv se zaměřte na svého skutečného partnera. Začněte především pracovat na sobě, než začnete měnit jeho. Zjistěte, co to je submisivita a zapojte tuto znalost do svého vztahu. Když budoucí dominant začne zjišťovat a zkoumat, co funguje a co ne, když se dostává do role, můžete mu hodně pomoci. Začněte na něm pozvolna nechávat, ať rozhodne o běžných věcech. Nic nepomáhá tak, jako když se skutečně projevíte submisivně. Dejte najevo, že se měníte, že je možno vás ovládat. Nečekejte, že si vás dominant „podmaní“. Musíte se sami „podřídit“. Položte otěže na zem… a nechte je ležet.

Musíte působit zranitelně – dominant se snáze poddá instinktu pečovat o vás. Působit zranitelně – to není snadné, často budete cítit, že byste to či ono dělali jinak, že byste se rádi rozhodli pro něco jiného. Chce to čas, ale odnaučíte se to. Nečekejte, že se předchozí dlouholeté návyky zlomí přes noc. Ani od partnera nemůžete čekat, že to u něj bude jiné.

Pár tipů

• Každý den si připomeňte, jak skvěle na tom jste - možná, že váš partner není ideální dominant, ale jste na tom pořád milionkrát lépe, než ti, kdo jsou sami nebo se o předání moci partnerovi ani nezmínili. Pokud víte, že partner má zájem o D/s vztah 24/7, pak máte skvělou šanci prožít život tak, jak jste si to vysnili.
• Učit se, učit se, učit se - poznejte životní styl D/S, zjistěte, co všechno se dá realizovat, na jakých psychických základech D/s stojí. Podělte se s partnerem o to, co jste zjistili. Pozor na to, abyste to na něj nevytahovali jako klacek – „takhle se to musí dělat, takhle je to nejlepší…“. Jako submisiv byste měli říct: „Chtěl by sis poslechnout, co jsem si právě přečetla?“ a ne „Podívej, tady píšou, jak na to!“. Není třeba zdůrazňovat, že druhá věta je příkladem toho, jak v partnerovi vzbudit lítost a pochyby o tom, kdo je vlastně „nahoře“.
• Přestaňte vše „zezdola“ řídit - pokud to děláte, nechte toho. Je to závažný a rozšířený prohřešek. Může to znít nevinně, třeba: „Nechci, abys mi odpustil to a to. Řekni, že to nesmím dělat!“. Když partnerovi říkáte, jak a kdy má codělat, řídíte celý vztah, a to není vaše role. Pokud se vás dominant na nic neptá, nemáte mu do toho co mluvit. Proč radši neříct (když už musíte něco říct): „Mám takový a takový problém, který bych chtěla vyřešit. Nevíš, co by se s tím dalo dělat?“ Tak ukazujete, že je pro vás důležitý názor partnera, že věříte, že se dokáže správně rozhodnout, odhalíte svou zranitelnost tím, že požádáte o pomoc a navíc svěříte dominantovi kontrolu nad tím, co se bude dít. Na to, že jste řekli jen dvě větičky, to není špatné, nemyslíte?
• Pozor na „náměty“ a připomínky - v podstatě stejný problém jako v předchozím odstavci. Během scénky se nesnažte něco navrhovat nebo rozhodovat o tom, co se bude dít. Začínající dominant se těžko pokusí o něco dalšího, když prohodíte: „takhle mi ty ruce nevaž, svaž je takhle“ nebo „chci, abys mě praštil silněji, tohle nic není“. Možná by se hodilo to říct později, po scénce, ale zrovna v okamžiku, kdy dominant zjišťuje, co funguje, mu to příliš nepomůže. Počkejte na lepší příležitost, kdy budete moci říct: „Líbilo se mi, jak jsi mi to včera večer dělal. Příště bychom mohli zkusit něco, o čem jsem zatím jen snila…“. Počkejte, jak se na to partner zatváří a pak mu to zkuste popsat. V druhém případě řekněte třeba: „To, jak jsi mi naplácal, mi přišlo hodně erotické a líbilo se mi to. Nemohli bychom příště zkusit zajít dál…?“ a pokud se partner tváří, že ho zajímá, co máte na mysli, řekněte mu, na co se cítíte. Když to řeknete takhle, nijak nesnížíte to, jak se mu v roli dařilo, a navíc mu dáte najevo, že byste chtěli malinko přidat.
• Začněte si říkat o dovolení - dost dobrý způsob, jak dominanta podpořit v tom, aby se mu „nahoře“ zalíbilo. Dejte mu příklad – začněte se ptát, jestli můžete dělat úplně běžné věci. Poproste, zda můžete jít do vedlejší místnosti nebo jít spát. Začněte mu říkat tak, jak se má: „Pane, mohu se na pár minut vzdálit?“, „Pane, mohla bych se večer dívat na …“ nebo „Paní, mohu si jít lehnout?“. Rozhodnutí je na dominantovi. Nečekejte hned zázraky, začínající dominanti budou zpočátku vaše dotazy nejspíš ignorovat, protože jim budouo připadat nepřirozené a celá situace tak trochu nepříjemná. Bude jim to připadat dětinské. Počkejte na odpověď – neptejte se hned znovu. Časem se to poddá a když si o dovolení neřeknete, dá vám to „hořejšek“ pěkně znát…
• Ptejte se na názor partnera, nechte si poradit - je to jednoduché a účinně to rozvíjí důvěru v dominanta. Zeptejte se, co si máte obléct do práce nebo jak vyřešit spor se sousedkou. POZOR – když se zeptáte na radu a dostanete ji, musíte se jí řídit! Nebo chcete dominantovi jen shodit seběvědomí? Pokud se radou nebudete řídit, nejspíš se příště dočkáte jen věty: „No, udělej to tak, jak to vždycky děláš“. Nesčíslněkrát jsem se musela krotit, abych se nepousmála nad kombinací halenky a sukně, kterou mi Pán vybral. Ale zeptala jsem se, dostala odpověď a myslím, že nám oběma prospělo, že jsem se jí řídila. Můj Pán má teď lepší přehled o tom, jaké barvy se k sobě hodí, a já nemusím řešit, co budu nosit. Oblečení mi vybírá on.
• Nečekejte, že vás partner donutí, abyste se podřídili - to je možné jen v povídkách nebo ve vztazích, které jsou ve skutečnosti zneužíváním. Submisivita je dar, nikdo vám ji nebere. Pokud se domníváte, že nejste dost submisivní, protože vás k tomu partner nenutí, pak si jen zastíráte, že prostě nejste submisivní. To, jak vás někdo srazí na kolena, si můžete přehrát v krátké scénce – všichni o tom někdy sníme. Žít se tak ale nedá. Pokud si myslíte, že můžete být submisivní, jen když si vás někdo „podmaní“, měli byste se zajít podívat na setkání žen, které partneři bili. Ať to máte z první ruky, jaké to je. Přijměte odpovědnost za svou submisivitu, za to, jestli ji necháte, aby se projevila, nebo ne. Dobrý dominant vás může k cíli dovést rychleji, ale to, jestli jste nebo nejste submisivní, na něm nezávisí.
• Trpělivost - „chci to, chci to HNED!“ – takhle se neprojevujte. Musíte se naučit čekat. Není to snadné, dokázat si počkat na den, kdy vám partner položí nohu na krk, a kdy pocítíte, jakou moc nad vámi má – na druhou stranu do doby, než k tomu dojde, můžete zažít tolik různých věcí! Partnera můžete potěšit, když se mu budete snažit vyhovět, když se trochu ovládnete a dáte mu čas, aby se stal lepším dominantem, aby se dostal na stejnou úroveň, jako vy. Většina submisivů, které znám, mi po určité době poté, co začli s D/s, řekla: „Toužívala jsem po tom, aby mě Pán zcela ovládl. Dnes mívám potíže s tím, že se mu mám svěřit do té míry, v jaké to chce.“ Zatím nevíte, jaké to je, být submisivní 24 hodin denně, takže se do toho tolik nežeňte. Nejste na to připraveni o nic víc, než váš partner. Dopřejte si čas – oba.
• Naučte se držet jazyk za zuby - když se jednoho známého, který je dominantní, ptali: „Co pro tebe bylo při výcviku partnerky nejtěžší?“, odpověděl – „Naučit jí držet jazyk za zuby. Bylo mi jasné, že dokud jsem nezvládl tohle, neovládám ji. Se sexem je to jednoduché – podřízení vede k okamžitému uspokojení. Ale jazyk – když se vzdáváte možnosti promluvit, ztrácíte mnoho a žádný okamžitý zisk z toho neplyne.“ Ten malý sval vás může dostat do potíží mnohem rychleji, než jakákoliv jiná část těla. Ne nadarmo se říká, že co na srdci, to na jazyku – jazyk doslova vypovídá o tom, jak submisivní vlastně jste.
• Vytvořte partnerovi útulný domov - ať se cítí jako Pán domu a budete mít napůl vyhráno. Pokud se soustředíte na to, abyste měli uklizeno, aby u vás doma bylo hezky, může se partner soustředit na to, aby jste v bezpečí projevili svou submisivitu. Neexistuje člověk, který by si nevšiml, co v jeho okolí se změnilo k lepšímu. Dominant si jistě všimne toho, že se víc snažíte, že děláte věci, které jste dříve nedělala. Tyto drobnosti jsou pro dominanta velmi důležité. Navíc, jako submisiv jste majetkem svého Pána a to, že o jeho majetek pečujete, Pán jistě ocení.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče