Píchání – trochu jinak

Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Jedná se o aktualizovanou verzi textu, který se poprvé objevil ve Slovníku deviantů (http://www.queernet.org/deviant/ - silně doporučuji, pouze v angličtině, pozn. překl.).

Na rozdíl od mnohem známějšího trvalého piercingu nám v tomto textu jde o dočasné propichování částí těla v rámci BDSM scénky. Většinou se používají tenké jehly, které se ponechají v těle po dobu scénky a pak se vytáhnou. Do otvoru se už nic dalšího nevkládá (jako kroužky nebo šperky při klasickém piercingu). Tyto hrátky jsou považovány za SM praktiky pro pokročilé, ale ve skutečnosti to zas tak drsné není. Pokud dáte pozor na základní věci, je to celkem bezpečné.

Stejně jako u všech ostatních praktik je nejlepší naučit se je přímo od zkušeného partnera – pokud však nemáte tu možnost, začněte to zkoušet sami na sobě, ne příliš hluboko – např. pod pupkem nebo na paži. Teprve až poznáte, jaké to je a jak na to, vrhněte se na partnera.

Většinu lidí na těchto hrátkách nejvíce dostává psychika, snad pocit, že necháte někoho, aby do vás pronikl, nebo naopak pronikáte do těla druhého. Zapíchnutí tenké jehly do těla nebolí víc, než injekce u lékaře, ale zdá se, že se uvolní mnohem víc endorfinů, než byste čekali – to ta psychika! Když už je jednou jehla pod kůží, lze s ní pohybovat a kůži tak roztahovat, přičemž se uvolňují další endorfiny – přitom už to tak nebolí. Ti, kdo mají rádi bolest, však najdou místečka, kde to bolí mnohem víc.

Jehly, které se na rozdíl od jehel k šití nezužují. Tyto jehly mají válcovitý tvar, špička válce (konec jehly) je šikmo odříznutá. Nejčastěji se používají tradiční jehly pro piercing, lékařské kanyly a injekční jehly. Tradiční jehly pro piercing a lékařské kanyly se hodí spíš pro trvalý piercing. Pro dočasný piercing jsou nejlepší injekční jehly – jsou tenké, levné, sterilní, na jedno použití, mají na jednom konci násadec pro stříkačku, za který je lze uchopit a který zajistí, aby celá jehla neprošla vpichem na druhou stranu.

Injekční jehly lze koupit v různých tloušťkách – tloušťka je označena barvou plastového násadce. Délka běžných jehel je 15, 25, 40 nebo 50 mm. Nejtenčí jehly jsou k dostání jen v délce 15 nebo 25 mm, protože kdyby byly delší, lámaly by se.

Označení Průměr v mm Barva
19 1,1 bílá
21 0,8 zelená
22 0,7 šedá
23 0,6 modrá
25 0,5 oranžová
27 0,4 hnědá
30 0,3 průhledná

Obecně se dá říct, že čím tenčí jehla, tím slabší pocit. V některých místech jehlu “30” ani neucítíte. Na citlivých místech je nejlepší použít “25” nebo “27”. Jinak vystačíte s “21”. Pokud chcete zažít víc, zkuste “19”, ale ne na nejcitlivějších místech.

Pro různé účely se hodí různé délky jehel. Nejkratší jehly (15 mm) jsou většinou příliš krátké na to, aby prošly tělem a vyšly ven. Délka 40 mm je ideální, a pokud seženete 50 mm, můžete s jehlou “šít”, tj. protáhnout ji několikrát pod kůži, nad ni, pod ni...

Běžné šicí jehly nejsou dobré. Musíte je nejdřív sterilizovat, navíc bývají tupé. Většina běžných jehel je pochromována – povlak se může loupat a způsobit zánět. Jehly z nerezu jsou mnohem lepší, ale hůře se shánějí – nejlépe v potřebách pro námořníky (tam seženete spoustu jiných věcí z nerezu... zámky apod. ale v Čechách?). Běžné jehly jsou bolestivější – rozšiřující se špička kůži napíná, a to bolí víc, než její odseknutí ostrou hranou injekční jehly.

Pokud chcete kůži sešít, nejsou vám injekční jehly k ničemu. Pokud neseženete běžné šicí jehly vyrobené z nerezu, můžete ve zdravotnickém zásobování koupit chirurgické jehly na šití stehů. Vypadají spíš jako ostříhané nehty (jsou malé a ohnuté do oblouku). Jsou sterilně balené a již s navlečeným kouskem silonu nebo hedvábí. Bohužel je nelze držet v ruce – chirurgové je při šití drží v kleštích. Popis techniky, kterou byste museli zvládnout, je mimo rozsah tohoto textu.

Shánění jehel vám může dát zabrat – i když je jejich nákup legální a společnost se snaží předejít problémům narkomanů, kteří si jehly půjčují, stejně je někteří lékárníci neprodají jen tak někomu. Nejlepší je ptát se ve větších lékárnách, které dodávají do nemocnic (nebo ve zdravotnickém zásobování).

Pokud si koupíte krabici jehel, můžete je po použití anonymně vyměnit v Drop-inu nebo jiném středisku pro narkomany (to jsem nezkoušel :-)– pozn. překl.). Dají vám krabici na použité jehly, vezmou od vás staré a dají vám stejný počet nových. Přesvědčte se předem, jestli je to diskrétní a jestli jehly nevyměňují jen registrovaným uživatelům drog. Ve Velké Británii je tato služba naprosto důvěrná – nejbližší pobočku výměnného programu vám doporučí na nepřetržitě fungujícím čísle 0800 776600).

Chystáte se poranit kůži a vytvořit krvavou ranku, i když malou. Je třeba dávat pozor na možnost zanesení infekce do rány a na možnost přenosu chorob.

Pozor na to, ať se nepíchnete o jehlu, kterou jste vytáhli z partnera. Udržujte kolem sebe pořádek. Všechny pomůcky si připravte předem a přehledně je srovnejte, jako to dělají lékaři. Na to, co děláte, musíte dobře vidět – nejsou to hrátky, které by se měly provozovat ve sklepě při svíčkách.

Pokud se přeci jen píchnete, pak je přenos HIV touto cestou statisticky nevýznamný, ale žloutenka se dá přenést poměrně snadno. Pokud tedy k poranění dojde, zmáčkněte zraněné místo, aby vyteklo trochu krve a omyjte je vodou a mýdlem.

Před scénkou nepijte alkohol a nefetujte. Bacha hlavně na poppers a speed (kdo je bere, ví, že jsou v Čechách k mání. Poppers – amylnitrit – uvolňuje hladké svalstvo a někdo si šňupne před tím, než si nechá ojet anál - pozn. překl.). Mohly by se vám třást ruce. Můžete si vzít chirurgické rukavice, ale pokud si je neumíte navléknout jako lékaři, pak stejně zvenku nezůstanou sterilní, takže můžete na partnera zrovna tak sahat holýma rukama. Proti popíchání nejsou rukavice nic platné a zhorší vám cit v rukách.

Povrch kůže a jehly musí být sterilní. Kůži omyjte antibakteriálním mýdlem a používejte jen jehly z čerstvě otevřeného balení – jednorázové jehly nepoužívejte dvakrát, ani na stejném partnerovi!

Někdy se radí kůži očistit v několika krocích – omýt mýdlem, otřít lihem a peroxidem vodíku. V poslední době lékaři trochu polevili ze svých požadavků – líh příliš nedezinfikuje, hlavně pokud se nenechá oschnout, ale otírá se. Navíc může způsobit pálení nebo svědění. Nejdůležitější jsou rozhodně sterilní jehly. Osobně kůži omyji antibakteriálním mýdlem a otřu alkoholem. Pak očištěné místo nechám čtvrthodinku oschnout – pozor, nedotýkat se! Pozor na to, že alkohol může na citlivějších místech pálit, a dolejšek si tak jako tak nebude přát pokračování, dokud pálení nepřestane.

Jehly držte jen za plastový násadec. Jehly se prodávají v trubičkách, takže je lze chytit za násadec a z trubičky vytáhnout, aniž by jste se dotkli kovové části jehly.

Než začnete, připravte si kontejner na použité jehly. Tyto kontejnery můžete dostat spolu s jehlami nebo na místech uvedených výše. Pokud nemáte speciální kontejner, použijte silnou plastovou láhev nebo zavařovací sklenici, kterou obalíte několika vrstvami novin. Nedávejte jehly zpátky do trubiček, ve kterých se prodávají – mohli byste si splést použitou jehlu s novou.

Přesvědčte se, zda partner netrpí chorobou, která by dočasný piercing vylučovala – hemofilie, alergie na kov atd.

Pozor na to, že dolejšek, pokud na piercing není zvyklý, může omdlít. Piercing provádějte ve vyhřáté a větrané místnosti. Pozor na příliš pevnou bondáž. Atmosféra by měla být uvolněná. Pokud oba nemáte dost zkušeností, neměli byste s piercingem začínat hned jako se součástí vážné D/s scény.

Nejjednodušší je to na místech, např. stehnech, kde je kůže volnější a podložená vrstvou tuku. Začněte s jehlou mířící dolů, k patám. Vybrané místo očistěte (viz výše), vyjměte jehlu z trubičky (držte ji za plastový násadec).

Pokud jste si jehlu ještě pořádně neprohlédli, tak máte teď příležitost. Injekční jehla má stále stejný průměr, nezužuje se, a špička je tvořena šikmým odseknutím části kovové trubičky. Kdybyste měli lupu, viděli byste, že odseknuté hrany jsou ostré, takže jehla kůži řeže a neroztahuje. Jehlu otočte tak, aby byla špička (nejdelší část) u těla a seříznutá část od těla.

Vezměte do prstů záhyb kůže a přiložte k němu jehlu tak, aby byla špička (nejdelší část) u těla. Pak ji jedním pohybem protáhněte skrz kožní záhyb, až se plastový násadec zarazí o místo, kde jste jehlu vpíchli do těla. Ostrá jehla by měla kůží projít snadno, bez vynaložení velké síly.

Začátečníkům může pomoci malá rada: nadechněte se, zadržte dech a když vám partner kůži propichuje, vydechněte. Zdá se, že to tak bolí o něco méně, nebo se to dá lépe zvládnout.

Po propíchnutí kůže otočte jehlu kolem její osy o 180 stupňů, aby se špička dostala dál od těla – je menší šance, že dolejšek popíchá.

Prohlédněte si své dílo. S jehlou může trochu pohnout a sledovat, co to udělá. Jehlu držte jen za plastový násadec. Nesahejte na špičku jehly, protože ta musí zůstat čistá, abyste ji mohli protáhnout vpichem zpět, až budete jehlu vyndávat.

Je na vás a na náladě scénky, kolik času necháte dolejšku na vydýchání. Nezkušení partneři potřebují mezi jehlami delší přestávky. Sledujte mezitím, jestli jim to není nepříjemné. Někdo zase tvrdí, že jehly zvládá lépe, když jdou rychle za sebou.

Při vytahování jehly dávejte stejný pozor, jako při propichování. Nejspíš se objeví kapka krve, která zaschne, aniž by se vytvořila krvavá stružka. Při propichování se krev většinou neobjeví – rána krvácí až po vytažení jehly.

Některé rány krvácejí víc, například ve vlasech, kde je více kapilár, nebo pokud se náhodou trefíte přímo do podkožní kapiláry. Neuškodí mít po ruce papírový kapesník. Pokud je krvácení silnější, nepanikařte, uklidněte dolejšek a počkejte, až krvácení ustane. Stružku krve setřete, ale nesahejte na ránu, ať nestrhnete strup.

O tom, jak pečovat o ranku, se vedou spory. Nejjednodušší a nejlepší je nechat ji volně zaschnout – krev vyplaví případnou infekci. Někdo ránu otírá alkoholem, nebo postříká Jodisolem. Alkohol ani dezinfekce však nepatří přímo na ránu, protože alkohol podporuje krvácení. Rozhodně nic nelijte na krvácející ránu.

Dobře provedený piercing nenechá vážnější stopy. Po hodině se dá na stroupek sáhnout a jakákoliv památka zmizí během několika dnů. Pokud rána krvácela, může na místě zůstat modřinka. Takové místo pár dní šetřete, aby se modřina mohla ztratit.

Kůže na stehnech, zadku, rukou, břiše, ramenou, tvářích a na prsou – to jsou nejoblíbenější místa. Máte-li holou hlavu, můžete to zkusit tam, co jste měli vlasy – trochu to ale krvácí. Někdo rád z jehel tvoří zajímavé vzory, například kruhy kolem bradavek.

Pokud do kůže zapícháte více jehel, můžete kůži natahovat tím, že mezi jehlami provlečete tenkou nit nebo vlasec. Z jednoho klubu v New Yorku se mi doneslo, že tam jednoho chlapíka položili na nafukovací matraci a zapíchali mu do kůže přes sto jehel, které uvázali ke stropu. Pak matraci vypustili.

Jedna zkušená Paní mi řekla, že jí baví tohle: do hrudníku se zapíchají dvě řady jehel vedle sebe, shora dolů. Mezi ně se natáhne vlasec, takže vznikne zajímavý korzet, který se dá utáhnout tak, až se kožní záhyby dotknou. Perfektní pro bičování. Když dolejšku nařídíte, aby si sednul, a začnete vlasec stříhat, můžete sledovat, co to s ním dělá, když se jehly jedna po druhé uvolňují.

Genitálie – zde dávejte ještě větší pozor než jinde. Pozor na to, že alkohol tady štípe opravdu nechutně (pokud vám zrovna o to nejde!).

Lze propíchnout předkožku, šourek, stydké pysky, kůži na klitorisu a spodní straně penisu. Pozor na propíchnutí krevních cest, které se pod kůží rýsují. Všechna uvedená místa jsou jen středně citlivá. U mužů je nejcitlivější uzdečka (kousek kůže spojující předkožku s tělem penisu).

Pokud propíchnete cévu, bude rána i se zasunutou jehlou krvácet a krvácení podstatně zesílí, když jehlu vytáhnete. Krvácení by mělo za chvíli přestat. Při propíchnutí cévky může krev vytéct do okolní tkáně a způsobit hematom, který nemívá větší průměr než 1 cm a většinou za pár dní zmizí. Větší krvácení nebo hematomy však vyžadují rychlý zásah lékaře.

Na uvedených místech je problém v tom, že mají nepravidelný tvar a jehla ponechaná v ráně škrábe okolní tkáň. Dá se tomu pomoct zapíchnutím špičky jehly (po provedení vpichu) do kousku korku. Korek však není sterilní. Lze jej částečně sterilizovat, když jej dáte do igelitového sáčku a necháte minutku v mikrovlnce.

Klasickým obrázkem na mužských genitáliích je řada jehel na spodní straně penisu, kde lze snadno vzít do prstů záhyb kůže a propíchnout jej. Je to opravdu ostrý pocit. Můžete začít od špičky penisu nebo naopak zespoda a skončit dvěma jehlami zasunutými v jednom otvoru v předkožce, plastovými násadci proti sobě. Od těchto jehel lze vést vlasec nebo nit k jehle v pupku.

Další silnější a citlivější místa – bradavky. Není to nebezpečné pro kojení, jak by se mohlo zdát, ale budete překvapeni, jaký odpor bradavky kladou. Navíc je to jedno z nejcitlivějších míst. Nejsnazší je propichovat dvorec, po obvodu, špičkou jehly směrem od bradavky. Pokud partnerka miluje bolest, podaří se vám protáhnout i dvě nebo tři jehly jednou bradavkou, do kříže nebo hvězdy.

Můžete také poměřit stejně dlouhou jehlou, jakou použijete k propichování, vzdálenost od okraje dvorce k místu, kde uděláte vpich. Pak lze kolem dvorce vytvořit lem z více jehel, jejichž špičky budou mířit k bradavce. Kovové části jehel se pod kůži obvykle hezky rýsují – zkuste kříž, hvězdu...

Propíchnout lze i žalud a klitoris, ale je to velmi bolestivé. Nepíchejte příliš do hloubky a připravte se, že rána bude krvácet. Penis jako takový nepropichujte – jsou v něm tepny, které by způsobily příliš silné krvácení.

Varlata lze propíchnout poměrně bezpečně, ale je nutno dávat pozor na to, aby se při propichování nepohnula. Mohlo by dojít k protržení vnějšího obalu varlete – pokud k tomu dojde, neuvěřitelně to bolí. Pokud se chcete dát do propichování varlat, vyvažte je tak, aby byla kůže šourku napjatá, a aby se vůči povrchu varlat nepohybovala. Dolejšek se nesmí pohnout. Při propichování příliš netlačte a nedělejte prudké pohyby.

Vyhněte se nadvarleti (je cítit jako malý hrbolek na horní straně varlete). Vpich lze vést v podstatě dvěma způsoby: ze spodní strany varlete, krátkou jehlou, která dosáhne nejdále do středu varlete, nebo ze strany, spíše dole. Pokud byste chtěli obě varlata navléknout na jednu jehlu, museli byste si sehnat opravdu dlouhou a museli byste být opravdu dobří. Ale dá se to.

Vyberte si tenčí jehlu, nejlépe “27”. Povrch šourku před vpichem očistěte (viz výše) a nenechávejte jehlu zapíchnutou příliš dlouho. Nemasturbujte, dokud je jehla uvnitř. Jehlu vytahujte stejně pozorně, jako jste ji zapichovali. Krev většinou neteče. Z jehly může vytékat čirá tekutina – pochází z vnitřku varlete a pokud jí nevyteče příliš mnoho, nevadí to. Připravte se na to, ať nepanikaříte!

Dolejšek si při propichování varlat užije spíš po psychické stránce – varlata jsou sice extrémně citlivá na tlak, ale uvnitř nemají žádné receptory bolesti – jehla štípne jen při průniku šourkem a stěnou varlete, ale pak už nebolí. Pokud to bolí, pak je něco v nepořádku – vytáhněte jehlu a nepanikařte. Pokud bolest zesiluje, vyhledejte lékaře.

Při hrátkách s varlaty se může dost věcí pokazit – navíc se prokázalo, že tyto manipulace mohou zvýšit nebezpečí vzniku rakoviny varlete (svědčí o tom statistika případů lékařské biopsie, kdy se z varlete odebírají vzorky). Závěr této studie však nemusí být úplně přesný, protože se biopsie prováděla zejména u chlapců, jejichž varlata byla ve vývoji, a silnější jehlou. Každopádně se vyplatí neprovádět tyto hrátky příliš často. V případě, že se v rodině vyskytla rakovina, choďte na pravidelné prohlídky.

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče