Autor: v
Překlad: (c) 2000 Tom
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Na místo dorazil včas, na výraz slušnosti a úcty k ní. Takových párů scházejících se v tichých odlehlých zákoutích, je mnoho. Někdy jsou tvořeny partnery, kteří jsou ženatí či vdané, ovšem ne jeden za druhého, jako v našem případě. Někdy se sejdou v soukromé mučírně, a to byl opět náš případ. Od ostatních se lišili jediným - na první pohled nebylo patrné, kdo kdy koho ovládá a kdo se podřizuje. Někdy to nevěděli ani sami.
Na uvítanou se přátelsky objali. Každý z nich našel v očích druhého to, co ho uchvacovalo. Ani jeden nevěděl, k čemu ten večer dojde, ale oba si byli jisti, že to bude dlouhá a neuvěřitelně pěkná noc, kterou ukončí až svítání.
Po několika minutách strávených v objetí jí zezadu chytil za vlasy. Pevně, ale ne zle, jí vedl ke sprchovému koutu. Pomalu, velmi pomalu, ji do něj tlačil, jako by čekal, zda se mu bude protivit nebo ne.
Věděla, že jí nikdy k ničemu nenutí proti její vůli, a byla tak ještě bezmocnější. Vždy všechno promyslel, vždy se snažil, aby byl jejich společný zážitek intimní a krásný. Vždycky se snažil uskutečnit to, co si dříve jen představovala a o čem snila. Chtěla mu to nějak vrátit, i kdyby jen jednou za několik týdnů. Nepodmanil si ji vlastní vůlí, ani stiskem ruky ve vlasech, podrobovala se mu, protože chtěla zažít to, o čem snila, a ještě mnohem víc…
Nejdřív ztuhla, ale s každým krokem se poddávala. Když došli pod sprchu, věděla už, že mu dnes v noci nebude vzdorovat. Mohl jí řídit, zkoumat ji, lechtat, mučit, dráždit, a ano, i trestat, dokud se mu to bude líbit. A nebo déle. Měli stanovená pravidla, která dodržovali - dobře je znal. Kdyby nevěřila, že je dodrží, nikdy by se s ním nesešla, tady ani nikde jinde.
Stále ji držel za vlasy a druhou rukou ji svlékal. Několikrát mu jedna ruka nestačila, a ona poslechla, když nařídil, jak mu má pomoci. Pak musela ruce sepnout za krkem - samotnou ji překvapilo, jak horlivě ho poslechla, ačkoliv teď stála odhalená a nemohla se skrýt jeho pohledům. Stála tam nahá, bezvýhradně poslušná, ale červenat se začala, až když si všimla jeho rafinovaného pousmání.
Chytil ji pevněji a druhou rukou pustil vodu. Několik dní stála, takže byla ledová, ačkoliv otočil červeným kohoutkem. Náraz ledového proudu na tělo jí vyrazil dech. Zavřískla, trhala sebou a prosila ho, ať pustí teplejší… jen ji dál držel a čekal, až se proud ohřeje. Nechtěl ji ledovému přívalu vystavovat zbytečně dlouho, ale na její prosby o slitování reagoval jen slovním uklidňováním a výzvami, ať to ještě chvilku vydrží – nešlo o nic jiného, než jí hned zkraje večera naznačit, že on bude rozkazovat a ona poslouchat. Bude se jí to líbit.
Poté, co se proud ohřál, uvolnila se a dokonce chvíli normálně dýchala. Po nějaké době jí začalo připadat, že pára stoupající koupelnou symbolizuje její touhu. Stačilo, aby mírně zatáhl za vlasy, a otočila se k němu. Samotným ukazováčkem druhé ruky jí přitlačil zády ke stěně.
Věděl dopředu, že jí kachličky na holých zádech budou úžasně studit, ale i tak užasl, jak se jí rozšířily oči – bylo jasné, jak nepříjemné jí to je, a přesto poslušně, beze slova, držela záda celou plochou přitlačená ke stěně. Bradavky jí stály, jako by byly z kamene, ale pochyboval o tom, že by to bylo chladem. Začala se propadat dolů - ten pocit z vlastní zkušenosti dobře znal. Znal ho po všech těch nocích, kdy jí klečel u nohou. Zavřel kohoutek a natáhl se pro mýdlo. Byl čas začít.
Začal jí namydlenýma rukama hladit po celém těle – pojem "agónie a extáze" pro ni nabyl nového smyslu. Horká sprcha jí zcitlivěla pokožku, která teď reagovala na sebemenší dotek. Mýdlo, jak se zdálo, účinek horka ještě zesilovalo. Cítila pohyb jednotlivých prstů, všude, po celém těle, od brady po nehty na nohou. Když ji hladil po vnitřních stranách stehen, cítila každou nepravidelnost bříšek jeho prstů. To byla extáze. Musela zatnout nehty levé ruky do hřbetu pravé, jinak by nedokázala nepohnout se a neobejmout ho. Držela by ho, dotýkala by se ho… Bylo to k zešílení.
Rozkoš z dotyku, který jí nebyl dopřán dostatečně často, a zároveň agónie nad tím, že se ho sama dotknout nemůže – taková muka dříve nepoznala. Při pomyšlení, že tohle je jen začátek, se jí podlomila kolena.
Ze začátku tlačil, vytvářel spoustu pěny a jen ji myl, jako by se myl sám. Pak přišel čas zábavy. Ubral na síle a sotva se jí dotýkal. Díval se, sledoval každý nádech, vcítil se do ní tak, že vnímal každý úder jejího srdce. Pokaždé, když byli spolu, se jí líbily doteky na jiném místě. Chtěl poznat všechna místečka, která probouzela její rozkoš, místečka, kde mohl přitlačit, a kde se stačilo jen otřít. Chtěl se o ní dozvědět co nejvíc, a pak to využít k tomu, aby na dnešní večer pár let nezapomněla. Když jí prsty přejel v rýze mezi hýžděmi, zasténala a vypadalo to, že se mu zhroutí do náruče. Proto se jí přestal dotýkat, pustil vodu a začal shromažďovat další detaily.Nikdy předtím ji nesvázal, a když na to teď pomyslela, byla mu vděčná za to, že to vypadalo, že se k tomu ani tentokrát neschyluje. Páska přes oči však každopádně byla něčím novým. Nejdřív nevěděla, proč jí pásku nasazuje, když po ní chce jen aby po kolenech dolezla k posteli a natáhla se mu přes koleno. První dotek jí ukázal, k čemu je ta páska dobrá.
Klečela napravo od kraje postele, s páskou přes oči a zády prohnutými, jak jí nařídil, aby jí pod břicho mohl vsunout levé koleno. Ještě jednou se přesvědčil, že je všechno tak, jak to chtěl, a musel se zarazit – připadal si jako ve snu. Několikrát zamrkal, aby se ujistil, že se mu to nezdá, a pak ji opět uchopil za vlasy a přitáhl ji hlavu k polštáři, zatlačil jí do něj tvář. Ležela mu přehnutá přes koleno, zadek vysoko ve vzduchu. Natáhl pravý prostředníček a dotkl se jí přímo na konečníku.
Nedokázala zadržet prudký překvapený nádech. Držel ji za vlasy tak pevně, že se nemohla ani hnout, a dotkl se jí znovu. Bylo to intimnější, než si dokázala představit. Na okamžik jí prolétlo hlavou, zda je dost čistá, ale pak si uvědomila, že ve sprše na nic nezapomněl. Když přestal, neubránila se zklamanému zakňučení, chtěla, aby nepřestával, aby to nikdy neskončilo.
Začal jí masírovat půlky. Měla zadek tak nahoře, že se přímo nabízel k dlouhému výprasku. Věděl, že výprasky miluje, stejně ráda je přijímá jako udílí. Jediné, co mu vadilo, že on sám se při výprasku nevydrží nepohnout – vždy mu to připomněla, když se po třetí nebo čtvrté ráně začal mlet.
Věděla, co přijde. Věděla, že se mu poddá, nechá to plynout, vzdá se mu. Věděla, že jí rány budou dopadat dokud sama scénku nezastaví nebo se nepoddá a stane se na zbytek noci jeho otrokyní. Ačkoliv ji nespoutal, právě v tom okamžiku poznala bezmoc… a štěstí.
První rány byly slabé, jen jí zahřívaly a připravovaly na to, co přijde. Pak začaly sílit. Pohltil je pravidelný rytmus – plácnutí, pohlazení, promnutí místa, které bylo na řadě, a další plácnutí. Nepřestával. Ztratila pojem o čase a nebyla si už ani jistá, zda steny a vzdechy, které slyší, skutečně vydává, nebo si je jen představuje. Pokračoval. Zapomněla, kde je, a hlavně, vůbec jí na tom už nezáleželo.
Netušila, jak dlouho to trvá. Zůstávala ohnutá přes jeho koleno, rukou ji stále držel za vlasy. Nevěděla, co se s ní děje. Věděla jen, že by nechtěla, aby to skončilo. Těšila se z jeho výhradní pozornosti, chtěla by jí cítit navždy. Vtom zaslechla přízračné zašeptání. To, co zašeptal, jí naplnilo rozkoší a naprostou bezmocí.
"Chci, aby ses pro mě udělala. Uděláš to, viď? Uděláš se pro mě?"
Jak by to mohla odmítnout? Na to nemohla ani pomyslet. Ale stejně, udělat se pro něj? Může se udělat, aniž by se mu vydala všanc? Může říct "Ne"? Té noci ještě tolikrát zjistila, co vlastně je bezmoc… znovu ji napadlo, že to vlastně nikdy nevěděla. Nemohla ho odmítnout. Nemohla říct "Ne". To mohla jedině pokud by porušil dohodnutá pravidla, a to on nikdy neudělá. Pečlivě vážila, s kým se o samotě sejde, vybrala si partnera, který dohodnutá pravidla neporuší. A pokud je neporušil, nemohla odmítnout. Udělala tedy to jediné, co mohla – řekla "Ano".
S prvním jemným pohlazením mezi nohama poznala, že odpor je marný. Dostal ji, nemohla dělat nic, než poslechnout. Pomalu do ní pronikl prsty, zase je vytáhl, zasunul… nepřestával jí přitom tlačit na klitoris. Druhou rukou ji stále držel ve vlasech a tlačil jí tvář do polštáře. Zdálo se jí, že celou scénku sleduje odněkud ze shora, že se to děje někomu jinému, ne jí, to někdo jiný, ne ona, spěje k orgasmu. Přitom ale věděla, kdo mu to leží na kolenou. V okamžiku, kdy si to uvědomila, kapitulovala. A o zlomek vteřiny později jí to přišlo.
Nevěděla, jak se mu ocitla v klíně, kdy ji začal konejšit jako dítě. Držel ji, ujišťuje jí tak, že je vše v pořádku, řka, že se o ní postará. Byla šťastná. A uvědomila si, že mu to chce oplatit. Hned dnes večer.
Překvapilo ho, jak brzo poté, co si jí podmanil, se dokázala přepnout do dominantní role. Na druhou stranu si přiznal, že ho první scénka tak rozpálila, že by uvítal, kdyby se mu teď nějakou dobu věnovala. Když ho vzápětí požádala, zda se nechá spoutat, souhlasil. Spoustu věcí ten večer zkusili poprvé. Proč tedy ne tohle?
Scénku promýšlela, zatímco ho poutala. Zaklapla poslední sponu – ležel nahý na zádech, ruce a nohy roztažené, připoután k pelestem silnými koženými pouty.
"Tak," řekla, "udělal jsi něco, co nedovolím každému. Udělala jsem se, ne pro sebe, ale pro tebe. Není na tom nic špatného, ale náš vztah to posouvá někam dál."
Viděla, že ho její slova potěšila. Doufala jen, že se jeho postoj nezmění, až se dozví, co ho čeká.
Pokračovala "Ne že bych byla pomstychtivá, znáš mě, ale mám svou hrdost. Proto se teď uděláš ty pro mě."
Začal se zmítat v poutech, předstíraje odpor, předstíraje strach. Řekla si že za minutu už nic hrát nebude.
"Jenže v tom je háček," udělala schválně pauzu a přejela mu prstem po hrudi, "jak si můžu být jistá, že se děláš pro mě a ne pro sebe?"
Viděla, že ji nechápe. Rozhodla se ho nenapínat.
"Už to mám! Vždycky jsi říkal, že se za den při běžném sexu můžeš udělat až desetkrát, že je to tak?"
"Ano madam," odpověděl opatrně.
"A taky jsi říkal, že pak několik dní nemůžeš na sex ani pomyslet, protože by tě hrozně bolelo, kdyby ses postavil?"
Teď už nic nehrál – bál se. Přesto se rozhodl nic neříkat, aby nezkazil scénku. Ta se tedy bude muset snažit, pomyslel si, mám nějakou výdrž.
"Ano madam," odpověděl bez váhání. Nedokázal na ní ale hledět úplně bez obav.
Soustředila se na to, aby se mu při další větě dívala do očí. Věděla, že se v nich ukáže všechno, co by nahlas nikdy neřekl. "Dobře, prvních deset orgasmů bude pro tebe, jedenáctý pro mě."
Jeho pohled jí ukázal mnohé. Nejistotu, strach, úzkost, vášeň a nakonec rezignaci.
"Dnes večer jsi mi dal pásku přes oči. Já ti ji nedám."
Jeho oči ho prozradily i teď. Nejdřív se v nich objevila úleva. Když se asi deset vteřin ani nepohnula ani nepromluvila, objevila se v nich nejistota.
"Ne, nedám ti pásku přes oči... dám ti roubík. Uděláš to pro mě? Přijmeš ode mě roubík, že ano?"
Hlavou se mu toho honilo tolik… a všechno to spatřila v jeho očích. Pak oči zvrátil ke stropu, pohled se mu zamlžil, a to už věděla, že ho dostala.
Odpověděl jen "Ano paní, existuji jen abych vás potěšil."
Sundala z háku na zdi kuličkový roubík a přidržela mu ho u úst. Chtěla, aby je sám od sebe otevřel.
"Čas dát se do díla…"
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče