Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Autor: (c) 2001 Tom
Související starší články:
Elektrošokový přístroj (za 100 Kč) - článek včetně dalších odkazů na výrobu elektrod atd.
Nejjednodušší elektrošokový přístroj
V tomto článku popsaný přístroj je kombinací výše odkazovaných zařízení. Obě se osvědčila - první přístroj (budu mu říkat "za 100") dokáže vyvolat pocity příjemné i nepříjemné, záleží na umístění elektrod a úmyslu toho, kdo přístroj ovládá - prst jako elektroda dokáže být příjemný, několikaminutové působení silnějších pulsů na jedno místo příjemné není ani trochu. Druhý přístroj (dále označovaný "nejjednodušší") vás zbaví kontroly nad vlastním tělem - po aplikaci pulsů můžete jen bezmocně sledovat, jak se všechny zasažené svaly napínají v křeči.
Celkový pohled naznačí, že jsem přístroj umístil do krabice původního přístroje "za 100". (Ve skutečnosti jsem musel jednu bočnici odstranit a nahradit tenkou překližkou, abych v krabici získal více místa - přeci jen tři transformátory místo jednoho... ale to předbíhám). Dále si můžete všimnout, že akumulátor, který přístroj napájí, je připojen externě - původní akumulátor dosloužil (však taky byl z notebooku z roku 1993) a do nového se mi minimálně 1000 Kč vrážet nechtělo. Používám teď sadu tužkových akumulátorů NiMH, 4x1.2 V / 1300 mA. Dále vidíte všechny ovládací prvky a jejich popisky (grafické symboly). Zcela vlevo je vidět jedna z elektrod, které lze připevnit k bradavkám nebo vložit pod pouta. Nad ní se pohybuje moje ruka s kusem kablíku, a protože je přístroj zapnut na nejvyšší výkon, pod kablíkem se tvoří asi 1 mm dlouhé jiskry (kabel se nedotýká elektrody). Modré světélkování jisker se špatně fotí, pokud přístroj budete chtít spatřit v chodu, jistě se domluvíme. Z délky jisker (a sršení průrazů na trafu, pokud nejsou elektrody upevněny na tělo "dolejšku" a přístroj je naprosto bez zátěže) se dá odhadnout napětí naprázdno asi 1500 Voltů. To samozřejmě při zátěži rychle klesne na 60/100 V (viz popis použitých transformátorů níže), ale níž už nejde, pokud elektrody připojíte na tělo a ne do zkratu.
Abych se vrátil k popisu ovládacích prvků. Vlevo je tedy vidět hlavní vypínač, který má tři polohy (použil jsem přepínač blinkrů z auta). V poloze "doleva" je zapnut podsystém skutečně mučícího, "nejjednoduššího elektropřístroje", tj. výkonového generátoru pulsů, které s vámi pěkně zacvičí. V poloze "doprava" je zapnut podsystém "elektropřístroje za 100 Kč", jehož pulsy jsou podstatně mírnější. Bílý konektor DIN, který je na fotce hned napravo od hlavního vypínače, slouží k připojení elektrod a je zasunut do odpovídající zásuvky DIN na přístroji (vývod vyššího napětí), čímž zakrývá za ním umístěnou identickou zásuvku DIN (vývod nižšího napětí). Přední zásuvka je označena větší vlnovkou, je k ní připojen původní primár (220 V) zvonkového transformátoru se sekundárem 3/5V, 300 mA. Zadní zásuvka označená menší vlnovkou je připojena na původní primár trafa 220 V/11,7V, 300 mA. Sekundáry obou traf jsou dělené, střední vývody jsou spojeny a vedeny ke kladnému pólu napájení (přes hlavní vypínač), krajní vývody traf jsou vedeny na krajní levé a pravé póly dvoupólového přepínače (na obrázku zcela vpravo), k jehož levému střednímu a pravému střednímu pólu jsou připojeny kolektory tranzistorů výkonového měniče (viz druhé výše odkazované schéma). Po přepnutí hlavního vypínače do polohy "výkon" lze tedy k běžícímu měniči připojit dvě různá trafa, což je v podstatě jediný způsob změny výstupního napětí - regulace odporem v bázi tranzistorů je nestabilní a jediné, co ovlivňuje kmitočet měniče a výstupní napětí, je velikost zatěžovacího odporu, která určuje proud trafem, jehož známá indukčnost tak určuje kmitočet měniče (co se děje s jádrem trafa určeným pro síťový a hlavně sinusový kmitočet, radši nedomýšlím).
Zbývající zatím nepopsané prvky jsou zleva doprava: reproduktorový konektor k připojení napájení, za ním DIN zásuvka původního "elektropřístroje za 100 Kč", a ovládací prvky téhož přístroje - dál od fotoaparátu regulace amplitudy, blíž k fotoaparátu regulace kmitočtu. Vzhledem ke snížení napájecího napětí byl transformátor původního "elektropřístroje za 100 Kč", který měl sekundár 12 V, nahrazen transformátorem se sekundárem 6 V. Kromě toho jsem místo původního plošného spoje (na následujícím obrázku je ještě osazen, v pozadí) použil nový plošný spoj s regulátorem napětí LM317 (viz schéma v článku Toma Smitha). Nejspíš kvůli nízkému napájecímu napětí se mi ale LM317 neosvědčil a proto amplitudu pulsů i dále reguluji přepínačem a odpory v sérii s vinutým trafa - jako v původním přístroji. Nový plošný spoj jsem ale zachoval, stačilo vývody obvodu LM317 "proklemovat" pájkou a kdybych se rozhodl připojit místo tužkových baterek akumulátor z auta (jako že jsem to dělal, ale přístroj tak není příliš přenosný), mohu LM317 "vrátit do služby". V pozadí výše uvedené fotografie si můžete všimnout onoho trafa 220/6V (přesně toho provedení, které koupíte v každé prodejně elektrosoučástek).
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče
