Autor: (c)2002 Tom
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Obsah:
Úvod
Praktický postup při výrobě
Zkušenosti z provozu
Poznámka z budoucnosti (16.05.2002) - po roce a půl od zveřejnění naposledy upravené verze původního návodu (který je ještě o půl roku starší) jsem sulku rozšířil a přestavěl, prostě zgenerálkoval - popis v dokumentu Generální oprava sulky. Oba články přeložím i do angličtiny, protože tento (níže uvedený, původní) článek je jedním z nejčtenějších na našem webu. V novém článku uvedu i "teorii" jízdy se sulkou a povely, které používáme (pokud vím, reálné "koňácké" se musí značně přizpůsobit, ve světě si každý vymýšlí vlastní, jen v Čechách se mě lidé ptají pořád dokola na úplné základy, takže - trochu inspirace pro ty, kdož o ni mají zájem). Nepochybuji, že se povely ujmou a bude je používat více lidí,stejně jako dnes po třech letech od mých prvních překladů téměř všichni používají slovo stopka...
Ještě dva teoretické články, vhodné doplnění ohledně techniky jízdy: pony drezúra a pony+sulka
Poznámka z budoucnosti - dnes (24.05.2002) jsem dokončil stejný praktický návod na stavbu terénní sulky.
Teplé jaro přímo láká k projížďkám na koni. Bavíme-li se o BDSM,ponyplay, a jsou-li oba aktéři "switchové", neboli "podobojí", jako my dva, pak tu máme menší problém - zatímco kůň svou Paní uveze, ponynka Pána vozit nemůže, je na to příliš "křehká". A jak tuto situaci řešit?Jednoduše - stačí vyrobit lehký vozík, sulku.
Při konstrukci vozíku jsem vycházel z několika základních požadavků- vozík musí být lehký, skladný (přeprava autem), pevný (hrbolaté polní cesty)a pěkný. Tyto požadavky lze sladit, pokud se inspirujete skutečnými sulkami pro klusácké dostihy. Na obrázku vidíte vlevo lehčí typ, vpravo odolnější typ. V obou případech se konstrukce skládá z vodorovnéoje, svislých vidlic, příčníc a případných šikmých výztuh. Kola jsou silnější než z jízdního kola, nejspíš upravená motocyklová.
Pro ponyplay může být vozík lehčí a zjednodušený, a je zde mnohem důležitější poloha těžiště. Mělo by být co nejníže, protože při jízdě z kopce nebo do kopcese vozík naklání, s ním se naklání i jezdec, a pokud bude sedět daleko od os kol, bude vozík při jízdě z kopce tlačit oj dolů a při jízdě do kopce bude tlačit oj nahoru. Skutečný kůň má 400 kg, takže mu to nevadí, ale ponynka se svými 50-60 kg by měla potíže s chůzí, o klusu nemluvě. Proto mají některé sulky vyrobené bdsm nadšenci plátěné sedátko v úrovni os kol - viz druhý obrázek.
Jak jsem stavěl sulku a co jsem se při tom dozvěděl.
S obavami, že se sulka bude překlápět, jsem se nejprve rozhodl prodruhou konstrukci. Později jsem ji na základě praktických zkušeností přepracoval tak, že je prakticky totožná s první konstrukcí, tj. sedí se na úrovni horního okraje kol .
Použil jsem klasická kola z jízního kola na 28 palcových ocelových ráfcích. Pokud budete sulku stavět, nemusíte shánět dvě přední nebo dvě zadní kola, neboť po sejmutí pastorku je rozteč zadního kola prakticky totožná s předním, jen osa je delší a to ničemu nevadí. Zbytek konstrukce je z ocelových profilů 20x30x2 mm. Praktický poznatek- snad by stačily profily 15x30x2, níž bych ale rozhodně nešel, konstrukce je od zadního okraje sedadla po přední konec oje dlouhá 145 cm a i profil20x30x2 se malinko ohýbá. 5 metrů profilu 20x30x2 mm váží jen 8 kg, což na takový vozík není mnoho. Když už uvádím délku ocelových profilů, takoje mají 145 cm (po uříznutí 110 cm), vidlice 50 cm a příčnice (udávají vzdálenost předních konců ojí, tj. místo, do kterého se musí vtěsnat jak boky ponynky, tak i jezdce) rovněž 50 cm.
Kola jsou upevněna ve vidlicích, které můžete svařit, ale mě se podařilo celkem bez problémů sehnat mírně bourané vidlice, které jsou hezčí , ale hlavně z lepšího materiálu a tím tenčí a lehčí. Navíc jsou na nich navařené kolíky pro brzdy, které zatím nebyly potřeba, ale co kdyby jednou...
Vidlice se napojují na střední příčnici (přední okraj dřevěného sedadla u první konstrukce, nebo tyč procházející nad nohama jezdce u druhé konstrukce s plátěným sedadlem) v pravém úhlu. Profi sulky mají kola mírně šikmo, tj. horní okraj kol je blíž u sebe než dolní, což jak jsem si myslel dodává sulce stabilitu. Je to možná pravda, nicméně v praxi jsem zjistil, že kola z bicyklu na to nejsou stavěná a pokud nemají osu přesně rovnoběžně s terénem, výplet se ohýbá do strana hodně tím trpí. Proto při sváření střední příčinice s vidlicí dodržte pravý úhel - šikmý spoj jsem vyzkoušel a neosvědčilo se to.
Vidlice pak spojte další, dolní příčnicí, která u první konstrukce slouží jen ke zpevnění, u druhé je předním okrajem plátěného sedadla.Pak k vidlicím spojeným dvěma příčnicemi přivařte vpředu otevřený rám tj. oje spojené vzadu třetí příčnicí, která slouží jako zadní okraj dřevěného i plátěného sedadla. Vidlice se na rám napojují v úhlu přibližně 100 stupňů, tj. bere se ohled na to, že oje při jízdě budou směřovat mírně nahoru a vidlice se až po zvednutí předního konce ojí dostanou do přesně svislé polohy.
Původně jsem se rozhodl pro druhou konstrukci, tj. zbývalo napnout mezi dolní a zadní příčnici plátěné sedadlo. Lehátkovina šířky 45 cm a délky 100 cm byla tak akorát (vzdušná vzdálenost příčnic je 60 cm, ale potřebujete něco látky na založení přes trubku a zašití).
Po praktických zkouškách v terénu jsem zjistil, že těžiště sulky je při nastoupení jezdce příliš vzadu, tj. oje táhnout ponynku vzhůru, a jízda tak není příjemná ani jednomu, ani druhému. Proto jsem oj před zadní příčnicí uřízl a navařil novou příčnici, jen 20 cm od střední, a instaloval dřevěné sedátko.
Na konci ojí jsou provrtány otvory o průměru 8 mm a v nich vsazeny, háky s dvojím oblým závitem, které nemohou ponynku poranit. Háky byly původně připínány přímona karabiny na chomoutu, ale spojení bylo příliš nepoddajné, takže jsem mezi hák a karabinu na chomoutu vložil ještě kruhy o průměru 5 cm svařené z ocelové kulatiny o průměru 6 mm, pochromované. Mezi vnitřním krajem háků a boky ponynky je mezera asi 2 cm - čím menší, tím lepší. Chomout ve skutečnosti nesedí na ramenech, jako u skutečného koně, ale jedná se o silný kožený pás používaný vzpěrači. Lze jej koupit za slabých 500 Kč a kromě funkce chomoutu se hodí i při zavěšování partnera do prostoru - neklouže, lze jej utáhnout opravdu pevně a přitom není na těle nepříjemný. Krásně voní...
Co bych příště udělal jinak, co z toho, co se dočtete na internetu, je pravda a co je jinak
Vozík jsem konstruoval na základě přečtení nespočetných článků o ponyplay a příspěvků z konferencí. Podobně jako v jiných oblastech BDSM rozhodně ne vše, co se traduje po síti neboi mimo ni, je pravda. Praktické zkušenosti s vozíkem se dost liší od toho, co mi někteří lidé s vážnou tváří tvrdili.
Rozhodně bych sehnal silnější kola, neboť ta, která jsem použil, zatím drží, ale trpí. S vozíkem se nedá jezdit po polní cestě (resp. dá se, první jízda proběhla na hrubém štěrku,a je možné, že po zvládnutí techniky jízdy se na polní cesty budeme moci vrátit, trénink ale rozhodně proběhne na asfaltu, aby se vozík nerozpadl - zejména ta nešťastná kola, jejichž dráty skutečně úpí).
Jak bylo uvedeno výše, vozík s plátěným sedátkem na úrovni os kol není pohodlný ani pro jezdce (nepohodlné nasedání a nutnost skrčení nohou), ani pro ponynku (těžiště příliš vzadu, tah ojí nahoru). Proto jsem konstrukci upravil a sedátko umístil přesně nad osy kol. Sedátko zatím není polstrované kůží, ale při jízdě po asfaltu to nevadí.
Řešení chomoutu jsem nikde nenašel ani s nikým nekonzultoval, a možná právě prot oje chomout nejméně problematickou částí celého systému. I napojení ojí na chomout pomocí hasičských karabin navlečených na chomout, které se spojí ocelovými oky s háky na konciojí, je perfektní - stylové, připomínající skutečné povozy, jednoduše rozebiratelné, přitom pevné. Zatím s ním nebyly žádné problémy, až na to, že původně jsem nepoužil vložená oka, a spojení bylo příliš tuhé. Nyní používaný systém je bez problémů.
Závěrem: vozík je funkční, jízda je příjemná, pokud vám ponyplay něco říká a máte vozík kde uskladnit, určitě si jej postavte, moc to nestojí a rozdíl oproti scénkám v ložnici nebo mučírně je velmi patrný - už samotný fakt pohybu venku, v přírodě...
Poznámka z budoucnosti, červen 2001. Oje s oky mířícími dovnitř nejsou nejšikovnější, tlustší koně mohou dřít do boků. Oka jsem odmontoval a na horní stranu ojí navařil menší ocelová očka,do kterých zacvakávám karabinky.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče
