Autor: glassfairy
Překlad: (c)1998 Tom
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Žiji. To znamená, že jsem si na výše položenou otázku musela odpovědět, protože se považuji za submisivní. Podřízení znamená vzdání se, podrobení, kapitulaci – většina lidí se myslí, že pokud se chcete podřídit, navázat D/s vztah, pak nad vámi někdo musí celý den stát a říkat vám, co máte dělat – jenže tak to vůbec není. Když se podřizujete, podřizujete se skutkům, ovládání nebo moci druhého. Může to nabrat nejrůznější formy, od nejslabší, která představuje závazek běžný v mnoha „normálních“ vztazích, až po tu nejsilnější, která znamená stát se otrokem - majetkem druhého. Všechny možnosti mezi tím jsou nejen možné, ale i reálné – děje se to dnes a denně, v mnoha podobách na celém světě. Skutečnou otázkou tedy zůstává jen – lze být submisivní, podřídit se na celý život?
Tak se na to podívejme. Klasické manželství – při obřadu si partneři slíbí neuvěřitelné věci. To JE závazek. Samozřejmě mají v běžném životě volnost v tom, co a jak budou dělat. Ale pokud jde o to, co slíbili, je to podřízení se jak řemen. Tradiční manželství je vlastně jen potvrzením, demonstrací vůči okolí, že konkrétní vztah má perspektivu, že je trvalý. Samozřejmě, prohlédnete-li si rozvodové statistiky, zjistíte, jak dobře se dnes lidé starají o to, co slíbili. Jak moc se dokáží vyrovnat se změnami názorů a se zkušenostmi, které v životě nasbírají a které při vstupu do manželství neměli. Příčinou rozchodu často bývá to, že jeden nebo druhý z partnerů odmítá pochopit něco, co mezi nimi na začátku nebylo.
Se submisivitou v D/s vztahu je to jiné – oba od začátku vědí, že se budou muset trochu změnit a hodně učit. Dovolíte někomu rozhodovat o tom, co se bude dít, ale neznamená to, že do toho nebudete vůbec moci mluvit. Každý vztah musí vycházet z komunikace a upřímnosti – tyto dva faktory rozhodují o tom, jak silné budě dění uvnitř dvojice a jaké úrovně důvěry lze dosáhnout. Ať už světu ukážete, že patříte jeden druhému, nebo si to necháte pro sebe, vznikne mezi vámi pouto, které můžete posilovat nebo nechat přetrhnout. Je to jen na vás. Jste-li submisivní, stává se nejdůležitější otázkou důvěra, kterou musíte cítit k partnerovi.
V D/s vztazích, ať už je berete jako lehčí formu – hru, nebo jako skutečné 24/7 na celý život, získáváte hlavně následující podstatný základ pro všechno, co se bude dít dál: otevřeně jeden druhému přiznáte, jací jste. Nemusíte se maskovat, nemusíte dělat, že jste „normální“, nemusíte se bát, že vaše okolí začne uvažovat o psychiatrovi. Nemám k dispozici statistiky, jestli D/s vztahy vydrží déle než běžná manželství, ale podle mě mají minimálně stejnou šanci.
Bavíme-li se o celoživotním závazku, musí se oba partneři snažit přijmout druhého takového, jaký je. Přizpůsobit se jeho potřebám a připravit se na to, že jak se bude vztah vyvíjet, bude se hodně věcí měnit. Když rozvíjíme svůj vztah, hodně získáváme, ale také se každou chvíli něčeho vzdáváme – například způsobu života, na který jsme si už zvykli a který je nám tak pohodlně známý. Čím více se podřizujete nebo čím větší kontrolu máte nad druhým, tím více vrstev se z vás sloupne a tím připravenější jste na bolest i slast umocněné na n-tou.
Je mi jasné, že pokud začínáte, nejste si sebou ani druhým jisti a trochu se bojíte. Bojíte se svěřit druhému otěže. Co na to říct? Osobně jsem velmi ráda, že jsem se dokázala uvolnit, přestat svou submisivitu potlačovat, a že jsem se naučila partnerovi věřit tak, že jsem mu svěřila svůj život. Nic mne neváže, stojím zde nahá a nestydím se, cítím, jakou moc nade mnou má, jak mě vede někam, kam bych si nikdy nemyslela, že se dostanu. Jsem ráda, že vím, jaké to je, nosit obojek. Podřízení se začíná hluboko uvnitř člověka, celého ho naplňuje a nezdá se, že by někdy v životě muselo skončit.
Dá se to dělat celý život? Ano.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče