Tato stránka (text poskytnutý autorem pro zveřejnění na tomto webu nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
(c) 2002 K.
Autorka má email [email protected].
Probíhaly běžné úkony subinky a otrokyňky, nic moc nevybočovalo z našeho normálu. Často se opakovaly prohlídky a noční mučení análu s kolíkem. Když jsem se jednou odvážila a zeptala se, Pán na mne vlídně pohlédl a řekl, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti. To mne sice moc neuklidnilo, ale více se ptát nemohu, to vím moc dobře, nejednou jsem se se zlou potázala, když jsem se svou zvědavostí zašla moc daleko. Některé tresty měly opravdu velmi kladný vliv na to, že jsem začala poslouchat na slovíčko. Tak jak si to Můj Pán vždycky přál. Ale proč mne trénuje?
Nechala jsem to koňovi, ten má větší hlavu. Blížily se mé narozeniny a tak jsem byla zvědavá s čím přijde Můj Pán. Asi bych se měla zmínit o těch loňských. Byly to mé první-tedy nulté narozeniny v otrockém-v tom krásném slovavýznamu! Dostala jsem svůj první otrocký postroj a velmi široký obojek, který byl skládací a v momentě se dal změnit ve velmi tvrdou masku včetně velké tvrdé koule v ústech a strašně stahujících pásů přes hlavu, oči a uši! Ten den jsem si to měla všechno hezky užít. Chtěla jsem upéci dort, ale Pán mi to zakázal, jen jsem měla koupit příslušný počet svíček-tedy 37 a jednu obrovskou.
Dostala jsem ještě úkol přichystat pohoštění pro asi 10 lidí. Toho jsem se začala obávat, protože jsem mohla tušit, že se bude něco dít, něco, čeho se bojím a nemám ani fantazii to domyslet. Oddaně a tázavě jsem pořád na Pána hleděla, kdykoliv byla příležitost a On se jen usmíval a mlčel.
Po 12 hodině mi pomohl se nasoukat do pevného postroje a pěkně si mne ojel, než mi zapnul jakýsi pás cudnosti, který měl 3 výčnělky. V kterých místech nemusím popisovat. Prsa mi Pán pokreslil henou (přírodní barva) tak, aby vypadaly jako součást postroje a na bradavky jsem dostala jakési nebolestivé skřipce. Doprostřed obýváku jsme přenesli naši trestnou lavici, vedle jsem měla přivést servírovací stolek s občerstvením a svíčkami. Byla tam obložená mísa, led, alkoholaj.
Pán konečně ke mně promluvil: Milá má otrokyně. Přijdou sem dnes pouze muži, kteří vědí o mých zálibách, a tebe ještě neznají. Vědí však, že jsi má milovaná žena, že si tě vážím a ctím, a že ty miluješ mne a sem tam něco nepříjemného přežiješ kvůli naší lásce a mým zálibám. Dnes to nebude vůbec o sexu. Ty nám budeš servírovacím stolem, nádobou rozkoše a slavnostním dortem. Vidím ti na očích, že se bojíš. Víš dobře, že já dbám na vše! Můžeš mi plně důvěřovat! A jestli to tak není, užiješ si strachu. To už je tvůj problém, má milovaná otrokyňko.Koupila sis dortové svíčky a jednu velikou navíc. Tu velikou nezapálíme, tu budeš mít celý rok u postele a bude Ti znamením, že za rok, přesně za rok to bude velká oslava tvé pokorné a vzrušující služby a života se mnou. Dobře ji opatruj! Může ti pak dobře posloužit.
Nyní když to píšu a vzpomínám, začíná mi být celkem jasno, proč nacvičuji takovou dobu s velkým análním kolíkem. Ale nebudu přerušovat své vzpomínání na tu nultou oslavu!
Pán mi rozložil a utáhl výše popisovaný obojek, takže jsem od této chvíle skoro neslyšela, nemluvila a viděla pouze vpřed! tyto stavy miluji, ale popruhy velmi stahovaly. Musejí se ještě vychodit. A než jsem to domyslela, Pán se mnou škubnul a položil mne zadkem vzhůru na trestnou lavici. Prsa roztáhl tak, aby skřipce visely vedle lavice, pod bradu jsem dostala polštářek, a ruce a nohy upevnil k nohám lavice. Tuto polohu znám moc dobře, ale nyní vůbec netuším co se bude dít. A ještě má přijít návštěva. Pak mi Pán namaloval jakési znaky na zadeček. Lechtalo to, tak jsem škubala a proto jsem si vysloužila mnoho ran, ne silných, ale asi pro barvu :-) Když mne Pán tak plácal a plácal a štípal, uslyšela jsem zvonek. Dost hodně jsem zpozorněla.
Z předsíně jsem zaslechla tlumené hlasy, mnoho mužských hlasů. No to je radost, jsem si myslela :(, moje narozeniny a já jsem ten stůl! Ale napadlo mně, že nebudu myslet na to co přijde, že si musím užít těch všech vjemů, které mi Pán poskytne!
Pánové, zaslechla jsem svého Pána, zde máme servírovací stůl a jsem rád, že jste si někteří přivedli své otrokyně, neboť nám mohou servírovat. Tento můj živý stůl slaví dnes 37 let. Její krásný zadek nám bude slavnostním dortem a každý z vás má nachystané na své židli tři svíčky s jehlou, kdy prosím zabodněte do zadku na vyznačená místa rychlým pohybem a zapalte a pohodlně si sedněte. Až bude mít vámi zapíchnutých 30 svíček, umístím já těch posledních 7. Při družném hovoru si prosím necháte roztavit svíčky v kelímcích, kterými pak navoskujeme náš stůl. Dbejte prosím pozorně, aby zbytečně vosk nekapal mimo můj stůl. Máte-li potřebu, klidně si zakuřte, nebo nechte kouřit, to už je na vašich zájmech. Vítám zde i našeho novice, který sice trochu zírá, ale myslím se brzo zaučí. A má právo prvních vpichů!
Musím popravdě říci, že jsem se strašně bála. Vím sice že to nebolí, ale tak to uměl můj Pán, jak to budou umět ti cizí? Nestačila jsem domyslet a začaly do mne vpichovat docela rychle jednu jehlu za druhou. Vždy tři a chvilka pauza a další .
Viděla jsem pouze před sebe a tak jsem zahledla pouze boty, nohy, nahé nohy mlčících žen, jedny s kovovými pouty! Chtěla bych je všechny vidět, ale teď jsem stůl. Posledních 7 jehel bylo nejbolestivějších, To si Pán dal záležet a postupně jsem začínala cítil kapky horkého vosku jednak na zadku, jak stékaly ty dortové svíčky a pak už začali pokrývat má záda a stehna. Celkem to bolelo, ale další vrstvy byly už jen příjemnější. Nějaký aktivista pokryl i moje plosky nohou, včetně meziprstím, docela hezké :-), a jak jsem si řekla, prociťovala jsem si každou kapičku, jako by měla být ta poslední. Nádherný začátek mých narozenin! Neuměla bych si to lépe vymyslet!
No a pak se už dost dlouho nedělo nic zajímavého z mého úhlu pohledu. Hovořilo se o sportu, o ženách, o praktikách, o politice, o práci
Svíčky na zadku už dávno dohořely. Sem tam jsem zaslechla vzdechy, zakňučení, prostě jsem byla opravdu narozeninový dost, kterého si nikdo nevšímal. Najednou jsem zaslechla cizího pána: čubko, jedna, jakto že jsi to nepolkla? Dnes budeš o hladu! Dones si roubík a neukazuj se mi na očích. Plazit se budeš u mých nohou! Může mi někdo poskytnout osušku?
Pojď sem, zaslechla jsem svého Pána, tady leží na stole ubrus, tak si posluž!
Chvíli si povídali něco tak tiše, že jsem se nedoslechla, ale srdce mi bilo tak, že to museli slyšet. Nechci přeci cizí spermie, Fuj! Začala jsem se škubat a když mi můj Pán vytahoval roubíkovou kouli odtáhl popruh z ucha a zašeptal:Dej si na tom záležet, přemož svůj odpor, podle toho se budu k tobě chovat, až odejdou hosté!
Ten cizí chlap si sednul před můj obličej tak, že mi celým svým přirozením ihned upatlal tvář. Otevřela jsem ústa a poslušně jej začala olizovat, ale to kdo a jak mu přirození osušoval ho vzrušovalo čím dál více a tak jsem za chvíli měla úplně plná ústa tvrdého cizího penisu, který se začal rychleji pohybovat a který se docela brzo do mně vyprázdnil, další dávkou spermií. Bylo mi strašně! Cizí spermie! Jak to mám přežít? Z očí mi kanuly velké slzy, ale nic jsem necekla, jen jsem je zavřela a čekala co se bude dál dít.
Cizího muže vystřídal další, podle slov kolem, to byl asi ten novic a tak se na mně vystřídali všichni a postupně si sbírali své svíčky-tedy již skoro jen jehly a sem tam mne někdo zatahal za bradavky, které už dávno zfialověly a bolely, jenže tělo je zrádné, když má jinou bolest, nebo nechuť, cítí většinou jen to jedno.
Tak se stalo, že jsem raději už cítila jen ty bradavky a v ústech jsem poznala svého Pána. Kdo by nepoznal Penis, který má denně v ústech? Přisála jsem se oddaně a očekávala další dávku, ale Pán mi jen takto sundal zbytek jehel, namazal mi zadek nějakou dezinfekcí a pak mi ho hezky rukou opět vybarvil! Dostala jsem 37 pořádných pecek, ale rukou svého Pána, je to krásné!
Pak to vypadalo, jako by na mně úplně zapomněli. Sem tam na mne někdo něco položil, nebo ze mne sundal. Pak mne z toho klidu trochu rozrušily kostky ledu topící se na mém těle, ale to bylo pouze příjemné. Spíše to vypadalo, že si někdo nepřál tolik ledu v nápoji, tak ho na mně položil :-)
Mé nicnedělání přerušilo to ticho. Takové TICHO!Ano, buď všichni odešli, nebo snad ani nedýchají. Začala jsem se rozhlížet v rámci svých velmi omezených možnosti, ale nic jsem nespatřila, nezaslechla
Nakonec jsem v tom tichu takto usnula. Probudilo mne odepínání popruhů od trestné lavice a lehké poplácání po zadečku.
Vstávej lenochu, vždyť bys zaspala své narozeniny! Všichni tě čekají venku, aby ti mohli popřát :-), usmíval se na mne můj Pán a pomáhal mi postavit se na nohy. Po těch několika hodinách to byl malinký problém a vosk se lámal a opadával. Pán mi podal sklenku se šampaňským a řekl: Zapij si tu pachuť, kterou jsem tě nechal pokořit, neboť si přeji, abys věděla, že pro muže je tento akt velmi psychicky důležitý. Když si nemůže ženu vystříkat do úst, není to jeho pravá milenka, miláček, subinka a otrokyňka. Zkus si na to zvyknout, prosím, neboj se, už znova tento zážitek neprožiješ, leda? Leda, že bys o to dlouze žádala. Teď si oblekni tuto pelerínku a pojď se mnou ven!
Venku bylo asi 30 lidí a všichni pokřikovali HAPPY BIRTHDAY! Pelerínka zakrývala všechno, co neměli neznalí vidět. Do stmívání jsme konverzovali a popíjeli. Pak jsem se musela rozloučit, že mne přepadla bolest hlavy a Pán si mne uvázal dole v suterénu ke kříži a řekl mi:Jsem trochu nazlobený, že jsi se tak odvázala a že jsi nebyla stále u mé nohy. Vypadá to tak, že všechna naše předchozí cvičení byla k ničemu. Ale protože jsi mne nahoře poslechla a vydržela něco, co nesnášíš, budu ti dnes pouze velmi lehce a nebolestivě připomínat co je tvou povinností a co tak zůstane, dokud nás něco nerozpojí! Teď si tady odpočiň a přemýšlej, co všechno jsi a jak pokazila, já vyprovodím hosty a přijdu se ti věnovat, má milá oslavenkyně .
Probírat se v tom bylo nad mé síly, trochu mi hučelo v hlavě z toho všeho, také z přemíry šampaňského-jediného to jídla :-) dnestak jsem se nemohla soustředit na myšlenky, jen jsem věděla, že mne už všechno táhne, že se mi chce čurat, že už nechci u toho kříže stát!
Chtěla jsem se počůrat, ale přes ty velmi pevné a větší výčnělky a celý ten pás, to nebylo vůbec jednoduché. Nakonec jsem si trochu ulevila. Věděla jsem moc dobře, že z toho zase nic dobrého nebude, ale co jsem měla dělat? Pán na mně zapomněl? Nechá mně tady celou noc?
Už jsem se pomalu smiřovala s tím, že tady zůstanu hodně dlouho, už jsem i střízlivěla, začínala mi být i zima a stopy po moči pálily a svěděly.
Konečně jsem slyšela vrznout dveře. Pán nepromluvil a hned jsem dostala několik příšerně pálivých ran přes zadek. Věděla jsem zač a tak jsem jen tiše trpěla a pouštěla slzy z očí, ale potichu, aby si toho nevšimnul, protože by jej to mrzelo, že jsem taková slabota. Má rád silné ženy, to vím taky!
Pak mi Pán nejdříve nešetrně ale čím dál šetrněji sundával vosk ze zad, nohou a zadku, co tam tedy zbylo. Dostala jsem v jednom z rohů skotské střiky a když už jsem se pouze svíjela na zemi zimou a teplem, přestal, vzal mne za ruce a postavil mne.
Tichým, ale velmi tvrdým hlasem mi pak řekl: Doufám, má ženo a otrokyňko, že si velmi dobře uvědomuješ co jsi dělala špatně a co ještě hůř. Spokojený s tebou jsem pouze, když jsi uvázaná a s roubíkem, když tě nemám takto zajištěnou, vždycky něco vyvedeš! Musela jsem pít tolik šampaňského? Nemusela, pak bys nemluvila blbě, neodhalovala bys svůj postro: jhodně lidí na tebe koukalo dost vyděšeně a ještě více na mně! Naštěstí to byli známí, ale stejně Ach ženo, ženo! Měl jsem chuť tě zmrskat před všemi! Zmrskat a nechat tě vyšoustat všem! Tak silnou chuť jsem na to měl, že se měj na pozoru! Ještě jednou něco podobného provedeš a budeš se velmi divit, co všechno se ti může přihodit! Nevyhrožuji má milá, pouze tě upozorňuji na případ tvrdého trestu, za tvé nepřístojné a ponižující chování! Ted běž, sundej si svorky, ať si bradavky zůstanou ještě na další použiti, za co bych tě pak tahal - sundám ti na pár chvil pás tvé necudnosti, proved si tam dole očistu a přiběhni pokorně po 4 za mnou do ložnice!
Všechno jsem rychle zvládla a těšila se na to, že mi Pán aspoň trošičku ošetří bolestivé bradavky a jiné ranky. Jenže jaké bylo mé překvapení?
Pojď úplně pod mé nohy, feno, nehodná! Vím, že je tvým tajným přáním být mi jednou oddanou fenou, že si to chceš dlouhodobě vyzkoušet, a tak se musíš připravovat perně na tuto roli. Budeš mít po celou dobu ohon. Vyprazdňovat se budeš bud na povel nebo na klystýr. Vím moc dobře že nemáš ráda šoustání do zadku, že tam raději sneseš staticky velký kolík. Takže teď si na mne nasedneš, ale ne kundičkou, řití si nasedneš a uděláš mi to tedy análem. Budeš si ode dneška zvykat. A taky za dnešek pykat! Už s tebou dnes nepromluvím. Možná nějaký povel. Tedy až ti dám znamení, vysedneš ze mne, zasuneš si tam anální kolík a postojíš, abych ti nasadil tvůj pás tvé necudnosti. Budeš s tím dnes spát! Ráno s ničím neotálej a udělej co máš mít už dávno nacvičené. Po této snídani odjedeme domů a až tam tě odstrojím!
A jak mi Pán tenkráte slíbil, tak i udělal. Moc dobře jsem si zapamatovala tu řitní bolest a vůbec mnoho dalším maličkostí, které se mi samy, jen tak mimoděk sem tam vybavily. A rok se sešel s rokem a já budu oslavovat další narozeniny.
Tu obrovskou svíčku jsem celý rok opatrovala a vcelku mi bylo jasné, kam na narozeniny přijde. Ale jak a za jaké příležitosti a na jak dlouho?
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče