Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Autor: (c)2001 Tom
Teoretický úvod do ponyplay na stránkách nemám, "o čem to celé je", se dozvíte v průvodních textech Fotogalerie, kde jsou některé série věnovány právě ponyplay, jak jsme se jí s L věnovali. Pozn. z budoucnosti - články už jsou v sekci Dokumenty, pár vybírám:
Stránky ponygirl A.
Pony+sulka
Drezúra
První ze série článků o postrojích a sulkách
Prožívání ponyplay je popsáno v některých povídkách (např. Koníček, něco je v Aiše, ale to musíte chtít číst hodně dlouho a podrobně), a také v recenzích (např. Recenze knihy Poznejme svého koně, a reportážích z akcí, na které jsme vyjeli, např.Londýn očima L aLondýn, jak jsme ho viděli).
V Domácí dílně najdete návody na výrobu některých pomůcek - ohlávky, udidla, sulky, bičíku, biče, postroje... Pokud budete chtít, na internetu, na jízdárně nebo třeba u nás v mučírně si můžete prohlédnout a vyzkoušet skutečné sedlo, sedlovou deku, zajít (nechat se zavřít) do boxu atd. atd.
Tento článek zachytí (zatím první fázi) proces výroby kopyt, která rozhodně pro ponyplay nejsou nutná, ale umožňují provádět věci, které jinak nejsou možné (v tomto případě jízdu v sedle na zádech partnera, který je "dole").
Měl jsem v úmyslu vytvořit kopyta na zadní nohy, tj. botu zakončenou kopytem. Boots the Ponyboy, jehož stránku mám na harddisku, navrhuje koupit vysokou koženou botu s 2 cm plošinou vpředu a s 12 cm podpatkem vzadu, podpatek uříznout, do plošiny udělat díry pro zatečení epoxidu, z modelíny vymodelovat tvar kopyta, z tekutého latexu vytvořit na modelíně formu, pak ji od boty oddělit, formu z modelínových kopyt stáhnout, vrátit latexovou formu na botu a vylít jí epoxidem. Tak dostanete boty, které samy o sobě krásně vypadají, a navíc končí kopyty. Bylo mi líto zničit krásné boty, takže jsem se rozhodl, že pokud někdy něco takového budu vyrábět, tak jedině 100% od začátku, "z ničeho". Není to kvůli ceně bot, když spočítáte, kolik času a práce, ale i materiálu, potřebujete na vylaminování "bot", vyjde vám, že se stejně pod pár tisíc Kč nedostanete... jen jsem si prostě chtěl zkusit postupovat od nuly až ke konečnému výsledku zcela sám.
Proto (a taky proto, že L je pryč a zatímco boty by musely být vyrobeny ve velikosti na konkrétní nohu, přední kopyta mohou být univerzální, na její i moje ruce stejné) jsem se nakonec rozhodl začít výrobou předních kopyt. U nich tak jako tak musíte lidskou ruku o takových 20-30 cm prodloužit, aby byla chůze po 4 s rovnými zády příjemná. Bylo tedy jasné, že nepoužiji žádný polotovar, ale vyrobím laminátovou "protézu" od lokte dolů až po podkovu.
Ideový návrh protézy je na rukou kresleném obrázku (pohled zpředu a zboku), kde je vidět ruka (kreslena černě), protéza (zeleně), dřevěné držadlo, za které protézu držíte a o které se opírá váha vašeho těla (modře) a podkovu (taky modře). Aby se protéza nepřeklápěla vůči ruce dozadu, stačí ji dobře držet. Aby se nepřeklápěla dopředu, musí být na horním konci protézy minimálně jeden řemínek, který uzavře horní kraj protézy a drží ji na ruce (pozor, nenese váhu těla, to by tlačilo - váha těla spočívá na ruce držící dřevěné držadlo v "kloubu" v polovině protézy). Bere-li vás neodvratnost role koně, můžete řemínků udělat víc, vyžít se při jejich utahování při rozjezdu scénky (přepnutí do role), a třeba je udělat i zamykací, aby kůň nemohl protézu sám sundat. Co zatím nemám, je srst (umělá kožešina), ze které budu muset ušít nějaký potah, který celou protézu i s řemínky apod. skryje, aby působila realističtěji.
K výrobě kopyt potřebujete:
podkovy (koupíte u podkováře nebo na internetu, doporučuji Equishop, kde taky koupíte spony, přezky, D-čka apod.)
krátkou dřevěnou tyčku (kus násady od koštěte, viz výroba důtek)
pryskyřici a výztuž na laminát - pryskyřici např. Epoxy 1200 - je pevnější ale dražší, nebo Polyester 109 - to jsem použil já - a skelnou tkaninu 350 g/m2 - můžete použít i tkaninu s menší gramáží, neboť tkanina 350 g/m2 se moc nehodí na menší detaily - po ustřižení pruhu menšího než 5x5 cm se vám vlákna po krajích uvolní a tkanina se rozpadá - na druhou stranu i u tkaniny 350 g/m2 musí mít nosná část kopyta v zájmu dostatečné pevnosti alespoň tři vrstvy, u jemnější tkaniny by jich muselo být víc - a laminace je neuvěřitelně špinavá, lepivá a smradlavá záležitost.
modelínu a pěnový polystyren - z něčeho musíte vyrobit formy jednotlivých části protézy
spoustu času a místa - modelínovou nebo polystyrenovou formu musíte někde vyrobit (modelína mastí, polystyren se drobí na kuličky), pak nalaminovat (přitom nezacákat okolí a uvážit, že pryskyřice šíleně smrdí, a hlavně smrdí nejméně tři dny, než se dokonale vytvrdí, a do sklepa formu s laminátem odnést nemůžete - nízké teploty (pod 15 stupňů) mohou způsobit nedokonalé vyvrzení laminátu),a nakonec před sestavením částí protézy začistit okraje (nejlépe se provede rozbruskou, s respirátorem na obličeji - skelný a pryskyřičný prach z broušení není zdrávo vdechovat, a připravte se, že ho bude SPOUSTA).
Jako první jsem vyrobil vlastní kopyta. Podkovu položíte na stůl, z modelíny vyválíte zhruba stejně velkou placku tlustou tak 0,7 cm (nebojte se, nemusíte zrovna být sochaři, nikdy jsem z modelíny nevymodeloval ani panáčka, ale byl jsem překvapen, jak pěkně se mi kopyta povedla - hodně se asi projevilo, že jezdím na skutečných koních a proporce kopyt a dalších částí koňského těla mám dobře zažité). Do placky otiskněte podkovu a okraj placky podle ní ořízněte. Placku už byste měli mít položenou na několika vrstvách novin, ať nezamastíte (a později pryskyřicí neulepíte) stůl. Dostanete něco, co je na prvním obrázku.
K základně kopyta vytvořte ještě obvodové stěny - koňské kopyto se směrem nahoru mírně zužuje, vpředu nejvíc, vzadu skoro vůbec ne (podle toho, jaký kůň a podkovář se sejdou, je někdy zadní stěna kopyta za svislicí vztyčenou z nejzadnější části podstavy, ne před ní). Vyválejte si placku vysokou asi 7 cm a širokou 25 cm, která se na obě strany od středu zužuje, na horní straně víc, na dolní míň. Tuto placku spojte horní stranou (tou hodně obloukovitou) s předním obvodem základny kopyta, pěkně symetricky na obě strany od nejpřednějšího bodu základny. Placka by měla kopírovat obvod základny kopyta v místech, kde bude jednou podkova (podkova bude zespodu, placka je samozřejmě shora). Mezi konci podkovy zůstane místo, které vyplňte (spojte původně boční krátké strany velké modelínové placky tvořící obvodovou stěnu kopyta) další modelínovou plackou, vysokou asi 5 cm. Měla by vám vzniknout forma tvořená základnou a obvodovými stěnami (vpředu hodně šikmými, vzadu prakticky kolmými na základnu) - horní okraj obvodové stěny uzavírá plochu, která musí být podstatně menší než základna kopyta, mírně skloněná dozadu a pokud možno musí být horní okraj obvodové stěny kopyta rovný. Moje provedení vidíte na druhém obrázku.
Na třetím obrázku vidíte pomůcky a materiál k laminování, a zcela vpředu olaminované kopyto (vedle něj obnovenou formu pro laminování druhého kopyta). Zatím není začištěné, ještě ho uvidíte v o moc hezčí podobě. Forma nejspíš nebyla zcela hladká a vždy nějaká pryskyřice zateče pod ni, takže dostat modelínovou formu z laminátového kopyta bez poškození není možné a formu při vyjímání dost poničíte. Můžete ji ale opatrně opravit a máte tak větší šanci, že druhé kopyto bude k nerozeznání od prvního, než kdybyste formu dělali úplně znovu.
Olaminovaná kopyta zbavte zbytků modelíny, vypláchněte ředidlem a očistěte dokonale hadrem od mastnoty, protože je ještě budete dále laminovat a spojovat se zbytkem protézy. Připravte si desku pěnového polystyrenu, na kterou položíte ruku, zhruba obkreslíte její tvar, vyříznete nožem (ostrým) a pak dotvoříte 3D podobu protézy, která obklopí předloktí a bude končit boulí (jakoby kloubem koňské nohy), do níž schováte ruku a umístíte dřevěné držadlo, za které se kopyto bude držet. Pod touto boulí může protéza ještě pokračovat kusem, který vám prodlužuje ruku, ale připojení kopyta jsem řešil až v dalším kroku, žádný složitější tvar na konci protézy pod "kloubem" není.
Na čtvrtém obrázku vidíte ruku přiloženou na 5 cm tlustém pásu pěnového polystyrenu. Pás ořízněte do tvaru odpovídajícího ruce se zaťatou pěstí, nechte na konci za pěstí ještě asi 10 cm materiálu, který ořízněte na šířku asi 5 cm (tedy menší, než zbytek protézy). Polystyrenovou formu pak po sundání ruky ořežte tak, aby stěny původně kolmé k desce stolu dostaly potřebné sklony, vytvořte plynulé přechody, a část, která přijde k lokti, podlepte šikmým klínem z odpadu při řezání, čímž toto místo formy získá větší hloubku (7 cm oproti původním 5 cm). Kouskem polystyrenu si ve formě udělejte místo na kloubky pěsti, resp. zvyšte "kulatost" nejšíršího místa formy, "kloubu". Výsledek (a již začištěná kopyta a taky tuba lepidla na polystyren) je vidět na pátém obrázku.
Poté, co vyrobíte dvě stejná (symetricky opačná, abych byl přesný) kopyta a formy protéz můžete začít laminovat. Na šestém obrázku je vidět, jak velké kusy tkaniny jsem si nastříhal (podle měnícího se obvodu formy, laminujete do oblouku po jejím horním obvodu). Tkaninu doporučuji stříhat na pásy široké 5 cm (méně to nemůže být, protože tkanina nemá vazbu, skelná vlákna po sobě kloužou a po rozstříhání tkaniny na kusy vypadávají) a z těch pak stříhat obdélníky odpovídající obvodu formy v místě přiložení kusu tkaniny. Část, kam budete dávat pěst, laminujte co nejmenšími kusy tkaniny kladenými příčně přes sebe v různých úhlech.
Za tři dny práce jsem se dostal do bodu, kdy mám dvě kopyta a dvě protézy. Pak jsem jel do Prahy pro letenky do Londýna a odevzdal do opravy digitální fotoaparát (9.4. končí záruka na opravu provedenou v lednu - i přes to, že byl opravován, vypínač v krytce fotoaparátu zlobí). Nemohu vám tedy ukázat, jak jsem postupoval dál - očistil obě protézy, spojil je modelínou, ze které jsem vytvořil přechod mezi horní stranou kopyta a úzkým trubicovým koncem protézy, a přelaminoval.
Návod dokončím, až dokončím celé dílo (po návratu z Anglie). Zbývá vylít vnitřek kopyt a část pod kloubem pryskyřící (základnu kopyta celou, ve vyšších vrstvách v zájmu úspory pryskyřice buď vložím kusy korku nebo do pryskyřice zamíchám korkovou drť), přebrousím celé dílo, ještě jednou nebo dvakrát přelaminuji, upevním dřevěnou tyčku - držadlo, a také řemínky na horní konec protéz, a opět přelaminuji. Pak vyvrtám do základny kopyt otvory, přizpůsobím podkovy kopytům (jako při kování skutečného koně) a bude to.
Odhad časové náročnosti výroby - kopyta: 1 den - cca. 3 hodiny (výroba formy, 3 vrstvy laminace). Protézy: 1 den - 6 hodin (výroba formy, 3 vrstvy laminace). Začištění a spojení dílů: 1 den - 3 hodiny.Instalace řemínků, madel, vyplnění vnitřku pryskyřicí - zatím netuším, ale pár dní to potrvá.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče
