Tato stránka (text původního článku poskytnutého autorem ke zveřejnění nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Zlatíčko?

Autor: Michael Forbin, [email protected]

Překlad: (c)2001 Tom

Houstnoucí mlhou jsem došel na roh, kde jsem měl čekat.

Když jsem si začal upravovat punčochy, okolo jedoucí auto zpomalilo a zase zrychlilo. Nejspíš mi koukaly celé nohy, a když uvážím délku sukně, kterou jsem měl na sobě, tak i velký kus zadku.

A to vše jen proto, že jsem se zmínil, že když nosím dámské kalhotky, připadám si jako děvka.

---

Paní Minx jednala v Austrálii o nabídce na odkup aerolinií, a já měl v bance dovolenou.

Dovolená ubíhala hladce - díval jsem se v telce na fotbal, opravil, co bylo potřeba opravit, brouzdal po Internetu a samozřejmě se staral o dům

Paní Minx. Někdo jí musel zalít květiny a vyvenčit mazlíčky.

Už se mi to krátilo. Ještě týden a budu zase fárat - ještě že do zlatého dolu.

Když vtom jsem od Minx dostal e-mail s rozkazem.

„M-5
okamžitě splníš tyto rozkazy:
1) poprosíš svou domácí, ať se příští týden stará i o můj dům
2) zavoláš 606-4311 a poslechneš toho, kdo se ti ozve
Ovladač“

Okamžitě jsem zavolal domácí a poprosil ji, ať se postará o dům Paní Minx a pak vytočil 606-4311. Telefon zazvonil jen jednou.

„606-4311,“ ozval se ženský hlas.

„Paní Minx mi nařídila, abych vám zavolal,“ odpověděl jsem zdráhavě.

„Ano, M-5. Čekala jsem, až se ozveš. Měls‘ volat před hodinou.“

Hlas na druhém konci ve mně vyvolat vzpomínku. Žena střední postavy, zrzka, agresivní.

„Omlouvám se, Madam Case. Nemohl jsem se dovolat své domácí.“

Zasmála se.

„Nečekala jsem, že si na mě vzpomeneš. Já si tě samozřejmě pamatuji. I ten slib, který mi dala tvá Paní. Teď nadešel ten čas.“

Pamatoval jsem si ten slib dobře, a myšlenka na něj mě vzrušila i děsila.

„Vaše rozkazy, Madam?“ zeptal jsem se.

„Zajedeš do parku u Mostu. Posadíš se na lavičku čelem k řece a nebudeš se rozhlížet. Jasné?“

„Ano, Madam.“

„Budeš tam do půl hodiny.“

Telefon oněměl. Nervózně jsem zavěsil.

Splnil jsem rozkaz a díval se do vln. Připadal jsem si jako ve špionážním románu. Můj pocit ještě utvrdil hlas, který mi zezadu nařídil neotáčet se.

Za okamžik jsem měl na hlavě kuklu a měl jsem natáhnout ruce před sebe.

Okamžitě zacvakla želízka a někdo mě kousek odvedl, načež mi nařídil nastoupit do auta nebo dodávky. Bylo to nakonec jedno, protože jediné, na čem záleželo, že se auto rozjelo a vezlo mě... vstříc mému osudu.

Jízda netrvala dlouho, ale zdálo se mi, že řidič pořád někam odbočuje, abych se nedovtípil, kam vlastně jedeme.

Kukla šla dolů a já se díval na starý viktoriánský dům ve starší části města.

Můj průvodce mě vedl po schodech a do haly.

Madam Case na mě čekala s očekáváním v tváři a také s vodítkem a obojkem.

„Přišel čas,“ řekla připínajíc mi obojek, „abys vyplnil mé touhy.“

Její víc než agresivní přístup se mi vůbec nelíbil.

Zvrátila mi hlavu dozadu a přisála se mi ke krku. Cítil jsem, jak se mi svaly na krku napínají.

„Bude to s tebou hezké, snažíš se bránit,“ řekla a pustila mě.

„Protože se vás bojím,“ řekl jsem a dál se snažil se odtáhnout.

„Dobře.“

A hned mě za vodítko odtáhla dolů po schodech.

Ve sklepě mě otočila a strčila ke zdi, ze které visel řetěz.

Zkušeně upevnila řetěz k poutům a poodstoupila, aby si prohlédla své dílo.

„Jen tak na okraj,“ řekla, „Dokud jsi tady, budu si rukama šátrat kde chci.“

Vyšla po schodech nahoru a zhasla, zanechávajíc mě v temnotě až do dalšího setkání.

---

Nemusel jsem čekat dlouho, a řetěz byl dost dlouhý, abych si mohl sednout a změnit tak polohu. Vlastně mi připadalo divné, že mám na sobě šaty.

Rozzářilo se světlo a Madam Case sešla po schodech s korzetem na stažení pasu.

„Doufám, že ses tu nenudil,“ odemkla mi pouta.

„Kdepak,“ pronesl jsem zvesela, „Snažil jsem se přesvědčit jednoho myšáka, ať mi pomůže se zámkem, ale vykašlal se na mě.“

Zasmála se.

„Ty seš nějak chytrej. Neva. Aspoň budu mít víc důvodů tě potrápit.“

„To bych asi měl držet hubu.“

„To bys teda měl. Sklapni, svlíkni se a slož věci do komínku,“ přešla přímo k věci.

Poslechl jsem. Vše má svůj čas a místo.

Když jsem se svlékl, nasadila mi korzet a začala ho utahovat.

Připadal jsem si jako párek, když ho navlékají do střívka. Korzet mi stlačil hruď tak, že to vypadalo, jako že mám prsa.

„Začínáš se podobat tomu, co z tebe chci mít,“ řekla.

Za vodítko mě odvedla zpět do haly. Prošli jsme do velkého salónu - posadila se do čalouněného křesla a zapálila si.

„Říkám si, že asi uvažuješ, co na tebe chystám, M-5. Tvá Paní mi vyprávěla, co víš o dámském prádle. A na tohle se já náhodou specializuji.“

Udělala pauzu a potáhla z cigarety.

„Prodávám takové děvky, jako jsi ty, dámám, které je ojedou. Udělám z tebe kurvu.“

Ten nápad byl odpudivý, ale zajímavý. Připomnělo mi to pocit, který jsem měl, když mě Levyho dcery oblékaly a dotýkaly se mě. Na blití mi ale bylo z toho, že bych se měl nechat pást.

Chtěl jsem protestovat, ale uvědomil jsem si, že mi Paní Minx nařídila, abych Madam poslouchal.

Nehrozilo mi žádné nebezpečí, kvůli kterému bych měl říct Ne.

„Chtěl jsi něco říct?“ soustředěně mě pozorovala.

„Ne. Madam.“

„Dobře,“ víc neřekla.

Špičkou vysoké boty se dotkla mých varlat a začala si s nimi pohrávat. Přitom pokračovala:

„Nejdřív tě naučím kouřit čůráky.“

Dokouřila a začala si hrát s mým vztyčeným údem.

„Ty jsi ale nadrženeček. Copak tě Minx nenaučila lépe se ovládat?“ řekla znechuceně.

„Naučila, Madam. Paní Minx ale nejde tak přímo na věc jako vy.“

Obořila se na mě:

„Dovoluješ si napadat metody Paní Minx, otroku?“ pohrozila.

Schoulil jsem se strachy.

„Ne, Madam!“ vyrazil jsem ze sebe. „Postupujete jinak než ona, takže budu reagovat jinak než s ní.“

„Dělám to líp? Užíváš si víc?“

Takovéto otázky jsou pro otroka nejhorší. Bart Simpson by řekl: „‘Seš v hajzlu, když řekneš jo, a v hajzlu, když řekneš ne.“

„Postupujete jinak. Záleží mi jen na tom, zda vás to těší,“ odpověděl jsem diplomaticky.

Vysmála se mi.

„‘Seš jen prolhanej pytel sraček.“

Mlčel jsem a tak mě po několika minutách za vodítko vyvedla do patra.

Byli jsme v ložnici, kde stála postel s čelem z mosazných trubek, židle a pár skříní.

Madam Case mě za vodítko přivázala k čelu postele a pak se otočila do skříně. Z horní zásuvky vytáhla malý gumový penis.

Jedním pohybem si stáhla kalhotky a otřela špičku penisu o rozkrok.

„Říkám si, že by měl nějak chutnat,“ natírala jej svými šťávami.

Když ho zasunula dovnitř, odvrátil jsem se.

Od doby, co jsem se stal majetkem Minx, jsem ženu neviděl něco takového dělat. Vycvičila mě, abych své touhy projevoval jinak, službou, a ta neměla se sexuální rozkoší nic společného.

Samozřejmě mi dovolila masturbovat, a někdy jsem musel před ní, ale dívat se na někoho, jak si to dělá přede mnou, to mě rozhodilo.

„Dívej se, otroku,“ nařídila, „Neuhýbej pohledem.“

Otočil jsem se zpátky k ní.

Zarazila si ho do sebe celého a otřásla se rozkoší. Se zamručením ho vytáhla a přidržela přede mnou.

„Kuř!“

Vzpomněl jsem si na okolnosti, za jakých jsem to předváděl minule, a svůj žalostný výkon před Panem Melody.

Zkusmo jsem olízl a pak jej vzal do úst. Přirážela a pokaždé ho zasunula o něco hloub.

Při zasunutí asi do poloviny se mi obrátil žaludek a ona ho z mých slintajících úst vytáhla.

„Vidím, že toho musíš hodně dohnat. Každá šlapka z ulice ho dostane dál.“

Chtěl jsem na to něco říct, ale ona mi ho vrazila zpátky.

„Kecy mě nezajímají, zajímá mě dokonalé provedení. I kdybych tak měla strávit celý den, dostanu ho do tebe celého.“

Vrazila mi ho až do krku a jelo se dál.

Naučil jsem se dýchat při vysunutí a neohlížet se na dávící reflex. Umělý penis mi odřel jazyk a slzely mi oči.

Déle než hodinu mě trápila, dokud nebyla spokojená, jak mi to jde. S tím malým penisem.

„Zítra bude delší a tlustší. Než s tebou skončím, dokážeš mít v krku celou minitlačenku,“ pronesla s rozhodným výrazem ve tváři.

Nejspíš se jí můj výraz zdál příliš nevrlý, protože hrábla rukou a trhla mi hlavou nahoru, abych se jí díval přímo do tváře.

„Vím, že na to máš. Minx vždycky měla nejlepší a nejvíc přizpůsobivé otroky,“ řekla o něco mírněji.

Chvála mé Paní mi zlepšila náladu, i když odřenému krku to pomoci nemohlo. Doufal jsem, že skutečně přejde na minitlačenku, protože to by bylo měkčí a k jídlu.

Dostával jsem hlad.

Nejspíš uměla číst myšlenky, protože navrhla, že pojedeme na večeři.

Chtěl jsem vstát, ale vodítko přivázané k posteli mě zastavilo.

Tak dlouho jsem nosil obojek, že mi to vůbec nepřišlo divné.

Někdo nosí kravatu, já obojek. Obojek je alespoň otevřeným přiznáním podřízení se autoritě.

Odvázala mě a zavedla do sklepa, kde vodítko odepnula.

„Oblékni se, ale obojek si nech‘,“ nařídila.

Podíval jsem se na ni, uražen tím, co řekla.

Sledovala, jak se oblékám do běžných šatů. Chtěl jsem si sundat korzet, ale nedovolila to.

„Chci, abys v něm šel,“ oznámila.

Alespoň nepřiberu.

Dvířky jsme ze sklepa prošli do garáže.

Čekala tam na ni klasická Corvette Stingray. Pokynula mi do sedadla spolujezdce a sama se posadila na sedadlo řidiče.

„Zapni si pásy, hochu,“ víc neřekla a nastartovala.

Vytočila motor do červeného pole, stiskla tlačítko otvírače vrat garáže a když se vrata otevřela, nechala nohu na podlaze.

Vystřelili jsme vpřed jako raketa a gumy hvízdaly, ještě když zatočila vlevo a vezla nás do centra.

Jet s Madam Case bylo jako jet s Batmanem. Nedokázal jsem myslet na nic, než na starý vtip o řidiči londýnského městského autobusu... končil „Nejezdí proutěné překážky a vodní příkop.“

Když jsme konečně zastavili před japonskou restaurací, neměl jsem na suši vůbec chuť.

Madam Case ji ale měla. Následoval jsem ji a nakonec ji dohonil u rohového stolu, stranou od ostatních hostů.

Nařídila mi sednout si vedle ní. Servírka přinesla menu. Madam Case jej odstrčila stranou a z hlavy si objednala suši. Pak se zeptala, co si dám.

K jejímu ohromnému pobavení jsem si objednal hovězí teriyaki a zelený čaj.

„Nemáš rád suši? Mám to brát tak, že ti voní jiné věci, co jsou cítit rybou?“ nadhodila zle.

„Kdybyste o suši věděla tolik, co já...“ začal jsem.

Zakuckala se a vyprskla ledovou vodu, kterou jsem musel otřít.

„Za to mi zaplatíš, otroku,“ prskala.

„Předpokládám, že ano. Stálo za to vidět vaši reakci,“ souhlasil jsem.

„Už je mi jasné, proč si tě Minx drží. Jestli jsi v posteli tak dobrý, jako teď chytrý, tak to bude zajímavý týden.“

Přemýšlel jsem, co na to říct. Nedokázal jsem ji říct, že s nikým nespím, a rozhodně NE s Minx.

„Věřím, že Minx bavím dostatečně,“ ujistil jsem ji.

„A ještě je skromný. No to je okouzlující,“ řekla.

Zasyčela, měl bych říct.

Před dalšími otázkami mě zachránilo jídlo. Pustil jsem se do něj a byl přerušen dopadem ruky na rameno.

„Nakrmíš mě, otroku,“ nařídila.

Podal jsem jí první kousek suši. Ukusovala, dokud nedošla až k mým prstům, a pak mě do nich začala jemně kousat.

Soustředil jsem se na výběr dalšího kousku suši, a snažil se nemyslet na nic jiného.

Tak to pokračovalo, dokud nedojedla, a pak jsem mohl jíst já.

Dojedl jsem a z vedlejšího baru začala hrát hudba. Madam Case pohlédla nejdřív na mě a pak směrem k baru.

„Za mnou,“ nařídila.

Šel jsem s ní do baru a stanul tváři v tvář jednomu z nejďábelštějších výtvorů umožňujících ponížení na veřejnosti. Aparatuře na karaoke.

„Mazej na pódium a zpívej,“ nařídila.

Nevěřícně jsem se na ní podíval a poslechl.

Nebyl tam špatný výběr hudby, vybral jsem Elvisovu melodii, i když nemám jeho hlas. Obvod pasu možná, hlas ne.

Vybral jsem melodii Heartbreak Hotel, ale upravil slova.

„Vešel jsem do hotelu Zlomených srdcí, místnost byla malá tak, že když jsem se chtěl zasmát, o zeď vyrazil jsem si raťafák,“ zpíval jsem.

Zbytek písně byla podobná parodie.

Hosté tleskali a Madam Case se smála, když jsem se k ní u baru připojil. Odmítl jsem sklenku od někoho, komu se líbilo, jak jsem zpíval, věnoval jsem se pouze Madam Case a čekal, co řekne.

„Bavil jsem vás dobře, Madam?“ zeptal jsem se bez stopy ironie.

„Neřekl jsi mi, že umíš zpívat,“ zvedla číši vína.

„Neptala jste se. Jako kluk jsem zpíval se sborem na zápasech. Občas zpívám, většinou ale ve sprše nebo v autě.“

„Paní ví, že zpíváš?“

„Ano, vlastně jsme jednou zpívali spolu. Nádherně hraje na klavír,“ vysvětlil jsem.

„Máš zajímavé talenty,“ pochválila mě a zvedla číši jako k přípitku.

„Možná. Dělám ale spoustu chyb. Někdy ani nedokáži správně umýt nádobí. Přesto se pořád snažím. Proto jí na mně záleží. Že se nepřestávám snažit.“

Madam Case mi položila ruku na rameno, zatímco já zíral do prázdna.

„Ty ji miluješ, viď?“ řekla nejtišším hlasem, který jsem jí kdy slyšel použít.

„Ano, miluji,“ potvrdil jsem.

„Miluje tě?“

„Ano. Svým způsobem,“ řekl jsem bez přemýšlení.

Vrátil jsem se ze snění a pečlivě si Madam prohlížel.

Z jejího výrazu se zdálo, že mi rozumí. Tvářila se úplně jinak, než normálně. Viděl jsem v její tváři touhu, ne sexuální. Touhu milovat někoho, neomezeně, bez uhýbání.

Ten pohled jsem znal. Pamatoval jsem si, jak jsem se kdysi ráno díval sám na sebe v zrcadle, nebo večer oknem na hvězdy, stále sám.

Miloval jsem Paní Minx ale věděl jsem, že nikdy nebudu tím, čím jsem chtěl být. Jejím chotěm, milencem, jejím jediným skutečným ochráncem.

Nezbývalo než sloužit, snažit se jí splatit dluh, který jsem nikdy splatit nemohl.

„Mám rozkaz vám sloužit, Madam. Dovolte mi poskytnout vám rozkoš, po které toužíte,“ klekl jsem si před ni.

Dopila víno a za obojek mě vytáhla do stoje.

„Poskytneš mi ji.“

Jízda zpět nebyla o nic nudnější, vypadala docela jako scéna z filmu „Střela“ nebo „Šílený Max“, podle toho, na jaké filmy se radši díváte.

Následoval jsem jí z garáže sklepem až do její ložnice.

Místnost byla zařízena jinak, než bych čekal. Na ženu, která se chová spíš jako muž, byla velmi ženská. Postel s mosaznými tyčemi a splývavými hedvábnými nebesy, předložka z tygří kožešiny a v rohu malý krb.

Ukázala na předložku a nařídila mi kleknout.

Poslechl jsem a sledoval, jak v krbu zapaluje oheň. Otočila se ke mně s hořící třískou a nařídila mi svléci si košili. Poslechl jsem a složil ji, jak mi nařídila ve sklepě.

Odvrátila se, zapálila rozestavěné svíčky, a zhasla světlo.

Plápolající krb a mihotavé svíčky úplně změnily atmosféru a já se začal uvolňovat. Madam odešla a vrátila se v bílé říze, která se leskla v mihotavém světle.

Posadila se vedle mě a zahleděla se do plamenů.

„Teď tě tolik neděsím?“ přitulila se ke mně.

„Jen trochu. Nezapomínám, kdo jsem a kdo jste vy.“

„Kdo pro tebe jsem?“ zeptala se.

„Žena, které mám sloužit, dokud se má Paní nevrátí.“

„A jak mi máš sloužit?“

„Jakkoli vás to potěší.“

Zvrátila mi hlavu dozadu a přitiskla na svůj obličej. Vrazila mi do úst jazyk a dala ochutnat sladkou rtěnku. Pak mě pustila.

„Svlékni se. Korzet si nech,“ nařídila.

Poslechl jsem a zase si vedle ní klekl.

Hladila mě po uměle vytvarovaných prsech a škrábala nehty do bradavek. Vztyčily se - začala mi sát pravou bradavku a pak přestala, zanechávajíc kolem ní rudý otisk rtěnky.

Totéž provedla s levou bradavkou. Její doteky mě vzrušovaly. Snažil jsem se tomu bránit. Připadalo mi, že svou Paní podvádím. Měl jsem ale rozkaz sloužit. Bez ohledu na své pocity.

Složil jsem se jí do náruče a poddal se jejím touhám.

Pak se to stalo. Položila mě naznak a nasedla na mě. Úplně jsem splaskl. Zahanbilo mě, že jsem zklamal Madam Case i Paní Minx. Když Madam vstala, otočil jsem se na břicho a snažil se zavrtat se, úplně se ztratit v tygří předložce.

Otočila mě zpátky na záda a napjatě se na mě zadívala. Plakal jsem hanbou.

„Je problém ve mně, nebo nejsi na ženské?“ ostře se zeptala.

„Ne, problém je ve mně. Omlouvám se, Paní, nevěděl jsem, jak to říct dřív.“

„Říct co?“

„Že nejsem dobrý v posteli. Rozhodně tedy ne při... styku.“

„A v čem jsi dobrý?“ krutě vyzvídala.

„Jsem velmi dobrý na orál, skutečně,“ díval jsem se stranou.

„Dokaž to!“ zasedla mi tvář.

Zaměřil jsem se na její vlhkou puklinu a klitoris. Sál jsem ho jako dítě bradavku - roztřásla se rozkoší. Jazykem jsem pronikl hluboko do ní a našel místo, které jí přivedlo k neovladatelnému orgasmu. Opět jsem jí osušil a pak už jen jemně olizoval její klitoris, jako kotě nad miskou smetany.

Viděl jsem, jak se její výraz mění, až nakonec sesedla a rozkročila se nade mnou.

„Možná jsi jen pytel sraček, ale nelžeš, to uznávám. Zítra ti ale projedu zadek, a nejen já, taky kdokoli další bude chtít,“ řekla opovržlivě.

Popadla mě za obojek a zavřela do sklepní kobky.

---

Rozbřesk dalšího dne byl jasný a chladný. Z okna kobky jsem neviděl tolik, abych mohl vyloučit, že už je třeba po poledni.

Madam Case pro mě ráno nepřišla. Muž, který mě k ní včera dovezl, mě odvázal a pokynul mi, abych ho následoval nahoru. Prošli jsme halou a zahnuli doleva do kuchyně, kde v županu čekala Madam Case.

Pokynutím ruky můj doprovod propustila a kriticky si mě prohlížela.

Ukázala na zástěru visící na háčku.

„Obleč si to a připrav mi snídani. Šunku s vejci, míchaná vejce, šťouchané smažené brambory, bílý chléb. Nejdřív ale džus a kávu.“

Rychle jsem splnil její přání, neodvažuje se přivést řeč na mé včerejší selhání.

Zjistil jsem, že jsem si na korzet zvykl, a že už mi nevadí.

Měl jsem radost, že se mi povedlo vše připravit tak, jak si přála, včetně nadýchaných a světlých vajec.

Vše, co jsem před ni postavil, zhltla, zatímco jsem jen stál a čekal na její reakci. Nakonec řekla jen „Vše pořádně umyj. Osobně to zkontroluju.“

Odešla a já se dal do práce. Voda nebyla tak horká, jak bych chtěl, ale s dobrou drátěnkou a spoustou saponátu se to dalo zvládnout. Myslím, že mi mozek přepnul na automatiku, protože jsem si začal pískat „Plná lžička cukru“.

Můj improvizovaný koncert přerušila rána jezdeckým bičíkem o stůl. Instinktivně jsem padl na kolena a spustil hlavu k zemi, otočen ve směru toho zvuku.

„Dívej se na MĚ!“

Zvedl jsem zrak a spatřil Madam Case oblečenou v kůži, botách na vysokém podpatku, s bičíkem v ruce a blesky v očích.

Bičíkem mě zlehka poklepala na bradě.

„Je spousta věcí, které neznáš, otroku. Třeba jak posloužit v posteli. Tenhle... problém... vyřeším, než tě propustím,“ ujistila mě.

Mlčel jsem. Možná jsem uvažoval paranoidně, ale nedokázal jsem přijít na způsob, jak ten problém vyřešit, kromě možností, které by byly dost nepříjemné. Tedy alespoň pro mě.

„Vstaň a za mnou,“ pokračovala.

Vstal jsem a jen zavřel vodu, a pak ji následoval do patra.

Sundala mi korzet a nařídila mi kleknout si čelem k posteli, s hlavou u země.

„Hlavu dolů, zadek nahoru,“ rozkázala.

Poslechl jsem a zaslechl zvuk natahované gumové rukavice.

„Do prdele,“ prolétlo mi hlavou.

Ucítil jsem na konečníku prst. Pak... PRÁSK! vrazila ho dovnitř - vyjekl jsem bolestí.

Na chvíli prst vytáhla a pak bolest zintenzívnila zaražením dvou prstů.

Zadek mě pálil. Nebyl jsem tam panic, ale tenkrát jsem byl uvolněný a namazaný. Nebetyčný rozdíl.

Když prsty vytáhla, padl jsem na tvář a asi bych se složil docela, ale ona mě otočila na záda.

„‘Seš špinavej. Podívej!“ vrazila mi špinavé prsty před oči.

Chtěl jsem uhnout, ale druhou rukou mě popadla za obojek a ruku v rukavici mi vrazila do úst. Chutnalo to jako humus ze zahrady, s chodbičkami žižal.

„Lízej, prase,“ ječela, „Očisti mi je!“

Z té chuti se mi zvedl žaludek, kdybych býval něco jedl, zvracel bych.

Vytáhla mi prsty z úst, stáhla si rukavici a hodila ji na zem.

„Ty máš vážný problém s čistotou, stejně jako se spoustou dalších věcí. Než tě nechám opíchat, pořádně tě vypláchnu.“

Za obojek mě vytáhla do stoje a já ji na nejistých nohách následoval halou do koupelny.

Stála tam starobylá vana na nožičkách, jen s pár úpravami, jako třeba šrouby s oky kolem horního okraje, a záchod byl také starého provedení, s nádržkou na zdi, žádný ekologický úsporný typ.

Přehnula mě přes okraj vany a nařídila ani se nehnout. Podle toho, jak jsem ji zatím znal, nemělo cenu snažit se utéct. Odešla a za chvíli se vrátila s kusem provazu. Přivázala mě k okům a pustila do umyvadla za mou hlavou vodu.

Netrvalo dlouho a uslyšel jsem obávané natahování rukavice. Pak zastavila vodu.

Obešla mě, takže jsem na ni viděl. Kéž bych se nepodíval.

V ruce měla vak na klystýr. Čtyřlitrový.

„Myslím, že tohle jsme měli udělat dřív,“ obešla mě z druhé strany, takže jsem ji neviděl. Ucítil jsem prst a chladivý gel. Zatlačení a pak už jen rostoucí tlak ve střevech. Voda stoupala a já začal cítit křeče. Klystýry nesnáším. Když jsem byl v nemocnici, jen mi klystýrem pohrozili a měl jsem po zácpě.

Tlak rostl a rostl. Nemohl jsem s tím nic dělat. Uvázala mě tak pevně, že jsem se nemohl ani pokusit se vyvléct a pomoci si od toho tlaku.

Už jsem si připadal jako balón, který každou chvíli praskne, když vodu zastavila. Ležel jsem ohnutý přes okraj vany a při sebemenším pohybu se ve mně přeléval galon vody.

Chtěl jsem řvát, ale věděl jsem, že bych si to jen zhoršil. Cítil jsem, že kdybych otevřel ústa, zvracel bych nebo vydal nějaký zvuk, který by mi přivodil další trable.

Už mi bylo hodně špatně, když rozvázala provazy a pomohla mi na záchod.

Vytáhla koncovku hadice a já doslova vybuchl.

Sledovala, jak zuboženě sedím na míse, zahanben reakcí svého těla.

S klesajícím tlakem ustupovaly i křeče. Šíleně to smrdělo a vlastně nechápu, proč tam zůstávala se mnou.

„Snad ses poučil, že se máš víc zaměřit na čistotu. Dokud tu budeš, každé ráno se vypláchneš,“ řekla jakoby předepisujíc recept, „Kladu velké nároky na čistotu svých hochů, a tedy i na tvoji.“

Kvůli křečím jsem nedokázal nic říct, ale přikývl jsem.

„Dobře. Až skončíš, domyješ nádobí. Pokud budeš mít chuť, můžeš se pak najíst.“

Odešla poskytujíc mi tak trochu soukromí a spoustu času na přemýšlení.

---

Trvalo mi skoro hodinu, než jsem došel do kuchyně, domyl a uklidil nádobí a najedl se. Přišla, nalila si šálek kávy a posadila se.

„Jak se cítíš?“ zeptala se usrkávající horký nápoj.

„Řekl bych, že ještě cítím křeče,“ odvětil jsem.

„Zvykneš si. Čistota je v našem oboru důležitá. Nechci, abys něco chytil, nebo něco chytil zákazník.“

„Chápu. Myslím, že jsem nervózní z toho, co mám dělat, hlavně když mám ten problém.“

Zasmála se.

„Budeš kurva, ne hřebec. Zákazníkovi je tvůj problém ukradený.“

Takže pokud jsem se nepřetvařoval, neměl jsem důvod mít dál problém. Z mého problému.

„Když na to přijde,“ pokračovala, „Někdo se má dnes večer stavit. Je na panny, a na to se hodíš.“

Panna? Takže mě obětuje drakovi? Kdyby stačilo přijít o věneček a pak už by z vás nemohlo být dračí žrádlo, proč je na světě tolik panen?

„Doufám, že dámu uspokojím,“ řekl jsem.

„Měl by ses snažit,“ zněla tajuplná odpověď.

---

Zbytek dne jsem strávil v kleče, piluje techniku kouření. Na minitlačenku nedošlo, ale prošel jsem.

„Fajn, vypadá to, že to dnes večer nebude velké zklamání,“ to bylo vše, čím Madam Case odměnila mou bolavou čelist a odřený krk.

„Tréninkem se zdokonalujeme, Madam,“ zaskřehotal jsem.

„Neboj, budeš mít dost příležitostí trénovat, než tě vrátím tvé Paní. Naplánovala jsem ti zvláštní týden.“

„Mohu se zeptat jaký?“ řekl jsem po hltu vody z lahve, kterou mi dala.

„Ne, nemůžeš,“ řekla tak sladce, že jsem nevím proč myslel na pralinku s náplní cyankáli.

Nejspíš na mě bylo vidět, že se mi to nelíbí, protože mi stáhla hlavu dolů a napráskala mi tak, až jsem kňučel.

„Nesnáším, když na mě hošani vrhají zlé pohledy. Až budeš potřebovat něco vědět, dozvíš se to,“ stála nade mnou.

„Ano, Madam,“ třel jsem si zadek.

„A ještě něco. Od teď mi budeš říkat Paní Tamaro.“

„Ano, Paní Tamaro.“

Hodiny v hale odbily pět - pohlédla tím směrem.

„Zákazník tu bude asi za hodinu. Musím tě pro ni připravit.“

Zavedla mě zpátky do koupelny a nařídila mi přehnout se přes okraj vany. Opět rukavice a prsty uvnitř. Vtlačila mi dovnitř něco kluzkého a studeného. Něčím mě plnila, ale čím? Zdálo se mi, že lubrikačním gelem.

„Zůstaň,“ řekla a odešla.

Když se vrátila, dala mi běžné oblečení a řekla, ať se obleču. Při oblékání jsem cítil, jak se mi na zadku rozpíjí mokrá skvrna.

Chůze ze schodů byla příjemná, pokud mohu říct. To hladké tření mezi půlkami...

Následoval jsem ji do salónu, který byl od haly oddělen jen závěsem. Přesná kopie viktoriánského pokoje, včetně takových detailů, jako byly repliky olejových lamp z té doby.

Madam Case, tedy Paní Tamara, si sedla do křesla s vysokým opěradlem a nařídila mi sednout si na gauč přímo proti ní. Z krabice, kterou měla před sebou na stole, vzala špičku a cigaretu a čekala. Připálil jsem jí z krabičky zápalek, která byla rovněž na stole, znovu si sedl a čekal na svého prvního zákazníka.

Zazvonil zvonek a o okamžik později se v salónu objevila mladá nakrátko ostříhaná žena v džínách a tričku s krátkými rukávy, v botách nad kotníky. Na zádech měla batoh.

„To je ta nová?“ zeptala se Paní Tamary bez oklik.

„Ano.“

„Vstaň,“ nařídila dívka. Vstal jsem.

Kriticky si mě měřila. Dokonce mě donutila otevřít ústa a prohlédla mi zuby. I když jsem nebyl nahý, připadal jsem si jako bez šatů a bez ochrany.

Nakonec se otočila k Paní Tamaře.

„A je panna,“ ujistila se.

„Když mu strčím do zadku dva prsty, naříká si,“ ujistila ji Paní Tamara.

Dívka se otočila ke mně, popadla mě za zadek a zmáčkla.

Cítil jsem, jak se mě při tom pevném stisku teče další gel.

„Jdeme,“ víc neřekla a táhla mě za zadek pryč. Ani cestou po schodech stisk neuvolnila.

Když jsme došli do ložnice, zatlačila mi tvář do polštáře a chodidlem mi stoupla na krk. Slyšel jsem, jak rozepíná zip, hrabe se v nějakých kovových předmětech, něco padá na podlahu a pak se mých zad dotklo kovové ostří.

„Nehýbej se, nebo už tě nohy nikam nedonesou,“ vražedně tichý hlas.

Zadržel jsem dech. Ostří se sunulo dolů až k pasu, pak jsem zaslechl a ucítil, jak trhá látku mých kalhot. Přejela ostřím až na můj zadek a já cítil, jak hladce klouže po mém třesoucím se těle.

Poodešla a stoupla si přede mne. Za vlasy mi zvedla hlavu a ukázala mi ostří.

Bylo od krve, mé krve. Bylo tak ostré, že jsem řez ani necítil.

„Mám ráda, když panna krvácí, než si ji vezmu. Rozpaluje mě to,“ řekla s úsměškem.

Bál jsem se a chtěl uhnout. Byl jsem v místnosti se ženou s velmi ostrým nožem, zálibou v krvi a Bohyně ví v čem ještě. Vycítila můj strach. Ještě víc ji vzrušil.

Pustila mé vlasy a opět mi zatlačila tvář do matrace. Uslyšel jsem, jak mi řeže košili, až jsem nakonec zůstal ležet v hadrech, které bývaly mým oblečením. Popadla mě za ruku, otočila na záda a zbavila mě zbytku oblečení.

Její chtíč byl hrozivý. Nešlo jí o sex, ale o nadvládu. Naprosté ovládnutí mého těla, s mým souhlasem nebo bez něj.

Lydie mě zbila, Minx mučila využitím mé touhy po ní, ale tahle žena... mě chtěla znásilnit.

Snažil jsem se bránit, ale to jí ještě víc vzrušilo.

„Bojuj, čubko. Miluju to!“ řvala.

Probojovala se mi mezi nohy, rozepla si zip na kalhotách a volnou rukou si je stáhla.

V rozkroku měla připnutý umělý penis.

Nechtěl jsem ji nechat, aby se mi dostala k zadku, ale neměl jsem šanci.

Snadno svůj nástroj zasunula mezi mé půlky a do namazaného análu.

Nebolelo to tak, jak bych čekal, ačkoli jsem se snažil se stáhnout. Vrážela to do mě tvrdě a hluboko, dokola a dokola. Když mě odpanila, měla na tváři vítězný výraz.

Nemohl jsem nic dělat a ke své hrůze mě její převaha začala vzrušovat. Rozplynul jsem se v pocitech bolesti a rozkoše. Pak se otřásla, jak dosáhla orgasmu, a zavyla jak vlk.

S čvachtavým zvukem ze mě umělý penis vytáhla a sedla si opírajíc se o kovové zábradlí v nohách postele.

Ležel jsem naznak, ze zadku mi tekl gel jako by to bylo semeno, a já přemítal nad tím, co jsem právě zažil. Nenáviděl jsem to a miloval. Znásilnila mě, zneuctila, proti mé vůli opíchala, a ještě za peníze.

Prodali mě jako kus masa. A k tomu jsem jí přinesl rozkoš. Ohromnou rozkoš.

Nemohl jsem se v tom vyznat.

„Líbilo se ti to?“ zeptala se mě jako by se nic nestalo.

Co jsem měl odpovědět? Nevěděl jsem sám, co si o svém zážitku myslet.

„Nikdo mi to ještě takhle neudělal,“ odpověděl jsem upřímně. Alespoň to byla pravda.

Srdce mi ještě bilo jako o závod, všude po těle mi vyrazily kapky potu.

Vstala z postele a šla k batohu ležícímu na zemi na druhé straně místnosti. Umělý penis se jí houpal mezi nohama. Vytáhla z batohu balíček cigaret a zapalovač, vrátila se k posteli a sedla si ke mně.

Jednu si zapálila, zhluboka šlukla kouř a pomalu jej vypouštěla, pak mi nabídla.

Rukou jsem naznačil, že nekouřím.

Zasmála se.

„Vsadím se, že taky nepiješ a nebereš drogy,“ dobírala si mě.

„Máte pravdu. Nikdy jsem to nepotřeboval.“

Zase si šlukla a vyfoukla kouř směrem ke mně.

„Ale jsi děvka. Bože, jak se mi to líbí. Obyčejná skutečná děvka,“ pronesla vítězoslavně.

Nevěděl jsem, jestli mě chtěla urazit nebo ne. Zvážil jsem, kdo je, a řekl si, že se radši neurazím. Možná dělám děvku, ale mám svou hrdost.

„Chci tě vidět stříkat. Pohraj si s ním,“ nařídila.

Pomalu a jemně jsem si ho začal honit. Myslel jsem na to, kolikrát přede mnou ženy masturbovaly, aby mě vydráždily a potrápily.

Chtěl jsem vystupovat co nejsmyslněji a poskytnout jí pěknou podívanou. Nemyslel jsem si, že by se někdo mohl vzrušit pohledem na mé tělo, ale soudě podle její reakce se mi podařilo víc, než v co jsem doufal.

Při sledování, jak se můj nabíhající kolík blíží k výstřiku, se jí viditelně roztáhly panenky. Dýchala přerývaně. Těsně před orgasmem jsem přivřel oči a vtom mi ruku srazila pryč.

„Neuděláš se,“ řekla ostře.

Otevřel jsem oči a spatřil opět její ruku s nožem na kořeni penisu.

Ztuhl jsem. Už mi bylo navrženo, že bych bez koulí byl lepší otrok, ale pokud by nebylo nutné se jich zbavit, raději bych si je nechal.

Jemně mi nožem přejížděla přes pytlík a nakonec mě do něj párkrát jemně píchla.

Strachy jsem se začal zmenšovat. Zatínal jsem zuby a čekal, kdy přijde bolest a budu o koule kratší.

„Na pannu se dost dobře ovládáš. Některé novicky stříknou, i když jim to zakážu. Samozřejmě je za to trestám. Pár plácnutí na holou jim připomene, jak se chovat.“

Svezla se z postele, sundala si připínáka a vrátila ho do batohu. Aniž by se na mne podívala, natáhla si kalhoty, sbalila věci a odešla.

Dlouho jsem čekal, než jsem se odhodlal posbírat cáry svého oblečení a sejít dolů. Okolo obýváku jsem se doslova plížil, abych nevyrušil Paní Tamaru, která mluvila s onou zákaznicí.

Málem jsem si už říkal, že se mi to podařilo, když mě zastavil hlas Paní Tamary.

„Okamžitě sem!“ rozkázala.

Vplížil jsem se do místnosti a zůstal stát se skloněnou hlavou, zakrývaje se svými hadry.

„Hoď ty hadry na zem, okamžitě,“ vyštěkla Paní Tamara.

Pustil jsem je a nahý stál tváří v tvář dvěma ženám v místnosti. Styděl jsem se a začal mi rudnout nos.

„Pojď blíž, ty Rudolfe, a klekni si před nás,“ nařídila Tamara.

Došoural jsem se a klekl si před ně, s hlavou skloněnou a očima odvrácenýma.

„Poděkoval jsi dámě za to, že tě použila?“ zazněla otázka.

„Ne, Paní, nepoděkoval,“ odvětil jsem sklesle.

V její reakci zazněla nespokojenost.

„Dnes se ti moc nedaří. Tak jí poděkuješ za využití tvých služeb teď.“

Řekl jsem první slabiku, ale přerušil mě palčivý políček přes tvář.

„Budeš se dívat na ni, když odpovídáš. Zapamatuj si to.“

Vzhlédl jsem k ženě, která mě znásilnila. Zuřil jsem a styděl se. Chtěl jsem se z toho vyvléct, prchnout, ale věděl jsem, že by to zahanbilo Minx. Žil jsem z její víry v to, že nezklamu. Byl jsem jako herec na jevišti.

„Děkuji vám, že jste si mě vybrala pro svou rozkoš. Doufám, že se vám to líbilo,“ řekl jsem s respektem.

Překvapený výraz na její tváři rozhodně stál za to, že jsem se překonal.

„Líbilo, děkuji,“ řekla, „Máš k postelovým hrátkám správný přístup a velmi pěkně reaguješ.“

S respektem jsem sklonil hlavu.

„Můžeš jít k sobě, Rudolfe. Přijdu za tebou,“ řekla Paní Tamara.

Vstal jsem, stále se skloněnou hlavou vycouval z místnosti a vrátil se do své sklepní díry.

Zanedlouho se Paní Tamara objevila a našla mě sedět na schodech, kde jsem se usadil, abych se vyhnul studené betonové podlaze.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se ustaraně.

Jen jsem se na ní podíval. Byl jsem znásilněn pod pohrůžkou nožem. Jak se může takhle ptát?! Opět se to ve mně začalo bouřit.

„Jak by ne, úplně v pořádku! Hrozila, že mi uřízne koule a pak mě znásilnila. Je mi skvěle, děkuju za optání!“ zuřil jsem.

„Souhlasil jsi,“ pokračovala trpělivě.

„Jakpak souhlasil?“, vyhrkl jsem.

„Souhlasil jsi, že poslechneš příkaz své Paní a budeš mě poslouchat jako jejího zástupce. Nemohlo se ti nic stát. Tu zákaznici znám hodně dlouho a i když novicky vždycky vyděsí, ve skutečnosti je milá. A říkám na rovinu, že mi dobře platí.

Takže buď tvé Paní řeknu, že jsi nedokázal splnit její a mé rozkazy, nebo se uklidníš, dáš si horkou koupel a necháš toho,“ řekla mi pevně.

To jsem tedy měl na výběr. Svévolná neposlušnost by znamenala velmi bolestivý a ponižující trest. Minx mě jednou potrestala za to, že jsem se nechoval jak by odpovídalo mému postavení a neposlechl ji, a já bych to skutečně nerad zažil znovu. Ještě stále se v noci budím, když se mi o tom zdá.

„Prosím o koupel, Paní Tamaru,“ otřásl jsem se při vzpomínce.

„Ano, potřebuješ ji, je tu chladno,“ řekla zaměňujíc můj třas za příznak zimy, „Tak pojď.“

Vedla mě nahoru a do koupelny, ke starobylé vaně, pustila mi vodu a přidala do ni pěnu s vůní jehličí. Pára vonící pěnou provoněla celou místnost a zahřála mé ztuhlé klouby.

„Vlez tam.“ řekla ukazujíc do vany.

Vklouzl jsem do vody a málem se ponořil pod hladinu, jak se mi poprvé za dva dny celé tělo uvolnilo. Nejspíš odešla, než jsem se stihl vyškrábat z pěny, protože když jsem jí chtěl poděkovat za laskavost, byla už pryč.

Přemýšlel jsem o tom, co se mi přihodilo v několika posledních měsících.

Unesla mě, držela jako vězně, mé tělo i duši zlomila žena, kterou jsem teď miloval.

Díky ní jsem si po dlouhém období plném nenávisti k sobě poté, co jsem přišel o ženu a dítě, uvědomil, že stojím za to být milován.

Paní Minx mi znovu otevřela svět a přivedla mě tam, kde jsem nikdy nedoufal, že budu.

Stálo mě to i pár kapek krve, ale dlužil jsem jí a Aiše mnoho.

Přísahal jsem, že jí a Aiše budu sloužit, dokud mne nepropustí, a doufal jsem, že se to nebude brzy. Věděl jsem, že se to stane, ale možnost jí do té doby sloužit mě naplňovala štěstím.

S těmito myšlenkami jsem musel usnout, protože když jsem procitl, byla voda jen vlahá a místo lampy svítila v koupelně svíčka. Na prahu seděla

Paní Tamara, opřená o veřej, dřímajíc s ručníkem přes kolena.

Pozoroval jsem, jak dříme a pomyslel si, jak rozdílné tváře má. Na veřejnosti Paní, jindy úplně jiný člověk. Cítil jsem, že je plna soucitu a na veřejnosti to maskuje přísností. Pochopil jsem, proč se s ní Minx přátelí. Byla to skvělá žena.

Zašplouchání vody, když jsem vstal a vytáhl špunt, ji probudilo.

„Usnul jsi a já tě nechtěla budit,“ nabídla mi ručník.

Vzal jsem si ho, rychle se osušil a klekl si jí k nohám.

„Děkuji, Paní,“ řekl jsem.

Přitáhla si mne k nohám a začala mne drbat na hlavě jako psa patřícího dobrému pánovi.

„Dnes ses držel dobře. Je mi líto, že tě vyděsila. Myslela jsem si, že tě Minx vycvičila k těmto službám,“ řekla, zatímco jsem se k ní tulil.

„Ne, Paní. Už jsem to zažil, ale takhle ne.“

„Už nebudeš muset. Děláš pokroky v kouření, takže tě třeba budu moci využít jinak. To ale budeme řešit zítra.“

Zahákla mi prst do obojku, odvedla mě zpět do ložnice a nařídila mi lehnout si na zem k nohám jejího lůžka. Lehl jsem si a ona mi připnula k obojku řetěz.

Krb místnost krásně vyhřál a já na předložce okamžitě usnul - poprvé za celou dobu, co jsem byl u ní, jsem se nebál.

---

Probudil jsem se zimou - krb dávno vyhasl. Obrátil jsem se na druhý bok a zjistil, že postel je prázdná. Zaslechl jsem splachovat záchod na chodbě a pak se Paní Tamara objevila ve dveřích. Měla na sobě župan a na nohách legrační bačkory se zaječími hlavami.

Nemohl jsem se udržet. Vznešená Paní v takových bačkorách - musel jsem se smát. Potichu, ale zjevně ne dost potichu.

„Zřejmě tě něco rozesmálo,“ pronesla hlasem, v němž byl slyšet skrývaný hněv.

Nejspíš jsem měl zalhat, ale Paní musíte říkat pravdu. Pokud vám položí obtížnou otázku, může mít pravdivá odpověď svá rizika, ale nezbývá než odpovídat jak se má.

„Ano, Paní. Líbí se mi vaše bačkory,“ odvětil jsem skrývaje úsměv.

Přistoupila blíž a zvrátila mi hlavu dozadu. Když si všimla, že se směji, popadla mě za bradavku a zakroutila s ní. Otevřel jsem ústa, chtěl jsem zakřičet, ale to už jsem je měl plná jedné z těch chlupatých bačkor. Zkusil jsem ji vyplivnout, ale ona ji držela a pak ji zajistila pomocí pásku od županu.

„Tak a teď mi zopakuj, jak moc se ti líbí,“ ušklíbla se.

Přes chlupy a špínu jsem jen zamumlal. Poznal jsem, jak se musí cítit kočka, když má v žaludku kouli ze spolykaných chlupů.

„Musíme něco udělat s tvým přístupem. Zdá se, že jsi zapomněl, co to je úcta k nadřízeným. Možná že na tebe Minx byla mírnější, ale teď jsi můj a budeš se chovat jak JÁ si budu přát. ROZUMĚLS?!“

Rychle jsem přikývl.

Mé přikývnutí ji neuspokojilo - odemkla řetěz, popadla mě za obojek a vyvedla z místnosti, přes halu a do místnosti, ve které jsem zatím nikdy nebyl.

Nebyl tam nábytek, jen lampa stropě a křeslo. Vypadalo jako gynekologické křeslo s přidanými silnými řemeny na upoutání oběti, pardon... pacientky.

Zatlačila mě do křesla a zatímco mě jednou rukou za krk přidržovala, abych nemohl vstát, druhou mě připoutala. Když mi připoutala ruce, pokračovala nohama - pak už jsem jen obnažený a roztažený očekával nával jejího hněvu.

„Vážně si myslím, že by ti někdo měl připomenout, čím jsi pro Paní.“

Vyšla z místnosti zanechávajíc mě nahého v obavách z jejího návratu.

Bylo to dlouhé čekání - ze špinavé bačkory se mi dělalo špatně. Když se Paní Tamara vrátila, měl jsem teprve důvod se bát.

Vrátila se s Lydií. S ženou, která mi při posledním setkání vyhlásila rozsudek smrti.

Poškodil jsem její pozici v Aiše, když jsem chtěl místo Minx vytrpět trest za své nevhodné chování. To nakonec vedlo k Lydiině odchodu z Aišy. A od toho dne jsem ji neviděl ani o ní neslyšel.

---

Obě na sobě měly šedé vojenské stejnokroje a černé brigadýrky. Lydie držela krátký bičík a když mě spatřila, oči se jí rozzářily.

Chtěl jsem Paní Tamaru varovat a naznačit, co hrozí, ale mé mumlání ignorovala.

„To je ten otrok, o kterém jsem ti vyprávěla,“ ukázala na mne Paní Tamara.

„Od pohledu dobrý otrok. Kdo by si pomyslel, že se neumí chovat?“ řekla Lydie krutě.

Strachy jsem se mohl pochcat, ale pak mě něco napadlo.Lydie mě tady nemůže zabít. Jenže pak mě napadlo ještě něco. Může se do mě pustit tak, že si budu přát, abych byl radši mrtvý.

Když se Lydia začla blížit s napřaženým bičíkem, rozbrečel jsem se.

„Je jak nemluvně,“ řekla Tamara zhnuseně, „Nechystáš se ho přece zabít nebo tak...“

Lydie už byla skoro u mě a já přidal na hlasitosti. Naklonila se ke mně a tiše, výhružně mi zašeptala do ucha.

„Nikdy bych si nepomyslela, že se mi naskytne taková příležitost. Dám si záležet. Neboj, tady tě nezabiju. Ale než skončím, budeš si přát, abych tě zabila.“

Poodstoupila, zlomyslně napřáhla bičík a vší silou mě švihla do stehna. Ohlušující rána. Bolest mi prolétala celým tělem a já do špinavého roubíku zařval.

Zavřel jsem oči plné slz strachu a bolesti.

„Nedovolila jsem ti zavřít oči! Otevři je!“ vykřikla Paní Tamara. Stáhla mi hlavu dozadu a připoutala ji dalším řemenem. Zíral jsem přímo do oslňujícího světla lampy - další slzy.

Sáhla do zásuvky zabudované do strany křesla, vyndala pár svorek na bradavky a ukázala mi je. Zuby se leskly jako malé dýky.

Nasadila mi je a pevně utáhla. Zalapal jsem po dechu a zakuckal se plnou pusou chlupů.

„A teď, otroku, vyřešíme tvou nevychovanost,“ začala Paní Tamara, „Paní Minx je na tebe možná mírnější, ale teď podléháš MNĚ.

Poslechneš každý rozkaz, který vyslovím, bez zpochybňování a připomínek. Jasné?“

Lydie její otázku doprovodila neuvěřitelně rychlou baštonádou přes chodidla. Vyjekl jsem bolestí.

„Nepromluvíš bez dovolení. Pokud budeš chtít mluvit, zvedneš dlaň, jasné?“

Zamručel jsem na souhlas. Světlo mě oslepovalo a bolest v bradavkách mi bránila se zkoncentrovat.

Snažil jsem se na bolest nemyslet, jak mě to učila Mei Ling, ale dlouho jsem to nepotřeboval, takže mi to nešlo - bolest se valila volně jako mé slzy.

Popadal jsem dech stále obtížněji, když se Lydie s bičíkem vrátila k mým stehnům.

Nevěděl jsem, proč mi zatím nechala ptáka a koule na pokoji, a ani jsem to nechtěl vědět.

Rány přestaly dopadat a po krátké tlumené konverzaci jedna z nich odešla.

Paní Tamara přistoupila blíž, takže se dostala do mého zorného pole, a začala něco hledat v zásuvce.

Zvedla ruku a v ní nový mučící nástroj. Vypadal jako ostruha z kovbojských bot. Rychle mi s ní přejela po krku. Kombinace hrotů a tlaku vyvolala novou bolest střídanou příjemným štípáním. Totéž opakovala na druhé straně krku a pak si stoupla mezi mě a lampu, takže mým týraným očím dopřála trochu stínu.

„Bereš si z toho ponaučení, otroku?“ zeptala se zkoumajíc mé oči malou baterkou, kterou vzala ze zásuvky.

Snažil jsem se přikývnout, i když řemen příliš volnosti nedával, a ona si to vyložila jako souhlas.

„Až se Lydie vrátí, přijde další trest, aby sis to lépe zapamatoval. Lydie tě z nějakého důvodu nemá v lásce.“

Z nějakého důvodu. Kdybych mohl Paní Tamaře něco říct, možná by to utrpení skončilo. Pokud bych jí to ale řekl, možná by to bylo ještě horší. Jak jsem věděl z našeho dřívějšího setkání, o Aiše nevěděla, a mohla by třeba stát na straně Lydie.

Nemohl jsem dělat nic jiného, než pohledem prosit o milost. Soustředil jsem se na její tvář a snažil se vyslat myšlenku. Na okamžik jsem zahlédl záblesk pochopení, ale ten zmizel.

Naděje na záchranu pohasla, když se ozval zvuk blížících se kroků.

Paní Tamara poodstoupila a v mém zorném poli se objevila Lydie.

„Tak, mám tu pro tebe něco speciálního, otroku. Snad ti to pomůže se zlepšit,“ řekla s jedem v očích.

Začala mě dráždit, takže se mi navzdory bolesti v bradavkách postavil.

Nechápal jsem, co může chystat. Erekce byla bolestivá, ale mnohem méně bolestivá, než jsem věděl, že Lydie dokáže vyvolat.

Cítil jsem, jak mi penis svazuje, aby nezměkl, a pak do něj uhodila, ale opět ne tak, jak by mohla.

Pak jsem na penisu a varlatech ucítil pálení. Ne ohně, ale ledu. Balila mě do rozdrceného ledu - mrazivě to pálilo. Bolest zesílila, když na led něco nalila. Voda? To se nedalo říct, ale pálilo to jako čert.

„Uvědomuješ si, že to je plýtvání dobrou polskou vodkou?“ komentovala to Paní Tamara.

„Koupím ti jinou láhev. Vždycky jsem si přála takovýhle koktejl,“ prohodila Lydie nevzrušeně.

Směs ledu s alkoholem mě zcela obalila a já cítil, že přes to Lydie něco navléká.

„Plastový sáček by to měl udržet pěkně uvnitř,“ pokračovala, „Nebude to tolik nepořádku. Hlavně až začne krvácet.“

„Krvácet?“ zeptala se Paní Tamara.

„Ale ano. Tolik ledu smíchaného s vodkou - nebude dlouho trvat a udělají se mu na péru a koulích omrzliny. Až to sundám a začne se mu do toho vracet krev, bude krvácet, jak se mu kůže ohřeje a sloupne jako kdyby dlouho ležel na slunci.“ Zasmála se, „Je to skoro stejná zábava jako ho zaživa stáhnout z kůže, ale tohle bolí víc a dýl.“

Částí mozku jsem se snažil pochopit, co právě řekla. Jako dítě jsem cestou ze školy ve vánici utrpěl omrzliny. Bolelo to jako čert. Představa, že něco takového ucítím tam dole, byla děsivá.

Bedra mi ztuply chladem, jak led s vodkou dokončovaly své dílo. Podařilo se mi nepřipouštět si bolest v bradavkách, až dokud mi je Paní Tamara nesundala. Nával krve do zmučených bradavek mě donutil zařvat do špinavého roubíku.

Čas se vlekl. Paní Tamara beze slova sledovala, jak se mi tvář kroutí postupující agónií. V duchu jsem jí prosil o milost a sténal do roubíku.

„Myslím, že má dost,“ řekla nakonec.

Lydie se zasmála.

„Já ne. Choval se k tobě neuctivě. Kdyby byl můj, nechala bych ho za jeho chování dávno vykastrovat. Vždycky jsem tvrdila, že jsou z nich pak lepší mazlíčci.“

Vzpomněl jsem si na starý rodinný vtip. Nikdy jsme neříkali „vykastrovat“, ale „ochočit“, protože se domácí zvířata po zákroku tak zklidnila.

Paní Tamara poodstoupila a já ucítil, jak povoluje šňůru a pak už plastový sáček se šplouchnutím plácl o podlahu. Nic jsem mezitím necítil, ale led musel být pryč.

„Na konci týdne ho vracím Paní Minx. Výslovně řekla, že nesmí být poškozen po tělesné stránce. Žádné jizvy a rozsáhlá zranění,“ řekla.

Odpověď byla stručná a hrubá, ne že bych to nečekal.

„Vyser se na ni. Nezajímá mě, co řekla, na to se moc dobře bavím.“

Čubko, pomyslel jsem si. Pak jsem se vevnitř úplně schoulil. Takhle nesmím uvažovat. Bouřím se. To je zlé. Špatné.

„Nikdy sis nevážila hraček, už jako malá,“ Tamara víc neřekla.

Odvázala mi hlavu a vyjmula roubík.

Se zakuckáním jsem vyplivl chomáč chlupů. Jak se kočky mohou mýt a nepoblít se z toho?

Pak se přihlásila bolest, nejdřív plíživě, pak stále silněji, jak se mi do penisu a varlat vracela krev.

Vezměte ten pocit, když si přesednete nohu, a vynásobte ho deseti. S každým tepem srdce jsem se mohl zbláznit. Začal jsem skučet bolestí a dostal roubík, tentokrát gumový.

Bolest dosáhla maxima a pak se omezila na stále přítomné pálení.

Lydie se smíchem pozorovala, jak procházím jednotlivými stádii. Ve tváři se jí zračila touha po pomstě.

Paní Tamara mi začala vyndávat roubík, když vtom mě Lydia přes ptáka přetáhla bičíkem.

Projela mnou neuvěřitelná bolest a okamžitě jsem omdlel.

Probudil jsem se připoutaný řetězem k posteli, ve které jsem byl znásilněn, a na napůl zmrzlém péru jsem měl deku.

Začal jsem se zvedat do sedu, ale vtom do místnosti vešla Paní Tamara.

„Pán se nás chystá opustit?“ zeptala se sladce.

„Ehm, ne, kdepak, Paní,“ rychle jsem odvětil.

„Dobře. A teď chci pár odpovědí. Rychle a podle pravdy. Co jsi té ženě udělal, že ti chtěla ptáka stáhnout z kůže?“ ptala se.

Váhal jsem s odpovědí. Přísahal jsem, že jí o Aiše neřeknu. Jenže teď byla mou Paní a já ji musel poslechnout.

„Setkal jsem se s ní před nějakou dobou, když jsem poprvé potkal Paní Minx. Hráli jsme si a ona to trochu přehnala. Pohádala se kvůli tomu s

Paní Minx a... vyrazili ji ze skupiny, ke které jsme všichni patřili.“

Tak trochu to byla pravda.

„Něco ti vzkázala. Až se probudíš, mám ti vzkázat, že to ještě neskončilo.“

Otřásl jsem se.

Paní Tamara si toho všimla a rychle mě ujistila, že Lydie odešla okamžitě poté, co jsem omdlel.

„Už ji sem nepustím, to ti říkám rovnou,“ pokračovala, „Ale mám pro tebe důležitou otázku. Chceš odejít? Řeknu Minx, k čemu došlo, a pokud budeš chtít, propustím tě ze služby.“

Okamžik jsem to zvažoval. Chci odejít? Mozek mi říkal, že sakra ano. Ale zbytek připomínal slona Hortona. Myslel jsem vážně, co jsem řekl, a řekl jsem, co jsem si myslel - slon nedokáže být věrný jinak, než na sto procent. Nemohl jsem odejít, aniž bych se pokusil splnit vše, k čemu jsem byl zavázán. Zatím jsem pokazil, co jsem mohl, ale musel jsem se dál snažit.

„Děkuji vám, Paní, ale raději bych zůstal, pokud vám to nebude vadit.“

Povytáhla obočí.

„Jsi si jist? Dnes jsi zažil hodně,“ řekla, jako bych to potřeboval připomínat.

„Ještě držím pohromadě, nejsem mrtvý. Zatím mi připadá, že jsem zklamal očekávání vaše i Paní Minx. Je to otázka hrdosti.“

„Pýcha předchází pád,“ poznamenala s úsměškem.

„Když už mám vypadat jako idiot, tak jako dokonalý,“ poznamenal jsem vstávaje a chrastě řetězy jako Jacob Marley ve Vánoční koledě. „Věřte mi, jsem školený profesionální tupec.“

Podrážděně si povzdechla a zavrtěla hlavou.

„Tupec, to sedí. Nechápu, proč se s tebou Minx otravuje.“

„Protože občas bývám k sežrání,“ řekl jsem mrkaje na ni řasami.

„Lehni, hrdino. Za chvíli jsem zpátky. Uvidíme, jak budeš vypadat, až ti obléknu sukni.“

Poslechl jsem. Nakonec ona má bič. Ona tu vládne.

---

Už se připozdívalo a sluneční svit v oknech začal rudnout, než jsem se dočkal Paní Tamary a uvolnění pout. Beze slova mě odvedla do kuchyně k čekajícímu jídlu.

„Nejdřív se najez. Pak si promluvíme o dnešním večeru.“

Snědl jsem, co mi dala, pod jejím bedlivým dohledem. Bylo to jako být pod mikroskopem. Sledovala a zařazovala si každý můj pohyb, každou drobnost.

Dojedl jsem a napjatě očekával, s čím přijde.

Dokouřila a pokynula mi, abych ji následoval.

Došli jsme do její ložnice a z ní do kosmetického salonku s velkým toaletním stolkem a zrcadlem.

„Podíváme se, jaká z tebe bude ženská. Sestry Mei Ling mi řekly, že docela ujdeš.“

To byla vzpomínka, kterou bych raději nevytahoval. Nechat se svázat a navléci do korzetu a paruky od čtyř dívek bylo zahanbující i vzrušující zároveň.

Pasivně jsem seděl, zatímco mě oholila elektrickým strojkem a nanesla bylinnou masku.

„Chvíli to potrvá, ale protože dostaneš make-up, musíš mít čistou pleť,“ řekla.

Vrstva masky nebyla o nic horší než jakákoli bondáž, ve které jsem kdy byl, takže jsem to snadno vydržel.

Zdaleka ne tak dobře jsem snášel, jak mi holí ruce a nohy. I když byla opatrná, chlupy tahaly a to znamenalo krátké návaly bolesti. Nesměl jsem nic říct ani zasyčet, maska by se potrhala a museli bychom začít znovu.

Po uplynutí předepsané doby mi byla maska sloupnuta a v zrcadle jsem spatřil svou pleť ve stavu, v jakém už nebyla léta. Ne že bych sršel mládím, ale furt lepší než nic.

Nanesla slabou vrstvu make-upu a na ni pudr. Při lepení umělých řas jsem nespolupracoval a dostal pár facek. To znamenalo znovu poprášit pudrem, což trvalo déle a dalo víc práce než první vrstva. Po nalepení řas následovaly oční stíny.

Sledoval jsem, jak má tvář v zrcadle ztrácí rysy hezouna, o kterých se zmiňovala mladá otrokyně na párty.

Na hlavu jsem dostal dlouhou černou paruku a na rty rudou rtěnku.

Paní Tamara si kriticky prohlédla své dílo a podala mi pár lodiček.

„Nasaď si je a stoupni si,“ nařídila.

Vskutku jsem si je nasadil a klátil se jak třtina ve větru.

Znechuceně zavrtěla hlavou.

„To nestojí za nic. Budeš muset jít v kozačkách. Sundej ty lodičky.“

Sundal jsem si je a posadil se.

Prohrábla hromadu bot v rohu a vytáhla z ní pár kozaček bez podpatku. Hodila mi je.

„Zkus je.“

Navlékl jsem se do nich a postavil. Širší podrážka mi pomohla držet rovnováhu a dařilo se mi v nich chodit o něco elegantněji, i když ne o moc.

„To bude dobré. Sundej je a zůstaň stát,“ komentovala to.

Sundal jsem si kozačky a čekal, jaké neuctivosti se mému tělu zase dostane.

Nečekal jsem dlouho: černé hedvábné kalhotky a minisukně.

„Obleč se do toho, dojdu ti pro korzet a blůzu.“

Nemohl jsem neposlechnout - při doteku chladivého hedvábí na oholených nohách a stále ještě citlivém péru jsem se otřásl. Natáhl jsem sukni a uklonil se sám sobě v zrcadle. Málem jsem si začal notovat „Jsem pěkná“, ale nechal jsem toho, protože nemám tak vysoko posazený hlas.

Kdyby to záleželo na Lydii, mohl jsem se dávno přihlásit do vídeňského chlapeckého sboru.

Tak jsem se naparoval, že jsem si včas nevšiml návratu Paní Tamary.

„Sedí ti,“ řekla nasazujíc mi korzet a začínajíc ho utahovat. Připadal jsem si jako tuba zubní pasty, kterou mačká obří ruka - opravdu korzet utahovala víc, než kdy dřív.

Hruď se mi opět stáhla do výstřihu korzetu a pak jsem dostal blůzu.

Bez přemýšlení jsem ji oblékl a zapnul knoflíky. Paní pronesla palčivou poznámku o mé stydlivosti.

„Nech knoflíky rozepnuté, ať ti jsou vidět kozy. Jsi děvka, ne dáma,“ vyštěkla, rozepínajíc je. „Teď ti dám podvazkový pás a punčochy a pak vyrazíme.“

„Ehm, vyrazíme, Paní?“ zakoktal jsem.

„Copak jsem ti to neřekla? Dnes večer vyrážíme do ulic. Budeš pro mě šlapat. Jasné?“

Nevěděl jsem, zda si dělá legraci nebo to myslí vážně. Věděl jsem ale, že to brzy zjistím.

Slíbené punčochy a podvazkový pás do mých rukou ze zásuvky putovaly pod pohledem, který naznačoval, že bych se neměl vzpírat.

Oblékl jsem si je a znovu nazul kozačky.

Ještě jednou mě pohledem zkontrolovala a nařídila jít dolů a počkat v salónu.

Zdálo se mi, že čekám snad hodinu. Asi je to trochu sexistické, ale zdá se, že ženy se ven chystají déle než muži. Po tom, čím jsem právě prošel, jsem tomu začínal rozumět.

Když se Paní Tamara objevila, nevěděl jsem, co si myslet.

Byla oblečená jako muž. V obleku, bílém klobouku a s tmavými brýlemi. Prsa měla stlačená k hrudi, no prostě vypadala jako dost drsný týpek.

Už jsem ji v obleku viděl, ale tohle?

„Tak fajn, jdem,“ víc neřekla a vedla mě k autu.

Tentokrát nejela jako šílenec, ale místo, kam jsme měli namířeno, nebylo zdaleka tak příjemné jako minule. Tentokrát mě zavezla do, no řekněme nepříliš úpravné čtvrti, jak by řekl obchodník s realitami.

Já bych řekl do slumu.

Zavedla mě do baru, který by se dal nazvat dírou, pokud byste měli slitování. Pokud ne, říkejte mu žumpa.

Uvnitř jsem spatřil pár žen u baru a také u několika stolů. Přítomní muži nebyli zrovna typy, se kterými bych se stýkal, ale Paní Tamara si razila cestu vpřed jako tygřice, aniž by komukoli dala možnost promluvit nebo se k nám přiblížit.

Posadila mne k rohovému stolu, takže jsme seděli zády ke zdi, a došla k baru pro pití. Vrátila se s pivem a další ženou. Nebo to jsem si alespoň myslel, než promluvila.

„Takže to je to tvý nový děvče, jo, Jess? Je sladká,“ pronesla dost hlubokým hlasem ta žena, sedajíc si naproti mně.

Sladká. Sladká? Sakra!

Rukou mi zajela pod sukni a na stehno a začala mě hladit kousek nad okrajem punčoch.

Chtěl jsem ji zastavit (budu říkat „ji“, vzhledem k tomu, za koho se přestrojila), ale Paní Tamara (nebo Jess, jak se v tomto prostředí jmenovala) mě zarazila.

„Pokud si s tebou chce hrát, necháš ji. Jsi děvka a každý, kdo tě bude chtít, si tě může koupit. Pokud si tě zákazník bude chtít vyzkoušet, než zaplatí, má možnost. Jasné?“ řekla neústupně.

„Ano, pane,“ odvětil jsem zpraženým tónem.

„Navíc dobře vychovaná,“ šátrala po mě dál má nová přítelkyně.

„Jo, dnes jsem jí nařezala přes koule. Ví, že se mnou nemůže vyjebávat.“

Má nová přítelkyně se na Jess zadívala s respektem.

„A teď je tady s tebou? Ty to s nima válíš.“

Jess si zapálila doutník, který vytáhla z kapsy saka.

„Říkám ti to. Moje děvky se mnou nevyjebávaj.“

„Stojí za něco?“

Jess mým směrem vyfoukla kouř a odvětila, „To právě chci, abys zjistila.“

Ta druhá se na Jess podívala s novým zaujetím.

„Jak?“

Jess se k ní naklonila a spiklenecky prohodila, „Chci, abys ji naučila, jak ústy nasazovat kondom.“

Chystal jsem se vstát, jenže mě zarazila ruka, která mě držela za stehno.

„Chceš říct, že... no né, to teda můžu! Tak pojď, holka, Máma Sandy ti ukáže, jak na to,“ řekla ta „žena“, pustila mou nohu, popadla mě za rameno a odvedla do zadní části baru.

Když jsme se ztratili z očí všech hostů, protáhla mě dveřmi a srazila na kolena. Ve slabém světle procházejícím špinavými skly jsem viděl, jak z kalhot vytáhla čuráka a vrazila mi ho do ksichtu.

Zkušeně z kapsy vytáhla kondom a rozbalila ho.

„Dělalas jako malá ze žvýkačky bubliny?“ podávala mi kondom.

Vzal jsem ho do úst. Naštěstí byl s příchutí. Zkusil jsem si ho nasadit na jazyk a za minutku jsem to měl.

„Fajn, teď do něj trochu foukni, úplně malou bublinu, a šup s ním sem, na mě,“ poradila mi.

To se mi nechtělo, ale tahem za zátylek mě donutila, abych to udělal. Lehkým tlakem jsem kondom navlékl a roztáhl. Nebylo to těžké, ale to těžší mělo teprve přijít. Nepustila mě.

„Kuř mi ho, čubko. Přesvědčím se, jestli to umíš. Udělej mě!“

Pustila mi hlavu, ale jakmile jsem se dostal ke špičce jejího penisu, zase mě narazila zpátky.

Vzpomínal jsem na všechno, co mě učila Paní Tamara, a nesnažil se myslet na muže v ženském oblečení, kterého jsem obsluhoval. Snažil jsem se soustředit na poskytování rozkoše. O to šlo. Poskytnout druhému rozkoš.

Na mých pocitech přitom nezáleželo. Potěšit Paní Tamaru a Paní Minx. Stávala se z toho mantra. Potěšit. Potěšit. Potěšit.

Má instruktorka zasténala a já v ústech pocítil změnu, jak se do prezervativu vylilo horké semeno.

Odstrčila mi hlavu a kondom i s obsahem stáhla.

„Za mnou.“

Odvedla mě ke stolu, kde Jess usrkávala pivo.

„Tak co?“ zeptala se Mámy Sandy.

„Ani dobré, ani špatné, ale na novicku, nebylo to špatné.“

K mému zahanbení přede mne hodila plný kondom.

„Byla dost dobrá, abych mne udělala,“ řekla dost nahlas, aby se všichni lidé u okolních stolů otočili naším směrem.

Rudnul jsem. Nejradši bych zalezl pod stůl, ale co kdyby si to všichni vyložili, jako že je postupně obsloužím?

„Fajn,“ řekla Jess. Otočila se ke mně, zatímco jsem stále rudnul pod přílivem poznámek od okolních stolů.

„Tak, holčičko, tak to máme jeden kousek. Teď tě vezmu ven a až se pro tebe za tři hodiny vrátím, dostanu další čtyři. A dáš mi i prachy. Poser to a já z tebe vymlátím duši.“

Zvedla mě ze židle a zadními dveřmi vyvedla do uličky.

Padl jsem na kolena a prosil, ať mě nenutí, ale vysmála se mi a dala mi krabičku kondomů.

„Chtěl sis připadat jako děvka. Chtěl jsi, aby s tebou bylo zacházeno jako s courou. Tak teď jsi jedna z nich. Mazej támhle na roh a za tři hodiny ať jsi tady.“

Došel jsem na konec uličky, na roh.

Když jsem se zastavil na přiděleném místě, začala se zvedat mlha.

Chtěl jsem si upravit punčochy. Okolo jedoucí auto zpomalilo a znovu se rozjelo. Nejspíš si prohlížel mé nohy, i když s minisukní, kterou jsem měl na sobě, mi koukal i pořádný kus zadku.

Tak jsem tam stál, v ohozu kurvy, se třemi hodinami času a nejméně čtyřmi zákazníky před sebou.

Co teď? Stejně jako ostatní děvčata jsem se vydal k výkladům pornoobchodů, kde bych snad mohl ulovit nějakého kunčafta.

Snažil jsem se jít přirozeně, pomalu, aby si mě každý mohl prohlédnout. Nervy jsem měl v kýblu - já jako TVčko a na veřejnosti...

Objevilo se policejní auto. Díval jsem se jinam, nereagoval - nakonec tohle už museli vidět tolikrát... Jeden z policajtů se zadíval přímo na mě.

Doufal jsem, že si mě nevyberou jako strůjce veřejného pohoršení.

Nechali mě jít a vydali se hledat skutečné zločince.

Prošel jsem kolem prvního obchodu a jeden mladík se vydal za mnou. Zpomalil jsem, abych zjistil, zda má zájem, ale jen kolem mě prošel a vstoupil do gay pornokina.

Řekl jsem si, že možná bude lepší, pokud navštívím jeden z obchodů. Vešel jsem a sledoval, jak na mě zákazníci zareagují. Jeden černoch se podíval přímo na mě, pak jinam a přitom rukou ukázal do rozkroku.

Přikývl jsem a šel za ním do zadní části obchodu s videokabinami.

Do jedné vešel, a když jsem zkusil dveře, byly zamčené.

Vešel jsem do sousední a zjistil, že mezi kabinami je ve výši pasu otvor.

Mrkl jsem do druhé kabiny - můj potenciální zákazník si právě rozepínal kalhoty.

„Hele, bejby, zadarmo ani kuře...,“ zašeptal jsem do otvoru.

Vytáhl peněženku a podal mi nějaké bankovky.

Zastrčil jsem je za gumu kalhotek, klekl si a čekal. Prostrčil péro dírou a já mu ho trochu pohonil, abych mu mohl nasadit gumu.

Při vzpomínce na černý umělý penis Pána Melody jsem se i vzrušil. Teď jsem na ten skutečný navlékl kondom a vzal ho do pusy.

Voněl jinak než Máma Sandy a byl delší, ale ne tlustší.

Vzal jsem ho hluboko, měl jsem čas se uvolnit. Sál jsem ho a olizoval, a po pár minutách ucítil, jak se otřásl.

Stáhl se a já mu stáhl kondom. To jsem měl dva, zbývali tři.

Počkal jsem, až vyjde z kabiny, počkal a pak teprve otevřel dveře a vyklouzl ven.

Dalšího jsem potkal v uličce za obchodem. Chtěl ho vyhonit, takže to bylo levné a rychlé. To jsem měl tři.

Problémy dělal až ten čtvrtý. Začal mě osahávat v pornokině a narazil na bouli v mém rozkroku.

Chtěl něco říct, ale rychle jsem ho zarazil.

„Hele, bejby, chceš ho přece vykouřit. Co na tom záleží, jestli jsem ženská nebo ne?“

„Chci ženskou, ne teplouše s umělejma kozama,“ zavrčel vztekle.

Otočil jsem se a odcházel, jenže on mě zezadu praštil do hlavy. Otočil jsem se a kopl ho mezi nohy tak, že mě i přes kozačku bolel nárt. Nechal jsem ho svíjejícího se ležet u východu z kina.

Musel jsem se na chvíli někam zašít a dát se trochu do pořádku, a taky aby mi přestalo zvonit v uších.

Můj čas se nachyloval, byla mi zima a přestával jsem se orientovat. V krámku na rohu jsem si koupil kelímek kafe a zamířil zpět k baru.

Na nejvyšším bodě stoupání u mě zastavil červený sporťák. Okénko u spolujezdce sjelo dolů a ženský hlas mě vyzval, ať nastoupím.

Tu ženu jsem neznal. Ale když jsem se podíval na řidiče, málem jsem dostal infarkt.

Byl to jeden z členů představenstva banky. Do prdele. Ani Minx mě nezachrání, pokud ten člověk zjistí, co jsem zač.

„Nechceš si vydělat kilo?“ řekla, „Nastup.“

Napadlo mě, že bych měl utéct, ale neudělal jsem to. Kdyby mě poznal, můžu ho dostat do patu tím, že bych mohl mluvit.

Dveře se otevřely a já nastoupil.

„Hele, kočko. Manželka si to ráda rozdává se ženskejma. Já na to moc nejsem, ale ona to miluje. Řekla, že se jí líbíš. Tak co?“ zeptal se.

Potichu jsem odpověděl:

„Chceš se na nás dívat, kotě?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou, „jen vy dvě. Máš zájem?“

Došlo mi, že pokud budu s jeho ženou sám, snad ji dokážu vysvětlit, jak to se mnou je.

Auto vyrazilo vpřed a za chvíli už jsme stáli před omšelým hotelem. Šéfova manželka vystoupila přede mnou a já ji následoval do hotelové haly.

Kolem vrátného jen prošla a už jsme stoupali po schodech do patra. Následoval jsem ji na pokoj a ona za mnou zamkla. Na prádelník pohodila hrst bankovek a začala se svlékat.

Stál jsem tam nevěda, co dělat.

Když si lehla naznak na postel a roztáhla nohy, podřídil jsem se nevyhnutelnému, klekl si mezi její nohy a začal jí lízat.

Dal jsem si záležet, nespěchal jsem a pořádně si přitom rozmazal make-up, ale nakonec jsem ji udělal.

Když se probrala z orgasmu a přestala se třást, sáhla mi pod sukni do rozkroku. Než jsem stačil uhnout, narazila na mé malé... překvapení, a posadila se.

„Prosím, nic neříkejte. Omlouvám se, že jsem vám to neřekl dříve, ale neměl jsem příležitost,“ vyhrkl jsem.

Chystal jsem se odejít, ale chytla mě za kalhotky a držela.

„Věděla jsem to od začátku. Mám ráda chlapy v kalhotkách, vypadals k sežrání!“

Znovu jsem zrudl. Má postava nestojí za moc, a jako „k sežrání“ si rozhodně nepřipadám. Říká se ale „šaty dělají člověka“, tedy v mém případě spíš ženskou.

Stáhla mi sukni a nechala mi jen kalhotky. Začala mě přes ně dráždit, a ačkoli mě po ledové lázni penis pálil, postavil se mi. Špička vykoukla nad gumou kalhotek a ona po ní začala přejíždět nehty.

„Sundej to ze sebe a ojeď mě,“ nařídila, a kalhotky mi stáhla. Plné prezervativy plácly o podlahu.

„Trofeje?“ zeptala se ironicky.

Zvedl jsem je a už nemohl víc rudnout.

„Musím svému...“ nemohl jsem najít správné slovo, „pasákovi přinést nejméně čtyři plné kondomy, aby viděl, že jsem se neflákal.“

„Vidím jen dva. To musíš sehnat ještě tři,“ počítala.

„Už jeden má. Zbývají mi dva.“

„Tak to mě budeš muset omrdat dvakrát,“ protahovala odpověď.

Ohromeně jsem na ni zíral.

„Nedívej se na mě tak překvapeně. Platím ti za sex. Dostanu, co jsem zaplatila.“

Co se dalo namítat? Doufal jsem, že mě nezklame erekce, když vezmete problémy, které jsem měl dřív.

O hodinu a tři kondomy později jsem se vrátil k baru, kde na mě netrpělivě čekala Jess.

„Kde ses courala, kurvo? Tak ukaž, co tam máš,“ nařídila.

Nejdřív jsem jí dal peníze. Ani jsem je nepočítal - poslední zákaznice mi dala štědré spropitné a navíc vizitku, kdybych příště zase potřeboval peníze.

Její nabídku jsem se nechystal využít, ale bylo pěkné, že o mě měla zájem.

„To ujde. A důkazy?“

Vytáhl jsem z kalhotek kondomy a dal jí je.

Kriticky si je měřila a pak mi nařídila zalézt pod stůl a položit jí hlavu do klína.

Poslechl jsem a Jess s úšklebkem prohodila.

„Tak, děvko. Tady máš, cos chtěla.“

A vylila mi obsah kondomů do obličeje.

Teklo mi to po tváři, do nosu a pod paruku. Chtěl jsem se otřít, ale srazila mi ruku dolů.

„Nestírej to, máš se čím chlubit. Teď mě vylížeš a já ti ten ksicht ještě trochu namažu,“ vyštěkla svlékajíc si kalhotky.

Propracoval jsem se k jejímu klínu a kleče na špinavé podlaze jí dopřál rozkoš, kterou požadovala.

Sténala, přirážela a o něco později mě odstrčila a nařídila mi vylézt zpod stolu a sednout si vedle ní.

Vzala mě za ruku a podívala se mi do očí.

„Jsi v pořádku? Nikdo ti neublížil?“ zeptala se tiše, klidně.

„Jeden mě zezadu praštil do hlavy. Kopl jsem ho mezi nohy a nechal tak,“ snažil jsem se moc to nerozmazávat.

„Líbilo se ti to?“

Přemýšlel jsem. Líbilo se mi to? Nejspíš ano. Jako bych to na chvíli ani nebyl já, ale někdo jiný. Chtěli mě. Vlastně mi lichotilo, že mi platí za sex.

Pak se mi vybavily ty horší stránky celé věci, kde jsem se tak nebavil.

„Trochu. Můžeme už jet domů, Pane?“ zeptal jsem se.

Usmála se a naznačila, že ano.

Auto bylo v pořádku, navzdory místu, kde parkovalo, a cesta zpět k ní domů proběhla hladce. Tedy myslel jsem si, že k ní domů.

Místo toho jsme ale dojeli před dům paní Minx. Podle světel v oknech bylo vidět, že se Minx vrátila.

Auto zastavilo a Jess, nebo teď už zase Paní Tamara, vystoupila a nepříliš ochotně mě vedla k domu a k mé Paní.

Paní Minx čekala přede dveřmi a já svěsil hlavu a zahanbeně jsem si jí klekl k nohám.

Nechaly mě klečet a mimo můj doslech si krátce povídaly.

„Paní Tamara mi řekla, že jsi měl potíže s Lydií,“ řekla Minx.

„Ano Paní,“ odpověděl jsem, „Moc s ní nevycházím.“

„To vím. Paní Tamara se hlásí k odpovědnosti za to setkání. A taky řekla, žes nebyl moc sdílný, pokud jde o líčení tvého prvního setkání s Lydií.“

„Ano Paní.“

Čekal jsem, že mě zpraží za to, že jsem to s opatrností kolem Aišy přehnal.

„Řekla jsem jí, že nepotřebuje vědět víc, a že ses v téhle věci řídil mým rozkazem.“

Ulehčeně jsem vydechl.

„Na druhou stranu, pokračovala. A sakra, teď to přijde, „mi řekla, že ses nechoval dost uctivě, a žes za to byl potrestán. Ještě to s tebou proberu.“

Paní Tamara hrábla do kapsy a rozmáchle podala Paní Minx svazek bankovek, které jsem vydělal.

„Ještě něco mu docela jde. Jeho, pardon její, první noc na ulici nebyla špatná.“

Minx se na ní podívala překvapeně, ne, zděšeně.

„Tys ho nechala šlapat? Co si proboha myslíš?“ vyjela rozzlobeně.

Paní Tamara jí připomněla, že měla dovoleno mě využít.

„Nechtěla jsem, abys ho pásla. Doma, to je něco jiného, ale není to žádná pouliční běhna.“

To mi zalichotilo, alespoň jsem si to myslel.

„Řeklas‘, že je na týden můj a můžu si s ním dělat, co chci. A já ho chtěla pást.“

Připadalo mi, že Minx musí každou chvíli vybuchnout, ale ovládla se a pak teprve promluvila.

„Ano. Neřekla jsem dost přesně, co smí a co ne. Ale on to ví, a jak se mi zdá, trochu to přehnal s tím předváděním.“

Otočila se k místu kde jsem klečel, hlavu stále skloněnou.

„Podívej se na mě, Michaeli.“

Cukl jsem hlavou vzhůru.

„Pokud někdy zjistím, že šlapeš, seberu ti obojek a vyženu tě. Nejsi pouliční šlapka, a nebudeš sebe ani mne ponižovat tím, že by ses choval, jako bys byl.

Pokud budeš chtít sloužit Paní Tamaře v jejím salónu, občas ti to dovolím. Ale na ulici tě už neuvidí.“

Řekla to tónem, který nepřipouštěl odpor. Všimla si, jak mě to zpražilo. Hlas jí zvláčněl a objevil se v něm nádech humoru.

„Stejně jsi ale k sežrání.“

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče