Sulka - vozík za ponygirl - terénní verze

Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

(23.05.2002.) Tento článek je celý věnován výhradně výrobě sulky pro jízdu v terénu, o něcotěžší a robustnější verzi naší původní sulky. Obrázků na téma jízda sesulkou je rozeseto dost po jiných místech tohoto webu, takže v tomto článku najdete výhradněobrázky konstrukčního řešení. Článek o víkendu doplním fotkami dokončené sulky, zatím jehotovo 75%. (25.05.2002 - splněno -popis s pár dalšími fotkami z terénu následuje na konci tohoto textu).Doplním i informaci o tom, zda to celé vůbec jezdí, a zda to jezdí lépe než stará verze - to zatím nevím, to se vždycky zjistí až v praxi :-)

Obrázek současného stavu rozpracování - ve skutečnosti už je teď (24.05.) hotové sedadlo a dva nátěry základní barvou - ale takhle sulka vypadala včera večer. Práci během uplynulých tří dní popíšu níže. V obrázku jsou barevné čáry, které označují hlavní díly (ve všech obrázcích stejnou barvou) a měly by pomoci pochopit výrobní postup těm, kdo uvažují o stavbě podobné sulky.

Na začátek uvedu, proč vůbec další sulka. První verze funguje skvěle už téměř tři roky,po nedávno provedené generální opravě je s novými širšími plášti stabilnější i v terénu, ale přeci jen má dvě nevýhody: při rychlé jízdě se v zatáčkách má snahu převrátit (osy kol jsou jen 55 cm od sebe), a použitá kola se v náročnějším terénu ohýbají do stran (což vadilo i dřív, ale po nedávno provedené instalaci brzd to vadí mnohem víc).

Cílem nového návrhu tedy bylo vyrobit sulku, která bude širší než stará, stejně dlouhá (aby se vešla do auta zároveň se starou sulkou), ne o moc těžší, bude bez brzd (ty už jsou na staré sulce, a nejsou moc používané), a když už jsem začal vymýšlet, tak i s pořádnými koly a odpruženými vidlicemi.

Stará sulka byla svařena z 4 metrů ocelového profilu "jäkl" 20x30 s tloušťkou stěny 2 mm. Hmotnost přibližně 1,7 kg/m, tj. 7 kg, k tomu dvě neodpružené vidlice (proti svařování vidlic z "jäklu" hovoří to, že originální vidlice jsou hezké na pohled, z pevného materiálu, a piplat se s obráběním oček na koncích vidlic - pro uchycení kol - by byla neuvěřitelná pakárna - otvory musí být obrobeny velmi přesně). Letmé uchycení kol (jen z jedné strany) by vyžadovalo speciální kola, jako jsou na invalidním vozíku nebo jaká se v zahraničí prodávají na stavbu lehkých přívěsů za auta,s větším průměrem náboje než u kol z bicyklu a příslušnou osou (prakticky jsem v Anglii ozkoušel, že 18 mm masivní kulatina se při jízdě v terénu neohne, slabší ale vždy ano). Nová sulka je zhruba o 10 kg těžší, místo 18 kg má cca. 28 kg.

Spolu s dřevěným sedátkem a koly (s ocelovými ráfky - jsou těžší, a v dnešní době vůbec nejsou pevnější, než kvalitní (!) ráfky z hliníkových slitin), a chce se dodat "s nátěrem", váží stará sulka asi 18 kg. To je myslím světový rekord, protože stará sulka obsahuje skutečně jen minimum dílů - dvě oje, tři rovné spojky (na přední a zadní straně sedátka, dole mezi vidlicemi na opření nohou), dvě vidlice, kola a očka navařená na ojích, do kterých se poutají ruce v poutech a oka od postroje - u nás vzpěračského pásu.

Nová sulka tím, že má odpružené vidlice, nemůže mít mezi vidlicemi navařenou spojku pro opření nohou. Tj. naskytly se dvě možnosti - udělat opěry na nohy na ojích, s tím, že by se sedělo stejně, jako při klusáckých dostizích, s nohama nataženýma rovně dopředu. Nejsem ale žokej, abych tak vydržel delší dobu sedět, a L už vůbec ne, takže tuto možnost jsem zavrhl. Druhá možnost je mít nohy opřené pod sedadlem, ale v tomto případě je nutno uchytit spojku (přičnici) ne k vidlicím, ale na vhodné konzoly mířící od sedadla dolů. Nakonec jsem oporu nohou (tmavě modrá) vyrobil z jednoho kusu "jäklu" lomeného ve dvou bodech, ale jen ohnutého (po vyříznutí trojúhelníkové části z místa ohybu - na jednom z obrázků je v tom místě červená šipka) a v místě ohybu svařeného (jedna plocha profilu je nepřerušovaná - ta, která míří ven z konstrukce.Konstrukce je tak pevnější a současně hezčí).

Oje (červené) jsou stejné jako dřív, z jednoho kusu profilu a stejně dlouhé (myšleno vzdálenost oka na konci oje od sedadla jezdce, tj. původní nezpracovaný profil musí být delší), vybíhají ale od sedadla nahoru, aby se o ně dalo v nouzi (pád...) opřít, chytit se jich (jako madla s brzdami na staré sulce).Za touto části "držadel pro jezdce" se oje lomí a běží pak přímo vpřed, rovnoběžně se zemí.Stejně jako dřív je na konci každé oje navařena dvojice oček pro upoutání koně.

Sedátko je stejné jako dřív, až na to, že rám sulky (oje a spojky mezi nimi) teď nejsou rovné, ale stejně jako konzole pro opření nohou jsou lomené. Z důvodů spíš osobní preference"konstrukce hezké na pohled" jsem si dal práci s lomením dalšího profilu. Ten tvoří zadní část sedadla (světle modré), jakési opěradlo (s výškou odpovídající jen výšce profilu, tj. 30 mm), a kromě toho byl instalován jako první spojka mezi levou a pravou ojí. Druhou spojku tvoří již popsaná konzole pro nohy, která vybíhá od sedadla šikmo dolů a dopředu, a třetí spojku tvoří rovný profil – přední okraj sedadla, který je přivařen mezi zadní spodní rohy úchytů vidlic.

Úchyty vidlic (zelené) jsou masivní, až předimenzované. Nejjednodušší by bylo vidlice navařit na rám, jako u staré sulky, ale pak by se do auta nikdy nemohly vejít obě sulky. Při společných vyjížďkách ať už za město, nebo na srazy (třeba opakovaná brigáda v Dánsku příští týden :-)by tak nebylo možno do auta vzít vybavení pro sebe (a různé disciplíny) nebo další zájemce (s možností současného řádění na stejném místě, nebo i ve více lidech). Úchyty vidlic jsou z úhelníků 50x50x5 mm. Úhelníky jsou přivařeny na boky rámu, míří dozadu dolů v úhlu asi 40 stupňů. Tímse zajistí, aby při jízdě (kdy musí vidlice mířit svisle přímo k zemi - nejsou konstruované na trvalé zatížení v tlaku pod úhlem příliš odlišným od kolmice, a taky jsem chtěl mít možnost otočením vidlic o 180 stupňů měnit polohu těžiště - více v dalším textu) mířila část ojí bezprostředně u sedadla ve stejném úhlu šikmo vzhůru (a dopředu).

Elegantnější možností bylo koupit starý představec (to, co u bicyklu spojuje řidítka s trubkou vidlice), a to konkrétně provedení s oky o průměru 22 mm na obou stranách (staré provedení,už se prakticky nedá sehnat), rozříznout je napůl a obě poloviny navařit nad sebe na boky sulky, takže jeden představec (rozpůlený) by držel jednu vidlici. Když ale vidím současnou mírnou snahu vidlic otáčet se v masivním úchytu, jsem rád, že jsem zvolil předimenzované řešení. Jedná se o nejnamáhanější část konstrukce.

Úchyty vidlic jsou kromě úhelníků(mezi kterými je prostor pro těsné zasunutí vidlice) tvořeny ještě ocelovým páskem širokým 22 mm,který spojuje oba úhelníky a tvoří třetí stranu korýtka, do kterého se zasouvá vidlice. (Když si představíte pohled na úchyt v ose zasouvané vidlice, vidíte něco jako TT, kdy levá část levého T je jeden úhelník, pravá část pravého T je druhý úhelník, a spoj mezi nimi tvoří po celé délce obou stran přivařený ocelový pásek.) Vidlici na místě nakonec drží tři šrouby, které jsou zasunuty do děr vyvrtaných v druhém ramenu obou úhelníků (ramenu, které není přivařeno k rámu sulky).Šrouby jednak tvoří čtvrtou stěnu nyní již ne korýtka, ale vzniklého hranolového profilu, a za druhé k sobě stahují oba úhelníky, čímž se vidlice v úchytu zajistí.

Už při konstrukci jsem uvažoval o použití pevnostních šroubů (8.8), protože při max. dotaženíběžných šroubů (zatím jsem neuvedl, že jsem použil šrouby M8 x 45 se samojistícími maticemi)se vidlice v úchytu mírně pootočí, pokud páčíte za okraje v ní nasazeného kola. Při jízdě by to nemělo vadit, protože osa kola při pohledu shora je prakticky pod osou vidlice v úchytu a klopný moment bude malý, ale co když... no, v praxi se uvidí. Při otočení vidlic o 180 stupňů je kolo vlečeno za osou vidlice, takže by se mělo samo ustavovat do polohy ideálně přizpůsobené aktuální jízdní stopě :-).

Řešení výše uvedeného problému (mírné pootáčení vidlic v úchytech) bude dvojí - pokud si ho praxe vynutí: navařit na vidlice čepy a do úchytů vyvrtat otvory, nebo na vidlice navařit kus materiálu a obrousit jej do hranolu. Obojímu bych se rád vyhnul, protože osy vidlic jsou z tenkého(méně než 1 mm) a velmi dobře tepelně zpracovaného materiálu, a mohly by začít praskat.

Co dodat na závěr? Snad jen rozměry jednotlivých částí zachycených na prvním obrázku v tomto návodu:
Oje (červené): 120 cm před lomením, 95 cm mezi sedadlem a koncem oje po lomení, (90 cm u staré sulky)
Šířka sedadla (žlutá podpěra v místě předního okraje sedadla): 60 cm. U staré sulky 52 cm,takže nová sulka má o 5 cm širší sedadlo a tím i o 8 cm větší rozchod kol. Nejen díky odpruženým vidlicím a masivním plášťům kol, ale i kvůli tomuto na pohled neznatelnému zvětšení rozchodu kol působí MNOHEM masivněji, než stará verze. Přitom je jen o 4 kg těžší (z toho přes 2 kg připadá na samotné úchyty vidlic - jsou skutečně předimenzované).
Zadní okraj sedadla (světle modrý): 80 cm před lomením, rozteč konců po lomení 60 cm,přivařeno na zadní konec ojí, jako jejich pokračování (přesně vodorovná poloha, dokud nebyly oje lomeny. Nyní pokud jsou vidlice kolmo k zemi, míří zadní opěra sedadla v úhlu 40 stupňů dozadu a dolů. Tomu odpovídá navaření žluté podpěry na dolní okraj úchytů vidlic, tj. plocha sedadla je skloněna mírně dozadu a dolů - jezdec při jízdě přes hrboly nevypadává - a na zadní straně končí již popsaným 30 mm vysokým a dozadu mírně skloněným profilem - ideální opěradlo, které se nemůže ulomit).
Konzole pro nohy: 100 cm před lomením, rozteč konců po lomení 60 cm, přivařena na zadní konec ojí, ale tak, aby mířila dopředu a dolů, pokud vidlice míří kolmo k zemi).
Úchyty vidlic (zelené): z úhelníku 50x50x5, přední část je dlouhá 18 cm vpředu a 15 cm vzadu,zadní část je dlouhá 15 cm vpředu a 12 cm vzadu. Tj. horní část obou profilů má úhel 40 stupňů a v tomto úhlu je navařena na boky rámu sulky (na boky ojí).
Otvory pro šrouby v úchytech vidlic. 11 mm od vnějšího okraje, 20, 55 a 90 mm od dolního konce úchytů (vrtáno stojanovou vrtačkou do již navařených úchytů, aby byly díry přesně proti sobě.Vidlice musí jít zasunout do úchytu s již nasazenými šrouby velmi ZTUHA, a pak se šrouby dotáhnou. Nasedne se, sesedne, a dotáhnou se znovu. Je to trochu jako dotahovat sedlo na skutečném koni :-)

Pokud by někomu vadily barevné čáry (zlepšují orientaci, ale zakrývají některé detaily), tak přikládám ještě pohled shora na základní konstrukci (bez čar).

24.05.2002
Sulka je nastříkána jednou vrstvou zlatožluté barvy, a po smontování (nasazení vidlic – nutno odřít barvu z míst, která jsou nasunuta natěsno "na krev", přimontování dřevěného sedadla)úspěšně vyzkoušena. Někde v polovině výroby (na obrázcích by to mělo být vidět) jsem otočil vidlice o 180 stupňů, takže osy kol jsou za svislou osou vidlice a ne před ní. Tím se těžiště jezdce posunulo o 8 cm dopředu proti původnímu stavu, a oje teď tlačí dolů (původně, dokud nebylo namontováno sedadlo, jsme těžiště s L, která sulku držela jen v rukách, mohli jen zhruba vyzkoušet, teď se ukázalo, že původní odhad, že těžiště je nutno posunout, byl správný).

Na tomto obrázku vidíte dokončovací práce: vlevo nahoře nátěr základovou barvou, vpravo nahoře základová barva na vidlicích a korkové záslepky do otvorů vidlic (už zasunuté ve vidlicích) a na předním konci ojí (položené na vidlicích,seříznuté korkové zátky těsně před vlepením do ojí - sulka tak nemá žádný odkrytý otvor do ocelové nosné konstrukce).
Vlevo dole po nástřiku vrchní barvou, vpravo dole první vyjížďka do terénu. Hrbolatý ale pevný podklad na začátku trasy (šotolina), asfaltová cestička na klus.

Na druhém obrázku je sulkapo zapřažení. V pravém horním rohu detail ocelového "úvazku" mezi oji a boky postroje (výřezz jiné fotky). K tomu podrobnější popis níže:

Dalším z důvodů rozšíření sulky byla možnost vložení "něčeho pružného" mezi konce ojí a boky koně (v postroji). Uvažoval jsem o gumových kruzích na posilování rukou, ale nejspíš by byly moc měkké a jízdu by to jen zhoršilo, ne zpříjemnilo. Oje by mohly při jízdě v terénu létat nahoru a dolů, což by jistě nebylo bezpečné. Místo gumy jsem na každou stranu vložil další karabinu a svařené ocelové oko. Uvažoval jsem o tom, že vyhrabu zásoby kůže a nasadím řemeny,které půjdou snáze zkrátit a budou stylověji vypadat. Po smontování natřené sulky jsem ale při prvním vyzkoušení v terénu zvolil jiné řešení: celo ocelový spoj mezi boky ojí a boky postroje (celkem je na každé straně instalována následující sestava: karabina na očku na konci ojí,ocelový kruh průměru 5 cm, velká hasičská karabina, ocelové déčko 5 cm zanýtované do kožených ok na bocích postroje). Tento "úvazek" má délku asi 15 cm, ale v provozu je stále napnut,plně vyhovuje, pružnost ojí dává zápřahu trošku potřebné vůle, jen tu potřebnou trošku...Při zapřahání je nutno se do oje zboku opřít, aby bylo možno karabinu zapnout, ale při jízdě se tato "integrovaná pružina" chová velmi dobře..

Premiéra sulky proběhla 24.05.2002 večer. Před návštěvou kina - filmu Davida Lynche - Mullholland Drive - jsme vyjeli na slabou půlhodinku, jen vyzkoušet, zda nová konstrukce vůbec jede. Jela. Víc jsme vyzkoušet nestihli. Stejně bylo na místě dost lidí - 100 m od nás prošly dva páry pejskařů a projelo jedno auto. Píšu o tom takhle podrobně, protože... o pár odstavců níže se dozvíte proč. Před jedněmi pejskaři jsme museli dost rychle a přes asi 20 cm hluboký příkop zajet "do krytu"za auto, a sulka (a hlavně L v zápřahu) vydržela! (Se starou sulkou bychom se minimálně převrátili, pokud bychom rovnou nezpřetrhali dráty v kole).

Po filmu jsme vyjeli na stejné místo, bylo po jedenácté večer, takže nebyly žádné problémy s kolemjdoucími, ale nebylo příliš dobře vidět na cestu. Normálně nám to vůbec nevadí, ale se zcela novou sulkou se nejelo právě pohodlně. Dost jsme tápali. Kolem na zemi rozložené svíčky(nešlo o trénink slalomu, jen o dotvoření atmosféry - byla krásná temná noc, měsíc skryt v jakési mlze) nám vítr postupně zhasínal, a když jsme po 30 minutách balili věci, svítila už jen jediná. Vyzkoušeli jsme ale základní ovládání a oba si už na sulku začali docela zvykat.

Druhý den ráno jsme před odjezdem na rodinný výlet - střelecké závody - měli asi hodinu času, a rozhodli se jí využít projížďkou na oválu u našeho domu. Naštěstí (v rámci jednání o koupi většího domu, jednou možná vybaveného pro akce v 50-100 lidech, pokud bude zájem)jsem už zjistil, komu ovál patří. Už jsem psal, že se na něm objevila cedulka Soukromý pozemek- vstup zakázán. A moc se nám hodilo, že (náhody nejsou) s příslušným člověkem jednám právě o koupi oné nové nemovitosti. Navíc nejspíš dobře ví, čemu se věnuji, a chápavě se usmívá,když vysvětluji, že prostě potřebuji zastřešený prostor 15x70 metrů...

To vše se nám dnešního rána velmi hodilo. Jezdili jsme asi 20 minut, když kolem pomalu projela dodávka, jejíž osazenstvo se sice nezačalo naoko zajímat o to, co děláme, ale začalo o 100 m dál (šílenci - 300 metrů od sídliště s 10 tisíci obyvatel!) pálit gumy, kterých byla dodávka plná. Prošli jsme si asi potřetí 200 metrovou rovinku v kroku a klusu, a právě podruhé projížděli slalom, když kolem prošel pejskař. Asi o 10 minut později jsme tak jako tak museli končit, víc času nebylo, jenže právě když jsem L odstrojil a nechal postroj a pouta viset na sulce a ohlávku si přehodil přes rameno, zastavilo před oválem policejní auto. L se samozřejmě zděsila, ale uklidnil jsem ji, že to uargumentuji, a ať jen zhluboka dýchá a nic neříká. Následující děj se odehrál přesně tak, jak ho teď popíšu - znám to pokušení ex post věci upravovat, ale ono se to celé sběhlo přesně tak, jak jsem čekal, že se to sběhne, takže by úpravy záznam rozhovoru jen rozbily. Záznam sem dávám proto, že jsem se nedávno zapojil do diskuse na téma: jezdit na veřejnosti ano/ne, bdím jako omezování osobní svobody ano/ne, problémy s udavači ano/ne. Snad se z rozhovoru poučí ti, kteří neustále omílají, že s bdsm se člověk musí tajit. Znám pár lidí, kteří se při čtení budou dobře bavit :-)

Situace: jezdíme si po oválu asi takhle.(Dole vidíte detaily upoutání postroje a rukou v poutech, výřezy z těchto a dalších fotek. Stejně jako u všech jiných fotek na tomto webu - originály v plném rozlišení jsou daleko zřetelnější,ale můžete je vidět jen při návštěvě u nás/u vás - s 200-300 půlmegovými fotkami bych se na volný server nevešel :-).

Po 30 minutách (víc dnes nemáme) vypřahám a vtom přijíždí policejní auto.
Zastavuje před plotem s nápisem Soukromý pozemek.
Říkám kobylce: "Klid, dovnitř nemohou, počkají, až vyjdem ven. Nech mluvení na mě."
L se choulí do sebe, beru ji okolo ramen, neříkám nic. Policisté čekají.
L konečně zvedá hlavu. Říkám: vezmi oje do rukou a jed k plotu. Tam se zastav a čekej.
Policisté čekají. Jdeme k plotu. Prolézám dírou a policisté lezou z auta.
"Dobrý den. Máme tu nějaký problém?"
"Policie. (hm, kdo by to řekl :-) Vaše jméno?"
"(tady a nejen tady bylo na těchto stránkách původně jméno, příjmení - ale už tu být nemůže)."
"Máte doklad totožnosti?"
"Je mi líto, ne. Bydlím támhle kousek."
Snažím se být milý, nechci situaci vygradovat. Usmívám se.
Tázavý pohled jednoho policisty na druhého.
Pak znovu přebírají iniciativu.
"Je to méně než padesát metrů?"
"Aha. Máte pravdu, měl bych mít OP. Ale nevzal jsem si ho. Jméno jsem vám řekl."
"Rodné číslo?"
Odpovídám znovu podle pravdy (jako až do konce téhle roztomilé scénky). Lhát se nevyplácí.
Nevšímám si, že by druhý policista vysílačkou mé údaje ověřoval na centrále, ale vše se odehrává tak rychle, že by to stihl až o pár vět dále, a to už obrátili na mou stranu a začali mi věřit. Pak už OP vidět nechtěli, můj ani kobylčin.
"Víte, do 50 m od domu OP mít nemusíte, ale pak už ano."
"Vím, je mi to líto, vážně ho tu nemám. Co se vlastně děje?"
"Co to tady děláte?"
"Jezdím po soukromém pozemku."
"Co to jako děláte, jak jezdíte?"
"Je to takový sport." Říkat co nejmíň, ale nikdy nelhat.
"Sport?"
"Ano, sport."
"Jak se ten sport jmenuje?" Policisté se v kladení otázek střídají.
"Ponyplay."
"Ponyplay?"
"Ano, ponyplay." Vážně nevím, jak bych tohle vysvětloval. Radší mírně zatlačím ze své strany.
Opakuji: "V čem je problém? Volali vám ti nahoře, v té dodávce, co tam pálí ty gumy? Nebo vám někdo volal, že tu řádí ohrožení mravnosti?" Pečlivě volím slova, množné a jednotné číslo, myslím přitom na jediné: zavolal je ten pejskař (nikdo jiný kolem nešel), nebo ti z dodávky? Chci to vědět.
Policisté nejspíš už uvěřili, že nejsem nebezpečný, a poprvé se usmáli.
"Víte, ty máme až druhé v pořadí. Někdo nám volal, že se sem máme jet podívat. Že to vypadána omezování osobní svobody."
Je to jasné - pejskař. Celou noc mu v panelákové krychli štěkal pes do ucha, tak teď musí být aktivní a napráskat, co uvidí. Takhle už na souseda volali policii, že pálí větve ze zahrady, atd.Jsme v Čechách, že ano...
"Asi mi neřeknete, kdo volal?" Ujišťuji se, i když není o čem, protože pejskař je jasný. Vzdálenou možnost, že by někdo nepřející z webu poslal místní policii odkaz na naše stránky, na kterých je ovál vidět, a oni pak na pejskařovo hlášení okamžitě startovali (myslím, že jen kvůli nám by nevyjeli) jsem zavrhl jako paranoiu (ale znáte to, "to, že nejsem paranoidní, neznamená, že po mě nejdou :-)").
"To vám tedy neřekneme."
"Ne že bych to nečekal. Každopádně chci vědět, zda mám na krku veřejné pohoršení."
"Ne, prověřujeme jen to omezování osobní svobody."

Napadá mě říct "víte, my se vpředu střídáme", ale to bych musel vysvětlovat, co je to ponyplay.
Takže říkám jen: "Zeptejte se jí, zda ji omezuju."
Policisté se už usmívají oba dva - vytahují blok, píší si moje iniciály včetně adresy, jeden odchází k L a ptá se jí na totéž. Je mi jasné, že případ byl uzavřen, a tak za ním volám, směrem k L: "nic mu říkat nemusíš, ještě pořád jsi na soukromém pozemku". Píší si údaje i od ní, loučí se a odjíždějí za skutečnými škůdci, paliči gum.

Shrnutí: podobný protokol v minibloku už se mnou sepisovali, když mě o půlnoci zezadu sejmuli pendrekem pod záminkou, že jedu na ukradeném kole. Tenkrát jsem před nimi ze silnice sjel, protože jsem neměl světlo a nechtěl jsem platit stovku pokuty (tu tady v okolí vybírají). Nebyli líní, nebo jeli z diskotéky, pod vlivem, tak vyběhli a sejmuli mě. Když jsem se zvedl ze země, viděli, že mi teče z nosu krev (rána pendrekem zezadu do hlavy není super zážitek, to mi věřte - jdete na zem, ať jste kdo jste). Takové miniprotokoly se nestávají soudními případy a předměty žalob.

Pokud jde o pejskaře, tak někteří z nich budou zvědaví stále. Podle mě je jejich volba, že se zastaví a napjatě zkoumají, co na 100 metrů uvidí. Mě nahota na veřejnosti nevadí, jiným ano,to respektuji, takže u domu jezdíme jen oblečení. Na loukách dál od města (nebo v cizině :-) nazí,a tak to i zůstane. Máme teď od policie potvrzeno, že jízda se sulkou může vypadat jako omezování osobní svobody, ale ve skutečnosti jím není (kdyby došlo na tvrdé, odvolám se na své stránky a fotky L na kozlíku a mě v zápřahu, ty mě vlastně kryjí - vždycky jsem říkal, že naprostá otevřenost je nejlepší řešení). Jízda se sulkou podle policie nebudí veřejné pohoršení, to je dobré vědět.A pokud jezdíte na vlastním pozemku (tento není můj, ale je známého, jak už jsem psal), nemá vám nikdo možnost nic vytknout.

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče